Otravný duch - Kapitola 4

Jace
Tak tohle bude ještě sranda. Když se Tristian najednou začal červenat, domyslel jsem si, že Roger nejspíš zase něco plácnul. Jo, Tristian prostě nedokáže skrýt emoce.
Ale možná to bylo jen dobře, protože jsem tak aspoň věděl, co můžu čekat.
„Tak jo. Jdeme do města," souhlasil jsem po chvilce zaváhání.
Neměl jsem sice dnes v plánu jít ven, chtěl jsem napřed trochu obhlédnout situaci, ale na druhou stranu se mi nechtělo dřepět v pokoji.
Zvedl jsem se z postele, aby si Tristian mohl zavolat a já se mezitím mohl obléknout.
Moc jsem toho neměl, jen triko navíc a kalhoty, takže žádná hitparáda, ale oblečení bylo čisté a na módní přehlídku nejdeme.
Počkal jsem, až Tristian domluví a doobleče se, abychom mohli vyrazit.
„Vezmeme to oklikou, kdyby náhodou. Drž se u mě, ano?" přitáhl jsem si Tristiana za pas k sobě, když vypadal, že by nejraději přešel na druhou stranu chodníku.
Byla to docela fajn procházka, i když vlastně ani jeden z nás celou dobu nic moc neřekl.
Držel jsem si Tristiana u sebe, vedl jsem ho do města, ukázal mu pěkná místa, a pak jsme se pomalu začali vracet zpátky.
„Jestli nevadí, mohli bysme zajít do baru na panáka. Docela by se to hodilo po takové procházce. Uvidíš, nebudeš litovat."
Pravda byla, že jsem se při té procházce i docela uvolnil, a byla to příjemná změna.

Tristian
Není to tak, že bych ve městě nikdy nebyl. Ale vlastně… Nebyl.
Žiju tady už nějaký ten rok od chvíle, kdy jsem se narodil. Ale vzhledem k tomu, jak to u nás chodilo, moje vycházky po venku se omezovaly jen na nejnutnější. Do školy, do rodinného obchodu, domů, a výjimečně k lékaři. Nakupovat chodila zásadně matka s otcem, maximálně s Johnem. I potom, co jsem utekl z domu, jsem se spíš držel víc v klidných částech města na jeho okraji.
A proto, když jsme vyrazili s Jacem ven, rozhlížel jsem se kolem sebe, a všechno mi přišlo, jako bych byl v jiném světě. 
A navíc, Jace o tomhle městě hodně věděl a ukázal se být skvělým průvodcem.
Jen… Tak trochu to narušovalo to, že si mě držel blízko sebe. A ještě měl ruku kolem mého pasu.
Občas se mi zdálo, že si nás lidé prohlížejí, a měl jsem pocit, že je to snad pohoršuje. A tak jsem se raději na nikoho nedíval…
Prošli jsme toho nakonec docela dost, a začaly mě už i pobolívat nohy. A tak, když jsme zastavili před jedním barem, kývnul jsem na souhlas, ale vzápětí jsem couvnul.
„Nikdy… nebyl jsem nikdy v baru,“ zašermoval jsem rukama. „Ani nevím, jestli… jestli se to hodí. Nevím, jak se na takových místech chovat. Udělal bych ti asi… ostudu.“
Nakonec jsem sklopil pohled k zemi a nejraději bych si nafackoval.
Ale opravdu jsem nebyl nikdy ani v MC Donaldu, natož někde takhle v baru. U nás doma bylo nemyslitelné se tahle bavit. Místo pobuřování na veřejnosti, místo pití alkoholu a všelijaké světské zábavy, jsem musel chodit do kostela.

Jace
Pozvedl jsem obočí, když začal Tristian panikařit a zavrtěl hlavou.
Ten kluk byl vážně úplně marný. Jak do teď dokázal přežít?
Přistoupil jsem k němu blíž a prsty mu zvedl bradu.
„Nepanikař pořád. Podívej, vím že je to pro tebe nejspíš všechno zvláštní, ale kdybych nechtěl, nenabídnu ti to. Neklop pohled, dívej se mi do očí. Já tě neukousnu. Možná občas vyletím, ale prostě mi chybí trpělivost. Třeba to ber jako novou zkušenost, dobře?"
Ještě chvíli jsem se díval do Tristianových očí, než jsem ho pustil a pošoupl ke dveřím.
„Neboj. Pokud se opiješ, odnesu tě," zasmál jsem se, když jsme vstoupili do přítmí baru.
Byl to fajn bar, nebylo tu hlučno, každý si hleděl svého, člověk tu měl dost soukromí, a přitom byla obsluha pozorná a příjemná.
Nebyl to vyloženě gay bar. Sice jsem o něm uvažoval, ale vzhledem k tomu, jak to bylo pro Tristiana všechno nové, nevím, jestli bych to spíš ještě nezhoršil. Proto jsem ho vzal sem, kde bylo každému jedno, co jste zač. Takových barů bylo ve městě poskrovnu, a možná proto nebyly nikdy přeplněné.
Zavedl jsem Tristiana do vzdálenějšího rohu, aby nebyl tak moc na očích a necítil se špatně, a pokynem ruky přivolal obsluhu.
„Pil jsi někdy? Nejspíš moc ne, co? Neboj, nechci tě opít, ale myslím, že tohle by ti mohlo chutnat," pokýval jsem hlavou, spokojený nad koktejlem, který jsem vybral a hned ho i objednal, stejně jako pití pro mě.
Volil jsem pro Tristiana ovocný drink, ne moc silný, něco, co zmírní jeho napětí, a přitom bude chutnat. Sám jsem zůstal u svého oblíbeného zlatavého nápoje s hromadou ledu.
Když nám to servírka donesla, zvedl jsem svou sklenku a naznačil přípitek.
„Nemusíš se bát. Ale když ti to nebude chutnat, řekni si a vybereme něco jiného." 

