Naše tajemství - Kapitola 8

Cassius
Naštěstí byly stěny pracovny zvukotěsné, takže sotva se za mnou se slabým zasyčením zavřely dveře, ocitl jsem se v příjemném tichu.
Na chvíli jsem se opřel o dveře a zavřel oči.
Na tohle jsem už moc starý. Já chápu, že to není pro Michu jednoduché, ale tohle jsem opravdu nečekal. Mrkl jsem a náramek, jestli nemám zprávu od Seriho, ale nic. Zavolal bych mu, ale v tuhle dobu nejspíš už bude mluvit s Jossem, a já nechci vypadat jako nějaká stíhačka. Byli jsme domluvení, že až se sbalí, tak mi zavolá, abychom se domluvili, kam půjde. Nejspíš zůstaneme dva nebo tři dny v hotelu, než najdeme nějaký dům. Teda doufal jsem, že Serien nebude proti. Tohle jsme ještě úplně neřešili, ale je jasné, že budeme chtít bydlet spolu a není možné, aby Seri bydlel u mě, když pracuje v laboratořích campusu.
Jistě, tohle byl můj rodný dům, ale to neznamená, že když jsem se tady narodil, že tu i zemřu. Můžeme si to nechat jako víkendovou chatu, nebo, pokud se Micha vzpamatuje, tak tu může bydlet on. Sice pro mě bude pracnější přestěhovat celou pracovnu, ale během pár dnů se to zvládne.
Zatím jsem si srovnal, co bylo potřeba, zálohoval rozdělanou práci, pro jistotu, a když jsem usoudil, že hodina byla dost času na to, aby se Micha vzpamatoval, tak jsem z pracovny zase vyšel ven a zamířil do obýváku.
Jen jsem si povzdechl, když jsem tam uviděl ještě větší binec, než když jsem přišel a dal hlasovým povelem pokyn k úklidu, protože v tomhle jsem opravdu nechtěl nic řešit.
„Můžeme si už v klidu promluvit?" ozval jsem se, když Micha nijak na můj příchod nereagoval a seděl na gauči.
„Podívej, mrzí mě, že to takhle dopadlo," pokračoval jsem, když Micha nic neříkal.
„Já… pravda je, že Seriena miluji už hrozně dlouho, ale nikdy jsem si nemyslel, že bychom skončili spolu. Tebe mám taky rád, jsi fajn kluk, chytrý a krásný, ale… nechci už lhát ani tobě a ani sobě. Rád bych, abysme zůstali aspoň přáteli, i když teď mě nejspíš nenávidíš. Věř mi, že ublížit jsem ti opravdu nechtěl."
Odmlčel jsem se, protože jsem netušil, co říct dál.
Micha pořád mlčel, jen se rozbrečel a ani jednou se na mě nepodíval.
„No… půjdu si zabalit. Můžeš tu zůstat, jak dlouho budeš chtít. Já se přestěhuju, aby to neměl Serien tak daleko do práce."
Když Micha dál mlčel, znovu jsem si povzdechl a vydal se do ložnice, abych si mohl zabalit. 

Serien
Probrala mě bolest hlavy a něco studeného na čele.
„To je dost,“ zaslechl jsem Josseho ještě dříve, než jsem stihl otevřít oči.
„Co… co se… stalo?“ stáhl jsem si studený obklad z čela a zmateně se rozhlédl kolem sebe.
„Spadl jsi a praštil ses do hlavy,“ povzdechl si Josse.
Zavzpomínal jsem, co se tak mohlo stát, ale jen mě víc rozbolela hlava.
„Musím se jít opláchnout,“ opatrně jsem se zvedl a zamířil do koupelny.
Hlava se mi ještě točila, ale podařilo se mi tam dojít bez dalšího pádu. Josse se na mě celou dobu zkoumavě díval.
„Jsem v pohodě,“ uklidnil jsem ho a pak přešel k umyvadlu.
Pustil jsem si studenou vodu a pořádně si opláchl obličej. Zadíval jsem se na sebe do zrcadla a konečky prstů se dotkl tváře, kde se mi začínala dělat pořádná modřina.
Nejspíš jsem se fakt hodně praštil…
„Mám chuť na kafe,“ vyšel jsem z koupelny a šel rovnou do kuchyně.
Ale když jsem procházel chodbou, zarazil jsem se. Najednou jsem měl pocit, že je něco jinak, než by mělo být. Rozhlížel jsem se po chodbě, a i když bylo všechno na svém místě, stále tu byl ten silný pocit, že tu něco chybí.
„Děje se něco? Jsi v pořádku?“ ozval se vedle mě Josse.
Podíval jsem se na něho. Jeho hlas nezněl tak jako vždycky, když měl opravdu starost, aby se mi něco nestalo. Bylo v tom něco jiného. Jako by se jen přesvědčoval, že je maso dobře uvařené.
„Něco… něco tu chybí…“ ozval jsem se opatrně a ukázal rukou do prostoru chodby.
„Všechno je tak, jak má být,“ popošel ke mně Josse a natáhl ruku, aby mě mohl pohladit po tváři.
Už jsem chtěl přikývnout, že asi jo, ale ve chvíli, kdy se jeho ruka přiblížila k mému obličeji, ucuknul jsem hlavou a ustoupil o dva kroky. S tímto jeho pohybem se mi to okamžitě vrátilo. 
Vzpomněl jsem si, co se stalo.
„Ty… ty jsi mě praštil!“ vyjel jsem na něho. „A… kde jsou moje věci?“ máchl jsem rukou ke dveřím.
„Jaké věci? Nic jsi tu neměl, a nevím co si vymýšlíš, to je asi tou ránou do hlavy, jak jsi spadl,“ popošel ke mně znovu Josse.
„Nesahej na mě a okamžitě mě odsud pusť!“ zaječel jsem na něho celkem neelegantně a chtěl jeho ruku odstrčit.
Ale on mě za ní popadl a prudce si mě přitáhl k sobě.
„Zůstaneš se mnou. Nikam tě nepustím,“ silně sevřel mé zápěstí. „Vím o tobě a Cassovi. Vím, že jste se scházeli za mými zády. A taky vím, proč tě sledují. Znám tvé tajemství, a jestli odejdeš, tak neručím za tvé bezpečí. Když se mnou zůstaneš, když odpovíš na jejich otázky, nic se ti nestane. Jen pár otázek, Seriene, nic víc. A já taky chci slyšet odpovědi. Takže jdeme ke stolu, dáme si kávu já se budu ptát a ty budeš odpovídat. Jasný? Ale jedno ti zaručuji. Neodejdeš odsud dřív, než to já dovolím. V práci jsem tě omluvil, takže tě tam stejně pár dní nebudou shánět. Tohle... tohle teď nefunguje, tak je zbytečné se pokoušet někam volat," dodal ještě, když jsem se podíval na svůj náramek.

