Thomas
Musel jsem se usmát, když to Josh řekl a políbil mě. Ale byl jsem rád, že se mu zlepšila nálada, i když netuším, co se mu na kakau uvařeném v laborce zdálo směšné.
„Tak jo, donesl jsem všechno, co budeme potřebovat pro práci. Vzorky jsou tam,“ ukázal jsem na kabelu na židli, „a tady jsem ti donesl něco na převlečení, pokud budeš chtít. Jen, vzal jsem spíš pohodlné věci, protože teď budeme mít spoustu práce a nejspíš se domů jen tak nedostaneme. Jinak tu je všechno, co jsme měli v autě, a pobral jsem ti i z domu něco,“ ještě jsem kývnul hlavou ke stolu, kde to byla spíš valná hromada než úhledně naskládané věci.
Popadnul jsem tašku s nákupem, vzal jsem nachystané hrnky a čekal, až Josh něco vezme, abychom mohli jít.
Laboratoř byla až nahoře, takže jsme museli jet výtahem. Speciálně upravená, samostatný okruh, co se týká klimatizace, stálá teplota a naprostá čistota, aby se vzorky nekontaminovaly. Kdo chtěl jít dovnitř, musel mít povolení nebo pracovat na případu a musel absolvovat očistu a navléct na sebe šprcku, jak jsem říkal tomu děsnému obleku, co jsem tak nesnášel.
Nemuseli jsme jít dovnitř, předával jsem vzorky většinou přes podatelnu, kancelář, kde byla stálá služba, co to převzala, zapsala a hned zvláštním okénkem podávala dále.
„Chceš jít dovnitř, nebo zůstaneme jen tady v kanceláři?“ otočil jsem se na Joshe, když jsme zastavili před podatelnou, já s hrnkem a lžičkou v jedné ruce, a s igelitkou v druhé.
Joshua
Pomohl jsem Thomasovi s věcmi a poděkoval mu, že myslel i na oblečení. Teď to sice nebylo potřeba, ale vzhledem k tomu, kde budu spát, se budu muset nejspíš ráno převléct.
Když jsme vyjeli výtahem do toho sterilního prostředí, zatajil jsem dech.
Nemocnice a všechno kolem jsem nesnášel, ale paradoxně miloval laboratoře. Miloval jsem práci těch lidí, jejich pečlivost, důkladnost, jak dokázali i téměř z maličkosti udělat kolikrát usvědčující důkaz. Stál jsem před podatelnou, a přes skleněné dveře se díval na tu čistotu, přístroje a všemožné skleněné nádoby a natolik se do toho pohroužil, že jsem hned neodpověděl Thomasovu otázku.
„Tak jsem si tě představil v bílém plášti, jak pobíháš nad kouřícíma kádinkama s hrnečkem v ruce," otočil jsem se na něj konečně s úsměvem na rtech. „Ach, ano, klidně můžeme zůstat tady. Už se moc těším a vážně tě chci u toho vidět."
Thomas
No, byla to výzva. Myslel jsem si, že to bude v pohodě, ale došlo mi, že to nebude tak jednoduché.
Vešli jsme do kanceláře a pozdravil Marii, která právě sloužila. Předali jsme ji vzorky a počkali jsme, až všechno zapíše a předá.
„Něco vymyslíme,“ usmála se na mě, když jsem se ji zeptal, jestli má něco, v čem bych mohl ohřát mléko.
S úsměvem otevřela skříň a začala prohlížet, co by měla k dispozici. Nakonec se ke mně otočila s varnou kádinkou.
„V tom si ohříváme někdy kafe, když vystydne, takže je to čisté, nemusíš se bát.“
„No,“ zapřemýšlel jsem. „Dej, nějak to zmáknem.“
Povytahoval jsem nakoupené věci a pak zapálil kahan. Opatrně jsem nalil mléko do kádinky, a až pak mi došlo, že to asi nepůjde umýt. No co, když tak si nechají dodat nové...
Dal jsem mléko ohřívat nad malý plamen, aby se nepřipálilo. Do hrnku jsem nasypal trochu kakaa, cukru. Pořádně jsem to v trošce studeného mléka rozmíchal. Míchal jsem to s takovou vervou, že se udělala i trošku pěna. Nalámal jsem do ní pár kousků čokolády a strčil do mikrovlnky, aby se rozpustila.
Připadal jsem si vážně jako pracovník v laboratoři. Zkoumal jsem, jestli to má správnou teplotu, míchal jsem rozpuštěnou čokoládu a kakaem, a tak jsem se na to soustředil, že jsem zapomněl i na ostatní. Na poslední chvíli jsme odstavil mléko ze stojanu nad kahanem. Málem vykypělo, ale stihl jsem to tak tak.
„Asi tu kádinku budeš muset vyhodit,“ zamumlal jsem spíš pro sebe, když jsem nalíval horké mléko do hrnku a pořád to míchal, aby se všechno spojilo v jednu hnědou hustou tekutinu. Jo, mohl jsem mléko ohřát v mikrovlnce, ale to je jedna z věcí, které nikdy nedělám ani doma.
„Tak, hotovo. Pokus číslo jedna ukončen v jedenáct hodin a sedmnáct minut,“ spokojeně jsem ukázal na hrnek, z kterého se kouřilo a vrch zdobila šlehačková čepice.
Jo, sice to není tak, jak bych to udělal doma, a chybí nahoře kakao a skořice, ale snad se Josh neotráví.
Joshua
Pozorovat Thomase s jakým zaujetím doslova vyráběl v takových podmínkách kakao byl neskutečný zážitek, na který jen tak nezapomenu.
Vyhoupl jsem se na jeden prázdný nerezový stůl, abych měl pěkný výhled a přísahal bych, že jsem za celou dobu ani nemrkl.
Když se spokojeným výrazem ukázal Thomas na kouřící hrneček se šlehačkou, málem jsem se neovládl a zatleskal mu.
„Nechceš změnit povolání?" usmál jsem se na něj místo toho, „vážně by ti to slušelo."
Slezl jsem ze stolu a horký hrnek vzal do ruky. Napřed jsem jen nasál silnou vůni kakaa, kterou zjemňovala vůně čokolády, než jsem odebral trochu šlehačky, abych se mohl napít, chvilku foukal, abych si nespálil jazyk, což by bylo nemilé, a pak, co nejvíc jsem si dovolil, usrkl.
„Ach, do háje," zachrčel jsem.
Musel jsem se opřít o stůl, protože jinak bych se nejspíš roztekl blahem, jak to bylo zatraceně dobré. I když navrchu nebylo kakao a skořice, bylo to snad lepší než to, co jsem včera ráno pil doma.
Po dalším doušku jsem zavřel oči a vydechl.
„Tohle budeš muset dělat častěji," vydechl jsem znovu a u úst se mi dokonce udělala pára, jak jsem pil kakao horké, ale nemohl jsem prostě přestat a počkat až to vychladne, a zpoza přivřených víček se teprve teď na Thomase zadíval.
