Li-Wei
Seděl jsem na zahradě pod košatým stromem a už asi hodinu četl jeden řádek v knize.
Nedokázal jsem se na nic soustředit a už asi třetí den uvažoval nad tím, že odjedu zpátky domů.
Zadíval jsem se na velký dům a knihu odložil. V zahradě jsem byl sám, protože posledních pár dní jsem se vyhýbal všem, dokonce i Chrisovi. Ne, že by se mi nějak zprotivil, ale…
Už devět dní jsme byli v Nathanově domě.
Devět dní, kdy jsme se přestěhovali a Calebovi dali vybavenou pracovnu.
Od té doby jsem Xiho viděl snad jen z rychlíku. Teda, vlastně sedm. první den, co jsme se přestěhovali jsme byli s Xim spolu, a i když jsem se s ním chtěl strašně moc milovat, usnul jsem snad dřív, než mě Xi stačil svléknout. Za to druhý den jsem prožil nezapomenutelnou noc a ráno, že jsem se z toho vzpamatovával ještě snad třetí den. Ale postupně, jak dny ubíhaly, začal se mnou Xi trávit míň a míň času.
Ale to bych ještě překousl. Měl důležitou práci, těžkou práci, a já nikdy nechtěl, aby si musel vybírat mezi mnou a tím, co dělal. Když jsem si ho vzal, když jsme spolu začali chodit, věděl jsem do čeho jdu.
Věděl jsem, že na mě nebude mít čas, když bude mít nějaký těžký případ.
To bych všechno ještě překousl a rozhodně bych to Ximu nikdy nevyčítal.
Ale co už jsem nedokázal zvládnout, co mě ubíjelo tak moc, že jsem už pomalu ani nespal, jen jsem před Xim předstíral, že spím, skoro jsem nejedl a všem se vyhýbal, bylo to, že Xi se začal až moc stýkat s Arií. Jistě, pracovali spolu. Ale museli každé ráno spolu chodit cvičit?
Tajně jsem je už dva dny pozoroval. Aria byla pěkná žena a Xi hezký muž. A co jsem věděl, tak Arii bylo jedno, jakého je její partner pohlaví.
Xi chodil spát čím dál později a ráno vstával brzo, aby si šel zacvičit.
Měl jsem dojem, že se mi začíná vyhýbat. Že je na mě naštvaný kvůli tomu, že jsem tady. Že je na mě naštvaný, protože mě musí pořád chránit. Protože jsem slabý a neschopný a nejspíš mu došla trpělivost.
Polkl jsem knedlík v krku, a pak vstal, protože jsem dostal žízeň a venku jsem nic neměl.
Prošel jsem otevřenou terasou přes obývák, který byl spojen s kuchyní a vytáhl z lednice džus.
A sotva jsem si nalil do sklenice a polovinu vypil, z druhé strany do obýváku směrem od pracovny, vešel Jaden, který mačkal Chrise v náruči, Mark s Thomasem a Mateusem, a Xi-Wang s Arié. Ta se zrovna něčemu zasmála a rozverně Xiho praštila pěstí do ramene.
„Li-Wei! Tebe taky potkat je zázrak!" zahalekal Jaden přilepený na Chrisovi.
Záviděl jsem mu. I když Jaden taky hodně pracoval, kdykoliv měl možnost, tak Chrise obíral.
„Právě jsme mluvili o tom, že si půjdeme zaplavat! Pojď taky!"
Odložil jsem sklenici a zavrtěl hlavou.
„Nejdu," řekl jsem tiše. „Jsem unavený, asi si půjdu lehnout."
„Ale no tak! Li!" nedal se odbýt Jaden. „Chris říkal, že se mu teď vyhýbáš a půjde i Xi! Všichni jdeme i Aria."
Najednou se prostě ve mě něco zlomilo. Nevím, co se to se mnou dělo, ale už jsem to nedokázal zadržet v sobě.
„Tak ať si jdou spolu!" zakřičel jsem. „Očividně jim je spolu dobře a já jim jen překážím!"
Do očí se mi nahrnuly a než se zmohl někdo na slovo, proběhl jsem kuchyní i obývákem, a přes terasu ven do zahrady. Běžel jsem až na druhý konec, snad připravený přelézt plot a utéct někam daleko, ale zakopl jsem a natáhl se do trávy jak dlouhý, tak široký.
Kruci! Jsem takový idiot! Měl bych se sebrat!
Ale… Představa, že mě Xi opustí, i kdybych si za to mohl sám, byla… Jen ta představa mi málem zastavila srdce, jak moc to bolelo.
Xi-Wang
Na Brazílii jsem si zvykal obtížněji než na jakoukoliv jinou zemi. Bylo tu hodně vlhko a horko.
I ten ruch v Manausu… Sice jsem byl zvyklý z Hong Kongu, kde je hlava na hlavě, ale tady mi to ztěžovala jiná mentalita lidí. A taky jsem si nemohl vyskakovat, jako tomu bylo právě v Hong Kongu.
Moc mi nepřidalo ani to, že jsem pořád myslel na to, jaké bojové styly kombinoval ten Blaine.
Potřeboval jsem nastartovat pořádnou fyzičku a oprášit své znalosti.
A šlo to hůř už kvůli klimatu, které zde vládlo. A taky omezení, které nám přinášelo bydlení u Mateuse. Že budeme u něj bydlet, jsme svolili hned. Ale že budeme doslova hlava na hlavě, bez možnosti si pořádně zacvičit, nebo si zaběhat, to už jsem snášel hůř.
A pak jsem se dozvěděl, že přijel Li-Wei a mě málem kleplo.
Nakonec se ale situace uklidnila, a dokonce nám Nathan navrhnul, abychom bydleli u něj v jeho domě.
Byl to dobrý nápad. Velký dům, každý jsme měli svou ložnici, velká zahrada, a dokonce i Caleb dostal nové hračky a vypadalo to, že se tak trochu vrátil do života.
Moje nervozita však vzrůstala, protože jsem měl stále tendenci kontrolovat Liho.
