Krok do prázdnoty
Krok do prázdnoty - Kapitola 6
6.
Pozoroval jsem jeho mužnou postavu a nedokázal se podívat do těch jeho temných očí. Jeho svaly ve tváři se pobaveně cukaly. Bylo slyšet, jak se nehty zarývají do kůže na křesle a přibližují se k mému obličeji. Doufám, že to nechce zopakovat a tohle skončí. Já se nedokážu necítit stísněný...
Krok do prázdnoty - Kapitola 5
5.
Nespal jsem moc dobře, všechny jeho otázky se mi mísily v hlavě a dělaly tam neuvěřitelný bordel. Jak střepy se zabodávaly do mojí šedé kůry mozkové. Nechápu, co tady sakra dělám? Stojím před obrovskou budovou a koukám na veliký vchod, kterým proudí desítky mých spolupracovníků. Jak zamrzlý...
Krok do prázdnoty - Kapitola 4
4.
Ještě chvíli jsme jen seděli a mlčky pozorovali jeden druhého. Jeho oči sledovaly každý nepatrný záchvěv mého těla a vypalovaly velkou díru do mého nitra, jak urputně na mě koukal. Proč mě nenechá na pokoji? Proč? Je to způsob nějakého týrání? Nebo je nějakým způsobem zvláštní? Nejspíš...
Krok do prázdnoty - Kapitola 3
3.
Připadalo mi, jako by se kolem mě obmotávaly plameny a on mě stahuje do nejsilnějšího z plamenů. Jeho ruka na mé hrudi byla těžká a plnou vahou se opírala o mé kosti. Skoro jsem zapomněl dýchat. Můj pohled se zarytě díval do jeho očí a snažil se vymanit z jeho krutého sevření.
„Proč se...
Krok do prázdnoty - Kapitola 2
2.
Seděl jsem ve svém tichém pokoji a zase se tupě díval na bílou stěnu a představoval si jeho tvář. Miloši… Kde teď jsi? Nic mě nebavilo. Můj život byl tak prázdný. Všude jsem byl sám. I mezi davem lidí jsem stál jen já. Nedokázal jsem se usmívat. Bavit se s ostatními. Ve své práci jsem byl...
Krok do prázdnoty - Kapitola 1
1.
Seděl jsem za svým stolem, tak jako vždy a telefon za telefonem mi drnčel v hlavě. Otřepané fráze a naučené věty se linuly z mých úst. Vlastně jsem tu pracoval tak dlouho, že jsem se pomalu stával inventářem tohoto centra. Byl jsem celkem samotář a nebyl jsem ničím zvláštní, jenom...