„Jsi vážně neuvěřitelný," zamumlal jsem spíš pro sebe a usmál se.
Bylo mi tak dobře, že bych se teď možná i dokázal vrátit zpátky domů.
Thomas
S napětím jsem se díval, jak Joshua upíjí a v duchu jsem si říkal, že je to jen obyčejné kakao s čokoládou navíc. Ale byl jsem rád, že mu chutnalo a byl opravdu o dost klidnější.
„Jako že bych se stal kuchařem? Nebo vařičem kakaa?“ zasmál jsem se na Joshovu otázku.
„Nechceš si mě vzít?“ natáhla Marie tu vůni a podívala se na mě s výzvou v očích.
Jen jsem se pousmál a začal jsem sklízet věci. Dole jsme měli malou lednici, tak nebyl problém to tam uskladnit.
„No, jo, nechceš,“ pokrčila rameny.
Nechtěl jsem hned odejít, když Josh spokojeně popíjel kakao, tak jsme si začali povídat o všem možném. Jen zmínku o Denisovi jsem přešel s tím, že nevím nic konkrétního, tak se Marie dál nevyptávala.
Jo, novinky se šíří rychle.
Pouklízel jsem binec, co jsem nadělal, a kádinku jsem opláchl a chtěl ji hodit do kontejneru na sklo, ale Marie mě zastavila, že to umyje pořádně a dá se to znovu použít, ať si s tím nedělám hlavu.
„Až zajde slunko, dáme si večerní běh kolem bloku, tohle má docela dost kalorií,“ usmál jsem se ještě na Joshe a ukázal na skoro prázdný hrnek.
Měl jsem ale radost, že mu chutnalo, a klidně mu udělám další, když bude chtít.
Joshua
Bylo to fajn. Poslouchal jsem Marii a Thomase, jak si povídají, občas odpověděl, když se mě na něco zeptala, a vychutnával si přitom kakao.
„To jako chceš říct, že jsem tlustý?" podíval jsem na něj trucovitě přes okraj hrnku, když zmínil běh kolem bloku, ale nedokázal jsem potlačit úsměv, takže moje snaha zase vešla vniveč.
„Bylo to vážně výborné. Myslím, že už nic jiného od tebe nevypiju," mrkl jsem na něj a přešel k umyvadlu.
„Tak, hotovo," prohlásil jsem spokojeně a hrnek položil na odkapávač.
Pak jsem ale zvážněl, nabuzený tou dobrou chutí, která mi rozproudila krev v těle, a podíval se na Marii.
„Ten balíček nalezený u dveří Thomasova bytu už zkoumáte, že?"
„Ano. Právě zkoumají jeho obsah stejně jako písmo, papír i obal," potvrdila Marie.
„Chci to vidět," prohlásil jsem razantně.
Marie se podívala na Thomase, a pak zpátky na mě, než pokrčila rameny a přikývla hlavou.
„Myslím, že postup vám nemusím říkat. Tady jsou obleky a rukavice. Momentálně na tom dělá naše nejlepší směna, a má to přednost před vším ostatním. Svou práci odvádí vážně dobře," řekla a hodila po mě zamračeným pohledem.
Že by mě moje pověst předcházela?
Jen jsem zamručel na souhlas, nasoukal se do té neforemné věci, a aniž bych se ohlížel, jestli jde Thomas za mnou, vpadl jsem dovnitř. Ani jsem se pořádně nerozhlížel, věděl jsem kam jít, protože v jedné z šesti prostorných kojí bylo nejvíce lidí.
„Můžu se podívat?" zeptal jsem se, a nejspíš je i trochu vylekal, podle toho, jak sebou škubli.
Jeden muž právě zkoumal papírek se vzkazem, další zkoumal krabičku a dvě ženy se skláněly nad srdcem a odebíraly sérii vzorků, a na ně mířila má otázka.
Bylo vidět, že nejsou moc nadšení mým v pádem, ale při pohledu na mě nakonec ustoupili, abych si mohl srdce pořádně prohlédnout.
Napřed jsem ho zkoumal očima, občas se ho dotkl pinzetou nebo prstem v latexové rukavici, než jsem si přisunul mikroskop, abych si mohl utvořit ucelený obrázek.
I přesto, že byla místnost klimatizovaná, na čele mi vystoupil pot a košile se začala lepit na záda.
Pokud tu máme oběť o které nevíme...
Naštěstí jsem po chvilce zkoumání tuhle možnost vyvrátil, ale přesto jsem byl napjatý jak struna.
„Srdce bylo vyjmuto posmrtně. Nejspíše ze starého člověka, podle vrásčitosti pravé a levé komory a podle Mitrální a Trojcípé chlopně bych řekl, že už je to poměrně dlouho. Odhaduju tak čtyři měsíce, ale přesně to bude známo až z výsledků. Podle stavu Aorty musel mít srdce naložené v nějakém roztoku, vzhledem k tomu, jak vypadá, což by mohla být stopa. Takové roztoky člověk jen tak někde nesežene, a zanechávají za sebou stopu i dlouho po vytažení, protože jsou hodně agresivní. Podle stavu žil, bylo srdce vyjmuto chirurgickým zákrokem, a vsadím se že stejným způsobem jako u druhé Boltovy oběti. Tipnul bych si, že tohle byla zkouška, a srdce si nechal na památku jako svou trofej. Jenže je rozdíl pitvat starou mrtvolu, a je rozdíl pitvat čerstvou mrtvolu, která ještě nezchladla a je plná krve. Proto nejspíše u první oběti neuspěl. Pak studoval své chyby a druhá se mu povedla. Všechno to do sebe perfektně zapadá. Otázkou zůstává, jestli mrtvolu někde vyhrabal, nebo využil některou z piteven v nemocnicích, či přímo tady," dodal jsem na závěr a konečně odstoupil.
Thomas
Chtěl jsem říct, že rozhodně ode mne vypije i něco dalšího, kromě kakaa, ale raději jsem to spolknul, protože tu byla Marie.
Když Josh zamířil do laborky, šel jsem za ním. Nestihl jsem se ani navléknou do ochranného obleku a on už si to rázoval rovnou tam, kde byla menší skupinka lidí. Přesně věděl, co chce. Došel jsem k nim, když právě vysvětloval svoji teorii. Všichni jen mlčky poslouchali a já si v tu chvíli říkal, že bych chtěl znát Joshovo IQ. Měl neskutečné znalosti a paměť. Řekl bych že daleko lepší, než mám já.
V laboratoři jsme strávili ještě nějaký čas. Naštěstí nikdo neměl problém s tím, jak se Josh choval, a dokonce společně dali ještě pár věcí dohromady. Je vidět, že tady pracují opravdu velmi chytří a inteligentní lidé, svým chováním a povahou hodně podobných Joshovi, kdy si zakládají na tom, kolik toho ví. Ale byl jsem rád za Joshe, a navíc... hodně nás to posunulo dopředu.