A i když bych ho raději viděl zpátky doma ve Státech, na druhou stranu jsem byl rád, že tu byl. A taky jsem mu to ukázal hned druhý večer, kdy se mu nepodařilo usnout dřív než mě.
I na můj vkus to byla trochu divočina. Měl jsem strach, že jsem mu ublížil. A rozhodně druhý den chodil trochu pochroumaně a opatrně si sedal. A v noci, když jsem si k němu lehnul, zjistil jsem, že má teplotu. A ráno zas vypadal, že je všechno v pohodě, a dokonce mi to potvrdil, když jsem se ho ptal.
Probral jsem to s Thomasem a Markem. Stres, únava, změna prostředí, něco podobného prý zažili i s Joshem, ale jeho to tenkrát skosilo na dva dny určitě. Mám prý dávat pozor, aby pořádně pil, nepřetěžoval se, odpočíval, a postupně si na zdejší klima zvykal. Jo, měli pravdu. Na Liho toho prostě bylo hodně, hlavně potom, co se stalo ve městě s těmi únosci, a pak Julianem a Blainem.
A tak jsem se rozhodl se držet zpátky až do doby, kdy budu mít jistotu, že je v pohodě.
Dny utíkaly, a my se znovu nikam moc nepohnuli.
Každý den někdo z nás vyšel ven do města, aby zkusil pátrat a zjišťovat co nejvíc. Nathan, který ale musel jezdit do města kvůli svým podnikům a hotelu, nám řekl, která místa nejvíc Julian navštěvuje, ale museli jsme být hodně opatrní. Ale jako by se Julian rozhodl úplně zmizet. Co jsme stihli zjistit, tak se ve městě neukázal několik dní.
A moje nervozita vzrůstala.
Dokonce jsem začal trénovat víc, urputněji, až to došlo tak daleko, že mi nikdo nechtěl dělat sparing partnera. Až na Arii. Ta byla nejodvážnější, a dokonce bych řekl, že se mi vyrovnala, a tak byl ten trénink aspoň k něčemu. Cítil jsem podstatné zlepšení, a ona prý taky. A nejlépe se nám trénovalo brzy ráno, když nebylo ještě takové horko, a celkově byl klid.
Právě jsme se vraceli zpátky do domu, a já cítil snad každý sval, jak mi dala zabrat, a těšil jsem se na sprchu, a jak si potom skočíme do bazénu. Těšil jsem se na Liho skvělý oběd…
Ale tentokrát neuvařil. Sice to nebyla jeho povinnost, ale vaření měl rád.
Šokovaně jsem zůstal stát, když najednou vyletěl.
„Co to…“ ozvala se Aria a taky překvapeně hleděla na to, jak nás Li seřval a pak utekl.
„Jdu za ním,“ zabručel jsem, a pak vyběhl na zahradu, aby ho náhodou nenapadlo utéct někam pryč.
„Li-Wei! Co to, prosím tě, vyvádíš?!“ zeptal jsem se přísně, když jsem k němu doběhl a doklekl jsem k němu na trávu.
Zvedl jsem ho a zadíval se do jeho uplakaných očí.
„Co to tady vykládáš, prosím tě?! Komu bys měl překážet? Tak co se děje?!“ chytil jsem ho pevně za paže, aby se na mě díval a neutekl.
Něco podobného už jsem zažil, když jsem ho seřval v mé bývalé kanceláři v Hong Kongu. Ale tenkrát jsem věděl, o co jde. Jenže teď jsem byl tak trochu v koncích…
Li-Wei
Ani nevím, jak dlouho jsem se válel v té trávě, ale nejspíš dlouho ne, protože vzápětí přiběhl Xi, otočil mě čelem k sobě a pevně chytil, snad abych mu neutekl.
Jeho přísný tón mě ještě víc polekal, a já tak sevřel v prstech jeho triko a lehce ho bouchl do hrudi.
„Moc tě miluju, víš?!" vzlykl jsem, až mi přeskočil hlas. „Ale… ale mám dojem, že se mi vyhýbáš… že… nechceš, abych tu byl… jsi pořád s Ariou a ona… Je moc hezká a chytrá a odvážná a já… Já nedokážu zabít ani pitomou mouchu! Jsem slabý a k ničemu! Kdo by chtěl někoho takového!"
Chtěl jsem být silný. Už od chvíle, kdy jsem potkal Chrise.
Už jen kvůli tomu, aby mě jednoho dne Xi nekopl do zadku, až ho přestanu nudit. Až ho přestane nudit na mě pořád dohlížet.
Jenže i když se snažím, i když chci být silný, nedaří se mi to.
Popotáhl jsem a zadíval se Ximu do očí. Měl je pořád tak krásné, jako když jsem mu do nich poprvé nahlédl potom, co jsem znovu začal vidět. Takové, jaké jsem si představoval, když jsem byl slepý.
„Opravdu tě moc miluju," řekl jsem už o něco tišeji. „A mrzí mě… mrzí mě, že ti přidělávám starosti… že nejsem dost silný, abych… abych ti byl oporou… bojím se… bojím se, že mě kvůli tomu opustíš… omlouvám se."
Xi-Wang
Teda, jako čekal jsem různé věci, ale že řekne tohle…
Překvapeně, nebo spíš, šokovaně jsem na něho hleděl a pokoušel se zpracovat jeho slova.
Už jsem se nadechoval, že ho seřvu, ale nakonec jsem se začal smát. Fakt jsem se smál, a že dost dlouho, než jsem se dokázal uklidnit.
„Ty žárlíš!“ s úsměvem jsem se na něho podíval. „Ty vážně žárlíš! Nemyslel jsem si, že někdy něco takového u tebe zažiju. Byl jsi docela děsivý, jak ses tam na nás tak rozkřičel.“
Ještě chvilku jsem se smál, ale pak jsem Liho pevně objal a políbil.
