Edie
Přijal jsem hovor, a když Charlie vlítl za mnou do pokoje, tak jsem ho jen popadl a přitiskl si ho na hruď.
„Ano, jsem to já. No… Jo… Aha…Cože? Dobře… Vyřídím mu to. Děkuji… Moc vám děkuji Paní Tua a staříkovi vyřiďte, že má u mě dva litry pořádně uleželé hadí vodky. Jo. Na shledanou. Zítra mi prosím dejte vědět. Dobře.“
Zakončil jsem hovor a položil telefon.
Po celou dobu jsem na sobě nedal vůbec nic znát, takže Charlie nemohl vědět, co mi Paní Tua řekla. Ani nevím proč, ale chtěl jsem ho nějak potrápit. Posadil jsem ho na postel a sedl si vedle něj. Chytil jsem ho za ruku a hladil ho po ní, zatím co jsem se mu díval do očí.
„Bylo by to hrozné, kdyby si musel odjet. Nevím, co budu dělat s tak pěknými novými dveřmi. Strašně by se mi stýskalo,“ na moment jsem se odmlčel a podíval se bokem, jakože jsem smutný.
„Budeš si muset vybrat, Charlie,“ dusil jsem to v sobě a dal tomu chvilku napětí.
„Jaký koberec tam dědovi dáme, protože sem přiletí. Stařík ho přemluvil a po vyřízení se soudy, kdy oni zruší moc tvých rodičů, jako právně neplatnou, ho sem Paní Tua pošle,“ usmál jsem se a čekal na jeho reakci, nejspíš mě zabije.
Charlie
Skoro jsem nedýchal, když mě k sobě Edie tisknul a mluvil s paní Tua.
Když mě pak posadil a říkal to, co říkal, všechno se ve mně sevřelo. Ani mi v tu chvíli nedošlo, že slíbil staříkovi dva litry vodky. Určitě to nebylo jen tak… Ale v tu chvíli mi to opravdu nedošlo. A když začal mluvit o tom, že se mu bude stýskat a že si budu muset vybrat, byl jsem skoro v háji.
Budu muset odjet… Nemůžu nechat dědu samotného. Po tomhle už určitě ne.
Až po pár vteřinách můj mozek zpracoval Edieho poslední větu.
Prudce jsem se nadechl a měl jsem co dělat, abych se nerozbrečel. Děda přijede?
„Ty debile!“ vykřikl jsem zničehonic. „Chceš mě mít na svědomí?!“ vyskočil jsem a pěstí praštil Edieho do hrudi.
Pocit, že se mi srdce rozskočí štěstím, kdy jsem to nemohl pobrat v klidu, mě opravdu úplně semlel málem na prášek. Jen zafoukat vítr a rozletím se do prostoru a nezbude po mně ani stopa.
Ještě jednou jsem Edieho praštil do ramene a pak jsem začal divoce přecházet po pokoji a snažil se to rozdýchat a uklidnit se.
Najednou jsem se zastavil uprostřed chůze a musel se chytit stolu, jak se mi zatočila hlava. Všechno napětí za poslední dny ze mě spadlo a já se rozbrečel.
Kurva! Nechci brečet. Brečí holky! Ale slzy si tekly, jak se jim chtělo a vůbec mě neposlouchaly.
„Děda vážně přiletí?“ zeptal jsem se tiše a jen hypnotizoval svoje ruce položené na desce stolu.
Edie
„Já vím, tohle nevylo hezké,“ zasmál jsem se a pozoroval ho, jak chodí sem a tam.
Byl jak lev v kleci, který neví, kde co sežrat. Byl tak roztomilý, měl jsem chuť ho celého… No… Trochu se to v tuhle chvíli nehodilo, ale kašlal jsem na to. Když jsem slyšel ty jeho poslední slova, zvedl jsem se a došel k němu. Prudce jsem si ho k sobě otočil a políbil ho.
„Přijede. Stařík ho opravdu přesvědčil a Paní Tua ho pošle první třídou, zaplatil jsem mu ji. Bude to tam mít lepší, než ve druhé. Budeš si muset zvyknout, že nyní už budeš se mnou. Zvládneš to?“ usmál jsem se na něj.
Charlie
Edie mě chytil a mluvil na mně, ale já ho skoro nevnímal. Stále jsem se snažil uklidnit. Dýchal jsem už o něco pomaleji, i bušení srdce se uklidňovalo.
„Jednou tě asi zabiju,“ zamumlal jsem, a otřel si oči do jeho trika.
Podíval jsem se na něj a konečně se usmál.
„Děkuji… moc děkuji…“ zašeptal jsem a políbil ho. Jen tak lehce na rty, ale potřeboval jsem to. Potřeboval jsem, aby věděl, jak moc vděčný mu jsem. A nejen mu. I všem ostatním. Děda je moje všechno. Je to jediná rodina, co v Anglii mám a já nevěděl, co bych dělal, kdyby se něco stalo.
Pevně jsem ho objal a zapřel se o jeho tělo. Byl velký a jen díky mým dlouhým rukám jsem byl schopen ho obejmout celého. Ale pro mne to znamenalo horu jistoty. Cítil jsem se dobře, když jsem se o něj mohl opřít a vypustit tak svou neustálou soustředěnost, napětí, pocit, že co si neudělám sám, to nemám… Prostě jsem byl šťastný, ale ještě šťastnější budu, až letadlo s dědečkem přistane na Tokijském letišti.
„Musíme nachystat ještě plno dalších věcí, moc jsme toho dneska nenakoupili. A co říkala paní Tua o… no… o nich? Nebyli u mě doma, že ne? Je tam ještě Honda a hospodyně? Jak dlouho bude trvat, než vyřídí ty právnické věci? To je vždycky na dlouho… A půjde to vůbec, když už jim děda podepsal ty papíry? A co peníze co mu vzali? No na ty kašlu, hlavně aby byl děda v pohodě. Určitě musí být z toho všeho hodně unavený a ještě poletí sem. Bude potřebovat pohodlí, musíme dodělat ten pokoj. Musíme to stihnout, aby měl klid… Budu muset ještě zavolat hospodyni a domluvit se co s domem, když tam nebudeme. Asi ji navrhnu, aby se tam nastěhovala, stejně bydlí v malém bytě a tam by to měla lepší…“ začalo mi to v hlavě šrotovat a já mluvil a mluvil.
