Tiras
Všiml jsem si, že si Ef během oběda, Morgana prohlížel častěji než kohokoliv jiného. Pravda byla, že i já se na něj občas zahleděl dýl, než bylo nutné.
Nevím, bylo na něm něco, co se těžko popisovalo.
Když mluvil, člověka to nutilo se na něj dívat. Mluvil klidně, hlas měl příjemný, stejně jako úsměv a vážně, mi nešlo do hlavy, jak takový chlap může mít takovou smůlu.
I přes jeho protesty jsme ho hodili k restauraci, aby si vyzvednul ztracenou peněženku, přičemž u toho vypadal zmateně a potěšeně zároveň, a pak jsme ho vysadili u hotelu.
Den začal na hovno, ale nakonec to dopadlo docela dobře. Doufal jsem, že se v tom nikdo víc nebude rýpat, aby z toho ještě Morgan neměl problémy, že kvůli mně lhal.
Přesto to bylo zvláštní, že se zastal v podstatě cizího chlapa, o kterém nic nevěděl.
Ale, zase na druhou stranu, nejspíš to bral tak, že nám oplácí to, jak jsme mu my pomohli.
Sotva jsme dojeli domů, už jsem Efa tlačil do ložnice, kde jsem z něj serval oblečení, a pak mu dal pořádně na prdel za to, co si dovolil na stanici.
Kromě toho jsem potřeboval upustit páru, a tak za chvilku pokojem létaly nadávky, ozývalo se sténání, pleskání kůže o kůži a taky vrčení, když jsem do Efovi dírky, ke svému penisu narval i jeden menší vibrátor a zapnul ho na nejvyšší stupeň.
Ani nevím, jak dlouho jsme takhle řádili, ale když se mi pak Ef rozplácnul na hrudi, a skoro se ke mně přilepil tím množstvím spermatu, usoudil jsem, že je čas na odpočinek.
Hladil jsem ho po zádech, jemně po kůži přejížděl nehty, na horkou pokožku, tam, kam jsem dosáhl, jsem sázel polibky, a teprve, až když se náš dech dostatečně uklidnil, převrátil jsem Efa pod sebe na záda, věnoval mu polibek, a pak se mu zadíval do očí.
„Líbí se ti," vybafl jsem na něj po chvilce.
„Myslím Morgan. Líbí se ti. A neříkej, že ne. Poznal jsem to. Při tom obědě. Víš, že mi můžeš říct pravdu. Popravdě, kdybych neměl tebe, asi bych to na něj zkusil. Zajímalo by mě, jak to má. Sice z nějakých informací vím, že teď si vybíral mlaďochy, ale kdo ví, jak to měl. A jak by to měl třeba ve trojce. Jestli by nám oběma nastavil. Nebo by chtěl, abychom mu nastavili my dva. Já bych mu ale rozhodně nenastavil. Musel bys jedině ty,“ začal jsem přemýšlet nahlas, aniž bych si to vlastně uvědomil.
A aniž bych věděl, proč mě vůbec něco takového napadlo.
Efraim
S tím, že se na mě Tir vrhnul hned, jak jsme dojeli domů, jsem tak nějak počítal.
Nezlobil jsem se, a spíš jsem to i přivítal. Sice jsem byl trošku napjatý, jestli mi zrovna v tu nejnevhodnější chvíli nezazvoní telefon, ale nakonec mě Tir dokonale uvolnil. A opravdu mi dal, co pro to, protože ve chvíli, kdy do mě narval kromě sebe ještě i ten vibrátor, a pak ho zapnul, jsem málem prošel postelí, a při orgasmu pak skoro i zdí do vedlejšího pokoje.
„Asi bych si měl dávat pozor na pusu,“ usmál jsem se a pak přivřel oči, když mě hladil a pohrával si s mými vlasy. „Ale nenechal bych tě v tom, i kdybych se tam měl svléct přede všemi.“
Zavrtěl jsem se, políbil Tira na hrudi, na bradu a pak věnoval jeden dlouhý polibek i jeho ústům.
„Takže takhle ty, jo?“ zvedl jsem se do sedu a pohodlně se na Tirovi uvelebil.
„Už přemýšlíš, jako by to byla hotová věc, že s námi půjde do postele,“ bouchnul jsem ho do hrudi. „Ale máš pravdu. Líbí se mi, ale ne tak, že bych se do něho zamiloval. Jsem zamilovaný do tebe a nemíním to měnit. Ale jde o to, že je opravdu hezký, a taky jsem přemýšlel nad tím, jestli je nadhazovač nebo spíš roztáhne nohy. Vůbec si ho nedokážu přiřadit s jistotou ani na jednu stranu.“
Znovu jsem se k Tirovi sklonil a vzal si jeho ústa.
Těch polibků prostě nebudu mít pořád nikdy dost.
„Stejně… I kdyby se naskytla trojka, pro mě jsi ten nejlepší. Miluji tě,“ líbnul jsem ho ještě na špičku nosu. „Ale teď musíme jít něco dělat. Ztratili jsme nějaký ten čas, a máme dost práce. Chtěl bych, abychom ty vloupačky vyřešili co nejdříve, ať od toho máme klid, a ty ses nemusel nervovat mezi těmi zbohatlíky.“
Byl sice už večer, ale často jsme tak pracovali až do noci. A navíc večer býval i větší klid.
Tiras
Usmál jsem se a ego mi stouplo víc než kámoš dole, když Ef řekl, že jsem jediný, koho miluje.
Jo, taky se mi Morgan líbil a dal bych si říct, ale to bylo všechno.
Převrátil jsem Efa zase na záda, trochu ho pomačkal a pokousal, než jsem ho konečně pustil a vstal z postele.
„Mimochodem, taky tě miluju. A rozhodně bych tu tvou krásnou prdelku, nadrženou dírku a úžasnou pusinku nevyměnil," zašklebil jsem se ještě na Efa, pořádně ho plácl po zadku, a pak se smíchem odběhl do kuchyně, abych uvařil kafe.
Byl jsem nabitý energií, spokojený a uspokojený, a tak nebylo divu, že jsem se do práce tak zažral, až mě musel nakonec Ef z pracovny vykopat.
Ale pomalu jsem si začal dávat dvě a dvě dohromady, za Efova nemalého přispění.
Další den jsme se pak každý museli věnovat tomu svému.
Ef odjel na své konzultace a já zajel napřed za Liamem, abych zjistil, co ví o včerejšku, a pak znovu poobjížděl všechny okradené z vilové čtvrti, jestli si třeba na něco nevzpomněli.