Cassius
V ložnici jsem si na chvíli sedl na postel a uvědomil si, jaký jsem hlupák.
Chci odpuštění? Za co? Vždyť jsem Michovi celou dobu ve skutečnosti lhal. Jak můžu po něm chtít, aby mi odpustil? Jak můžu po něm chtít, abychom zůstali přáteli?
Tohle jsem zatraceně zvoral. Kdybych se tehdy Serimu vyznal hned, nejspíš by to nebylo tak strašné, jako teď. Ani nevím, jak dlouho jsem tam seděl a zíral do blba. Probralo mě až to, že Micha vešel dovnitř. Ani se na mě nepodíval, rovnou zamířil do své šatny a zabouchl za sebou dveře.
Otevíral jsem pusu, že něco řeknu, ale nakonec jsem ji zase zavřel.
Raději už nebudu říkat nic, ať to ještě víc nepohnojím.
Místo toho jsem se zvedl a zamířil ke své skříni, abych do přepravních boxů naskládal, co nejvíc svých věcí. Teda aspoň ty, které budu v nejbližší době nejvíc potřebovat.
Byl jsem asi v polovině balení, když ze šatny vyšel oblečený Micha a hodil po mě všechno, co jsem mu kdy dal. Náramek, řetízek a různé drobné dárky.
„Pro věci si přijdu, až tu nebudeš," prskl po mě a než jsem stihl něco říct, byl pryč.
No, tak to bychom měli. Moc velkou radost jsem z toho neměl, ale raději tohle než hysterické scény.
Dobalil jsem zbytek věcí a už se chystal, že zavolám Serimu, protože tohle mlčení se mi nelíbilo, když se mi ozval hlasový hovor od Tyra.
„Letím za Serienem. Nemůžu se s ním spojit a mám špatný pocit. Hodně špatný pocit," začal hned bez pozdravu. „Čekám dole."
Asi pět vteřin jsem stál jako opařený, než jsem doslova vyletěl z ložnice a viděl téměř rudě.
Když Tyr říká, že je něco špatně, tak je něco zatraceně špatně. A to se mi potvrdilo vzápětí, když ani já se nedokázal Serimu dovolat.
Celou cestu jsem pak popoháněl Tyra, nadával a zároveň se pokoušel zjistit, proč Seri nepřijímá hovory.
„Ten… zkurvený hajzl!" zařval jsem, když jsem se konečně dostal přes všechny obvody a šifrování.
„Zablokoval mu centrální systém! Celý! Nemůže ani z domu! Tohle mu nedaruju! Tohle přehnal! Tohle-"
„Hlavně klid, Cassiusi. Neudělej žádnou volovinu, jasné?" uklidňoval mě Tyr, ale moc dobře jsem viděl, jak se jeho tělo po mé zprávě napjalo.
Ani nevím, jak uběhl zbytek cesty. Tak nějak to mám pak celé v mlze. Až do chvíle, kdy jsem prolomil Josseho kódování, vletěl k němu do domu a toho zmetka si podal, že letěl přes celý obývák.
„Co si, kurva, myslíš, že děláš?! Přeskočilo ti?!" řval jsem na něj, "měl jsem tě za přítele a správného chlapa, ale tohle?!"
„Přítele?! Přítele?! Přítel šuká s něčím klukem?! Jak dlouho jste to spolu táhli?! Jak dlouho jste se spolu kurvili?! Všechno jsi zničil! Já ho miluju! Je můj a patří mě! Nic už mi nevezme-"
„Drž, kurva, tu svoji hubu! Posloucháš se vůbec?! Tomuhle říkáš láska?!" ukázal jsem na modřinu na Seriho tváři. „To, že ho mlátíš a zamykáš?! Děláš si prdel?! Tos klesl až tak hluboko?!"
Funěl jsem jako rozzuřený býk, a kdyby mě Tyr nedržel, pravděpodobně bych Jossemu urval tu jeho natvrdlou palici. 

