Axel
Celou cestu zpátky, a to jsem šel pěšky, jsem přemýšlel nad tím, co se vlastně do teď stalo. Wayne byl zvláštní muž.
Zvláštní, tajemný, uzavřený.
Měl špatné zkušenosti? Někdo mu ublížil, že se bojí věřit?
Nejspíš.
Ani mě nenapadlo pochybovat o jeho bezúhonnosti. Tak trochu jsem měl odhad na lidi. A i když mi
Wayne o sobě nic neřekl, tušil jsem, ne, věděl jsem, že by neublížil ani mouše a nikdy neukradl ani žvýkačku.
Ani nevím jak, ale najednou jsem se ocitl před domem. Povzdechl jsem si, když jsem uviděl otevřená okna. Někdo z bráchů se mezitím vrátil domů.
„Ale, tady je náš Cassanova! Co ten protáhlý obličej, dostal si košem?" zahalekal Isai přes celou kuchyň, sotva jsem se objevil ve dveřích.
„Tady si někdo vzpomněl, že má taky bráchy," přisadil si Zaine se svým typickým hlubokým hlasem, který stál u linky a nejspíš přemýšlel nad tím, kterou večeří nás zabije dneska.
„Nechte toho. Benji si prochází těžkým obdobím," okřikl ty dva Darien, který seděl za stolem a civěl do tabletu.
Hmm…
Řekl jsem, že mám své bráchy rád? Nesnáším je!
Zavrčel jsem a raději se posadil za stůl. Věděl jsem, že by mi stejně nepomohlo odejít a někam se schovat, spíš bych to jen zhoršil.
„Tak jaký je? Povídej," otočil se na mě hned Darien a odložil tablet.
Zahlédl jsem jen nějakou pitevní zprávu a fotku mrtvoly.
„Co to máš?" přemohla mě zvědavost, ale Darien zavrtěl hlavou.
„Napřed ty, a pak já."
Parchant. Věděl, jak na mě.
Povzdechl jsem si, a pak se nepřítomně usmál.
„Je… dokonalý. Starší než já, ale krásný, chytrý, laskavý, milý a v posteli nepřekonatelný," vydechl jsem a přivřel oči.
„A, do prdele," probral mě Zainův hlas, a taky hrobové ticho. „Je v tom, až po uši."
„Jo, to je," přisadil si Isai, který se, ani nevím kdy, posadil naproti mně.
Wayne
„Byl jsi na výletě? Myslel jsem, že na motorce už nebudeš jezdit,“ zadíval se na mě Maxim, když jsem se konečně dohrabal do lokálu převlečený a připravený na práci. „Ani ses pořádně neozval. Už jsem měl obavy, co se s tebou děje. Odejít s neznámým chlapem, neozvat se víc jak dva dny… Co kdyby tě někde kuchnul?“
Jen jsem protočil oči, ale když jsem pak viděl jeho pohled, přistoupil jsem k němu a na moment ho objal. Věděl jsem, že má o mě starost, tak jsem mu to nemohl zazlívat.
„Neboj se. Všechno v pohodě. Byly to nejlepší dva dny za posledních několik roků,“ odstoupil jsem, převázal jsem si barmanskou zástěru a začal si chystat bar. „A nejlepší sex…“
„Nejlepší sex? A to jsi poznal jen z jedné noci?“ začínal být Maxim zvědavý čím dál víc.
„Z jedné noci, z rána, pak z dopoledne, z další noci, dalšího rána, a zakončeno perfektní masáží.“
Myslím, že Maxim spolkl muchu, nebo dostal obrnu, nebo já nevím. Hleděl na mě s otevřenou pusou, a teprve, když jsem mu zamával rukou před očima, zhluboka se nadechl a vydechl.
„Já chci taky,“ zakňoural.
„Nech si zajít chuť, nebo si najdi někoho jiného, mléčná čokoládko,“ usmál jsem se na něho.
Maxim se nezlobil. Byl mulat, a občas jsem mu tak přátelsky říkal. Opravdu byl hezký. Nebyl černý ani bílý, byl něco mezi. A spousta chlapů se po něm otáčela. I ženských, ale ty statečně ignoroval.
Raději mě však už nechal pracovat, i když jsem na něm viděl, že má na jazyku spoustu otázek. A nejspíš jim později asi ani neuniknu.
Alex
„Nejsem," odsekl jsem Isaimu, ale jeho pohled říkal, že jsem ho absolutně nepřesvědčil.
„Hele, Benji, vždyť my ti to přejeme. Konečně se pořádně zamilovat," usmál se Darien a já měl chuť ho praštit.
Moc dobře věděl, jak nesnáším, když mi říká Benji, což byla zkratka od Benjamina.
„Jak se ten tvůj jmenuje?" zakřenil se na mě Isai.
„Není můj a Wayne," prskl jsem a už začínal litovat toho, že jsem s Waynem nezůstal v baru.
„Řekni nám něco! Bože, Benji, leze to z tebe, jak z chlupaté deky! Něco zajímavého o něm, celé jeho jméno, prostě něco," zakoulel očima Darien.
„Nevím nic a je to prostě Wayne," zabručel jsem a založil si ruce na hrudi.
Moje odpověď bráchy aspoň na chvilku uzemnila.
„A kde ten tvůj, prostě Wayne, pracuje?" přerušil ticho po chvilce Zaine a bedlivě si mě prohlížel.
