Nathan
Byli jsme tu už docela dlouho a bylo na čase se vrátit. Vzal jsem je druhou stranou, aby viděli co nejvíc, a na cokoliv jsem si vzpomněl, to jsem jim hned řekl. Bylo tu hodně hlav, tak jsem si byl jistý, že si to zapamatují. A když už, tak každý něco a pak to dají dohromady. A je lepší to vidět, než jim to ukazovat na papíru. Takhle si můžou udělat lepší představu a obrázek, jak to v okolí Julianova sídla vypadá.
Byli jsme od našich aut odhadem tak pět set metrů, když náhle Mateus zareagoval, a já se nestačil ani nadechnout a byl jsem na zemi pod Ruanovým tělem.
Ptáci kolem s kraválem poplašeně vylétli nad stromy, a já se jen opatrně rozhlížel, jestli někoho neuvidím.
Jo, nejspíš nás zahlédli… Zapomněl jsem na jednu důležitou věc. Hlídají ze střechy a mají i dalekohledy. A i když jsme byli schovaní mezi stromy, tak i přesto nás někdo zahlédl.
Okamžitě jsem chtěl vytáhnout zbraň, ale Ruan mi ji zarazil zpátky.
Jen jsem se zamračil a víc aspoň sevřel v ruce mačetu.
Teď už bylo jedno, jestli ji použiju naplno nebo opatrně. Mohl jsem jen doufat, že se k nám nedostanou rychle, a tak blízko, abychom stihli naskočit do aut a utéct.
Ale netušil jsem, kde jsou.
Myslel jsem, že Mateuse zabiju, když vyběhl s tím, že je zbytek na mě. Nejsem kruci voják. Nevím, co v takovém případě dělat.
„Tři sta metrů tímhle směrem a pak už jen asi dvě stě metrů po rovince mezi stromy k našim autům,“ ukázal jsem nalevo od nás, kde byl nejhustší porost.
Jen jsem doufal, že to zvládnou.
Pot ze mě lil doslova proudem, vlasy se mi lepily na čelo, košile na záda a v botách jsem měl snad rybníky. Ale musel jsem to vydržet.
Rozběhli jsme se do toho nejhustšího porostu…
Byli jsme už v polovině cesty, když jsem zaslechl dva hlasy, jak na sebe pokřikují.
Takže se rozdělili… A mohl jsem jen doufat, že to nejsou ti, co se pustili za Mateusem. Nemám ho rád, ale zemřít nemusí. A taky jsem dobře viděl, jak se zatvářili ostatní, když najednou vyběhl, aniž by ho stihl, kdokoliv, zastavit.
„K zemi! Zůstaň ležet!“ přirazila mě Thomasova ruka k zemi, stejně jako Marka.
Bylo to tak rychlé, že jsem zaryl hubou v hlíně, a mohl se jen dívat, jak Jaden a Ruan vybíhají mezi stromy. Ani jsem nepostřehl, kdo a kdy mi z ruky vyrval mačetu…
Ruan
Zaregistroval jsem to snad o vteřinu později než Mateus.
Strhl jsem Nathana pod sebe, i když se mu to moc nelíbilo, ale on nebyl voják. I když byl silný. A taky jediný nás odsud mohl vyvést, když Mateus zmizel mezi stromy a já jen zakurvoval.
Hrát si na hrdinu teď nikomu nepomůže.
Přesto nám dal aspoň trochu času na to, abysme rychle vymysleli, co dál.
„Musíme je odstranit," zafuněl mi do ucha Jaden, až jsem málem nadskočil. „Nevíme, kolik jich tu je a kolik ještě na cestě sem. Tím, že tu budeme pobíhat a vyhýbat se jim, jen ztratíme potřebný čas."
Nechtělo se mi nechávat Nathana bez dozoru. Ale Jaden měl taky na jednu stranu pravdu.
Kromě Nathana, a ještě Mateuse, to tu nikdo pořádně neznal.
„Pohlídejte mi ho," houknul jsem na Thomase s Markem a vzápětí jsem s Jadenem zmizel mezi stromy.
Kousek od nás se ozvala střelba, kterou částečně tlumil hustý porost okolo.
Znamenalo to, že Mateus ještě žije. Ale jeho protivníci taky.
S Jadenem jsme si rozuměli beze slov. I když jsem možná nebyl v armádě a ve válce jako on, a neměl tolik zkušeností, přesto mě práce u vojenské policie ledasčemu naučila.
Jako jediní, i když jsme oba měli zbraň, jsme zatím nevystřelili. Nechtěli jsme na sebe poutat pozornost, a to se nám vyplatilo. Za normálních okolností bysme s těma dvěma možná měli trochu problém. Bylo vidět, že jsem dobře cvičení, ale co se dalo čekat od Julianových poskoků. Ovšem výhoda překvapení byla na naší straně, a tak jsme je za chvilku s Jadenem házeli do křoví, aby je hned tak nikdo nenašel. Vyhráno, ale ještě nebylo. Podle toho, že se už delší dobu neozval žádný zvuk, který by narušoval okolní přírodu, se daly očekávat dvě věci.
Buď je Mateus mrtvý a nepřítel míří k nám, nebo je to naopak.
Ne, že bych měl Mateuse nějak moc v lásce, i když jsem ho trpěl podstatně líp než Nathan, ale smrt jsem mu určitě nepřál.
„Musíme k autu," zašeptal jsem Jadenovi, protože už jsem dál nedokázal vydržet na místě ze strachu o Nathana.
Uběhlo sice jen několik minut, ale teď to bylo dlouhé jako hodiny.
Jaden naštěstí souhlasil, a tak jsme se začali rychle, ale přesto opatrně, vracet k autu. A i přesto, že mě to táhlo, nevletěli jsme na cestu jen tak, ale napřed se ukryli mezi stromy, abychom obhlédli situaci, a teprve pak, když se zdálo, že je vzduch čistý, jsme vylezli ven, a já hned skočil po tom svém tvrdohlavci, sevřel ho v náruči a vrazil mu polibek hodný pornoherce.
„Jsi v pořádku?" zachraptěl jsem, když jsem se konečně odtrhl od jeho rtů spíš z nedostatku dechu, než, že by se mi chtělo.
„Zatracení hajzlové," ozvalo se zadýchaně kousek od nás a z lesa na cestu vypadl trochu zválený Mateus, který vypadal, jako by vymetl všechny keře v lese. „Buďte v klidu. Dostal jsem je. Ale asi bych rychle zmizel. Jo, a jsem moc rád, že jsem zachránil ty vaše sexy zadečky."
Poslední slova řekl španělsky směrem k Thomasovi a Markovi, a ještě jim poslal vzdušný polibek.
A když procházel kolem nás, Nathana pleskl po zadku, zašklebil se na něj, a pak už zmizel v autě.
Asi ho roztrhnu, až se vrátíme.
Zavrčel jsem, jako omluvu Nathana po zadečku pohladil, vlepil jsem mu ještě jeden polibek, a pak už ho pustil a vydal se k autu, abysme odsud opravdu mohli vypadnout.
Nathan
Co si budeme nalhávat.
