Mason
Zažil jsem jeden z nejlepších dní. Cítil jsem to tak. Nejspíš mi opravdu ke štěstí chybělo to, abych začal chodit s Lucim.
Když jsme se pak osprchovali, vyvětrali a pro jistotu i oblíkli, skončili jsme v posteli, přitulení jeden k druhému. Ani to mazlení nechybělo, i když jsme už nezašli dál. Ale nevadilo mi to. Já byl spokojený aspoň za to, co dneska bylo.
A když jsme pak leželi, nachystaní na spaní, bylo vidět, že to pro Luciho bylo dost unavující, celý ten den. To byl i pro mě. Byl jsem od včerejška tak nervózní, že jsem určitě zhubnul tak pět kilo. A možná i proto mám zase hlad.
Otočil jsem hlavu, když Luci znovu promluvil. Musel jsem napnout uši, abych mu rozuměl. A se zatajeným dechem jsem čekal, jestli k tomu ještě něco dodá. Ale jeho tělo vzápětí ztěžklo, a on začal pravidelně oddechovat.
Políbil jsem ho do vlasů, a pak se zase zahleděl do tmavého stropu.
A v hlavě mi začal uzrávat plán…
Jo, budeme bydlet spolu, zařídím to.
A už jsem si i v hlavě počítal, kolik by stál menší domek nebo byt, jestli je výhodnější to nebo ono. A taky kolik mám naspořeno, a kolik ještě budu potřebovat. Jo, po škole začnu pracovat. Stejně jsem nechtěl jít dál na školu, i když se mě učitelé pořád k tomu snaží přemluvit. Jsem v tomhle po tátovi, raději budu dělat rukama…
Ještě jednou jsem Luciho políbil, a pak jsem opatrně vstal, protože mi začalo kručet v břiše.
Vážně jsem měl hlad jako vlk.
Sešel jsem dolů do kuchyně a začal si dělat sendvič. Už jsem si ho chtěl vzít a jít nahoru, když klaply dveře a ozvaly se hlasy. Máma se snažila Perryho krotit, aby nedělal takový hluk, ale jeho nadšení z filmu nešlo přeslechnout.
„Ztiš se!“ houknul jsem na něho z kuchyně, když se hrnul nahoru do pokoje. „Luci spí!“
Věděl jsem, že ho to přinejmenším zastaví. A vzápětí jsem ho měl málem v talíři, když se ke mně nahrnul a začal mě zasypávat otázkami. Máma se posadila k nám a jen nás poslouchala.
„Myslíš to s ním vážně? Víš, že Luci je citlivější povaha. Nechci, aby sis s ním jen pohrával, a on se pak z toho zhroutil, až-“
„Nehraju si s ním!“ přerušil jsem mámu o něco hlasitěji, než snad čekala, podle toho, jak sebou cukla.
„Miluji ho už delší dobu… jen… jen jsme k tomu došli až teďka… Chci s ním být…“
Myslím, že to bylo poprvé, co brácha ztratil řeč.
„Doufám,“ chytl jsem mámu přes stůl za ruku. „Doufám, že s tím nebude problém. Bylo by mi líto, kdybyste byli proti…“
O hodinu později jsem se konečně spokojeně vrátil nahoru. Ještě jsem si zaběhl umýt zuby a pak už se uložil vedle Luciho. Snad jsme ho naším hovorem nevzbudili… Ale vypadal, že chrní celou dobu.
Za tu hodinu jsem s mámou probral kde co, mluvil po telefonu i s tátou, bráchovy otázky, zabíhající do intimností, jsem odbyl tím, že ho to nemusí zajímat, ale pokud chce, dohodím mu známého, který ho rád zaučí.
Možná jsem to všechno vybalil na ně moc rychle, ale cítil jsem, že to vyjde. Že budeme spolu na pořád…
Jsem zamilovaný a nějak cítím, že Luci je pro mne ten pravý.
A s tím pocitem jsem nakonec i usnul.
Lucian
Spal jsem dobře, jako snad nikdy.
A dokonce se mi ani nezdály sny o Mesym. Teda jako zdálo se mi, jak jsme spolu, bydlíme spolu, já mu vařím, vítám ho polibkem, když přišel z práce, sám pracuju z domu, protože maluju obrazy, máme menší domeček se zahrádkou a dvě kočky.
Krásný sen. Myslím, že jsem se ze snu i usmíval.
Ale nakonec jsem musel vstávat. Teda… Spíš nás k tomu donutil Perry, který vletěl do pokoje, a já jen vyhekl, když k nám skočil na postel.
Vypadal, že snad celou noc nespal, jen aby nás mohl přepadnout a přesvědčit se na vlastní oči, že je to pravda.
O půl hodiny později jsme všichni tři za neustálého Perryho žvanění scházeli dolů, kde už teta připravovala snídani. Sotva mě viděla, už mě pevně objímala, mačkala, myslím, že i slza jí ukápla a neustále dokola opakovala, jak nám to oběma přeje.
No, rudější jsem snad ani být nemohl.
Po snídani jsem ji pomohl uklidit nádobí, i když nechtěla, ale pro mě to byl takový zvyk z domu, a s Mesym jsme se vrátili zase zpátky do jeho pokoje, abych se převlékl a vrátil se domů za našima.
Teď bylo na mě, abych to pověděl já jim. Teda pokud už to neví. A pokud jsem je chtěl zastihnout, protože měli odpolední, byl čas akorát vyrazit.
Mesy trval na tom, že mě doprovodí, a tak, když jsem se rozloučil s tetou a Perrym, ruku v ruce jsme odcházeli k nám domů.
„Jak se ti to bude hodit, tak přijď," zamumlal jsem, když už jsme byli u našeho domku. „Naši mají odpolední, takže se vrátí až v noci, a proto, že mám zítra celý den školu, chci pouklízet a navařit, aby se s tím máma nemusela otravovat."
Zvedl jsem hlavu, na Mesyho se usmál, a pak si stoupl na špičky, abych ho políbil.
Byla to jen rychlá pusa, a už se chtěl odtáhnout, když jsem se nakonec víc osmělil, olízl si rty, a s tlukoucím srdcem se znovu k Mesymu přitáhl, a tentokrát jsem do polibku zapojil i jazyk a nabídl mu své ústa.
