Krok do prázdnoty - Šimon
Krok do prázdnoty - Šimon - Znovu povstat
Závěr
Moc jsem se nevyspal. Stále se mi v hlavě přemítalo, jak se Jakub choval a jak silnou touhu jsem pociťoval, když jsem si na něj vzpomněl. Vstal jsem a postavil se před skříň… Stál jsem tam jak idiot a snažil se vybrat něco, v čem udělám dojem. Tak dlouho jsem nebyl na rande, vše...
Krok do prázdnoty - Šimon - Kapitola 6
6.
Pozoroval jsem ho, vše, co mi připadalo zajímavé a že toho bylo opravdu hodně...
Tak krásná tvář... Jeho krční tepna, pohybující se v rytmu jeho dechu mě fascinovala... Jeho štíhlá linie krku, která by mohla soutěžit s jakoukoliv ženou...
Jen ho políbit, udělat první krok, ale to...
Krok do prázdnoty - Šimon - Kapitola 5
5.
Byli jsme naproti sobě a naštvaně se jeden koukl na druhého… Hmatatelné napětí a jiskření naších očí, jen dokazovalo, že tohle nevyhraje ani jeden… Kdo ustoupí? A kdo bouchne? Vztek na sebe nenechal dlouho čekat.
„Co ty o mně víš? Co víš o Milošovi? Nic… Nic nevíš a meleš tu blbosti. Já ho...
Krok do prázdnoty - Šimon - Kapitola 4
4.
Cítil jsem se nechtěný, když mě Mia zanechala u jeho místa a se slovy: „Já se s tebou nebudu zlobit. Prostě tady ho máš a dělej svou práci! Ahoj večer!“ zmizela pryč.
Prosím? Nechala mě tam, jak věc, která jí překáží. A on? Ani se na mě nepodíval a hlavně, ani ho nezajímalo mé jméno, prostě...
Krok do prázdnoty - Šimon - Kapitola 3
3.
Bylo tak krásné a osvěžující být zase se svojí rodinou, chtěl jsem jim vše říct a zakončit tím svou bolest. Ale někde hluboko ve mně byla stále ta černí díra, která vše vtahovala do svého nitra a to, mizelo v nenávratnu. Pořád jsem byl prázdná skořápka. Jak mám cítit? Jak cítit lásku, když...
Krok do prázdnoty - Šimon - Kapitola 2
2.
Kamil došel k mé posteli a velmi hrubě vytáhl kluka vedle mě na nohy. Jeho hranice trpělivost už není. Posbíral věci po zemi, které si ten kluk během vlézání do postele sundal a vrazil mu je do ruky. Než se vůbec vzmohl na jediné slovo, tak ho Kamil vyhodil nahého za dveře a zavřel je...
Krok do prázdnoty - Šimon - Kapitola 1
1.
Seděl jsem u té postele, tak jako každý den v tu stejnou hodinu a přejížděl po bílém prostěradle. Vše v tomto pokoji bylo dobrý rok stejné. Světle modré stěny, jedna postel a malý stolek v místě, kde se opírala hlava o polštář. Ta čistota pokoje byla ubíjející. Kolik hodin jsem tu...