Serien
Víc v šoku jsem snad ani nemohl být. Hleděl jsem na Josseho, jako by byl nějaký zelený panáček a mluvil cizí řečí, kterou jsem absolutně neovládal.
Nechápal jsem to. Nechápal jsem jeho…
Ale jedno jsem věděl jistě. A to mě dostalo víc než cokoliv jiného.
„Ty… ty víš, kdo mě sleduje?“ zeptal jsem se, když mě zarazil do židle a šel vařit kávu.
„Jak dlouho to víš! Co všechno o nich víš! Já se tu strachuji a ty přitom… Ty lháři prolhaný! Bolelo mě pomyšlení, že jsem ti ublížil Mrzelo mě to strašně moc, že mě z toho i břicho bolelo. Ale víš co?“ postavil jsem se a popošel blíž.
„Jsi zrádce! Ty jsi mě zradil v něčem takovém! Neřekl jsi ani slovo, a přitom mi tu něco vyčítáš!“
Couvl jsem o krok, když se Josse na mě prudce otočil se zuřivým výrazem ve tváři.
„Řekni mi o tom svém tajemství, Seriene,“ nakonec klidně promluvil, ale o to hrozivěji to znělo.
„Nevím, o čem mluvíš! Nemám ti co říct! Nemám žádné tajemství. Netuším, co tím myslíš! Nebudu se s tebou dál bavit, rozumíš? A okamžitě mě odsud pusť!“ máchl jsem rukou směrem k chodbě.
„Nikam nepůjdeš!“ zařval a mě, během vteřiny byl u mě a znovu mě zarazil do židle. „Tak mluv, nebo to z tebe-“
Víc nedomluvil. Ve stejné chvíli se ozval signál otvírání dveří a ani jsem nestačil mrknout a najednou bylo v bytě plno.
Josse proletěl z kuchyně až do obýváku a za ním se hnal Cassius jako rozzuřený býk.
„Cassi! Tati!“ vykřikl jsem konečně, když na mě Cassi ukázal a zařval na Josseho.
„Běž se sbalit!“ otočil na mě táta hlavu, ale dál se musel věnovat Cassiusovi, kterého měl problém udržet.
Chtěl jsem mezi ně skočit. Nechtěl jsem, aby se servali, ale akorát bych zavazel, zdržoval to, dělal to ještě horší, a nejspíš bych byl já ten, kdo by dostal pár ran.
Zatímco se Tyrien snažil uklidnit situaci, i přesto, že bylo vidět jeho zlost na Josseho, vběhl jsem do šatny a málem se přerazil o mé krabice a kabely, které jsem si chystal k odchodu.
Takže přece jen to byla Josseho práce…
Tak přece… Věděl jsem, že v té chodbě něco chybí.
„Mám to nejnutnější, můžeme jít,“ rychle jsem všechno naházel do chodby a vrátil se za nimi do obýváku.
Hlas se mi třásl, jak jsem byl ze všeho mimo. Byl jsem šťastný, že pro mě přišli, že je tu Cass, ale současně jsem se i bál toho, co se ještě může stát.
„Serien si přijde pro zbytek věcí, s doprovodem, aby tě znovu nenapadla nějaká hloupost,“ zamračil se Tyrien na Josseho, když se mu konečně podařilo dostat Cassiuse kousek dál. „Josse, měl jsem tě rád. Vždycky. Ale ublížil jsi našemu jedinému synovi, a to ti neodpustím.“
„Tati… pojďme, už…“ zakňoural jsem, protože i on začínal mít po svých slovech rozzlobený vyraz a o něco se přiblížil k Jossemu. 

Cassius
Kdyby se Seri neozval, pravděpodobně bych po Jossem řval ještě hodně dlouho.
Když promluvil i Tyr a já viděl, že se taky drží zuby nehty, ustoupil jsem a přešel k Serimu.
„Už je to dobré," objal jsem ho a zadíval se na Josseho.
„Přijdeme si pro zbytek věcí. Varuju tě, jestli uděláš podobnou kravinu, tak se neznám. A věř mi, že tentokrát z toho nevyvázneš jen s rozbitou hubou. A nenamáhej se tím, že bys mě přechcal. Víš dobře, že jsem mnohem lepší než ty. Nikdy jsem se nad nikoho nechtěl povyšovat, a upřímně, nečekal jsem, že to ocenění dostanu. Ale to, co jsi udělal ty, to bych čekal u nějakého nevyspělého puberťáka, kterému ruplo v bedně. Zklamal jsi mě, Josse. Chtěl jsem, abysme zůstali přáteli. Jasně, nebylo to od nás fér, ale srdci neporučíš. Jsme ale dospělí a tohle se prostě stává. Očividně jsem se v tobě ale spletl."
Po těch slovech jsem jednou rukou chytil Seriho za pas, do druhé vzal tašky, co jsem zvládl pobrat, zbytek vzal Tyr, a pak už jsme bez dalších průtahů vyšli ven, abychom mohli odsud vypadnout.
„Omlouvám se," povzdechl jsem si, když jsme seděli ve vznášedle a já požádal Seriho o náramek, abych mu mohl opravit systém a přenastavit ho, kdyby se Josse pokoušel zase o nějakou kravinu.
„Měl jsem jet s tebou. Měl jsem něco udělat. Je to moje vina. Nechápu, jak to mohl udělat," zavrtěl jsem hlavou a vrátil Serimu zpátky náramek.
„Tyr nás hodí do hotelu kousek odsud. Je to teda spíš rezidence, pokud ti to nevadí, ale budeme tam mít víc soukromí a klid. A až se na to budeš cítit, chci s tebou o něčem mluvit. Ale teď odpočívej, ano?" políbil jsem Seriho na čelo, a pak si ho přivinul do náruče, aby se o mě mohl opřít. 

Serien
Byl jsem rád, když jsme nakonec pobrali věci a odcházeli pryč.
Nedalo mi to, a ještě jsem se po Jossem ohlédl. I přesto všechno jsem se mu chtěl znovu omluvit. Ale když jsem viděl jeho výraz, jakým se na nás, hlavně na Cassiuse díval, raději jsem se otočil zpátky, abych to neviděl.
„Je to moje chyba, ne tvoje,“ opřel jsem se o Cassiho a zavřel oči. „Měl jsem hned Jossemu říct, co se děje. Ale já si to v sobě prostě nejdříve potřeboval srovnat, myslel jsem, že se už neuvidíme a že to byl jen takový úlet. Ale mýlil jsem se a nechal jsem to zajít zbytečně daleko. Vážně tě miluji a měl jsem strach, co Josse udělá. Děkuji, že jste pro mě přišli. I tobě Tyriene. Vážně děkuji.“
Nakonec jsem oči otevřel zadíval se na Cassiuse a v duchu s říkal, jaké mě potkal štěstí, že mám právě jeho. Je to ten nejlepší chlap, jakého by si kdo mohl přát.
„Vůbec mi rezidence nevadí. Jen… Budu muset dát vědět do práce. Josse jim tam prý řekl, že se pár dní neobjevím, že mi není dobře. Tak ať nemají strach. I když,“ dotkl jsem se prsty bolavé tváře. „Nejspíš toho přeci jen využiju a aspoň dva dny zůstanu doma. Teda v hotelu, s tebou.“
„Zůstanu ty dva dny s vámi a pomůžu ti přestěhovat věci. Nenechám vás dva tam jít samotné. Mám obavy, co by se mohlo stát. Josse je tak trochu v právu. Podvedl jsi ho Seriene. Na druhou stranu tě šlechtí, že jsi to chtěl hned vyřešit a omluvit se mu Ale nečekal jsem, že takhle zareaguje, a po tomhle tě s ním nenechám o samotě, ani kdybys tam byl, Cassi. Nejspíš byste se pozabíjeli,“ ozval se táta zepředu a na moment se na nás ohlédl.
„No, tak jsme tady, personál nám pomůže s věcmi,“ dal hlasový povel k přistání.
„Musím s vámi mluvit, a bude dobré, když u toho bude i Victaora, aspoň přes videohovor. Je to důležité, Tyriene…“ pohlédl jsem na oba muže, za které bych dal ruku do ohně, políbil jsem Cassiho, a pak už se otevřela kabina a byl čas vystoupit a ubytovat se. 