Bál jsem se.
Adrenalin mi doslova rval žíly a bál jsem se.
Ale ne o sebe, ale o Ruana. Věděl jsem, že je dobrý, ale vždycky může být nějaké ale…
I přesto, že jsme spěchali k autu, museli jsme se krýt, pozorovali jsme okolí, a já měl stále tendenci se otáčet a hledat Ruana.
U cesty jsme se zastavili, chvíli pozorovali okolí, než jsme mohli vyběhnout na druhou stranu ke křoviskům, kde jsme měli schované auta.
„Amatéři,“ ozvala se najednou z druhé strany Aria.
Otřela mačetu o trávu, a pak ji hodila do kufru auta.
„Byl tam ještě jeden, na druhé straně, nejspíš ani neví, kdo ho sundal,“ odfrkla si a pak si teprve jako dáma upravila rozcuchané vlasy a srovnala si oblečení. Jinak ani nevypadala, že by běžela, nebo měla k tomu ještě nějakou potyčku.
Úplně jsem na ni zapomněl, a taky už vím, kdo mi vzal mačetu.
Neměl jsem však čas ji obdivovat, protože jsem se vzápětí ocitl v pevném objetí a měl jsem pusu plnou Ruana.
„Bál jsem se o tebe,“ líbnul jsem ho ještě jednou, a na to jsem Mateusovi ukázal fakáče.
Ale byl nejvyšší čas odjet. Pokud se tamti nebudou vracet, můžou poslat někoho dalšího. A pokud jsou všichni dead, a nenahlásili, že jsme to konkrétně my, máme šanci zmizet, aniž by to kdokoliv věděl. Byli jsme mimo dosah kamer a naše auta byly schované…
Na to všechno jsem myslel, když jsme rychle odjížděli zpátky. Pořád jsem byl napjatý, a stále jsem se ohlížel, sledoval jsem okolí, i když při té rychlosti jsem to moc nestíhal.
Trochu jsme zpomalili až ve chvíli, kdy jsme byli blízko města, abychom nebyli nápadní.
„Mateus je idiot,“ otočil jsem se dozadu. „Takhle zbytečně riskovat. Co kdyby narazil na Blaina?“
Pořád jsem ho neměl rád, ale po dnešku… No, nemám ho rád už o něco méně. Dost riskoval, když se takhle bezhlavě rozběhl pryč, aby je odlákal.
„Pojedeme rovnou do hotelu, to je teď nejjistější, kdyby náhodou někdo od Juliana vyjel a chtěl chytit ty, co slídili kolem jeho sídla. Auta hodíme na soukromé parkoviště, kam nemá nikdo přístup, takže ani nikdo nepozná, že se s nimi jelo, protože se k nim nedostanou dost blízko, aby si mohli sáhnout na motor,“ nahlásil jsem ještě do vysílačky, a pak už se pohodlně opřel, abych se hodil do klidu, i když to šlo docela těžko, a díval se s úlevou, jak se blížíme k hotelu.
Mateus
No, bylo to vážně o fous.
Když jsem se vrhl do lesa, abych ostatním dal náskok, nijak jsem o tom nepřemýšlel. Prostě jsem jednal instinktivně.
A v duchu si gratuloval, že to tu aspoň trochu znám, protože až po chvilce mi došlo, jak v prdeli bych byl, kdybych se tu vůbec nevyznal.
I když to byli Tyrellovi vojáci, a v první moment nás překvapili, teď to bylo jen na nás.
Naštěstí jsem narazil jen na dva, a i když mi dali poměrně zabrat, nakonec jsem se jich zbavil a rychle se vracel k autu.
A až teprve, když jsme dojeli do města, jsem si pořádně oddechl.
Nejspíš to Tyrellovi dojde. Nebo ho to napadne. Ale neměl žádný důkaz.
Vzhledem k tomu, jak jsme byli všichni zválení, rozešli jsme se do pokojů, abysme se upravili, a pak se měli zase sejít u Nathana v pokoji.
Já byl na pokoji s Markem a Thomasem, což jsem si vydupal, a tak jsem přešel ke stolku, kde ležel můj batoh z věcma, abych si mohl vyndat čisté triko a kalhoty.
Špinavé hadry jsem ze sebe sundal a jen ve spodkách se začal prohlížet.
No, zase tak dobře jsem z toho nevyvázl, jak jsem si myslel.
Trochu naštvaně jsem se díval na řeznou ránu, která se mi táhla po žebrech dolů.
Nebyla hluboká, jen povrchová, nic hrozného a na šití už vůbec, ale bylo to nepříjemné a protivné.
Povzdechl jsem si zabručel nadávku v portugalštině a zadíval se na Marka s Thomasem, kteří zrovna vešli do pokoje.
Přivřel jsem oči a okamžitě jsem na nějaké zranění zapomněl.
Zatraceně! Jak může být někdo tak sexy?!
Hraně jsem zavrávoral, zavzdychal, a pak se zapřel o stůl.
„Asi budu potřebovat vyléčit. A tak…" otočil jsem se zády k nim a stáhl si spodky pod zadeček, který jsem na něj vyšpulil. „Možná jsem zraněný i tady. Ale musíte se sami podívat, tam já si nevidím."
Thomas
Celá tahle výprava do Brazílie mě stála spoustu nervů.
Ono by to možná bylo i v pohodě, i na to všudypřítomné horko si člověk zvykne a příroda je tu nádherná, ale…
…Mateus Brayan…
Z přírody jsem neviděl skoro nic. Jen minimum, spíš jsme se zdržovali ve městě a pracovali, co to šlo, ale bohužel, zatím bez nějakého valného výsledku.
A navíc ten Mateus… On si snad usmyslel, že jsme tu pro něho, nebo co.
A hlavně na něho Mark pořád tak trochu žárlil, i když už teď méně, protože Mateus svou pozornost obrátil nejen na mě, ale i na Marka.
Ale neměl jsem čas a ani chuť se tím zabývat. Prostě jsem ho statečně ignoroval. A dost dlouho. Až jsem nakonec svolil, podlehl, a nechal jsem se od něj aspoň vyhonit a vykouřit. A myslím, že i u Marka k něčemu takovému došlo.
Čím víc jsem ale Mateuse sledoval, tím víc mi připomínal někoho, kdo už tu není. A v jedné chvíli jsem Mateuse dokonce odpálkoval dost tvrdě, protože jsem tak nějak odmítal zaplnit prázdné místo po Joshovi někým jiným.
Jenže dneska… Dneska, když udělal tu kravinu v lese…
Než jsme ho stačili zastavit, byl v trapu. Měl jsem chuť se za ním rozběhnout, ale musel jsem se postarat o Nathana a Marka. Aria zmizela někde mezi stromy, a jen jsem doufal, že se o sebe umí postarat.
Měl jsem fakt pořádný nervy. Dokonce i Mark se pořád ohlížel, kde Mateus je. A když se pak objevil u auta, bylo vidět, jak si oddychl. Já sice taky, ale měl jsem chuť mu jednu natáhnout. Jediné jeho štěstí bylo, že jsme museli rychle pryč…
A teď se mi tu předvádí…
Zhluboka jsem se nadechl, když jsem ho viděl a pak jsem pěti rychlými kroky byl u něj.