Edie
Zahřálo mě u srdce, když mi poděkoval. Bylo to takové… hezké. Nikdy mi ještě nikdo za něco takového nepoděkoval, ale taky jsem toho tolik pro nikoho neudělal, jako pro něj.
Tiskl jsem ho na sebe a začal se smát, když říkal jednu věc za druhou a nemohl se zastavit.
„To stihneme a zítra nám Paní Tua zavolá. Jestli chceš, tak hned ráno můžeme vyjet na nákupy, jo?
Tak a teď něco udělám k večeři, abychom se najedli. Konečně mi nějak vyhládlo, po těch nervech. Co by sis přál? Na co máš chuť?“
Charlie
„Dobře, napíšu seznam, co všechno budeme potřebovat, abychom zítra na nic nezapomněli. A žádný trh, to by nás akorát zdržovalo. Na večeři udělej, co chceš, určitě to bude chutnat líp, než můj oběd,“ pousmál jsem se, když jsem si vzpomněl na to, jak se Edie u oběda tvářil.
„Miluji tě,“ políbil jsem ho ještě jednou a pak se vymanil z jeho objetí.
„Ty běž dělat jídlo a já zatím pouklízím bordel, co zůstal v pokoji.“
Na nic jsem už nečekal a zamířil rovnou do koupelny pro vlhký hadr, abych mohl setřít to, co tam zůstalo po mně na podlaze. S přihlouplým úsměvem jsem to setřel a pak začal sbírat věci, které tam zůstaly ležet na podlaze.
Nářadí jsem naskládal do bedny a odřezky a nepoužitelné zbytky materiálu jsem donášel do popelnice.
Měl jsem to skoro hotovo. Ještě jednu várku jsem odnášel vyhodit a z kuchyně to už začalo vonět. Zakručelo mi dokonce i v břiše, jak jsem to ucítil. Hodil jsem poslední bordel do popelnice a zaklapnul víko, když jsem se zarazil.
Měl jsem pocit, jako bych periferně zahlédl nějaký pohyb. Narovnal jsem se a zaměřil jsem zrak mezi stromy. Tiše jsem stál, pozoroval okolí a naslouchal. Ale nic se nedělo. Jen z povzdálí od hlavní cesty byl slyšet tlumeně provoz…
Ještě mezi dveřmi jsem se na moment otočil, ale všude byl klid. Asi jsem už paranoidní, pomyslel jsem si a vrátil se zpátky do domu.
Umyl jsem se a šel do kuchyně za tou úžasnou vůní.
„Mám už hlad,“ ozval jsem se, jen co jsem vešel.
Edie
Zašel jsem do kuchyně a otevřel ledničku, abych zjistil, co tam máme. Vytáhl jsem kuřecí křídla na polévku a dal to vařit s kořením. Nakrájel jsem si zeleninu na tenké plátky a dal do mističky, až bude vývar hotový. Měl jsem instantní nudle, takže to už stačilo jen dát do misky a zalít. Mezitím jsem si nakrájel další zeleninu a masa, na rychlé maso dušené v zelenině. Dal jsem rýži rýžovaru a maso i se zeleninou osmahl, poté jsem do zalil vodou a nechal dusit. Polévku jsem dodělal a nalil na nudle v misce. Mezitím se mi udělalo maso a zelenina. Polévku jsem dal na stůl právě včas, protože přicházel Charlie.
„Trefil ses přesně,“ usmál jsem se a dal na stůl příbor pro Charlieho a mě hůlky.
Začal jsem jíst a přitom ho pozoroval, jak se snažil bojovat s hůlkami i když tam měl příbor.
Uslyšel jsem zvonek a někdo vešel do domu.
„Ahoj, tak jak je?“ objevil se ve dveřích Haruna a nesl nějaké zákusky.
„Ty to jídlo snad cítíš na kilometry, co?“ usmál jsem se a nandal i jemu.
Přisedl k nám a podíval se na mě.
„Honda mi řekl novinky a zůstane u dědy, než odletí. Dokonce ho osobně dopraví na letiště, aby si byl jistý, že nastoupil. Jo a děkuji,“ řekl ještě, než se pustil do polévky.
„Viděl jsem, že jsi dělal druhý vchod. Měl jsi mi dát vědět, pomohl bych ti. Neměl by ses tak vysilovat, to rameno není pořád zahojené,“ napomenul mě a já se na něj naštvaně podíval.
„Jsem už v pořádku a tak namáhavé to nebylo,“ odsekl jsem.
Charlie
Sedl jsem si ke stolu a pustil se do jídla. Ještě že se polévka nejí hůlkami. Teda aspoň já bych ji tak nejedl. Nebudu pít z misky jako nějaký pes.
Když jsem měl na talíři druhé jídlo, trošku mi klesla nálada. Edie uvařil něco podobného jako já. Nejspíš mu to moje nechutnalo, tak mi chtěl ukázat, jak to má vypadat. Ale po prvních soustech bylo odpuštěno.
Nabíral jsem to hůlkami, jak to šlo. Jednou se to musím naučit… Když už jsem se do toho trochu vžil, zazvonil zvonek a během chvilky byl v kuchyni Haruna.
Jen jsem zlostně mlasknul. Nemám ho rád… Ale… Musím se s ním naučit žít. Dojedl jsem a čekal, až dojí i ostatní, protože jsem se nechtěl s Harunou pustit do potyčky. Když už neměli na talíři nic, zvedl jsem se, odnesl jsem si talíř, ale nakonec se ještě zastavil vedle Haruny.
„Jen aby bylo jasno. Až tu bude děda, chci, aby ses k němu choval s náležitou úctou. Je to starší člověk a pro mne znamená všechno. Zkusíš na něj nějaké své yakuzácké manýry a věř, že nedožiješ dalšího rána. Zapomněl jsem ti říct jednu podstatnou věc. Umím střílet a umím i házet dobře nožem…“
Otočil jsem se a odcházel z kuchyně.
