Pořád jsem to já...

Pořád jsem to já - Kapitola 17

Mashiro Byl jsem rád, že mě Ren už nepustil, měl jsem takovou jistotu a podle toho, jak se mi udělalo hned lépe, se to líbilo i našemu malému. Bylo zvláštní chodit těmi ulicemi, jak kdyby tu nikdy nikdo nežil. Byl slyšet hluk, cinkání příborů a sklenic o sebe. Dětský smích, pláč, jak kdyby si tohle...

Pořád jsem to já... - Kapitola 16

Mashiro Byl jsem v nervech, až teprve když jsem za sebou uslyšel Rena, jsem se uklidnil. Stejně to ve mně vřelo. Zanechával jsem za sebou ohnivou stopu a moc dobře jsem to věděl. Nebyla taková, že by vše shořelo, ale popel to udělalo. Zastavil jsem v klusu až ve chvíli, kdy se objevila loďka, do...

Pořád jsem to já... - Kapitola 15

Ren Vyskočil jsem na nohy, když mi Mashiro vyrazil hrnek z ruky. Chtěl jsem na něj vyjet, proč to dělá, ale po jeho slovech jsem se zarazil. Než obsah konvice vylil, ještě jsem si k tomu přičichl. „Máš pravdu. V tom hrnku to nebylo tak cítit,“ zamračil jsem se a otočil se ke dveřím, rozhodnutý jít...

Pořád jsem to já... - Kapitola 14

Mashiro „A je rozdíl pořád tvrdit to své, anebo si poslechnout i toho, kdo tě miluje,“ zavrčel jsem, když domluvil, a tak nepříjemně mě od sebe odstrčil. „Vážně nevím, proč byl o tebe nemohl mít strach a nic společného s tvým podceňováním to nemá. Proč jako nemůžu mít strach o člověka, kterého...

Pořád jsem to já... - Kapitola 13

Mashiro Hbitě jsem prokličkoval mezi stromy a schoval se tak ve čtvrtině lesa. Slyšel jsem Renovy skoky, když pod ním větvičky praskaly a jeho zařvání… Všechny chlupy na těle se mi postavily do pozoru. Měl jsem tendenci se za ním poslušně rozběhnout, skočit po něm a nechat se od něj povalit na zem....

Pořád jsem to já... - Kapitola 12

Mashiro Nechtěl jsem být od Rena oddělen, a tak jsem se drápy ohnal po otci, když mě bral do náruče. Ale právě proto, že to byl Hiro, jsem drápy stáhl a radši se k němu přitulil. Otcové a dědové byli další, komu jsme kdy dovolil se mě dotknout, ale nikdo jiný… Vlastně už i Susumu, těmto lidem...

Pořád jsem to já... - Kapitola 11

Mashiro Probudilo mě teplo a žízeň, podle všeho již bylo dost hodin odpoledne, a my nejspíš prospali pár klidných hodin. Tohle byla daň za to, že jsem celou noc nespal a přemýšlel. Začal jsem se trochu té moci bát, a taky o Renův život. Já vím, že mě chrání a nechce, abych si nějak ublížil, ale já...

Pořád jsem to já... - Kapitola 10

Mashiro Sice řekl, že půjdeme spát, ale stejně se neubránil tomu, aby si mě ještě jednou vzal. Jenže já to chtěl taky a nejspíš to i vyprovokoval. Je těžké se od sebe držet dál a nerozdávat si to jako zvířata snad každou chvíli, co jsme spolu. „Rene… Musíme vstávat…“ nahnul jsem se nad Renem, když...

Pořád jsem to já... - Kapitola 9

Ren Docela jsem se s těmi vlky spřátelil. Byli to skvělí chlapi a silní jak býci. Nosili klády s takovou lehkostí, jako kdyby nesli pár klacíků. Ale ani já jsem nebyl pozadu. Chtěl jsem jim ukázat, jak jsou lvi silní. Ale oni to tak nějak pochopili a jen se potutelně usmívali. Když byly klády...

Pořád jsem to já - Kapitola 8

Mashiro Jen jsem ležel a vše příjemné se ve mně prohánělo s takovou razancí, že mé spokojené předení muselo být slyšet až ven na náves. Nejspíš tu ani páření lvů, či koček nikdy nezažili, určitě to pro ně muselo být, jak kdyby se tu nějaká zranila. Doufám, že to budou přisuzovat mé noze, a ne...
1 | 2 >>