Efraim
Byl jsem rád, že to takhle za mě Tir vyřešil. Chtěl jsem to navrhnout, ale bylo mi to neuctivé vůči našemu hostu. Ten to ale prakticky rozlousknul hned, když se zvedl s tím, že si vezme taxi.
A Tir se toho hned chopil, a možná je to tak lepší, aspoň nemusel čelit Morganovým otázkám, co jsme vlastně zač.
„Zavolám ti, jak budu hotový,“ ještě jsem Tira políbil, a pak jsem vystoupil z auta.
„Těšilo mě, Morgane, rád tě zas někdy uvidím,“ a mávnutím jsem odpověděl na jeho rozloučení.
Chvilku jsem se za nimi díval, jak odjíždějí, ale pak už jsem se otočil a spěchal nahoru.
„Říkal jsem, že to tak dopadne,“ mírně jsem stáhl obočí, když jsem se dostal na naše patro, kde jsme měli místnosti pro první umístění osob, které to potřebovaly, než se pak rozhodlo, co s nimi bude dál.
„Paní Lombardová se ale už rozhodla, že svého manžela zažaluje. Vypadá hrozně, přivezli jsme ji z nemocnice, ale nemá pojistku, takže tam nemůže zůstat. Ale ošetření jsme za ní zaplatili,“ vysvětlovala mi kolegyně, která se o tyhle případy starala.
Což obnášelo přijetí osoby, umístění na pokoj, zajištění jídla případně oblečení, převozy na místa, kde byla potřeba.
„Policie ji chce vyslechnout, ale není úplně v pořádku. Potřebujeme vědět, co a jak, a uklidnit ji,“ dodala ještě, než zaklepala a otevřela dveře do jednoho z pokojů, který spíš připomínal malý obývák s postelí navíc. Bylo to i proto, aby se tu lidé cítili dobře, a ne jako v nemocnici nebo v ústavu.
Paní Lombardová se v té posteli prakticky ztrácela. Neviděl jsem ji dva měsíce, a za tu dobu strašně pohubla, a pak ty modřiny, rozbitá pusa, a jiné zranění.
„Dobrý den, paní Lombardová,“ pozdravil jsem, a přisunul jsem si k posteli židli.
Moje práce začala… Seděl jsem u ní víc jak půl hodiny a když jsem odcházel, už byla o něco klidnější, a dokonce i usnula.
Přesunul jsem se do kanceláře, kde jsem hned zavolal Tirovi, abych mu řekl, že přibližně za půl hodiny budu končit, a pak jsem se pustil do práce.
Sepsat zprávu mi netrvalo moc dlouho. Musel jsem zavolat na policii, zhruba jim říct, jak to s paní Lombardovou vypadá, kdy budou moci přijít, aby u toho byl psycholog, kvůli jejímu stavu. Zavolat odbornému lékaři, který už si ji přebere, protože nejsem psychiatr a nepředepisuji medikaci. Ještě jednou ji zkontrolovat než půjdu domů.
„Vážně by bylo fajn, kdyby tu byl aspoň jeden člověk navíc,“ založil jsem složku, vypnul počítač a začal si sbírat věci.
„Šéf říkal, že už na tom pracuje, že to bude lepší než po nás chtít, abychom tu byli denně,“ otevřela mi kolegyně dveře, u kterých stála, a pak ustoupila. „Kdyby něco, zavolám ti, ano? Víš, že paní Lombardová nechce s nikým jiným mluvit.“
Přikývl jsem, rozloučil se, a pak už spěchal ven, aby Tir nemusel dlouho čekat.
Tiras
Sotva jsem dojel domů, uklidil jsem obývák a zaběhl do pokoje pro hosty, abych zjistil, jak je na tom koupelna.
Kupodivu bylo všechno uklizené, a snad jen kromě pár kapek na umyvadle a na kachličkách ve sprše, neukazovalo nic na to, že by tam někdo byl.
V duchu jsem dal Morganovi palec nahoru, a nedalo mi to, abych o něm nepřemýšlel.
Byl úplně přesný opak mě.
Vypadal jako kliďas, slušňák, i když něco mi říkalo, že se dokáže i postavit a někomu pořádně natáhnout. Nejspíš, kdyby ho ti v tom parku nepřekvapili, a kdyby byl jen jeden nebo dva, asi by si poradil.
Přistihl jsem se, že přemýšlím nad tím, že by bylo fajn si někam vyjít, nebo kdyby jen přišel a pokecali jsme jako kámoši.
Moc přátel jsme tu neměli. I kvůli práci, kterou jsme s Efem dělali. Navíc, i po víc jak roce jsme pro některé byli pořád cizinci.
Ne, že by nám to vadilo, ale někam si s někým občas vyjít nebylo na škodu.
Krátce jsem se zasmál a zavrtěl hlavou. Ještě před pár lety, bych nad něčím takovým vůbec neuvažoval.
Jo, Ef mě hodně změnil. A byl jsem za to rád.
Zrovna jsem nadával Kingovi, že by taky mohl přestat všude nechávat chlupy, když mi od Efa přišla zpráva, že bude končit.
Vykydal jsem Kingovi hajzlík, vyměnil mu ještě vodu, zbytek koláče pro jistotu zakryl, a pak už se vydal pomalu k autu, abych mohl pro Efa. Tentokrát jsem vyrazil s předstihem, aby ho zase nenapadla nějaká záchranářská blbost, i když jsem tušil, že by to stejně udělal znovu.
Nemusel jsem moc dlouho čekat, a sotva se Ef nahrnul do auta, přitáhl jsem si ho pro pořádný polibek, protože teď jsem si to mohl dovolit, a zajel jsem rukou i pod jeho kalhoty a pomačkal mu zadeček.
„Dal jsem Morganovi naši vizitku, pokud ti to nevadí. Sice si ho ještě proklepnu, ale vypadá to, že tentokrát ta tvoje záchranářská akce stála opravdu za to. Mimochodem, ještě ti musím dát na tu prdel, jak jsem slíbil," mrkl jsem na Efa, když jsem znovu zamířil domů.
Efraim
Tir už na mě čekal, a jakmile jsem za sebou zabouchnul dveře auta, už mě mačkal v těch svých tlapách. A jeho ruce jsem pocítil i na kůži, když mi vjel pod kalhoty.