„Měl bych… měl bych jít…" zachraptěl jsem, když se mi zatočila hlava od polibku a já skončil v Mesyho náruči.
Mason
Nejspíš proto, že Luci spal se mnou, jsem se vyspal opravdu dobře. A ani se mi nechtělo vstávat. Tak když mezi nás skočil Perry, myslel jsem, že ho roztrhnu. On byl z našeho chození víc nadšený než my dva.
Jen jsem se trochu bál, aby třeba nezačal žárlit na mě nebo na Luciho, když teď bude trávit víc času se mnou. Ale doufal jsem, že k tomu nedojde, že je brácha dost rozumný.
Byl jsem moc rád, jak máma projevila nadšení z toho, že s Lucim chodíme. Ten byl rudý snad až na zadku a přísahal bych, že se mu snad i zaleskly oči slzami.
Ale jinak to bylo fajn dopoledne. Měl jsem pocit, jako bych zvládl snad úplně všechno, I nemožné. Klidně bych teď vyhrál i olympiádu.
Později jsem pak Luciho doprovodil k němu domů. Chtěl jsem hned odejít, abych se mohl co nejrychleji poučit, a co nejdříve dojít k Lucimu. Ale sotva se ke mně přitiskl a políbil mě, odhrnula se záclona u nich v okně, a teta na mě zamávala, že mám jít dovnitř.
Trochu mi zatrnulo a trošku to pokazilo ten příjemný pocit z polibku, ke kterému se Luci odhodlal sám.
Ale jsem statečný. A když jsem to pořešil s našima, tak tohle nemůže být horší. Ale i přesto, trochu se staženým žaludkem jsem pak s Lucim vcházel k nim domů.
Lucian
Už jsem se chtěl odtáhnout, aby mohl Mesy odejít, když na nás z okna mávla máma.
Povzdechl jsem si, chytil Mesyho za ruku, a pak už ho vedl dovnitř.
Doufal jsem, že naši budou v pohodě.
Jasně, věděli to o mě, ale nikdy jsem s nikým ještě nechodil a vlastně jsme se o tomhle doma vůbec nebavili, takže jsem nevěděl, jak zareagují, když je postavím před hotovou věc.
Když jsme se vyzuli, máma na nás houkla, ať jdeme rovnou do obýváku.
Táta seděl v křesle, díval se na zprávy, ale sotva nás viděl vejít, televizi vypnul a kývnul hlavou, ať si sedneme na sedačku.
Máma mezitím došla s tácem, na kterém byla káva a čaj i pro mě a Mesyho a sedla si do druhého křesla.
„Takže-" začal táta trochu přísně, ale já ho nenechal domluvit.
„Miluju Masona a nechci se ho vzdát! Chci s ním bydlet!" vyskočil jsem na nohy a zašermoval rukama.
Táta se ještě víc zamračil a máma si povzdechla.
„Posaď se!" ukázal táta přísně prstem a založil si ruce na hrudi. „A jak si to jako představuješ? Jak si to představujete oba? Myslíte si, že vlastní bydlení je sranda? Stojí to peníze, musíte se o sebe starat sami, chodit do práce. Nejspíš si o tom budeme muset promluvit s tvými rodiči, Masone. Oni s tím souhlasili? Víš, že jsme ti nikdy nic nezakazovali, Luciane, ale tohle je obrovská zodpovědnost! Teď se možná máte rádi, ale co za pár týdnů? Měsíců? Nepočítejte s tím, že až se k sobě nastěhujete, budeš chodit brečet do máminých sukní pokaždé, když vám něco nevyjde!"
Tátovo obočí se ještě víc stáhlo a zadíval se na Mesyho.
Věděl, jsem, že to nebude lehké, společné bydlení, ale že se k tomu naši postaví takhle...
Vzlykl jsem a nebýt toho, že mě Mesy držel, asi bych už s brekem utekl.
„Myslel jsem, že aspoň ty máš víc rozumu, Masone. Lucian je sice jen o rok mladší než ty, ale má hlavu v oblacích a-"
To už jsem nevydržel a začal naplno bulet. Tohle jsem od našich opravdu nečekal.
Slyšel jsem, jak si máma povzdechla, vstala a přešla k tátovi, kterého lehce plácla přes hlavu.
„Vidíš, co děláš! Říkala jsem ti, ať na ně nejdeš tak zhurta!"
„Chtěl jsem je jen potrápit," zabručel táta a hodil po mě balíček kapesníků, které přistály na Mesyho hlavě.
„Samozřejmě, že vám v tom bránit nebudeme, pokud jste se rozhodli. Oba vás máme moc rádi, a já vím, jak dlouho už na tebe Lucian myslel, Masone. Vlastně jsem jen čekala na to, kdy tenhle den přijde," usmála se máma a já nechápal.
„Nebul, sakra! Dělal jsem si srandu!" zabručel táta. „To ale neznamená, že se hned odstěhujete. Nezapomeňte, že plnoletí jste až za pár let. Ale zakazovat vám to taky nebudeme. Musíte ale ukázat, že se o sebe dokážete postarat sami. Do začátků vám samozřejmě pomůžeme, už jsme se o tom bavili i s vašima, Mesy, ale pak nechceme slyšet žádné stížnosti, jasné?"
Myslel jsem, že umřu. Podíval jsem se na Mesyho a omluvně se na něj usmál. Hned na to, jsem se vrhl našim do náruče a tátovi ještě vynadal, co si to na nás vymyslel.
„Zůstaneš na oběd?" podívala se pak mamka na Mesyho, když už bylo všechno vyřešené.
Mason
Trochu se staženým žaludkem jsem vešel do obýváku a posadil se vedle Luciho. A když jeho táta začal mluvit, stiskl jsem jeho ruku.
Nelíbilo se mi, co říkal. Jako by náš vztah odsoudil hned od samého začátku. Chápal jsem sice jejich starost, ale že to vezme takhle zhurta?
Když se Luci rozbrečel, stiskl jsem jeho ruku, a už se nadechoval, že něco řeknu, ale v tu chvíli zasáhla teta.
„To jsou ale blbý fóry,“ ulevil jsem si polohlasně.
Ale strejda to slyšel, a začal se hned smát.
„Já s Lucim zůstanu a postarám se o něho,“ postavil jsem se a vytáhl mu několik kapesníků, aby se mohl vysmrkat. Sehnul jsem se k němu a dal mu pusu, a bylo mi jedno, že se na nás strejda s tetou dívají.