Cassius
Mírně jsem se zamračil po Seriho slovech a na ty Tyrovi nic neříkal tím tuplem.
Když jsme vystoupili a nechali na obsluze zavazadla, Tyrien si zatím zamluvil svůj apartmán, abychom prý měli soukromí, a zatímco vyřizoval elektronickou platbu, odvedl jsem Seriho do našeho. Domluvili jsme se, že za půl hodinky Tyr přijde k nám, abychom si vyslechli, co nám Seri chce.
Když jsem nám vybalil aspoň ty nejzákladnější věci a dal vařit kafe, přešel jsem k Serimu a objal ho.
Prsty jsem mu zvedl bradu a zadíval se do jeho očí.
„Buď sám sebou," zašeptal jsem a pohladil ho po tváři.
„Mrzí mě, že to takhle, ale ty se nemáš za co omlouvat. To už nedělej. Josse možná měl právo být naštvaný, za to, co jsme udělali, ale nic na světě, vůbec nic na světě neospravedlňuje to, co ti udělal. I kdyby byl sebevíc naštvaný, to, že ti ublížil, mu nikdy neodpustím. Nikdy. Vždycky jsem ho bral za férového chlapa, ale tohle se někomu, na kom mi záleží, nedělá. Nikdy. Takže, ať byl naštvaný nebo nebyl, i když jsme ho podvedli, tím, co udělal, všechno smazal. Takže žádné omluvy nechci slyšet, dobře? Jediný, kdo se bude omlouvat, bude Josse. A co se týče mě, měl jsem to říct rovnou. Být chlap a nebát se o to, co bude. Měl jsem rovnou říct, co cítím a neschovávat to. Taky budu rád, když si to volno v práci vezmeš. Teď to potřebuješ. Navíc s tebou taky musím něco probrat," políbil jsem Seriho na čelo, a pak se přesunul na rty a věnoval Serimu ten nejněžnější polibek, jakého jsem byl schopen.
Objímal jsem ho a hladil, dokud se neozval kávovar, že je kafe hotové.
Zabručel jsem, trochu neochotně Seriho pustil, ale ještě ho nezapomněl na závěr pomačkat. 

Serien
Asi má Cassius pravdu. Josse by se měl omluvit za to, co mi udělal.
Ublížil jsem mu, to přiznávám, a není mi z toho moc dobře. Ale že se zachová až tak, to mě dost šokovalo.
Když mě Cassi pustil, šel jsem se do koupelny opláchnout, abych se vzpamatoval. Při pohledu do zrcadla jsem se celkem zhrozil, když jsem viděl, jak se modřina pěně vybarvuje.
Povzdechl jsem si, když se mi zpětně vybavilo to, co Josse udělal.
Utřel jsem se a pak se vrátil za Cassiusem. Odevzdaně jsem se posadil na sedačku a čekal, až dojde i s kávou. Hned jsem se napil, a nezvykle na mě, jsem sprostě zaklel, když jsem si spálil jazyk.
„Chtěl bych být sám sebou,“ nakonec jsem promluvil.
„Ale tady mám docela strach. Přeci jen jsme v hotelu,“ rozhlédl jsem se kolem sebe. „Jedině že bych měl jistotu, že tu nejsou žádné šmírovací kamery a podobně.“ 
Pak jsem se s výzvou v očích a nevyslovenou otázkou, jestli by to Cas mohl zkontrolovat, na něho podíval. Ale než jsem to stihl říct, ozvalo se zaklepání a Tyrienův hlas, že jde dovnitř.
Posadil se k nám, taky si nalil kávu, trochu upil, a pak se spojil s mámou.
„Tak mluv, Seriene,“ vybídl mě, jen co se máma ukázala na obraze a hned spustila plno otázek co se vlastně stalo, a proč mám modřinu na tváři.
„To ti řeknu později, Victaoro,“ přerušil jsem její lavinu otázek. „Teď proč jsem s vámi chtěl mluvit. Josse už věděl o tom, že s Cassiusem něco mám, a to dřív, než jsem mu stihl něco říct. To by nebylo zas tak nic hrozného, stává se to. To, jak se zachoval, šokovalo nás všechny a tohle mám od něj,“ ukázal jsem na svoji tvář, aby byla máma v obraze. „Problém je v tom, že měl naše fotky. Moje a Cassiho. Z předávání cen, kdy jsme spolu byli venku na terase, a taky od nás, když jsem přiletěl za vámi a Cassem. Teda, ne z domu, ale z města, když jsem tam s Cassiusem byl. Takže mě celou dobu někdo sledoval, a tak dobře, že ani ten hlídač, co mi Josse vyrobil, nic nezaznamenal. Buď ho vyřadil z provozu, nebo blokoval, protože už něco věděl, nebo to prostě nefungovalo, protože ani Cassius za ty dny, co jsme byli spolu, neříkal, že mu to hlásí nějaký problém. To je první věc. A ta druhá… Josse je nejspíš v kontaktu s těmi, kdo mě sledovali… sledují. Buď se s ním spojili oni, nebo on s nimi. Nevím. Ale než jste vy dva pro mě přišli, Josse se mě snažil donutit, abych mu řekl o svém tajemství. Prý jim zodpovím jen pár otázek a bude všechno v pohodě. Podle toho, jak mluvil, ale mám pocit, že neví, o co přesně jde. A chtěl to zjistit dříve, než by se mnou mluvili oni. Ale víc jsem nezjistil.“
Ještě jsem všem povykládal, jak probíhal můj „rozhovor“ s Jossem, aby byli víc v obraze, a když jsem skončil, promnul jsem si ruce, jak se mi roztřásly, když se mi připomnělo to, jak se Josse zachoval a jak jsem z něho dostal strach. 