Pořádně jsem ho po tom zadku plesknul, že tam bude mít otisk tak týden, popadl jsem ho za loket a prudce ho otočil k sobě. Zamračeně jsem si ho prohlédl, a pak vztekle mlaskl.
„Máš fakt štěstí, že to byli amatéři, jinak bys tu už nebyl! Co kdyby se někdo trefil dobře, nebo ti vpálil kulku do…“
Nedomluvil jsem. Zarazil jsem se při té vzpomínce…
„Jdu se osprchovat,“ pustil jsem ho, a pak už mlčky odkráčel do koupelny.
Mateus
Jen jsem vyhekl, když mě Thomas pleskl po zadku, až jsem to snad cítil v konečcích vlasů, a pak jen stěží udržel rovnováhu, když mě prudce otočil k sobě.
Čekal jsem, že mi jednu natáhne a seřve mě, a už se k tomu i schylovalo, a pak se po svých slovech zarazil a odešel pryč.
Kousl jsem se do rtu a natáhl si spodky zpátky na zadek.
Nepřemýšlel jsem a ani jsem nečekal, až mi vynadá i Mark.
Přešel jsem do koupelny, nacpal se k Thomasovi do sprchového koutu, objal ho zezadu kolem pasu a čelo si opřel o jeho krk.
„Omlouvám se… já jen… Moc mi na vás obou záleží. Vím, že to zní divně, když se sotva známe, ale… Prostě si nedokážu poručit. Vím, že nikdy nezaplním tu díru ve vašem srdci a ani mě to nenapadlo. Ale… neodhánějte mě od sebe. Jen o to jedno vás prosím."
Možná to znělo uboze na mé poměry, ale nedokázal jsem moc vyjadřovat své city k druhým.
Možná jsem jen já sám chtěl zaplnit tu díru v mém srdci, zaplnit tu prázdnotu po mém příteli.
Možná jsem si jen snažil něco dokázat. Kdo ví.
Na Thomasovu odpověď jsem ale nečekal, místo toho jsem ho kousnul do krku, pleskl po holém zadku, a pak rychle vypadl ven.
Po cestě jsem ještě ze sebe sundal spodky, které jsem mu hodil na hlavu, a pak vyrazil z koupelny dřív, než mě přetáhne.
Jenže, jak jsem spěchal, a ještě k tomu byl mokrý, nějak jsem to nevybral, a když jsem vybíhal z koupelny, podklouzlo mi to a já s sebou pleskl… O Marka, kterého jsem strhl s sebou, nebo spíš skoro skočil do jeho náruče.
Dech se mi zadrhl v hrdle, když jsem zblízka hleděl do jeho očí, cítil pod sebou jeho horké tělo.
I když oba ke mně zaujímali sice chladnější postoj a jen jednou jsem si k nim dovolil něco víc, přesto jsem to nechtěl vzdát. Nemohl jsem. Možná kvůli sobě, možná kvůli nim.
Mark
Líbilo se mi tu. V Brazílii se mi opravdu líbilo, a určitě rád bych sem někdy zajel jen tak. Na dovolenou…
Teď jsme však měli ruce plné práce, i hlavu plnou všeho možného. Zatím se nám nedařilo. Mateusova pomoc byla velká. Věděli jsme, kde máme pokračovat v hledání, ale byli jsme tu už nějakou chvíli, a zatím, až na nějaké informace, jsme moc nepokročili. Ani zprávu, jak na tom je Liam, jsme zatím nedostali.
A nakonec ještě šok, když jsme se dozvěděli, že sem přijel Li-Wei a Chris.
Jaden byl vytočený na maximum a Xi-Wang… Snad poprvé jsem ho viděl tak naštvaného, a to už je co říct.
A nakonec jsme skončili v hotelu, u jednoho z majitelů, a aby toho nebylo málo, tak Mateus, který se pořád točil kolem nás a dával najevo, jak jsme mu sympatičtí, se s Nathanem ještě serval.
Teda…
Spíš to bylo k smíchu. Rvali se jak dvě vzteklé kočky, a to přitom Mateus v bojovém umění exceluje. Nevím, co to do něho vjelo…
Ale když se situace vysvětlila a uklidnila, zjistili jsme, že Nathanova pomoc bude velmi velká.
Druhý den jsme se rozjeli k Tyrellovu sídlu. Měl jsem z toho trochu obavy, už jen kvůli tomu, co všechno jsem o něm slyšel.
A mé obavy se vyplnily…
Už strašně dlouho jsem se nedostal do nějaké potyčky, rvačky, natož přestřelky. Na moment mě to zaskočilo, protože jsem měl pocit, jako bych byl v nějakém akčním filmu, ale vzápětí jsem se vzpamatoval. Sice jsem zbraň nevytáhl, ale snažil jsem se z toho místa co nejdříve dostat, společně s ostatními.
No, až na Mateuse.
Proč máme štěstí s Thomasem zrovna na takové horkokrevné typy? Proč takové divočáky?
Ten kluk jednou přijde s hlavou v podpaží.
Nedivil jsem se Thomasovi, že byl tak nasraný, ale divil jsem se, že Mateusovi jednu nefláknul.
Ani bych se nedivil, kdyby to udělal, zvlášť, když se pak choval, jako že se nic vlastně nestalo.
Vykročil jsem za nimi do koupelny, abych zabránil jejich případné rvačce, ale nestihl jsem ani otevřít dveře, když z nich vypadl Mateus a rovnou na mě.
„Ty bys vážně potřeboval pár na zadek, víš to?“ konečně se mi vrátil vyražený dech.
Zvedl jsem ruku a stáhl mu mokré vlasy z očí a zadíval jsem se mu do nich.
„Zbytečně se nevrhej do nebezpečí. Nevážíš si života, nebo co? Chceš, aby bylo po tobě někomu smutno, kdyby se ti něco stalo? Je opravdu zbytečné ztratit život pro nic za nic. Jo vím, pomohl jsi. Ale myslím si, že bychom si poradili s nimi, i kdybychom zůstali pohromadě. Stejně se i oni rozdělili. Takže nejdříve přemýšlej, než uděláš podobnou kravinu jako dneska, jasný?“
Peskoval jsem ho, a přitom jsem nepřestal hledět do jeho očí. Byly tak plné života, měly tu správnou jiskru, bylo v nich vidět to správné šibalství…
A chtě, nechtě, jsem si musel přiznat, že mě tak trochu vrátil do života. I když se mi moc nelíbilo, hlavně ze začátku, jak vyjížděl po Thomasovi, přesto tenhle pocit pomalu s každým dnem postupně odezníval. A taky… Kdysi jsme měli s Thomasem takový nezávazný život, tak proč se tomu bráním?
Pevně jsem chytil Mateuse a přetočil se s ním. Zadíval jsem se znovu do jeho očí, konečky prstů jsem okopíroval jeho tvář, a pak ho lehce políbil na rty.