Ať si zvykají, a neměl si z nás dělat legraci. Vždyť jsem málem dostal infarkt. A taky si musím promluvit s mámou a tátou. Hned to museli vyslepičit. Beztak měli skupinový hovor celou noc a kecali o nás dvou.
„Děkuji, ale na oběd nezůstanu. Jen jsem přišel Luciho doprovodit. Musím domů. Mám nějaké věci do školy, které musím udělat,“ odmítl jsem pozvání na oběd.
Vytáhl jsem Luciho na nohy, a pak už jsem zamířil ke dveřím, abych se obul a utíkal domů.
Ještě za dveřmi jsem si ho přitáhl do objetí, pořádně ho pomačkal, políbil, a teprve potom jsem se s ním rozloučil s tím, že už jdu, abych mohl přijít co nejdříve. Už teď jsem se těšil na to, až tu budeme spolu sami.
Lucian
Už teď jsem se těšil na večer. A věděl, že budu mít dlouhý den.
Díval jsem se za Mesym, dokud mi nezmizel za rohem, a teprve pak se vrátil zpátky do domu.
Táta se ještě furt chechtal, tak jsem na něho vyplázl jazyk a odkráčel uraženě do kuchyně.
„Za to ti neudělám pohár. Dostane jen mamka," zaprskal jsem na něj.
„To není fér! Mamka o tom taky věděla a nic neřekla!" ohradil se táta, ale hned dostal pohlavek od mámy.
„Mám vás oba moc rád, víte to?" usmál jsem se nakonec taky a přešel k nim, abych je mohl obejmout.
„Jen abyste toho nelitovali. Hlavně nic neuspěchejte. A cokoliv budete potřebovat, nebojte se říct, ano?" pohladila mě máma ještě s úsměvem, a pak už jsem ji potlačil do křesla, ať si sedne a já odběhl udělat oběd.
Než odešli do práce, bavili jsme se o všem možném, o tom, jak si to představuju, co bych chtěl dělat a jak, jestli bych bral spíš domek nebo byt, prostě jsme plánovali, a přitom ještě nebylo nic daného.
Ale byl jsem moc rád, že to naši tak vzali. Nerad bych jim dělal něco za zády, a Mesyho jsem se rozhodně vzdát nechtěl. Když rodiče odešli do práce, pustil jsem se do úklidu. Vypral, pořádně vyvětral, převlékl si postel, povysával, a ještě na večer upekl sušenky a udělal lehkou večeři v podobě kuřecích řízečků s opečenými bramborami a bylinkovým máslem.
Když jsem byl se vším hotov, vytáhl jsem si malířské potřeby a vyšel ven na zahradu, abych domaloval obraz, co jsem měl rozdělaný.
Chtěl bych jednou namalovat i Mesyho a doufal jsem, že nebude proti.
Úplně jsem se do toho zažral, že jsem zapomněl na všechno kolem sebe, dokud jsem nezjistil, že už se začíná stmívat a já na to špatně vidím.
Rychle jsem všechno uklidil a vrátil se zase dovnitř. Doufal jsem, že si to Mesy nerozmyslel, a protože jsem samou nervozitou nevěděl, co dělat, sednul jsem si na gauč a pustil televizi.
Mason
Když jsem dorazil domů, máma se na mě dívala s potutelným úsměvem.
„Tak co? Spolkli jste to i s navijákem?“ zeptala se, a když viděla, jak jsem se zatvářil, tak se rozesmála.
„Jo, zahrál to docela dobře. Jsem měl málem infarkt, a už jsem přemýšlel, že s Lucim utečeme z domu,“ zabručel jsem.
„Co? To jako vážně?“ zarazila se máma, a tentokrát jsem se rozesmál já.
„Taky jsi to spolkla i s navijákem,“ chechtal jsem se, ale hned jsem zmizel nahoře v pokoji, abych si mohl dělat věci do školy, protože toho bylo docela dost.
Dolů jsem seběhl jen na oběd, rychle ho zhltnul a zase spěchal nahoru. Brácha mi tentokrát dal pokoj, dopoledne ještě dospával svůj pozdní příchod z kina, a odpoledne se taky učil.
Jo, když máte mámu učitelku, nedá se tomu utéct…
Když se blížil podvečer, konečně jsem si mohl sbalit věci na druhý den, vzít si náhradní oblečení, věci na trénink, a když jsem scházel dolů ze schodů, máma se postavila doprostřed chodby, dala si ruce v bok a zadívala se na mě.
„Už se stěhuješ?“
Protočil jsem oči. Máma je dneska samý vtip.
„Tu mám věci do školy, tu na převlečení, tady mám kartáček na zuby, tady věci na trénink. Dneska přespím u Luciho a zítra se ti ozvu, že jsem v pořádku, ano?“
Máma věděla, že mi nemůže bránit. A ani by to neudělala. Ale i přesto ji vždycky řeknu, když někam jdu. Rozloučil jsem se a už jsem chvátal k Lucimu. Chtěl jsem u něho být dříve, ale bohužel to nevyšlo. O to víc jsem se na něho těšil.
Sotva jsem doběhl ke dveřím, hned jsem zazvonil. A sotva dozněl zvonek, zevnitř se ozval rachot, jako by tam padala polovina nábytku. Nečekal jsem a sám jsem dveře otevřel. Právě ve chvíli, kdy se Luci snažil posbírat ze země tak rychle, že se znovu málem přerazil, a shodil botník.
„Ty si jednou urazíš hlavu,“ shodil jsem tašky na zem, zavřel dveře a šel mu pomoct vstát.
Nejdříve jsem ho na přivítanou políbil a pak jsem mu pomohl postavit botník a uložit boty.
„Hodím si věci k tobě, jo?“ popadl jsem tašky, Luciho za ruku a už jsem s ním chvátal do jeho pokoje.
Tam jsem tašky odložil, a přešel k Lucimu.
„Musím tě zkontrolovat, jestli sis neublížil.“
A bez varování jsem mu stáhnul triko a tepláky, a začal prohlížet jeho tělo, jestli není někde odřený.
Lucian
Možná jsem chvilku i v křesle zadřímnul, protože najednou se ozval zvonek, až jsem vyskočil a praštil se kolenem do stolku. Kašlal jsem ale na to, protože to musel být Mesy. I když nemusel zvonit a mohl jít rovnou dovnitř, byla to naše výchova, slušnost zazvonit, i když jdeme na návštěvu k příbuzným.