Tristian
Moje vyslovené obavy, že bych mohl Jacovi udělat ostudu, nebral vůbec na zřetel. Prostě mě dotlačil dovnitř a starej se.
Aspoň že nám vybral stůl dál od všech těch lidí. Měl jsem pocit, jako by si nás všichni prohlíželi a říkali si, co tu dělá takový… Pošuk…
„Prej pošuk,“ uchechtl se Roger.
Ten mi tu ještě scházel.
„Vážně jsem ti chyběl? Hele, jsem tu, tak buď v klidu.“
Mohl bys mi přestat číst myšlenky?
„A proč? Je to docela zábava,“ uchechtl se znovu. „Konečně myslíš na něco jiného než na svou pošahanou rodinu.“
Nemusel jsi mi je připomínat.
„Hele, kašli na ně. Neživí tě, a ani živit nebudou. Jsi dost chytrý a šikovný, aby ses o sebe postaral sám a věř mi… prolezl jsem tu tvou zabedněnou hlavu, a víš co? Tvůj mozek je obdivuhodný. Řekl bych, že ho nemáš jen jako výplň hlavy. Hele, teď se na to vybodni a věnuj se tomu chlapíkovi před sebou. Stejně vím, že jak po něm slintáš.“
„Neslintám po nikom!“ zavrčel jsem už polohlasně. „A buď zticha, ano? Vůbec mi to neulehčuješ.“
„Ay ses nepodělal…“ zabručel Roger, ale na to se konečně stáhnul.
„Promiň,“ omluvně jsem se na Jaceho podíval. „Jen… Roger měl potřebu se vymluvit.“
Ani nevím, co nám vlastně Jace objednal. Vím, že něco říkal, ale do toho mi mluvil i Roger a já tak Jaceho nějak moc nevnímal. A tak, když servírka přinesla pití, jen jsem zamumlal děkuji a popadl tu limonádu a pořádně se napil. Měl jsem žízeň a tohle bylo studené a osvěžující…

Jace
No, tak tohle bude ještě sranda.
Nejspíš ji bude mít Tristan jako z praku, pokud bude takhle pokračovat.
Než jsem ho stačil zastavit, měl v sobě první sklenku. Já do sebe kopl taky tu svoji a objednal další.
„Brzdi, nebo tě do hotelu opravdu ponesu," zasmál jsem se, když do sebe Tristian začal klopit i druhou sklenku.
„Tohle není limonáda, ale alkoholický koktejl. Nejspíš jsi nikdy nepil, ne? Tak musíš opatrně," chytil jsem Tristiana za ruku, promnul mu prsty a sklenici položil na stůl.
Zaujalo mě, jak štíhlé má prsty a velmi jemnou kůži.  Možná jsem jeho ruku držel ve své trochu dýl, než mi došlo, že bych ho měl pustit.
„Promiň," pokrčil jsem rameny, a pak se raději sám napil.
Chvíli jsme seděli potichu, než jsem začal Tristianovi vykládat něco málo o téhle čtvrti a o pár dalších místech, jako je tohle. Během řeči jsem stačil vypít další tři sklenky a Tristian zvládl ještě jednu.
Když jsem ho pak při placení pozoroval, mimoděk mě napadlo, jak asi zareaguje duch na někoho lehce přiopilého.
„Pojď, opři se. Půjde se ti líp," přitáhl jsem si Tristiana víc k sobě, když už jsme byli venku a zamířili zpátky na hotel.

Tristian
Ta limonáda chutnala opravdu dobře. Měla zvláštní ovocnou chuť. Sladkou, přitom mírně nahořklou, ale tahle kombinace fakticky byla dobrá. Jak mi přinesli druhou, hned jsem se zase napil, ale pak se zarazil, když jsem slyšel, co Jace říká.
„Alkohol?“ vyhrkl jsem ze sebe, až jsem se skoro zakuckal. „To… to mi uniklo.“
Ale přesto jsem sklenici vzal a znovu se napil.
„Ale je to fakt dobré,“ pokýval jsem hlavou.
A nejspíš tam nebude moc alkoholu, protože necítím žádnou změnu…
„To si jenom myslíš“ uchechtl se Roger. „Uvidíme za chvíli. Vážně jsem na tebe zvědav. Ještě jsem tě opilého neviděl. I pivo je pro tebe zbraň hromadného ničení.“ 
Pak se ale odmlčel, a podle toho, jak se mé tělo uvolnilo, tak se i víc stáhnul.
Ale, že to nebylo tím, ale opravdu alkoholem jsem pochopil za chvíli.
Najednou jsem měl pocit, že je všechno na světě fajn, že vlastně není žádný problém, ani nevím proč, ale začal jsem se usmívat, a dokonce jsem ani neucuknul rukou, když mě za ní Jace chytil.
„Jo,“ uchechtl jsem se, když se mi mírně podlomily nohy. „Fakt to bude lepší.“
Zavěsil jsem se na Jaceho, a pomalu v pohodě jsem kráčel vedle něj. No, v pohodě… Najednou mi všechno přišlo k smíchu. Bylo mi jedno, co mi Roger říká, a že se tím baví. Všechno své jednání jsem kontroloval, ale…
Cítil jsem se svobodněji, uvolněněji, veseleji, a měl jsem chuť být u Jaceho blízko. Hodně blízko…