„Jo, nevadí… ta vizitka…“ vydechl jsem, když mě přestal líbat.
Na vizitce byly jen naše jména a telefonní čísla. Nic víc.
Taky jsem se k němu nahnul, a když měl plné ruce s řízením, kousnul jsem ho do ucha a pak mu ho olíznul.
„Tak říkáš trest?“ položil jsem ruku na jeho stehno, potáhl jsem ji výš a pak pro změnu já pomačkal jeho výbavu, abych se přesvědčil, jak na tom je.
A byl jsem s průzkumem spokojený.
„Tak jedeme domů,“ konečně jsem se opřel, připásal jsem se a už se díval na cestu.
„Víš,“ ozval jsem se po chvilce. „Přemýšlel jsem nad tím, že bych těch konzultací nechal. Baví mě to, to jo. Ale… postupně nám přibývá práce, a i když s tebou pořád nechodím do terénu, ne vždy se hodí, když mi zavolají kvůli něčemu urgentnímu, když i my máme spoustu práce. Ale ještě si to promyslím.“
Peněz máme dost, tak když přijdu o tenhle plat, nebude to bolet. I když tahle práce se nedělá kvůli penězům… K tomu musí mít člověk vztah. A já dobře vím, jak některým těm lidem je. Sám jsem to zažil. Dokážu se vžít do jejich pocitů.
Dlouho potom, co jsme se vypořádali s Gideonem, Gregem a Tristanem, jsem se ještě občas budil, když jsem se ve snech vrátil do Whitte Rose, nebo mě Pablo honil, viděl jsem mrtvého Cordera a sebe ve vězení.
Byl to dlouho můj strašák, a jen díky Tirovi jsem se z toho dokázal dostat. A taky díky tomu, že jsem se zaměřil právě na tuhle problematiku.
Když jsme vystoupili u domu, vběhl jsem dovnitř s tím, že se jdu osprchovat. A nečekal jsem na nic a běžel rovnou nahoru do naší ložnice, kde jsem už po cestě ze sebe shazoval věci, abych trochu Tira poškádlil, a poslední byly moje spodky před dveřma koupelny.
Tiras
Ten můj malý provokatér.
Jo, tohle se na něm nezměnilo.
Měl jsem sto chutí zastavit ho a přehnout už v autě, když mi začal mačkat rozkrok a rafnul mě do ucha.
Jen jsem zavrčel a pokoušel se to rozdýchat.
Naštěstí začal Ef mluvit o práci, takže to částečně zamluvil.
Pravda byla, že práce konzultanta mu ubírala občas tolik potřebný čas. Osobně bych mu to nikdy nezakázal. Věděl jsem, jak je to pro něj důležité. A hlavně, co to pro něj znamená.
Jenže rozkrájet se nedokázal a občas opravdu nevěděl, co dřív.
Ale než jsem mu stačil dopovědět, dorazili jsme domů, Ef vyskočil z auta, a že se jde vysprchovat.
Jen jsem protočil očima, protože rychlou sprchu už měl, když jsme se vrátili s Morganem, ale hned mi bylo jasné, proč to udělal, když jsem viděl ty kousky oblečení, které za sebou zanechával.
Zavrčel jsem a zafuněl.
Prevít. Ví, jak na mě.
Věci jsem se neobtěžoval sebrat. Na to bude času dost.
Místo toho jsem pomalu nakráčel do koupelny, abych dal Efovi čas se připravit a zastavil se ve dveřích sprchového koutu.
„Pojď sem," přikázal jsem mu, a když za mnou přišel, vytáhl jsem ho ven a přehnul ho přes okraj vany.
„Zlobíš," zavrčel jsem mu do ucha, které jsem zkousnul a plesknul ho po jedné půlce.
Ne silně, ale tak aby to pocítil.
A pak znovu a znovu, dokud jeho prdelka nebyla krásně červená.
Pak jsem ji ještě pomačkal a na moment si klekl, abych roztáhl půlky od sebe, jazykem polaskal kůžičku kolem dírky a olízl jeho hráz.
Efraim
Vlezl jsem do koupelny a jako první jsem provedl očistu zadečku, pak použil bidet, a teprve potom jsem spokojeně vlezl do sprchového koutu. Stihl jsem na sebe akorát pustit vodu, když dovnitř vešel Tir.
Po jeho příkazu, abych šel za ním, jsem se zachvěl, ale poslechl jsem.
Když mě potáhl, doklekl jsem a přehnul se pod jeho vedením přes vanu. Rukama jsem se zapřel o druhý okraj a snažil se, aby mi ruce nesjely dolů do vany.
A když mě plesknul po zadku, vykřikl jsem, zavřel oči a musel to vydýchat.
Ale moc času mi k tomu neposkytl. Další a další rány dopadaly na můj napnutý zadeček, a po chvilce jsem si to už neskutečně užíval. Tir věděl, kolik do toho má dát síly, aby mě to nedoradilo, a přitom ještě vzrušilo. Byl v tom prostě ten nejlepší.
A když jsem po výprasku ucítil jeho jazyk, bylo to vždycky tak intenzivní, že jsem se málem udělal jen z toho.
„Tire…“ zaskučel jsem a můj hlas se odrazil od vany v ozvěně. „Tire… potrestej mě… víc…“
Svěsil jsem hlavu mezi ramena a zadíval se, jak můj penis narostl, a sem tam sebou cuknul, když byly ty vjemy nejsilnější a tělem mi prolétlo to vzrušivé mravenčení, chvění, a chlupy, které mi začaly rašit se mi stavěly do pozoru.
Jo… nestihl jsem se jich zbavit…
„Tire, prosím…“ zaskučel jsem znovu a vypnul proti němu zadeček, jak moc jsem chtěl cítit víc. Jak moc jsem chtěl cítit jeho chloubu v sobě a užívat si ty jeho nájezdy, které mi vždycky s orgasmem přivodili málem i mdloby.
Tiras
Spokojeně jsem zabručel nad Efovou reakcí a téměř okamžitě ztvrdnul, že mi začaly být kalhoty malé.
Ef mě dokázal rozparádit, jako nikdo. Za tu dobu, co jsme spolu, jsem věděl, co si můžu dovolit a co ne. Nikdy bych neudělal nic proti jeho vůli, a pokud řekl ne, respektoval jsem to.
