Mason
Začínalo léto a mě končily školní starosti. Poslední dobou toho bylo opravdu hodně. Na tréninky jsem chodil už jen jednou týdně, a to spíš proto, abych nezakrněl. Ale vzhledem k ukončení školy jsme se teď museli věnovat učení naplno.
Po jarních závodech se mi ozvalo pár škol, kde bych mohl studovat a dostat stipendium, s tím, že bych se připojil k atletickému klubu. Ale i když bylo lákavé sportovat dál, já už na školu jít nechtěl.
Několikrát jsem to ještě probíral s mámou a tátou, a nakonec uznali, že jednak je rozhodnutí na mě, a taky, že bych se nejspíš jen trápil, když mě učení nebaví. A kdykoliv v budoucnu, pokud se mi bude chtít, tak si můžu školu udělat dálkově.
No co, je spousta lidí, co nešla na vysokou a žijí. Třeba jako táta, a je spokojenej.
Asi po dvou týdnech neustálého pendlování mezi naším a Luciho domem, jsme se nakonec i s rodiči domluvili, a já se tak nějak natrvalo nastěhoval k nim. Ale museli jsme slíbit, že se budeme učit, že nic nezanedbáme. A tak jsme se snažili, a řekl bych, že jsem se takhle učil i dvakrát tolik, jen aby si to naši nerozmysleli a nenahnali mě zpátky domů.
V týdnu, kdy jsme měli zkoušky, to bylo dost náročné. Seděl jsem většinou zavřený v pokoji pro hosty, a učil se, co to šlo. I když jsem nechtěl jít dál, přesto jsem nechtěl skončit školu jako nějaký lúzr.
A sice s jednou dvojkou, ale nakonec jsem to dal všechno ostatní za jedna.
Mámě znovu ukápla slza nad tím, že s takovými vědomostmi a mozkem bych na školu přeci jen měl jít, ale nakonec jsme to oslavili, a o univerzitě už nepadlo ani slovo.
A teď jsem seděl na židličce mezi ostatními mými spolužáky, hleděli jsme na podium, kde měl premiant našeho ročníku závěrečnou řeč, a čekali jsme, až nás budou jmenovitě volat, abychom si mohli převzít diplomy.
Asi pětkrát jsem se otočil dozadu, abych se ujistil, že Luci přišel taky, a my to potom mohli s ostatními jít oslavit.
Už dávno si na mé kámoše zvykl a věděl, že teď s nimi takhle budeme naposledy. A tak svolil, že půjde s námi na závěrečnou oslavu.
Lucian
Dny ubíhaly jako voda a já zjišťoval, že jsem do Mesyho den ode dne zamilovanější a zamilovanější, i když jsem si myslel, že už to snad víc ani nejde.
A zvláště, když se rozhodlo, že nemá smysl pořád pendlovat mezi našim a jejich domem a Mesy se natrvalo nastěhoval ke mně.
Pravda byla, že i já bych chtěl, aby pokračoval dál. V atletice to mohl dotáhnout daleko a hloupý taky nebyl, ale zase na druhou stranu, taky jsem si přál, abysme spolu bydleli co nejdříve.
Během těch pár měsíců mi Mesy překopal skoro celý šatník, pomohl mi vybrat nové brýle, taky mě donutil jít k holiči, a máma pak z toho byla celá naměkko.
Taky jsem se seznámil se zbytkem Mesyho týmu a některými jeho spolužáky, protože jsem se ho odvážil párkrát jít navštívit do třídy, a navíc jsem nevynechal žádný jeho trénink.
Těch už sice nebylo tolik, ale i tak jsem pokaždé šel Mesyho podpořit.
Jak se ale blížil den jeho zkoušek, tréninky ubývaly.
Myslím, že víc nervózní jsem nebyl snad ani při našem prvním sexu. Doma jsem málem zbořil celý barák, jak jsem o všechno zakopával, takže nakonec máma rozhodla, že nás všechny do školy odveze, abych se jí po cestě ještě nezabil.
Vůbec jsem o Mesym nepochyboval. A taky, že to zvládl na výbornou. Byl jsem na něj moc hrdý. Byl jsem neuvěřitelně šťastný, že si tak úžasný a nadaný kluk všiml někoho, jako jsem já.
Nadešel konec školy, učení se omezilo na minimum, a já už se nemohl dočkat na prázdniny strávené s Mesym.
A než jsme se všichni nadáli, byl konec školy a Mesyho předáváni diplomu. Slíbil jsem mu, že přijdu, a to jsem taky splnil.
Za nic na světě bych si tohle nemohl nechat ujít. I když tu oslavu, co měla následovat potom, už klidně jo. Ale pro Mesyho bych udělal cokoliv.
A navíc, jen proto, že spolu chodíme, jsem nechtěl, aby omezoval své přátelství s ostatními.
Mason
Když se konečně ozvalo mé jméno, vystoupal jsem na podium, převzal si diplom, vyslechl si gratulace a povzdechnutí nad tím, že jsem se nepřihlásil na univerzitu, a poděkování za skvělé výsledky v atletickém týmu, za které jsem dostal ještě zvláštní ocenění.
Když jsem z podia konečně odcházel, usmíval jsem se jak měsíček, a nezapomněl jsem na naše, a hlavně na Luciho zamávat.
No, a taky na Perryho, který samozřejmě zase zaperlil, když vyskočil na nohy a do všeobecného ticha zařval: „Jo! To je můj brácha!“ a ukázal na mě.
Myslím, že tak veselo na předávání diplomu ještě nikdy nebylo. Tak jsem všem vystřihl pukrle, mávnul na Perryho, a pak už jsem spěchal pryč, aby mohli zavolat dalšího.
Cítil jsem se od té chvíle neskutečně volný. Žádné starosti se školou, žádné učení…
A už jsem chtěl jít za ostatními, když mě zastavil jeden pán, kterého jsem občas vídával na tréninku.