Jace
Nejspíš se mi Tristian opravdu trochu přiopil.  
Ale…
Vidět ho takhle uvolněného, slyšet jeho smích, to fakt stálo za to.
A tak nějak nakazil i mě. Ani nevím, kdy jsem se naposledy od srdce zasmál, když jsem vykládal Tristianovi vtipné historky a cítil se u toho sám uvolněně.
Byl to skvělý nápad. Jít ven, a pak do baru.
Jenže mělo to i trochu jiný efekt.
Začínal jsem si až moc uvědomovat jeho blízkost. Navíc, když mu to tak slušelo a byl tak krásně uvolněný.
Okamžitě se mi vybavil jeho krásně kulatý zadeček, až jsem se mírně zachvěl.
„Jsi opravdu divný kluk, víš to?" zasmál jsem se, abych své myšlenky odvedl jinam.
„Ale nevadí mi to. Jsem moc rád, že jsme šli ven," přitáhl jsem si Tristiana ještě blíž.
Chvilku jsme šli mlčky, než jsme začali společně pomlouvat místní usedlíky a stěžovat si na všechno kolem.
Jo, byla to fakt sranda. Ale přesto to všechno to nedokázalo odvést pozornost od mého problému.
Nakonec jsem to nevydržel a opřel Tristiana o nejbližší zídku nedaleko hotelu. Jednou rukou ho objal kolem pasu a druhou přejel po jeho tváři, prsty po jeho rtech, a sunul je pak po hrudi dolů.
„Tak strašně moc… Tak moc bych tě chtěl políbit…" zachraptěl jsem a naklonil se nad Tristianem.
„Tak moc bych tě chtěl líbat."
Nejspíš jsem byl opilý. Nebo se praštil do hlavy. Jinak si nedovedu vysvětlit, proč jsem tak zareagoval.

Tristian
Ani nevím, jestli jsem se někdy tahle smál. Nejspíš asi ne, a přitom… líbilo se mi to.
Nejen to, že jsem se usmíval, smál se nahlas, povídal si s Jacem o různých věcech. Ale vážně jsem se cítil tak nějak svobodněji. Jako by najednou pro mě nebylo nic problémem.
A když mě opřel o zídku a zadíval se mi zblízka do očí…
Nedokázal jsem se od toho pohledu odtrhnout. Táhly mě k sobě.  
Jindy bych už dávno uhnul pohledem, ale teď…
„Tak ti to sluší…“ ozval se Roger. „Jsi sám sebou, takový máš být. Jdi do toho, neboj se…“
Chtěl jsem mu něco odpovědět, ale to on se stáhnul a místo něj promluvil Jace.
„Já… ještě nikdy jsem se nelíbal,“ vydechl jsem, a vůbec mi nepřišlo divné, že o tom tak klidně mluvím.
Prostě to šlo ze mě samo. Dokonce mi ani Roger nepomáhal. Ten se prostě zdejchnul, jako by tu ani vůbec nebyl. Dal mi prostor, volnou ruku…
„Nevím, jak se to dělá…“ řekl jsem polohlasně a položil jsem dlaň na Jaceho tvář.
Pohladil jsem ho po ní a konečky prstů jsem přejel po jeho rtech, a druhou rukou se dotkl svých rtů.
„Nevím, co mám dělat,“ vydechl jsem roztřeseně a sevřel bříško prstu mezi zuby, jak jsem z toho začínal být nervózní.
Ale nebyl to strach. Bylo to něco jiného, něco, co jsem ještě neměl možnost zažít.
„Mám strach, že se ztrapním,“ dodal jsem pak upřímně a přivřel jsem oči.

Jace
Zatraceně!
Byl tak sexy! Jak může být naprosto nezkušený kluk, tak sexy?
A proč mě tak přitahuje?
Má v sobě ducha, kterého musím vymitit. Je to moje práce. Nemíchám práci a osobní život. Už dávno nesoucítím s oběťmi.
Tak proč je tak jiný? Proč je u něj všechno tak jiné?
Přivřel jsem oči, když mi Tristian položil svou ruku na tvář. Byl to vlastně jeho první přímý dotek a byl moc příjemný.
„Neboj se," zašeptal jsem a jeho ruce si omotal kolem svého krku, čímž jsem si ho přitáhl ještě blíž a otřel se o něj.
„Jen pootevři pusu a dělej, co já. Bude se ti to líbit…"
Nemusel mi říkat, že nemá žádnou zkušenost. Věděl jsem to.  
Lehce jsem svým jazykem přejel po jeho rtech, a v přivřených očích hledal případné odmítnutí.
Když jsem nic takového nenašel už mi nic nebránilo v tom, abych naše rty spojil v polibku, který jsem postupně prohluboval.
Bylo pro mě nové, jít na to pomalu a opatrně, ale nebylo to tak strašné.
Líbilo se mi to.

Tristian
Chtěl jsem to zkusit. Lákalo mě to. Tolikrát jsem si představoval, jaké to bude, ale sám se sebou se líbat prostě nejde.
Říkal, že se nemám bát?
I přesto, jak odvážný jsem v jednu chvíli byl, tak teď, když si mé ruce omotal kolem svého krku a já se tak na něj skoro natiskl celým tělem, odvaha mě najednou snad i opustila.
Rozechvěl jsem se, když se jeho rty dotkly mých, a hlavně když mi je olízl.
Už jsem chtěl couvnout, ale jeho jazyk v mé puse…
Naprosto mě zbavil slov a ubil zbytky mého odstupu. Nečekal jsem, že to bude až takový pocit. Takový… takový…
„Jace…“ zasténal jsem, když se po chvíli mírně odsunul a já se mohl nadechnout.
Ano, zapomněl jsem i dýchat.
Co mám dělat? Mám mu ten polibek oplatit? Nebo mám počkat, až mě zase políbí? Nebo se mu to nelíbilo a on teď přemýšlí, jak to zahrát do autu?
Co mám dělat? Rogere! Co mám dělat?!
Ale ten zmetek se neozval. Jako by najednou ani nebyl. Hodil mě do vody a plav… Naučíš se to.
„Promiň, já… asi to nebylo ono…“ začínal jsem opravdu ztrácet svou chvilkovou jistotu.
Opřel jsem se čelem o Jacovo rameno a zavřel oči.
Stále jsem se chvěl, ale nebylo to tím, že bych brečel, nebo tak. Prostě jsem začínal pociťovat jakési zvláštní, a přitom příjemné pocity. Vzrušení… to je ono.
„Vážně se omlouvám. Líbilo se mi to…“ zamumlal jsem do jeho ramene. „Ale… opravdu to neumím. Zkusím… můžu to… zkusit ještě jednou?“
Zvedl jsem hlavu a zadíval se na něho.
Ani mě nenapadlo, že by nás tu mohl někdo vidět. Teď jsem prostě dostal první polibek, a já to chtěl ještě jednou. Nechtěl jsem Jaceho zklamat, ale taky…
Zatoužil jsem znovu se s ním líbat. Tak moc se mi to líbilo, i když jsem byl určitě marný.
A když Jace přikývl, znovu jsem ho chytil kolem krku a opatrně se celý rozechvělý přitiskl svými rty na jeho… 