Tušil jsem, že Bolt nezvraždil nikoho nového, na to by neměl čas, a navíc je vychytralý jak liška a věděl, že další vraždou by na sebe zbytečně upozornil a mohl by udělat chybu.
Zbytek dne utíkal celkem rychle. Zabrali jsme se do práce, ani na jídlo jsme nešli a nechali jsme si ho přinést do kanceláře. Když zašlo slunce a teplota o dost klesla, bylo na čase něco udělat, abychom se trochu probrali. Vzpomněl jsem si na to, že jsem říkal Joshovi, aby šel běhat. A taky bylo načase něco lehčího povečeřet.
„Hej, Joshi, když tu budeme jen sedět a přemýšlet, nic to nepomůže, když budeme hodně unavení. Měli bychom se navečeřet a... Co bys říkal na to, že bychom šli později běhat, nebo šli do posilovny?“ zastavil jsem se u Joshe ve chvíli, kdy se protahoval a zíval na celé kolo.
Joshua
Byl to únavný den, ale utekl rychle a my jsme podělali spoustu práce.
Ani ve snu by mě nenapadlo, že se mi s Thomasem bude tak dobře spolupracovat. Doplňovali jsme si navzájem chybějící kousky skládačky a pomalu utvářeli celistvý obraz. Pokud to takhle půjde dál, tak nejspíš do měsíce, než se odehraje další vražda, viníky chytíme. Musel jsem ale ještě před tím najít místo, kde by mohla být ukrytá mrtvola ženy z minulého měsíce, ale teď mi všechen čas zabral Bolt a ohledání důkazů z místa činu, takže jsem to musel zase posunout.
Ale nedalo se nic dělat. Momentálně měl přednost Bolt, protože, kdo ví komu, by mohl ve svém stavu ještě ublížit. V tomhle případě byl mnohem nebezpečnější než rituální vrazi, protože jednal nepředvídatelně, zatímco oni hráli podle svých pravidel.
Když jsem sepsal poslední řádek s poznámkou a konečně byl aspoň trochu spokojen se svou práci, vstal jsem, abych se protáhl a přitom se neubránil mohutnému zívnutí.
Nebyl jsem sice nijak zvlášť unavený, ale sezení v kanceláři bylo kolikrát mnohem únavnější než pronásledování nějakého zločince nebo ohledávání stop.
Když se u mě zastavil Thomas se svou otázkou, uchechtl jsem se a ruce nechal dopadnout na jeho ramena, a potom jimi pomalu sklouznul až k pasu.
„Běh by byl fajn. Rád běhám. A večeři bych si taky nějakou dal, ale... Jsi si jistý, že to ve svém věku zvládneš?" mrkl jsem na něj provokativně a kousl ho do brady.
Celý den jsme si od sebe drželi spořádaně odstup. Ostatně ani nebyl čas myslet na nic jiného než na práci, ale teď, když bylo hotovo, to nejhorší za námi, a zbytek večera před námi, nic nebránilo tomu si trochu zalaškovat. Sice bych se dnes rád dostal do postele, teda provizorní postele, dříve než ve čtyři ráno, ale zase nebylo tak pozdě, aby se nedalo zvládnout vše, když se nebudeme zbytečně zdržovat.
Thomas
Přemýšlel jsem, jestli si ze mě Josh dělá srandu, nebo to myslí vážně. Ale nejspíš to první. Asi se mě rozhodl popichovat...
„Ve svém věku? Je mi snad padesát? Mám ti ukázat, co ve svém věku zvládnu? Nebo to, co jsem ti doteď předvedl, ti nestačilo? Za ty dny, co jsme spolu, jsi zničil daleko víc hader než já, a ztratil ses i v lese,“ začal jsem se smát, když jsem si na to vzpomněl.
Zašel jsem ke svému stolu a vytáhl jsem peněženku.
„Tak jdeme něco sníst, a stavíme se koupit něco na běhání. Tenisky máme oba, ale v košili a riflích se mi rozhodně běhat nechce, a taky, můžeme zaskočit do posilovny. Beztak budeme dělat dlouho do noci, tak se musíme trochu protáhnout. Nejhůře je práce odbytá, když je člověk unavený. Pojedeme mým nebo tvým autem? Je to deset minut jízdy odsud.“
Joshua
„Myslím, že to potřebuju připomenout. Asi jsem už zapomněl na to, co všechno zvládneš," popíchl jsem ho ještě trochu s úsměvem na rtech, a pak se na něj zašklebil.
„A nesměj se! Já za to nemůžu, že je tohle město prokleté!"
„Pojedeme klidně tvým. Nechce se mi nějak řídit, a s oblečením souhlasím," přikývl jsem a vyndal si z kabely peněženku.
„A posilovna mi nevadí, pokud tam nikdo nebude. Nerad se vystavuju před cizími lidmi," pokrčil jsem rameny a následoval Thomase, který vyšel z kanceláře.
Thomas
Chtěl jsem ještě houknut na Marka, že jdeme do města, ale jeho kancelář byla zamčená. Takže byl buď doma, nebo na nějaké schůzce.
„Tak prokleté město, říkáš, jo? Je zvláštní, že s ním nemá nikdo takový problém, jako ty. Nejspíš ty nehody doslova přitahuješ,“ taky jsem se tomu musel zasmát, když jsem si uvědomil, co všechno se doposud Joshuovi stalo, a to tu byl jen pár dní.
„Tak jo, nákup, jídlo, návrat, posilovna, sprcha...“ dodal jsem poslední slovo s důrazem.
Nastoupili jsme do auta a za dalších deset minut jsme parkovali u shopinu. Vzhledem k tomu, že jsem zjistil, že si Josh potrpí na kvalitu, zamířil jsem rovnou do nejlepšího sportu, co tu byl. Já sám jsem měl vybráno za pět minut včetně ponožek. Když jsme nakupovali, a já pak čekal na Joshe, pozoroval jsem okolí, kdyby náhodou. Ale byla by blbost, kdyby Bolt zaútočil tady. No, jeden nikdy neví.
Stejně jsem měl pocit, že nás někdo sleduje. Ale nejspíš to bude Markova práce, a přidělil někoho na hlídání Joshe.
„Tak jo,“ zastavil jsem se u stánku. „Ted slíbená večeře. Abychom se nezdržovali v restauraci, dáme něco rychlého a s sebou si vezmeme salát, který si když tak dáme potom po cvičení. Dvakrát hot-dog, jeden jen s kečupem, druhý... Co vlastně na něho chceš?“ otočil jsem se na Joshe.
Joshua
Nad Thomasovým plánem, hlavně nad zmíněním sprchy, kterou zdůraznil, jsem se pousmál.
A nad tím, že přitahuju nehody jsem se jen ušklíbl.
Potěšilo mě, když po přijetí k obchoďáku Thomas rovnou zamířil do toho nejlepšího sportu, co tam byl. Sice to nebyl pořád úplně přesně můj vkus, ale nedalo se nic dělat.