Zažívali jsme divoké a rychlé milovaní, stejně jako pomalé a něžné.
Chtěl jsem prostě dát Efovi všechno, hlavně i kvůli tomu, aby se třeba se mnou nenudil a nešel za někým mladším.
„Tak ty chceš víc?" zavrčel jsem znovu, stoupl si a otočil Efa čelem k sobě.
Začal jsem se pomalu svlékat, a když jsem byl úplně nahý, přistoupil jsem až těsně k němu a svým tvrdým penisem se několikrát otřel o jeho tvář.
„Tohle bys chtěl ve své dírce? Ano? Chceš naplnit? Tohle bys chtěl?"
Jakmile se mě chtěl Ef dotknout, okamžitě jsem ucukl a zavrtěl hlavou.
„Musíš si to zasloužit. Pěkně poprosit. A taky nevidím nastavený zadeček a roztáhnutou dírku," sklonil jsem se k Efovi a dýchnul mu na ouško. "Chci vidět, jak se pořádně roztahuješ. Chci slyšet, jak u toho sténáš. Pak k těm tvým prstíkům přidám svůj jazyk, pořádně tě vylížu a teprve pak do tebe vrazím svůj penis a ošukám tě tak, že si zítra nesedneš."
Miloval jsem pohled na Efa, který si sám strká své prsty do dírky, protahuje se, sténá u toho a penis mu krásně cuká. Nejednou se stalo, že zatímco on se ukájel takhle, já se u toho honil a společně jsme se pak takhle i udělali.
Na Efa byl prostě krásný pohled v jakémkoliv směru.
A náš sex takovéto hrátky oživoval, takže jsme se zatím nenudili. Teda já rozhodně ne a doufal jsem, že ani Ef.
„Tak co bude? Čekám v ložnici," odstoupil jsem od Efa, promnul si v ruce ještě penis, a pak se vrátil do ložnice.
Efraim
Nejspíš Tira za tohle jednou zabiju. Jo, zašukáme si, a pak ho s láskou přizabiju za to, jak mě takhle trápí.
Myslel jsem, že vyletím z kůže, když jsem tady tak klečel, on se přede mnou svlékal, otřel se o mou tvář a pak uhnul.
Už jen dívat se na jeho dokonalé tělo, vidět, jak mu stojí a myslet na to, co s tím dokáže…
A on si pak klidně odkráčí do ložnice, jako velký král.
Ale co. On si to dovolit může. U něj je to tak přirozené, jako dýchání, a já mu tohle všechno žeru. A to doslova.
Trochu ztěžka jsem se postavil na nohy a pak pomalu došel do ložnice. Ani jsem se nedíval, kde je a šel jsem rovnou na postel.
Vylezl jsem na ní a položil se na záda. Pár vteřin jsem vnímal látku povlečení, která trochu chladila mé tělo, a teprve po pár vteřinách jsem na sebe položil ruce. Začal jsem se hladit po hrudi. Pohrál jsem si s bradavkami, až ze mě vyšlo slabé zasténání. Sunul jsem ruce níž na břicho. Představa, jak je Tir ve mně a já pod dlaní cítím tu jeho velikost a pohyb, když do mě přiráží mě donutila vzdychnout ještě víc nahlas.
Už jsem se chvěl při všech těch představách, a když jsem se dotkl svého penisu, byl jsem tak vzrušený, že jsem ho chtěl v sobě. Okamžitě…
Zasunul jsem si polštářek pod zadek a moje ruce tentokrát skončily na mých stehnech. Hladil jsem je, dokud jsem s rukama neskončil v rozkroku a znovu jsem si promnul penis a pytlík. A pak jsem prsty pořádně olíznul, naslinil a na to je přesunul k mé dírce.
Ve chvíli, kdy jsem dovnitř zastrčil jeden prst, jsem hlasitě zavzdychal, když jsem si znovu představil Tirův penis v sobě. A když jsem si tam zastrčil prst druhé ruky, už jsem měl oči otevřené, rychle jsem dýchal, a nohy jsem roztáhl ještě víc.
„Chci tě v sobě… prosím…“ zaúpěl jsem tiše, vyhledal očima Tira, zastrčil jsem dovnitř další dva prsty a pak dírečku trochu roztáhl.
Tiras
Dlouho jsem čekat nemusel.
Mezitím jsem si připravil gel a několikrát si protáhl penis v ruce.
A když se pak ukázal Ef, jen jsem olízl rty a doslova ho propaloval pohledem.
Dech se mi zkracoval, když jsem viděl, jak se položil na postel a jeho ruce se rozeběhly po těle.
A co teprve to vzdychání, které mě doslova hypnotizovalo.
Pozorně jsem sledoval Efovy ruce, a dokonce se víc naklonil, když se začal věnovat svému klínu.
Myslím, že jsem v jednu chvíli zasténal i s ním, když si začal roztahovat dírečku, a pak mi ji ukázal.
„Kurva!" zasykl jsem. „Jsi tak nádherný!"
Přisunul jsem se ještě blíž, dechem zahřál jeho penis, chytl ho za zápěstí obou rukou, a donutil Efa víc roztáhnout tu svou krásu.
„Nechej prsty tak," zachraptěl jsem, sklonil se níž, a přesně, jak jsem slíbil v koupelně, strčil jsem k Efovým prstům do dírky i svůj jazyk.
Jednou rukou jsem ho pro jistotu podchytil u kořene, aby se mi předčasně neudělal, když jsem začal jazykem dravě plenit jeho dírku tak, jak to měl rád.
Byl jsem na hraně stejně jako Ef, ale já ho chtěl vydráždit ještě víc. Až k nepříčetnosti, až za samotnou hranici. Občas jsem ho prostě potřeboval úplně zrušit. Kromě toho, on sám si o to říkal. Nemá být tak sexy. Pak se nedokážu udržet.
Když jsem si dostatečně vyhrál, zvedl jsem hlavu, rychle si na ruku kápnul gel a než se stihl Ef nadechnout, vrazil jsem mu k jeho čtyřem prstům do dírky další tři svoje a zuby zároveň zaútočil na jeho bradavky.