Představil se mi jako trenér atletického klubu města Butler. Prý slyšel, že nejdu na univerzitu, ale pokud bych chtěl, mohl bych se přidat k nim. Že si to mám promyslet a rád mě přivítá. Ještě mi pogratuloval k ukončení školy, a už mě nechal jít za ostatními.
Vizitku jsem strčil do kapsy, a už nebránilo tomu, abych si užil volných dní, které nás s Lucim čekaly.
Závěrečnou oslavu jsme nakonec natáhli až skoro do rána.
I když jsme ještě nesměli pít, stejně jsme tajně potahovali z flašky, a nakonec se někteří z nás mírně přiopilí pak potáceli domů s veselou náladou.
Byl jsem tak veselý, že jsem tentokrát nebyl schopný ani žádných něžností, a usnul jsem s hlavou v Luciho klíně.
Druhý den, když jsem se probudil, bylo mi tak všelijak. Musel jsem se osprchovat, protože ani to jsem večer nezvládl, a pak jsem se s kocovinou omlouval Lucimu za to, jak to dopadlo. V hlavě jsem měl snad sto kovářů a všichni se rozhodli ukovat něco mega velkého.
Ale silný vývar, který tentokrát uvařila teta, mě nakonec postavil na nohy.
A ještě ten den jsme se s Lucim sbalili a vyrazili jsme na cesty. Měli jsme objednaný hotel u moře, a já se už moc těšil…
Lucian
Nakonec to nebylo tak hrozné, jak jsem si myslel, i když jsem byl nejspíš jediný, kdo celou dobu usrkával pouze sodovku. Ale alkohol mi celkově smrděl, takže jsem nikdy neměl potřebu to ani zkoušet. Neznamenalo to ale, že bych to Mesymu zakázal, nebo ho nějak od toho odrazoval.
A tak jsem se jen musel smát, když mi pak usnul s hlavou v klíně.
Ráno jsem mámu požádal, aby udělala silný vývar, protože odpoledne jsme měli odjíždět na týdenní výlet k moři, který nám zařídil strýc.
Byl jsem z toho úplně mimo, protože to byl můj první větší výlet, navíc bez rodičů, takže mi Mesy musel i zabalit, jak jsem toho nebyl schopný, a taky měl pocit, že se mi všechno bude hodit.
Ale jednu věc jsem si přece jen zabalil sám.
Tajně, ve chvílích, kdy se mnou Mesy nebyl, jsem maloval slíbený obraz nás dvou.
Obraz zachycoval nás dva na posteli, kdy Mesy se nade mnou skláněl, aby mě políbil.
Chtěl jsem Mesymu dát obraz už včera, ale vzhledem k tomu, jak odpadl, tak jsem své plány musel změnit. Doufal jsem jen, že se mu obraz bude líbit a nevyhodí do první popelnice.
Do hotelu jsme se dostali až k večeru, a protože se nám nic už nechtělo, zůstali jsme nakonec na pokoji. Objednali jsme si večeři, a pak už si užívali jen sami sebe.
Hned po milování jsem Mesymu dal svůj obraz a skončilo to tak, že jsme se znovu pomilovali.
Vlastně…
Když jsme se o týden později vraceli zpátky domů, měl jsem dojem, že jsme nedělali nic jiného a mě s takovou začnou padat všechny kalhoty.
Ale byl jsem šťastný jako nikdy. A věřil tomu, že naše láska vydrží až do stáří.
Během prázdnin jsme si pak udělali ještě dva výlety, jeden zase sami, a jeden pak všichni společně jen do vedlejšího města do kempu.
Poslední týden se pak nesl ve znamení příprav do školy, protože tentokrát mě a Perryho čekal závěrečný rok, a Mesy si domlouval práci.
Mason
To léto bylo naprosto skvělé. Poprvé jsem si ho užíval jen s někým, koho miluji. I když ne celé v kuse, ale i tak. Ten čas strávený u moře, a hlavně, když mi Luci dal dárek… To bylo něco neskutečného, a já se na ten obraz nemohl vynadívat. Jasně že jsem koukal hlavně na Luciho, protože byl opravdu krásný, a nakonec i přes jeho řeči, se namaloval moc hezky.
Obraz jsem nechal zarámovat a pověsil jsem ho v našem pokoji u Luciho rodičů…
Ale i když bylo to léto fajn, uvědomil jsem si, že je vlastně i poslední, které si spolu tak můžeme užívat. Začnu pracovat a už toho volna tolik mít nebudu. Ale nevadí, hlavně když nám můžu koupit byt nebo domek a můžu nás zajistit.
Ale nešlo to všechno tak rychle, jak jsem si zpočátku představoval.
Táta se mě ptal, jestli nechci jezdit s ním, ale to jsem odmítl. Neměl jsem řidičák na kamion, a sedět jen tak na sedadle spolujezdce by mě fakt nebavilo.
A taky bych byl pořád pryč od Luciho. A taky jsem nakonec přeci jen začal chodit do sportovního klubu a trénovat, a kdybych byl na cestách, nedalo by se to tak jednoduše skloubit.
Nakonec jsem chytl fleka u jedné rodinné stavební firmy. No co, budu si muset pořádně máknout, ale myslím, že to ničemu neškodí. A taky… Neplatili zrovna nejhůře. Je pravda, že některé dny jsme dělali třeba do večera, když bylo potřeba udělat rychle zakázku, ale jiné dny jsem byl třeba brzy doma a mohl jsem vyzvednout Luciho u školy.
A nakonec jsme si na to zvykli.
Luci se připravoval na závěrečné zkoušky, Perry také, a často i u nás býval, když si navzájem pomáhali s učením. A já, kdykoliv to šlo, nebo potřebovali, tak jim s tím pomáhal taky.