„Jsi blázínek, víš to?“ otřel jsem mu vlhké tváře. „Jasně, že bych byl raději, kdybys byl ve Státech. Ale po tom, co jsem o Julianovi slyšel, tam bys byl ve stejném nebezpečí, jako tady. A já jsem rád, že tě mám na očích. A víš… Nikdy bych tě za nikoho nevyměnil.“
Ještě jednou jsem ho políbil, pak jsem vstal a vytáhl na nohy i Liho. Chytl jsem ho za ruku a vedl jsem ho zpátky do domu, a celou cestu jsem se usmíval, jak idiot.
Jo, byl to sice hysterický výstup. Ale Li-Wei mi tím dokázal, že mě pořád miluje a není mu lhostejné, s kým se bavím. Divím se, že spíš nežárli na některého z kluků, když jsem tu s nimi byl sám.
„Jsme v pohodě!“ křiknul jsem na kluky, kteří už byli u bazénu, když jsme kolem nich procházeli.
Dotáhl jsem ho až do domu a zastavil se s ním až v kuchyni, odkud se ozval jakýsi rachot.
Chris se právě pokoušel nacpat zptáky hrnce do linky a Aria mi zdatně pomáhala.
„Myslíš, Li-Wei, že bych tě někdy vyměnil za něco takového? Vždyť se na Ariu podívej. A i když je skoro jako chlap, přesto je to ženská, a na ženskou bych nevlezl ani za milion dolarů. Jenom s ní pracuji a trénuji, protože je daleko lepší než Mateus,“ ukázal jsem na ni, když jsme se konečně zastavili.
„Co?!“ vykřikla šokovaně Aria.
„Já a Xi-Wang?! Ani náhodou! Mám ráda sice všechno, co přede mnou neuteče, ale mám jednu zásadu. I když se mi vaše prdelky líbí,“ plácla po zadku Chrise, který se zrovna sbíral ze země, „tak s homoušema si nikdy nezačínám. Vím, jak jsou hákliví na to, když na ně sáhne tak hezká ženská, jako jsem já. A navíc, už jsi v pohodě? Xi má o tebe starost, protože jsi měl v noci teploty, tak by ses měl spíš starat o to, abys byl v klidu a nevyvádět tak, cukrouši. A teď neotravuj, máme s Chrisem ruce plné práce, protože ti chtěl upéct něco sladkého. Fakt nevím, co se mu nelíbí na čili papričkách, Vždyť ty se dávají i do čokolády…“
Po svých slovech se otočila zpátky k lince a začala rozbíjet vejce, aby mohli s Chrisem začít dělat těsto. No, spíš vypadala, jako by ty vejce chtěla zabít…
Li-Wei
Tak jo.
Větší trapas jsem v životě snad nezažil.
Napřed Xi, který se mi na zahradě začal smát a já rudl, až na zadku, když řekl, že žárlím. Ale…
Ten jeho smích byl tak nádherný a já ho slyšel zase po tak dlouhé době.
Nechal jsem se vytáhnout na nohy a odvést zpátky do domu, kde v kuchyni řádil Chris s Arií, která si ještě víc přisadila, a po jejích slovech jsem myslel, že se propadnu do země.
Schoval jsem se v Xiho náruči a svůj obličej zabořil do jeho trika.
„Myslím, že se zahrabu hluboko pod zem," zaúpěl jsem tlumeně. „Připadám si jako idiot."
Opravdu jsem si tak připadal. Nejenže jsem se totálně ztrapnil, ale ještě jsem přidělal starosti nejen Ximu, ale i Chrisovi.
Ale i přesto, jak jsem byl zahanbený, uvnitř mě se rozlil neuvěřitelně příjemný pocit po Xiho slovech.
Myslím, že jsem se do něj právě znova zamiloval.
Nejspíš bych na Xim zůstal přilepený ještě chvíli, ale vyrušila mě hádka těch dvou, kdy se Aria znovu dožadovala čili papriček.
Přešel jsem k Chrisovi a zatahal ho za rukáv.
„Omlouvám se," zamumlal jsem a zadíval se mu do očí.
„A tobě taky," otočil jsem se na Arii.
„Ty jsi tak sladký, cukrouši," odhodila vajíčka někam za sebe a už se ke mně hnala.
Ale jakmile ze mě opadlo to napětí, jakmile ze mě opadl ten stres a já viděl, co dělají s mou milovanou kuchyní, rázem jsem zapomněl na všechno ostatní, popadl vařechu, a než ke mně Aria přiběhla, klepl jsem ji po hlavě a stejně tak Chrise.
„Děkuju za vaši starost o mě, vážím si toho, ale teď ven," nařídil jsem přísně, „než tu z toho uděláte kůlničku na dříví a mě klepne!"
Dal jsem si ruce v bok a na oba se přísně zadíval.
„Udělám oběd a jako omluvu speciální překvapení, ale napřed musím po vás uklidit ten nehorázný bordel. Takže hybaj ven."
Popohnal jsem je, a když byli venku, slyšel jsem Ariu ještě něco brblat.
Povzdechl jsem si a zakroutil hlavou nad tou spouští, co tu ti dva stihli udělat.
Ne, že by Aria byla horší než Chris. Vařila obstojně, teda když vynechám tu tunu čili, kterou rvala snad do všeho. Ale Aria fungovala stylem, čím víc nádobí, tím líp uvařeno. A Chris ji v tom zdatně sekundoval.
Otočil jsem se ještě ke Ximu, přešel k němu, vytáhl se na špičky a přitáhl si ho pro polibek.
„Miluju tě. A děkuju," zašeptal jsem do jeho rtů a usmál se. „A rád si pak s tebou zaplavu."
Pustil jsem ho, a pak začal strkat z kuchyně ven.
„No tak, šup, šup. To platilo pro všechny," plácl jsem ho po zadku, a pak celý rudý za sebou zavřel dveře.
Zachichotal jsem se jako puberťák a na chvíli se zasnil.
Opravdu se občas chovám jako idiot, ale…
I když jsem se ztrapnil, slyšet Xiho se smát, po tak dlouhé době, mi za to opravdu stálo.
Ale na snění nebylo moc času. Musel jsem se pustit do práce a nějak si poradit s tím, co ti dva tady za tu chvilku dokázali natropit.