„Běž se osprchovat, já ti to potom ošetřím. Měli bychom jít vedle za ostatními, abychom dali dohromady všechno, co jsme dneska zjistili,“ nakonec jsem vstal.
Vytáhl jsem na nohy i Mateuse a pak ho plesknutím po zadku pošoupnul do koupelny.
Mateus
Myslel jsem, že se rozplynu na místě a nejspíš jsem se i poslintal, kdy se mi Mark zadíval do očí, pohladil mě, a pak ještě políbil.
Byl jsem tak mimo, že jsem sebou málem znovu sekl, když mě vytáhl na nohy.
Ale jeho plesknuti po zadku ne probralo.
Prudce jsem se k němu otočil, chytil ho za triko, stáhl trochu víc k sobě a olízl mu bradu, než jsem se rty otřel o ty jeho.
„Nemám komu bych chyběl. A už nechci, aby umřel někdo, na kom mi záleží a koho mám rád. Chci chránit to, co je pro mě důležité. Možná to byla kravina, ale klidně to udělám znovu, pokud to bude nutné."
Znovu jsem se lehce otřel o jeho rty, a pak už ho pustil, abych se rychle schoval v koupelně. Pravda byla, že ze začátku jsem jel jen po Thomasovi, protože jsem z něj cítil tu divokost a dominanci. Ale Mark si mě postupně taky získal, nejspíš hlavně tím, že byl Thomasův přesný opak. A skvěle se doplňovali. Byli prostě jako jeden celek, rozdělený na dva.
Nacpal jsem se zase k Thomasovi do sprchy a svým zadečkem se otřel o jeho klín, a pak ho ještě na něj vystrčil, když jsem se skláněl pro houbu, která mi vypadla z ruky.
„Mark mě poslal se vysprchovat," vysvětlil jsem s nevinným úsměvem.
Thomas
Měl jsem hlavu plnou myšlenek na to, co se stalo tam venku, i toho, co udělal Mateus.
Je to prostě nepoučitelný blbec. Jednou vážně přijde o krk, pokud ho někdo včas nezastaví. A já jsem na to zřejmě už dost unavený. Přesně to samé udělal Josh. A ne jednou. A naposledy, když to udělal, tak to skončilo blbě…
Zastavil jsem se v mytí a zadíval se na ruku, na které se leskl náramek.
Sundával jsem ho jen výjimečně, stejně jako Mark. I teď jsem ho měl na ruce…
A teď jsem přemýšlel o tom, jaké by to bylo, kdyby tu s námi byl Josh. Nejspíš by s Mateusem okamžitě vymetl celou Brazílii.
Musel jsem se pousmát nad představou, jak by to vypadalo, kdyby se oni dva setkali.
Oheň proti ohni.
Raději jsem přestal myslet na blbosti a pokračoval jsem v mytí vlasů. Pořád jsem byl v mírném napětí od té přestřelky v lese, a zatím jsem se nedokázal uklidnit. Mateus měl vážně velké štěstí, že jsem mu nedal přes hubu. No, ale jednou na to možná dojde, pokud tak bude pokračovat.
A jako bych ho těmi myšlenkami přivolal…
Jen jsem se díval, jak se mi cpe do sprchy, i na to, jak zahazuje houbu, aby se pro ni mohl sklonit…
Jasně, že provokuje, a já toho už mám dost.
„Myslíš si, že jsem idiot?“ zavrčel jsem a popadl Mateuse vzadu za krk dřív, než se stihl narovnat.
„Pořád budeš provokovat?“ sklonil jsem se nad ním a zasyčel mu do ucha. „Chceš to? Klidně ti to dám. Nemám s tím problém. Stejně potřebuji upustit páru. Ale pak si nestěžuj.“
Druhou rukou jsem popadl gel a rovnou mu ho nalil na zadek, který tak měl hezky vyšpulený, zvlášť, když se nemohl narovnat.
Je pravda, že je to kus, a zadek má fakt hezkej. A taky jsem opravdu napjatý, a jeho provokace…
Odhodil jsem gel a hned jsem prsty druhé ruky zastavil gel stékající mezi jeho půlkami. Nahrnul jsem ho k dírce a rovnou do něj vsunul dva prsty.
„Jak jsem říkal… Zkus si potom stěžovat,“ potáhl jsem ho za krk, aby se narovnal a rovnou jsem ho přirazil na stěnu.
S tím v sobě sevřel mé prsty, ale já nehleděl. Začal jsem s nimi projíždět jeho dírku a během chvilky jsem tam nacpal i třetí a čtvrtý.
Po chvíli jsem pustil jeho krk a vytáhl z něj prsty. Popadl jsem ho za obě ruce, zkroutil jsem mu je nahoru za hlavu a pevně je sevřel v jedné ruce.
„Vystrč pořádně ten zadek!“ plesknul jsem ho po něm, a pak jsem si promnul penis, který byl už tvrdý jak šutr, nastavil jsem se proti němu, a za další okamžik už jsem se rval dovnitř, do jeho tepla…
Mateus
Tak jo. Mám, co jsem chtěl. Mnohokrát jsem slyšel, že jednou na tu svoji hubu doplatím.
Kousl jsem se do rtu, když mě Thomas popadl za krk, znehybnil mě a během chvilky do mě začal rvát své prsty.
Takhle jsem si to nepředstavoval, ale…
Pokud je to moje vina, pokud to takhle Thomas potřebuje, nechám ho.
Snažil jsem se uvolnit a dýchat nosem, když mě Thomas přirazil na stěnu a sevřel mi ruce nad hlavou.
Na moment jsem i zavřel oči a pokusil se nevydat ani hlásku.
Vystrčil jsem víc zadek, když mě po něm pleskl, a snažil se ještě víc uvolnit, když se do mě začal cpát i svým penisem, a že nebyl zrovna nejmenší.
Zapřel jsem se čelem o kachličky a pootočil hlavu, abych na Thomase viděl.
Ne. Nemohl bych se na něj zlobit, můj cit se k němu nezmění, ani když mě tu v podstatě přefikne.
Možná jsem provokoval až moc. Možná jsem je měl nechat být, možná jsem pro ně nebyl ničím jiným než klukem z ulice. Ale od první chvíle, od okamžiku, kdy jsem je začal poznávat, jsem svému srdci prostě nedokázal poručit. Nebylo to tak, že bych zapomněl na Alfreda. Nikdy na něj nezapomenu. Ale vím, že by chtěl, abych nezůstal sám. Abych si někoho našel. A já si našel. Ale nejspíš mi asi nebude přáno. Vydechl jsem, protože jsem už nedokázal dýchat jen nosem, trochu víc rozkročil nohy a snažil se ještě víc uvolnit, aby měl Thomas lepší přístup.
Díval jsem se do jeho očí i tváře a prostě nedokázal ovládnout ten nával pocitů, které mě najednou ovládly.
Mark
Svlékl jsem se ze špinavých kalhot a trika. Zůstal jsem stát jen ve spodkách a hned vlezl do tašky, kde jsem měl čisté věci. No, poslední… Zbytek mám u Mateuse doma.