Pořádně jsem ho protáhl, až to pleskalo, na moment se ještě přitiskl i na jeho rty, a stejně rychle, jako jsem předtím vyměnil jazyk za prsty, tentokrát jsem prsty vyměnil za svůj penis.
A bylo mi jedno, že má Ef pořád v dírce ty své.
Už jsem se nedokázal udržet. A mé hlasité nadávky, i to, co jsem sliboval Efovi, že mu udělám, mluvilo za vše.
Chtěl to, tak to má. Začal jsem okamžitě přirážet. Nedal jsem Efovi možnost ani si zvyknout.
Pevně jsem sevřel jeho boky a plenil jeho dírku rychlými a důraznými přírazy, abych mu dopřál tu největší rozkoš.
Během toho, jsem ho provokoval slovy, sevřel jeho penis v ruce, nebo pootočil jeho boky, abych ho mohl na sebe ještě víc nabodnout nebo se sklonil a zanechal na jeho hladké kůži otisk svých zubů.
Efraim
Ještě že jsem si dal ruce tak, abych je měl pod nohama, protože bych to teď vůbec nedával.
Buď bych musel vytáhnout prsty a chytnout si nohy, nebo by se mi nohy prostě rozjely do široka na postel.
Když Tir zaútočil na mou dírku jazykem, viděl jsem po chvilce všechny svaté.
To, co on s jazykem umí, to neumí snad nikdo.
Tak skvělé a příjemné pocity mi to roznášelo po těle, že bych se klidně udělal jen z toho. Ale Tir mi to nedovolil, když chytil můj penis a zabránil mi v orgasmu, který byl už jen dílem okamžiku.
A vzápětí mou dírku opustil, což jsem doprovodil s nesouhlasným zakňouráním, aby ji na to vyplnil svými prsty.
Vzepjal jsem se proti němu. Už jsem to nedával v klidu. Spíš se moje vzrušení stupňovalo a touha po ukončení také. Myslím, že jsem mu začal i nadávat, když mě takhle trápil.
Vážně to byl trest. Nejspíš se do žádné akce už příště vrhat nebudu.
Kecám, udělal bych to zas… A tohle přijmu taky.
Ale říká se, že to nejlepší nakonec.
A taky že to tak bylo.
Moje přání bylo vyslyšeno, když si mě Tir konečně vzal.
Slastí se mi oči protočily nazad. Vykřikl jsem a prohnul se, a víc jsem prsty roztáhl mou dírku, jako bych chtěl Tira dovnitř pozvat celého.
Co to se mnou dělalo, se nedá ani popsat. Nedokázal jsem v tuhle chvíli ani myslet.
Všechno to předcházející vzrušení teď bylo maximální, snad to prolomilo ty pověstné hranice až tak, že jsem nakonec vytáhl prsty z dírky, která se hned obemkla víc kolem Tirova penisu a já to doprovodil dalším výkřikem.
I přes to, že mě možná chtěl Tir ještě chvíli trápit, jsem odstrčil jeho ruku z mého penisu a pak jsem si ho sám několikrát pohonil…
Nešlo to jinak, pokud jsem se nechtěl rozervat na kusy, jak moc mě to bralo.
A to, co nastalo potom…
Nejspíš jsem šel i na chvíli do mdlob, nebo nevím. Pamatuji si jen výkřiky, sténání, prohýbání se proti Tirovi a… vlhko, které procházelo skrz mé prsty a končilo na posteli a mých stehnech.
Tiras
Ještě, že jsme měli domek a nebydleli jsme v bytě. Nejspíš bysme brzo přišli o všechny sousedy.
Teda… Ne, že by mi to vadilo.
Když mi Ef začal nadávat, oplácel jsem mu to, a ještě k tomu přidal to, co mu udělám, pokud nepřestane provokovat.
Když si vytáhl prsty z dírky, zařval jsem, jak se najednou jeho dírka kolem mě stáhla, a měl jsem dojem, že ho snad propíchnu, jak silné to bylo.
A protože jsem měl sám dost, ve chvíli, kdy mi Ef na moment ztěžknul v ruce, pokojem se roznesla vůně jeho uspokojení, viděl jsem výraz v jeho tváři, cítil to stahování dírečky a chvění těla, poslouchal jeho líbezné zvuky, měl jsem sám dost.
Zakurvoval jsem, přetočil Efa na břicho, zatnul nehty do jeho krásných půlek a s posledními přírazy jsem ho málem prolisoval postelí.
Když to na mě přišlo, zalehl jsem ho celým tělem, zakousl se mu do krku, jako nějaký nadřazený samec, a s nepravidelnými pohyby do jeho dírky tlačil své semeno.
Jsme spolu už skoro šest let a přesto… I když jsme se milovali poměrně často, pokaždé mě překvapilo, jak silný orgasmus můžu zažít.
Je to prostě v Efovi a v tom, co mi dává. A já doufal, že stejně to cítí on.
Byl jsem prostě ješitný a navíc stárnu. A Ef je krásný a pořád mladý.
Když jsem se dostatečně uklidnil, opatrně jsem přetočil Efa zase na záda, abych z něj nemusel vyjíždět, a znovu ho zalehl.
„Jednou mě zničíš," zachraptěl jsem, odhrnul mu vlasy ze zpoceného čela, a pak se vrhnul na jeho rty, abych si mohl zatančit s jeho jazykem.
Efraim
Bylo to prostě boží…
Jiné přirovnání jsem k tomu neměl. Ať už jsme se milovali poprvé, nebo po sté, nebo tisícáté, pokaždé to bylo tak skvělé, že jsem děkoval vždycky Bohu, ač nejsem věřící, že zavedl Tira do Whitte Rose a já ho tak mohl poznat. Lepšího milence jsem si vážně nemohl přát, a je jedno kolik má roků.
Spokojeně jsem kolem něj omotal nohy, když mě přetočil na záda a zalehl mě. Hladil jsem ho po zádech, pohrával jsem si s jeho vlasy a opětoval jeho polibek, který chutná lépe než ta nejlepší mana.
„Myslím…“ snažil jsem se popadnout dech, když jsme se přestali líbat, „že nejdříve zničíš ty mě. Jsi můj sexy alfa samec. Ten nejlepší, jakého jsem si kdy mohl přát.“
Znovu jsem ho políbil, a přitom se mírně pohnul v náznaku, že klidně může pokračovat, pokud se na to ještě cítí.