Luciho rodiče mě u sebe nechali, a i když nechtěli nic za to, že tam bydlím, přesto jsem jim dával část výplaty s tím, že jsem rád, že můžu být s Lucim. A nechtěl jsem je obírat o peníze…
Kdykoliv jsem měl trochu víc času, snažil jsem se být u nich doma nápomocný, jak s údržbou domu, tak s úklidem. Jen to vaření víc obstarával Luci nebo jeho máma, ale i tak jsem se něco málo naučil vařit i já.
Bydlel jsem s Lucim prakticky už víc jak půl roku, a já byl naprosto spokojený…
S Lucim, s tím, jak nám to klapalo ve vztahu, a hlavně v sexu, s tím, jak se Lucimu dařilo ve škole, s tím, jak se mi dařilo v práci a peníze se mi pomalu střádaly na účtu, a já začínal vyhlížet domek, který bych rád pro nás koupil.
Lucian
Čekal nás všechny poměrně náročný rok.
Já a Perry jsme se musel soustředit na učení, přesto, každou volnou chvilku, kdy to jen šlo jsem trávil s Mesym. A když neměl volno, nebo měl o víkendu práci a já si potřeboval odpočinout od učení, dělal jsem různé brigády, jako roznášení novin, nákupů, na podzim chodil pomáhat zametat listí v zimě zase odhazovat sníh, občas jsem zašel i za mámou a tátou do práce, když potřebovali, třeba přes Vánoce, výpomoc s vybalováním zboží.
Náš vztah z Mesym byl přímo ukázkový. Ani jednou jsme se za celou dobu nepohádali, naše milování bylo neskutečné, a už jsme se těšili na to, až budeme bydlet spolu.
Teda, ne, že bysme teď spolu nebydleli, ale až budeme mít své vlastní.
Naši nás podporovali, jak to jen šlo, stejně jako Mesyho rodiče, ale chtěli jsme si spíš všechno zařídit sami a osamostatnit se.
Jak se blížily zkoušky, musel jsem zapomenout na práci, protože pokud bych je neudělal, znamenalo by to komplikaci. Písemných jsem se nebál, horší pro mě byly ústní.
Z těch jsem měl největší vítr, zatímco Perry to měl obráceně.
Jo, ten by dokázal ukecat i mrtvého, ať vstane z hrobu.
Mesy nám taky hodně pomohl, a když se blížil den zkoušek, vzal si dokonce v práci volno.
A pak to přišlo. Byl jsem nervózní jako nikdy, udělal pár chyb, ale naštěstí se učitelé smilovali, zvláště, když jsem se pak opravil, a taky proto, že jsem neměl v plánu jít dál na školu.
Nakonec jsem měl za jedna ze všeho, Perry skončil s jednou dvojkou.
Následná oslava pak stála za to, ale nejvíc jsme si to užili stejně jen s Mesym sami dva.
Ta noc byla nezapomenutelná, a já poznal zase nové věci se kterými Mesy přišel.
A protože prázdniny už pro nás neplatily, teda pro mě ještě možná jo, ale pro Mesyho ne, udělali jsme si jen týdenní výlet, a pak jsem se začal ohlížet po práci.
A měl jsem docela štěstí. Nebo spíš zaúřadovala máma a já dostal práci jako kuchař v jedné místní větší firmě. Samozřejmě jsem začínal jako pomocník, i když na oběd chodilo jen asi padesát lidí, byli to samí kravaťáci, takže nějaký guláš nebo co dům dal, jim člověk naservírovat nemohl. Asi po měsíci jsem ale dostal možnost uvařit své vlastní jídlo, protože kuchař, který odcházel za půl roku do důchodu, byl se mnou spokojený, a pak ještě víc, když si nikdo z lidí nestěžoval.
Jasně, věděl jsem, že se najde vždycky někdo, kdo bude rýpat, ale práce mě bavila, nebyla hektická, jako kdybych vařil někde v restauraci nebo školní jídelně, pracoval jsem sám, aby se ušetřilo za lidi, a měl jsem tak možnost si všechno zorganizovat, což bylo nejlepší.
Svou první výplatu, stejně jako všechno, co jsem doposud našetřil na brigády, jsem převedl na Mesyho účet, i přes jeho protesty, protože jsem nechtěl, aby všechno platil sám.
A tak, když se začala hlásit zima, měli jsme dost našetřeno na to, abysme si mohli pořídit nějaký malý domek, jehož výběr jsem nechal čistě na Mesym.
Jediná moje podmínka byla pěkná kuchyně a aspoň malá zahrádka na pěstování nějaké té zeleniny.
Mason
V den, kdy Perry a Luci dělali zkoušky, jsem si vzal v práci volno. Chtěl jsem jim držet palce, a stejně bych byl tak nervózní, že bych byl v práci k ničemu.
Moc se mi nelíbilo, když Luci chodil i na brigády, místo toho, aby si užíval volna, nebo se učil. Ale nedal si říct. A tak jsem byl rád, když s nimi nakonec přestal právě před zkouškama.
A když potom přišel s tím, že dal všechno za jedna, byl jsem šťastný i za něho, a dal jsem mu dárek, na který jen tak nezapomene. Aspoň jsem v to doufal.
Ve městě, ti, co nás znali, nás brali už jako samozřejmost. Dokonce se o nás povídalo, že jsme snad ten nejzamilovanější pár, který tu snad existuje. A tak, když jsme se třeba někde zastavili a políbili, nikdo, nebo aspoň většina, se na nás nedíval pohoršeně.
A i kdyby, tak by mi to bylo jedno.
Dokonce i Luci už nabyl dost své sebejistoty, a už se tolik nestyděl. Ale pokaždé, když se přeci jen začal červenat, měl jsem chuť ho celého sníst a ohnout ho hned na místě, kde jsme právě byli.
A byl čím dál krásnější a já na něm mohl oči nechat.
Ale…
Už tolik nemaloval jako kdysi, a to mě tak trochu i mrzelo.
S jeho nástupem do práce se nám trochu změnil časový rozvrh, kdy jsme mohli být spolu. A taky, když jsem nebyl v práci a on jo, tak kdykoliv to šlo, šel jsem za ním a čekal, až mu skončí směna, abychom mohli jít společně domů.