Letěl jsem ke dveřím a po cestě bral všechno, co mi stalo v cestě.
Fakt jsem strašné nemehlo. Ale já se na Mesyho tak těšil. Když jsem přibral botník, byl jsem už docela zoufalý, že to nestihnu a Mesy odejde, ale on místo toho otevřel dveře, protože asi slyšel ten hluk, co jsem dělal, a vešel dovnitř.
Zadýchaně jsem mu polibek vrátil a usmíval se jako pako. Přikyvoval jsem hlavou jako idiot, když Mesy řekl, že si ke mně dá věci. Pomalu jsem si začínal uvědomovat, že to není jen sen, že to není jen dočasné, ale nejspíš vážné. A to donutilo mé srdce bušit jako splašené.
Když mě Mesy ale v pokoji najednou svlékl a začal prohlížet, neudržel jsem se a začal se smát a ošívat.
„To lechtá… Počkej!" zahýkal jsem smíchy a snažil se Mesyho odstrčit.
Jenže bych to nebyl já, aby se mi nezapletly nohy a abych se udržel, chytl jsem se první věci, co mi přišla pod ruku.
„Promiň!" vyjekl jsem, když jsem mu kalhoty i spodky omylem stáhl dolů ke kolenům.
Snažil jsem se rychle posbírat ze země, ale dopadlo to tak, že jsme nakonec na zemi skončili oba a já na Mesym.
„Jsem hrozné… nemehlo…" zahýkal jsem, jak mi najednou všechno přišlo směšné a já se nedokázal uklidnit.
Mason
V první chvíli jsem se lekl, když sebou Luci trhnul. Ale pak, když se začal smát, že to lechtá, začal jsem se usmívat i já a chtěl ho na truc ještě pořádně dolechtat.
Ale neměl jsem šanci.
Během vteřiny byl zase na zemi. A s mýma kalhotama a spodkama.
Kdybych nosil kšandy, nejspíš by mi teď s nimi vystřelil oko.
Chytl jsem ho, když jsme dopadli na zem, a přitáhl jsem si ho na klín. Věnoval jsem mu polibek, i když měl pořád tendenci se smát. Ale aspoň trochu ho to uklidnilo.
„Tak, když už jsi začal, tak pokračuj,“ pustil jsem ho a zvedl ruce nahoru. „Můžeš mě svlíknout celého. Kalhoty už jsou skoro dole, tak můžeš pokračovat…“
Zadíval jsem se na něho s povytaženým obočím a čekal, jak zareaguje. I kdyby to neudělal, nezlobil bych se. A svlíknul bych se sám. Stejně jsem se chtěl rychle osprchovat, abych s ním mohl co nejdříve zapadnout do postele. Nejen, že jsem se s ním chtěl pomazlit, ale taky jsem se už těšil na to, až budeme vedle sebe usínat. A i když to po domě krásně vonělo, jak nejspíš uvařil večeři, tak na Luciho jsem se těšil víc než na jídlo.
I když… Jo, hlad mám. Naposledy jsem obědval.
„Nebo se půjdeme nejdříve najíst?“ dal jsem ruce dolů a znovu si ho k sobě přitáhl.
Lucian
Vrátil jsem Mesymu polibek, a snažil se u toho nehihňat jako pako. Ale když pak řekl, že ho mám svléknout, ztuhl jsem a se zatajeným dechem se na něj zadíval. Až teď mi pořádně došlo to, co jsem vlastně způsobil a zrudl jako rajče.
„Já no… to…" začal jsem koktat a nervózně žmoulal mezi prsty Mesyho triko.
Jako, ne, že bych nechtěl, ale s mojí šikovností bych mu mohl klidně vypíchnout oko, nebo ho skalpovat.
Nakonec jsem se zhluboka nadechl s tím, že to udělám, a už chytal lem jeho trika, když řekl, že se půjdeme napřed najíst.
Jen jsem zabrblal, že mi právě zničil mou nabytou jistotu, ale vstal jsem a natáhl k Mesymu ruku, abych ho mohl vytáhnout na nohy.
Ještě na moment jsem se k němu ale sklonil a políbil ho na rty.
Zajímalo by mě, kdy se u toho přestanu tak červenat.
Když byl i Mesy na nohách, pomohl jsem mu natáhnout kalhoty a sám si oblékl aspoň triko, abych nechodil nahatý.
„Upekl jsem i nějaké sušenky, pokud budeš chtít. Když tak schováme něco i Perrymu, aby mu to nebylo líto," ukázal jsem v kuchyni na stůl, kde byl tácek s přikrytými sušenkami.
Ohřál jsem maso i brambory v troubě, a pak to naservíroval spolu se salátem a přidal ještě džus.
„Tak doufám, že bude chutnat," usmál jsem se rozpačitě a uvědomil si, že takhle za pár let možná budeme sedět už ve vlastním.
Mason
Tak jo. Jsem blbec. Měl jsem ještě chvilku počkat, a možná bychom se dostali o kousek dál. Stejně ho později donutím, aby si mě svléknul.
Když mi pak pomohl na nohy a natáhnout kalhoty, znovu jsem si představil, jaké by to bylo, kdyby mě začal svlékat.
Jo, počkej si, Masone…
Sešli jsme společně dolů. V kuchyni to vonělo ještě víc než jinde v domě, a mě se začaly sbíhat sliny. Luci uměl opravdu dobře vařit. Nejspíš na to měl buňky, kdežto já jsem schopný připálit i čaj.
Kecám…
Něco málo bych si uvařil, ale kdybych se měl živit sám, nejspíš bych dokolečka vařil asi čtyři jídla, až by mi z toho bylo blbě.
„Uvařil jsi toho dost?“ zahuhlal jsem s plnou pusou, když jsem se začal ládovat. „Já jen, aby pro tetu a strejdu něco zůstalo.“
Musel jsem se usmát, když jsem si uvědomil, jak to do sebe tlačím, a na talíři mi to mizne kosmickou rychlostí.
Musím se krotit. A když tak se dorazím těmi sušenkami. Určitě budou vynikající, stejně jako je večeře.