Jace
Vážně jsem si to užíval, a kdybych se nepotřeboval nadechnout, asi bych ani nepřestal.
I při světle pouličních lamp bylo doslova vidět, jak Tristianovi září oči.
Tohle byl skutečně on, a já... Já chtěl vidět víc.
Skoro jsem ani nevnímal jeho slova, která by mě možná normálně odradila.
Ale teď jsem si jen Tristiana přitiskl ještě víc na sebe a polibek prohloubil a zintenzivnil.
Po chvilce líbání jsem opatrně zajel jednou rukou pod jeho triko, abych mohl pohladit Tristianovi jemnou a horkou kůži, a pak podráždit bradavky.
„Neomlouvej se," zašeptal jsem do jeho ucha, olízl ho a přesunul se na krk.
„Líbí se mi to… Moc se mi to líbí. Máš jemné rty a chutnáš úžasně. Chtěl bych tě líbat všude… Chtěl bych tě vidět nahého. Dotýkat se tvého těla…"
Jemně jsem kousl Tristiana do spodního rtu, a pak se mu zadíval do očí.
Jo, jasně. I když bych chtěl, nezašel bych až do konce hned takhle na poprvé. Ale aspoň to málo by mi stačilo, abych se aspoň trochu uklidnil.
Asi jsem se fakt musel zbláznit. Jinak to nevidím. Skoro tu žebrám o sex panice, kterého ani pořádně neznám, a který je posedlý otravným duchem.
„Slibuju, že neudělám nic, co nebudeš chtít… Jen bych ti toho chtěl ukázat víc. V pokoji… V posteli…"  
Znovu jsem Tristiana políbil, sevřel ten jeho úžasný zadeček a vyhodil si ho do klína.
„Neboj se… Držím tě…" zachraptěl jsem, a přitom okusoval jeho krk.

Tristian
Napjatě jsem čekal na Jacovu reakci. A ta za chvilku přišla.
Zachvěl jsem se ještě víc, když mi olízl ucho a přesunul se na krk.
Netušil jsem, že něco takového může být až tak vzrušující. Břichem mi prolétlo snad milión motýlů, polechtali mi svými křidélky snad každý orgán, a já znovu jsem roztřeseně vydechl.
Spíš jsem zavzdychal, a to několikrát, zvlášť, když si mě vyhoupl nahoru a stiskl můj zadek.
Nohy jsem kolem něj omotal, stejně jako ruce kolem jeho krku, abych nespadl. Ale kupodivu jsem se cítil bezpečně v jeho sevření, a taky… Moc dobře.
Přivíral jsem či, když se stále věnoval mému krku, a na moment mě napadlo, že nejspíš vrchol mého sexu bude tohle, a já se udělám už jen právě z toho, jak moc mě to bralo.
Byl jsem z toho tak mimo, že teprve se zpožděním mi došla slova, která říkal.
V posteli… Já s ním. Chce mi ukázat něco víc… On mě…
Takový hezký muž a se mnou? Nespletl se? Nedělá si ze mě srandu?
„Jsi idiot,“ odfrkl se Roger.
Bylo to tak nečekané, že jsem sebou cuknul a víc Jaceho sevřel, až jsem ho musel snad u skoro udusit.
„Líbíš se mu. Tak do toho jdi a zapomeň na všechny ty blbosti, na které myslíš. Jak dlouho chceš být ještě panic? S takovou si nikdy nikoho nenajdeš. Užívej si život. Máš možnost, tak to nezahazuj…“
Ale… znám ho teprve chvíli…
„No a co? Hele, neříkal, že tě chce znásilnit. Takže v tom mu můžeš věřit. Když se ti to nebude líbit… o čemž pochybuji,“ uchechtl se Roger, „tak mu to prostě řekneš a on přestane. Věř mu.“
Jak hluboko jsem klesl, že si musím nechat radit od ducha?
„Jsi idiot,“ znovu si odfrknul Roger a vzápětí ho zase nebylo.
Ale, ať jsem se snažil najít jakoukoliv výmluvu, proč to nemám dovolit, žádnou jsem prostě nenašel.
Chtěl jsem to zkusit. Opravdu chtěl, a Jace… Ano, líbí se mi. I když je starší než já, je moc hezký a v jeho společnosti… No, je mi dobře…
„Měli,“ mírně jsem povolil sevření a jednou rukou jsem Jaceho jemně potahal za vlasy, aby mě přestal okusovat, jinak se tu nejspíš opravdu udělám, a pak se propadnu hanbou, protože jsme venku.
„Měli bychom asi jít. Jsou tu… lidi… a já… já to… já… chci to zkusit… s tebou… v posteli…“