„Jdu se osprchovat, pořád mám na sobě tvoje sperma, Edie,“ neodpustil jsem si poznámku a ještě než jsem zmizel za dveřmi, jsem se na Harunu zašklebil.
Edie
Nooo… Velmi zajímavá scénka.
Jen jsem kmital pohledem mezi těma dvěma a čekal bouřku… Taky že přišla, ale trochu jiná.
„Asi nestřílíš tak dobře, jak si myslíš. Že ti to pomohlo při všech těch únosech,“ naštvaně po něm Haruna křikl.
„Haruno, nech to být,“ napomenul jsem ho.
„Jako chovat ke starším se umím. Mám k nim úctu. Nemusel mě hned urážet, když mě ani nezná,“ odpověděl mi ublíženě.
„Promluvím s ním a ty jez,“ ukázal jsem mu na talíř.
Šel jsem za Charliem do pokoje a zavřel dveře, aby nás Haruna neslyšel.
„Prosím, nech ho už být. Tohle si nemusel, tady v Japonsku si starých lidí velmi vážíme. I Yakuza jsou lidi a Haruna se chovat umí, bohužel jen ke starším. Uvidíš, bude se snažit. Ani si nejsem jistý, jestli se vůbec dědečkovi budu líbit já,“ zasekl jsem se, když jsem si tenhle fakt uvědomil.
Charlie
Haruna na mě zařval a já se zastavil, rozhodnutý se vrátit a dát mu jednu mezi oči. Tak myslím, že to posral. Nejsem mafián, abych nosil s sebou zbraň na obchodní schůzky.
Co si jako, kurva, myslí?
A potom, co řekl Ediemu, o tom, že ho nemám urážet, když ho neznám?
Normálně jsem se nervnul. Pár vteřin jsem se rozhodoval, jestli tam vběhnout za ním nebo ne. Nakonec jsem se otočil a šel si do ložnice pro čisté oblečení a vztekle jsem za sebou bouchnul dveřmi.
Jenže hned na to vešel dovnitř Edie.
Vyslechl jsem si, co měl na srdci, ale uvnitř jsem zuřil.
„Nemusel, máš pravdu. Stejně jako vy jste mě nemuseli poučovat o tom, že jsem nevychovaný. Jak a co mám dělat. Stejně jako Haruna mě nemusel urážet při každém setkání. Taky jste mě neznali a soudili jste. A on,“ mávnul jsem rukou ke dveřím, „on to dělá pořád. Já ho jen upozornil na to, jak se má k dědovi chovat, protože to, co přede mnou předvádí… Zákonitě ty pochybnosti potom mám.“ Naštvaně jsem obešel Edieho a otevřel dveře, abych mohl jít do koupelny.
„Ta poznámka o únosu…“ ještě jsem se otočil. „To byla rána pod pás,“ dodal jsem o něco tišeji. „A neboj, dědovi se určitě budeš líbit.“
Zalezl jsem do koupelny, jak nejrychleji jsem uměl. Hned jsem se svlékl a postavil se pod sprchu. Pustil jsem si na sebe chladnou vodu, abych se uklidnil.
Edie
Já se z nich fakt zblázním. Tak, každý má v něčem pravdu, to nepopírám.
Vrátil jsem se za Harunou do kuchyně ve chvíli, kdy on dojídal jídlo a upíjel kávu.
„Ukaž, přelepím ti ta záda,“ zvedl se a vzal ze skříňky věci na převaz, které tam Ayano nechal.
Sedl jsem si na židli a sundal si tričko, aby se dostal na zranění. V rychlosti to strhl, až jsem zasykl, když mi vytrhnul pár chlupů a vyhodil náplast. Vzal druhou a před nalepením mi místo natřel mastí.
„Vypadá to fakt dobře. Rychle se ti to hojí a ty nové náplasti, které se nepromočí, jsou skvělé. Hele, půjdu, ještě mám práci. Nyní je to u nás nějaké divné. Hasany chodí pořád okolo mě a slídí informace pro šéfa, nějak mi to smrdí, takže radši si vše ohlídám,“ zalepil mi ránu a dopil kafe, než zamířil ke dveřím.
„Zase se stavím zítra, abych tě zkontroloval. Takže ahoj a zítra,“ mávl na mě a odešel pryč.
Hasany… Hasany… Něco mi to říká, ale sakra co? Určitě jsem ho znal a zdá se mi, že to byl jeden z kamarádu Haruny, ale nějak si ho nepamatuji. Hasano…
Charlie
Když jsem se začal třepat zimou, přepnul jsem vodu na teplou, Během chvilky se koupelna zamlžila a bylo to tam jak v sauně. Ale bylo mi pod tou horkou sprchou dobře.
Umyl jsem se, a ještě dodělal úpravu chloupků v tříslech, kterou jsem před tím nedokončil. Utřel jsem se a oblékl do čistého trika.
Když jsem sbíral věci ze země, slyšel jsem, jak klaply domovní dveře. Haruna už nejspíš odešel, takže už je bezpečné vyjít ven. Nejspíš bych ho vážně přizabil, kdyby měl nějakou poznámku. Vrátil jsem se do ložnice a ještě zkontroloval telefon a nastavil si budík. Ráno musím na firmu. Měl bych skončit kolem druhé hodiny, tak můžeme potom s Ediem jít nakoupit.
Vlezl jsem do postele a zachumlal se až po krk.
Byl jsem moc rád, že děda přiletí, ale tak nějak jsem byl najednou bez nálady. Ano, Haruna se možná k dědovi bude chovat slušně, ale co já? Co bude, když bude mít ty svoje debilní poznámky ke mně a děda to uslyší? Jak se mám potom chovat? Mám mu všechno odkývat a ještě se usmívat?
A ta poznámka o únosu, mě pěkně dostala.
Jak jsem se měl bránit, když mi píchli nějaký sajrajt? I tak jsem jednomu málem přerazil nos. Ale i tak… Nejspíš asi začnu nosit zbraň všude sebou.