Naše společná večeře netrvala opravdu dlouho. A vlastně jsme tak jako pár jedli vůbec poprvé. A já si to i docela užíval. Už jsem si uměl představit jaké to bude, až budeme společně bydlet. Už jsem měl plán, jak toho docílit. Měl jsem dost času, mezi učením a v době, kdy Luci spal, nad tím přemýšlet a dát to do kupy.
Po jídle jsme spolu umyli nádobí a uklidili kuchyň, vzali sušenky, nějaké vody a vrátili se zpátky do jeho pokoje.
„Tak sprcha, a pak postel,“ přikázal jsem a namířil prst na koupelnu.
Vytáhl jsem si z tašky kalhoty na spaní, popadl ručník, co mi Luci nachystal, a společně jsme pak šli do koupelny.
„Takže,“ odložil jsem věci, a postavil se před Luciho. „Takže můžeš pokračovat a znovu najít tu svou sebejistotu. Svlíkni si mě.“
Lucian
Asi toho příště uvařím víc, napadlo mě, když jsem viděl, jak to do Mesyho padá. Ale potěšilo mě to, zvlášť když mě ještě pochválil.
Po uklízení kuchyně, se kterou mi, i přes mé protesty, Mesy pomohl, jsme se pak vrátili ke mně do pokoje a Mesy hned rozkázal, jak to bude.
Vážně by mě zajímalo, kdy se u všeho přestanu tak červenat. Anebo mi ta barva už zůstane natrvalo.
Nechal jsem se odvést do koupelny, a tam se málem vyvrátil, když Mesy řekl, co po mě chce.
Jako vážně?
Abych nabil zpátky svou sebejistotu. No super.
„Odvahu, Luciane, odvahu,“ povzbudil jsem se v duchu a s třesoucíma rukama popošel k Mesymu blíž.
Intenzivně jsem tak pocítil jeho vůni, ze které se mi zatočila hlava, a nejraději bych ho celého očichal.
Chytl jsem lem trika, zhluboka se nadechl a zadíval se Mesymu do očí.
„Zvedni ruce," zašeptal jsem, a když to udělal, pomalu a opatrně, aby nepřišel k úrazu, jsem mu přetáhl triko přes hlavu.
Zašel jsem dokonce tak daleko, že jsem prsty a dlaněmi přejel od jeho ramenou po hrudi, až k pasu.
Když mě neposlal do háje, věnoval jsem jeho hrudi pár letmých polibku, než jsem si klekl na zem a začal mu sundávat kalhoty.
Byl vážně nádherný. A taky…
Až teď mi pořádně došlo, jak je velký. Nebyl sice ještě úplně vzrušený, ale i tak.
Úplně fascinovaně, jako bych nikdy neviděl žádný penis, jsem natáhl ruku, abych po něm přejel prstem.
Napadlo mě, jak asi něco takového chutná a k prstům přidal i jazyk, když jsem Mesyho penis letmo olízl špičkou jazyka.
Překvapilo mě, jak jemný a horký je.
„Pro-promiň!" vyjekl jsem, když mi došlo, co jsem udělal, prudce vstal a zašermoval rukama.
Mason
Čekal jsem, jestli se k tomu Lucian vůbec odhodlá.
Nahodil červenou a viděl jsem, jak se mu ruce třesou. Byl tak roztomilý, že jsem ho chtěl chytit a celého ho umačkat v náruči. Ale když mi pak řekl, že mám zvednout ruce, poslechl jsem a s úsměvem ho pozoroval.
Dokonce se odvážil víc se mě dotýkat a políbit. Ale bylo to nic proti tomu, co udělal potom.
Počítal jsem s tím, že mi stáhne jen kalhoty a odstoupí, ale on…
Krucinál… Ví, jak to na mě působí? Určitě ví, musí to vidět, když jsem v pohotovostním stavu. Sice mi ještě úplně nestojí, ale i tak… Moc k tomu nemám.
Luci ani neví, jak mě tímhle vším vzrušuje.
Když se najednou vzpamatoval a vyskočil s omluvou na nohy, už jsem se neudržel. Přitlačil jsem ho na zeď a vrhnul se na jeho ústa.
„Strašně… mě… vzrušuješ…“ zachraptěl jsem a otřel se o jeho tělo. „Teď je řada na mě.“
Donutil jsem ho zvednout ruce a hned jsem mu stáhnul triko. I já mu věnoval pár letmých polibků, pohrál si s jeho růžovými korálky, až ztvrdly a já cítil každou jejich nerovnost na jazyku.
Když jsem doklekl, pomalu jsem mu stáhl tepláky, a zadíval se na jeho rozkrok.
Už jsem se nedivil, že Luci udělal, co udělal. Taky mě to lákalo, když jsem viděl, jak jeho penis ožívá.
„Chceš vědět, jaké to je?“ na moment jsem k němu zvedl hlavu, ale hned na to jsem se sklonil zpátky.
Chytl jsem ho do ruky, políbil ho na špičku, několikrát ho v ruce jemně protáhl. Cítil jsem, jak tvrdne, tak jsem už byl rozhodnutý mu to udělat do konce.
Druhou rukou jsem podebral jeho kuličky, a s opětovným pohledem do jeho očí, jsem je jemně masíroval, hrál si s nimi. Olízl jsem je, poválel je v puse, a když jsem je pustil, přesunul jsem se hned na jeho erekci.
Pomalým pohybem jsem mu stáhl předkožku a už nic nebránilo v tom, abych mohl olíznout jeho odhalený žalud a pak si ho zasunout celého do pusy a potěšit ho tímto způsobem.
Lucian
V první chvíli jsem se lekl, jestli jsem opravdu neudělal něco špatně.
Samozřejmě, že jsem věděl, co obnáší orální sex, a slyšel o něm, ale nikdy jsem to nezkusil. U koho asi.
Ale s Mesym… No, kdyby to nebyl on, asi odvahu neseberu. I když jsem z toho i tak byl mimo.
Už jsem se chtěl znovu omluvit, protože jsem netušil, jestli to nebylo špatně, ale nestačil jsem se ani nadechnout a už jsem měl Mesyho jazyk v puse.
Cítil jsem jak…
Vzrušovalo mě to. A už i vím, co to znamená. Jaký je to pocit, když o tom někdo mluví. Mým tělem prolétaly ty příjemné pocity, které se nedaly s ničím jiným srovnat. Bylo to naprosto neuvěřitelné.