Jace
Můžu o někom říct, že je roztomilý?
Tristian byl úplně jiný, jako by z něj opadnutí stresu, strachu a napětí udělalo skutečného člověka.
Připomněl mi motýla, krásného motýla, který se vylíhl z šedé a nic neříkající kukly.
Divné přirovnání, ale žádné jiné mě nenapadlo.
Nespokojeně jsem zabručel, když mě Tristian odtrhl od okusování jeho krčku, který mě tak lákal.
„Hotel… postel…" vyrazil jsem ze sebe nesouvisle.
Byl jsem úplně mimo. Můj mozek se přestěhoval dolů a dožadoval se jediného.
Nechtělo se mi ale Tristiana vůbec pouštět, jako bych se bál, že si to najednou rozmyslí a uteče.
Pevně jsem ho držel, a aby nemyslel na lidi okolo, nepřestával jsem ho líbat.
Do hotelu jsem doslova vpadl a rovnou zamířil do výtahu, který byl naštěstí prázdný. Přitiskl jsem Tristiana na zeď výtahu a můj polibek už dávno nebyl pomalý a opatrný.
Měl bych na to jít pomalu. Věděl jsem to. Ale nešlo to zastavit.
Skoro jsem z Tristiana serval triko a jednou rukou zajel pod jeho kalhoty.
Cesta z výtahu k pokoji byla skoro stejně tak dlouhá, jak od baru do hotelu, protože jsem neustále zastavoval, tiskl Tristiana na stěnu, líbal ho a hladil.
„Nedokážu to zastavit… Jsi tak sexy… Tak vzrušující…" zachraptěl jsem, když jsme se ocitli v pokoji a já Tristiana opřel o dveře.
Na vteřinu jsem se odtáhl, abych si přetáhl triko přes hlavu, na moment si na sebe Tristiana přitiskl, abych cítil jeho kůži na své, než jsem si kleknul, abych konečně ochutnal i něco jiného.
Zasypal jsem Tristianovo bříško polibky, než jsem se vrhl na jeho bradavky, kterým jsem dal, co proto.

Tristian
Za normálních okolností, bych se styděl k Jacovi přiblížit na centimetr, a teď…
Teď, i když jsem se občas nenápadně rozhlédl, jsem dovolil tohle všechno.
Myslím, že jsme někoho po cestě na chodbě i potkali, ale neměl jsem čas se ani zastydět. Najednou jsem byl úplně jiný…
Nechal jsem ho, ať mi dělá všechny ty věci, ve výtahu jsem myslel, že se pod těmi příjemnými pocity skácím k zemi, ale Jace mě pevně držel, stejně jak na chodbě i při těch líbacích zastávkách.
A nejen já, ale i u něho jsem cítil, jak se chvěje vzrušením, a to bořilo i ty poslední zbytky zábran, které bych normálně měl
Nedokázal jsem uvěřit tomu, že někdo jako já dokáže takhle působit na druhého.
Hlava se mi mírně točila, a bylo mi už jedno, jestli je to alkoholem, polibky, doteky nebo tím, co Jace říkal. Bylo mi to absolutně jedno, a bylo by mi i jedno, kdyby mi do toho teď Roger začal kecat.
Neposlouchal bych ho. Teď jsem to byl já, Jace, a něco, co jsem doposud neokusil a teď mám možnost.
A já to strašně moc chtěl.
Jace opravdu věděl, jak mě dostat do tohoto stavu, kdy jsem už nebyl schopen odmítnout, a ještě mu sám nabízel svá ústa k polibku.
Když se na mě v pokoji natiskl svým polonahým tělem, a já ucítil jeho horkou kůži na své, už to nebyl jen povzdech, bylo to už hlasitější zasténání, jak silně mě zasáhla touha chtít víc.
Už tak jsem byl rozdrážděný, a když se začal věnovat mým bradavkám, vyšel ze mě prazvláštní zvuk, jak mě to málem dostalo do kolen.
„Netušil… jsem, že tohle…“ přejel jsem si dlaní přes prsa a zachvěl se. „že to může být tak… ani nevím co…“ dodal jsem zadýchaně vzrušeným hlasem.
A že jsem sexy? Nemyslím si, ale ta slova ve mně vyvolala další bouři.
„Líbí… se mi to…“ zachraptěl jsem, a vůbec mi už nevadily ani jeho ruce v mých kalhotách a na mém zadku.

Jace
V duchu jsem zaúpěl a málem šel do kolen.
Tristian byl sice panic, ale jak byl nezkušený, tak byl zvídavý a bezprostředně svůj, a to se mi líbilo.
Moc se mi to líbilo.
„Vzrušující? Je to vzrušující?" napověděl jsem Tristianovi.
Konečně jsem ze zubů pustil jeho bradavky, naposledy je olízl a vytáhl se znovu nahoru.
„Pokud se ti něco nebude líbit, zastav mě. Jsem na samé hranici a sám bych se zastavit nedokázal," zachraptěl jsem, zadíval se Tristianovi do očí a následně mu své vzrušení ukázal.
Sundal jsem si zbytek oblečení a v ruce protáhl už značně naběhlý penis.
Potáhl jsem jednu Tristianovu na svůj penis a spokojeně zabručel. Jednu svou ruku jsem znovu položil na jeho zadeček a druhou prsty lehce sevřel jeho bradu a zadíval se mu do očí.
„Teď tě svléknu, odtáhnu si tě na postel, celého tě okoušu, vykouřím tě, vylížu tvůj sexy zadeček, a pak si ho spolu vyhoníme. Nejraději… Nejraději bych tě ojel tak, že by sis ráno nesedl, ale to si necháme na příště. Vzrušil jsi mě jako nikdo za poslední dobu, tak poneseš následky..."
Nečekal jsem na odpověď, vrhl se na Tristianova ústa, a přitom ho tlačil k posteli.
A jakmile jsem ho položil na postel, splnil jsem první hrozbu a sundal Tristianovi i zbytek oblečení.
„Ukaž se mi…" zachraptěl jsem, když jsem si sedl na paty a pořádně roztáhl Tristianovi nohy, abych viděl úplně všechno.
Jeho dírka s sebou tak krásně cukala, že jsem si olízl rty a spokojeně zabručel.
„Jsi vážně moc sexy," potáhl jsem své ruce po Tristianových stehnech, po jeho bříšku, podráždil bradavky, a pak se dlaněmi zapřel o matraci vedle jeho hlavy.
„Celého tě sním, pokud mě nezastavíš," zavrčel jsem a kousl ho do brady.
I když jsem byl na samé hranici, chtěl jsem mu dát prostor a čas si to promyslet. Bylo tohle pro něj všechno nové, a já byl přece jen chlap, co mu ublížil. Co mu chtěl ublížit.
Teda, ne jemu, ale Rogerovi.