„Byl jsem za Liamem. Jednak kvůli našemu případu, ale i kvůli včerejšku. A neuvěříš, co jsem se dozvěděl. Pamatuješ, na toho smrada, co ti tak skákal do řeči a mě se snažil za každou cenu zatknout? Tak si představ, že té plastikové čubce vážně vymetl pavučiny," zašklebil jsem se a upil kafe.
Byl večer a s Efem jsme akorát dovečeřeli. Přijel tentokrát domu dřív než já, a tak udělal večeři, za což jsem byl fakt rád, protože dneska jsem toho měl až po krk.
„Takže mladý má utrum," vrátil jsem se zpátky k tématu.
„Celá věc se tím pádem smetla ze stolu a Rylenova údajně řekla, že jsem byl jediný, kdo ji odmítl, a to prostě ranilo její ženskou duši. Nevím jakou, když je celá z plastu,“ znovu jsem se zašklebil a přitáhl si Efa na klín.
„Mimochodem, zítra budeme muset nakoupit. Nějak se nám tenčí zásoby," přisál jsem se na Efův krk a zanechal na něm viditelnou značku.
Efraim
Bylo vidět, že se Tir zcela uklidnil, a s tím, co potom proběhlo i v ložnici, ho úplně nabudilo. Až tak, že jsem ho nakonec tahal do postele až někdy k třetí hodině ranní. Ale udělal hodně práce, i když já musel jít spát dříve, kvůli tomu, že jsem musel druhý den do azylu, a potřeboval jsem být čerstvý.
Když jsem se pak ve čtvrtek vrátil z práce domů, k mému překvapení Tir byl ještě v terénu. Tak jsem se rozhodl uvařit večeři, aby se s tím nemusel otravovat. A dobře jsem udělal.
Právě se večeře dodělávala v troubě, a já seděl a pracoval na našich případech, když konečně dorazil.
Bylo vidět, že mele z posledního…
„Tohle je jediný sex, který dneska budeš mít, jsi utahaný, že sotva stojíš, takže do postele a bez řečí!“ řekl jsem přísně, když si mě stáhl na klín a udělal mi cucflek na krku.
Ještě že nemusím zítra na konzultace, a do dalšího úterý to snad zmizne. Sice mám pohotovost, tentokrát do pátku, ale vypadalo to na klid.
Jen to nezakřiknout.
„Uklidím nádobí, a ty se běž osprchovat, nebo se nalož do vany. Ale upozorňuji tě, že pokud v ní usneš, tak tě tam nechám. Kdybych se s tebou tahal, akorát bych si hnul se zádama,“ plesknul jsem Tira po stehně a rychle jsem vyskočil z jeho klínu a utekl do bezpečné vzdálenosti na druhou stranu stolu, kde jsem začal sbírat nádobí po večeři.
„A souhlasím s nákupem. Teď jsme toho času moc neměli a zásoby se opravdu tenčí,“ zadíval jsem se do lednice. „Sepíšu seznam, co potřebujeme nutně a zbytek nakoupíme, jak to padne pod ruku.“
Zapnul jsem myčku a začal jsem uklízet kuchyň. I když jsem nemusel vstávat do práce, přesto jsem se taky potřeboval vyspat. Teď byl Tir poslední dobou sexuálně moc aktivní, a nedostatek spánku si začínala vybírat svou daň. Zvlášť, když mám pohotovost.
Tiras
Vážně toho svého chlapa jednou zmaluju tak, že se týden neposadí. Prý jediný sex, který dneska mám! Jako bych nezvládl střihnout aspoň jedno číslo.
A pak prý, jestli usnu ve vaně, tak mě tam nechá.
Prevít jeden.
Zabrblal jsem, vstal a přišpendlil na moment Efa k lince.
Věnoval jsem mu pořádného hubana a prsty trochu zarejdil v dírce.
„Když dneska nic, tak nic," zafuněl jsem, pomačkal Efovi prdelku a otřel se o jeho klín.
Pravda ale byla, že jsem toho měl fakt dost. A nějak na mě lezlo léto, takže jsem byl víc nadržený, ale už stárnu, a tak si nedostatek spánku vybral svou daň.
Raději jsem zalezl do sprchy, protože jsem věděl, že Ef by svou hrozbu splnil, kdybych usnul ve vaně.
Sotva jsem si vyčistil klapačky a trochu se oholil, zalezl jsem nahý, a ještě trochu mokrý do postele.
A vzápětí jsem byl tuhý a ani nevím, kdy si šel lehnout Ef.
Efraim
Nedá si pokoj snad ani na smrtelné posteli. Jeho poslední slova nejspíš budou: „Chci si zašukat.“
To je prostě Tir.
Přivřel jsem oči, když mě začal obírat a zatajil se mi dech, když zastrčil prsty do mé dírky. Neměl jsem sílu mu ani vynadat, nebo ho poslat do postele.
Ale Tir nakonec odešel sám a bez dalších průpovídek.
Několikrát jsem se zhluboka nadechl, abych rozehnal to vzrušení, které mi přivodil, pak jsem si na zadek natáhl zpátky šortky a konečně se pustil do úklidu.
Z vrchu jsem zaslechl, jak se Tir sprchuje, ale tentokrát tam nebyl dlouho.
A já zatím dodělal kuchyň, napsal na lístek věci, které při nákupu nesmíme zapomenout, zkontroloval mobily, a pak se na chvíli ještě posadil do pracovny, abych trochu pohnul s jedním případem, který jsme teď měli. Spíš to byla výpomoc Frankovi, který chtěl sehnat nějaké informace. Tir a já jsme rozhodili sítě a čekali jsme na odpovědi.
A ty přišli.
Tak jsem se pustil do zpracování a za další hodinu jsem volal Frankovi, kterého jsem musel nejdříve usměrnit, protože se hned ptal, jestli není mé prdelce po něm smutno. Ale pak už poslouchal, co jsem mu řekl, a poděkoval za poslanou zprávu, s příslibem, že se brzy ukáže i s Dorianem, jen co tenhle případ dokončí, a že se máme těšit.
Ještě chvilku jsme kecali o blbostech. Já mu povyprávěl, co se za poslední dny stalo, což se neobešlo bez dost peprných nadávek na Rylenovou, a pak se víc poptal na Morgana. Počítám, že si ho nejspíš taky proklepne.
Nevím, no. Nejraději by mě klátil, jen co mě vidí, na druhou stranu se stará jako otec. A nejen o mě, ale i o Tira.
Byla skoro půlnoc, když jsme se konečně rozloučili, a já mohl do sprchy. Použil jsem spodní koupelnu, abych Tira nebudil, a po dalších patnácti minutách, protože jsem potřeboval stáhnout veškerý porost, jsem spokojeně zalezl pod peřinu, do vyhřáté postele.