A i když jsem původně nechtěl, nakonec jsem i svolil k tomu, aby na účet, na kterém jsem šetřil na náš dům, taky posílal peníze.
A tajně, když jsem byl sám, jsem hledal ten správný domek...
„Posaď se, Luci bude za chvíli končit,“ ukázala mi Jesica k šatně, kterou zaměstnanci měli.
„No, víš, chtěl bych jeden stůl, ale neboj, do zavíračky budeme pryč,“ rychle jsem ji ujistil, aby neměla strach, že se nějak zdržíme.
Nakonec jen přikývla a hned mi našla stůl v rohu, kde jsme měli víc soukromí.
Usadil jsem se, nechal jsem si donést kávu a láhev dobrého vína, s kterou jsem však čekal až na Luciho příchod. A dal jsem si ještě jedno z jeho dobrých jídel, aby mi nekručelo v břiše, až mu budu chtít říct tu novinu.
V náprsní kapse bundy jsem měl kupní smlouvu k domku a klíče…
A já byl fakt netrpělivý na to, abych to Lucimu mohl říct.
Lucian
Občas jsem ráno vstával dřív než Mesy. Bylo to hlavně ve dnech, kdy jsem věděl, že dřív končí v práci, pokud se nestalo něco nepředvídatelného.
Když jsem šel brzo ráno, všechno jsem si aspoň nachystal, a pak v práci nemusel dlouho trčet.
Stejně jako dneska. Chvátal jsem, abych všechno stihl, naštěstí se už moje nemotornost zlepšila, takže, i když jsem ještě občas něco naboural, nebylo to tak strašné.
„Máš tady manžela," houkla na mě se smíchem Jesica, když strčila hlavu do dveří.
Okamžitě jsem zrudl a málem upustil pánvičku na zem.
Jo, tak tohle byly ty chvíle, kdy jsem se svých zlozvyků nezbavil.
„Nejsme manželé," zahručel jsem a povzdechl si, když se začala Jesica smát na celé kolo.
„Běž, ať na tebe dlouho nečeká. Dokonce si objednal láhev vína. Něco slavíte?" přešla ke mně a vytrhla mi pánev z ruky.
Jen jsem na ni překvapivě zamrkal a zapřemýšlel, co bysme mohli slavit.
Já měl narozeniny až za necelý měsíc, a všichni ostatní už měli, tak mě napadlo jedině, že by Mesy dostal v práci přidáno, nebo ho povýšili.
Sundal jsem zástěru, složil ji, a pak se zašel převléknout do šatny.
„Děkuju," vrátil jsem se ještě k Jesice, ale ta jen mávla rukou.
Právě se končilo, takže jídelna až na Mesyho, a ještě jednoho muže a jednu ženu byla prázdná.
„Promiň, to čekání," nechal jsem se od Mesyho políbit, a pak si sedl a zadíval se na flašku vína a na Mesyho obličej, který zářil víc než kdy jindy.
A o pár minut později jsem zjistil proč.
Dokonce i Jesica vykoukla, když jsem začal bulet jako malý kluk a mlel jedno přes druhé, jak je Mesy úžasný, a jak moc ho miluju, a jak si ho nezasloužím a podobně.
Ano, o domku jsme mluvili, ale počítal jsem, že se nám ho povede koupit třeba tak za rok, za dva.
Mason
Jo, čekal jsem překvapenou reakci, ale tohle předčilo celé mé očekávání.
Usmíval jsem se, když na mě, pak na papíry a klíče Luci hleděl v šoku, a pak se mu roztekly slzy snad proudem. A jeho brebentění nemělo konce.
Dokonce mi na moment skončil i na klíně, a já mu se smíchem otíral slzy, které mu pořád tekly.
Jo, zařekl jsem se, že pokud někdy Luciho rozbrečím, tak nikdy v případě, že bych mu ublížil. Chtěl jsem, aby to vždycky byly jen slzy štěstí…
Na jeho námitku, že nepočítal s tím, že to bude tak brzy, jsem mu to následně a jasně vysvětlil.
Domek bude potřebovat pár oprav, a proto bylo méně zájemců. Majitel domu s prodejem spěchal, a proto bych ochotný slevit. A s tím málem, co nám chybělo, přispěli rodiče z obou stran, aby nám tahle výhodná koupě neutekla pod rukama. Jo, opravy budou něco stát, ale není jich moc a nejsou nějak velké, a v součtu s tím, co do toho vložíme, a co jsem chtěl rodičům pak i vrátit, to bylo nakonec o dost méně, než kdybychom čekali na cokoliv jiného. A důležité bylo, že dům byl pořádně prohlídnutý i mým šéfem, který to taky schválil jako dobrou koupi. A navíc, pracuji přece ve stavební firmě, ne? Hodně jsem se toho naučil a parta mi pomůže, a můžu tak i levněji nakoupit materiál.
„Půjdeme se tam podívat?“ dopil jsem víno a počkal, až dopije i Luci.
Když přikývl, zaplatil jsem, a za pobaveného pohledu Jesicy jsme konečně vypadli ven.
Šli jsem pěšky, abych Luciho ještě o něco víc napnul. A když jsme konečně dorazili, jen jsem s úsměvem na domek ukázal.
„A nemáme to ani daleko k tvým i mým rodičům,“ odemkl jsem, popadl Luciho do náruče a přenesl jsem ho přes práh.
Lucian
Myslím, že si předplatím nějakou výrobnu kapesníků.
Když mi Mesy vysvětlil, co a jak, hleděl jsem na něj jak na svatý obrázek, a znovu opakoval, jak úžasného muže mám.
Teda kluka, opravil jsem se v duchu a smrkal skoro celou cestu k domku, který byl v místě, kde jsem si ho tak nějak představoval. Nebylo to daleko do práce ani k našim, ale přitom v té klidnější části, kde měl každý domek zahradu a svůj prostor, takže si lidi navzájem nehleděli pomalu do pusy, jako to bylo v některých čtvrtích v jiných městech.