„V baru. Jako barman," zahučel jsem.
„Takže mi chceš říct, žes šel do baru, tam sbalil barmana, vychrápal se s ním, pak si ho přitáhl k nám domů, zase se s ním vychrápal, pak jste někam odjeli a prostě jsi s tím prostě Waynem strávil tři dny a nic o něm nevíš?" zeptal se nevěřícně Isai.
Jen jsem pokrčil rameny, ale raději jsem sklopil pohled. Jako, když to řekl takhle, znělo to fakt nezodpovědně a naprosto nevhodně pro mou pozici. Mohl jsem ohrozit nejen sebe, ale i své bráchy.
„Věřím mu. Vím, že přede mnou něco tají, ale věřím mu. Je fajn a mé instinkty mě nikdy nezklamaly," řekl jsem po chvilce ticha.
Když už se zdálo, že napětí je téměř hmatatelné, Darien si povzdechl a podle cinkání se Zain vrátil k vaření.
Teprve tehdy jsem se odvážil zvednout hlavu a setkal se s upřeným pohledem Isaiho hnědých očí, které měl po otci.
Nakonec si ale jen povzdechl a potřásl hlavou.
„No, kdybys nebyl můj brácha, už bych tě dávno seřval, za to, jak nezodpovědně ses zachoval. Ale hodněkrát jsi pomohl a tvé instinkty taky. Takže to nechám být. Ale… proč sis teda o něm něco nezjistil?"
„Nechci. Nechci to dělat za jeho zády. Navíc, já mu taky neřekl, že jsem polda. Teda skoro. a ani jsem mu neřekl, čím se živí mí bráchové. prostě chci, aby mi to řekl sám. Aspoň tak budu vědět, že má ve mě důvěru," pokrčil jsem rameny.
„Je zabouchnutý," ozvaly se současně tři hlasy a já se zašklebil.
I když…
Byl jsem? Dokázal jsem se tak rychle do Wayneho zamilovat?
Wayne
Luis už pomalu začal pouštět hosty do baru, a já už musel začít fungovat jako barman. Druhý den jsem měl mít volno, ale slíbil jsem Ronaldovi, že za něho vezmu ty tři hodiny, co za mě odpracoval, takže on mohl jít do práce později.
Normálně se bar zavírá ve tři hodiny ráno, takže než se to všechno uklidí, než se převleču a posbírám k odchodu, tak budu doma až někdy v pět nebo v šest. No, moc spánku asi mít nebudu, ale nevadí. Ten jeden den to zvládnu.
Hudba už hrála, a i když bych se jindy už nejspíš kroutil a vrtěl do rytmu, dneska jsem na to jaksi neměl náladu.
Ani jsem nevěděl proč.
Ale došlo mi to hned potom, co se ke mně znovu přitočil Maxim.
„Vypadáš, jako by ti uletěly včely,“ podal mi objednávku na další drinky. „Povykládej, jak bylo, že na to nemůžeš přestat myslet?“
Podíval jsem se na něho, jako by mi právě řekl, že nebe je žluté a měsíc černý. Nechápal jsem, proč by mi měly uletět včely…
„Co?“ vydoloval jsem ze sebe jediné slovo.
„Hej, Wayne! Vzpamatuj se! To jsi ještě pořád duchem s tím chlapíkem? Jak se vlastně jmenuje?“
„Axel a něco…“
„A jaký ten pán Axel a něco vlastně je? Vypadáš, jako bys měl bezva den a nedokážeš na něho přestat myslet. Však to měla být jen jednorázovka, ne?“
„Jo,“ zabručel jsem. „Jednorázovka na dva dny a tři noci.“
Přihodil jsem led do skleniček, připravil objednávku a pak to šoupnul k Maximovi.
„Neříkej, že ses do něho zabouchnul! Po dvou dnech! Wayne!“
Skoro mi dýchal na krk, jak se ke mně přes bar nahnul.
„V žádném případě,“ odfrknul jsem si. „Ale musím uznat, že to byl opravdu fajn výlet. Teda dva výlety. A naučil mě jezdit na koni.“
„No, tak to vypadá vážně…“ popadl Maxim tác s objednávkou a rychle odtancoval za hosty, aby dlouho nečekali.
Utřel jsem si pracovní plochu od kapek, poukládal špinavé sklenice do myčky, a pak jsem se lokty opřel o bar a nepřítomně zíral před sebe.
Tak, říkal že je to vážné, jo? Mohlo by to tak být?
Axel
Povzdechl jsem si a složil hlavu do dlaně.
Opravdu bych se mohl do Wayneho zamilovat?
No, tak divné by to zase nebylo. Vážně to byl skvělý chlap.
Jenže…
Pořád tu byla ta neviditelná překážka, ta zeď, kterou si Wayne kolem sebe postavil, a za kterou mě nechtěl z nějakého důvodu pustit.
Ale ani já k němu nebyl upřímný a možná to taky vycítil? Měl bych mu říct pravdu a vsadit na to všechno?
„Benji!"
Škubnul jsem s sebou, když mi Darien zařval do ucha.
„Co blbneš?!" vrátil jsem mu stejně hlasitě.
„Mluvili jsme na tebe, ale ty jsi byl úplně mimo," ušklíbl se Isai a jeho pohled mluvil za vše.
„Nejsem… to je jedno!" mávl jsem nakonec rukou, protože ani s jedním z nich bych se nedohádal.