A taky že jsme pokračovali.
Další den byl pátek, já nemusel na konzultační hodiny, a i když jsme měli pár případů, nebyl teď momentálně takový, kvůli kterému bychom museli okamžitě někam vyjet.
Spíš to bylo teď o pátrání, kde by se který dotyčný mohl zdržovat, shánění důkazů, a až teprve, když si budeme jistí, tak vyrazíme do terénu.
Teda Tir vyrazí do terénu.
A tak jsme si ten večer i noc náležitě užívali. Až tak, že jsme málem zapomněli i na večeři…
Tiras
Ještě, že nejsem balónek, protože ve chvíli, kdy Ef řekl, že jsem jeho sexy alfa samec a nic lepšího si nemohl přát, nafoukl jsem se tak, že jsem se málem vznesl do vzduchu.
Jo, moje ego teď bylo v ráji.
A jako poděkování, nebo snad aby mi Ef nevychladl nebo aby si to nerozmyslel, vrhli jsme se na další číslo.
Miloval jsem, když mi Ef na klíně rejdil a předváděl ten svůj sexy taneček, a bylo mi v tu chvíli jedno, že během toho má zrovna navrch.
Hned vzápětí, potom, co jsme si trochu odpočinuli, jsem ale vzal zase zpátky otěže do svých rukou a Efa ani v nejmenším nešetřil.
Až teprve po večeři a trochy odpočinku, jsem mu ukázal i něžnější a klidné milování.
Myslím, že Ef pak usnul dřív, než jsem mu stihl popřát dobrou noc.
Ráno jsem ho pak vzbudil tím nejlepším možným způsobem, a ještě ve sprše si dopřál jeho lahodnou chuť.
„Pokud se dneska nic nestane, mám v plánu dodělat ten skleník na zahradě a posekat trávu. Jen si prověřím Morgana, čistě ze zvědavosti, a prověřím stopu a důkazy, které mi poslal Liam ohledně těch sériových vloupaček na Apple Avenue," zvedl jsem oči od novin, když Ef chystal snídani a já zatím seděl za stolem a četl ranní noviny.
Nic zvláštního jsem se stejně nedozvěděl, ale byla to taková rutina.
Když přede mě Ef položil talíř, přitáhl jsem si ho ještě na moment k sobě a políbil.
Noviny jsem složil a odsunul bokem, abych se mohl věnovat té dobrotě, co Ef nachystal.
Během těch šesti let se toho docela dost naučil. Byl to prostě můj šikovný kluk. I kvůli němu jsem po nastěhování se sem, začal zvelebovat zahradu, kdy jsem přistavil přístěnek na zahradu, udělal tam menší plácek, kde se dalo sednout a něco ogrilovat.
A před pár týdny jsem si vymyslel skleník.
Efraim
Jo, pokud se nestane nic nepředvídatelného, máme teď pro sebe prakticky čtyři dny. Do města do práce jdu až v úterý a pohotovost mi skončila včera, a až do pondělí ji má kolega.
A s tím vědomím jsem nakonec zmoženě usnul, když jsem už Tirovi nějak přestával stíhat.
Dokonale mě zrušil a nebylo to poprvé. A jako omluvu mě vzbudil ráno tak, jak to mám rád.
„Víš co?“ šel jsem se posadit na své místo, abych se i já mohl najíst. „Zavolám ještě do práce, jak to vypadá s paní Lombardovou, a pak se pustím do sekání trávníku, a ty můžeš pracovat na tom skleníku, co? A oběd bychom mohli udělat společně, nebo si necháme něco dovézt. A pak se spolu mrkneme na ty vloupačky.“
Začal jsem snídat, abych zbytečně nezdržoval nějakým dlouhým přežvykováním a my mohli hned jít dělat, co jsme chtěli. No, že bych se někdy zdržoval jídlem se říct nedalo, když to do mě vždycky padalo jak do studny. Ale každá vteřina navíc je dobrá.
My dva, i přes počáteční potíže, jsme si nejspíš padli dokonale. Asi to je to rčení: Hledali se, až se našli. I když spolu trávíme spoustu času, a teď, když nechodím už do školy, tak ještě víc, i tak si nelezeme na nervy, a nenudíme se spolu. A já jsem za to moc rád…
I tak mi Tir občas vyčiní, když udělám něco takového, jako včera v parku. Ale to jsem prostě já. Málem jsem na tu svou povahu doplatil i tenkrát, když jsem si postavil hlavu a šel koupit kávu a čokoládu, a pak jsem skončil na policejní stanici v Tristanových rukou. Jen díky Tirovi jsem z toho vyvázl a neskončil ve vězení.
„Jsi můj princ na bílém koni,“ přestal jsem jíst, podepřel si rukama bradu a zamilovaně se na něho podíval. „Vždycky jsi to ty, kdo zachrání moji kůži. Miluji tě.“
Tiras
Pochutnával jsem si na snídani a přikyvoval hlavou, když Ef přišel se svým plánem.
Ale pak to celé zkazil tím, co udělal a řekl. O pár minut později už seděl na mém klíně a já plenil tu jeho nenasytnou dírečku.
„Taky tě miluju, ale jestli na mě budeš dělat tyhle své kukuče, tak ten trávník neposekáme ani za rok," zachrčel jsem, když jsem vstal, abych mohl sebe i Efa upravit a dojíst si rozjezenou snídani.
Jo, když jsme takhle spolu doma, stačí mi málo a už Efa klátím.
No co. Mám rád sex a on taky.
Po snídani a úklidu, menším pomuchlování, jsme vyšli na zahradu a já nachystal Efovi sekačku.
„A co si takhle něco ugrilovat? Máme tam ty ryby a dal bych si tu tvoji skvělou marinádu. Tak, než dodělám skleník, až posečeš, že bys je šel naložit? Venku je krásně, tak je škoda zůstávat doma," napadlo mě, když jsem na stůl venku pokládal tác s pitím.
Když Ef souhlasil, vytáhl jsem si nářadí a přešel jsem do zadní části zahrady, kde byla jabloň a třešeň a mezi nimi rozestavěný skleník.
Nic velkého, jen na pár kousků zeleniny, hlavně v zimě. Nechtěl jsem nic velikého, protože občas jsme s Efem trávili víc času v terénu než doma, a tudíž by se o to neměl kdo starat.