Xi-Wang
Oddychl jsem si, když se to nedorozumění vyjasnilo. Ještě, než mě Li stihl vyšoupnout z kuchyně, stejně jsem si ho k sobě přitáhl, věnoval jsem mu ten nejlepší polibek, jakého jsem byl schopen a pořádně mu pomačkal jeho zadeček se slovy, že půjdu dneska dříve spát, a rozhodně se budu tentokrát věnovat svému manželovi.
Ještě jsem chvilku stál za zavřenými dveřmi, a když jsem slyšel Liho čínsky brblat nad tím, jaký tam ti dva udělali bordel, s úsměvem jsem pak už spokojeně šel do naší ložnice, abych se rychle osprchoval, oblékl plavky a skočil do bazénu za ostatními, Přes okno jsem viděl, že se jim dokonce podařilo vytáhnout ven i Caleba a Tirase.
Jo, teď, když už se Li pustil do úklidu kuchyně a vaření, měl jsem jistotu, že je všechno v pořádku.
Za dalších pět minut jsem si to už kráčel k bazénu. A jen, co jsem se přiblížil, dost jasně jsem slyšel Mateuse, jak prskal na Arii, že v žádném případě není lepší než on.
„Jo, to rozhodně. Viděli jsme, jak se umíš prát, když ses zahryznul Nathanovi do ucha,“ přisadil si Thomas a začal se smát.
Zdálo se mi, že nejen Caleb a Tiras, ale i on se za posledních pár dní víc uklidnil. Už tolik po Mateusovi nevyjížděl a byla s ním lepší řeč.
Jen co jsem došel k bazénu, hned jsem skočil do vody mezi ně, a zaplaval si pár délek. Tohle bylo perfektní zakončení ranního tréninku.
„Slyšeli jsme nějaký rozruch,“ ozval se Nathanův hlas vedle bazénu.
Všichni do jednoho jsme se na něho i na Ruana zadívali. Byli oblečení v oblecích a evidentně nachystaní už odejít.
Tak mu Jaden v rychlosti vyklopil, co se vlastně stalo, a hned si k sobě do vody stáhnul Chrise, který už taky dorazil.
„Nechápu, jak na tebe může žárlit, já bych nic takového neudělal,“ zavrtěl hlavou Nathan, a hned na to dloubnul Ruana do žeber, který se po jeho slovech začal smát.
„No, musíme jít. Je možné, že se dneska vrátíme hodně pozdě, nebo přijedeme až zítra. Za pár dní bude Slavnost, a už se začínají sjíždět lidi. Mohli jste si sami všimnout, že je město plnější než normálně, a nám se i dost začíná plnit hotel. I proto jsem rád, že jste tady, budu muset uvolnit i patro, které normálně využívám jen pro sebe, protože přijede oficiální host našeho starosty a tomu nemůžu dát pokoj v prvním patře. A navíc… Arnaldo musel odjet a vrátí se až dva dny před Slavností, tak toho mám teď trochu víc. Ale zkusím si zítra urvat chvíli, a mohli bychom dát dohromady plánek Julianova domu. Všiml jsem si, že se Calebovi podařilo získat snímek jeho sídla, tak bych vám aspoň popsal, kde, co je. Nebo bylo ještě v době, kdy jsem tam pobýval. No, musím už jít. Dneska musím objet moje restaurace, a pak mám schůzku se starostou ohledně toho jeho hosta,“ mrknul Nathan na hodinky, pak už na nás jen mávnul a rychle spěchal do garáže, aby mohli odjet.
No, má toho chlapec hodně, ale není z těch, kteří by to nezvládli.
Li-Wei
Netrvalo dlouho a kuchyň se leskla tak, jak se slušelo a patřilo. Chrisův pokus o těsto jsem ale nevyhodil, stačilo ho jen upravit a upekl jsem z něj obyčejný čokoládový koláč jen pro něj.
Zadíval jsem se do ledničky i špajzu, abych si v hlavě urovnal suroviny a k tomu přiřadil recepty.
Měl jsem v hlavě jistý plán, který mi sice zabere trochu delší čas na přípravu, ale hodlal jsem každému dopřát to, co jsem věděl, že má rád, abych jim aspoň trochu pozvedl náladu.
Zavázal jsem si zástěru, vlasy stáhl do drdolu, a postupně se začal pouštět do vaření. A někdy ze začátku přišel i Ruan s tím, že s Nathanem musí odejít a neví, kdy se vrátí. Zatvářil jsem se zklamaně, protože i pro ně jsem něco měl, tak Ruan slíbil, že si pospíší a mám jim to nechat v lednici.
Byl jsem ve svém živlu a několikrát se přistihl, že se i usmívám.
Jo, ani vaření mě asi poslední tři dny nebavilo. Ale tentokrát to bylo jiné.
A tak, když jsem o tři hodiny později skončil, velký jídelní stůl se prohýbal pod pečeným namarinovaným tofu, smaženou kuřecí rýží, hovězím po sečuánsku, wonton polévkou, Lo Mein s nudlemi, kuřecím kung pao, Buddhovými nudlemi, dračími nudlemi, smaženými plněnými knedlíčky, medovými kuřecími kousky, pečeným masem pěti vůní, Moo Goo Gai, kuřecími wontony, dušeným masem, smaženými rolkami, Foo Young, vaječnou polévkou, polévkou Hot and Sour, zeleninovým salátem a jako závěrečnou tečku koláč Ma Lai Go a speciálně v páře dělanou ovocnou castellu.
No, byl jsem sice zpocený až na zadku, vlasy jsem měl jako roští kolem hlavy, čelo orosené potem, ale byl jsem spokojený. A doufal jsem, že kluci budou taky.
Pouklízel jsem, nachystal ještě čerstvou a vychlazenou ovocnou šťávu, a pak už vyšel z kuchyně, abych zavolal na kluky, kteří se ještě váleli u bazénu.
Xi-Wang
I když jsme všichni naskákali do bazénu, přesto to Chrisovi nedalo, a za chvíli šel do domu, že Limu pomůže. Ale vrátil se s tím, že byl nekompromisně vyhozen.