Místo toho jsem se zadíval na Darienův tablet a raději odvedl pozornost jinam.
„Co je to?"
„Měníš nějak moc rychle téma, bratříčku. Ale dobře, slíbil jsem ti to. I když, nepočítej s tím, že jsme už skončili," pohrozil mi prstem Darien a já jen protočil oči.
„Je to můj nový případ," ozval se Zaine od sporáku, od kterého to začalo poněkud nevábně vonět.
Asi si dnes nedám večeři.
„Je to už třetí případ za poslední půl rok. Mladá holka, ještě ne plnoletá, brutálně znásilněná, mučená a předávkovaná. Pohozená na krajnici, jako kus smetí," zavrčel Zaine a já věděl, že tohle je pro něj citlivé téma.
Ostatně jako pro nás všechny. Někdo by mohl říct, že si jeden zvykne, když vidí mrtvoly každý den, ale není to pravda. A pokud si zvyknete, tak je s vámi něco špatně a měli byste tu práci přestat dělat.
„Podle všeho je to spojeno s jedním motorkářským gangem, který řádil zhruba před rokem, pak se po něm slehla zem, a teď se očividně zase vrací zpátky. Určitě si o nich taky slyšel, ale všichni se to snažili ututlat, protože s gangy byly vždycky problémy a mohlo by to skončit katastrofou."
„Co je tohle?" ukázal jsem na další zprávu a fotku mrtvého muže a obrázek vedle něj.
„Vypadá to na jednoho z členů z toho gangu. Ale zatím nemáme spojitost mezi ním, jimi a těmi mrtvými holkami. Toho chlapa jsme našli podříznutého v jednom skladišti. Nejspíš se borci mezi sebou nepohodli. A ten obrázek je tetování gangu, co mají na lopatce. Podle všeho by se mělo jednat o GAVOS, ale jak říkám, zatím nemám žádnou spojitost," odpověděl mi Zaine.
Hlavou mi probleskla bláznivá myšlenka, ale byla tak rychlá, že jsem ji nestačil ani zpracovat.
A ani jsem se k tomu už pak nedostal, protože Isai do mě začal zase rýpat, prostě ta jeho profesionální deformace, a já se raději zdekoval do pokoje.
Bez večeře.
Wayne
Když se bar zaplnil, už jsem neměl tolik času na všechny ty myšlenky na Axe.
Měli jsme tu jednu partu, která cosi slavila a pití teklo doslova proudem. Takže jsem se musel otáčet.
Ale když kolem druhé hodiny odešli, a trochu se to v baru uklidnilo, měl jsem konečně čas si pouklízet ten největší bordel, doplnit pití, které už pochybělo, a trochu si odpočinout. Sice jsem pořád dělal objednávky, ale už to nebylo tak hektické.
„Všiml jsem si vzadu venku motorky. Je to pěkný kousek,“ promluvil najednou jeden z hostů, který už asi půl hodiny seděl u baru a pil už druhý panák brandy. „Komu patří?“
V hlavě mi okamžitě zablikalo výstražné světýlko. Pozorně jsem si ho prohlédl a zapřemýšlel, jestli je to někdo z GAVOSu. Ale pokud ano, tak jedině někdo nový, protože jeho tvář jsem si rozhodně nevybavoval, a já měl dobrou paměť na tváře. Ze srazů, které jsme měli, jsem si zapamatoval prakticky všechny, kdo se tam za těch pět let objevili.
Ale i přesto jsem byl opatrný.
„Netuším,“ pokrčil jsem rameny. „Občas se stane, že si tam někdo z hostů něco takového zaparkuje, aby svého miláčka uchránil od poškození, kdyby parkoval před barem. Už se stalo, že se tam auto nabouralo do zaparkovaných aut a motorky. No, a motorka se tam dozadu v pohodě vleze.“
Převzal jsem si od něj prázdnou skleničku, a šel mu nalít dalšího panáka podle jeho přání.
Všiml jsem si, jak se po mých slovech rozhlíží kolem sebe, pozoruje hosty a zřejmě tipuje, kdo by mohl být majitelem toho skvělého stroje.
„Není vám teplo?“ postavil jsem před něho skleničku.
Otočil se ke mně, pak na sebe mrknul do zrcadla za barem, a na to si střel pot z čela.
„Jo, trochu je,“ zahlásil a hned si sundal bundu.
Upil si ze skleničky, a pak se znovu na barové stoličce otočil a rozhlížel se po baru. A ve chvíli, kdy byl ke mně otočený zády, jsem zpozorněl ještě víc. Z poza nátělníku, kousek nad lem, mu vyčuhovalo tetování.
Nedokázal jsem přesně určit, jestli je to tetování GAVOSu, ale rozhodně tam byla vidět příslušnost k nějakému motorkářskému gangu. Některé jsou si i dost podobné a já bych ho musel vidět celé. Ale zeptat se na tetování, by bylo moc okaté a já na sebe nechtěl upozorňovat. Ale pokud je to někdo nový z GAVOSu, tak mám problém…
Už jsem od té chvíle nedokázal myslet jen na Axe, ale do hlavy se mi vkrádaly myšlenky i na Gavyna.
Věděl jsem, že mě stále hledá, a moje motorka je tak trochu specifická. Mám na ni své vlastní úpravy. Co když dal všem vědět, že mě můžou najít podle ní?