Bylo mi to doporučeno, protože prý zahradničení uklidňuje mysl.
Netrvalo dlouho a musel jsem si vysvléct tričko, protože bylo fakt horko a já měl mokré snad i spoďáry.
Efraim
Pokud budu chtít příště začít pracovat hned, jak se rozhodneme, tak musím mlčet a nedělat na Tira tyhle zamilované obličeje. To se pak vždycky zvrtne. Ne, že by mi to vadilo…
Později, když jsme se konečně dostali k práci, souhlasil jsem s grilováním, a než jsem začal sekat trávu, šel jsem rovnou udělat tu marinádu a naložil ryby. Čím déle budou naložené, tím lepší potom budou, až se budou grilovat. Už jsme to měli vyzkoušené…
Sekání trávníku mi zabralo asi dvě hodiny. Měli jsme na to dobrý stroj, a já, když se do toho pustil, tak jsem to vždycky chtěl mít udělané co nejdříve.
Kromě malých přestávek na pití, otření potu, svléknutí trika, a koukání na Tira, jak pracuje, jsem to nakonec zvládl docela rychle.
Ale už se mi moc nechtělo sekačku čistit a uklízet.
„Můžeš prosím tě, uklidit sekačku? Půjdu se sprchnout a připravit gril,“ došel jsem k Tirovi, a pohladil ho po jeho svalnatých zádech.
Byl lehce opálený, a každý sval hrál svou vlastní hru. Byla radost na něho pohledět, a já byl hrdý na to, že právě on je můj muž.
Políbil jsem ho, a pak už jsem spěchal k domu, abych unikl tomu úklidu sekačky.
Nachystal jsem gril, zaběhl jsem se osprchovat a natáhnout na sebe čisté věci, pobral jsem z kuchyně všechno jídlo, které jsme si chtěli dát, a vynesl to ven.
Brzy to kolem začalo vonět grilovanými rybami, a mě se už sbíhaly sliny.
Netrpělivě jsem popoháněl Tira, aby si pospíšil, nebo to sním všechno sám.
Tiras
Prevít. Říkám to furt. Ale tohle mu ještě spočítám.
Posekat trávník to jo. Ale čistit sekačku? Nikdy. Měl štěstí, že odběhl tak rychle, a pak začal grilovat. V tuhle chvíli totiž zvítězil žaludek nad penisem, ale když jsem kolem Efa procházel do domu, abych se opláchl a neseděl u jídla jako to prase, nezapomněl jsem mu pomačkat prdelku a do ucha mu zavrčet, že za tu sekačku mi zaplatí. I s úroky.
Když jsem pak zasedl ke stolu, nešetřil jsem chválou, protože takhle dobře jsem to neudělal ani já.
Vlastně… Byla to úplná náhoda.
Jednou u nás byli kluci a přivezli ryby, které od někoho dostali. Bylo jich hodně a s Efem nemáme tak velký mrazák, tak se rozhodlo, že se ugrilují. No, a protože jsem s klukama potřeboval ještě zajet na nákup nějakého chlastu a jídla, nechali jsme Efa doma, ať to nějak vyřeší.
Ten děkovný sex, co pak následoval, Efa úplně odrovnal.
Druhý den jsem se dozvěděl tajemství marinády. Ef prostě smíchal, co mu přišlo pod ruku, přidal trochu toho a trochu tohoto, a vzniklo něco naprosto dokonalého.
„Půjdu si proklepnout Morgana. Jdeš se mnou?" objal jsem Efa kolem pasu, když jsme uklidili a zašli dovnitř. „A taky bych měl sjet pro hlínu a vyzkoušet zavlažování. Ale to si nechám na večer nebo na zítra."
Věnoval jsem mu polibek, a pak raději přešel do pracovny, jinak bych se tam nikdy nedostal.
Mezi dveřma jsem se ale samozřejmě skoro natáhl.
Myslím, že mi to ta koule dělá schválně. Vždycky si lehne tam, kam potřebuju jít, a nejspíš čeká, že sebou plesknu.
Zanadával jsem, což King okomentoval tím svým povýšeným výrazem, jo, nevěřte tomu, že kočky se neumí tvářit, byste se divili, a pak odkráčel.
A kam jinam než za Efem. Samozřejmě.
Ef byl jeho miláček, a přitom jsem to byl já, kdo mu dával nažrat a čistil hajzlík.
„Ta koule mě jednou zabije," zavrčel jsem, i když jsem to samozřejmě nemyslel nijak zle, a pak už přešel ke stolu, abych si sedl a pustil se do práce.
Efraim
Za tu dobu, co jsme spolu, se změnil i Tir.
Ze začátku jsem uklízel jen já. Ne, že by byl Tir vyloženě bordelář, ale když jsem si vzpomněl na jeho byt, kde původně bydlel, teď je to obrat o sto procent.
A i když úklid zůstával hlavně na mě, Tir mi zdatně pomáhal, a navíc si vzal na starost i Kinga.
Když mi King vyskočil na klín, jen jsem se usmál nad Tirovým zaklením, a pak jsem kocoura vzal do náruče a šel s ním dovnitř do pracovny. Z toho malého vyhublého kotěte vyrostl velký chlupatý macek, který jasně dával najevo, že tenhle dům patří jen jemu a on nás tu milostivě nechává bydlet s ním.
„King tě miluje,“ posadil jsem se na židli vedle Tira, a zasmál se, když kocour hned z mého ramene přelezl za Tirův krk.
S jeho váhou to však nešlo dlouho vydržet, takže za chvíli King skončil zase na mém klíně.
Přitáhl jsem si svůj notebook, který jsem měl u Tira na stole, a společně jsme se pak pustili do práce.
Já zpracovával poznatky o vloupačkách, které jsme teď vyšetřovali, a Tir hledal jakékoliv informace o Morganovi.
Když to tak vezmem, taky mě vlastně zajímalo, co je ten člověk sám. Bylo zvláštní, že tak hezký muž je sám, že se sám přestěhoval do Santa Rosa. Nemluvil ani o přátelích a ani rodině, jako by se od nich úplně odstřihnul.
Možná ho potkalo něco špatného, kvůli čemu udělal tenhle krok, a chce tady začít žít nový život úplně od začátku?