A prý nesmíme jít dovnitř do kuchyně, dokud nás Li nezavolá.
A tak, i když jsme si užívali vody a slunce, stejně jsme probírali všechno, co se týkalo našeho „případu“. Chris si taky nakonec donesl notebook a telefon s diářem, a taky se pustil na chvíli do práce. Dokonce jsem pochytil, že telefonoval se svými právníky a mluvil něco o nějaké koupi, něco o tom, že nemůže odjet ani na půl dne, ale že to pak osobně dotáhne do konce, ať to připraví a proberou s prodávajícím. A pak už spokojeně seděl u notebooku a pročítal si to, co mu právníci poslali, a něco si pod nosem s úsměvem mumlal. A pak se slovy: „Snad to vyjde,“ nakonec notebook zavřel a spokojeně znovu skočil do bazénu.
Ani jsem nepostřehl, jak ten čas nakonec utíká. A tak, když nás Li zavolal k jídlu, překvapeně jsem hleděl na hodinky. Vůbec mi nedošlo, že jsme venku už tak dlouho.
Posbírali jsme se, každý zaběhl do svého pokoje se obléct, abychom neseděli u jídla v plavkách, a pak už se postupně sešli v jídelně.
Přišel jsem jako poslední, protože naše ložnice je až na druhém konci domu. A tak, když jsem došel, všichni už seděli a rozplývali se nad prostřeným stolem.
„Páni,“ s údivem jsem se díval na tu hostinu. „Li, jsi vážně neskutečný.“
Došel jsem k němu a hned si ho přitáhl pro pořádný polibek, jako poděkování za to, co pro nás uvařil.
Sedl jsem si a Liho jsem hned stáhnul vedle sebe.
„Kdybyste mu pomáhali, nejspíš bychom jídlo měli až na večeři,“ umlčel jsem nakonec Ariu.
Ještě jednou jsem Liho políbil, a pak už jsme se všichni s chutí pustili do jídla.
Po celou dobu oběda bylo slyšet jen mlaskání, cinkání příborů nebo klepání hůlek, a spokojené mručení. A nakonec jsme se všichni nacpali tak, že jsme nebyli schopní se skoro ani pohnout a skončili jsme na terase v pohodlných křeslech, s kávou a zákuskem, abychom se tím dorazili.
Snad až po další hodině jsme byli schopní se přesunout do pracovny, ale tentokrát beze mě. Řekl jsem klukům, ať se nezlobí, ale dnešek bych chtěl věnovat jen svému manželovi…
A tak jsem nakonec s Lim skončil znovu v bazénu, kde jsme trochu poblbli, pak si odpočinuli ve stínu a chladu prostorné haly, a nakonec jsem s Liem šel připravit večeři.
Chtěl jsem, aby věděl, že mi na něm pořád záleží, a taky jsem chtěl, aby tenhle den skončil hezky…
Li-Wei
Oddechl jsem si, když se všichni nahrnuli do kuchyně, a pak si posedali kolem stolu. Jaden s Arií si mě sice chvilku dobírali, ale věděl jsem, že to nemyslí zle.
Byl jsem moc rád, že jim chutnalo, a dokonce i Tiras s Calebem snědli pořádnou porci.
Jo, ti dva se konečně zase začali pomalu vracet do života. Caleb od chvíle, kdy dostal špičkově vybavenou pracovnu, a Tiras od chvíle, kdy se začal stýkat s Arnaldem a jeho ženou. Nikdy nám neřekl, co spolu probírají, ale už nebyl tak nabručený, dokonce omezil pití, a zase se víc upnul na záchranu Efraima. A dokonce to vypadalo, že i Thomas s Markem ožili.
Po Joshuově smrti, i když se vrátili postupně do normálního života, už to nebyli oni.
Ale teď…
Po obědě jsme se s koláči přesunuli ven, a já byl moc rád, že si kluci aspoň na chvíli odpočinuli.
Nakonec den utekl tak rychle, že jsem ani nepostřehl jak, a už jsme šli s Xim dělat jen lehkou večeři.
„Jestli… jestli potřebuješ pracovat, tak… chápu to. Nechci tě omezovat. Vím, že máš důležitou práci," otočil jsem se od sporáku na Xiho.
Když se kluci zase zavřeli v pracovně, Xi prohlásil, že stráví zbytek dne se mnou.
Ne, že by se mi to nelíbilo, když jsme si spolu zablbnuli v bazéně, a pak se jen tak natáhli, ale nechtěl jsem, aby se cítil nějak omezený, a celou domu mě to tak trochu tížilo, než jsem se konečně odhodlal mu to při dělání večeře říct.
„Teda… nechci tě vyhazovat nebo tak!" zašermoval jsem rychle rukama, až jsem si málem vyrazil zuby. „Jsem rád… moc rád… dnešní den byl moc krásný, ale… nechci abys měl pocit… že třeba musíš kvůli mně… nebo tak…"
Cítil jsem, jak mi rudnou tváře, a raději se zase otočil ke sporáku a začal zuřivě míchat lehkou omáčku na těstoviny.
Xi-Wang
Na oko jsem se zamračil, když Li-Wei řekl, že mám jít klidně pracovat.
Ale pak, když začal panikařit, začal jsem se smát a přitáhl jsem si ho do náruče, že málem převrátil hrnec s omáčkou.
„Chci s tebou zůstat. A co se týká práce… Kluci sice pracují, to jo, ale hlavně potřebujeme vědět, jak vypadá Julianovo sídlo, a s tím musíme počkat na Nathana. A taky pořád nevíme, jestli s Efraimem je i Pete. A to je hodně důležité. Kdybychom tam vtrhli, popadli Efraima a utekli, a Pete by byl někde zavřený, mohli by ho potom zabít. A to nemůžeme dopustit. Takže je to teď hodně o téhle mravenčí práci. Tak teď doděláme večeři, já zavolám kluky a holku na jídlo, a pak, jak uklidníme, tak… tak víš co…“ pomačkal jsem Limu zadeček, a pak už jsem ho se smíchem pustil, když jsem viděl, jak zčervenal.