Zvláště když…
Zasténal jsem, až jsem se sám svého hlasu lekl, když mi Mesy podráždil bradavky. Netušil jsem, že to může být až takové.
Ale to nebylo nic, proti tomu, co přišlo vzápětí.
„Mesy!" vykřikl jsem, až mi přeskočil hlas.
Podlomily se mi kolena, a abych nezahučel na zem, chytl jsem se první věci, což byla Mesyho hlava.
Tím jsem ho ale nechtěně víc natlačil proti svému klínu.
„Pro-promiň…" zachrčel jsem a zkusil se víc postavit na vratké nohy.
Tělo se mi třáslo, prsty jsem se snažil moc nesvírat Mesyho vlasy, abych ho neskalpoval a čím dál víc se na mě hrnul ten pocit, který jsem zažíval už včera, jen silněji.
Nedokázal jsem už udržet hlas v tichosti, a ani nevím, co jsem vlastně vydával za zvuky.
„Me-Me… si… už… já… neudržím to…“ zafňukal jsem a snažil se odtáhnout jeho hlavu, protože jsem netušil, jestli by mu to nebylo nepříjemné.
Mason
Bylo v první chvíli vidět Luciho váhavost, když jsem o něj začal pečovat ústy. Ale líbilo se mi, jak reagoval.
Dal jsem do toho vše, co jsem mohl, co jsem uměl, a doufal jsem, že si to Luci opravdu užije do poslední kapky. A když mi, snad bezděčně, přitlačil hlavu na svůj rozkrok, měl jsem vyhráno.
Teď už ho nepustím, ani kdyby prosil.
Cítil jsem, jak se mu mírně podlamují kolena, jak se jeho tělo chvěje, nechal jsem jeho ruku na mé hlavě a sám jsem si ho chytil za boky, aby se nesesunul k zemi. Bylo to teď už jen na tom, jak mu to dobře udělám pusou, a já doufal, že to pro něj dobré bude.
A bylo…
Aspoň myslím…
Jinak to asi být nemohlo, když se roztřásl a zaslechl jsem jeho slova.
Chtěl jsem mu říct, ať to teda nedrží, ať to pustí, ale sotva jsem na to pomyslel, jeho sperma mi vklouzlo do krku, a já měl co dělat, abych to stíhal polknout.
Ale jeho chuť byla úžasná. Chutnal stejně dobře, jako jeho jídla, které uvaří, a já si ho vychutnával opravdu až do konce.
Když už mi neměl co dát, moje ruce z jeho boků sjely na jeho zadeček, který jsem promnul, prstem jsem mírně zajel do rýhy a otřel se o jeho dírku, která k mé radosti hned zareagovala.
„Jsi to nejlepší, co jsem si mohl dát… nejlepší dezert…“ konečně jsem ho pustil, a ještě nezapomněl olíznout celou jeho délku, polaskat pytlík, a znovu se prsty otřít o jeho dírku.
Zvedl jsem se na nohy a zapřel se o jeho rozechvělé tělo.
„Líbilo se ti to?“ zašeptal jsem do jeho rtů, ale na odpověď jsem nečekal.
Hned jsem si jeho ústa vzal v hlubokém polibku, při kterém jsem se na něho tiskl, otíral se o něj, protože i já cítil dost velké vzrušení, a chuť zajít dál než jen k tomuhle, co proběhlo.
„Jdeme se osprchovat,“ nakonec jsem se zhluboka nadechl a dal povel k další činnosti, a hned Luciho zatáhl do sprchy.
Lucian
Tohle bylo šílené. Naprosto šílené.
Kdyby mě Mesy nedržel, nejspíš už dávno skončím na zemi, a kdyby na mě nepromluvil, ještě o týden později bych tak stál jak idiot a civěl do blba s otevřenou pusou.
Zvláště, když mi pak Mesy promačkal zadek, a jako by náhodou se dotkl prstem mé dírky.
„Ne-neříkej… to…" vykoktal jsem ze sebe, když Mesy řekl, že jsem ten nejlepší dezert.
Ještě pořád jsem se chvěl a na jeho otázku, jestli se mi to líbilo, jsem jen přikyvoval jako osel.
Vlastně až teď mi došlo, že jsem se udělal do Mesyho pusy a jen z toho pomyšlení se mi zatočila hlava.
Opětoval jsem mu polibek a cítil, že tentokrát je to jiné než včera.
Důraznější, víc vzrušující, víc všechno.
Udělal bych cokoliv, co by teď po mě Mesy chtěl, jak moc mimo jsem z něj byl. Zvláště, když jsem viděl, co to udělalo s ním.
Vůbec jsem nechápal, jak to, že jsem to vydržel tak dlouho. I když…
Kdo ví, jestli by to s někým jiným bylo taky tak úžasné jako s Mesym.
Nejspíš ne. Bylo to takové, právě proto, že to byl on.
Nechal jsem se zatáhnout do sprchy, a tam se přitiskl na Mesyho a stáhl si ho pro polibek.
Ani jsem sám nevěděl, co dělám, ale prostě jsem to chtěl. Chtěl jsem, aby Mesy viděl, co se mnou dělá, aby viděl, že mi není lhostejný.
Jen prostě nevím, co si můžu dovolit, a taky nevím, co mám dělat.
„To bylo… to bylo neuvěřitelné… to bylo…" zachraptěl jsem konečně a opřel se na moment o Mesyho tělo.
Taky jsem ho chtěl potěšit, ale nevěděl jsem, jak si o to říct nebo co udělat, aby to nevyznělo blbě.
Tak jsem jen prsty přejel po Mesyho hrudi, a tak jako on předtím mě, začal jsem napřed rty, a pak jazykem a zuby oždibávat jeho bradavky.
Mason
Luci začínal získávat sebejistotu čím dál rychleji. Líbilo se mi to. Přijal jsem jeho polibek s tím, že jsem si ho k sobě ještě víc přitáhl, abych pořádně cítil jeho tělo, a aby cítil i to, jak na tom jsem.
I když to stejně musel vědět.
A když řekl, že to bylo neuvěřitelné, moje ego se nafouklo do nebývalých rozměrů.
S úsměvem jsem přijímal jeho pozornost, dokonce jsem i trochu víc nahlas povzdechl, když se věnoval mým bradavkám.