I přesto jsem si vybral, pohodlné triko s krátkým rukávem, které jsem si teď mohl dovolit, protože byla tma, a sportovní kraťasy nad kolena. Na rozdíl od Thomase jsem si ale koupil i tenisky na běhání, protože v těch, co jsem měl na sobě, by se mi nejspíš špatně běhalo, protože ještě nebyly moc nošené. Přikoupil jsem ještě ponožky, a pro jistotu spodní prádlo.
Obtěžkán nákupem jsem zůstal překvapeně zírat na Thomase, když se zastavil u stánku s hot dogy a ptal se mě s čím ho chci.
„Počkej! To myslíš vážně? Mám jíst tohle? Myslel jsem, že půjdeme na normální večeři. Stačila by mi bageta nebo sandwich, to bych ještě přežil, ale tohle? Víš vůbec z čeho to je? Jak je to nezdravé a jestli jsou ingredience správně skladované? Víš, kolik v tom může být mikrobů a virů?" vypočítával jsem všechny negativní vlastnosti jídel u pouličních stánků, ale žaludek mě zradil, když na protest zakručel.
Musel jsem přiznat, že to vonělo docela dobře.
„Zkusím to, ale... Já nevím, s čím se to jí, nikdy jsem to neměl," zabručel jsem nakonec a byl rád, že na mě prodavač nemohl vidět, protože jsem byl v ten moment rudý až za ušima.
Thomas
„Nikdy jsi nejedl hot dog?“ podivil jsem se.
No, i když... takový mlsný jazýček, jaký Josh měl, asi nejí jen tak něco z ulice.
Vzal jsem si od prodavače svůj, jen s kečupem, salátem a trochu posypaného sýrem, a ukázal Joshovi na misky.
„Vyber si to, co ti chutná Můžeš si na to dát kečup, hořčici, majonézu. Pak to zkombinuješ se salátem, zelím nebo hlávkovým zelím, můžeš si na to dát cibuli, sýr, a třeba i okurky... Anebo si na to můžeš dát všechno, ale bude ti smrdět z pusy po cibuli a budeš mít z toho těžký žaludek.“
Odstoupil jsem kousek bokem, aby měl možnost si vybrat. Chtěl jsem mu tam nacpat všechno, ale nejspíš by mě zabil, protože by to nebylo jedlé, a skončilo by to v koši.
Stál jsem vedle, pojídal ten svůj a popíjel k tomu colu.
Jo, docela hodně výživné, ale za chvíli to stejně vyběhám a budu mít potom znovu hlad.
Joshua
Zrudl jsem ještě víc, když se Thomas ujišťoval, že jsem opravdu nikdy neměl hot dog. Ale... Přežil jsem Bolta, tak mě teď přece neudolá nějaké pečivo s kusem masa a zeleninou! Bojovně jsem vystrčil bradu a přistoupil ke stánku, jako bych se měl prát s devítihlavou saní.
„Dám si hořčici, salát, okurek a sýr," oznámil jsem trochu pobavenému stánkaři, a za chvilku už v ruce držel teplé pečivo podobné střední bagetce plněné párkem a zeleninou.
Musel jsem uznat, že to vonělo opravdu dobře. Ještě jsem požádal o colu bez cukru a poodešel kousek bokem, abych udělal místo dalšímu zákazníkovi.
Zhluboka jsem se nadechl, zavřel oči a kousek si uždibnul. Nasládlá chuť pečiva se mísila s pikantnější chutí párku, který byl dokonale šťavnatý a vše završovala křupavost zeleniny a chuť sýra. Hořice byla už jen jako doplněk. Otevřel jsem oči a překvapeně se na Thomase zadíval.
„Mhm..." zahuhlal jsem, když jsem si ukousl pořádný kus a potom další.
Thomas
Joshua se do toho vrhnul docela statečně. Počítal jsem s tím, že odmítne, ale postavil se tomu čelem. Byl jsem zvědavý, co si nechá na to napatlat. Docela mě překvapil, jak přemýšlivě hleděl na misky, a pak teprve si vybral. Když se postavil ke stolku, kde jsem právě dojídal poslední sousto, čekal jsem, jaká bude jeho první reakce. Ne každému hot dog chutná, ale on...
Pobaveně jsem přimhouřil oči, když jsem viděl, jak opatrně ukusuje kousek, a potom po malém zamumlání doslova uhryznul tak čtvrtinu bagety. Nestihl jsem ani dopít colu, a on už měl skoro snězeno.
„Jsem rád, že ti chutná,“ dopil jsem, a pak plechovku i ubrousek vyhodil do koše. „Ani nechtěj vědět, co jsem si představoval, když si to cpal do té své krásné pusinky. Rrrr...“
Poslední slova jsem mu zašeptal do ucha, a ještě tiše zavrčel, aby měl jasno.
„No, tak můžeme jít? Než se, převlečeme se a vyběhneme, tak nám akorát jídlo slehne, a aspoň nebudeš mít snahu tu dobrotu ze sebe dostat ven vrchem.“
Popadl jsem tašky a se smíchem jsem zamířil k mému autu, které bylo zaparkováno nedaleko.
Joshua
Málem jsem vyprskl colu, když mi Thomas zavrčel do ucha. Civěl jsem na něj jak z jara, když odcházel k autu, a rozhodně to nehodlal jen tak přejít. Ale jeho zájem mě potěšil, i když částečně i překvapil. Většinou jsem s provokacemi začínal já, a Thomas se zpočátku držel zpátky. Usmál jsem se nad představou, co všechno nás ještě čeká, vyhodil jsem kelímek a spěchal za Thomasem, který už otvíral kufr, abychom se mohli převléct. Stáli jsme na menším parkovišti u pěší zóny, které teď bylo prázdné, takže nehrozilo, že by nás očumovaly davy lidí.
„Možná bych chtěl vědět, co sis představoval a co bys mi tam nacpal," vydechl jsem mu zezadu do ucha, a lehce se zakousnul, do jeho místečka na krku.
Pak jsem poodstoupil, abych se mohl převléknout a trochu se rozcvičit, protože jenom tak bez rozehřátí, a ještě po jídle bych běhat nešel.
Převlékl jsem se do pohodlnějších věcí, a s potěšením zjistil, že i bez zkoušení mi triko a kraťasy sedí perfektně. Po očku jsem sledoval Thomase, a pak se trochu protáhl, abych uvolnil svaly. Nakonec jsem si svázal vlasy gumičkou, aby mi při běhu nepadaly do očí, a vyzývavě se zadíval na Thomase.
Thomas
Hodil jsem na sebe nátělník a šortky. Párkrát jsem si podřepl, abych zjistil, jestli někde netahají, ale bylo to v pohodě. Seděl jsem na kraji kufru a sledoval Joshe, jak se rozcvičuje. A že to byl pěkný pohled. Byl vážně ohebný, a nejspíš by se s ním dalo dělat spousta věcí.