Ať už to bylo, jak chtělo, nakonec jsme se do práce zabrali tak, že jsme si ani nevšimli, jak pokročil čas. Teprve když King seskočil dolů, a mňoukáním dal najevo, že má hlad, zvedl jsem se a šel chystat večeři pro nás všechny.
Tiras
Znovu jsem zabrblal, když Ef řekl, že mě King miluje.
Pak jsem se ale pustil do práce a všechno šlo stranou. A tak, jako u každého, i u Morgana jsem šel hodně do hloubky. Přece jen, pozvali jsme ho k nám domů, takže opatrnost byla na místě.
„Myslím, že ten chlap je vážně smolař," protáhl jsem se a zhoupnul se v křesle, když Ef přišel, že je hotová večeře.
Já zrovna dočetl poslední informaci, kterou se mi podařilo sehnat a noťas zaklapl.
„Narodil se v Brazílii, jako jedináček, ale když mu bylo deset rodiče se i s ním přestěhovali do Miami.
Byli to normální dělníci a většinu svých peněz dávali na Morganovy studia, protože chtěli, aby skončil líp než oni. Ve škole měl nadprůměrné známky, ale nepatřil mezi ty největší šprty. Taky chodil několik let na jiu-jitsu, kde vynikal. Ovšem, když nastupoval na výšku, kvůli nedostatku času toho nechal a spíš dělal jen nějaké rekreační sporty. Někdy v té době potkal svého prvního přítele, ale moc dlouho jim to nevydrželo. Rozchod nesl Morgan velmi těžce a začal se stranit lidí. Na oslavě po promoci se ale nechal svést barmanem, který se ovšem Morganem chlubil jen jako dalším zářezem a Morgan tak na starší muže zanevřel a našel zalíbení v těch mladších. Ale ani s nimi neměl moc štěstí. Začal podnikat v nemovitostech, jeho hvězda rychle vyletěla vzhůru, jenže pak přišla rána v podobě smrti jeho rodičů, kteří už byli delší dobu nemocní. Na nějakou dobu se stáhl, ale pak se začal pomalu zase rozjíždět. Údajně je to férový a upřímný chlap, ale když mu někdo ublíží, dokáže být velice nepříjemný. Takže, sečteno a podtrženo, sexy pracháč, který má pekelnou smůlu," povyprávěl jsem po cestě do kuchyně Efovi to, co se mi podařilo zjistit.
Vlastně, víc už toho zjistit nešlo.
„Jo, a ještě jedna věc. Ten chlap je starší než já! Zatraceně!" zabrblal jsem a zamračil se.
Jo, to jednomu nepozvedne náladu.
„No, každopádně si můžeme oddechnout, i když nevím, jestli ho ještě potkáme. Možná už na nás zapomněl. Kdo ví. Ale stejně jsem rád, že jsem se v něm nespletl. To bych asi svou práci pověsil na hřebík, protože by to znamenalo, že stárnu," zasmál jsem se, přitáhl si Efa pro polibek, a pak zasedl za stůl.
Efraim
Pozorně jsem poslouchal, co Tir zjistil o Morganovi.
Jo, vážně má ten chlap smůlu. Nejspíš to má napsané na čele, už jen podle toho, že nebyl v Santa Rosa ani pár hodin a už ho přepadli. A to, že se té partě hned neubránil, jsem mohl přičítat tomu, že už dlouho netrénoval, a navíc byl překvapený. Jen jsem mohl doufat, že tahle nešťastná událost mu neznechutí pobyt tady v tomhle městě.
Ale když pak Tir řekl, že je Morgan starší než on, vykulil jsem na něho oči.
„Jako vážně? A kolik mu je?“ zapomněl jsem i kousat.
Tušil jsem, že to není mlaďoch jako já, ale že bude až o tolik starší, mě vážně překvapilo.
A když mi Tir odpověděl, polknul jsem nerozkousané sousto tak rychle, že jsem se málem zadusil.
Až, když jsem se vykašlal a uklidnil, zavrtěl jsem hlavou.
„Nechápu, jak někdo v tomhle věku může vypadat, tak o deset let mladší,“ popadl jsem sklenici s vodou a raději se ještě napil, protože jsem měl podrážděný krk.
A když jsme pak přestali probírat, jak kdo vypadá, tak jsem pro změnu já řekl Tirovi, co si myslím o těch vloupačkách.
„…tak abych to shrnul. Všechny mají podobný průběh, takže je to jeden a ten samý pachatel, nebo skupina pachatelů. Taky je zvláštní jedna věc. Nebude to nikdo z chudších lidí, kteří si takto chtějí přivydělat. Jde totiž o ty věci, které se ztratily. Jsou to totiž hlavně sběratelské kousky a starožitnosti. Šperky, peníze, zlato, elektronika, cokoliv drahého jinak zůstalo na místě. Pojistný podvod to taky není, protože některé věci ani nebyly ještě pojištěny, protože je majitelé získali teprve chvilku před vloupačkou. A podle provedení vloupání si myslím, že se pachatel nebo pachatelé v takových domech umí pohybovat. Jako by se přímo v tom domě narodili. Já osobně bych rozhodně nehledal zloděje v podsvětí, ale někde výš,“ ukončil jsem svůj závěr, který jsem si po prostudování zpráv udělal.
Dál jsem taky řekl, co si myslím o tom, jak je s ukradenými věcmi naloženo. A co by se mohlo prověřit. A pokud půjde všechno dobře, mé odhady jsou správné, tak bychom měli pachatele hledat mezi těmi, kteří na Apple Avenue bydlí. A buď to bude někdo, kdo u takových lidí pracuje, nebo někdo z těch okradených, aby ze sebe setřásli podezření. Pro mne to bylo tak pade na pade.
Večer jsme s Tirem pak ještě chvíli poseděli na zahradě, než se trochu ochladilo, a my pak zamířili do sprchy a následně do postele.
Že jsme nešli hned spát, nemusím snad ani říkat…
Tiras
Ráno se mi vůbec nechtělo vstávat. A nebylo divu. V noci jsem řádil jako pominutý, protože Ef si prostě nedal pokoj a pořád provokoval, a ráno mě nenechal ani dozdát si svůj prasácký sen a probudil mě tím nejlepším možným způsobem. Samozřejmě, že jsem mu za to vyprášil kožich.