A ve chvíli, kdy jsem na to pomyslel, zpozorněl jsem. Nechal jsem tašku taškou, došel jsem ke dveřím koupelny a potichu jsem nakoukl dovnitř.
Nespletl jsem se…
Stiskl jsem rty k sobě, když jsem je viděl.
Thomas už tak byl natlakovaný, a nejspíš se ve sprše stalo něco, co ho ještě víc popudilo a donutilo takhle upustit páru. Možná Mateus až moc provokoval? Nedivil bych se. Navíc, když má tak hezký zadek, a jeho výbava taky rozhodně stojí za pohled.
Ve chvíli, kdy jsem víc otevřel dveře, Thomas přidal na razanci svých přírazů. Doslova lisoval Mateuse na kachličky sprchového koutu, a ještě chvíli mu tak bude svírat ruce, tak mu vykloubí ramena. Nebo ho aspoň budou nějakou chvíli bolet…
Přemýšlel jsem, jestli ho zastavit, ale když byl Thomas v tomhle stavu, každá snaha o jeho zastavení se rovnala sebevraždě.
Ale i přesto, jak jsem měl tendenci žárlit, jak bych byl raději na Mateusově místě já, přesto na ně byl hezký pohled.
I ve chvíli, kdy jejich vzdechy byly hlasitější, a už trvalo jen pár okamžiků, pár Thomasových přírazů, kdy jsem věděl, že se udělá do Mateusova zadečku.
Už strašně dlouho jsem ho takhle neviděl. Vždycky se mi líbilo se na něho dívat, když byl třeba s Joshem…
No, a i když bych si to s Mateusem rád vyměnil, nakonec jsem potichu vycouval a přivřel dveře.
Právě včas, protože se v tu chvíli ozvalo zaklepání.
„Pohněte si, máme se sejít dole v salonku na oběd, budeme tam na vás čekat,“ ukázal Jaden směrem k výtahu, když jsem šel otevřít.
„Mají na pilno?“ ještě se otočil a zadíval se do pokoje směrem ke koupelně.
No, nešlo to přeslechnout, a podle toho, co jsem slyšel, tak Thomas se udělal, a teď nejspíš trápí Mateuse, aby dokončil i jeho… A věděl jsem, že i když byl na něho ze startu až moc tvrdý, tak nedovolí, aby z toho Mateus vyšel se špatnými pocity. No, on asi není jako já. Já bych tu jeho tvrdost přímo vyžadoval…
„Tak trochu jo,“ pokrčil jsem rameny.
„A tobě to nevadí?“ udiveně na mě Jaden pohlédl.
„A mělo by?“ odpověděl jsem s úsměvem.
Jo, on Joshe znal. Věděl, jak moc jsme ho milovali, a jak to mezi námi bylo. Ale, i když na něho nikdy nezapomeneme, nemůžeme stát na místě.
„Počkáme v salonku, tak si pohněte,“ poplácal mě Jaden nakonec s pochopením po rameni, a pak už se otočil a šel za ostatními k výtahu.
Jo, takže oběd…
Mateus
I když to nebylo ze začátku podle mých představ, když jsem se dostatečně uvolnil, Thomas do mě najel až nadoraz a přestal mi tak drtit ruce, konečně to začalo útočit i na mě.
Vědomí, kdo mi odjíždí zadek, byť bych to chtěl jinak, mě vzrušilo téměř sama o sobě. Teda…
Ne, že bych byl nějaká citlivka. Tvrdý sex mi nevadil. Nemusel jsem ho mít sice furt, ale občas to nebylo na škodu. A i od Thomase bych si to takhle rád nechal udělat, ale za trochu jiných okolností.
Nechtěl jsem, aby mě bral jen jako nějakou děvku nebo předmět momentálního uspokojení.
Ale pro teď jsem to pustil za hlavu, a po chvilce důrazného objíždění mého zadku jsem zavzdychal a víc na Thomase vystrčil zadeček, aby měl lepší přístup.
„Thomasi…" zasténal jsem v jednu chvíli, kdy se důrazně otřel o mě místečko a já se nemohl ani sám sebe dotknout.
Víc jsem pootočil hlavu, olízl si provokativně rty, a pak dírku stáhl, aby to pořádně cítil i on a rozhodně na to nezapomněl.
Netrvalo dlouho a koupelnou se neslo mě vzdychání, doprovázené Thomasovým.
A ve chvíli, kdy se udělal jako první a začal plnit můj zadeček, jsem se už neudržel na nohou, vysmekl se z jeho držení, klesl na kolena a stáhl ho s sebou.
Chytil jsem jeho ruce, jednu si potáhl na svůj penis, tu druhou si přisunul k ústům a hned dva jeho prsty strčil do pusy a začal je prudce sát.
„Thomasi… Tome… Já…" zaskučel jsem, a pak nejspíš vybuchla země nebo nevím, protože tak silný orgasmus jsem ještě nezažil.
A ve chvíli, kdy jsem sténal Thomasovo jméno a kropil mu prsty svým semenem, jsem si uvědomil, že jsem se do toho chlapa, co mě skoro znásilnil v koupelně mého skoro nepřítele, zamiloval.
Thomas
Bylo to ode mne možná hnusné a hrubé. Ale už jsem měl plné zuby toho, jak mi pořád nadbíhal, a navíc jsem byl ještě pořád plný adrenalinu z toho, co se stalo venku.
Jedním okem jsem zahlédl Marka, jak se objevil ve dveřích, ale k jeho štěstí nezasáhl.
Když to na mě přišlo, už jsem ztrácel pojem i o tom, kde jsem a kdo je přede mnou. Bylo to prostě šílené, a já se už nedokázal zastavit.
Až teprve mé jméno, které se rozlehlo koupelnou mě probralo…
Zadíval jsem se do jeho očí, když víc otočil hlavu, a pak na jeho rty, které si olízl.
A když se k tomu všemu ještě stáhnul, když mě v sobě víc sevřel, málem se mi zatmělo před očima, jak intenzivní to bylo.
Povolil jsem i držení jeho rukou, a sám jsem se musel zapřít o kachličky, abych nešel k zemi.
Ale to za mě udělal Mateus…
Měl jsem co dělat, abych zabránil nějakému úrazu, když mě stáhnul s sebou dolů, ale nebránil jsem mu, když potáhl mou ruku na svůj penis.
Jako bych chtěl odčinit to, jak jsem na něho vystartoval, chopil jsem se toho, abych i jemu dopřál dobrý pocit z toho, co tak blbě začalo.
Ale jeho „Tome“ mi na moment stáhlo obočí…
Jenže sledovat ho, jak prožívá svůj orgasmus rozhodně stálo za ten pohled.
Trvalo ještě chvíli, než se uklidnil, a než jsem se uklidnil i já. Už dlouho jsem po nikom takhle nevyjel a on to schytal z první ruky.
Víc jsem ho narovnal do kleku, a pak ho chytil za bradu a otočil mu hlavu, abych mu mohl jako omluvu věnovat aspoň polibek.
„Promiň,“ nakonec jsem se omluvil a konečně ho pustil, když jsme se přestali líbat.