Napůl se smíchem, napůl v slzách jsem vyjekl, když mě Mesy popadl do náruče a přenesl přes práh.
Domek byl naprosto úžasný, a moje polibky Mesymu a posmrkané kapesníky nebraly konce.
Prostorná kuchyně s jídelnou přesně podle mého gusta, obývák, malá pracovna, zahrada a k ní přilehlá zimní zahrada, do které se dalo jít z obýváku a z ní pak ven na zahradu, v patře pak dva velké pokoje a koupelna.
Prostě dokonalé. A ani mi nevadilo, že je to nedodělané, a bude to ještě nějakou dobu trvat, než se nastěhujeme.
Chvilku trvalo, než jsem se uklidnil a mohli jsme odejít. Doma jsem samozřejmě tu novinu vyslepičil hned našim, ale vzápětí se napučil, protože to očividně věděli všichni kromě mě. Dokonce i Perry, a ten malý zmetek nic neřekl. Ale prý ho strašně svrběl jazyk. A přišlo mu to hrozně vtipné, když jsem se cítil uražený.
Večer si mě pak Mesy musel udobřovat, ale moc práce mu to nedalo.
Ostatně, jemu stačilo jen málo, a já byl ochotný pro něj udělat cokoliv.
Následující dva měsíce se nesly ve znamení ještě větší práce a míň času tráveného spolu. Kolikrát jsme sotva lehli do postele a vzmohli se akorát na pusu, někdy jsem už spal, než Mesy přišel a ráno zase vstával dřív než on.
Rodiče se nám snažili pomáhat, ale sami měli práce dost, takže jsme se je snažili moc neotravovat.
Každopádně, práce pokračovaly, a přišel začátek prosince a vypadalo to, že se budeme moct stěhovat.
V práci jsem dostal týden volno, stejně byly kanceláře po většinu prosince zavřené, takže jsem ani moc práce neměl.
A nakonec přišel den, kdy se u našeho, a pak u Mesyho domu zastavili stěhováci, naložili jsme všechno, co jsme potřebovali, vyposlechli si spoustu rad, a upozornění, že když se stěhujeme, neznamená to, že už k sobě nepatříme, a že doufají, že je brzo pozveme na návštěvu a před polednem, už jsme stáli u našeho domu i se stěhováky.
Mason
Mám vždycky radost, když můžu Luciho něčím překvapit. I když to překvapení, že o tom věděli všichni, kromě něho, se tak trošku nepovedlo.
Nafoukl se jak balónek.
Ale hned splasknul, když jsme se pak zavřeli v jeho – našem – dočasném pokoji.
Další dny se nesly v pracovním duchu. Neměli jsme volno, ani když jsme nebyli v práci. Ale dělali jsme to rádi. Těšilo nás to, protože to bylo něco, co jsme dělali pro nás dva. A dokonce nám i pomohl můj šéf s pár lidmi z práce, a jeden večer, kdy konečně bylo hotovo, jsem je pozval na pivo, a skončilo to tak, že si mě musel Luci vyzvednout, protože jsem pak nebyl schopný dojít domů.
Ale i přes všechen ten fofr a málo času, jsme si ve chvílích, kdy jsme já nebo Luci neodpadli únavou, našli čas na to, abychom si připomněli, jak krásné je naše milování…
A pak přišel ten den.
Stěhovali jsme se.
Dům jsme už měli povětšinou zařízený. Nábytek jsme sice vybírali společně s Lucim, ale uspořádání jsem nechal hlavně na něm. Účet, na kterém jsme měli peníze čistě jen na bydlení, se pomalu tenčil, ale vyšli jsme nakonec dobře, jak jsem původně propočítal, a věděl jsem, že za pár měsíců se to trochu srovná. A na žití jsme peníze měli, tak jsem si s tím ani moc nelámal hlavu.
Měli jsme ještě věci, které jsme si do poslední chvíle nechávali doma. A dneska právě nastal den, kdy jsme finišovali.
Už když jsme nosili do auta Luciho věci, tak nastalo slzavé údolí. Ani ne tak od jeho mámy, jako spíš od samotného Luciho. A nepřestal bulet ani ve chvíli, kdy jsme přejeli k našemu domu a začali stěhovat moje věci.
Měl jsem pocit, jako by se rozhodl probrečet celý den. Ty slzy mu snad i zamrzaly na tváři, a on je měl celé červené…
Políbil jsem ho, dýchl mu na jeho studené prsty, a pak ho se smíchem naložil do auta, abychom konečně mohli jet a dokončit naše stěhování.
I teď nám pomohli rodiče, jak moji, tak jeho, a já byl moc rád. A když bylo všechno hotovo, byl už podvečer, a Luci s mamkama nadšeně vařili pořádnou večeři pro nás všechny v novém nádobí, které jsme od nich dostali darem k našemu novému domu. Dokonce přijela i ségra, a tak nás nový dům byl plný až skoro po střechu. Naštěstí jsme měli velkou sedačku…
Bylo skoro k půlnoci, když se konečně posbírali a zamířili domů. Perryho jsem slyšel ještě i ve chvíli, kdy nastupoval do auta a dohadoval se s Evou, co udělají s mým prázdným pokojem. No, moc toho asi nenadělají, když jsou oba teď na univerzitě a domů jezdí jen dvakrát do měsíce a na prázdniny.
„Konečně sami…“ oddechl jsem si, když jsem konečně zavřel dveře a uvítalo nás to příjemné ticho.
„Jsem unavený, ale…“ přitáhl jsem si Luciho k sobě blíž, políbil ho, a pak se spokojeně rozhlédl po našem domě.
„Ale jdeme do koupelny, a pak musíme pokřtít naši novou postel. To se musí…“ klepl jsem ho prstem po rtech. „Vždyť v ní budeme spát vlastně poprvé…“
Lucian
Bulel jsem jako želva a vlastně ani nevěděl proč.