Cassius
Netušil jsem, jestli moje povzbuzující řeč k něčemu byla. Tohle jsem nikdy moc neuměl a nevěděl, jak na to. Taky jsem doufal, že jsem neřekl nic špatně.
Seri pořád vypadal tak nějak přešle, ale když promluvil, uvědomil jsem si svou chybu.
Vím, jak je pro něj důležité se chránit. A nabídnu mu, aby se jen tak ukázal?
Fakt jsem idiot. Ale k odpovědi jsem se nedostal.
Společně s Tyrem a Viky jsme poslouchali Seriho, a mě se s každým dalším slovem otevírala kudla v kapse. Tohle mu nedaruju. Ale já taky udělal chybu.
„Jsem opravdu idiot. Nebetyčný kretén," zavrčel jsem, když Seri skončil a vstal.
Nechal jsem se unést tím, že je Seri se mnou, že jsem nepomyslel na následky.
„Nemůžu uvěřit tomu, že jsem se v Jossem tak spletla," zaslechl jsem Vikyino povzdechnutí.
Bylo na ní vidět, jak je z toho opravdu špatná. Vím, jak Josseho i Michu měli rádi. A tohle opravdu nečekal nikdo. Doufal jsem, že se aspoň Micha umoudří, a tak trochu mi bylo líto, že jsem ho nedokázal zastavit, abychom si o tom víc promluvili.
„Tohle si s ním ještě vyříkám,“ zaslechl jsem Tyrův hlas, zatímco já se hrabal v jednom svém kufru, který jsem si stihl vzít s sebou.
„Fakt jsem idiot," prskl jsem znovu a dosedl na sedačku vedle Seriho.
Rozbalil jsem virtuální obrazovku a celou dobu si brblal pod nosem, zatímco se Seri bavil s Tyrem a Viky, které jsem poslouchal jen na půl. 

Serien
Trochu jsem sebou cuknul, když najednou Cassius vykřikl a vyskočil. Fakt jsem měl nervy na pochodu.
Otočil jsem se na mámu, když si povzdechla ohledně Josseho.
„No, taky jsem si nemyslel, že by se projevil až tak,“ povzdechl jsem si i já. „Myslel jsem, že ho znám dost dobře ale asi jsem se spletl.“
„Děda se na tebe ptal,“ znovu se ozvala máma.
„Má o tebe starost. Donesly se mu zprávy, že se kolem tebe něco děje. Říkal, že se asi vypraví za námi. A netvař se tak,“ hned mě zarazila, když jsem chtěl protestovat, že je to pro něho nebezpečné. „Víš, jak moc tě má rád a záleží mu na tobě. Ale stejně jeho příjezd není ještě jistý. Víš, jak to u něho chodí.“
Jo, ani teď se neřeklo nic víc. Má mě rád, znamená, že mě má opravdu rád.
Záleží mu na mě, zase znamená, že je důležité, aby se mi, jakožto jeho nástupci, nic nestalo.
V tomhle případě je ochotný udělat všechno proto, aby mě ochránil, a klidně poletí i přes celý vesmír.
A e není jistý jeho příjezd, znamená, že opravdu přiletí, jen se neví čas, kdy to bude.
Chtěl jsem říct, aby mu vzkázaly, aby byl obzvlášť opatrný, ale nemohl jsem. Aspoň prozatím ne.
„Vyřiďte mu, že ho rád uvidím. Taky ho mám moc rád,“ nakonec jsem jen řekl a doufal, že pochopí.
Ještě chvíli jsme s Tyrienem a Victaorou mluvili o tom, jak to teď s námi bude. Nakonec se máma rozloučila, že už musí končit, protože je unavená z práce, rozloučila se s námi, že se druhý den ozve. Nezapomněla však ještě připomenout, abych v žádném případě k Jossemu nechodil sám, což jsem ji velmi rád odkýval.
Jakmile jsme ukončili hovor, táta se taky zvedl, že je už unavený a půjde k sobě. Což znamenalo, že nepůjde hned spát, přeci jen ještě nebyl večer, ale že půjde pracovat. Ať už na tom, co civilně dělá jako práci, nebo na tom, co je teď náš největší problém. Nedivil bych se, kdyby se u sebe ještě spojil s mámou a dědou, nebo s někým z jeho ochránců, a vedli dlouhou diskuzi až do rána.
Když jsme osaměli, přešel jsem ke svým taškám a vytáhl si pohodlnější věci na převleční.
„Půjdu se osprchovat,“ políbil jsem Cassiuse do vlasů.
Ten snad ani nevnímal, že táta odešel, jak byl zabraný do toho, co právě dělal. A to bylo něco, čemu jsem zase moc nerozuměl, a já ho ani nechtěl rušit.
„Za chvíli jsem zpátky.“
Vešel jsem do koupelny, svlékl se a zalezl rovnou pod sprchu. Chvíli jsem jen tak stál, nechal na sebe dopadat vodu, než jsem se úplně uvolnil a vzal na sebe svou pravou podobu. Prostě jsem se potřeboval uvolnit úplně, nejen na duchu ale i na těle. Stejně jsem to dělal, když jsem bydlel s Jossem. Občas jsem se v koupelně zavřel, s tím, že chci relaxovat, a naštěstí to Josse toleroval.
„Myslíš, že můžu takhle zůstat?“ promluvil jsem na Cassiuse, když jsem asi po patnácti minutách vyšel z koupelny.
Byl jsem osprchovaný, vyhřátý z teplé vody, převlečený do pohodlných věcí. Vlasy jsem měl ještě vlhké, ale zůstal jsem ve své původní podobě.
Zůstal jsem při své otázce stát mezi dveřmi do koupelny a jen se rozhlédl kolem sebe po místnosti, snad abych se ujistil, že tu není nic, co by mě mohlo prozradit. Třeba nějaká skrytá kamera. Sice tyhle věci jsou zakázané pod velmi přísným trestem, ale jeden nikdy neví. Zvlášť potom, co mě sledují. 