Nebyl jsem schopný myslet na nic jiného, tak jsem vzal do ruky přehrávač, strčil si sluchátka do uší a pustil si hudbu. Už dávno jsem tohle neudělal.
Edie
Slyšel jsem Charliho, jak šel do pokoje a ani jsem neměl chuť jít za ním. V hlavě mě pořád běhalo to jméno a já byl docela naštvaný, že si na jeho obličej nemůžu vzpomenout.
Zvedl jsem se a šel na zahradu, třeba mi čerstvý vzduch pomůže. Sedl jsem si na lavičku a zavřel oči. V mysli jsem se snažil projít celý život na ulici s Harunou. Promítaly se mi ty nejhorší i pěkné vzpomínky a já marně pátral po Hasanovi.
Asi po půl hodině, jsem si začal vybavovat jednu postavu. Ten muž, kterého se mi podařilo málem srazit v železářství. Byl mi povědomý a zároveň mi bylo divné, co tam dělal, i když to bylo široko daleko jediné železářství, byl z města, copak by tam někde něco podobného nesehnal? Hlavně… Proč se mi vybavil, když jsem si měl vzpomenout na Hasanu.
Protáhnul jsem se, abych si trochu narovnal záda a podíval se na ty dveře, co jsem vyrobil. Zvedl jsem se a pro jistotu zamířil pro telefon do pokoje.
Otevřel jsem dveře a spatřil, jak Charlie poslouchá hudbu. Vypadal roztomile, tak jako vždy. Jen jsem ho políbil a vzal si telefon. Myslel jsem si, že pracuje, ale on šel spát, tak jsem ho nechal být a šel jsem zpět na zahradu, abych zavolal Harunovi.
Charlie
Skoro jsem usínal, když do ložnice vešel Edie. Vzal si jen telefon, políbil mně a zase zmizel.
Nechal jsem ho být. Ani jsem oči neotevřel, protože jsem nějak neměl náladu.
Když odešel, jen jsem si ztišil hudbu, abych to měl jako zvukovou kulisu a poupravil si sluchátka, abych se na nich neuškrtil. Přehrávač jsem nechal ležet vedle sebe na polštáři.
Po chvíli jsem opravdu přestal myslet na to, co mě trápilo, a tichá hudba a teplo mně začalo uspávat. Jen jsem vystrčil nohu zpod peřiny a zamotal jsem si ji mezi nohy, jak to občas s oblibou dělávám.
Po chvíli se vše kolem mně začalo ztrácet a já s přicházejícím spánkem začal pravidelně oddechovat.
Edie
„Jo, to jsem já, Haruno. Prosím tě, je možný, že jsem Hasanu zahlídnul tady v sousedství?“ zeptal jsem se ho hned poté, co přijal hovor.
„Hasanu? V okolí? Hasanu? Ty jsi ho viděl?“ najednou se mi Haruna zdál zmatený a trochu vystrašený.
„Asi jo, pokud si ho dobře pamatuji. Bylo mi to divný, když mě oslovil jménem a potom odjel autobusem do Tokia,“ říkal jsem mu dál.
„To je špatný Edie. Musí zjistit, o co se jedná. Zítra ti zavolám, nebo se stavím hned, co budu něco vědět. Je možný že je to jen náhoda, ale u něj tomu nevěřím. Tak zítra, teď běž v klidu spát a všude zamkni,“ napomenul mě Haruna a položil telefon.
Začalo mi to všechno vrtat hlavou. Radši jsem všude zamknul a nenechal nikomu a ni jednu šanci se dostat ke mně do domu. Potom jsem vešel do pokoje a svlékl se do naha. Měl jsem rád, když mě nic netlačilo. Zalezl jsem pod peřinu a ještě Charlimu vytáhl pecičky z uší a položil přehrávač i se sluchátky na noční stolek.
„Dobrou Charlie,“ zašeptal jsem mu do ucha a pevně si ho stáhl do náruče.
Během chvilky jsem usnul.
Charlie
Probudilo mně zvonění telefonu. Poslepu jsem ho nahmatal a přijal hovor.
„Prosím?“ zachraptěl jsem.
Nic… telefon byl hluchý.
„No tak prosím!“
Nic. Jen zvonění se opakovalo. Nejspíš jsem špatně přijal hovor. Rozlepil jsem oči, abych na to viděl…
Jsem blbec… Byl to budík. Rychle jsem ho vypnul, aby nedělal kravál a pak se pomalu vyhrabal z postele. Kašlal jsem na nějakou koupelnu. Měl jsem žízeň a to že děsnou.
V kuchyni jsem si vytáhl vodu z lednice a polovinu jsem vypil na jeden zátah. Dalo by se říct, že mě to trochu osvěžilo. Ale bylo to jen zdání. Zapnul jsem kávovar a dal si dělat kávu. Snad mě probere aspoň ta. Pomalu jsem se šoural k sedačce, sedl si na ni a s přivřenýma očima sledoval ten kávovar z obýváku.
Díval jsem se, jak z konvice začíná stoupat pára a pravidelný sykot vřící vody mě pomalu ale jistě začal uspávat. Netrvalo dlouho a já se sesunul bokem na sedačku a znovu usnul.
Edie
Probudilo mě to nepříjemné zvonění budíku a když jsem přivřenýma očima viděl, jak se Charlie snaží přijmout fiktivní hovor, musel jsem se držet, abych nevybuchnul smíchy. Ještě se mi chtělo ležet a tak jsem dělal, že spím.
Ale po chvíli, když odešel do kuchyně a já slyšel, jak se káva dodělala a nikdo si nenalil do hrnečku, podle zvuku soudě, jsem se zvedl. Došel jsem do obyváku a když jsem viděl, jak Charlie spí, jen jsem se usmál a šel mu nalít kávu. Vrátil jsem se zpět k němu a kávu položil na stolek.
Přisedl jsem k němu. Jeho hlavu jsem si dal do klína a probíral se těmi tmavými vlasy.
„Vstávej Charlie, nebo přijdeš pozdě do práce,“ tiše jsem mu zašeptal do ucha a pomalu s každým dalším opakováním zvyšoval hlas.
Charlie
„…pozdě do práce,“ zaregistroval konečně můj mozek.