Přitiskl jsem se k Tirovi a za další vteřinu jsem byl v pánu…
Tiras
Spal jsem jako zabitý. Až někdy k ránu, když začali za oknem vřískat ti zatracení opeřenci, se můj mrtvolný spánek změnil v lehký.
Vlastně mě probudil i Ef, který akorát vstával do práce. A protože já jsem chtěl ještě vyřešit některé věci ohledně vloupaček, a navíc mi na stole přistál nový případ, rozhodli jsme se s Efem, že nakoupit zajedeme až v pátek, kdy bude větší klid a Ef bude doma.
Nakonec se čtvrtek nesl ve stejném duchu jako středa, takže když jsem se doplazil domů.
Měl jsem za sebou asi pěti hodinový rozhovor s klientem, kterého údajně podváděla jeho manželka.
Nutně chtěl zjistit, co všechno dělá, takže jsem jezdil od čerta k ďáblu, než jsem prostě řekl, že si mají spolu promluvit a neřešit své manželské problémy přes detektiva. A tak jsem potom padl do postele, a ani vlastně nevěděl, co dělá Ef.
Asi fakt stárnu, protože jsem znovu spal jako mrtvola a probral mě až ranní řev za okny. Vlastně jsme si s Efem ani nemuseli natahovat v létě budík.
Chtěl jsem se protáhnout, ale když jsem ucítil, jak se na mě tiskne to krásné, pružné tělo, které jsem tolik miloval, bylo vymalováno. A jak jsem zjistil, Ef nejspíš někdy v noci udělal očistu, protože byl krásně hlaďoučký, jak jsem to měl nejraději. Anebo ji dělal už včera, ale to jsem nestihl zaregistrovat.
No, to je jedno.
Zabručel jsem, ale oči jsem se neobtěžoval ani rozlepit a moje ruce jednaly samy.
Za chvilku měl Ef plný zadeček mých prstů, které se náležitě činily, a za chvíli tam měl plno něčeho jiného. Jo, nebylo nad pořádný ranní sex.
„Připomeň mi, že musíme přikoupit gel. Nějak nám dochází zásoby," zabručel jsem, když jsme měli ranní protažení a pomuchlování za sebou, a teď jen odpočívali.
Ef byl rozplácnutý na mě jako žába, ale takhle mi bylo nejlíp.
Probíral jsem se jeho hustými vlasy, vnímal tlukot srdce, jemnou pokožku i vůni, která teď navíc byla obohacena o vůni jeho uspokojení.
Když budík zapípal půl deváté, přičemž mě přerušil z důležitého hloubkového průzkumu, pleskl jsem Efa po prdelce a odsunul ho stranou.
„Šup! Jinak se nikam nedostaneme! Chci ještě dneska dát dohromady důkazy ohledně vloupaček. Mazej do sprchy a já zatím udělám snídani," pleskl jsem ještě jednou Efa po zadečku, kousl ho do pravé rozkošné půlky, a pak už taky raději vylezl, protože jinak bysme se zase zdrželi.
Zatím, co se vařila káva a opékaly sendviče, vletěl jsem do spodní koupelny, abych se zbytečně nezdržoval a hlavně nerozptyloval, kdybych se šel sprchovat s Efem.
Bylo mi jasné, jak by to dopadlo. Zase by provokoval nebo tak něco a já bych ho zase musel potrestat.
Jo, léto dělá s hormony divy.
Teda ne, že bych si v zimě nevrzl.
A sotva jsem ve spodkách a nátělníku dodělal snídani, ukázal se Ef, a tak jsem ho hned po ranním hubanovi posadil ke stolu a už to před něj vršil.
Morgan
Následující den, kdy jsem vstal už s lepším pocitem, protože jsem měl za sebou setkání s Tirem a Efem a taky svou peněženku, jsem opět trávil venku, kocháním se přírody a okolí.
Už jsem se nemohl dočkat, až budu mít svůj domek. A možná, když jsem tak nad tím uvažoval, by nebylo špatného něco většího, abych si vinárnu mohl zřídit přímo u sebe.
Čím víc jsem nad tím přemýšlel, tím víc to všechno dostávalo obrys, a já si to už dokázal představit.
Nakonec jsem zavolal makléři, že by mi nevadilo, kdyby se našel nějaký větší domek.
Řekl jsem mu i důvod, což mi odsouhlasil a slíbil, že se mi po něčem podívá.
Sám jsem se na pár takových domů na internetu podíval, ale neslavil jsem úspěch.
Jako, na první pohled, by se jich několik našlo. Ale já několik let pracoval v oboru, takže jsem si všímal i drobných detailů, které když se ale nahromadily, mohly se ukázat jako vážný a velký problém.
Nechal jsem to proto na makléři a doufal, že on bude mít víc štěstí.
Čtvrtek jsem pak strávil tím, že jsem pomalu rozhazoval sítě, zjišťoval si, jak by to bylo s vybavením, prodejci, co všechno bych si musel vyřídit, o jaké papíry zažádat, jestli bych vůbec dostal povolení, takže když jsem večer přišel na hotel, neměl jsem tentokrát náladu ani na bazén a ani na bar, a padl do peřin jako podťatý.
A protože jsem byl se svou čtvrteční prací spokojen, rozhodl jsem se v pátek si udělal zase volnější den.
Po ranní sprše, kávě, snídani a protažení, jsem přemýšlel, co bych mohl dělat, a nakonec mě napadlo, že bych taky mohl mrknout na zdejší obchody.
Vlastně…
Měl jsem apartmán a docela jsem dostal chuť na ořechový koláč, který jsem si jednou z nudy doma udělal, a nějak si ho od té chvíle oblíbil.
A tak netrvalo dlouho, a já ve svých vypasovaných tmavých džínech a polokošili vyšel z hotelu, abych mohl nakoupit.
Efraim
To, že jsem ve středu ještě pracoval a šel pozdě spát, se podepsalo na mém ranním vstávání do práce. A tím, jak jsem málem zaspal, a plašil jsem po celém domě, jsem probudil i Tira.
Ale to on už se taky posbíral a šel něco dělat.
Jinak to ani nešlo. Pořád je to naše práce, a i když si občas dáme oddech, nemůžeme se na to úplně vybodnout. Nejspíš bychom pak umřeli hlady, protože bychom přišli o klienty.
Tentokrát jsem přišel domů dříve než Tir, a ten se velmi brzy odebral do postele.
Byl tak utahaný, že mě ani prakticky skoro nevnímal. Ani nevím, jestli vůbec vnímal večeři.