Jo, některé věci prostě neomrzí…
Za další půl hodinu jsem už opravdu ostatní volal na večeři. A stejně jako při obědě, i teď si chrochtali a mlaskali. A nakonec se i Jaden postavil k lince, a za Chrisovy asistence nadělal pro všechny zmrzlinové poháry s ovocem a šlehačkou.
Po očku jsem mrknul na Tirase, když zamířil do haly, kde se zastavil u baru. Ale nakonec mávnul rukou a šel si sednout za námi se sklenicí džusu.
Byl to po delší době pohodový den i přesto, jakou práci jsme dělali a co nás trápilo.
„Víš, Li, musím ti poděkovat,“ přitáhl jsem si pak svého manžela, když jsem ho za neustálého obírání zbavil oblečení a pak jsme spolu vlezli do sprchy.
„Poděkovat za ten tvůj žárlivý výstup. Mám pocit, že tak nějak to i trochu zas uvolnilo atmosféru, a já… Já si uvědomil, znovu, jak moc tě miluji.“
Po posledních slovech jsem ho políbil, a postupně jsem se s polibky sunul po jeho těle níž, abych ho mohl potěšit, než vlezeme do postele a já si potom vezmu jeho zadeček…
Li-Wei
Mám dojem, že mě Xi někdy provokuje schválně.
Ale večer jsem si náramně užíval a očividně nejen já. I na ostatních byla vidět trochu úleva.
Ani mě nenapadlo, že bych to mohl zapříčinit já, takže když mi Xi ve sprše řekl, že můj žárlivý výstup uvolnil atmosféru, mírně jsem se nafoukl.
Ale to mi moc dlouho nevydrželo, protože Xiho péče po tolika dnech byla jako balzám nejen na mou duši, ale i na mé tělo.
„Xi!" vykřikl jsem hlasitě a málem se mi podlomily nohy, když si mě vzal do úst.
Musel jsem se kousek posunout, abych se zády zapřel o kachličky, a prsty jedné ruky zahrábl do Xiho vlasů, jak moc to bylo příjemné.
Opravdu trvalo snad jen chvilinku, kdy jsem cítil, jak se to na mě začíná hrnout, a jakmile jsem ucítil Xiho prsty i na své dírce, volnou rukou jsem se chytl tyčky, kterou jsem měl nad hlavou, a jednu nohu přehodil přes jeho záda, abych mu dal tak větší prostor.
Věděl jsem, že to ustojím, že mě Xi podrží, ale to jsem nečekal, že mě orgasmus smete takovou silou.
Myslel jsem, že tu tyčku z té zdi vyrvu, jak pevně jsem si sevřel, a že Xiho udusím, když jsem na něj doslova přepadl a úplně ho na sebe natiskl.
Myslím, že mou patu bude mít v zádech vyznačenou ještě zítra.
„O-omlouvám se," zachrčel jsem, když jsem konečně popadl dech, Xiho pustil a svezl se k němu na zem.
Věnoval jsem mu děkovný polibek, a pak se kolem něj omotal.
„Pů-půjdeme do postele?" zašeptal jsem stydlivě a nepustil Xiho ani ve chvíli, kdy se zvedal, i když jsem mu to nejspíš stěžoval.
Ale věděl jsem, jak je silný a já si ho prostě chtěl užít, co nejvíc.
Cesta do postele nám trvala podstatně déle než obvykle, protože jsme se neustále líbali a zastavovali, tiskl jsem se víc a víc na Xiho tělo, aby cítil, co se mnou dělá, a tak, když jsme skončili na posteli, okamžitě jsem ho převrátil na záda a zalehl.
Pohladil jsem jeho tvrdý penis a zadíval se Ximu do jeho nádherných očí, než jsem se po jeho těle sesunul dolů a se spokojeným zabručením jeho penis pohltil do pusy a nasál.
Xi-Wang
Ta několika denní pauza se na Lim zřejmě odrazila, protože netrvalo dlouho, a on se málem skácel k zemi, když začal plnit mou pusu svým sperma.
Ale podržel jsem ho, jen jsem víc zarazil prsty do jeho zadečku, aby si to užil se vším všudy, a dokud mi měl co dát, nepustil jsem ho ani ze své pusy.
Líbilo se mi, jak to prožíval. Byl tak přirozený a nikdy si v těchto chvílích na nic nehrál. Prostě jednal tak, jak pro něj bylo opravdu přirozené, tak jak si to jeho tělo žádalo.
A, i když jsem si kolikrát třeba říkal, že ho jen potěším a sám jsem neměl na sex moc chuť, stejně mě tohle, když jsem ho viděl a vnímal, pokaždé dostalo do stavu vzrušení a už jsem se pak nedokázal držet zpátky.
Stejně jako teď, když jsem si ho vyhoupl nahoru, pevně ho chytil pod zadečkem a už jsme šli do postele, že jsme málem zapomněli zastavit vodu. I po cestě jsme se líbali, občas se zastavili, a já neodolal, abych mu do jeho tepla znovu zastrčil prsty a pěkně ho s nimi trápil, dokud jsme nedolehli na postel.
Myslel jsem, že si ho vezmu, a už jsem se skoro natahoval pro gel, ale Li-Wei mě znovu překvapil, a za chvíli jsem to byl já, kdo vzdychal a sténal pod jeho rukama a jeho úžasnou pusinkou…
Za tu dobu, co jsme spolu i tohle dovedl k dokonalosti, a já věděl, že nebude trvat dlouho a tentokrát já naplním jeho pusinku svým poděkováním.
Myslím, že jsem něco zanadával i v čínštině… No, Li mi určitě rozuměl a ostatní mi byli ukradení, pokud to někdo slyšel.
Ale rozhodně to stálo za to, a já Limu poděkoval pořádným polibkem, když se pak vytáhl nahoru a položil se na mě.