Chytl jsem ho za boky a vyjel z něho. Ještě jsem pohladil ty jeho dokonalé polokoule, a pak jsem vstal a vytáhl na nohy i jeho.
Už jsem otvíral pusu, že řeknu nějaké to moudro, nebo snad omluvu, ale v tu chvíli vešel dovnitř Mark.
„Pohněte, máme jít do salonku na oběd,“ stáhl si boxerky a postavil se před sprchu. „Čas letí a já se chci taky osprchovat.“
Natočil jsem se k Mateusovi a naklonil se k němu blíž.
„Omlouvám se,“ zašeptal jsem mu do ucha. „Ale když už, tak si příště vyber vhodnější dobu. Když se zeptáš Marka, poradí ti, kdy je lepší se mi vyhnout.“
Ještě jsem ho plesknul po zadečku a pak už jsem vypadl ze sprchového koutu.
Zastavil jsem se u Marka, přitáhl si ho k sobě a věnoval jsem mu pořádný polibek s pomačkáním jeho zadečku.
„Jdu se oblíct, tak si pohněte, ať na nás dlouho nečekají,“ pustil jsem ho, popadl osušku a konečně vyšel z koupelny ven, nejen umytý, ale docela i vyklidněný, i když to odnesl Mateus.
Mateus
Nečekal jsem dvě věci.
Že mě Thomas políbí, a ještě se mi omluví.
Tak nějak mě to zahřálo u srdce, a myslím, že jsem se usmíval jak blbeček, když mi říkal, že se mám zeptat Marka na to, kdy ho neprovokovat.
Když vyšel z koupelny, potom, co pomuchloval Marka, zasněně jsem vydechl, a i když jsme spěchali, nedalo mi to, abych se nenalepil na druhého muže, který mi zamotal hlavu.
Objal jsem ho kolem pasu a hlavu si opřel o jeho rameno.
„Jste oba vážně úžasní," zamumlal jsem do Markovy kůže a políbil ho na odhalené rameno.
Zachvěl jsem se, když se mi tělem znovu prohnal ten příjemný pocit a raději od Marka ustoupil, abych se vůbec ze sprchy někdy dostal.
Pohladil jsem ho po jeho dokonalém těle, nevynechal jsem ani penis nebo jeho prdelku, a pak se smíchem utekl raději pryč.
Vletěl jsem do pokoje a rovnou skočil na Thomase, který stál akorát u postele a oblékal se.
Povalil jsem ho na záda, zalehl a než se stačil nadechnout, políbil jsem ho.
„Děkuju, a já se omlouvám," zašeptal jsem. „Vím, že to občas přeháním, ale nemůžu si pomoct, když mám u sebe dva takové sexy samce."
Kousl jsem Thomase rozverně do brady, a pak se zvedl a zase se smíchem odběhl do koupelny, abych se mohl konečně i utřít.
Thomas
Jen jsem doufal, že to Mark vezme v pohodě. Sice jsme si neslíbili nic takového, jako něco až za hrob, ale od doby, kdy se k nám přidal Josh, jsme už nikdy nikoho dalšího nevyhledávali.
A příležitosti by byly, ale nějak se nám do toho nechtělo. A tak nějak jsme si stačili. Byli jsme vlastně takoví manželé bez svatby…
A teď se tu objeví tenhle Mateus a kompletně nám rozhází naše zajeté zvyky.
Nechci mít pocit, že Joshe nahrazuji někým jiným. To opravdu nechci.
Ještě jednou jsem se podíval ke dveřím koupelny, a hlavou mi problesklo, že bych měl Markovi věnovat dnešní večer. Nechtěl jsem, aby se cítil odstrčený, nebo aby žárlil…
A po dnešku to nejspíš i bude potřebovat. Ještě jsme se znovu chystali ven, a kdo ví, jak to dopadne. A jestli vůbec půjdeme, když tam po nás teď zůstalo pár mrtvol.
Zamyšleně jsem si vytáhl věci z tašky a začal se oblíkat, když najednou přiletěl Mateus a povalil mě na postel. Nestačil jsem ani pípnout a byl zase pryč.
„Kurva!“ procedil jsem mezi zuby nadávku. „Co si, do prdele, teď obleču!“
Vstal jsem z postele a svléknul si triko, které teď bylo od Mateuse mokré. Všechny ostatní věci mám u něho doma.
Podíval jsem se do Markovy tašky, ale ten měl taky jen jedny náhradní věci, které už měl nachystané na oblečení. Kouknul jsem do Mateusova batohu, a tam to nebylo o nic lepší.
S povzdechem jsem si prohlédnul moje triko a s dalším povzdechem jsem si ho nakonec obléknul. K tomu si natáhl šortky, na nohy sandály, a pak se usadil, abych počkal na ty dva.
„Pohněte! Mám hlad!“ křikl jsem na dveře, které se vzápětí otevřely a z nich vyšel Mateus.
Jen jsem ho sledoval, jak se oblíká, a po chvíli i Marka, který byl opravdu rychlý.
„Jdeme, nebo chcípnu hlady,“ zabručel jsem, popadl přístupovou kartu a popohnal je z pokoje ven.
Vážně mám hlad, a dal by si i cigáro…
Kurva, jak já bych si zakouřil…
No nic, dám si po obědě.
Mateus
Nejspíš bych měl možná zpomalit, nechovat se jak nadržená puberťačka, a přestat na Thomase a Marka tak naléhat. Zvlášť, když znám tak nějak jejich minulost, i to zásadní, co nejspíš ovlivnilo tolik jejich životy.
Jenže…
Já si prostě nedokázal pomoct. Život v Manausu mě naučil, že pokud člověk za něco nebojuje, tak to nezíská. Možná to ode mě bylo moc troufalé, ale dokud mám aspoň malinkatou naději, budu to pořád zkoušet.
Opravdu nechci nahradit jejich mrtvého přítele nebo aby na něj zapomněli. Sám to mám u sebe stejné. A, i když to občas pořád moc bolí a chci svou pomstu, je čas posunout se pomalu dál.
Raději jsem ale tyhle myšlenky vyhnal z hlavy, když mě Mark ošetřil, a já mu za to poděkoval pořádným polibkem.
Thomas už na nás netrpělivě čekal, až jsem musel protočit oči, když nás popoháněl, jako by snad za pět minut umřel hlady.
Ale i já měl pořádný hlad. Nejen potom adrenalinu v lese, ale i potom adrenalinu ve sprše před chvílí.
V salonku už na nás všichni čekali, a Jaden, který nás uviděl se na nás zašklebil, a pak začal něco zuřivě šeptat Chrisovi, který postupně nabíral barvu kečupu.
Jen jsem pozvedl obočí, ale nijak to nekomentoval, ale neuniklo mi drobné syknutí, když jsem si sedal na tvrdou židli potom, co můj zadek dostal, co proto.
Chvilku jsem se kroutil, než jsem našel správnou polohu, a pak popadl menu, abych si mohl vybrat něco na jídlo.
„Odpoledne se nikam nejede," ozval se Ruan ve chvíli, kdy jsem přemýšlel, co všechno si objednám, když už Nathan platí.