Do kapsičky jsem strčil mobil a natáhl sluchátka na krk, kdyby mi někdo volal. Zamknul jsem auto a klíče hodil k mobilu.
„Byl bych pro nejprve postupně zrychlující chůzi, až tam,“ ukázal jsem na konec pěší zóny, kde zahýbala doprava za stromy. „Potom můžeme běžet. Celý ten okruh má asi pět kilometrů, když počítám i cestu zpátky. Zvládneš to?“
Trochu jsem se i já protáhnul, a pak už jsem vyrazil určeným směrem.
Uvidíme, jak nám to půjde. A i kdybychom neběželi, nebo jen kousek, tohle nám rozproudí krev v těle, okysličí mozek, a to my právě potřebujeme, abychom mohli pokračovat v práci.
Ohlédl jsem se za sebe, když jsme vyrazili. Byl jsem zvědavý, jak zareaguje náš stín, ale ten zůstal stát na místě a jen vysílačkou hlásil naši polohu. Nejspíš tu měl někde parťáka do dvojice. Přeci jen jsme byli dva, a kdybychom se rozdělili, tak on sám by nás ohlídat nedokázal.
Joshua
Prý jestli to zvládnu.
To budeš ještě koukat, co já zvládnu, ušklíbl jsem se v duchu, a pak jsme vyrazili. Během chůze jsme kecali o všech možných i nemožných blbostech, a teprve až na konci pěší zóny, kde jsme se měli rozběhnout, jsem se Thomase zeptal, jestli je můj dojem, že nás někdo celou dobu sleduje, správný.
„Myslel jsem si to," když souhlasně přikývl.
Věděl jsem ale, že je to zřejmě někdo od Marka, protože jsem necítil žádný svíravý pocit.
Na konci zóny jsem se ještě jednou protáhl, a pomalu vyrazil. Jak jsem se do toho ale dostával, a jako vždy při běhu přestal vnímat okolí, začal jsem ostře zrychlovat. Po několika desítkách metrech jsem ale musel zvolnit, aby mě Thomas dohnal. V nátělníku a šortkách vypadal naprosto senzačně, ale zatím jsem si musel nechat zajít chuť.
„Kde to vázne?" usmál jsem se na něj zadýchaně, a abych nevychladl, běžel jsem na místě, než mě dohonil.
Thomas
Nechal jsem Joshuu běžet před sebou. Ne, že bych nestíhal, ale byl to pěkný pohled, o který jsem se nechtěl nechat ochudit.
„Kde to vázne?“ zopakoval jsem jeho otázku, když jsem k němu doběhl. „Nikde. Jen se chci proběhnout, a ne se uhonit. A ještě půjdeme do posilovny. Nebo se na to vykašlem, a půjdeme rovnou do sprchy?“
Středně rychlým během jsme udělali okruh a pomalu se vraceli zpátky.
„Rozehřátí na posilování jsme, a stejnak bych to nějak nepřeháněl. Spíš tak jedno kolo cvičení, aby si svaly vzpomněly, že je mám...“
Trochu jsem zacvičil rukama, aby bylo vidět, že nějaký ten sval se u mě najde. Je pravda, že chodím posilovat, abych nevyšel ze cviku, a udržoval si aspoň trochu kondičku, ale neměl jsem čas chodit pravidelně několikrát týdně.
Netrvalo dlouho a s Joshuovým tempem, kterému jsem se nakonec přizpůsobil, jsme už měli na dohled parkoviště. A když jsem viděl auto, přidal jsem na sprintu, abych byl u něho co nejdříve, a mohl se napít. Docela mi vyschlo.
Joshua
Nejen běh mě rozpálil. I Thomas, který pak srovnal krok se mnou, a já musel uznat, že je dobrý sportovec, ve mě vyvolal drobné mravenčení, když zmínil sprchu, posilovnu, a zacvičil. Nechal jsem ho doběhnout k autu jako prvního, a konečně se pokochal nádherným pozadím a svaly, které se vlnily při každém pohybu.
„Pokud v posilovně nikdo nebude, klidně bych se protáhl. Sice moc neposiluju, spíš cvičím jógu, ale jestli chceš... Nebo můžeme jít hned do sprchy, kde mi můžeš předvést, cos mi to chtěl strkat do pusy," mrkl jsem na něj, když jsem ho dohnal u auta, vydýchal se a napil.
Pak jsem kolem něj prošel, a jen tak mimochodem se rukou otřel o jeho klín.
„Jedem, nebo chceš ještě koupit něco k jídlu?" zeptal jsem se.
Otevřel jsem dveře u spolujezdce a ohnul se pro ručník, abych ze sebe setřel aspoň část potu.
Thomas
Vytáhl jsem telefon z kapsy a hodil ho na palubovku. Otevřel jsem láhev s čistou vodou a trochu si nalil na hlavu, abych se schladil, a teprve potom jsem se napil.
„Posilovna, aspoň trochu. A ty můžeš cvičit jógu. V tuhle hodinu tam asi už nikdo nebude,“ podíval jsem se na hodinky, které se tak moc nehodily ke sportovnímu oblečení, že to bylo jak pěst na oko. Ale nic jsem nenadělal, a v autě jsem je nechávat nechtěl.
Reflexivně jsem sebou cuknul, když se Josh přiblížil a otřel se o mě.
No, co, jako každý chlap, mám strach o svůj poklad.
Nastoupili jsme a jeli zpátky. Ani jsme se nepřevlíkali, protože by to bylo zbytečné, a zpocený jsem se do civilu oblékat stejně nechtěl.
Dojeli jsem před oddělení. Pobrali jsme věci, ale nešli jsme do budovy, kde byla kancelář, ale do druhé, která byla trochu víc vzadu. Tam byla tělocvična i posilovna. Občas se tu hrávaly i přátelské zápasy v basketu či volejbalu mezi policejními jednotkami.
Vešli jsme dovnitř, nahlásili se, a místo k tělocvičně, jsem se vydal chodbou na druhou stranu, kde byla posilovna.
Vešli jsme dovnitř, hodili věci do rohu na lavičku, a pak už jsem se rozhlédl, abych si připomněl, odkud začít.
Joshua
V posilovně naštěstí nikdo nebyl, a co víc, v jednom rohu měli stočené i karimatky, takže jsem jednu mohl použít na své cvičení.
Stáhl jsem si zpocené triko, skopl boty, sundal ponožky a hodil to k ostatním věcem na lavičku. Karimatku jsem si hodil vedle laviček, kde bylo dost místa, a přitom jsem dobře viděl na celou posilovnu. Nebylo to jen kvůli tomu, že jsem chtěl při cvičení pozorovat Thomase, ale i proto, že kdyby někdo náhodou vešel, nechtěl jsem se vystavovat.