Možná jsem ji neměl z garáže vytahovat. Měl jsem ji nechat schovanou ještě dalších deset let.
Axel
Dlouho do noci jsem jen ležel na zádech, zíral do stropu a přemýšlel, co asi Wayne dělá.
Při vzpomínce na něj, se mi ale okamžitě vybavila i fotka toho mrtvého muže.
Bráchům jsem to neřekl, ale v mnoha směrech připomínal Wayna. Stejná výška, postava, věk, barva očí i vlasů, délka vlasů. Jistě, na světě je mnoho lidí, co má světlé vlasy, modré oči, měří stejně a mají podobnou postavu, ale pro mě takové detaily a náznaky znamenaly mnohem více.
Nakonec jsem to vypustil z hlavy. Wayne měl čerstvé tetování a vypadalo jinak. A mnoho mužů si nechává potetovat lopatku. Na tom nic není.
Nakonec jsem přemožen svými myšlenkami usnul.
Ráno jsem se probudil, sotva začalo svítat. Musel jsem se sbalit a připravit do školy.
Ale už ve sprše jsem věděl, že budu počítat každou minutu do setkání s Waynem.
Vlastně už ani nevím, jestli jsem mu řekl, že za ním přijdu? Jo, myslím, že řekl.
Uchechtl jsem se a vzápětí se zarazil. Chvilku jsem jen tak stál, zíral na kachličky, a pak zaúpěl.
Já se nejspíš vážně zabouchl! A teď se chovám jako puberťák!
Poplácal jsem se po tvářích, abych se uklidnil, a pak vylezl ze sprchy.
Umýt zuby, učesat to, co se nedalo učesat, naházet věci do batohu, vzít klíče od auta, seběhnout do kuchyně, dát vařit kafe, rychle udělat sendviče, pár si jich zabalit, a než se objevil v kuchyni Darien, už jsem byl na půl cesty do garáže.
„Večer jdu za Waynem a nevím, kdy se vrátím!" zahulákal jsem ještě, a pak hodil šipku do auta a rychle nastartoval, abych nemusel zase poslouchat ty kecy.
Wayne
Ten chlapík, tam posedával ještě asi hodinu.
Mezitím se mi povedlo přitočit se k Maximovi a šeptem mu sdělit, ať nikomu neříká, že ta motorka je moje, kdyby se náhodou někdo ptal, a bradou jsem ukázal na toho někoho.
Maxim věděl, že jsem byl kdysi u jednoho motorkářského gangu, a že jsem od nich odešel, protože jsem se rozešel s bývalým přítelem. A že se k nim nechci vrátit. Ale podrobností jsem ho ušetřil už z principu. Nechtěl jsem mu přidělávat starosti, a čím méně toho věděl, tím lépe pro něj.
Když pak ten chlapík odešel, oddechl jsem si. Ale přesto jsem asi pět minut po jeho odchodu vyběhl ven, abych zkontroloval svoji krásku.
Zdála se být nedotčená, a taky jsem neviděl nikoho poblíž.
Přesto mi vrtala hlavou jedna věc.
Mohl to být někdo z GAVOSu, ale proč se ptal na motorku? Určitě proto, že znal její popis, nebo i ne, a prostě se mu jen líbila. Ale, pokud by byl schopný Gavyn popsat moji motorku, nebo ji ukázat na fotce těm, kteří se přidali ke gangu později po mém odchodu, tak jim mohl ukázat i moji fotku.
Pár společných jsme jich měli, takže by v tom nebyl problém.
„Buď na sebe opatrný,“ vyšel se mnou ještě Maxim ven, když jsem pak v pět hodin konečně mohl jít domů.
Šel jako první, zkontroloval, jestli je vzduch čistý, a pak teprve na mě mávnul, že můžu vyjít.
„Kdyby něco, tak hned volej, ano?“ objal mě a políbil na tvář.
Maxim byl jen o rok mladší, ale opravdu byl hodný a starostlivý.
„Neboj, v šest večer jsem tu jako na koni,“ plácnul jsem ho po zadku, a pak už jsem nasedl na mou krásku, motor zaburácel do ranního ticha, a za chvíli jsem už byl na cestě domů.
Motorku jsem zaparkoval do podzemní garáže v nedalekém komplexu, který byl hlídaný. Takže jsem měl jistotu, že se ji nic nestane. Sice jsem si připlatil, ale raději to než o ni přijít. A stejně jsem se chystal, že jakmile odpracuji ty tři hodiny za Ronalda, tak si ji odvezu do garáže a znovu ji schovám.
Pro jistotu.
Když jsem pak později osprchovaný uléhal do postele, abych se pořádně vyspal, zapomněl jsem na tu příhodu z baru a znovu jsem si vzpomněl na Axe.
Nejspíš ještě spal, nebo třeba už vstával do školy, zatímco já se teprve vrátil z práce.
A znovu se mi vybavily ty jeho nádherné zelené oči, i ta jeho udělaná postava. Nevím, co to se mnou je.
Jedna jednorázovka, a měl bych ho hned vypustit z hlavy.
Ale nešlo to. A ve chvíli, kdy jsem už nedokázal zabránit spánku, se moje myšlenky ještě stihly zatoulat znovu k němu, a k tomu, že se vlastně už těším na to, až ho večer uvidím.