Zvedl jsem hlavu a mírně se zamračil.
„Měli bysme jet," odporoval jsem.
„Ne. Je to příliš velký risk. Budou pozemek více hlídat, a už bysme nemuseli mít takové štěstí."
„Ale když jich bude víc, nebudou tak ostražití. Nebudou si myslet, že bysme o pár hodin později přijeli znovu. Kromě toho, bychom se mohli dostat dál, nebo někoho zajmout a dostat z něj informace," odporoval jsem dál, i když jsem tušil, že to bude k ničemu.
„Jestli nezmlkneš, tak ti natrhnu prdel víc než Thomas v koupelně," zavrčel na mě portugalsky, a já se podíval na Jadena, který se blbě culil.
Fakt. Slepičí prdelka. Větší drbnu jsem v životě neviděl.
„I kdyby se nám podařilo někoho chytit, víš, že žádné informace z Julianových chlapů nedostaneme," pokračoval Ruan anglicky.
No, v tomhle měl tak trochu pravdu.
Nakonec jsem to vzdal, jen jsem zabrčel, a zase zarazil hlavu do menu.
„Ale místo toho," pokračoval Ruan, "vás přestěhujeme, pokud budete souhlasit. Nevíme, jestli o vás Julian ví nebo ne, ale pokud ne, výhoda je pořád na naší straně. Tady jste ale hned na ráně, takže Nathan navrhl, že byste se mohli přestěhovat do domu jeho rodičů tady ve městě. Je velký a budete tam v relativním bezpečí."
Znovu jsem zvedl hlavu od MENU a s vytáhlým obočím se zadíval na Nathana.
Nathan
Byl jsem rád, že jsme se vrátili zpátky do hotelu, kde jsem se cítil o hodně bezpečněji.
Jen, co se za námi zavřely dveře pokoje, vrhnul jsem se na Ruana, pevně ho objal a zabořil hlavu do jeho hrudi. Byli jsme oba špinaví a zpocení, ale bylo mi to jedno.
Potřeboval jsem ten pocit bezpečí, které mi poskytovala jeho náruč, a taky jsem se snad chtěl ujistit, že je opravdu v pořádku.
„Bylo to fous,“ povzdechl jsem si. „Jsem rád, že se nikomu nic nestalo.“
Ještě chvilku jsme tak stáli, předali jsme si pár polibků, a pak už jsme naklusali do koupelny. Ještě jsem stihl zavolat dolů, aby nám připravili salonek, že budeme mít na oběd hosty.
A zatímco jsme se myli, přemýšlel jsem nad celou touhle situací. A nakonec jsem řekl Ruanovi svůj nápad. Nechtěl jsem, aby se zas rozčílil, kdyby se mu to nelíbilo, tak jak tomu bylo ráno.
A byl jsem rád, že souhlasil…
„Dům po rodičích je vážně dost prostorný. Je tam pět ložnic, každá má svoji koupelnu, velká kuchyň a s jídelnou a prostorný obývák, který je propojený s terasou,“ promluvil jsem a snažil jsem si nevšímat Mateusových pohledů. „Dá se odsunout celá stěna na terasu. A můžete si tam vlézt i do bazénu. Sice tam skoro vůbec nejsem, ale dům je pravidelně udržovaný, včetně bazénu. Jen… bývám tam, jen když mám hosty, pro nás dva je ten dům zbytečně moc velký. Dal bych hospodyni vědět, že tam budeme, ale aby se o vás nevědělo, tak ji řeknu, že bude mít do odvolání volno, stejně jako správce, který se stará o údržbu a venkovní prostory. Tak by o vás nikdo neměl vědět. Ne, jen Chris a Li-Wei, ale i vy dva,“ ukázal jsem prstem na Jadena a Tirase, „jste tu jako pěst na oko. Vlastně vůbec celá vaše skupinka je dost specifická. Ani bych se nedivil, kdyby už o vás Julian věděl. A bylo by hodně riskantní, zvlášť po dnešku, kdybyste byli tady, a třeba Blaine nebo Julian by sem přišli. Mohlo by to výrazně zhoršit možnost vaše kluky zachránit.“
Na chvíli jsem zmlknul, když se objevila servírka s vozíkem, a začala nám servírovat jídlo.
„Li-Wei a Chris by měli jet rovnou odsud, doporučoval bych to i Tirasovi. Teda jestli jste pro,“ dodal jsem ještě a čekal na jejich reakci.
Jaden
Tak nějak jsem byl rád. Za Marka i Thomase. Neznal jsem je sice moc dlouho nebo spíš, nebyl jsem u toho, když jim do života vstoupil Joshua, ale tak nějak vím, jak moc ho milovali, a jak moc je sebrala jeho smrt. I když se pak snažili vrátit do normálu a na venek vypadali v pohodě, přesto to už nebyli oni. Ztratili tu jiskru, ten náboj, když museli pořád Joshe usměrňovat, nebo jim přidělával starosti a oni se na něj nejednou i nasrali. Teda spíš Thomas. Mark jen jednou, a to, když Josh udělal tu pitomost, že se nechal dobrovolně chytit Mingem.
Ale i přesto to bylo pořád něco, co Marka a Thomase drželo nad vodou, aniž by si to sami uvědomovali. Ale po jeho odchodu, jako by všechno kolem nich zešedlo.
Nemyslel jsem si, že by se to někdy vrátilo zpátky, přece jen, kolikrát za svůj život můžou dva patneři narazit na třetího, který by jim perfektně sedl, tak jak to bylo v Joshuově případě.
Ale Mateus…
Moc dobře vím, jak těžké je připustit si někoho k tělu a pustit si někoho do svého srdce po smrti miloveného člověka. Vím to moc dobře. Taky jsem si nemyslel, že někdy znovu zažiju lásku.
Ale od chvíle, kdy kluci potkali Mateuse, i když se tomu očividně bránili, přesto jim zdárně nabourával tu šeď, kterou kolem sebe rozprostřeli.
Přál bych jim to. I když nemůžu za ně mluvit, ale přál bych jim to. Mateus byl poděs. Doslova. Fakt nechápu, jak se někdo jako on mohl stát poldou. Ale pokud někdo dokáže Marka a Thomase vytáhnout zase ven z té jejich nory, do které se zahrabali, tak to bude jedině on.
Otázkou ale zůstávalo, jestli ho přijmou a ve svém srdci pro něj najdou nějaké to místečko k Joshovi.
Mimoděk mě napadlo, jak by to dopadlo, kdyby se on a Mateus setkali.
Uchechtl jsem se a zavrtěl hlavou. Jo, to by asi celý Manaus byl rázem vzhůru nohama.
„Já to beru," ozval jsem se, když Nathan přišel se svým návrhem. „Pravda je, že tady zůstat nemůžeme z více důvodů, a Mateusův barák je pro nás všechny moc malý. Nejde si ho tam ani vyhonit, bez toho, aniž by to nevěděl, celý barák. A rozhodně nehodlám sušit, když tu mám Chrise. Kromě toho se nám bude i líp pracovat, když nebudeme jako sardinky v konzervě. Bez urážky Mate. Rozhodně nám to hodně pomohlo, ale Nathanova nabídka pro nás bude výhodnější."