Já, na rozdíl od něj, však musel nakonec ještě na výjezd. Chtěl jsem ho vzbudit, ale spal jak zabitý, tak jsem mu nechal jen lístek, aby se nebál.
Když jsem se vrátil, byla skoro jedna hodina, a jak jsem zjistil, Tir se z postele ani nehnul.
Jen jsem se pousmál, lístek jsem vyhodil, proběhl jsem sprchou, zkontroloval, jestli jsem se den předtím dobře všude oholil, a pak už jsem zalezl k Tirovi. A usnul jsem prakticky okamžitě.
Druhý den byl tentokrát dříve vzhůru Tir.
A hned mi to dal najevo.
A já byl vzhůru během chvilky… Ani to jinak nešlo.
Ale byl jsem spokojený, protože jsem věděl, že nikam nemusím, pokud mě teda nezavolají.
Bylo to příjemné ráno, i když jsem byl ještě trochu unavený.
Snídaně byla tentokrát v režii Tira.
A když přede mne položil sendviče, skoro jsem slintal, a hned se na ně vrhnul. Jo, dělá ty nejlepší, a já to dávám vždy najevo tím, že sním skoro všechno, co přede mne položí.
„Tak zajedeme nejdříve do obchodu, a já se pak postarám o oběd a ty můžeš pracovat, ano?“ odnesl jsem nádobí do myčky.
„Půjdu se obléct, a hned vyrazíme, dokud není moc horko. A nejdříve ale nakoupíme gely, ty se v tom teple nezkazí,“ zasmál jsem se ještě, a pak už jsem spěchal se obléct.
Hodil jsem na sebe plátěné kalhoty, volnější triko, na nohy hodil lehké plátěné tenisky, pobral jsem oba mobily a peněženku, pohladil Kinga, odstrčil ho ode dveří, a za další vteřinu jsem už stepoval před domem, a čekal, až se konečně dorve i Tir.
Morgan
Nechal jsem se odvézt k nákupnímu centru a už po cestě přemýšlel, že bych si mohl pořídit aspoň menší auto. Stejně to bude později nutnost a zatím bych ho mohl mít u hotelu.
No, nejspíš mám na další den plán vymyšlený.
Nebo to nechám až na pondělí, kdy budou mít otevřeno všichni prodejci.
Připadal jsem si zase jako normální člověk, když jsem se s vozíkem proplétal uličkami mezi regály a košík se mi plnil hlavně tím, co jsem ani nepotřeboval.
I když...
Sprcháč už mi dochází, šampon taky, hodila by se zubní pasta i kartáček do zásoby, taky papírové kapesníky, pití, abych si pořád neobjednával to předražené v hotelu, zmrzlinu jsem dlouho neměl, klidně bych si dal na snídani i cereálie s mlékem, které hotel nenabízel.
Prostě, bylo toho hodně, co mi najednou padlo na mysl, že bych mohl koupit a než jsem se dostal k tomu základnímu, mračil jsem se na vozík, jakoby mi to tam snad někdo naházel.
Nakonec jsem jen pokrčil rameny a zamířil k chlaďáku, abych koupil vejce, mléko a bílý jogurt.
Vozík jsem nechal odstavený na straně, abych nezavazel a do náruče posbíral všechno, co jsem potřeboval.
Po cestě zpátky jsem se rozhlížel po cedulích, jestli někde neuvidím suché plody nebo ořechy a vzápětí vyhekl, když jsem do něčeho narazil.
Jen jsem zahučel a naštěstí udržel jak rovnováhu, tak i obsah v náručí.
„Omlouvám se, nedíval-"
Začal jsem se omlouvat, ale pak překvapeně zamrkal, že ten, do koho jsem narazil, je někdo, koho znám.
„Tirasi? Efraime?" vydechl jsem a kousek popošel, když mi došlo, že zavazím.
„Omlouvám se. Vůbec jsem si tě nevšiml. Hledám oříšky a takhle to dopadá," zavrtěl jsem hlavou, ale pak se konečně usmál a odspěchal si nákup odložit do košíku.
„Hej! Hezký zadek, kámo," ozvalo se vedle mě, když jsem se sklonil ke košíku, abych do něj poskládal, co jsem měl v náruči.
Narovnal jsem se a otočil se ke dvěma mladíkům, kteří měli rozervané oblečení jako po srážce s pitbulem a z jejich vlasů mohl být jehelníček.
„Kámo, nic proti, ale mohl bych být tvůj otec," povytáhl jsem obočí.
„Navíc, mám svoje,“ ukázal jsem na Tirase s Efraimem.
Oba mladíci se na ně zadívali, a pak s nejapnou poznámkou odešli.
„Doufám, že se nezlobíte, že jsem vás takhle využil. Sice mě těší, když mi někdo v mých letech chválí zadek, ale takovíhle to zrovna být nemusí," usmál jsem se omluvně na Tirase s Efraimem.
Efraim
Když jsme dorazili konečně do obchodu, popadli jsme velký vozík, protože nákupy se u nás dělaly vždy ve velkém, abychom nemuseli kromě pečiva a nějakých věcí, zase tak minimálně čtrnáct dní páchnout do obchodu.
A hned jsme proto raději vzali vozíky dva, protože jsem chtěl doplnit i maso, a tady jsem měl ověřené, že měli kvalitní. Sice jsme připlatili, ale co. Raději tohle než jíst nějakou hnusnou proleženinu.
Postupovali jsme systematicky. Podle lístku.
Pomalu se plnily vozíky, a já spokojeně odškrtával věci na seznamu.
Právě jsme se zastavili u regálu s pitím, abychom nakoupili džusy a i nějaký ten chlast, který se vždycky záhadně vypaří, když nás přijede někdo ze staré party navštívit, když najednou Tir vyhekl a otočil se na toho, kdo do něho vrazil.
Kruci, tak velké město, a neustále na sebe máme štěstí. Už se potkáváme potřetí…
Kývnul jsem na pozdrav, a s úsměvem se díval, jak hází věci do vozíku.
Jo, tak s tím, co řekli ti mlaďoši, jsem rozhodně souhlasil.
Zadek má vážně hezký, a v těchto kalhotách to vynikne ještě víc. Taky jsem se přistihl, že jsem se na něho zadíval, a když jsem zaslechl i souhlasné zamručení Tira, rychle jsem do něho drbnul.
„Ne, vůbec to nevadí,“ zavrtěl jsem hlavou, když se na nás Morgan otočil. „A kromě toho… Kluci měli pravdu.“
Raději jsem se otočil k regálu a vytáhl pakl džusu, který jsme měli nejraději.
„Koukám, že děláš velký nákup,“ ukázal jsem na vozík, když jsem se pak vrátil zpátky.