Postavil jsem se na podložku, mírně se rozkročil, prsty na rukou spletl před sebe, tak aby dlaně směřovali vzhůru, přivřel jsem oči a začal s dechovým cvičením. To je u jógy základ. Klidné nádechy a výdechy mezi plynulými pohyby těla. Žádné poskakování nebo máchání rukama a nohama.
Během dýchání jsem si stoupal na špičky a zároveň zvedal ruce, abych protáhl a uvolnil svaly. Provedl jsem ještě několik cviků ve stoje, než jsem si sedl s nataženýma nohama před sebou a prsty na rukou se chytil prstů na nohou. Pak jsem s pomalými nádechy a výdechy nohy od sebe roztahoval až jsem provedl skoro dokonalý provaz. Rána na noze sice trochu táhla, ale v ten moment mi to nevadilo.
Pak jsem prsty na nohou pustil, ruce natáhl před sebe a tím si postupně lehal na břicho, až jsem se bradou dotkl podložky. Pomalu jsem se vrátil zpátky a celý proces ještě třikrát zopakoval.
Celou dobu jsem přitom skrz přivřená víčka pozoroval Thomase, na jehož cvičení bylo přímo radost pohledět.
„Já už skončil," oznámil jsem ještě po krátkém protažení ve stoje.
„Co máš v plánu teď? Kancelář nebo..." nedořekl jsem, ale palcem jsem si provokativně otřel rty, a pak s ním sjel přes hrud ke šňůrce od kraťasů, za kterou jsem potáhl.
Thomas
Vzhledem k tomu, že jsem nebyl nějakou dobu cvičit, a šlo spíš o kondičku, zvolil jsem menší zátěž s více opakováními. A taky jsem se rozhodl jen pro jedno kolečko, protože na víc jsem stejně neměl čas. Po celou dobu jsem zaměstnával mozek dvěma směry.
Dobrý, i tomuhle se dá říkat cvičení. Spíš procvičování mozkových buněk.
Sledoval jsem Joshuu a ty jeho šílené jóga cviky, a měl v hlavě spoustu představ, hlavně při některých jeho cvicích. A přitom jsem musel počítat, abych se nepřetáhl, nebo abych nějaký ten sval neošidil. Nemluvě o soustředění na správné dýchání.
Byl jsem zrovna na posledním stanovišti, když se Josh zeptal, co je v plánu dál.
„Pět minut a pak to „nebo“...“ zamručel jsem rychle, abych neztratil koncentraci na počítání.
Byl jsem už docela zpocený a rozhodně jsem se do sprchy těšil. I přesto, že jsem měl na krku zavěšený malý ručník, pot mi pod ním tekl až na záda, a nátělník se na mě už docela lepil, až mi to bylo nepříjemné. A jsem debil. Nesvázal jsem si vlasy...
Když jsem napočítal do třiceti, vstal jsem, a ještě se trochu protáhl. A pak už nebránilo nic tomu, abych se vydal přes chodbu do šaten, kde byly sprchy.
„Sprchy jsou tam,“ ukázal jsem Joshovi na dveře, které byly otevřené, aby se v šatnách větralo a nezůstal tam smrad po všech těch chlapech, co si tu mordovali tělo přes den.
Joshua
Zamířil jsem jako první tam, kam Thomas ukazoval, a nezapomněl si vzít ručník, sprchový gel a šampón. Vybral jsem si sprchu na samém konci koupelny, shodil ze sebe kraťasy i spodky, a zaplul dovnitř.
Můj úlevný povzdech, když na mě dopadly první kapky vody, musel být slyšet na míle daleko. Nastavil jsem tekoucí vodě tvář a zavřel oči. Vlasy jsem měl pořád v culíku, ale to mi teď nevadilo. Až na to přijde řada, postarám se i o ně, ale teď jsem chtěl chvilku relaxovat. Netušil jsem, co dělá Thomas, to přes vodu slyšet nešlo, ale v tuhle chvíli mi to bylo tak nějak jedno. Aspoň teda mému mozku. Kamarádovi dole ne, protože při představě cvičícího Thomase se začal hlásit o slovo.
Povzdechl jsem si, a ještě chvíli nehnutě stál. Zajímalo mě, jestli Thomas přijde tentokrát sám, i když jsem to nepovažoval za pravděpodobné. Ne, že by mi to vadilo, rád jsem ho provokoval. No, pokud nepřijde, navštívím ho nejspíš já. Při té představě jsem spokojeně zabručel a rozhodl se konečně namydlit.
Thomas
Posbíral jsem věci a odložil je na lavičce v šatně. Josh jen odhodil věci a zmizel ve sprchách.
Spěchal stejně jako já. To je tak zpocený, nebo se těší, až ho ojedu?
Ať je to, jak chce, taky jsem se svlékl a vešel dovnitř. Vybral jsem si sprchu, která byla do kříže naproti němu. Bylo to účelově, abych se mohl v klidu umýt, a taky, abych na něho dobře viděl. Musel jsem se sice občas naklonit z kóje ven, když se pohnul víc ke sprše, ale když se předklonil a myl si nohy, spokojeně jsem zamručel. Jo, měl jsem pěkný výhled na jeho skvělý zadek.
Snažil jsem se pohnout, aby mi nezmizel dřív, než se umyju. Sice jsem neměl i přes ty řeči v plánu ho tady ohnout, Ale čím dýl jsem se na něj díval, tím víc mé přesvědčení bralo za své.
Rychle jsem ze sebe spláchnul šampón a gel, zastavil vodu a rychlým krokem přešel k němu.
„Jsem tady pro to „nebo““ vešel jsem za ním dovnitř.
Rychle jsem ho otočil k sobě, a natlačil na stěnu. I když mi voda tekla skoro do pusy, hned jsem se přitáhl až těsně k němu, aby cítil, jak moc to „nebo“ potřebuji, a bez ptaní mu nacpal jazyk do jeho pusy. Umlčel jsem jeho případné poznámky, aspoň do té doby, než se bude potřebovat nadechnout.
Joshua
Zrovna jsem si ze sebe smýval sprchový gel a přemýšlel nad tím, jestli teda něco bude, nebo se mám o slovo přihlásit já, či se na to vykašlat úplně, když se mi za zády ozval hluboký chraplavý Thomasův hlas oznamující, že si jde pro to "nebo".
Nestačil jsem se ani nadechnout, a už mě natlačil na zeď. Otřel se o mě a jazykem si vydobil vstup do mých úst.
Vykulil jsem překvapeně oči a zaryl nehty do jeho paží.
Tohle jsem vážně nečekal. To, že přijde sám, a vzrušený tak, že to mnou projelo jako blesk...
„Kruci, Thomasi, chceš abych dostal infarkt?" zasténal jsem, když jsem se od něj odtrhl a dlaněmi se zapřel o jeho prsa, abych ho posunul dál.
Hleděl jsem mu do očí, přerývavě dýchal, a srdce mi v okamžiku bilo rychleji, než při běhu.