Axel
Asi si vážně budu muset s Waynem promluvit. To dopoledne bylo ve škole utrpení a několikrát jsem se přistihl, že vůbec neposlouchám výklad a jen tak civím do blba. A co teprve, když jsme měli hodiny jen pro sebe. To už jsem neudělal vůbec nic. I kluci, se kterými jsem se bavil a chodil s nima hrát basket, si mě pak začali dobírat, kdo je ten šťastlivec, který mi tak popletl hlavu.
Raději jsem jim jen odsekl, protože jsem se o tom nechtěl bavit. Sám jsem vlastně ani nevěděl, co říct.
Čím víc jsem nad tím přemýšlel, tím míň mě toho napadalo.
Po poledni jsem zapřemýšlel, jestli už Wayne vstává nebo ještě spí, a pak už na něj zase nepřestal myslet.
Chyběl mi.
Jeho klidná povaha, vystupování, úsměv, jeho oči, jemná kůže, smyslná chuť. Všechno na něm mi chybělo, a já si uvědomil, že bráchové měli nejspíš pravdu.
Ale pořád jsem nevěděl, co Wayne. Třeba se to večer rozhodne. Přece jen jsme se teď několik hodin neviděli. Mohl si to rozmyslet, potkat někoho jiného, a až večer přijdu, ani o mě nezavadí pohledem.
No, nevyčítal bych mu to. Nic jsme si neslíbili.
Ve dvě jsem začal přemýšlet, že se na to vyprdnu a pojedu domů. Stejně jsem z toho všeho měl houby a jen plnou hlavu Wayna. A při představě, že tam budu trčet další čtyři hodiny se mi udělalo šoufl. Ale nakonec jsem se zařekl a při poslední přednášce dokonce dával i trochu pozor.
Wayne
Když jsem se probudil, snad automaticky jsem hmátnul rukou vedle sebe, jako bych tam chtěl někoho najít.
Ale pak jsem si uvědomil, co jsem právě udělal, a s nervózním mlasknutím jsem vstal, abych si došel na záchod a šel se ještě trochu dospat. Bylo kolem jedné, a já pořád cítil ten spánkový deficit. A taky se mi po směně v baru, a pak ve spánku, znovu ozvaly namožené svaly.
I když to už nebylo tak strašné, stejně jsem nakonec spolknul prášek na bolesti, abych nedostal ještě svalovou horečku, nebo co.
Nejspíš bych měl začít nějak pravidelně cvičit, nebo chodit do fitka, abych se trochu udržel v lepší fyzické kondici, a jen tak mě něco neporazilo.
Ale to promyslím, až se probudím podruhé.
Když jsem se vrátil do postele, zkontroloval jsem budík, abych vstal nejpozději ve čtyři a měl dost času se ještě probrat. A pak jsem se otočil na bok, zmuchlal jsem v objetí druhý polštář a s debilním úsměvem, že se blíží čas, kdy Axe znovu uvidím, jsem nakonec usnul.
Když mě pak za další tři hodiny ten otravný budík probudil, měl jsem divnou náladu.
Ne, snad proto, že jsem musel vstávat. Ale proto, že jsem si uvědomil, na co jsem vlastně před usnutím myslel, a taky o čem se mi zdálo. Spíš o kom.
Je to vážně v prdeli. Musím to ukončit. Ne… Těším se na něho, a je mi jedno, že je mladší, že je menší, a že to bude nejspíš zase jen návštěva a povyražení na noc.
Jo, netěším se na Axe, ale těším se na ten skvělý sex.
Jo, to bude určitě ono, pomyslel jsem si, když jsem se pořádně osprchoval umyl vlasy, vysušil, najedl se, a pak se oblékl a konečně vyrazil do práce, abych nepřišel pozdě.
Tentokrát jsem si vzal na sebe jen obyčejné hadry, protože jsem motorku chtěl pak zagarážovat, a nepotřeboval jsem si oblékat motorkářské věci na tu krátkou cestu po městě.
Axel
Vážně jsem se nemohl dočkat a poslední minuty doslova odtrpěl. Ale jakmile padla šestá a s tím i konec přednášky, hodil jsem čáru a v momentě byl u auta.
Wayne nejspíš už byl na baru a chystal se. Strašně moc jsem se za ním těšil, ale…
Když tam přijdu, sotva se otevře, nebude to blbé? Nebude si myslet, že jsem nějaký maniak? Jenže na druhou stranu, jak dlouho dokážu vydržet?
„Hej, Axi! Nejdeš na basket?" vyrušilo mě z myšlenek zahulákáni kluků.
„Něco už mám!" odpověděl jsem stejně hlasitě. „Příště!"
Jejich debilní poznámky, že na ně teď nejspíš nebudu mít čas, jsem přešel mávnutím ruky a nasedl do auta.
Nakonec jsem ale zase vylezl, protože při všech těch myšlenkách na Wayneho jsem zapomněl, že se už nebudu vracet domů a chtěl jsem se na kolejních sprchách umýt a převléknout.
Od školy jsem tak nakonec odjížděl něco málo po sedmé hodině. Cesta by mi měla zabrat tak hoďku, ale ještě jsem se chtěl pro něco zastavit, protože jsem dostal nápad.
Z toho mála, co jsem stačil od Wayneho pochytit, jsem věděl, že miluje čokoládu. A tak jsem zamířil do toho nejlepšího obchodu s pralinkami a koupil plný dárkový košík těch nejkvalitnějších čokoládových bonbónů a pralinek.