„Se chystáš otevřít restauraci? A suché plody jsou tam,“ popadl jsem ho za ramena, vystrkal ho z uličky a ukázal na místo, kde byla zelenina a ovoce, a tomu uprostřed vévodil velký kulatý stůl, kde byly suché plody, i sušené a kandované ovoce.
Tiras
Už jsem chtěl začít nadávat, když do mě někdo narazil, ale pak jen překvapeně povytáhl obočí.
Vážně. Je to snad nějaký osud nebo co, že jsme se zase potkali?
Teda, ne, že by mi to nějak extra vadilo.
Jen jsem zabručel, když se Morgan omluvil a vzápětí mi pohled padl na jeho zadek schovaný v upnutých džínách. Kdyby do mě Ef nedrcl, tak možná bych si i uslintnul.
Jako Efově prdelce se nic nevyrovná, ale ta Morganova taky nebyla k zahození.
„Jo. Pěkný…" zabručel jsem a až po chvilce mi došlo, že pořád zírám do míst, kde měl před chvilkou Morgan zadek.
„Myslím tvůj zadek. Fakt pěkný,“ zabručel jsem znovu a konečně zvedl oči, když Ef nasměroval Morgana k zelenině.
Ostatně, my jsme tam taky měli namířeno, jen jsem ještě do košíku naházel mléko, něco na vaření a pečení, a pak už se přidal k těm dvěma.
„Už máš své vlastní bydlení?" kývl jsem hlavou směrem k Morganově vozíku, když se zastavil u oříšků a začal je systematicky obcházet a plnit sáčky.
„No, ještě ne. Nějak to nejde dobře, ale… Dostal jsem chuť na ořechový koláč a v hotelu ho nemají, tak jsem si řekl, že si ho upeču. Chtěl jsem nakoupit jen na něj, ale no… trochu se to zvrtlo," povzdechl si a trochu nešťastně se podíval na svůj nákup.
Zasmál jsem se a kývl směrem k Efovi, který zrovna pobíhal po zelenině a do košíku skládal všechno možné.
„Proč si myslíš, že asi máme dva vozíky? Jeden by nestačil. Ef se sice vymlouvá na seznam, který má sepsaný, ale já stejně vím, že polovina věcí na seznamu není," spiklenecky jsem mrkl na Morgana a dával si pozor, aby mě Ef neslyšel.
Nakonec jsme zbytek nákupu absolvovali spolu, a když jsme se dostali k pokladně, museli otevřít ještě jednu další, protože jen my tři jsme prodavačce zabrali asi půl hodiny.
Obtěžkání taškami, po cestě k autu, kdy šel stejným směrem i Morgan, protože kousek dál bylo stanoviště taxíků, jsme se s Efem bavili, co má uvařit na oběd a jestli si neuděláme něco dobrého.
A když přišla řeč na koláče, zadíval jsem se na Morgana a pokrčil rameny.
No, co. Vím, že mě ani Efovi od něj nehrozí žádné nebezpečí, oba jsme mu už pochválili zadek, navíc jsme spolu byli na obědě a na té policejní stanici mi fakt dost pomohl, kromě toho nejspíš ještě ve městě nikoho nezná, a jídlo chutná vždy nejlíp ve více lidech.
„Ty, Efe, co kdybysme Morgana pozvali na oběd, a on by nám pak udělal ten ořechový koláč? Docela rád bych ho zkusil. A pak ho můžu hodit na hotel, ať se s těma taškama nevláčí," vzal jsem od Efa poslední tašku, hodil ji do kufru auta a zadíval se na Morgana.
Efraim
Jo, měl jsem pravdu, že i Tir obdivoval Morganův zadek. Ale jako na svůj věk ho měl fakt pěkný.
Když jsme pak konečně zamířili k pokladnám, měli jsme oba vozíky naloženy vrchovatě. Jo, seznam jsem sice měl, ale polovinu věcí jsem tam zapomněl napsat. A přeci nebudeme chodit do obchodu na dvakrát. Ještě že ty gely nezaberou tolik místa.
Když jsme se zastavili u auta a začali nakládat nákup, zadíval jsem se na Morgana, který se šoural k taxíkům a zapřemýšlel nad Tirovými slovy.
Jo, možná by bylo fajn ho pozvat na oběd a ochutnat ten jeho koláč, o kterém mluvil.
Aspoň uvidím, jaký je i v kuchyni. Jestli se jenom nechvástá a nechtěl udělat dojem.
Měl jsem totiž pocit, jako by pořád bylo něco jinak, než mělo být. Ale mohlo to být opravdu i tím, že jsme ho znali teprve chvíli, a to o sobě člověk neřekne první poslední. Spousta věcí se řekne i časem…
„Morgane!“ zavolal jsem na něho, a ještě ho doběhl. „Máme návrh. Pojedeme k nám, dáme si společný oběd, ty upečeš ten koláč. Beztak máme lepší podmínky pro kuchtění, než máš na hotelu. No, a pak tě může Tir odvézt zpátky, co?“
Pak jsem si ale uvědomil, že budu vařit já… Není to tak vynikající, jako kdyby vařil Tir.
„Teda…“ přešlápl jsem z nohy na nohu a mírně se začervenal. „Oběd budu vařit já, tak pokud nemáš strach, tak rád bych, kdybys přijal nabídku, a my bychom rádi ochutnali ten koláč. I Tir souhlasí.“
Morgan se na mě zadíval, a bylo vidět, že přemýšlí, jak nás nejvhodněji odmítnout.
Chvíli se cukal, ale po mém dalším přemlouvání, nakonec svolil.
„Tak jedeme,“ zavelel jsem, jen co jsme naložili Morgana, jeho nákup a nastoupili jsme i my do auta.
„Už mám hlad. Tak zkusím udělat něco rychlého a hlavně jedlého,“ zasmál jsem se.
A tak jsme vyrazili.
Vyložit nákup a uklidit ho nám zabralo skoro půl hodiny. Z Morganova nákupu, co potřebovalo být v chladu, jsme taky uložili do lednice, a když jsem zavíral, problesklo mi hlavou, že je přecpaná, jako bychom neměli páchnout z baráku minimálně půl roku.
Skočil jsem se umýt a převléknout do šortek a nátělníku, uvázal jsem si zástěru, vlasy si svázal do culíku, a pak už jsem ukazoval Morganovi, kde, co je, že klidně může použít i naše věci, a já sám se pak pustil do oběda.
Tiras
Na Morganovi bylo vidět, že se mu k nám moc nechce.
Jakože, snad ne z důvodu, že by se mu tam nelíbilo, ale nejspíš proto, že nechtěl otravovat.