Prostě, celkově to bylo takové zvláštní. Před dvěma lety, by mě nenapadlo, že bych kdy s Mesym začal chodit, natož, abychom se nastěhovali k sobě.
Máma nade mnou kroutila hlavou a s tetou si mě chvilku dobíraly, ale i jí ukápla slza. Viděl jsem to!
Když bylo všechno nastěhováno a Mesy nás pak provedl domem, spustil jsem znovu, když jsem viděl, jak mi část zimní zahrady předělal na ateliér. Moc času jsem teď na malování neměl, ale chtěl jsem namalovat náš nový dům, a už teď jsem věděl, že na tak krásném místě, které pro mě Mesy vytvořil, mi to půjde úplně samo.
Celý večer se pak nesl v duchu oslavy, já už přestal bulet a místo toho se usmíval jako sluníčko, jak mi pomalu docházelo, že tohle všechno je skutečné.
A co teprve, když všichni odešli a Mesy si mě přitáhl do náruče.
Ihned jsem se začervenal, ošil se a zachichotal jako malý kluk.
„Taky jsem unavený, ale… chci ti za něco poděkovat," zašeptal jsem, a prst, kterým mě Mesy klepl do rtů, jsem mírně zkousnul a vtáhnul mezi rty.
Když jsem ho zase pustil, chytl jsem Mesyho za ruku a vedl ho do naší koupelny.
Byl jsem nervózní jako při našem prvním milování.
Ale věděl jsem, co chci udělat. A tak jsem hned v koupelně začal Mesyho svlékat, líbat na odhalenou pokožku, a když jsem ho zatáhl do sprcháče a pustil teplou vodu, doklekl jsem na zem.
„Tohle chci udělat… udělám všechno… všechno, co budeš chtít…" vykoktal jsem ze sebe a raději hned sklonil hlavu, abych se mohl polaskat s Mesyho penisem.
„Mhmmm," zabručel jsem a přivřel oči, když jsem ho konečně vtáhl do úst, a už jenom tohle mě vzrušilo na maximum.
Za tu dobu, co jsme spolu byli, jsem zjistil, že strašně rád dopřávám Mesymu slast v podobě orálního sexu. I když jsem se pořád učil, už jsem neváhal tak jako na začátku.
A hlavně, podařilo se mi zcela potlačit dávivý reflex, takže jsem neměl problém s tím, nasunout si Mesyho skoro až do krku a dopřát mu tak ještě větší slast.
Stejně jako teď, když jsem s pohledem do jeho očí vtahoval jeho penis do pusy, až jsem se dostal ke kořenu.
Na chvilku jsem si přestal hrát s jeho kuličkami, abych mohl Mesyho ruce přesunout na svou hlavu.
Jo, líbilo se mi, když si určoval tempo. Líbilo se mi, když mi občas ukázal, jakou má nade mnou moc.
Když mi ukázal svou dominanci a občas si neodpustil proplesknutí mého zadečku.
Kdo by to řekl, že já, takový suchar, budu mít takové choutky.
Mason
Luci už dávno nebyl tak nesmělý, jako byl ze začátku. A taky… Byl hodně učenlivý.
A tak jsem se ani nedivil, když mě popadl po mých slovech za ruku a hned táhl nahoru do naší ložnice. Ale neskončili jsme tam. Zamířil se mnou do koupelny, kde mě hned začal svlékat, a já…
No, dobře. Užíval jsem si to.
Bylo to zvláštně vzrušující, když si Luci říkal o to, co chce, a já mu v tom nikdy nebránil. A svými doteky, polibky, svou péčí mě vždy dokonale dokázal vzrušit. Prostě věděl jak na to.
A tak, když mi dal mou ruku na svou hlavu, neváhal jsem. Pevně jsem sevřel jeho vlasy, a po chvíli, kdy jsem začínal pociťovat ten správný tlak, začal jsem určovat tempo, s jakým si mě bral.
Pořádně jsem se zapřel o kachličky, jednu nohu podsunul blíž k Lucimu a začal se s ní otírat o jeho nabuzený rozkrok.
A netrvalo dlouho, a mé vzdechy byly slyšet po celé koupelně. Zvrátil jsem hlavu a vůbec nedbal na to, že mi voda teče do pusy. Jen jsem přivřel oči a s přitisknutím Luciho hlavy na můj rozkrok jsem začal plnit jeho ústa svým spermatem.
A že ho nebylo málo, po těch dnech, kdy jsme byli nuceni sušit.
Ještě chvíli jsem ho držel za vlasy, než jsem konečně povolil prsty, a chytl Luciho, aby mohl vstát. Hned jsem si vzal jeho ústa v hlubokém polibku, a mé ruce taky nezahálely.
I já mu to rád dělám pusou, ale to počká. Teď chci…
„Chci naplnit tvůj zadeček,“ zašeptal jsem do jeho rtů. „Chci s tebou pokřtít naši postel…“
Ještě jednou jsem ho políbil, pohladil ho po jeho pevné chloubě, a vzdychl nad tím, jak pevný a hladký je…
Zastavil jsem vodu, a tentokrát já popadl Luciho. Chytl jsem ho pod zadečkem a vyhoupnul si ho nahoru, abych ho mohl přenést do postele. A po tu krátkou cestu jsem ho nezapomněl líbat a tisknout na sebe, aby mi nevychladl.
„Vítám tě v našem ráji,“ usmál jsem se na něho, když jsem ho konečně položil na postel a otevřel první šuplík nočního stolku, který byl plný všeho možného jen pro naše hrátky. I tohle bylo pro něj překvapení, a já to nakoupil bez jeho vědomí. A netýkalo se to jen nákupu dostatečné zásoby gelů.
Lucian
Kdybych mohl, tak vrním blahem, když mi Mesy pevně sevřel vlasy, a čím víc se blížilo jeho vyvrcholení, tím důrazněji si určoval tempo.