„Tak sexy," zamumlal jsem, když mi dívání přestalo stačit, jednou rukou jsem ho objal kolem pasu, přitiskl se na něj, aby cítil ze mě stejnou touhu, jakou jsem já cítil z něj, a pak se mu trochu tvrději než normálně zakousnul do krku. Vzápětí jsem místo polaskal jazykem jakoby na omluvu, než jsem se sklonil k jeho bradavkám, a s nimi udělal to samé.
Nikdy jsem ho snad nechtěl víc než teď, když přišel sám.
Vykašlal jsem se na nějaké jemnosti, protože na ty, jsem teď opravdu náladu neměl.
Zuby a jazykem jsem sjel až ke klínu, dvakrát ho promnul v ruce a v puse, kdy jsem přidal i zuby, než jsem znovu vstal a prudce se mu přitiskl na rty, a okamžitě propletl svůj jazyk s tím jeho.
Thomas
Zavrčel jsem, když mě Joshua od sebe odstrčil. Ale... Zapřel jsem se rukama o stěnu a díval se, jak se sune dolů. Ale tentokrát se tam nezdržel dlouho. Jen mě podráždil ještě víc a vzápětí jsem ho měl plnou pusu.
„Jako mrtvola bys mi byl k ničemu,“ zachrčel jsem do jeho ucha, když jsem se odtrhl od jeho polibku.
Ale vzápětí jsem se znovu vrhl na jeho ústa. Ruce se mi rozběhly po jeho těle, jako by měly svůj vlastní rozum. Neodolal jsem, abych ho neštípnul do jeho ztvrdlých bradavek, přejel pak po nich dlaněmi, abych aspoň jednu ruku pak táhl dolů na jeho stojící parádu. Druhou rukou jsem chytil jeho a stáhl ji do svého klína.
Sotva jsem popadal dech, který byl doslova naplněn vzrušením. Jen vzpomínka na to, jak se předváděl s tou jógou, dráždila mé smysly a mou nadrženost čím dál víc. Doslova jsem hořel touhou, abych ho tu ohnul a vzal si ho, bez ohledu na to, kde jsme. Nejen on, ale i já měl chuť okousat mu celý krk. Olízl jsem jeho ucho po celém obvodu, jemně mezi zuby potahal lalůček, a pak po bradě a tepně táhl jazyk až na rameno, kde jsem mu zanechal další kousanec.
Ale moje ruka nelenila a pořádně protahovala jeho penis. Byl tvrdý stejně jako já, a to mě ještě víc rajcovalo, když jsem viděl, jak rychle se dokázal vzrušit. Pustil jsem jeho penis a oběma rukama pořádně stiskl jeho zadek.
„Otoč se,“ zašeptal jsem příkaz, když jsem se vrátil k jeho uchu.
Joshua
Tu vlnu vzrušení, která se přese mě převalila, jsem málem nerozdýchal.
Nejen, když mi jeho hlas rezonoval v uších, ale i pak, když si mou ruku přitiskl na svůj klín.
Bylo mi jedno, kde jsme, zasténal jsem hlasitěji pokaždé, když mě Thomas štípnul nebo kousnul. Srdce mi bilo jako splašené, v hlavě hučelo jako v úlu, a celé tělo se mi neovladatelně třáslo.
Zvláště, když se Thomas ujal mého dolního problému, a vůbec ho nešetřil.
Jeho ruce jsem cítil všude po těle, i když je zrovna měl někde jinde.
„Thomasi!" doslova jsem zaúpěl, když mi stiskl zadek.
Opřel jsem se dlaněmi o jeho ramena, a ještě, než jsem splnil jeho příkaz, vyžádal jsem si dlouhý polibek.
Jeho příkaz jsem splnil, ale neopřel se o stěnu, jak možná chtěl, nýbrž jsem zůstal natisklý na něm, prsty jsem mu vjel do vlasů, zaklonil hlavu a částečně ji položil na jeho rameno. Zadkem jsem se otřel o jeho penis a několikrát sevřel půlky. Zároveň jsem pootočil hlavu a kousl ho do ucha a krku.
Thomas
Málem na mě šly mrákoty, když se o mě Joshua začal otírat svým zadkem. Chtěl jsem ho nejdříve vyhonit, ale tímhle jsem okamžitě změnil plány.
Přesto jsem jednu ruku omotal kolem jeho těla, abych se dostal na jeho erekci, kterou jsem hned začal protahovat. Mírně jsem poodstoupil, i když se mě Josh držel za krk a byl na mě přisátý skoro jako klíště, a druhou ruku jsem vsunul mezi nás, abych hned zajel mezi jeho půlky a natlačil jeden prst do jeho zadečku.
Jeho hlasité vzdechy se usazovaly v mých uších, a ještě víc probouzely mé přirozené smysly, které mi přikazovaly, dělat tyhlety věci a nepřemýšlet nad následky. Chtěl jsem ho už opravdu protáhnout skrz naskrz. Ale můj prst sem tam zadrhl.
Pohlédl jsem k poličce...
Jo, to by šlo, jak jsem měl čest poznat Joshe a podle etikety, tenhle gel nebyl z těch agresivních. Bez dalšího přemýšlení jsem vytáhnul prsty, popadnul ho a nalil mu trochu do rýhy mezi půlkami, abych je pak prsty nanesl do jeho dírky. S rachotem skončil někde na zemi a odkutálel se ven do uličky.
I přesto, že jsem si ho snažil co nejrychleji připravit, měl jsem sám se sebou co dělat. Po celou dobu, jsem se o jeho stehno otíral svým penisem, který už tak volal po uvolnění, že to muselo být slyšet až ven.
Když jsem byl spokojený s roztažením jeho análku, chytl jsem jeho ruku a stáhl ji ze svého krku. Přitlačil jsem ji na horní hranu stěny.
„Drže se, ať nespadneš,“ znovu jsem se přisál na jeho krk.
Jednu nohu jsem mu chytil pod kolenem a přizvedl. Nastavil jsem se proti němu a nedočkavě se natlačil dovnitř, jak jen to šlo. První zásun jsem doprovodil s hlasitým zasténáním, když z toho na mě šly málem mdloby. Ale další už jen s přerývaným dechem, kdy jsem své tempo zvyšoval podle toho, jak moc se to na mě všechno hrnulo a nechtělo počkat.
Joshua
Bylo toho na mě moc.
Nevím, jak to ten chlap dělal, ale když mi protahoval mou dírku prsty, málem jsem skončil na zemi a vzrušením se mi skoro zatmělo před očima.
Pomyslel jsem si, že bych na to měl být zvyklý. U ostatních milenců většinou stačily tak tři čísla, přestalo mě to bavit a hlavně vzrušovat, a já tak musel jít hledat štěstí jinde.
Ale u Thomase to bylo naopak. Čím víc jsme to spolu dělali, tím víc jsem ho chtěl, a každý jeho dotek pálil jako žhavé uhlí.
Stejně jako teď. Tělo jsem měl v jednom ohni a mé steny se změnily v chrapot, jak už jsem nestíhal s dechem, a mé hrdlo si žádalo přestávku.