Cassius
Nakonec jsem se úplně ponořil do práce, že jsem zapomněl na celé okolí.
Občas jsem to tak měl. Když bylo něco opravdu důležitého, dokázal jsem úplně vypnout a nevnímat nic jiného než práci.
A tohle bylo zatraceně důležité. Podcenil jsem celou situaci, ale to už se opakovat nebude.
I když jsem byl teď na Josseho hodně naštvaný, na jednu stranu jsem mu byl i vděčný, protože jen díky němu jsem měl přístup do Seriho náramku. Samozřejmě bych se do něj dostal i tak, ale bylo by to zdlouhavější. Mohl bych mu i celý náramek rebootovat, ale to taky nebylo řešení.
Navíc jsem chtěl zjistit, co všechno Josse provedl, nebo neprovedl se Seriho daty.
Naštěstí to šlo všechno dobře, stejně jako ta druhá věc, kvůli které jsem se ponořil do práce.
Když jsem měl skoro hotovo, začal jsem zase vnímat.
Po chvíli mi přišlo, že je kolem mě nějak moc velké ticho a překvapeně zaregistroval, že jsem sám.
Už jsem chtěl začít panikařit, když jsem zaslechl odněkud za sebou Seriho hlas.
Otočil jsem se a zarazil se uprostřed pohybu.
Nejspíš to nikdy nepochopím. Jak se Seri mohl zamilovat do někoho, tak obyčejného, jako jsem já. A doufal jsem, že ho nepřestanu za pár let třeba nudit.
Když jsem se konečně vzpamatoval, přešel jsem až k Serimu, objal ho a palcem jemně přejel po modřině na jeho tváři.
„Nejraději bych, abys takhle zůstal pořád," zašeptal jsem. „Aby ses už nikdy nemusel schovávat. Jsi opravdu nádherný."
Druhou rukou jsem pohladil Seriho po zádech, pohladil ho po zadečku a pak lehce políbil.
„Ale jinak se bát nemusíš. Pokoj je dobře zabezpečený, nikdo tady na tebe nemůže. A omlouvám se. Měl jsem být víc opatrnější. Kompletně jsem ti přeprogramoval náramek, aby se k tobě Josse už nedostal. A taky tě bude víc hlídat. Nejen, že bude detekovat každý pohyb ve tvém okolí a vyhodnocovat potenciální nebezpečí, ale bude reagovat i na tvé podněty. Takže pokud se ocitneš v nebezpečí, budeš mít strach, dozvím se to. Teda… Doufám, že ti to nevadí. Pokud ano, tak to zruším. Jen chci, abys byl v bezpečí," pohladil jsem Seriho po tváři a usmál se. 

Serien
Přimhouřil jsem oči, když Cassius přešel ke mně, a pak mi prsty lehce přejel po tváři.
Už jen tímhle lehkým dotekem mi přejelo přes záda lehké příjemné mrazení. Cass má na mě neuvěřitelný vliv. Daleko větší, než měl Josse. Sice mi jeho doteky a polibky nebyly protivné, měl jsem je docela rád, ale nikdy jsem necítil to, co právě u Casse.
Objal jsem ho kolem pasu a opřel se čelem o jeho rameno. Vdechoval jsem jeho vůni, která mě tak uklidňovala, stejně jako jeho slova.
„Víš, že technice nerozumím. Pro mě je důležité, že vím, na co se která věc používá a jak se ovládá. Nic víc. Ale ty jsi odborník, a ten nejlepší a já věřím, že bys neudělal něco takového jako Josse. Nechci tě k němu přirovnávat nebo říkat, že bys byl schopný něčeho takového… Tím chci říct… Nevadí mi to. Nevadí, když mě budeš přes náramek sledovat. Opravdu ti věřím a hlavně… Miluji tě.“
Po svých slovech jsem konečně zvedl hlavu a zadíval se mu do očí. Uvědomil jsem si, že jsem celou dobu mluvil do jeho trika…
„Myslím to vážně, opravdu ti věřím,“ zopakoval jsem s přímým pohledem do jeho nádherných očí.
I přes Cassiho ujištění jsem se obával, že by se Josse přeci jen mohl pokusit znovu nabourat do mého systému. A kdyby… Není problém koupit úplně nový, který by mi Cassi zabezpečil už tak, že by se do něho nedostala ani žádná organizace plná analytiků, hackerů, a kdo ví čeho ještě…
Ještě jednou jsem Cassiho políbil, a pak už jsem ho pošoupnul, abychom se mohli jít usadit.
„Víš, je mi to trapné, že o tom zas mluvím,“ zvedl jsem k němu nešťastný pohled. „Ale… No… Mám hlad. Něco bych snědl. A taky jsem si všiml, že s sebou nemáš moc věcí. Nejspíš by nebylo od věci zajít nakoupit, ať máš dostatek ponožek, co?“ 