Teda… Protáhl dírku.
Myslím, že to dělá schválně. Provokuje. Protože ví, že se pak neudržím a dám mu co proto. Ale možná i kvůli tomu jsme se ani jeden nenudili, i když jsme spolu byli už tak dlouho.
„Ohledně té tvojí včerejší úvahy," otočil jsem se na Efa, když jsme po obědě seděli znovu v pracovně, „rozhodím sítě, protože si osobně myslím, že máš pravdu. Jen s tím rozdílem, že si myslím, že je to jen jeden pachatel. Který ale možná z někým spolupracuje. A rozhodně je to někdo z té zazobané čtvrti.
Chjo. Jak já nenávidím ty napudrované panáky," zavrčel jsem a raději se pustil do práce.
Když bylo hotovo a Ef už taky měl všechno vyřízené, zajeli jsme do města, abych mohl koupit tu hlínu a dodělat poslední úpravy.
Už se stmívalo, když jsem spokojeně mlaskl, protože skleník stál, hlína byla připravená, zavlažování fungovalo a všechno vypadalo v pohodě.
„Zítra zasadím semínka. Dneska už se mi nechce. Navíc musím zasadit něco jiného," popadl jsem Efa do náruče.
Do domu jsme se ale nedostali, protože jsem ho přehnul přes stůl a vzal si ho hned venku.
Až teprve pak jsme se dostali dovnitř, jen tentokrát nebyla noc tak divoká, ale ranní budíček jsem si neodpustil.
Taky snídani jsem udělal já, pak zkontroloval pracovní vzkazy a zbytek dne jsme se s Efem jen milovali, váleli se, jedli, zase se milovali, odpočívali, mezitím jsem stihl zasadit ty semínka, pak jsme se znovu milovali a prostě si užívali pohodu.
Efraim
Musel jsem se usmát, když Tir řekl, že nesnáší ty napudrované panáky, a přitom on sám se může řadit mezi ty movitější.
Ale zase, není bohatý jako bohatý. Je rozdíl mezi bohatými a zbohatlíky.
A je pravda, že právě ti zbohatlíci se chovají, jako by byli pány tvorstva a všechno jim tu patřilo, včetně samotného prezidenta. A uměli to dávat pěkně najevo.
Proto jsem byl i rád, když jsme se mohli nastěhovat do domu právě v téhle čtvrti, mezi takzvanou střední třídu, kteří nebyli sice chudí, ale ani nějak extra bohatí, a navíc byli v pohodě. A ani neměli problém s tím, že budou mít za sousedy dva spolu žijící gaye.
Je pravda, že naše domy jsou od sebe docela dál, takže jsme tu měli svoje soukromí v tom dostatečně velkém pozemku. A opravdu se mi tu žilo moc dobře…
Za ty tři dny jsem si kromě toho, kdy o něm Tir mluvil, už ani nevzpomněl na Morgana.
Já měl svého muže, užívali jsme si polo pracovní a polo volné společné dny, a bylo nám spolu moc dobře.
A pak jsem i náležitě pochválil Tirovu práci na skleníku. Nejen, že jsem mu udělal vydatnou večeři, jeho oblíbenou, ale všechno, co se pak dělo v ložnici, bylo výhradně v mé režii.
A docela mě to znavilo. Možná víc než jeho ta práce na skleníku.
A tak nebylo divu, že v pondělí ráno, když jsem se vzbudil a s hrůzou zjistil, že je skoro půl jedenácté, se mi ani tak nechtělo vylízat z postele. A nejspíš bych v ní zůstal, kdyby mě Tir z ní nevyhnal.
„Přál bych si mít bazén. Myslíš, že by to naše konta a náš pozemek zvládly?“ zadíval jsem se po zahradě, když jsme pak v poledne seděli na terase a obědvali.
Tiras
V pondělí ráno, nejspíš po tom všem tělocviku v noci, se mi Efa podařilo z postele vykopat až skoro v poledne. A tak nebylo divu, že oběd se spíš rovnal odpolední svačině.
Ale vůbec mi to nevadilo.
Nebylo potřeba někam spěchat. A jednou za čas úplně vypnout, vyválet se v posteli a nic neřešit, by měl udělat každý.
„No, myslím, že naše konta by to přežily, ale nevím, co zahrada. Víš co? Pamatuješ na Bradleyho?
Ten, jak jsme mu pomohli v tom případu obvinění ze žhářství? Tak ten má zahradu jako my a má tam bazén. Myslím, že mám od něho ještě někde vizitku. Zkusím mu zavolat," zapřemýšlel jsem nahlas, a pak si stáhl Efa k sobě na klín.
Zbytek odpoledne jsme strávili jen tak, navečer se šli trochu protáhnout, vyvětrat se, abych mohl v noci zase Efa zrušit v posteli.
Sice jsem to nemohl protahovat až do rána, ale o to víc jsem přidal na razanci.
Vytuhnul jsem chvilku po Efovi, ale měl jsem pocit, že spím sotva pár minut, když mě probudil mobil.
Jen pár lidí mělo mé číslo, a jen pár by mi volalo takhle ráno.
Bohužel, jeden z těch lidí byl i někdo, koho jsem zrovna slyšet takhle po ránu nechtěl.
„Musím jít," zadíval jsem se na Efa, kterého to taky probudilo. „Volala ta nádhera z Apple Avenue, prý se k ní někdo v noci vloupal a v kuchyni na stole našla balíček celý od krve. Policii nevolala, protože se bojí, že jí ten násilník sleduje."
Spustil jsem nohy z postele a přešel do koupelny, abych se trochu probral.
I když bych v tomhle případě nejraději zavolal Liamovi, ať si to převezme, protože tohle bylo spíš na policii, nemohl jsem si to bohužel dovolit. Santa Rosa nebyla tak velká a nebyla tu taková kriminalita, abych si mohl dovolit odmítat případné zakázky.
Vlastně, spíš než lovec lidí, jsem tu fungoval jako soukromý detektiv, práce všeho druhu. Nevadilo mi to. Spíš mi vadili někteří lidé.
„Kdyby něco, tak volej, ano? A buď opatrný," políbil jsem Efa, pohladil ho po tváři, a pak už vypadl, abych to měl co nejdříve za sebou.