A když mi pak Thomas přikázal ať se podržím, zvedl mi nohu a natlačil se dovnitř s hlasitým zasténáním, nevydržel jsem.
Hlavou mi probleskla myšlenka, že se svou výdrží budu muset začít něco dělat, protože takhle to nakonec dopadne tak, že za chvíli se udělám už jen z toho, když se mě Thomas dotkne.
„Thomasi! Já..." zachrčel jsem, pustil se hrany stěny, předklonil se a oběma dlaněma se pořádně zapřel abych to ustál.
Chtěl jsem ale dát Thomasovi něco víc, proto než na mě přišla první vlna, tak z posledních sil jsem si stoupl na špičky, nohu, kterou mi Thomas držel jsem přehodil přes jeho rameno, takže jsem k němu teď stál bokem, jednou rukou se zapíral o dlaždice a druhou sevřel jeho paži. Ráno mě nejspíš budou bolet svaly, ale za tohle to stojí.
„Takhle...budeš...cítit... Zatraceně!" větu jsem nedokončil, místo toho jsem skoro zařval, jak to na mě přišlo a já zaťal nejen nehty do Thomasovi paže, ale sevřel i zadek tak, že musel na chvilku zastavit své pohyby.
Thomas
Málem jsem z něj vyklouznul, když se pustil a pootočil. Jednou rukou jsem se musel hne zapřít o stěnu, abych to ustál. Ale když mi jeho noha skončila na rameni a já tak měl možnost lepšího a hlubšího průniku, jen jsem spokojeně zamručel a chytl si ho pevně kolem pasu.
„Máš štěstí... že... je tu... protisklu...kurva!“ zasyčel jsem mezi zuby, když jsem pod tím návalem vzrušení nedokázal ani dopovědět větu.
Jeho sevření bylo naprosto omračující a ten zvuk, co ze sebe vydal...
„Kurva, Joshi!“ křiknul jsem i já na něho, a hned začal přirážet.
Tak neskutečného, tak ohebného milence jsem opravdu ještě neměl. Byla radost píchat někoho takového a on mi to s každým dalším číslem jen potvrzoval. Doslova jsem se třásl, když jsem do něj přirážel a nečekal, až se on sám vzpamatuje. Sám se sebou jsem měl co dělat. S hlasitými vzdechy, které aspoň trochu tlumila tekoucí voda jsem se blížil ke svému vrcholu. Pevněji jsem se zapřel rukou o stěnu, a jeho nohu si přidržoval na rameni, protože klouzala dolů, jak jsme byli mokří, a já se téhle výhodné polohy rozhodně nehodlal vzdát.
Čím víc jsem se do toho ponořoval, tím rychleji přicházela má chvíle. Chtěl jsem Joshe políbit. Naklonil jsem se k němu, čímž jsem do něj prudce vjel až na doraz, a úmysl líbat se s ním, prakticky hned vzal za své. V ten okamžik se to spustilo... Během snad setiny vteřiny musel být Joshův zadek plný mého sperma... Šlo to samo, a nedalo se to zastavit, i kdybych chtěl. Se silným třesem v rukách jsem si ho držel, snažil jsem se nadechnout, a přitom prožíval s hlasitými steny to neskutečné blaho.
Joshua
Kdybych se zrovna neudělal a neměl co dělat sám se sebou, nejspíš bych právě teď, v momentě, kdy do mě Thomas vjel až na doraz a sám se tak přivedl na vrchol, stříkal znovu.
Prožíval jsem nejsilnější dozvuky orgasmu, co jsem kdy měl, a před očima mi doslova tančily hvězdičky.
Tak tomuhle se říká ošukat někoho skoro do bezvědomí, pomyslel jsem se bezděčně.
Snažil jsem se to ustát až do úplného konce, ale třes těla, voda a ten blažený pocit udělal své, a já začal pomalu klouzat nejen rukou po stěně, ale i nohou z Thomasového ramene, a druhá noha se mi začala podlamovat.
„Thomasi, musím...neustojím..." zachrčel jsem, když se Thomasovy steny trochu utišily a začal přicházet k sobě.
Snažil jsem se vydržet co nejdéle, aby si to vychutnal, ale už jsem byl na hranici.
Pak jsem se konečně pustil, svezl se do kleku a stáhl Thomase, který mě pořád držel sebou. Vlasy se mi svezly do očí, jak se mi v tom zápalu uvolnila gumička, ale já na to moc nedbal.
Pootočil jsem hlavu a zadýchaně se na Thomase podíval.
„Musíme chodit běhat...častěji...nejspíš," vyrazil jsem ze sebe, a pak se k němu pootočil, abych se hladově přisál na jeho rty.
Thomas
Snažil jsem se vzpamatovat, ale doslova mě to odrovnalo. A to všechno jen proto, že můj protějšek je právě Josh... To, co on dokáže, vážně neumí jen tak někdo. Snažil jsem se to ustát, ale nakonec jsem jeho nohu pustil, a on se sunul dolů. Moje ruka jen máchla na prázdno, když jsem se chtěl zachytit umakartové stěny, po které stékalo Joshovo sperma. Doklekl jsem na kolena, když jsem se s ním sesunul dolů, abych ho nemusel hned opouštět. Bylo to sice na těsno, ale zůstal jsem v něm, a jeho jsem si přidržoval na klíně. Opřel jsem se čelem o jeho rameno a snažil se to vydýchat s ještě občasnými záškuby v penise, kdy jsem cítil i jeho stahování, které mi po tom všem dál přinášelo příjemné pocity.
„Jo... to bychom měli...“ odpověděl jsem mu, než mi stačil vecpat jazyk do pusy, abychom ukončili tenhle šílený tělocvik.
Až teprve po chvilce, kdy můj ochablý penis z něj vyklouznul už samovolně, jsem si uvědomil, kde vlastně jsme. Možná jen se štěstím sem nikdo nevešel, když jsme byli právě v tom nejlepším. V té chvíli totiž nevnímám nic, co se děje kolem mne, a pokud by mě někdo vyrušil, nejspíš bych ho zabil.
„Měli bychom jít. Je sice noc, možná sem nikdo nepřijde, ale jeden nikdy neví...“
Chytl jsem Joshe za paže a donutil ho za mne slézt, abych se i já mohl postavit. Podal jsem mu gumičku, která ležela na zemi a pak už se vysoukal z jeho sprchy ven.
„Počkám venku,“ ještě na moment jsem si ho přitáhl, krátce políbil, a pak už jsem zmizel ve své sprše, abych se rychle opláchl.
Během dalších pěti minut jsem už stál venku s kabelou v ruce. Pokuřoval jsem, opřený o stěnu, a čekal, až Josh dorazí, abychom se mohli vrátit do kanceláře. Když jsem procházel recepcí a hlásil odchod, strážný se na mě podíval s úsměvem, jako by říkal: „Slyšel jsem všechno...“