Ale já v tuhle chvíli myslel spíš na něco jiného. A veden tím popudem jsem mu zvedl hlavu a znovu se vrhnul na jeho ústa, zatímco mé ruce se vydaly na průzkum jeho dokonalého zadečku.
Pane Bože, já jsem debil! Zapomněl jsem doma gel! A pochybuji, že Luci tady něco bude mít!
V duchu jsem zaskučel, jaký jsem idiot, a už teď věděl, že s tímhle budu muset znovu počkat.
Tak aspoň tohle, pokud to zvládne…
Přestal jsem se s ním líbat, olízl jsem mu rty a přesunul ruce raději nahoru. Prohrábnul jsem mu jeho vlasy, znovu políbil a pak se na něj usmál.
„Chtěl bys to taky zkusit?“ chytl jsem jeho ruku a potáhl ji dolů na svůj penis.
„Chceš vědět, jaké to je, někoho vykouřit?“ olízl jsem mu znovu rty. „Pokud ano, tak by pro tebe bylo lepší to udělat v posteli…“
S napětím jsem čekal jeho odpověď.
Lucian
Znovu jsem cítil Mesyho ruce na svém zadku a trochu se napjal, ale místo toho mi potáhl mou ruku na svůj penis a položil svou otázku.
Jo. Vykouřit. Mě se všechno vykouřilo z hlavy.
„Vy… vy-ko…" zakoktal jsem se, jak jsem to ani nedokázal říct.
Ne, že bych byl vyloženě slušňáček, ale naši neměli moc rádi, když někdo mluvil sprostě a já ani neměl potřebu.
Promnul jsem si rty, když mi je Mesy olízl a roztřeseně se nadechl.
„Chci to… chci to… zku-zkusit," zamumlal jsem.
V rychlosti jsme se opláchli, utřeli, a pak za neustálého líbání se přesunuli zpátky do pokoje a rovnou na postel.
Mesy se položil na záda a já zaklekl mezi jeho nohy.
Má sebejistota byla okamžitě v trapu, když jsem viděl, jak je krásný.
Jasně. Nejspíš to partneři o sobě říkají, ale Mesy…
Byl pro mě jako Bůh. Natáhl jsem ruku a fascinovaně přejel prsty po jeho tváři, rtech, krku, hrudi, bradavkách, bříšku, až k jeho penisu.
Cítil jsem každé zachvění, každý jeho sval, horkost kůže, a jako by mě to omámilo, protože jsem si uvědomil, že skláním hlavu, zasypávám polibky jeho hruď i břicho a mířím k jeho klínu.
Vybavil jsem si, co všechno mi dělal Mesy a snažil se to napodobit.
Špičkou jazyka jsem přejel po celé délce penisu a znovu mě překvapilo, jak je horký a jemný. A taky tvrdý. Podebral jsem jeho kuličky, a i ty polaskal jazykem, než jsem se vrátil ke špičce penisu.
Růžový žalud se krásně leskl, a jako by mě zval, abych ho okusil.
Stáhl jsem předkožku a jen zkusmo se dotkl toho zázraku.
Ta struktura a chuť byla neuvěřitelná.
Až tak, že jsem zasténal, přivřel oči, a pak žalud pohltil do úst a nasál, než jsem ho s mlasknutím vypustil zase ven.
Znovu jsem ho ale uschoval ve svých ústech, a tentokrát si ho nasunul dál do pusy, ale jen tak, jak mě to pustilo.
Začal jsem pohybovat hlavou, abych Mesymu dopřál co největší potěšení, a doufal, že se mu to bude líbit. Chtěl jsem, aby se mu to líbilo, i když jsem to vůbec neuměl.
Mason
Skoro jsem se zasmál nahlas, když to Luci nebyl schopen ani vyslovit. Ale krotil jsem se. Věděl jsem už, že je panic, a můj smích by ho mohl odradit.
Ale přesto, že mi to přišlo úsměvné, kupodivu mě to ještě víc vzrušilo. A tak netrvalo dlouho, a my se ocitli v jeho posteli.
Byl jsem moc rád, že mě neodmítl. Poslušně jsem zůstal ležet a pozoroval ho z pod přivřených víček. Každý dotek byl opatrný, jako by mě zkoumal a bál se, že mi ublíží. Ale ta jeho jemnost byla něco úžasného. A co teprve, když se sklonil k mému klínu.
Nadzvedl jsem se v loktech, abych na něho lépe viděl. Ale ve chvíli, kdy mě poprvé vtáhl do svých úst, se mým tělem prohnalo to pravé nefalšované vzrušení, a byl to tak silný pocit, že jsem se zasténáním dolehl zpátky na postel a musel to rozdýchat.
Když začal pohybovat hlavou, byla pořád cítit ta jeho nejistota. Znovu jsem se nadzvedl a zadíval se na něho.
Ani netuší, jak je přitom sexy…
„Dívej se na mě… přitom… aspoň občas…“ požádal jsem ho ochraptěle. A používej… i ruce… neboj se… toho…“
Zahrábnul jsem mu prsty do vlasů, a naznačil mu tempo, jakým si mě má brát.
„Pozor na… zuby… s těmi jen jemně…“
Musel jsem se znovu několikrát zhluboka nadechnout, jak to se mnou začalo znovu cloumat.
Z posledních sil jsem se zvedl skoro do sedu. Jednu ruku jsem nechal v jeho vlasech, které jsem o něco pevněji sevřel, jak se to na mě začalo hrnout. Druhou rukou jsem ho občas pohladil po zádech.
A když ke mně znovu zvedl pohled, zatímco můj penis byl celý v jeho puse a jazykem kopíroval snad každou žilku i žalud, už jsem to nedával. Dolehl jsem zpátky na záda, trochu jsem se proti němu propnul a začal víc určovat rukou v jeho vlasech tempo, které jsem teď potřeboval.
„Já… už… jestli nechceš… nemusíš… polk…nout…“ vydal jsem ze sebe z posledních sil, když se mi stáhly varlata a penis sebou začal cukat ve znamení toho, že každou chvíli to bude.
Lucian
Poslouchal jsem každou Mesyho radu a snažil se podle toho zařídit, jak nejlíp jsem uměl. Jeho prsty v mých vlasech, jeho steny i chraptivý hlas mě víc poháněly dopředu, abych Mesymu udělal co nejvíc dobře.
Ani mi nevadilo, když se potom proti mně sám pohnul.
