Potlačené vzpomínky
Potlačené vzpomínky - Kapitola 15 - Závěr
Ragnar
Spokojeně jsem vydechl, políbil horkou kůži na zádech mého milence, a pak z něj vyjel, abych mohl Samanthu přetočit na záda a věnovat mu ranní polibek.
„Dobré ráno," pousmál jsem se a myšlenkou roztáhl závěsy na oknech, abych do ložnice pustil trochu ranního světla.
Už to byly čtyři měsíce,...
Potlačené vzpomínky - Kapitola 14
Samantha
Když jsem ráno otevřel oči, první, co jsem viděl, byla Ragnarova tvář. Nevím, jestli spal, protože měl zavřené oči a pravidelně oddechoval. Ale, i když vypadal spokojeně, místy se jemně pousmál, přesto občas stáhl obočí, jako by ho něco trápilo.
Přejel jsem prstem po té vrásce, která se mu...
Potlačené vzpomínky - Kapitola 13
Ragnar
Tentokrát jsem se ani jednou nezastavil. Jako by mě něco táhlo, abych byl u Samanthy, co nejdřív.
A snad mé tušení bylo správné, protože sotva jsem se dostal na dohled, pocítil jsem to.
Sevřelo se mi srdce a málem zahučel do stromu, jak mě ta představa, že se Samanthě něco...
Potlačené vzpomínky - Kapitola 12
Samantha
Měl jsem na sobě oblečení, v kterém jsem byl v práci. A i přes pevnost látky, se pomalu trhala na cáry při každém pokusu mi ublížit a donutit mě se změnit.
Pás s nářadím, který jsem na sobě měl, mi sundali hned, jakmile jsem šel k zemi. Byl jsem hloupý. Mohl jsem...
Potlačené vzpomínky - Kapitola 11
Ragnar
Trvalo dlouho, než jsem se z té postele zvedl a vrátil se zpátky do kuchyně. Samantha už tam ale nebyl.
Vždyť přesně tohle jsem chtěl, ne? Musím se vzpamatovat! Musím se zatvrdit!
Bylo to jen chvilkové rozptýlení, o nic víc nešlo.
Vrátil jsem se zpátky do ložnice a přešel do...
Potlačené vzpomínky - Kapitola 10
Ragnar
Jenže stejně jako předtím, ani teď mi to moc nepomohlo.
Byl jsem jako na trní a chvíli uvažoval nad tím, že způsobím trochu rozruchu, kdy se začalo vracet mé staré já, rozrušené tím, co se teď kolem mě dělo.
S city jsem se prostě nikdy neuměl vypořádat. Stejně, jako jsem je nikdy neuměl...
Potlačené vzpomínky - Kapitola 9
Samantha
V jednu chvíli se mi zdálo, jako by Ragnarovi přeletěl stín přes čelo. Na moment měl dokonce stažené obočí a pevně semknuté rty. Pak, jako by si to uvědomil, uvolnil svůj napjatý výraz, a zase se choval tak, jako dřív.
Ale i přesto, jsem měl pocit, že tenhle mini okamžik mám na svědomí...
Potlačené vzpomínky - Kapitola 8
Ragnar
Celou dobu jsem přítomnost Samanthy vnímal víc než kdy před tím.
Jako by mě snad sám lákal, aniž by věděl jak. A aniž bych já věděl jak.
A ve chvíli, kdy jsme se ocitli v jedné z bočních uliček a on vyslovil svou žádost, byl jsem v háji.
Ten polibek, který jsem mu dal, sotva jsme se ocitli...
Potlačené vzpomínky - Kapitola 7
Ragnar
Mě z toho kluka asi brzo trefí.
Málem jsem skončil s pusou v dřezu, když jen tak mimochodem řekl, že se mu to mazlení líbilo, ale teď prý ne, až se vrátíme.
Hlasitě jsem si povzdechl, když odešel a zavrtěl hlavou.
Ale když se pak vrátil a já zjistil, že si nechal moji košili, pohladilo to...
Potlačené vzpomínky - Kapitola 6
Ragnar
Překvapeně jsem pozvedl obočí, když mě Samantha nazval mladým.
Bylo to zcela přirozené a on sám se toho nejspíš zalekl, ale mě to znovu donutilo zapřemýšlet.
A přemýšlel jsem nad tím celou noc.
Ne, že bych najednou přestal mít chuť na sex, když vedle mě Samantha ležel, ale vypadal, že si...