A díky tomu všemu, bylo nakonec něco před desátou, když jsem zaparkoval před barem auto a po chvilce už vcházel dovnitř.
Srdce mi tlouklo, jak zběsilé, měl jsem dojem, že se nedokážu ani nadechnout.
Nohy se mi třásly, když jsem přišel až k baru a uviděl Wayna. Jeden pohled do jeho očí a mě bylo jasné, že jsem v tom až po uši.
„Je tu ještě volno?" ukázal jsem na barové stoličky, a pak se na jednu z nich vyhoupl.
Chvilku jsem na Wayna zíral, než jsem to nevydržel, popadl ho, naklonil si ho přes bar a divoce políbil.
„Chyběl jsi mi. Opravdu moc," zašeptal jsem s čelem opřeným o to jeho, a s hlubokým pohledem do jeho očí. „A než mi dáš košem, tak jeden ti dám, aby ti to šlo líp."
Postavil jsem na bar košík s čokoládami.
„Chtěl jsem ti udělat radost, tak doufám, že tě to neurazí a uhodl jsem dobře, když jsem si myslel, že máš rád čokoládu," usmál jsem se, a pak už jen čekal na jeho reakci.
Wayne
„Vypadáš, jako by ses moc dobře nevyspal,“ zamračil se na mě Maxim, když jsem se konečně ukázal v baru.
Tentokrát jsem pro jistotu motorku zakryl plachtou, aby nebyla na očích.
„Hm? Ne, vyspal jsem se dobře,“ odmítl jsem jeho úvahu.
„No, to jistě. Tak se ti aspoň teda zdály nějaké sny. Vypadáš, jak… No, běž se upravit, nebo mi odradíš hosty,“ ukázal mi na šatnu.
Bez řečí, protože by nejspíš Maxim debatu stejně vyhrál, jsem se šel převléct. Mrknul jsem na sebe do zrcadla.
Jo, měl jsem menší pytlíky pod očima, ale nic, co by nespravilo trochu chladivého obkladu. Asi tak na patnáct minut jsem si lehnul na tu mini pohovku, co jsme tu měli a hodil na oči studený mokrý obklad. A když mi už oči skoro mrzly, konečně jsem vstal a s potěšením jsem zjistil, že zas vypadám normálně.
A ocenil to i Maxim. A hned mě zapřáhnul do práce. Musel jsem zkontrolovat stav baru, napsat Maximovi objednávku na další pití, protože měl přijet dodavatel, nachystat suroviny pro drinky a koktejly, aby pak Ronaldo, až mě bude střídat, neměl moc práce.
Uteklo to tak rychle, že jsem si ani neuvědomil ten moment, kdy Luis otevřel bar, začal pouštět lidi dovnitř, a já měl najednou u baru pár hostů.
Ale i přes všechno, jsem se přistihl, že každou chvíli koukám ke dveřím v očekávání, kdy se objeví Ax.
A on se objevil. A za chvilku seděl přede mnou a přitáhnul si mně pro polibek. Jen jsem se zašklíbnul na Maxima, když po tomhle našem přivítání obdivně hvízdnul a zvedl palec nahoru.
Měl jsem chuť po něm hodit flašku bourbonu, kterou jsem právě držel v ruce.
Ale když se přede mnou objevil koš plný čokoládových dobrot, znovu jsem si uvědomil, že se tahle jednorázovka žene někam, odkud by bylo nejspíš těžké utéct, pokud bych to nechal zajít dál.
Proč jsem se ale na Axeho usmál a za čokolády mu poděkoval dalším vášnivým polibkem?
A proč, i když jsem pracoval, měl jsem oči jen pro něho?
„Končím dneska v jedenáct,“ ohlásil jsem, když jsem před něho postavil ten nejlepší koktejl, co jsem uměl.
„To je na účet baru,“ přitočil se na moment i Maxim, aby si Axeho mohl prohlédnout zblízka.
Raději jsem to nechal bez komentáře, a věnoval se další objednávce, kterou přede mne položil. Ale každou chvíli jsem sledoval hodinky a čekal, kdy konečně Ronaldo přijde.
A on přišel. Přesně na čas. Hodil jsem mu zástěru, předal mu bar, a už jsem letěl do šatny se převléct.
„Musím zagarážovat motorku. Včera se mi tu kolem ní ochomejtal jeden divný člověk, a nechci, aby se ji něco stalo,“ došel jsem už v civilu k baru, kde na mě Ax čekal. „Jsi tu pěšky? Nebo máš odvoz? Když tak z garáže dojdeme pěšky, nebo si vezmeme taxi ke mně, co?“
Axel
Mohl bych se na Wayna dívat pořád. Nejspíš, i když to ukončí, budu sem chodit se na něj jen dívat, protože to, jak pracoval, jak jednal s lidmi, každé jeho bezděčné gesto, každý pohyb, každý úsměv, ukazovalo na to, jaký je. A i co skrývá.
Můj instinkt mě nikdy nezklamal. Proto jsem nevěřil, že by se dokázal tak skvěle přetvařovat a hrát to, pokud by to byl hajzl. A pokud to přece jen hraje a já mu naletím, pak nemám ani právo být polda.
Nevím, jak to bude dál, ale těšil jsem se na každou minutu strávenou s Waynem.
