Jednorázovky
Voloďa
Co chcete?
Co po mně chcete?
Co…
po…
mně…
chcete?!!!!
Prej povídku. Nejmíň na tři stránky. Ale de to vůbec? Seru na to. Nic psát nebudu. A taky vo čem by to jako mělo bejt? Prej nějaká květina. Proč?
Sem snad nějakej hippie?
Nebo kytičkář?
Slunce v duši a podobný sračky?
Ani jedno ani druhý....
Letní...
Opravdu žiju už dlouho sám. A začínám z toho být unavený. Mám pěkný velký byt, na který jsem si našetřil a vybavil ho, ale je prázdný. Nemám ho s kým sdílet.
A proto jsem častěji v práci, než doma.
Stejně jako teď před Vánocemi. Kolegyně chtěla volno, tak jsem to vzal za ní, i když...
Překvapení v Capsule hotel
Seděl jsem na jedné židli už skoro celý den. Štěstí, že byla velmi pohodlná a ergonomicky tvarovaná a s polstrováním, které podpíralo ty správné partie těla, tak, aby na ní člověk vydržel co nejdéle bez nějakých větších bolestí zad. Oči zabodnuté do monitoru před sebou mě už skoro pálily od...
Vánoční první pomoc
Tak nějak jdou Vánoční svátky vždycky mimo mě. Jako kluka mě máma nikdy nenutila, abych ji pomáhal s pečením a vánoční úklid pro mě představovalo to, že jsem vyhrabal všechno špinavé prádlo zpod postele, včetně zatoulaných ponožek, kterých jsem měl najednou nějak moc, a odnesl to do koše...
Ponožka
Sedím ve vaně a snažím se ze sebe udělat člověka. Dneska jsem byl celý den na nohách a trochu, spíš dost jsem unavený. Teplá voda příjemně hřeje a já se snažím i tak nějak relaxovat.
Už je to nějaká doba co jsem sám a tudíž mě ve vaně nikdo neruší.
Nebere mi moje mýdlo, nebere mi můj kartáček na...
Začít znovu...
Klidně mě chytni pod krkem, já se jen tak nevzdám... Jsem silný a ty jen život, který plyne...
ZAČÍT ZNOVU...
Už je to dlouho, co jsem naposledy viděl Daniela. Byl prohlášen za nezvěstného, ale nic nepoukazovalo na to, že by byl ještě mezi živými. Ještě nějakou dobu to bude trvat, než ho...
Čekej na mě...
Sám...
Okno zastřené těžkým závěsem, aby ani paprsek zářícího slunce neproniknul do mé samoty.
Jsem sám…
Sedím na prostorné pohovce. V jedné ruce držím skleničku zpola vypitou a hladina zlatavé tekutiny se jemně zavlní, když do ní spadne kapka.
Slaná kapka…
Přes ty slzy ani pořádně nevidím na...
Chyba
Zvedl jsem se z křesla, hodil na sebe rifle a lehké tílko. Víc nebylo třeba. Venku byla letní noc a já ji hodlal využít k tomu, abych se zabavil. Abych zahnal smutek ze samoty. Bylo mi jedno kde. Bylo mi jedno s kým. Stačilo mi nějaké potěšení. A bylo mi jedno, jestli by se to mému...
Volba
Seděl jsem na trávě malého paloučku vedle mého domku. Pozoroval jsem mraky, které se postupně kupily dohromady a zakrývaly slunce.
Samota… Moje samota, ke které jsem byl donucen.
Našel jsem si tohle místo, kde jsem se naučil žít. Uprostřed hlubokého lesa, který sem vpustil málokoho. Stromy...
Trable v sauně
Seděl jsem a rozhlížel se kolem. Byl to blbej nápad sem jít. Krucinál. Anebo jsem si měl vybrat dobu, kdy tu nikdo není. Sedět tu nahej mezi tolika chlapama.
Myslel jsem, že si tu odpočinu po té, co jsem se hodinu dřel v posilovně, aby mi vyskočily aspoň nějaké hrbolky na pažích a na...
Síť pavučin
Celý život se cítím jen využívaný. Nebo se pletu a jsem prostě jen hloupý?
Miluji hudbu. Věnoval jsem ji spoustu času. Vybral jsem si nástroj, který není moc obvyklý. Nikdy jsem neměl rád teorii, ale moc rád jsem hrál. Ten nástroj mi dával vše. Byla to moje láska a ve chvílích, kdy jsem hrával,...
Pauza po obědě
Vejdu do kanceláře a hodím celou tu hromadu na stůl. Ani ta cesta z oběda se neobejde bez toho, aniž by mne někdo zastavil, a nacpal mi plno papírů do ruky.
„Tohle se musí udělat hned… Tohle nepočká… to musíš potvrdit a hned to odeslat…“
To je k vzteku. Místo toho, abych chvíli poseděl a...
Probuzení
Pokojem se rozléhaly tiché vzdechy. Velká postel poskytovala náruč dvěma milencům, oddávajícím se milostným hrátkám. Krásná tvář vnadné brunetky se křivila vzrušením, když cítila, že se blíží ten okamžik, na který tak netrpělivě čekala. Věděla přesně, kdy to přijde. Kdy vykřikne pod náhlým tlakem...
Konec pro nový začátek
„Jak dlouho se tím ještě budeš užírat?“ klepl mě po rameni kolega, až mi vypadla tužka.
„Co?“ podíval jsem se na něj mírně nechápavě.
Mlčky jen ukázal prstem do monitoru.
„Aha… no… já jen … musím udělat pořádek v kompu a procházím soubory, co všechno můžu vyhodit,“ otočil jsem se zpátky ke stolu a...