Pořád jsem to já...

Pořád jsem to já... - Kapitola 13

Mashiro Hbitě jsem prokličkoval mezi stromy a schoval se tak ve čtvrtině lesa. Slyšel jsem Renovy skoky, když pod ním větvičky praskaly a jeho zařvání… Všechny chlupy na těle se mi postavily do pozoru. Měl jsem tendenci se za ním poslušně rozběhnout, skočit po něm a nechat se od něj povalit na zem....

Pořád jsem to já... - Kapitola 12

Mashiro Nechtěl jsem být od Rena oddělen, a tak jsem se drápy ohnal po otci, když mě bral do náruče. Ale právě proto, že to byl Hiro, jsem drápy stáhl a radši se k němu přitulil. Otcové a dědové byli další, komu jsme kdy dovolil se mě dotknout, ale nikdo jiný… Vlastně už i Susumu, těmto lidem...

Pořád jsem to já... - Kapitola 11

Mashiro Probudilo mě teplo a žízeň, podle všeho již bylo dost hodin odpoledne, a my nejspíš prospali pár klidných hodin. Tohle byla daň za to, že jsem celou noc nespal a přemýšlel. Začal jsem se trochu té moci bát, a taky o Renův život. Já vím, že mě chrání a nechce, abych si nějak ublížil, ale já...

Pořád jsem to já... - Kapitola 10

Mashiro Sice řekl, že půjdeme spát, ale stejně se neubránil tomu, aby si mě ještě jednou vzal. Jenže já to chtěl taky a nejspíš to i vyprovokoval. Je těžké se od sebe držet dál a nerozdávat si to jako zvířata snad každou chvíli, co jsme spolu. „Rene… Musíme vstávat…“ nahnul jsem se nad Renem, když...

Pořád jsem to já... - Kapitola 9

Ren Docela jsem se s těmi vlky spřátelil. Byli to skvělí chlapi a silní jak býci. Nosili klády s takovou lehkostí, jako kdyby nesli pár klacíků. Ale ani já jsem nebyl pozadu. Chtěl jsem jim ukázat, jak jsou lvi silní. Ale oni to tak nějak pochopili a jen se potutelně usmívali. Když byly klády...

Pořád jsem to já - Kapitola 8

Mashiro Jen jsem ležel a vše příjemné se ve mně prohánělo s takovou razancí, že mé spokojené předení muselo být slyšet až ven na náves. Nejspíš tu ani páření lvů, či koček nikdy nezažili, určitě to pro ně muselo být, jak kdyby se tu nějaká zranila. Doufám, že to budou přisuzovat mé noze, a ne...

Pořád jsem to já - Kapitola 7

Ren Byli jsme už skoro u hranic, stačilo jen vyjít z lesa, když jsem zpozorněl.  Chtěl jsem Mashirovi odpovědět, ale něco mě zaujalo. Strhl jsem ho z cesty bokem. Zalehli jsme do křoví a já napjatě naslouchal. Zavětřil jsem, a po chvíli znovu. Uši se mi natáčely po zvucích, které k nám...

Pořád jsem to já - Kapitola 6

Ren Spokojeně jsem zavrněl, když jsem slyšel Mashirova slova. Byl jsem ten nejspokojenější lev na světě, a nejspíš by mě teď nerozhodily ani ty vzteklé kočky v zámku. „Jak jen to půjde, budu pořád s tebou. I ve tvé ložnici, Shiro,“ olízl jsem mu tvář. Na jazyku jsem ucítil slanost od jeho slz. Ale...

Pořád jsem to já - Kapitola 5

Mashiro Král mě dovedl do veliké místnosti, kde mě přitáhl ke svému trůnu, a donutil, abych si poslušně sedl vedle něj. Vysloužil si ale jen výhružné zavrčení a následné prásknutí mým ocasem do jeho stehna. I když se snažil krotit, tohle ho bolelo, a taky jsem si za to vysloužil jednu poučnou ránu...

Pořád jsem to já - Kapitola 4

Ren Snažil jsem se nepoddávat tomu, v jaké situaci jsem se právě nacházel. Doufal jsem, spíš jsem si přál, aby si Yiro přeci jen nechal zjistit, jestli mě Marice poslal. Věřil jsem tomu, že by hned pochopil a jen by to potvrdil. Ale jestli to Yiro udělá, to už byla druhá věc. Moc jsem tomu...
1 | 2 >>