A tak, když padla jedenáctá a předal směnu, ještě jsem pokývl nejspíš jeho vedoucímu, který taky nebyl k zahození a za jiných okolností bych šel možná do něj, ale pak už jsem měl oči jen pro Wayna.
„Mám tu sice auto, ale není to tak daleko. Takže, pokud nejsi unavený, klidně pojedeme na motorce, a pak půjdeme pěšky. A když bude nejhůř, tak tě ponesu," zakřenil jsem se, ale vzápětí už ho tiskl na zeď domu a líbal ho, jako bych ho neviděl měsíce. „A jestli ti někdo dělá potíže, řekni mi to. Víš, že jsem ti slíbil, že tě ochráním. Sice to nejspíš běžně milenci na jednu noc nedělají, ale já to udělám rád."
Zasmál jsem se, a pak už Wayneho pustil, abysme mohli nasednout na motorku a odjet.
Opět jsem se k němu pevně přitiskl, a i přes oblečení vnímal jeho tlukot srdce.
„Jak jsi na tom zítra?" zeptal jsem se, když byla Waynova kráska schovaná a my se rozešli k němu domů.
„A vlastně… ani jsem se nezeptal, jestli u tebe můžu přespat. Každopádně mě napadlo, že bysme si zítra mohli zase někam vyjet, pokud máš volno a chtělo by se ti. Po městě motorku moc neprotáhnu a samotného mě nikam daleko bráchové pustit nechcou. Věřil bys tomu? Je mi dvacet osm, kristova noho!" protočil jsem očima a odfrkl si.
Wayne
Myslel jsem, že si vezme auto s sebou. Ale už podle toho, jak se rozhodl, tak opravdu počítal s tím, že zůstane se mnou až do zítra, a pak i přes den.
Přišlo mi to náhlé, a na to, že se známe teprve pár dní, tak jsme spolu až nějak často, ale…
Nevadilo mi to.
A ani jsem neprotestoval, když mě přitlačil na zeď, aby si mohl vyžádat polibek, a já se rád zapojil.
Jo, dnešní den, vlastně noc, bude nejspíš zase o tomhle.
Dojeli jsme ke garáži a já motorku hned schoval. Ale když jsem chtěl zavřít garáž, uvědomil jsem si, co říkal o zítřku.
„Myslíš, jako výlet na motorce? No, proč ne,“ na moment jsem se k ní otočil a zapřemýšlel, jestli ji nechat tady, nebo ji vzít přeci jen k baráku na to placené parkoviště, kde jsem ji měl i předtím v noci.
„Ale zítra jdu do práce, takže nebudeme mít celý den na vyjížďku. A nevím, jestli nemusíš do školy, nebo tak. Musím být v šest večer v práci. Dneska jsem skončil dřív, protože jsem zaskakoval za Rona, který za mě posledně vzal zbytek směny.“
Nakonec jsem garáž přeci jen zamknul a pěšky jsme se vydali k mému bytu.
Však to není daleko, tak co. A když tak sem zase ráno dojdeme pěšky, pokud teda někam pojedeme.
Po cestě domů jsem však přemýšlel nad jeho slovy. Nad tím, jak říkal, že mě ochrání.
Kdyby tak věděl…
A nechci ho do ničeho zatahovat, když se sotva známe. Jo, je mi s ním dobře, ano, je s ním skvělý sex, a taky se s ním nenudím a nemám z něho strach. Ale přeci jen…
Nesnesl bych, kdyby se mu něco stalo. Záleží mi na něm, a nejspíš bych si to do smrti vyčítal…
Myslím, že se mi orosila i prdel, jak jsem si uvědomil své poslední myšlenky.
Vážně mi na něm záleží?
Ne… to nejde… To je jen momentální pomatení smyslů.
Axel
Myslel jsem, že Wayna aspoň trochu pobavím, ale měl jsem pocit, jako by bylo něco jinak.
Možná jsem na to šel moc zhurta? Přece jen to bylo původně zamýšleno jako povyražení, sex na jednu noc a ahoj. Možná se bojí mě odmítnout?
Myslí si, že bych mu třeba ublížil? Nebo se bojí právě toho, že by se z toho mohlo vyklubat něco víc? Já bych…
Asi chtěl. Chtěl bych někoho jako je Wayne, ale je to nejspíš jen jednostranné.
Zbytek cesty jsem šel už mlčky, ponořen do svých myšlenek, a nejspíš bych prošel i domem, kdyby najednou Wayne nezastavil a nevytáhl klíče.
„Počkej," zadržel jsem ho, než mohl klíče strčit do zámku.
Sevřel jsem jeho ruku a otočil ho k sobě.
Jeho krásné oči a tvář mě znovu omámily, ale už jsem nemohl zastavit.
„Omlouvám se, jestli jsem udělal, nebo řekl něco špatně. Jestli se mě bojíš poslat do háje, tak se neboj a klidně to udělej. Nejspíš… no… víš, původně jsem to bral jen povyražení. Říkal jsem si jedna noc a ahoj. Ale…" mírně jsem se zamračil, jak jsem hledal správná slova.