Ten chlap byl prostě dokonalý, až to bolelo. Možná proto ho všichni jen využívali?
Nešlo mi to prostě pořád do hlavy, jak někdo jako on může být sám.
Sexy, prachatý, žádný idiot, milý, laskavý, a dokonce uměl i vařit.
Buď byl v posteli naprostý trotl, nebo fakt nevím.
Nebo jsou lidi v Miami divní. Všichni. Kolik jich tam je.
V jednu chvíli mě napadlo, že to třeba jen hraje, ale když jsem si o něm všechno zjišťoval, opravdu jsem šel do důsledků a hledal i nepatrnou mouchu.
Jako, něco málo jsem našel, ale nic, co by se mi nezamlouvalo.
Naštěstí jsme akorát dojeli domů, a já zaplašil všechny tyhle myšlenky, když jsme sklízeli nákup, a Ef pak Morgana vodil po kuchyni.
„Dělejte si svoje, já si zajdu do pracovny něco vyřídit. Sice jsem na tom chtěl dělat po obědě, ale to nejdůležitější už mám, tak si pak aspoň užiju zákusek," zadíval jsem se na ty dva, kteří mě nejspíš ani nevnímali, a s nadávkami, protože se mi pod nohy připletl King, který nutně chtěl zjistit, kdo to přijel, a jestli jsme i jemu přivezli něco dobrého, jsem málem hodil zase hubu.
Přešel jsem do pracovny, zavřel za sebou dveře a sedl si za stůl.
Chvilku jsem se probíral důkazy, zjistil, jak je na tom podváděný manžel, a jestli opravdu po mě ještě bude chtít, abych sledoval jeho ženu, než mi to nedalo a napsal jsem Frankovi.
Ten měl víc konexí než já, a pokud někdo mohl o Morganovi něco zjistit, byl to právě on.
Docela mě však překvapilo, když mi téměř vzápětí volal a řekl mi, že od Efa už všechno ví, protože spolu mluvili a Morgana si už prověřoval.
Taky na něj nic nenašel, až na nějaké výtržnosti v mládí, kdy na jeden den utekl z domu kvůli svému příteli a jednou se porval na tréninku. A jednou dostal pokutu za rychlost.
Jinak prostě průměrný chlap, který, i když byl prachatý, sexy a úspěšný, nijak toho nezneužíval. Ale z toho, co mi Frank řekl, tak v Miami je prachatý každý druhý a žijí tam prý opravdu samí idioti, takže se Morganovi nediví, že zdrhl. Navíc Morgan pocházel z chudší části Brazílie, takže nejspíš i proto, i když měl prachy, nevyhazoval je pro nic za nic z okna a nechoval se jako prachaté prase.
Asi po půl hodině, když to už po domě začalo vonět, jsem se s Frankem, který mi nezapomněl říct, ať Efa protáhnu i za něj, rozloučil a spěchal zpátky do kuchyně.
Musel jsem uznat, že na ty dva byl fakt pěkný pohled. A vypadalo to, že nakonec oběd dělají společně a Morgan si mezi tím stihl chystat i věci na koláč.
Efraim
Morgan vypadal zprvu váhavě, když jsem začal dělat oběd a ukázal mu, kde, co má, aby mohl začít dělat ten koláč. Ale nakonec se do toho pustil a docela dobře jsme se u toho i bavili.
Hlavně hned potom, co jsem mu oblíkl druhou zástěru s volánky a on vypadal jak správná hospodyňka. Když mu vlasy padaly do očí, půjčil jsem mu gumičku, aby si je mohl svázat a neměli jsme v jídle jeho vlasy. Vynikly tak jeho oči a rysy ve tváři, a já si znovu pomyslel, že je opravdu hezký a nedivil jsem se, že mu nikdo jeho věk nehádal.
Ale přesto jsem se ho zeptal na to, kolik mu je roků. Hlavně i proto, aby nepojal podezření, že jsme si ho proklepli.
„Vážně… Máš nějaký recept na to, že vypadáš, jak vypadáš?“ převzal jsem si od něho pekáč, kde byly naloženy brambory s masem, a strčil je do vyhřáté trouby.
„A to nemluvím jen o tváři, ale celkově,“ opřel jsem se pak o linku a prohlédl jsem si ho od hlavy až k patě. „Prakticky vypadáš, jako bys byl stejně starý jako já.“
Ještě jsem pokýval hlavou, a pak jsem se pustil do mytí nádobí.
A když se objevil Tir v kuchyni, akorát jsem vytahoval pekáč s obědem, a Morgan se pustil do dodělání koláče, aby ho pak mohl dát péct.
A zatímco jsme se pak pustili do oběda, koláč se akorát upekl, a než jsme pouklízeli kuchyň, stál už na lince a provoněl prakticky celý barák.
„Voní to vážně nádherně,“ naklonil jsem se nad linkou a přičichl si ke koláči. „Už mám na něho chuť. Jo, klidně bys mi ho mohl péct tak minimálně sedmkrát týdně.“
Pak jsem ale zaslechl jemné zamňoukání, tak jako když si King vždycky vyžaduje pozornost. A když jsem se otočil, právě se po Morganových džínách šplhal nahoru, aby zkouknul, co dobrého pro něho zůstalo.
„No, myslím, že si tě King přivlastnil a bere tě jako součást tohoto domu,“ zasmál jsem se a popadl kocoura, aby Morganovi neroztrhal kalhoty.
Morgan
Vážně jsem nečekal, že mě pozvou k sobě domů.
Přišlo mi to… blbé. Jako spíš vůči nim. Říkal jsem si, jestli mě třeba nezkouší a nechtějí zjistit, jak budu reagovat.
Ale znělo to upřímně, tak jsem nakonec souhlasil a v kuchyni pak s Efraimem zůstal sám.
Po počáteční rozpačitosti a zdráhání z mé strany jsem se nakonec uvolnil a musel uznat, že to byl opravdu dobrý nápad. Takhle dobře jsem se nebavil už hodně dlouho.
Vlastně ani nepamatuju, kdy naposledy.
Oběd mi chutnal víc než kdy jindy, a dokonce jsem si i přidal.
„No, nevím, jestli mě bude mít ještě rád, když zjistí, že pro něj nic nemám," zasmál jsem se, když mi Efraim sundal z nohavic Kinga.
Pohladil jsem tu chlupatou kouli a až moc zblízka se zadíval do Efraimových očí.
„Popravdě, nevím, na co si stěžuješ. Když jsem tě viděl poprvé, tipoval jsem ti něco málo přes pětadvacet. Taky nevypadáš na svůj věk. A co se týče receptu na mládí, koupu se v krvi paniců," prohlásil jsem zcela vážně, ale pak se začal smát, když na mě King pohlédl, jako by mi rozuměl.
