Pořád jsem to já...

Pořád jsem to já - Kapitola 18

Mashiro Roztáhl jsem deku, když mě na sebe Ren přitáhl, abych ho mohl obejmout nohama a cítil to příjemné teplo, které z něj tak krásně sálá. Co nejvíc jsem se přitáhl na jeho klín a jemně se mu na něm zavrtěl. Byl jsem nahý, takže mi jen deka kryla záda a ramena, jinak nic. Líbat se s ním, je tak...

Pořád jsem to já - Kapitola 17

Mashiro Byl jsem rád, že mě Ren už nepustil, měl jsem takovou jistotu a podle toho, jak se mi udělalo hned lépe, se to líbilo i našemu malému. Bylo zvláštní chodit těmi ulicemi, jak kdyby tu nikdy nikdo nežil. Byl slyšet hluk, cinkání příborů a sklenic o sebe. Dětský smích, pláč, jak kdyby si tohle...

Pořád jsem to já... - Kapitola 16

Mashiro Byl jsem v nervech, až teprve když jsem za sebou uslyšel Rena, jsem se uklidnil. Stejně to ve mně vřelo. Zanechával jsem za sebou ohnivou stopu a moc dobře jsem to věděl. Nebyla taková, že by vše shořelo, ale popel to udělalo. Zastavil jsem v klusu až ve chvíli, kdy se objevila loďka, do...

Pořád jsem to já... - Kapitola 15

Ren Vyskočil jsem na nohy, když mi Mashiro vyrazil hrnek z ruky. Chtěl jsem na něj vyjet, proč to dělá, ale po jeho slovech jsem se zarazil. Než obsah konvice vylil, ještě jsem si k tomu přičichl. „Máš pravdu. V tom hrnku to nebylo tak cítit,“ zamračil jsem se a otočil se ke dveřím, rozhodnutý jít...

Pořád jsem to já... - Kapitola 14

Mashiro „A je rozdíl pořád tvrdit to své, anebo si poslechnout i toho, kdo tě miluje,“ zavrčel jsem, když domluvil, a tak nepříjemně mě od sebe odstrčil. „Vážně nevím, proč byl o tebe nemohl mít strach a nic společného s tvým podceňováním to nemá. Proč jako nemůžu mít strach o člověka, kterého...

Pořád jsem to já... - Kapitola 13

Mashiro Hbitě jsem prokličkoval mezi stromy a schoval se tak ve čtvrtině lesa. Slyšel jsem Renovy skoky, když pod ním větvičky praskaly a jeho zařvání… Všechny chlupy na těle se mi postavily do pozoru. Měl jsem tendenci se za ním poslušně rozběhnout, skočit po něm a nechat se od něj povalit na zem....

Pořád jsem to já... - Kapitola 12

Mashiro Nechtěl jsem být od Rena oddělen, a tak jsem se drápy ohnal po otci, když mě bral do náruče. Ale právě proto, že to byl Hiro, jsem drápy stáhl a radši se k němu přitulil. Otcové a dědové byli další, komu jsme kdy dovolil se mě dotknout, ale nikdo jiný… Vlastně už i Susumu, těmto lidem...

Pořád jsem to já... - Kapitola 11

Mashiro Probudilo mě teplo a žízeň, podle všeho již bylo dost hodin odpoledne, a my nejspíš prospali pár klidných hodin. Tohle byla daň za to, že jsem celou noc nespal a přemýšlel. Začal jsem se trochu té moci bát, a taky o Renův život. Já vím, že mě chrání a nechce, abych si nějak ublížil, ale já...

Pořád jsem to já... - Kapitola 10

Mashiro Sice řekl, že půjdeme spát, ale stejně se neubránil tomu, aby si mě ještě jednou vzal. Jenže já to chtěl taky a nejspíš to i vyprovokoval. Je těžké se od sebe držet dál a nerozdávat si to jako zvířata snad každou chvíli, co jsme spolu. „Rene… Musíme vstávat…“ nahnul jsem se nad Renem, když...

Pořád jsem to já... - Kapitola 9

Ren Docela jsem se s těmi vlky spřátelil. Byli to skvělí chlapi a silní jak býci. Nosili klády s takovou lehkostí, jako kdyby nesli pár klacíků. Ale ani já jsem nebyl pozadu. Chtěl jsem jim ukázat, jak jsou lvi silní. Ale oni to tak nějak pochopili a jen se potutelně usmívali. Když byly klády...
1 | 2 >>