„Nevím… prostě… jak jsem řekl, líbíš a je mi s tebou moc fajn. Vím, žes mi o sobě skoro nic neřekl a ani tě do toho nenutím, mám totiž dojem, že ti někdy někdo hodně ublížil, ale já bych to neudělal, i když mi možná nevěříš. Chci prostě říct, že se mi líbíš a je mi s tebou dobře, a i když mě pošleš do háje, ty výlety, košík čokolád, snídaně a to všechno, udělal jsem to moc rád. Jsi člověk, co si to zaslouží. A nejen tohle, ale mnohem víc. Tak to cítím já. Ale pochopím, když mě odmítneš. Otočím se, nasednu do auta a odjedu domů. Občas přijdu na skleničku, třeba si jen tak pokecat a zavzpomínat na to, jak to bylo fajn. Aspoň z mé strany. Nechci, abys měl pocit, že tě do něčeho nutím nebo tlačím. Jen jsem ti chtěl udělat radost," pousmál jsem se a zastrčil Waynovi za ucho pramen vlasů, který mu spadl do čela.
Ať řekne cokoliv, nebudu se na něj zlobit. Možná je pravda to, že jsem to trochu přehnal. Že jsem možná tlačil na pilu až moc. Výlety, strávený čas spolu, já u něj, on u mě, dárek, to všechno by mohl vzít tak, že ho do něčeho tlačím, a to jsem nechtěl. Prostě jsem mu jen chtěl udělat radost.
Wayne
Axe po celou cestu ke mně domů vypadal, jako by nad něčím usilovně přemýšlel.
A nakonec to tak i bylo. Potvrdil mi to svými slovy, když jsme se zastavili před mým bytem.
„Jo, jdi do háje,“ zatvářil jsem se vážně, když domluvil.
Pár vteřin bylo ticho, ale já to už nevydržel a začal jsem se smát.
„Dělám si srandu. Nic jsi neudělal špatně. Toho se nemusíš bát,“ i já jsem mu prohrábnul vlasy, sklonil jsem se a políbil ho na rty.
Strčil jsem klíče do zámku a odemkl. Otevřel jsem dveře a ukázal mu dovnitř.
„Výlety se mi moc líbily a čokoládu miluji. Určitě se na tebe kvůli tomu nezlobím, nebo bych tě neposílal pryč,“ zvedl jsem ještě ruku s košíkem čokolád, a pak už jsme konečně vešli dovnitř.
Vyzul jsem se, přešel do kuchyně a košík postavil na stůl. Nalil jsem si vodu, protože jsem měl docela žízeň, pořádně se napil, a po celou tu dobu jsem Axe pozoroval.
„Víš, líbíš se mi, to jo. Ale neřekl jsem ti o sobě všechno, protože… No, známe se dost krátce, a navíc… Moc o sobě nemluvím. Rozmluvím se později, takový jsem prostě já. A jestli mi někdo ublížil? Kdo ví. Možná jo, možná ne. Ani sám nevím, co pod pojmem: ‚Ublížit mi‘, bych si měl představovat. Tak si s tím nelam hlavu, ano? Kdybych nechtěl, nepozval bych tě dál. Kdyby ses mi nelíbil, ukončil bych to hned po první noci a nezval bych tě na projížďku.“
Nevím, jestli jsem ho svými slovy odradil, nebo mu dal naději. Ale nedokázal jsem mu odpovědět jinak než takhle. Možná trochu neurčitě, se špetkou naděje…
Já sám nevím, co bude dál. Nebo spíš… Nechci si připustit to, co by mohlo být dál, protože mi to začíná přerůstat trochu přes hlavu. Pokud toho zavčasu nenechám, mohl bych se k němu připoutat ještě víc, a pak bych toho později mohl litovat.
Ale teď je tady, a já na to nechci myslet.
Axel
Myslím, že jsem chvilku na Wayna hleděl, jako by spadl z Marsu.
Jo, byl dokonalý. Byl to člověk, co si na nic nehrál, s chybami, s minulostí, se kterou se nejspíš snažil srovnat po svém, pracovitý, milý laskavý. Prostě… dokonalý.
„Bože," vydechl jsem nakonec, a než se Wayne vzpamatoval, popadl jsem ho do náruče, jeho nohy si omotal kolem svého pasu, a vzápětí jsme skončili na gauči, kam jsem ho povalil, zatímco jsem zaútočil na jeho rty a rukama na jeho prdelku.
„Ať už to dopadne jakkoliv, jsem rád, že jsem tě potkal. A taky bych moc rád, aby nezůstalo jen u toho 'známe se krátce'. Ale chápu tě. A nechci tě do ničeho nutit. Chci si tě užít tak dlouho, jak jen mě budeš chtít u sebe," zachrčel jsem a usmál se.
Jo, ať už to dopadne jakkoliv, litovat nebudu. Snad jedině toho, že jsem mohl udělat něco líp, abych Wayna zaujal víc.
„A co se týče zítřka, klidně můžeme zůstat u tebe. Nebo jít ke mně. Nebo můžu odejít a nechat tě odpočívat. Nebo si jen tak objedem město a stavíme se někde na oběd, abys to stihl do práce. Co říkáš? Znám jednu dobrou restauraci. Žádná nóbl, ale čistá, útulná a fakt dobře tam vaří. Občas tam tajně s bráchama zajedeme, když vaří Zaine. Někdy mám pocit, že se nás chce nějak tajně zbavit, protože je jediný z nás, co fakt nemá smysl pro vaření, a to je nejstarší," zasmál jsem se, a pak Wayna konečně pustil, vstal a pomohl i jemu na nohy.
Za každou minutu strávenou s ním, budu moc rád.
A je mi jedno, jestli vedle sebe budeme jen tak sedět, ležet, nebo někam pojedeme.