„Promiň. Hloupý vtip. Vlastně ani žádný recept není. Snažím se nestresovat, nevztekat se, a taky ráno, jen co vstanu, piju studenou až ledovou vodu s citronem. To je tak jediné," pokrčil jsem rameny a zapřemýšlel, co ještě dělám jinak.
Efraimova slova mě potěšila možná víc, než si myslel.
Raději jsem se od něj odtáhl, i proto, že Tiras začal pokukovat po koláči a vypadalo to, že ho snad sežere sám.
„Snad vám bude chutnat a neudělám si ostudu," přiznal jsem trochu rozpačitě, protože pro nikoho jiného jsem ho ještě nedělal.
S kávou a koláčem jsme se pak přesunuli do obýváku, každému jsem ukrojil na talířek a doporučil ještě zmrzlinu a šlehačku, která koláči dodala tu správnou sladkou tečku, protože v samotném těstě nebyl skoro žádný cukr, aby vynikla chuť ořechů.
Efraim
Ještě že mě Tir naučil vařit. Ale i tak jsem vybral jednoduché jídlo, které bych mohl zvládnout a neudělat si ostudu. A když mi ho Morgan pochválil, byl jsem moc rád.
A červenal jsem se stejně, jako ve chvíli, kdy mi řekl, že vypadám dobře a hádal by mi tak maximálně pět a dvacet.
Kdyby tak věděl, co jsem dělal, když mi bylo o šest roků méně. Nejspíš by mi ani ruku nepodal. On nevypadal na to, že by chodil do bordelů. Nejspíš to je pod jeho úroveň. No, doufám, že se nikdy nedozví nic o mé minulosti.
Morganovi jsem poděkoval za pochvalu, Tirovi jsem dal za stejnou chválu pořádný polibek. Až pak mi došlo, že tu nejsme sami, a raději jsem toho nechal, abych Morgana neuváděl do rozpaků.
Zaběhl jsem do kuchyně ještě pro tu šlehačku a zmrzlinu, a za dalších pár minut se nám dělaly boule za ušima, jak byl ten koláč v téhle kombinaci opravdu vynikající.
Zábava plynula, a já si teprve po třech hodinách uvědomil, že jsem ani nevytáhl telefony. Rychle jsem pro ně zaběhl, a oddychl si, když jsem tam neměl žádné nepřijaté hovory a ani zprávy.
„Omlouvám se, mám pohotovost až do zítřejšího rána. Tak musím být na telefonu,“ omluvně jsem se na Morgana usmál, a položil telefony na menší stolek u zdi, kde jsem je měl na očích, a hlavně na doslech.
Mrknul jsem na hodiny, a pak se na oba otočil s tím, že uděláme venku večeři na grilu, a pak by už mohl jet Morgan na hotel. Byla by škoda před večeří utnout tak dobrou zábavu, a on se aspoň nemusí honit do hotelu kvůli jídlu.
Když nakonec souhlasil, stejně jako Tir, šli jsme nachystat gril, nachystali jsme maso, a po další hodině a půl jsme seděli venku, jedli výborné steaky, a užívali si tu letní večerní pohodu, než se nakonec Morgan zvedl, že už se bude muset vrátit…
Morgan
Nejraději bych aspoň na chvíli zastavil čas.
Bylo to to nejlépe strávené dopoledne, odpoledne a vlastně i večer, za posledních… no, za hodně dlouho.
Ti dva k sobě prostě seděli, a já si usmyslel, že až se usadím a budu mít víc klidu, zjistím si o nich víc.
Docela mě začala zajímat jejich minulost a to, jak se setkali, ale ptát jsem se nehodlal.
Přišlo mi totiž zvláštní, že by ti dva na sebe jen tak někde narazili.
Na to byli příliš rozdílní, ale přitom, jako dva kousky skládačky, které do sebe perfektně zapadají.
Vážně jsem doufal, že tohle není poslední strávený čas s nimi.
Byl to ten nejlepší den, co jsem mohl zažít. Něco takového by se měli lidi naučit i v Miami. Od vás by se měli učit, protože jste opravdu skvělí a já jsem moc rád, že jsem vás potkal, a rád bych si to někdy zopakoval," vypadlo ze mě, když jsem se konečně sbíral, abych se vrátil na hotel, kam se mi teď už vůbec nechtělo.
Byl jsem mírně ovíněný, a tak nebylo divu, že jsem se trochu víc rozpovídal a nahlas řekl jednu ze svých myšlenek.
Posbíral jsem do tašky věci z ledničky, a protože i Tiras pil, tak i přes jeho protesty jsem si nakonec zavolal taxi. Možná jsem byl až moc zásadový v některých věcech, ale alkohol za volant nepatří.
Na tom si trvám. A taky jsem si usmyslel, že si to auto opravdu hned koupím.
„Ještě jednou moc díky. A kdybyste se někdy nudili a chtěli byste nudnou společnost, abyste se ještě víc unudili, tak mi zavolejte," zasmál jsem se krátce, když jsem tašky naložil do taxíku, a ještě se vrátil k Tirasovi a Efraimovi, kteří stáli přede dveřmi.
Tentokrát jsem se, posilněn alkoholem, trochu víc osmělil, nebo spíš jsem jednal prostě instinktivně, a Tirase i Efraima objal.
Tak, aby v tom nebylo nic neuctivého, ale zároveň, abych si udělal jasný obrázek o tom, co jsem si už myslel, a to, že ti dva jsou zatraceně sexy.
Hlavně Efraim, kterého bych chtěl jednou vidět nahého.
Bože, zase budu mít vlhké sny, protože myslím na prasečinky. Jenže nebyl jsem ze železa, a nevidět něco takového, bych byl úplný idiot nebo slepý.
Ještě jednou jsem jim poděkoval, a pak už spěchal k autu, aby mi taxikář nenapálil zbytečně za čekání.
Efraim
Klidně jsem Morgana mohl odvézt já. Nepil jsem už jen kvůli tomu, že mám pohotovost. Ale on si nakonec vydupal, že pojede domů taxíkem.
Pro jistotu jsme mu zavolali řidiče, kterého jsme dobře znali a věděli jsme, že ho neošidí.
Jeho objetí při odchodu bylo překvapivé, ale takové bezprostřední a nevadilo mi to. Nebylo to nic násilného a opravdu jsme se za ten den dobře bavili.
„Sáhnul sis pořádně?“ zasmál jsem se, když jsme pak vešli s Tirem do domu a zavřeli za sebou dveře.