Tristian
Myslel jsem, že tentokrát opravdu omdlím, když se Jace přede mnou svlékl a ukázal se mi tak, jak ho Pán Bůh stvořil. A co teprve, když potáhl mou ruku na jeho penis. Nejspíš se mi v tu chvíli zastavilo srdce.
Byl tak… pevný, a tak… velký… Větší než můj…
Ale Jace mi nedal čas nad tím přemýšlet. Ani jsem se nenadál, a ležel jsem úplně nahý na posteli, s roztaženýma nohama, a Jace klečel mezi nimi a dychtivě si mě prohlížel.
Znovu jsem poznal nový pocit. Takový, kdy jsem se styděl a zároveň se mi to líbilo.
Musel jsem se i červenat, nebo spíš červenat víc než předtím, protože takhle jsem se ještě nikdy nikomu nevystavoval.
Snad bezděčně jsem si olízl rty, když jsem pozoroval jeho pootevřená ústa, a přejel si rukou po břiše, až jsem zavadil o můj penis.
Dal jsem překvapeně ruku hned pryč. Ani jsem si neuvědomil, kdy se to stalo, kdy jsem ztvrdnul a teď mi stojí jak stožár.
Snad jen jednou jsem si ho chtěl vyhonit, a i když přišlo to, co mělo, nebylo to ono, a ještě jsem měl pak několik dní pocit, že jsem udělal něco nepatřičného.
„Nedívej se… tak na mě. Stydím… se…“ zamumlal jsem a překryl si oči paží. „Ale… líbí se mi to,“ dodal jsem ještě tiše.
Jen jsem doufal, že ho tím neodradím. Absolutně jsem ani nevěděl, co bude následovat, a to všechno, co říkal…
Vykouřit, okousat, vyhonit si ho navzájem, vylízat dír…
Co?!
Vytřeštil jsem oči, když mi ta slova došla a posadil se.
„Nech toho, nebo ti zdrhne,“ ozval se Roger.
Ale… to přece… to se nedělá… je to…
„Je to úplně normální a věř mi… není nic lepšího. No, teda je, ale na to si nejspíš ještě musíš počkat. Takže, Tristiane… neboj se toho. No, já zase jdu. Je docela zábava to sledovat, ale… nechám vám soukromí.“
Ani jsem nepostřehl, že se Roger stáhnul, tak jsem měl plnou hlavu toho, co říkal on, co říkal Jace.
Ale možná má pravdu. Sice je to divné, dělat něco takového, a nevím, jestli to dám, ale když to Roger říká a Jace se tváří, jako by to byla opravdu normální věc…
Nakonec jsem Jacovi přikývl, nahnul se k němu a dal mu lehký polibek.
„Můžeš… pokračovat…“ špitnul jsem a můj pohled sjel na jeho rozkrok, a lehce jsem se dotkl jeho penisu, jako bych se chtěl ujistit, že je opravdu skutečný, a není to nějaká atrapa…

Jace
Nejspíš dlouho nevydržím.
Zničí mě. Jo, zničí mě.
Každá jeho reakce byla naprosto přirozená a mě to prostě nedovolilo přestat, i kdybych chtěl.
„Tohle je… Nebezpečné…"  zavrčel jsem a sevřel Tristianovu ruku.
Povalil jsem ho znovu na postel, věnoval mu žhavý polibek, a pak se sunul dolů po jeho krásně rozpáleném těle.
Olízl jsem penis po celé délce, podráždil jazykem žalud a na moment nasál do pusy.
„Lahůdka," zvedl jsem k Tristianovi oči a jazykem dráždil jeho žalud.
„Teď si dám něco lepšího," mírně jsem Tristiana kousl, a pak se posunul níž, pohrál si s jeho kuličkami, než jsem se dostal k tomu, co mě lákalo nejvíce.
Zvedl jsem Tristianův zadeček, naznačil mu, ať si podrží nohy pod koleny, a pod hlavu mu ještě strčil polštář, aby dobře viděl na to, co mu budu dělat.
Napřed jsem špičkou jazyka začal dráždit kůžičku, ale nedalo se to dlouho vydržet, když jsem měl pod sebou něco tak úžasného.
Během chvíle jsem Tristanovu dírku velice důrazně vylizoval, občas si pohrál s jeho penisem a celou dobu pozoroval jeho nádherné reakce a tvář, která nedokázala lhát.