Škubnul jsem sebou a rozhodil rukama, až se mi shrnulo triko.
„Kurva! Zaspal jsem!“ chtěl jsem vyskočit na nohy, ale náraz do něčeho mě vrátil zpátky do ležata. Jen jsem se chytl za hlavu, protože to opravdu zabolelo.
Zíral jsem před sebe, jak netopýr na slunečním světle. Pohled mi padnul na hodiny.
Houby zaspal, mám ještě čas tak dvě hodiny, vždycky si nastavuji budík takhle, abych měl dost času se probrat.
Ale v tu chvíli jsem si uvědomil, že ležím na něčem teplém, co jen vzdáleně připomínalo povrch sedačky. Otočil jsem hlavu a zíral přímo do tváře Edieho.
Nedokázal jsem v tu chvíli pojmenovat výraz v jeho tváři.
„Musím… si dát kafe… a… sprchu,“ zamumlal jsem ještě zmateně a zvedl ruku, abych ho pohladil po tváři, kde se měl načervenalý flek.
Edie
No tak tohle si pěkně odpracuje…
Zákeřně jsem se podíval na Charlieho, jak tak hezky leží na mém klíně a mě neuvěřitelně bolí tvář od jeho tvrdé palice.
„Noo… Vidím, že máš spoustu času, takže…“ usmál jsem se.
Prudce jsem si ho vytáhl k obličeji a políbil. Jazykem jsem mu ihned začal plenit jeho ústa. Na moment jsem ho pustil, ale jen proto, abych ho otočil na sedačce a přitáhl za nohy na svůj klín.
Olízl jsem mu krk a jemně ho kousl, abych mu zanechal značku.
„Cítíš? To je moje ranní erekce a víš, co chce?“ usmál jsem se ve stejnou chvíli, co jsem mu rukou přejel po jeho penisu a stiskl jsem.
Druhou rukou jsem mu vyhrnul tričko a pustil se do dráždění jeho krásně vyčnívajících bradavek.
„Nebo na tohle nemáš čas?“ zeptal jsem se potutelně.
Však nevím, kdy má jít do práce.
Charlie
Edie mě přetočil jak káču a přitáhl si mě na klín zpátky. Zarazil jsem se o jeho naběhlý rozkrok.
V momentě jsem měl jeho jazyk v puse, ani jsem nestačil říct slovo protestu. Jakmile se dotknul mého jazyka, okamžitě jsem byl vzhůru.
Jako bych dostal elektrický šok. Automaticky jsem zvedl ruce a zahrábnul mu je do vlasů.
Nechtěl jsem se toho polibku vzdát. Moc rád se s ním líbám. Ještě nikdy jsem nezažil, aby mě obyčejný polibek dostal do stavu, ve kterém jsem se právě nacházel. Skoro okamžitě jsem začal i já pociťovat vzrušení, a když mě Edie chytil za penis, ten se začal hned plnit a růst mu v dlani.
„Co chce?“ vydechl jsem, když podráždil mé bradavky. „Studenou sprchu?“
Přesto jsem se prohnul proti jeho ruce a nohy mu omotal kolem pasu. Znovu jsem pohledem sjel k hodinám.
„Času mám dost,“ podíval jsem se zpět na Edieho a položil dlaně na jeho vypracovanou hruď. Přejížděl jsem po těch pevných svalech k ramenům na jeho záda. Pevně jsem ho chytil a přitáhl si ho k sobě, až mně zalehl.
Jemné chvění v břiše zesilovalo a postupně začalo procházet mým tělem.
Snad okamžitě, kdy jsem si znovu vynutil polibek, ve mně nastartovala touha…
Začal jsem mírně pohybovat pánví proti jeho ruce, která mě stále svírala.
„Dobré ráno, Edie,“ zasténal jsem do jeho rtů, když jsem víc a víc pociťoval touhu po jeho těle.
Po tom, aby si mě vzal…
Edie
„Dobré ráno, Charlie,“ odpověděl jsem mu.
Nejspíš si ani nevšiml, že jsem pořád nahý a to, že neměl trenky, se mi moc líbilo. Rukama jsem mu zajel pod tričko a jedním tahem mu ho sundal z těla.
„Překáželo to,“ ospravedlnil jsem to a začal ho líbat od krku přes jeho bradavky.
Jazykem jsem mu jezdil po naběhlém výčnělku a zuby jej místy podráždil. Vsál jsem ho do úst a rty požmoulal, než jsem se stejně začal věnovat i druhé.
Rukama jsem mu sjel na stehna a pomalu je táhl nahoru k rozkroku. Jednou rukou jsem mu uchopil penis a druhou neomylně orámoval ten hřejivý vstup. Přejel jsem mu po penisu tam a zpátky, až se jeho kůžička přetáhla přes žalud. Prsty jsem mu dráždil vstup a nevnikl dovnitř, dokud jsem si je nenaslinil, aby ho to nebolelo.
Když se to pěkně navlhčilo, tak jsem jeden prst pomalu zatlačil do jeho zadečku.
„Chci tě Charlie, hned, co ty na to?“ usmál jsem se a kousl ho do ucha.
Charlie
Prohýbal jsem se proti Ediemu víc, když začal dráždit mé bradavky. Nedokázal jsem se udržet v klidu. Tahy po mých stehnech jsem vnímal se zatajeným dechem, a když přejel prsty po podbřišku a pak se chopil mé erekce, trhaně jsem se nadechl a málem snad i zaskučel.
Tohle je na mně moc, a takhle po ránu…
Zasunul jsem ruku mezi naše těla a jen jemně se otřel prsty o Edieho tvrdou chloubu, ale vzápětí jsem ji opustil a stiskl jeho ruku, která svírala můj penis. Donutil jsem ho na něm udělat pár pohybů navíc, dech se mi výrazně zkrátil, a když jsem ucítil jeho prst ve svém zadku, neměl jsem daleko, abych se udělal. Vzrušeně jsem oddechoval s pootevřenými ústy, přivíral oči a kůži jsem měl všude tak citlivou, po jeho předchozím dráždění, že každé otření o mé tělo vyvolávalo ve mně další a další vlny příjemných pocitů, které mně celého příjemně svíraly, jako bahenní zábal.