Mateus jen zavrtěl hlavou, něco zabrblal o nevděčnících, i když jsem věděl, že to nemyslí vážně, a když se i všichni ostatní vyjádřili kladně, bylo vyřízeno.
Ale bylo potřeba vyřešit ještě jednu záležitost.
Když se všichni po vynikajícím obědě rozešli do svých pokojů, aby si sbalili tu trochu, co jsme si přivezli do hotelu, poslal jsem Liho a Chrise napřed, protože ti měli věcí víc, popadl Xi-Wanga, nenápadně kývl na Ruana s Nathanem, a pak se spolu s nimi vecpal do Markova, Thomasova a Mateusova pokoje.
„Máme problém," zabručel jsem, když jsem za námi zavřel dveře, a ještě před tím se ujistil, že na chodbě nikdo není, kdo by poslouchal.
„Musíme něco udělat s Tirasem a Calebem. Caleb je na hranici. Není jako my, a celé to nesl těžce už od začátku. Bude stačit málo a najdeme ho s prostřelenou hlavou nebo podříznutým zápěstím. Ten kluk je úplně v hajzlu. Potřebujeme něco, čím ho zabavíme, nebo odvedem jeho pozornost na chvíli jinam. Nebo prostě něco. Cokoliv. A Tiras je časovaná bomba. Nebude to dlouho trvat a jednoho dne se sebere a prostě pojede to Tyrellova sídla bez ohledu na to, jaký to bude mít výsledek. Je úplně mimo, myslí si, že neděláme dost, že všechno zbytečně natahujeme a nejjednodušší by bylo prostě vletět tam a prostřílet si cestu."
Nathan
Byl jsem rád, že můj návrh přijali. A tak už potom oběd proběhl celkem v klidu.
Ale byl jsem celkem překvapený, když si nás potom Jaden zavolal do Thomasova pokoje všechny, kromě Tira, Caleba, Chrise a Liho.
Zamyslel jsem se nad jeho slovy.
„Jo, mám pocit, že Tiras zase začal chlastat,“ zabručel Thomas. „A jediný, kdo ho dokáže srovnat, jsi ty, Jadene. Ale nepotřebujeme, abyste se tady servali. S Calebem nevím. Být na mě, tak mu jednu praštím, aby se vzpamatoval…“
„No, to ty umíš dobře,“ pousmál se Mark.
„No, něco mě napadlo,“ nakonec jsem se po usilovném přemýšlení ozval já. „Říkali jste, že je Caleb počítačový expert a jeden z nejlepších hackerů?“
„No, jo, lepší je jeho přítel Peter, kterého hledáme, ale… Ano, Caleb je taky na špičkové úrovni,“ odtušil Mark.
„V domě je ještě prostorná pracovna. Je tam nějaký počítač, ale nevím, jestli by mu stačil. Co tak mu nakoupit věci podle toho, co bude chtít a on se tak může víc zapojit? Na jednom notebooku toho moc nenadělá. A taky, pokud je fakt dobrý, mohl by se dostat i na satelitní snímání, a třeba by tak mohl kontrolovat Julianovo sídlo a okolí, a třeba se tam někde mihnou i kluci, tak by je mohli vidět. Co se týká nákupu zařízení, není to pro mne problém. I když to v soukromí moc nevyužiju, můžu to pak, až odjedete, použít v provozu hotelu. A co se týká Tirase…“ znovu jsem se zamyslel. „Chce to nějak omezit jeho pití, ale ne na sílu, to by bylo jen ke škodě. A jediné, co mě napadá, je, že by si promluvil s Arnaldem a jeho ženou. Ti dva… no, jsou prostě skvělí, Chris a Li můžou potvrdit.“
Jaden
Protočil jsem očima, když Thomas řekl, že by Calebovi fláknul, aby se vzpamatoval.
Kdyby to pomohlo, zmydlím je oba dva, že by se týden neposadili, ale to by asi k ničemu moc nebylo.
Spíš by to možná situaci ještě zhoršilo.
Naštěstí převzal slovo Nathan a jeho nápad se tak trochu shodoval s tím mým.
„Jo, myslím, že by to šlo. A jo, Tiras zase začal chlastat. Snažím se ho kočírovat, ale mám taky jenom jedny nervy a až mi rupnou, tak ho prohodím oknem i s Calebem. Vím, co prožívají, chápu je, ale tím, že se zahrabou kluky zpátky nedostanou. Zajdu za nimi, a ty bys mohl zavolat tomu Arnaldovi, ať si tu Tirase vyzvedne,“ otočil jsem se na Nathana.
Ještě jsme se domluvili na pár detailech, a pak už rozešli do svých pokojů.
Hned za dveřma jsem si Chrise stáhl do náruče, a i když jsme měli málo času, vzpomínka na to, co jsem slyšel u Marka v ložnici, mě ovládla natolik, že jsem si za chvilku bral Chrisův zadeček a bylo mi jedno, že ho nejspíš slyší celý hotel.
Nathan
Byl jsem rád, že se nápad ujal. A nikdo ani neprotestoval. Navíc to bylo to nejlepší, co mě v tuhle chvíli mohlo napadnout.
Když Jaden řekl, že mám dám vědět Arnaldovi, hned jsem vytáhl telefon a zavolal mu, že se u něho zastavím. Byl právě na hotelu, tak mi stačilo vyjít jen dvě patra, kde jsme měli pracovny a kanceláře, a za chvilku už jsem seděl a vysvětloval jsem mu situaci, a přednesl naši prosbu.
Řekl jsem mu, že hledá svého přítele, ale neřekl jsem mu, že v tom má Julian prsty. Jen jsem mohl doufat, že Tiras nebude takový idiot, aby někoho jmenoval.
Slovo dalo slovo, a za chvíli jsme už klepali na pokoj Tirase a Caleba s tím, že je dva odveze Arnaldo se svojí ženou do mého sídla, kde na nás počkají, pokud tam ještě nebudeme. Kluci jim sbalí všechny věci a pak dojedeme za nimi.
Sice se jim to zpočátku moc nelíbilo, ale nakonec souhlasili. Jen jsem je požádal, aby pokud možno nezmiňovali Blaina nebo Juliana. A snad to zvládnou.
Vzápětí po mně došel Arnaldo se svojí ženou, a tak jsem je hned představil, a už je Arnaldovi přenechal.
Vrátil jsem se do svého apartmá, abych si i já pobral nějaké věci, zavolal hospodyni a správci, že ode dneška nemají chodit, dokud je nezavolám. A když bylo všechno hotovo, a Chris a Li-Wei byli sbaleni, mohli jsme vyrazit.
Bylo potřeba odvézt Liho a Chrise rovnou ke mně, kde s nimi zůstal Jaden a Xi-Wang. S ostatními jsme pak jeli k Mateusovi, abychom je sbalili, i kluky, kteří s námi nebyli, a mohli se všichni nastěhovat do mého domu.
Bylo to po strašně dlouhé době, kdy byl tento dům plný. A já jen doufal, že to k něčemu pomůže.