Tristian
Nevěděl jsem, co mám dělat dříve. Už jen to, že po mně Jace chtěl, abych si chytil nohy, mi přišlo zvláštní, a cítil jsem se v první chvíli tak nějak divně. Jako na nepříjemné lékařské prohlídce.
Přesto jsem to udělal, i když se zavřenýma očima, jak jsem se styděl, ale další jeho činy mě nakonec donutily oči otevřít, zvednout na moment hlavu a podívat se na něho.
Nejspíš jsem to neměl dělat.
Když jsem viděl jeho hlavu mezi mýma nohama, když jsem cítil jeho jazyk tam… tam…
Hlava mi padla zpátky na polštář a mohl jsem se studem propadnout.
Ale to, co se do mého těla vlévalo od míst, o které Jace pečoval…
Stud pomalu ustupoval. Ani to jinak nešlo. Protože…
Nejspíš jsem umřel a přišel do nebe. Jinak jsem to, co se se mnou dělo, ani nedokázal pojmenovat.
„Ja-Jace…“ málem jsem se zalknul, když jsem se snažil vydolovat ze sebe jeho jméno.
Ruce se mi třásly, nohy taky, ale snažil jsem si je držet tak, jak chtěl. Jen jsem netušil, jak dlouho to vydržím.
Čím dál víc se na mě hrnul ten nový, zvláštně příjemný pocit. Takový, který jsem nezažil ani při mém prvním a jediném onanování. Tohle… tohle prostě bylo jiné. Lepší. Daleko lepší…
Ty zvuky, co vycházely z mých úst jsem ani nedokázal zadržet. V jednu chvíli jsem se roztřásl celý, a snad musela vibrovat i postel.
„Jace… nem… já… nej…“ zaskučel jsem mezi jednotlivými steny, pak jsem zachrčel, zatnul jsem prsty do svých stehen a napjal se, když se přese mně převalil tak silný pocit, až jsem měl pocit, že to prostě nevydržím.

Jace
Bože! Já jsem snad do teď vůbec nežil.
Nebo jsem byl tak dlouho na suchu, že mi teď bylo jedno, koho ojedu.
Ne. To ne. Zas takový zoufalec jsem nikdy nebyl. Prostě měl Tristian v sobě opravdu něco, co mě nutilo rušit všechny své pravidla. A tím, co má v sobě, jsem nemyslel zrovna Rogera.
„Ale, ale, ale…" zavrčel jsem a podchytil Tristianův penis u kořene.
„Mám svůj plán, tak buď hodný kluk, jinak ti budu muset dát na zadeček. Chceš to ukázat?" provokativně jsem se na Tristiana usmál, ale nečekal na odpověď.
Sundal jsem Tristianovi ruky z jeho nohou, převrátil ho na břicho a vytáhl do kleku.
Jazykem jsem okamžitě zaútočil na jeho dírku, krátce ji podráždil, než jsem se zvedl a ten kulatý zadeček mírně propleskl.
„Takhle dostaneš, když budeš zlobit…" zachraptěl jsem, když jsem Tristiana převrátil znovu na záda, pokousal mu bradavky a políbil.
„Je na řadě můj další slib…" zvedl jsem se do sedu, potáhl Tristiana za nohy, abych ho narazil na svůj klín, a pak v ruce sevřel naše penisy.
Neubránil jsem se hlasitějšímu zastenání, a už se nedokázal zastavit. Zrychloval jsem tempo, líbal Tristiana, okusoval ho, prstem dráždil okolí dírky. A když jsem viděl, že to na něj jde, z posledních sil jsem pustil naše penisy a sehnul se.
Byl jsem sám na hraně, ale tohle jsem chtěl udělat hlavně pro Tristiana.
„Udělej se… Chci tě ochutnat…" zachrčel jsem, pohltil najednou celý jeho penis a prudce nasál.

Tristian
Už jsem čekal uvolnění, ať už by to bylo, jak chtělo, ale vzápětí jsem měl skoro na krajíčku, když to Jace náhle utnul.
Byl jsem tak natlakovaný, že jsem měl pocit, jako bych se v tu chvíli měl rozletět na tisíc kousků a už se nikdy neposkládat dohromady.
Ani jsem neprotestoval, když mě Jace převrátil na břicho a několikrát mě pleskl po zadku.
Byl to další vjem, který jen umocňoval všechno tohle, co se dělo, a já to vážně nestíhal zpracovávat. Teď jsem jen strašně moc toužil to dokončit, protože jsem opravdu byl na rozervání.
A nakonec k tomu došlo. Jen jsem vykřikl, když Jace nasál můj penis a já nedokázal zbránit tomu, aby moje sperma začalo plnit jeho ústa.
Jen v hlavě mi lítalo, že to ne… ať to nedělá… že to musí být hnusné…
Ale nahlas jsem dokázal jen sténat, vzdychat, snad i kňourat… Třásl jsem se po celém těle a nebyl schopen ovládat ani jednu část svého těla.
Nejspíš bych tam potom ležel jak placka ještě týden, než bych se vzpamatoval, ale Jace popadl mou ruku s tím, že už prostě je na hranici. A svým vzrušeným hlasem…
A moje ruka na jeho penisu… Snad automaticky jsem s jeho pomocí dělal ty pravidelné pohyby, které se o něco později zrychlily, díval jsem se do Jacových očí, když se nade mnou sklonil a začal mě líbat, nedokázal jsem se od toho prostě odtrhnout.
A když to na něj přišlo…
Vážně byl nádherný. Moc hezký muž, který se právě s mou pomocí udělal a jeho sperma pokrývá moje břicho…
Lesk v jeho očích, horké rty, smyslný pohled jemně zastřený tím, co prožíval, jeho vzrušený dech i jemné chvění jeho těla, když prožíval svou slastnou chvíli.
Ani nevím, jak jsem tohle všechno stíhal vnímat. Pořád jsem se ještě dost nevzpamatoval z toho, co jsem prožil já, a teď…
Teď jsem byl úplně v háji. Až tak, že jsem popadl Jaceho kolem krku, prudce si ho k sobě přitáhl, až na mě dolehl celým tělem, a hned jsem mu nabídl polibek…