Cassius
Kdybych řekl, že je Seri skvělý kluk, jen bych se zas a znovu opakoval.
Plácl jsem ho po zadečku, ještě ho na moment zezadu objal a jemně kousnul do krku.
„Miluju tvoji vůni. Je tak přirozená…" zašeptal jsem ještě do jeho ucha a mírně ho kousl, "stejně tak přirozená, jako jsi ty. Slibuju, že udělám všechno proto, aby se to vyřešilo a měl jsi klid. Můžu tě ale ubezpečit, že Josseho ani nečekaných útoků se bát nemusíš. Jsem nejlepší v tomhle městě. Možná nejlepší v celém vesmíru. Můj kluk si totiž zaslouží jen to nejlepší. A teď pojďme nasytit ten tvůj hladový žaludek, ať mi tu nezkolabuješ."
Zasmál jsem se, ještě jednou pleskl Seriho po zadečku, trošku ho pokousal, a pak už konečně pustil, abych mohl přejít do kuchyně a mrknout na zásoby, které byly běžnou součástí rezidencí.
Samozřejmě při delším pobytu si je už člověk musel dokupovat sám, ale na pár dní to vystačilo.
Strčil jsem hlavu do lednice, vytáhl maso a zeleninu, a za chvilku už to v kuchyni vonělo.
Dokonce jsem z dostupných zásob spíchnul dva poháry, jeden obrovský pro Seriho se spoustou ovoce, smetanovým a čokoládovým krémem a třemi druhy zmrzliny, které jsem si nechal přinést, udělal čerstvou ovocnou šťávu, kafe do konvice, a za necelou hodinku všechno servíroval na stůl.
Napadlo mě, že zavolám Tyra, protože to bylo tak pro čtyři lidi, ale jak jsem znal Seriho, tak možná to bude ještě málo.
Když jsme byli po jídle, a tentokrát nechali úklid na technice, přesunuli jsme se do obýváku i s dezertem a kávou.
„Nemusíme jezdit nakupovat oblečení," zabručel jsem po chvíli a nervózně se ošil.
Jo, něco jiného bylo nad tím přemýšlet a něco jiného bylo o tom mluvit. Pro Seriho to bude velký krok a ani nevím, jestli bude chtít se mnou bydlet natrvalo.
„Víš, přemýšlel jsem. Rád bych s tebou byl pořád. Teda jako… Jako pořád, jako tvůj přítel," trochu se mi zamotal jazyk a já se zamračil.
Seber se Cassie!
„No, prostě, chci s tebou bydlet. Jako moc rád bych, pokud chceš i ty. Ale… Nemůžeme bydlet u mě, protože bys to měl daleko do práce. A upřímně, v campusu se mi bydlet nechce. Tak jsem přemýšlel, že bych nám koupil dům někde tady a můj dům budeme mít jako chatu, nebo ho nechám Michovi. Už jsem si teda sbalil věci, takže pokud budeš souhlasit, můžeme pro ně zítra zajet. Micha… No, nenesl to dobře a vlastně mi ani nijak neodpověděl, ale… Možná s ním bude lepší domluva než s Jossem," vyhrkl jsem to nakonec ze sebe a vzal Seriho za ruce.
„Tak co? Chtěl bys… chtěl bys se mnou bydlet?" 

Serien
Večeře byla naprosto úžasná. Jo, mám opravdu toho nejlepšího chlapa v celém vesmíru. Umí tolik věcí, že si vedle něj kolikrát připadám jako břídil. Ale nevadí mi to.
Vím, že se o něj mohu kdykoliv opřít, že mám u něho zastání, a taky… neumřu u něho hlady. Už jen ta porce, kterou mi naložil.
Ale nejspíš proto, že nervy povolily a cítil jsem se podstatně lépe než před třemi hodinami, zmizelo to ve mně během chvíle a ani jsem se nezapotil.
A když jsem se pustil do poháru, málem jsem se blahem rozplynul.
„Jsi opravdu ten nejlepší“ natáhnul jsem se ke Cassovi, políbil ho, a hned pokračoval v dlabání poháru.
„A nevím, proč se ptáš…“ huhlal jsem s plnou pusou.
„Jasně že chci být s tebou. Jako tvůj přítel, partner, jakkoliv to nazveš, pořád chci být tvůj. Na to ses ani ptát nemusel. Je mi jedno, kde budeme, ale v campusu ani já už nechci bydlet. A pokud koupíme dům, chci na něho přispět rovným dílem a bez debat,“ pohrozil jsem mu tou dlouhou lžičkou, že jsem mu málem vypíchnul oko.
Pokračoval jsem v luxování poháru a přitom přemýšlel, jak to udělat. Opravdu by bylo zbytečné kupovat nové věci, když je vlastně Cassi sbalený a jen to potřebuje převézt. A taky…
„Tak mi došlo, že jsi vlastně přiletěl s tátou jeho vznášedlem. No, asi nebude od věci k tobě zaletět, vzít si věci a svoje vznášedlo. A já bych letěl zpátky tátovým a do dvou se toho víc vleze. Chci s tebou jet. Tys mi byl oporou a já ti ji chci být taky. Miluji tě a nechci tě v tom nechat samotného. Je mi Michy moc líto, opravdu. Ublížili jsme mu oba, a doufám, že aspoň on nám odpustí.“ 

Cassius
Měl jsem chuť se na Seriho vrhnout, ale když jsem viděl, že ten pohár má momentálně přednost, počkal jsem, až ho dojí, a pak si ho unesl do ložnice.
Válel jsem se s ním po posteli, blbnuli jsme, chvilku se pak mazlili, než jsem si Seriho přitáhl na sebe a pevně ho objal.
„Jsem moc rád, že jsi souhlasil," promluvil jsem konečně po chvíli a políbil Seriho do vlasů.
„Nechtěl jsem, aby sis myslel, že tě chci nějak svazovat. A taky doufám, že Micha bude jednat jinak než Josse. Ublížil jsem mu, o tom žádná. Ale pořád ho mám za chytrého kluka. Sice má své mouchy, ale nejspíš potřebuje někoho, kdo ho bude víc vést lépe než já. Je to prostě pořád takové trdlo. A taky je hodně žárlivý. Divím se, že mi nevyškrábal oči," uchechtl jsem se.
Bylo mi už u něco lépe, a prostě jsem měl takový pocit, že Micha to nakonec překousne.
Nedokázal jsem to ničím vysvětlit, jeho reakce byla možná trochu přehnaná, ale rozhodně ne tak, jako ta Josseho. Ten u mě skončil, i kdyby se nakrásně připlazil omluvit.
„Víš, co? Tak mě napadá, jestli nejsi moc unavený, tak se můžeme na ty domy podívat rovnou," napadlo mě po chvíli.
Tak na co čekat a prodlužovat to?
Bydlet v rezidenci není řešení na delší dobu. Zvláště ne pro nás dva. Seri bude muset za pár dní do práce, ne, že by to nějak potřeboval, ale má smysl pro povinnost, a já měl taky rozdělaný projekt.
A tak jsme nakonec další čtyři hodiny strávili tím, že jsme si prohlíželi virtuální domy, a nakonec jsme jeden i vybrali.
Když jsme pak usínali přitulení k sobě, došlo mi, že tohle je naše první oficiální noc, a ani jsme to náležitě neoslavili. Ale nevadilo mi to. Na sex budeme mít spoustu času, důležité bylo, že jsme spolu. 