„Ten Morgan… Ten chlapík je docela fajn. Dobře se s ním povídá.“
Přitočil jsem se k Tirovi, pořádně ho objal, pomačkal jsem mu zadek, vymetl jeho ústa pořádným polibkem a hned potom utíkal na zahradu, abych začal uklízet ten binec, co jsme tam nechali.
Jo, čekaly nás zase další dny, kdy budeme spolu, a i když budeme pracovat na svém, přesto to je jiné, než když musím do práce.
Mám svou práci rád, ale čím dál víc se ujišťuji v tom, že tam skončím.
„Víš,“ zapnul jsem o něco později myčku a otočil jsem se na Tira. „Uvažuji, že bych dal výpověď, abychom mohli pracovat jen na našich věcech. Sice mě ta práce baví, ale čím déle ji dělám, tím víc vidím, že se nám to daří skloubit jen tak, tak. A já tuhle naši práci nechci nechat plavat. Dává mi smysl, a co se týká psychologů… Těch je v Santa Rosa dost, kteří by mě v pohodě zastoupili. Co ty na to? Přemýšlím, že bych smlouvu ukončil ke konci měsíce. Maximálně bych se tam vrátil k některému z klientů, které mám rozdělané, ale jen to. Nic víc.“
Tiras
Morganovo objetí jsem nečekal, ale ne, že bych si stěžoval.
Jen jsem zabručel, když to Ef komentoval, a pak mu šel pomoct s úklidem.
Když konečně zapnul myčku a otočil se ke mně, vtáhl jsem ho do náruče a v mžiku byl skoro nahý.
„Teď ser na práci. Jsem strašně nadržený. Kromě toho jsem mluvil s Frankem, a ten říkal, že ti mám protáhnout tu tvojí krásně těsnou dírečku i za něj. A mimochodem, na Morgana taky nic nenašel. Ale už dost řečí, jde se šukat."
Nakonec jsme to nádobí z myčky vytahovali až druhý den někdy před polednem.
Ale byl jsem zase na chvilku spokojený, tak, než Ef udělal oběd, já se pustil do práce s vloupačkama.
Měl jsem pocit, jako by mi něco unikalo. Jako bych měl to nejdůležitější před nosem, ale prostě si toho nedokázal všimnout.
Sralo mě to. A ne málo. Po obědě Ef znovu zopakoval to, co mi řekl večer, než jsem se na něho vrhnul, a moje odpověď byla jasná.
Už když tam Ef začal pracovat, nebyl jsem moc nadšený. Ne, že bych mu chtěl bránit, ale věděl jsem, že by toho na něj jednou mohlo být moc. Nikdy bych mu to ale samozřejmě nezakázal, takže jsem byl i docela rád, že s tím přišel sám a ochotně souhlasil.
Ostatně, kdykoliv se k tomu bude moc vrátit. Známý je po městě poměrně dost, takže bych se nebál toho, že by si na něj za chvíli nikdo nevzpomněl.
Zbytek dne pak proběhl naprosto v poklidu. Neděle ráno ovšem už tak klidná nebyla. Vzbudil mě telefon, protože proběhla další vloupačka, a tentokrát se to neobešlo bohužel bez následků. Byla zabitá jedna služebná, která se bohužel zloději nejspíš připletla pod nohy.
Po vyšetření mi ale bylo jasné, že zloděj zpanikařil. Nebyla to promyšlená a chladnokrevná vražda, spíš akt zoufalství a nevědomosti. Ne, že by to toho zloděje omlouvalo.
Ale… To znamenalo, že udělal první chybu a mohl by jich udělat víc. Přece jen, pokud má člověk aspoň něco v hlavě, srovnat se s vraždou není tak jednoduché.
Následujících pár dní se neslo v duchu vyšetřování, do toho mi ještě přistálo na stole vyšetření zpronevěry peněz jednoho podnikatele ve městě, který si nechtěl najmout policii, a o den později ještě ublížení na zdraví, kdy naši známí výrostci přepadli jeden pár, který šel z baru.
Efraim
První reakce po mém oznámení byla ta, že jsme skončili v posteli.
Ale nakonec mi to Tir další den už potom schválil. Byl jsem rád, že neprotestuje, a měl jsem pocit, že se mu i ulevilo.
Hned další úterý, hlavně i proto, že se blížil konce měsíce, jsem nahlásil odchod. Necelých 14 dní zbývalo na to, aby se daly věci do pořádku, přibral se nový kolega, kdy stejně jich už bylo pár přihlášených, a jen se čekalo, jak to bude. V tomhle jsem byl aspoň v klidu a věděl jsem, že jim to svým odchodem nějak moc nezkomplikuji. I přesto jsem jim řekl, že kdyby přeci jen náhodou, klidně jim pomůžu.
A tak jsem měl teď trochu víc práce, abych dal do pořádku celou agendu a mohl ji předat kolegovi, který už nastoupil a postupně si to všechno přebíral. A tak bylo i méně času na Tira a naše společné chvíle. Ale věděl jsem, že je to jen dočasné, a pak už budeme jen pro sebe, a dost jsem se na to už těšil.
Práci nám přidělala ta vražda hospodyně. Tohle už nebyla sranda a Tir se do toho opřel ještě víc.
A jako by všichni kriminálníci věděli, že jsme začali s Tirem víc pracovat, přibývala nám práce…
Ale poslední případ byl vyřešen celkem rychle. Už jsme s tou bandou měli co dělat a věděli jsme, o koho jde. Takže jsme je jen potřebovali všechny pochytat, aby nám nikdo neunikl, a předat policii i s důkazy.
Já byl v pracovně a hlídal, kde, kdo je, Tir jezdil po městě a sbíral je jak přezrálé ovoce. Dvěma jsem musel bloknout telefon, protože hrozilo, že si předají info, a někdo z nich nám uteče.
Ale nakonec to hlavní zvládl Tiras sám, a já byl na něho pyšný, jako na nikoho jiného.
A taky i on byl spokojený, a hlavně když se připsala pěkná částka na náš účet.
Pozval mě na večeři do restaurace, abychom to spolu oslavili… I proto, že včerejšek byl poslední den, kdy jsem byl v práci, a ode dneška už jsem jen a jen jeho.
Měli jsme rezervaci na šestou hodinu, tak akorát na to pojíst, něco popít, dojet domů a pomilovat se.
A já se na ten večer vážně těšil. A taky jsem se snažil hezky obléknout, aby se za mě Tir nestyděl, a já na něm taky mohl oči nechat, protože i on si dal záležet.
A tak, s úderem šesté hodiny jsme vstupovali do restaurace a mířili k rezervovanému stolu…