Chvilku jsme jen tak leželi, líbali se a mazlili… Trochu jsme si popovídali, ale postupně jsem náš rozhovor vedl směrem, kterému se nedalo dlouho odolávat. Začal jsem šeptat Limu všechny prasárničky, které bych s ním chtěl dělat. Říkal jsem mu, jak je mi líto, že tu nemáme s sebou našich pár hraček, jak dobře bych ho s nimi potrápil…
A nakonec Li-Wei skončil na kolenou, když já klečel za ním, a zatímco jsem si jednou rukou pohrával s jeho poklady a penisem, druhou jsem si ho přidržoval, abych mohl podráždit, spíš vydráždit Liho jazykem, v místě, na které jsem se už těšil nejvíc.
Li-Wei
Jestli někdy umřu, tak to bude pod Xim v posteli.
Když jsem ho potěšil, což jsem hrozně rád dělal, a Xi si mě vytáhl nahoru, ani jsem nedoufal, že bysme mohli ještě pokračovat. Sice jsem se s Xim chtěl milovat, ale byl jsem rád aspoň za tohle.
Povídali jsme si o všem možném, ale po chvilce se náš hovor stočil právě na sex, a já se později neubránil i zavzdychání, když mi Xi šeptal, co by se mnou všechno dělal, pokud bysme tady měli naše hračky. Jo, ať si říká, kdo chce, co chce, Xi rozhodně není suchar.
„Xi!" vykřikl jsem nahlas, když jsem klečel na kolenou, vzrušený zase na maximu, a v dírce jsem cítil jeho jazyk.
Doslova se mi protočily oči a ruce se mi podlomily, takže jsem se Ximu ještě víc vystavil, a trochu ještě roztáhl nohy, aby měl lepší přístup.
„Pro-prosím, Xi," zafňukal jsem po chvíli a zadečkem zavrtěl, jak už jsem to nemohl vydržet a málem v ruce rozerval prostěradlo.
Xi-Wang
Věděl jsem, že tohle ve spojení s tím, co jsem předtím Limu šeptal, bude to, co Liho natolik vzruší, že už nebude hledět na to, kde vlastně je.
Líbilo se mi, jak reagoval, když jsem jazykem dorážel na jeho dírku. Po chvíli jsem do něj vsunul dva prsty a jazykem dráždil jen okolí, zatímco jsem ho prsty protahoval.
Ale když pak zakňoural to své: ‚Prosím, Xi,‘ už jsem to nedokázal protahovat.
Já sám jsem byl na samé hranici, když jsem měl před sebou něco tak nádherného.
Narovnal jsem se, popadl gel a nalil pořádnou dávku na Liho zadeček. Vetřel jsem ho do jeho dírky, pořádně ji promasíroval a se zbytkem gelu si navlhčil i svůj penis.
Srazil jsem Liho nohy k sobě a sevřel je mezi svýma nohama. Roztáhl jsem mu pořádně půlky, a na kousek, jen malinko jsem se do něj zasunul…
Už to samo o sobě mi málem vzalo všechen vzduch z plic a já to opravdu musel rozdýchat, jinak bych se nejspíš udělal už teď.
Pustil jsem jeho zadeček a přichytil si ho za boky. Takhle byl Li těsnější, a přitom mi to umožňovalo hluboký průnik. A já se vzrušením třásl už jen z té představy…
„Pořádně… se zapři o ruce…“ zachraptěl jsem, jak se mi z toho vzrušení udělal i knedlík v krku.
A když se Li zapřel rukama o postel, už jsem na nic nečekal.
Najel jsem do něj celý najednou, až jsem se na moment zlomil v pase. Chvilinku jsem prudce oddechoval do jeho zad, než jsem ho nakonec políbil mezi lopatky, znovu se narovnal a už nic nebránilo tomu, abych jeho zadečku dal, co proto…
Li-Wei
Občas slýchávám, že se sex po několika letech manželství omrzí. Že už to není ono a partneři se navzájem nepřitahují.
No, nevím teda. Asi my gayové to máme jinak, protože si to nedovedu jinak vysvětlit.
„Xi!" vykřikl jsem hlasitě a zvrátil hlavu dozadu, když do mě najednou najel až po kořen.
Cítil jsem ho intenzivněji, protože mi srazil nohy k sobě, a já ho pak ještě pevněji svíral.
Málem jsem se udělal už jen z tohoto a měl co dělat, abych se udržel na rukou, jak mi přikázal.
Ale tohle nebylo ještě nic oproti tomu, co přišlo vzápětí, když se do toho Xi opřel.
Už jen z toho jeho předchozího dráždění jsem byl na samé hranici.
Xi to se mnou prostě uměl, až jsem měl občas obavu, jestli mu vůbec stačím.
Pravda byla, že teď jsem mu nestačil vůbec, a po pár přírazech to už prostě nedal a rozplácl se na postel.
Znovu jsem hlasitě vykřikl, když mě Xi následoval, zalehl mě a snad ještě víc přitvrdil.
Funěl jsem do polštáře, víc nastavoval Ximu zadeček, možná jsem i mu vynadal, když jsem trhal prostěradlo a hrnul se na mě ten šílený pocit, kdy jsem měl dojem, že mi tělo nejspíš brzo praskne.
Penis se mi tlačil na matraci, ale to jen víc umocňovalo orgasmus, který na sebe opravdu nenechal dlouho čekat.
Jen jsem zalapal po dechu, na malou chvíli úplně ztuhnul, dokonce ze sebe nevydal ani hlásku, a až když se mi tělo uvolnilo tím nejúžasnějším pocitem, roztřásl jsem se jako list ve větru a sténal, že mě snad muselo jít slyšet i ven.
Ale byla to všechno Xiho chyba, a já ho za trest uvěznil ve svém zadečku, který jsem stahoval v rytmu svého uvolnění a myslím, že to prostěradlo opravdu i rozškubnul.
Xi-Wang
Přesně tohle jsem chtěl slyšet a vidět.
Li si to nejspíš neuvědomuje, ale v mých očích je prostě bezkonkurenční. Nikdo není takový, jako je on, a proto ho tolik miluji.