Nechal jsem ho. A s chutí pak spolykal všechno, co mi dal, a ještě ho nezapomněl pořádně očistit.
I já už byl tvrdý, nejen tím, co jsem dělal, ale i tím, že se Mesy nohou otíral o můj penis.
Dokázal jsem jen zasténat do jeho úst, když řekl, že chce naplnit můj zadeček, a pak si mě vyšvihl do klína, a za neustálého líbání jsme přešli do ložnice.
Točila se mi hlava a byl jsem z toho všeho úplně mimo, ale když mě Mesy položil na postel, a pak otevřel první šuplík, myslím, že jsem zapomněl i dýchat.
Vykulil jsem oči a zrudl snad až na zadku.
Kousek jsem odstrčil Mesyho, abych se na to podíval, a zachvěl se jen při představě, co by s tím Mesy všechno zvládl.
Opravdu by mě zajímalo, kde se to ve mě bere.
Nakonec, jako ve snách, jsem vytáhl pouta a bičík.
Přetočil jsem se k Mesymu, políbil ho, předal mu bičík, a pak se zase k němu otočil zády.
Klekl jsem si na čtyři, sám se připoutal k pelesti postele, mírně jsem rozkročil nohy a vystrčil na Mesyho zadek.
„Po-potrestej… mě…" vyhrkl jsem ze sebe, když jsem se přes rameno na Mesyho zadíval, a pokoušel se při tom tak strašně nečervenat.
Mason
Strach, že mě s tím Luci vyhodí, opadl okamžitě, jakmile jsem viděl, jak se zatvářil, když nahlédl do šuplíku. A hned mě taky odstrčil, abych mu nejspíš nezavazel.
V tu chvíli jsem se už usmíval, a byl jsem si jistý, že tímhle náš sex bude ještě lepší, pestřejší. Ne, že bych si doteď stěžoval, ale tohle…
Když mi celý červený strčil do ruky pouta a bičík, jen jsem povytáhl obočí nad jeho výběrem.
Ale jeho prosbu jsem neodmítl.
Kousl jsem ho do jeho vyšpuleného zadečku, a pak se přesunul vedle něho, a sundal mu pouta, abych je mohl poupravit.
„Dej ruce k sobě,“ poručil jsem mu.
Když udělal, co jsem po něm chtěl, spoutal jsem mu ruce, a druhými pouty jsem je připoutal k pelesti.
„A pořádně vystrč ten svůj zadek, ať na něho hezky vidím,“ přesunul jsem se zpátky.
A jakmile se víc prohnul a našpulil ještě víc zadeček, hned na něj dopadl bičík.
Byl jsem opatrný, abych ho hned od začátku neodradil, ale když jsem viděl, jak krásně zareagoval, trošku jsem přidal na síle. Každou ránu jsem pak políbil, ošetřil jazykem, a když měl pokožku vlhkou od mých polibků, další rány měly ještě větší účinek.
A nejen na něj…
Trochu jsem ho pošlehal i po stehnech, donutil ho víc nohy od sebe roztáhnout, když jsem bičík táhl po vnitřní straně jeho stehen a trochu s ním potrápil i jeho kuličky.
Ale ty pravé nabuzující údery dostával na svůj krásný zadeček…
Celé mě to vzrušilo tak moc, že jsem to po chvíli už nedával. Znovu jsem ztvrdnul, a už se nemohl dočkat, až ho naberu zezadu a dám mu co proto.
Nalil jsem trochu gelu mezi jeho půlky, a hned s ním promastil dobře jeho análek, do kterého jsem postupně zastrčil tři prsty. Víc jsem nechtěl už jen proto, aby dobře potom pocítil ten rozdíl, až do něj najedu.
Naklonil jsem se nad ním, políbil ho na zádech, na ramenou i na krku, a pak jsem mu zašeptal do ucha, aby se pořádně držel.
„Dávej pozor, ať bičík nespadne, jinak dostaneš trest,“ narovnal jsem se zpátky a položil mi bičík doprostřed zad, kde kopíroval jeho páteř.
Chytl jsem ho pevně za boky a pomalu, mučivě jsem se do něj začal nasouvat…
Lucian
I když jsem nikdy nikoho jiného neměl, věřil jsem tomu, že Mesy je ten nejlepší milenec.
Trochu s obavami jsem čekal, jak zareaguje, jestli jsem to třeba nepřehnal a nejdu na to moc hopem, ale jakmile mi připoutal ruce k posteli, a pak padla první rána…
To bylo…
Vlastně ani nevím, jak bych to vyjádřil, protože se mi všechno okamžitě vypařilo z hlavy, a stalo se ze mě jen nějaké slintající a vzdychající něco.
Takovou slast jsem ještě nezažil. Mírně štiplavá, přesto nesmírně vzrušující, proudící mým tělem, až jsem myslel, že se udělám jen z tohoto.
Kňučel jsem, svíjel se pod Mesyho drážděním a prosil, i když ani nevím o co.
Ale když pak položil bičík na mé záda a začal do mě pomalu najíždět, už jsem to nevydržel.
Kašlu na ten zatracený bičík!
Sám jsem se na Mesyho narazil, až jsem vykřikl, a hned taky začal hýbat boky a přirážet.
„Mesy… já… já… už to… nevydržím… prosím," skučel jsem a slintal do polštáře, když jsem hrudí dopadl na peřiny a víc se tak Mesymu nastavil.
Mason
Ohó… tak to je něco. Rozhodně jsem s tou koupí neprohloupil, a už nemusím mít strach, že by mě s tím Luci poslal do háje.
Když se pak sám narazil na můj klín, měl jsem co dělat, abych to ustál. Zvlášť, když se sám začal pohybovat, jak byl nedočkavý a nadržený.
Vlastně bych teď ani nemusel nic dělat. Stačilo si ruce založit za hlavu a dívat se, jak Luci sám rajtuje na mém penisu, a jen z toho pohledu bych se stoprocentně udělal.