Zvedl jsem hlavu.
„Zeptej se mě ještě někdy na něco takového, a skončili jsme,“ zavrčel jsem.
Otřel jsem se nosem o jeho silný krk, natáhl jeho vůni a vzápětí jsem se mu se zasténáním zakousl do ramene, když se jeho prst otřel o mou prostatu.
Edie
„Mě tak baví tě dráždit, jsi potom tak sexy,“ usmál jsem se a políbil ho.
Myslel jsem, že mi to rameno ukousne, jak moc do něj zabořil zuby.
„Charlie…“ zašeptal jsem a v rychlosti vytáhl z něj prst, protože jsem potřeboval v něm utopit něco jiného.
Promnul jsem si penis a navlhčil si ho slinami, aby to Charlieho tolik nebolelo.
„Promiň,“ řekl jsem omluvně a okamžitě do něj natvrdo najel.
Tak pevně mě sevřel, že jsem málem urval opěradlo, jak moc mě to pohltilo.
Pomalu jsem se v něm začal pohybovat a jeho rty mě tak lákaly, že jsem je musel atakovat polibky.
„Nikdy tě nebudu mít dost,“ řekl jsem nahlas, když jsem ho kousl do ucha.
Zrychlil jsem přírazy a moje ruka se automaticky chopila dráždění jeho penisu, aby ani on nepřišel o nic.
Charlie
„Tebe to baví, ale mě to bere chuť na sex,“ odvětil jsem. „A myslím to smrtelně vážně, Edie.“
Doufám, že si to vezme k srdci, protože při sexu otázky podobného typu vážně k smrti nesnáším.
Ale vzápětí jsem málem vykřikl, když do mne prudce najel. Sevřel jsem ho a rychle to vydýchával.
Prvotní bolest jen pomalu ustupovala.
Začal se pomalu, avšak se zrychlujícím tempem pohybovat a pálení přecházelo již v příjemné tření, které ve mně vyvolávalo jen ty příjemné pocity, které přebily všechno ostatní.
Ať je to jak chce, ať jsem ho zpočátku nenáviděl a chtěl jsem ho zabít, teď po něm toužím každým kouskem svého těla. Není chvilky, abych se na něj se zalíbením nedíval. Využívám každou chvilku, abych se o něj otřel, či ho políbil.
Miluji ho a toužím po něm snad každou vteřinu.
Nechával jsem se unášet tím, co mi dával. Své vzdechy a steny jsem věnoval jeho ústům, když jsem si znovu vynutil polibek, který od něj chutná jak ta nelahodnější mana.
Chvění mého těla přecházelo ve znatelnější třes a už jsem neovládal nic… Ani kousek mého těla, které mu naprosto propadlo.
„Miluji tě,“ zašeptal jsem z posledních sil, kdy jsem byl pod náporem orgasmu donucen přivřít oči, jak se se mnou roztočil celý svět.
Edie
Přejížděl jsem mu po penisu se zrychlující frekvencí, která se rovnala atakování jeho zadečku. Užíval jsem si jeho těsnost a netrvalo dlouho a pohltil mě ten příjemný pocit tepla, který mi otupí smysly, a já věděl, že se brzy udělám.
Ještě víc jsem zvýšil tempo, až bylo nesnesitelné. Ucítil jsem, jak mi jeho erekce ještě víc tuhle v ruce a tělo se mu třese vzrušením. Najednou se mezi naše těla v pravidelných dávkách rozprsklo jeho sperma a já ho s hlasitým zasténáním provázel. Dal jsem do něj všechno, co jsem mohl.
Sehnul jsem se k němu ještě víc a zapřel se o ruce, abych se na něj celý nesvalil. Začal jsem ho líbat, divoce nesmlouvavě, aby si byl jistý, že je jen můj.
„Miluji tě, Charlie,“ zavrčel jsem mu do ucha, když mnou stále projížděly ty dozvuky úžasného orgasmu.
Poté jsem se pustil do dalších polibků.
Charlie
Nechával jsem se protahovat dál, dokud i Edie chvíli po mně neskončil. Bylo to tak příjemné, že jsem ani nechtěl, aby to skončilo. Pokrčené nohy jsem uvolnil a spustil na matraci. Celé mé tělo splynulo s postelí, když dozvuky vyvrcholení odeznívaly. Ještě místy jsem se chvěl a rukama hladil Edieho po zádech. Snažil se mně nezalehnout, ale já ho náhle objal a přitáhl na sebe, protože jeho polibky mě vždy dostaly… Dravé, hluboké, jemné, opatrné… Je to jedno. Jen jedno přejetí jeho jazyka o můj mi bere zbytky zdravého rozumu a já pod ním klidně umřu, jen abych ten polibek prodloužil co nejvíc…
Držel jsem ho v pevném objetí, i když jsem sotva dýchal… Miluji ho… Opravdu ho miluji…
Edie
I přes silné přitáhnutí mého těla k Charliemu, jsem se snažil nadlehčit a nespadnout na něj celou váhou. Pořád jsem byl zapřený o ruce, ale víc jsem ho zarazil do sedačky.
Vše to ve mně příjemně doznívalo a já si to zcela užíval. Polibky jsem ho zásoboval, dokud jsem se nepotřeboval pořádně nadechnout, aby mi nedošel kyslík.
Pořádně jsem si ho podebral a i s ním se zvednul do sedu. Opřel jsem si jeho hlavu o své rameno a dál jsem si užíval to, že v něm můžu být.
Bylo mi tak skvěle… Měl jsem ho tak moc blízko… Miloval jsem ho každou částí těla.
Čelo jsem položil na jeho hruď a jen poslouchal, jak krásně bije jeho srdce. Tak pěkně rytmicky a zrychleně. Ukolébávalo mě to. Přivřel jsem oči a užíval si to vše kolem…
Charlie
Bylo to trochu nepříjemné, když si mě Edie zvedl do sedu. Ale zavrtěl jsem se a lépe se usadil v jeho klínu.