Za tu chvilku jsem si na to zvykl, a tak mi nedělalo problém nasunout si ho víc do krku.
Tak jsem se do toho zažral, že jsem byl až překvapený Mesyho slovy a chtěl se zeptat, co tím myslí, jak mi to hned nedošlo, ale odpověď přišla sama.
„Mhmmm!" zahučel jsem, jak mě to překvapilo, a na moment zastavil i pohyby hlavou.
Ale pak…
Jako, nikdy jsem si nemyslel, že by něčí semeno mohlo takhle chutnat.
Popravdě, když mě asi před rokem Perry donutil podívat se na jedno porno, asi týden jsem z toho měl noční můry a říkal si, že tohle nikdy nepodstoupím.
Teď jsem doufal, že si to zase brzo zopakujeme.
Tlumeně jsem zasténal, a pak zase začal pohybovat hlavou a snažil se z Mesyho dostat, co nejvíc.
Bylo to opravdu neuvěřitelné.
A doufal jsem, že si to Mesy užil, tak jako já.
Ještě chvilku potom, co už mi neměl, co dát, jsem ho laskal, a jeho penisu věnoval pár drobných polibků, než jsem se opatrně vytáhl nahoru a trochu s obavou se zadíval do jeho očí.
Chtěl jsem ho políbit, ale netušil jsem, jestli mu to nebude třeba nepříjemné, tak jsem věnoval polibek jeho krku a bradě.
„Bylo to… moc dobré…" řekl jsem s tvářemi nejspíš rudými jako rajče a stydlivě se usmál.
Mason
Myslel jsem si, že Luci uhne, že to nebude chtít polknout, už jen proto, že tohle dělá poprvé.
A tak, když se do toho statečně opřel, i přesto, že jsem se mu právě udělal do pusy, byl pro mne ten prožitek ještě silnější.
Byl jsem z něho úplně mimo. Hlasitým vzdechům a občasnému ochraptělému zasténání jsem se už nebránil. Užil jsem si to tak, jak jsem si ani původně nepředstavoval.
Ležel jsem na zádech rozpláclý jak žába, moje prsty nakonec povolily a pustil jsem jeho vlasy, a jen jsem tupě zíral do stropu a usmíval se, dokud se Luci nevytáhl nahoru.
„Nebylo to dobré…“ chytl jsem ho a potáhl tak, abych mu viděl do očí. „Bylo to naprosto skvělé… nejlepší…“
Chytl jsem jeho hlavu do dlaní a přitáhl si ho pro polibek. Zaznamenal jsem u něho mírné zaváhání, ale nedal jsem mu šanci uhnout před polibkem. Co na tom, že měl před chvílí můj penis v puse a krmil se mým semenem. Nevadí mi to.
Já byl šťastný, že se k tomu odhodlal, a že to statečně dotáhl až do konce. To bylo něco, s čím jsem vůbec nepočítal, že by se stalo.
Pořád nechápu, proč jsem kolem Luciho chodil jako kolem horké kaše. Proč jsem mu už dávno neřekl, že se mi líbí. Ale možná to chtělo svůj čas, a já si teď byl jistý, že takhle bude náš vztah ještě pevnější. Věřil jsem tomu. On je první kluk, do kterého jsem se opravdu zamiloval.
„Miluji tě…“ zašeptal jsem, upřeně se dívajíc do jeho očí. „Opravdu tě miluji…“
Až jsem byl překvapen, jak snadno se mi to říkalo. Kdysi jsem si myslel, že tyhle slova jsou jen takové pitomosti, které chtějí slyšet jen holky, ale…
Teď se na to dívám jinak. A řekl jsem to, protože jsem to tak cítil, a chtěl jsem, aby to Luci věděl.
Ještě chvilku jsme se mazlili, a když čas o něco postoupil, povzdechl jsem si.
Jsme omezení tím, že nemáme své vlastní soukromí. Za chvíli přijde teta a strejda z práce a my se budeme muset zase oblíct.
„Nejraději bych už s tebou bydlel sám. A chodili bysme pořád nahatí a nemuseli mít strach, že nás někdo uvidí. A až spolu budeme bydlet, budeme se milovat od rána do večera. A od večera do rána. Pak půjdu do práce, a když se vrátím, tak se budeme milovat znovu…“ pohladil jsem ho po zádech, a po zadečku, který jsem mu stiskl.
Lucian
Málem jsem Mesyho praštil, když napřed řekl, že to nebylo dobré, ale vzápětí dodal, že to bylo nejlepší.
Nakonec jsem se zapojil i do toho polibku a s chutí ho Mesymu oplácel. Sice nechápu, kde se to ve mě vzalo, ale byl jsem rád, že jsem se k tomu odhodlal. Chtěl jsem to hlavně pro Mesyho.
Díval jsem se na něj jak na svatý obrázek, když řekl, že mě miluje.
Jo, nikdy bych si nepomyslel, že to od něj uslyším. To čekání za to všechno stálo. Asi to tak mělo být, a já věřil tomu, že spolu zestárneme, a pak i umřeme.
Když pak Mesy začal mluvit o společném bydlení a o tom, co by nejraději dělal, jen jsem vykulil oči, a pak se zachichotal.
„Nééééé, to nemůžeme… dělat to celý den…" znovu jsem se zahihňal a připadal si jako praštěný puberťák.
Byl jsem prostě šťastný. Strašně šťastný a doufal, že se nám to společné bydlení jednou splní.
Nejspíš začnu chodit víc na brigádu a začnu víc šetřit. Zeptám se ještě po jiné práci, a hned po škole začnu pracovat, abysme měli co nejdříve peníze. Nechtěl jsem, aby to bylo všechno jen na Mesym.
„Naši se za chvilku vrátí," povzdechl jsem si, když budík na nočním stolku odpípal půlnoc.
Noční provoz v tuhle dobu nebyl vůbec žádný, a i když máma nejezdila nijak rychle, věděl jsem, že nejpozději do čtyřiceti minut tu budou.
„Ale nikam se mi nechce," našpulil jsem rty, chytl peřinu, přehodil ji přes nás, a víc se na Mesyho přitiskl.
Spokojeně jsem se zavrtěl, a pak vzdychl.
Vůbec se mi nechtělo oblékat a umytí už jsme byli.
Spíš se mi vůbec nechtělo od Mesyho.