Když se mu podlomily ruce, měl jsem co dělat, abych udržel jeho zadeček ve vzduchu a mohl dál přirážet. Ale nakonec se úplně složil na postel celý, a já dolehl na vteřinu na něho.
Jen zadeček se snažil trochu vystrkovat, když jsem se vzpamatoval a znovu na něho začal dorážet.
Tahle poloha byla naprosto omračující. Nejen, že mě takhle v sobě Li víc cítil, víc mohl vnímat mé nájezdy, ale i já na tom byl stejně, když mě v sobě ještě o něco víc sevřel.
I já to cítil víc, každé otření o jeho stěny, jeho stahování, které mi ztěžovalo přírazy a já do toho nakonec dal vše, až jsem měl pocit, že nás odstěhuji i s postelí.
Vnímal jsem i třes jeho těla, naslouchal jeho vzdechům a stenů, dokonce i několika nadávkám, které vypustil ze své krásné pusinky.
A když se pak udělal, aniž bych pod něj stihl, byť jen vsunout ruku, abych mu pomohl, byla to poslední kapka i pro mne.
Mé poslední přírazy už nebyly celou délkou. Jen menší, ale za to důraznější a rychlejší, když se to hrnulo i na mě. Doslova jsem hořel, každou buňku jsem snad cítil, každou kapku krve, která tak rychle proudila mým tělem… A když to na mě přišlo, musel jsem se pevně opřít o ruce, vstřebat tu první křeč, ztuhnutí těla, abych potom s dalšími nájezdy mohl naplnit Liho zadeček až po okraj…
A když ten nádherný pocit pomalu začínal ustupovat, nedokázal jsem se již udržet na rukách a zalehl jsem Liho tak, že jsem ho doslova vlisoval do matrace.
Ještě jsem rychle oddechoval, když jsem byl konečně schopný zvednout ruku a chytnout Liho za bradu, aby se na mě podíval.
„Jsi ten nejkrásnější kluk v celé Brazílii,“ zašeptal jsem do jeho rtů. „To spíš já bych měl žárlit…“
Usmál jsem se na něho, a pak už jsem mu věnoval polibek, kterým jsem ukončil tuhle naši šílenost, po které budu muset Nathanovi nějak vysvětlit to rozervané prostěradlo…
Li-Wei
Ještě jsem prudce oddechoval, když mě Xi následoval. Jen jsem přivřel oči a se spokojeným úsměvem si užíval i tohle, jako bych to prožíval já sám.
Bylo mi neskutečně dobře. A po Xiho slovech jsem se cítil ještě líp.
Chtěl jsem ho líbat a dotýkat se ho, abych to dovedl k dokonalosti, ale tahle poloha mi to moc neumožňovala, takže když jsme se aspoň trochu vydýchali, naznačil jsem Ximu, aby se trochu zvedl a vyjel ze mě, zatímco já se pod ním protočil.
„Ještě chvilku," zachraptěl jsem, když jsem roztáhl nohy a Xiho penis si ještě navedl na svou dírku a pohltil ho do sebe.
Spokojeně jsem zavzdychal, a pak už mi nic nebránilo v tom, abych Xiho začal osahávat a líbat, kde se mi zachtělo.
„Musím žárlit," zamumlal jsem do Xiho ramene, a pak zvedl hlavu, abych se mu mohl podívat do očí.
Pohladil jsem ho po tváři a prstem okopíroval jeho nateklé rty.
„Jsi totiž ten nejkrásnější a nejskvělejší muž, jakého bych si mohl přát. Opravdu…" mírně jsem se zamračil a pak zamyslel. „Myslíš, že bych přežil, kdybych byl s Jadenem? Nebo s Thomasem?"
Trochu jsem se otřásl při představě, co by ze mě asi zbylo, kdyby se ti dva do mě pustili.
„Jako mám je rád, ale občas se Chrisovi nebo Markovi divím, že to s nimi vydrží," uchechtl jsem se, a pak si na sebe Xiho přitáhl a pořádně se kolem něj omotal.
„Ráno nevstávej beze mě, ano?" zamumlal jsem ještě do jeho vlasů a zavrtěl se pod jeho tělem.
Xi-Wang
Nechal jsem Liho, aby se otočil a spokojeně zafuněl, když si mě navedl zpátky do svého tepla.
Bylo to příjemné a evidentně to dělalo dobře i Limu.
Když řekl, že neví, jestli by přežil s Jadenem nebo Thomasem, na moment se moje ego nafouklo jako balonek, jak jsem byl spokojený, a vzápětí jsem se začal při té představě Liho s Thomasem nebo Jadenem uchechtávat.
Jaden… no, u něho by možná přežil, ale s Thomasem… to už je jiné kafe, i když na první pohled vypadá, že je víc v pohodě než právě Jaden.
„Jestli ti nebude vadit, že tě brzy vzbudím, tak bez tebe vstávat nebudu. Ale víš co? Můžeš trénovat s námi, Teda, ne bojovat, ale trochu protáhnout tělo by nebylo špatné,“ natáhl jsem se pro tu lehkou deku, co jsme tu měli, a přikryl nás. Ještě jsem potáhl závěs proti protivnému hmyzu, a pak už jsem spokojeně zavřel oči.
Po chvilce jsem se ale přesto z Liho opatrně posunul kousek dolů, aby mohl dýchat.
Jo, za tu chvilku stihl usnout, a já se mu nedivil.
Ale byl jsem rád za dnešní den. Nejen proto, že mi dal najevo, jak mě miluje, ale i proto, že mi řekl, jak se cítí. Pokud by mezi námi bylo ticho, pokud bychom si navzájem neřekli, jak to vlastně máme, co cítíme, nejspíš by to vedlo jen k nedorozuměním, a mohlo by se pak stát i něco horšího. A to já bych nejspíš nesnesl, protože Liho jsem si zamiloval po pár dnech, co jsem ho poznal, a chci s ním zůstat napořád.
Oddával jsem se svým myšlenkám, a s nasloucháním jeho pravidelného oddechování se nakonec začaly zavírat oči i mně.