Tato poloha byl vzrušující. Několikrát jsem se mírně pohnul, abych ho víc cítil v sobě.
Chytl jsem ho za hlavu, kterou si o mě opíral a přisál jsem se na jeho rty.
Mravenčivé pocity, procházející mým tělem se vracely zpět. Nepustil jsem ho, nedovolil jsem, aby ze mě ani kousek nevyjel.
Chtěl jsem ho… Znovu…
„Mám ještě spoustu času,“ zašeptal jsem, když jsem jen silou vůle opustil jeho ústa.
Kousnul jsem ho do brady a několik jemných kousanců věnoval jeho krku. Natáhl jsem jeho úžasnou vůni, doplňovanou esencí našeho spojení.
Přisál jsem se k jeho krku, rozhodnutý nechat na něm svou značku. Aby každý věděl, že už někomu patří.
Pevně jsem se ho držel, když jsem znovu, zapřený o kolena, začal pohybovat svými boky a cítil jsem, jak ve mně pomalu opět tvrdne a narůstá stejně jako já.
Edie
Líbilo se mi, jak sám začal pohybovat boky a tím převzal iniciativu. Ani jsem nečekal, že hned takhle po ránu to budu mít dvakrát za sebou, a to ještě má jít do práce.
Usmál jsem se a chytil ho za obě půlky a tvrději si ho narazil na klín, tím se můj penis v něm zase zpevnil do maximální tvrdosti. Opět jsem pocítil, jak mých tělem projelo vzrušení a příjemné mravenčení se rozlilo do mých třísel.
Kousl jsem Charlieho do ucha a potom mu ho omluvně olízl.
„Tak to nechám na tobě, Charlie,“ zavrčel jsem mu do něho a znovu olízl.
Chtěl jsem ho… Snad ještě nenastala chvíle, kdybych ho nechtěl. Nejspíš to v budoucnosti bude řešit dost našich hádek, protože proti jeho tělu nejsem imunní.
Charlie
Cítil jsem Edieho tak hluboko v sobě, že jsem z toho byl celý pryč. Když stiskl můj zadek, jen jsem zasténal a bezděčně tvrdě přirazil na jeho klín.
„Musím si to… nabrat… do zásoby…“ vzdychal jsem do jeho kůže na rameni a neustával v pohybech.
Ještě pevněji jsem se ho chytil kolem krku a víc se tak přitiskl na jeho tělo.
Můj penis se třel o jeho břicho a já ani nepotřeboval jeho ruku, jak to bylo příjemné a já zanechával vlhké stopy na jeho kůži.
Našel jsem si sklon, který mi nejvíc přiváděl do těla ty úžasné pocity, když se jeho penis otíral o mé stěny a dotýkal se mé prostaty. Ty vzrušivé vlny, které se mi tím vysílaly do celého těla, mě zbavovaly posledních zábran.
Mé vzdechy a steny se již nedaly přeslechnout. Zatl jsem nehty do Edieho zad a když mě začal zachvacovat ten pocit přicházejícího orgasmu, jen jsem zaklonil hlavu a cedil jsem skrz zatnuté zuby jeho jméno.
Příjemné brnění zesílilo, přestěhovalo se dolů. Tlak v kulkách a následné cukání v penisu jsem doprovodil už jen třesem a pár nekoordinovanými pohyby své pánve, protože jsem už nebyl schopen se udržet ani na kolenou.
Edie
Jednu ruku jsem nechal položenou na jeho zadečku a druhou mu vsunul do jeho vlasů. Pevně jsem se chytil a přitáhl si ho pro další a další polibky, které se mi tolik líbily. Jazykem jsem mu hladil ten jeho, a i když mě to stálo velké ovládání, nechal jsem ho řídit celý sex. Měl jsem nutkání ho stáhnout pod sebe na sedačku a znova mu ukázat kdo je ten nahoře, ale překonal jsem to.
Nějak jsem chtěl cítit, jak mi tyhle dokonalé pocity dává i on. Jak se nadzvedává a jeho pánev se ještě víc stahuje. Jeho stěny, které mě svírají a pevně drží můj penis, když jde ven. Miloval jsem tu jeho těsnost… Tak úžasný pocit, když jsem ho mohl vyplňovat svou erekcí.
Skousl jsem si rty, když se mi jeho sperma rozstříklo na břicho, bylo to uspokojující, takhle ho dostat do varu dvakrát za sebou.
Oběma rukama jsem mu stiskl půlky a ještě víc mu je roztáhl. Podsadil jsem pánev, abych do něj mohl víc přirážet a trochu si ho nadzvedl. Začal jsem si jej víc brát, až sedačka začala skřípat, jak silné nárazy to byly.
Všechno se ve mě sevřelo a horko mi projelo slabinami, když jsem mu do nitra dával vše, co jsem měl. Moje bílá nadílka vyplnila zbytek místa, co v něm zbylo a ještě v tenkém pramínku vytékala na moje stehno.
Pevně jsem ho objal a přitáhl si jeho tělo na své, když jsem ho začal znovu hladově líbal, jak kdybych se nehodlal zastavit.
Charlie
„Po-potřebuji se-na-dechnout,“ na sílu jsem se odtrhl od Edieho polibků, ale dál jsem ho držel kolem krku a s rychlým oddechováním, ale se spokojeným úsměvem jsem se mu díval do očí.
Moje svěrače ještě sem tam sevřely Edieho chloubu, jak mým tělem probíhaly dozvuky orgasmu. I když to už nebyla taková nadílka jako poprvé, přesto ten prožitek byl neskutečný.
Můj, stejně jako Edieho penis, ubýval na síle, a když zcela ochabl, vyklouzl ze mě, což jsem doprovodil s tichým výdechem.
„Musím se chystat do práce,“ pohlédl jsem na hodiny, kde se minutová ručička o dost posunula. Akorát tak čas na sprchu a snídani.
Pustil jsem Edieho z objetí a zvedl jsem se do kleku. Přejel jsem rukou po jeho břiše, kde se lesklo mé sperma.