Byl tak sexy… Byl tak dokonalý… A tak dokonale uměl používat své boky. Byl lepší než kdejaká břišní tanečnice.
Přesto jsem ho plesknul po zadečku, když se bičík posunul a vypadalo to, že spadne na postel.
Ale s tím, jak mě rozdráždil, jsem pak na to už kašlal i já.
„Trest přijde později,“ zachrčel jsem, sklonil se a políbil ho na záda.
Pak jsem se narovnal chytl ho pevně za boky, abych Luciho znehybnil. Jednu ruku jsem mu zapřel do zad, odkud se už bičík skutálel na postel, a víc jsem jeho horní polovinu těla zarazil do matrace. Byl připoutaný k pelesti a s tímhle se ještě víc prohnul, a ještě víc tak vystavil mým nájezdům.
„Klidně… křič… jsme tu… sami… široko… daleko není… nikdo… kdo by tě… přišel zachránit…“ zachraptěl jsem přerývaně ve stejnou chvíli, kdy jsem začal brát jeho zadeček doslova útokem, protože jsem to už dlouho nemohl protahovat.
A taky že to bylo na poslední chvíli.
Když přišel ten správný okamžik, nebylo slyšet jen Luciho, ale i mě. Moje přírazy byly důrazné, zvýšil jsem tempo, a dravě dotíral na jeho nitro i jeho hrbolek rozkoše. Se skoro hekáním jsem začal plnit jeho dírku, a s každým dalším přírazem se mým sperma ještě víc promazávala. A já byl z toho tak pryč, že jsem nedokázal teď vůbec na nic myslet. Jen jsem ho jednou rukou chytil pod břicho, když jsem se trochu vzpamatoval, a s posledními nájezdy, kdy i on už neměl ke konci daleko, jsem na jeho břicho mírně přitlačil, aby to pocítil ještě intenzivněji a užil si to na maximum.
Lucian
Bylo to tím, že jsme se doma podvědomě drželi zpátky?
Nebo tím, že jsme se tak milovali?
Možná obojí.
Mesy mi ani nemusel říkat, že můžu křičet, jak chci. A zachránit? Myslím, že po tom jsem zrovna teď opravdu netoužil.
Líbilo se mi to. Všechno, co se mnou Mesy dělal, a co mi dával.
Oči se mi protáčely na zad, mé tělo se nedokázalo přestat třást, stejně, jako jsem já nedokázal zavřít pusu. I přesto, jak pevně mě Mesy svíral, několikrát jsem se pokoušel ještě proti němu pohnout.
Byl jsem na samotné hranici, a tu jsem překročil ve chvíli, kdy Mesy vyvrcholil.
Cítit to a vnímat, bylo něco, co skolilo i mě, zvláště, když mě pak Mesy podebral pod břichem.
Jen jsem zaskučel jeho jméno, nohy se mi rozjely, jak jsem se nedokázal už udržet ani na kolenou, a rozplácl jsem se tak na posteli jako žába.
Tím jsem ale Mesyho uvěznil uvnitř sebe, a když se v tom těsném prostoru pohnul, bylo to jako bouře, která smete všechno, co jí stojí v cestě.
Ani nevím, kdy jsem přestal křičet, sténat a špinit prostěradlo pod sebou.
Sotva jsem se dokázal nadechnout, když jsem pootočil hlavu a sípavě oddechoval.
Můj zadeček se ještě několikrát stáhnul, stejně jako mi občas ještě cukly boky, jak neuvěřitelné to bylo. Ten půst, který jsme teď poslední dobu drželi, protože nebyl čas, nebo jsme byli moc unavení, se teď zcela smazal právě tímhle, co proběhlo.
„…úžasný…" zachrčel jsem do polštáře, ale vzápětí se přes rameno podíval na Mesyho. „Byl jsi… úžasný…"
Mason
Jo, tak to bylo vážně něco. Sledovat, jak moc to Luci prožívá, mi málem přivodilo nový orgasmus.
Užíval jsem si to s ním do poslední chvíle, přirážel jsem do jeho zadečku, i když se mu nohy rozjely a on doslova splynul s postelí. V téhle poloze jsem to cítil ještě intenzívněji, a i když jsem se právě podruhé udělal, začínal jsem mít na něho znovu chuť.
Nejspíš to bylo tím, jak jsme teď neměli na sebe moc času.
Políbil jsem Luciho všude, kam jsem se dostal, zanechal na něm svou značku, a pak jsem mu odepnul pouta. Vyjel jsem z něj, nechal ho, ať se přetočí na záda, a pak se znovu spokojeně uvelebil mezi jeho nohama, které kolem mě omotal, a znovu se do něho nasunul, aby věděl, že jsme ještě neskončili, jen teď na chvilku odpočíváme.
Po pár polibcích a dotecích, kdy jsem i já jemu řekl, jak byl úžasný, a jak moc je sexy, tak moc, že ho chci znovu, jsem hrábnul do šuplíku a vytáhl první věc, co mi padla pod ruku.
Anální korále… Vytáhl jsem zrovna tu menší velikost, a to mi hned vnuklo nápad…
Pořádně jsem je nageloval, a zatímco jsem v Lucim setrvával, pomalinku jsem je zatlačoval dovnitř…
Nemusím snad ani říkat, že jsme s křtěním naší nové postele skončili až někdy nad ránem. A potom, co jsme se probudili, a přivítali první den v našem novém domě tak, jak se sluší a patří, museli jsme postel znovu komplet celou převléct, a přitom se dohodli, že budeme aspoň používat osušky, nebo deku, abychom nemuseli postel neustále převlíkat.
Konečně se nám oběma splnil sen. Sen, který jsme zpočátku měli společný, aniž bychom to vlastně věděli.
A já byl ten nejšťastnější člověk na světě, protože jsem žil s někým, koho moc miluji, a už od začátku jsem byl rozhodnutý s ním zůstat napořád…