Jace
Bylo to tak uvolňující.
I když to byla práce rukou, což jsem sám dělal dost často, tak to bylo úplně jiné.
Ani mi nevadilo, když si mě pak Tristian stáhl na sebe a sám políbil.
Nebylo to už takové divoké, přesto jsem neodolal, abych si z jeho jazýčkem nezatančil vášnivý taneček.
„Jsi neuvěřitelný, víš?" políbil jsem Tristiana na krk a zadíval se mu do očí.
Měl je krásně zastřené, tváře mírně červené, a rty napuchlé od polibků.
Vždycky jsem se o své milence staral a vnímal odezvu. A Tristian byl jako otevřená kniha.
Každý jeho záchvěv, jeho nadechnutí a vydechnutí, tlukot srdce.
Převrátil jsem se na záda a Tristiana vytáhl na sebe. Hladil jsem ho po zádech a zadečku, líbal na krku, nebo okusoval jeho rty.
„Krásné zakončení dne. Moc ti to sluší, víš? Konečně jsi sám sebou. Jsi to ty. A já jsem rád, že jsem to viděl. Pokud ale chceš, půjdu spát na gauč. Jinak zůstanu tady."
Neměl bych. Měl bych to skončit. I když nic nezačalo. Ale nechtělo se mi teď nic řešit. Bylo mi prostě fajn.
Nelitoval jsem. I kdyby se to nakrásně už neopakovalo, nelitoval jsem. A doufal, že si to Tristian nezačne vyčítat, protože to by mě tak trochu otrávilo.
Může mít pochyby, občas i já měl pochyby, ale ne výčitky. Každopádně, i kdyby to skončilo jakkoliv, svou práci dotáhnu do konce a Tristianovi pomůžu.
„Zítra ráno možná vstanu dřív než ty. Nevím, za jak dlouho se vrátím, ale doufám, že mi mezitím neutečeš."
Kruci. Proč mám takovou potřebu ho pořád líbat?
„Už jsem ti říkal, jak lahodně chutnáš? Nejraději bych si dal další zákusek," kousl jsem Tristiana do brady a krátce se zasmál.

Tristian
Ještě jsem nikdy nic takového nezažil.
Bylo to naprosto nejlepší zakončení dne. I když jsem si nejdříve myslel, že se půjdeme jen projít, a pak se spořádaně vrátíme do hotelu, tak tohle… Tohohle nebudu nikdy litovat.
Ještě nevím, jak se budu cítit, nebo tvářit, až se ráno probudím s čistou hlavou, bez alkoholového opojení, ale pro teď… Teď to prostě hodím za hlavu, protože by byla škoda něčím pokazit tak příjemně strávený den i večer.
„Takhle to má být… nemyslet na blbosti a prostě si užít. Jsi mladý, Tristiane, a dalo by se říct, že doteď jsi vlastně ani pořádně nežil. Jen přežíval. Líbilo se ti to viď? A počkej, až tě jednou někdo pořádně ojede, jak se sluší a patří, se vším všudy. To potom budeš koukat, jak je to skvělý pocit…“ ozval se najednou Roger.
Bylo to tak nečekané, že jsem málem Jaceho kousnul do jazyka, jak jsem se lekl. 
Nemůžeš mě varovat, než se ozveš?
„A jak asi, Trisi. Poslat ti zprávu, nebo ti zatelefonovat? Hele, nepřemýšlej nad kravinama a věnuj se svému milenci…“
Milenci? To, jako Jace je teď můj milenec?
„Co myslíš?“ uchechtl se Roger, stáhnul se a nechal mou otázku bez odpovědi.
Pravda byla, že mi u Jaceho bylo dobře.
Ale únava se opět začala hlásit, a mě se pomalu začínaly zavírat oči.
„Chutnám?“ zamyslel jsem se, a pak mě polilo horko.
A kdybych byl oblečený, řekl bych, že mi pot stekl až do trenek, jak jsem se orosil z toho uvědomění, co tím: ‚Lahodně chutnáš…‘, vlastně myslel.
Ale přesto jsem mu opětoval polibek, a když nám došel dech, tak nějak automaticky jsem se na něm uvelebil, a nakonec ty oči zavřel.
„Zákusek… zítra… ti nějaký… koupím… nebo… udělám… něco málo… uvařit umím… zákusek teď… na noc… nen…“

Jace
Asi budu muset Tristianovi vysvětlit pár věcí.  
Jen jsem protočil oči nad jeho pojetím zákusku, ale než jsem stačil něco říct, byl tuhý.
Já ještě chvíli usnout nedokázal. Jen jsem přes nás hodil deku, jednu ruku složil pod hlavu a druhou nepřítomně hladil Tristianova záda.
Trvalo mi, než jsem konečně usnul, protože jsem přemýšlel. Přemýšlel jsem nad tím, co bylo a co bude. Ne, že bych se do Tristiana hned zamiloval, pořád jsem musel poslat Rogera na onen svět a tohle tak trochu nebylo v plánu, ale zase jsem nebyl jen tak do větru. Prostě si vrznout a nazdar.
Otázka ale samozřejmě bude, jak to vezme Tristian. Pokud bude litovat, nic víc mezi námi už neproběhne. Ostatně, jsem chlap, co mu chce něco vzít. Jsem chlap, kterého se bojí.
Nakonec jsem usnul velmi tvrdě, a tak nebylo divu, že jsem se ráno probudil, sotva začalo svítat a byl jsem odpočinutý jako už dlouho ne. Tristian spal pořád na mě, rozpláclý jako žába, a bylo mi i líto ho budit.
Opatrně jsem ho sundal na postel a prsty odhrnul vlasy z tváře.
„Jsi vážně zvláštní kluk. Opravdu zvláštní," zašeptal jsem a prstem ho pohladil po tváři.
Ještě chvíli jsem se díval na jeho spící tvář a pokoušel se ospravedlnit mě chování, než jsem nakonec s povzdechem vstal, přešel do koupelny, abych se opláchl a ulevil si, než jsem se vrátil zpátky do pokoje.
Převlečený jsem byl během chvilky, a po chvilce přemýšlení jsem na papír naškrábal vzkaz, že jsem šel ven, ale nevím za jak dlouho se vrátím. A snídani že má objednanou, jen si pak má o ní zavolat, až se vzbudí. Ještě jsem ho varoval, aby byl opatrný, nikomu neotevíral dveře a rozhodně nevycházel z pokoje, a pak už jsem lístek položil na polštář vedle jeho hlavy a potichu vyšel ven.