„Necháš si to na památku, aby ti nebylo smutno?“ zasmál jsem se a pak trochu s obtížemi z něj slezl. Postavil jsem se a ještě ho chytil zezadu kolem ramen a přisál se mu na krk, kde jsem zanechal další moji značku.
„Byl jsi skvělý. To je lepší než ranní káva,“ rozcuchal jsem mu vlasy a pak chytil hrnek s chladnoucí kávou a pomalu odkráčel do koupelny, abych ze sebe smysl to, co mi teklo po stehnech.
Edie
Vypadal tak rajcovně, když mu moje sperma stékalo po stehnech a on si ho ani neotřel. Jako vždy mě vzrušoval už jen ten pohled, ale musel jsem ho nechat jít do práce a třetí číslo by nejspíš nerozchodil, protože by už z postele nevylezl. Usmál jsem se a zvedl ze sedačky. Zamířil jsem do koupelny za ním a ihned vlezl do stejné sprchy jako on. Vzal jsem si druhou houbu a začal se omývat.
„Myslím si, že na krku mám dost památek na tebe,“ usmál jsem se a pohladil si místa na šíji, které on označkoval.
„Je docela nefér, že tobě to nezůstane. Udělal jsem ti jich snad už dvacet a nic, ani jedna není vidět.“
Umyl jsem se a otřel. Jen jsem si ručník ovázal kolem pasu a vzal jeho hrnek zpět do kuchyně.
„Udělám ti novou a horkou kávu, tahle už nemá chuť,“ pobaveně jsem zahrkal s podivným obsahem uvnitř a poté ho vylil do výlevky.
Dal jsem vařit vodu a dal kávu do nového hrnečku. Čekal jsem, až vypínač klapne a pomalu ji zaléval, až se z ní začalo kouřit a vytvořila se hustá pěna.
Charlie
„Nevím čím to je, ale mě modřiny celkem rychle mizí. Teda aspoň ty malé,“ usmál jsem se, když jsem viděl ty fleky na Edieho krku.
Schoval je hned pod pěnou, když se začal umývat. Byl rychlý. Tak rychlý, že než jsem na něj přestal civět, byl ze sprchy venku. Ani jsem se o něj nestihl otřít aspoň kouskem těla.
Taky jsem se pak doumýval, hodil přes sebe osušku a zamířil do ložnice, abych se převlékl.
Kravatu jsem nechal zatím jen tak volně přehozenou, abych se s ní u snídaně nedusil. Posbíral jsem svoje věci do práce a se vším se nastěhoval do kuchyně.
Na stole, kam jsem si věci položil, už stál hrnek s čerstvou kávou, která nádherně voněla po celém bytě.
„Takové ráno se mi líbí,“ vzal jsem hrnek do ruky a opatrně usrknul, abych si nespálil jazyk. Začal jsem ukládat dokumenty do jednotlivých složek a pak to i s notebookem schoval do aktovky.
„Budu dneska celý den na firmě a nejpozději ve dvě skončím. Mám přijet sem, nebo přijedeš za mnou a pak půjdeme do toho obchodu?“
Natáhl jsem se pro lívance slepené fazolovou pastou. Spousta evropanů tohle nejí, ale mě to chutná. Snad proto, že mám kořeny jinde než právě v Evropě? Nebo proto, že mě život naučil a nejsem vybíravý?
„Vezmu si to sebou, je to dobré,“ mumlal jsem s plnou pusou.
Edie
Udělal jsem ještě lehkou snídani, než konečně vylezl z vany.
„Jo, dám ti krabičky.“
Vytáhl jsem krabičku a dal ji vedle něj na stůl.
„Naber si a já jdu ještě spát. Dopoledne přijde Haruna, musíme něco pořešit. Potom bych pro tebe mohl přijet, jen mi dej vědět, v kolik přesně skončíš. Takže se měj v práci hezky, Charlie,“ ještě jsem ho políbil a zamířil jsem rovnou do pokoje.
Zalehl jsem do postele a zachumlal se do deky, která ještě voněla Charliem a spokojeně jsem usnul jak dřevo.
Charlie
Sledoval jsem, jak Edie mizí v ložnici. Sakra, to jeho – Takže se měj v práci hezky, Charlie, znělo jako – Vypadni už, chce se mi spát.
S povzdechem jsem si sbalil zbytek lívanců a nachystal se k odchodu. Ještě v předsíni jsem odložil věci na skříňku a zašel do ložnice.
Edie byl už v pánu. Jemně pochrupával a já, když ho viděl, jsem měl chuť vlézt za ním pod peřinu. Sklonil jsem se k němu, políbil jsem ho a pak jsem ještě zašel k oknu a zatáhl závěsy, aby ho nerušilo sluneční světlo.
S mírnou závistí, že musím do práce, jsem nakonec přivřel dveře a potichu z domu odešel.
Cesta do práce trvala o deset minut déle, než kdybych jel ze svého bytu.
I když jsem přijel s předstihem, řekl jsem si, že budu vstávat ještě o něco dříve. Nerad jsem chodil někam na čas.
V kanceláři mě už čekala asistentka a konvička s horkým čajem na stole.
Asi ji ty přihlouplé úsměvy, co má od té doby co zjistila, že jsem s Ediem, nejspíš prominu. Stejně ji hodně dlužím…
Edie
Spalo se mi opravdu dobře. Probudil mě až Haruna, který mi vtrhl do pokoje a docela nevybíravě mě probudil.
„Edie… S tím Hasanou to není moc dobrý. Podle rozhovoru, co jsem měl včera s Bossem, tak mu o tobě řekl a musíš se mnou. Je mi to líto, ale nic s tím neudělám.“
Překvapeně jsem na něj civěl a snažil se probudit.
„Dám si sprchu a potom si promluvíme.“
Vylezl jsem z postele a hned vlítl pod studenou sprchu, abych se co nejdříve probral. Neustále mi hlavou lítalo to, co mi Haruna řekl a vše se ve mně stáhlo.
Tohle je průser… Strašně veliký problém… Možná mi skončil život takový, jaký jsem si tak dlouho budoval.
Vypnul jsem vodu a osušil se. S ručníkem kolem pasu, jsem došel zpět za Harunou a sedl si na postel.
„Tak mluv!“