Serien
Mám prostě úžasného chlapa. Nejen, že skvěle uvařil, nechal mě dojíst i pohár, a pak mě ještě odnesl do ložnice.
A taky jsme hned potom, co jsme se trochu pomuchlovali, vybírali dům. Nakonec padlo rozhodnutí pro jeden, který byl asi pět mil od campusu v klidné části města, kde nebyla moc velká zástavba, a tudíž dost soukromí. A když jsem usínal, už jsem si představoval, jak tam spolu budeme žít.
I přesto, že jsme byli v hotelovém komplexu, spalo se mi naprosto skvěle. Už jen proto, že jsem bez jakýchkoliv tajností a vlastně už oficiálně mohl v klidu spát vedle Cassiuse, a nemít strach z toho, že dělám něco tajně.
Když jsme se ráno probudili, tak ani nevím, kdo to vlastně začal. Ale nestěžoval jsem si já a ani Cass. To ranní milování bylo naprosto dokonalé a já si ho užil se vším všudy. A když jsme se pak společně sprchovali, řekl jsem si, že hned při první příležitosti udělám Cassiovi radost a sobě vlastně taky, a ochutnám ho až do samého konce.
Právě jsme snídali, když Tyrien zaklepal na dveře. Přišel akorát tak vhod. Hned jsme se domluvili, že já a Cass zaletíme k němu domů a Tyrien tu zůstane, stejně prý má něco na vyřizování, tak toho využije.
A tak za další necelou hodinu jsme nasedali do tátova vznášedla. 
„Já doufám, ne, věřím tomu, že i když jsme Michu ranili, oba, tak on to zvládne. Přeji si, aby nám odpustil a zůstali jsme přátelé, protože ho mám moc rád. I když to pro něho bude těžké. Ale doufám, že tohle,“ přejel jsem Cassiusovi po krku kde měl škrábanec, „už nikdy neudělá. Nenechám ti ubližovat.“
Ještě jsem se k němu naklonil, políbil ho, a pak už jsem dal hlasový povel, abychom mohli odletět pro Cassiho věci. 

Cassius
Ráno přišlo probuzení, jako žádné jiné. A už jsem se vážně těšil, až spolu budeme bydlet sami, až si tohle budeme užívat častěji.
Myslel jsem si, že už snad dneska ani do mého domu nedoletíme, zvláště, když jsme se pak z postele přesunuli do koupelny, ale jako vždy to zabil Seri a jeho žaludek.
Vážně mi bude muset jednou říct, kam to všechno dává.
Ale aspoň na chvilku jsem zapomněl na nepříjemnosti předchozího dne a starosti, které nás ještě čekají.
„Taky doufám, a…" promluvil jsem ve vznášedle a na moment se mi vybavil obrázek, jak se Micha pere se Serim a docela mě to pobavilo.
„No, nerad bych, kdybyste si vjeli do vlasů," řekl jsem ale nakonec.
Přitáhl jsem si Seriho ruku ke rtům a políbil ho.
Zbytek cesty proběhl spíš mlčky, a když jsme pak přistávali, trochu se mi stáhl žaludek.
Prostě jsem neměl rád vypjaté situace.
Sice jsem neměl tušení, jestli Micha bude doma a jestli nakonec přijme mou nabídku, ale i tak.
Vešli jsme dovnitř a já rovnou zamířil do obýváku.
Bylo uklizeno a nezdálo se, že by tu někdo od mého včerejšího odchodu byl.
Ale pak jsem zaslechl směrem od naší ložnice podivný zvuk.
Zamračil jsem se, naznačil Serimu, ať je opatrný a drží se těsně za mnou, a pak se pomalu vydal nahoru. Těsně u dveří, když jsem se víc zaposlouchal, mi došlo, co je to za zvuk.
Uvolnil jsem napjaté tělo a povzdechl si.
„Micho?" ozval jsem se opatrně a otevřel dveře.
Micha seděl na posteli, brečel a zíral na virtuální video, kde jsme byli na jedné dovolené u umělého moře, blbli, smáli se a milovali.
„Ty…!" vyskočil Micha na nohy, jakmile nás zaregistroval a chvíli to vypadalo, že se na nás vrhne, ale nakonec jen popotáhl, a pak s brekem vyběhl kolem nás z ložnice ven. 

Serien
Celkem v tichosti cesta probíhala, jak jsme každý měli hlavu plnou toho, co bude, jestli se tam potkáme s Michou.
Bylo mi to vůči němu opravdu líto. Mám ho moc rád, a to, co jsme udělali, nebylo vůči němu fér.
A když jsme přistáli a vstoupili do domu, měl jsem žaludek stažený do malé kuličky. I na Cassiovi bylo vidět, že je nervózní, že je z toho nesvůj.
Pomalu jsme vystoupali do patra, odkud byly slyšet hlasy, a Cass otevřel dveře.
Žaludek se mis táhl ještě víc, když jsem viděl uplakaného Michu, jak se dívá na jejich společné video.
Ale než jeden z nás stihl cokoliv říct, Micha se rozběhl z ložnice pryč.
A já v tu chvíli o něho dostal strach…
„Jdu za ním, neboj, nic horšího, než včera se nestane,“ zastavil jsem Casse a rychle se rozběhl dolů.
„Micho, počkej!“ křikl jsem na něho, když se snažil rychle otevřít dveře a utéct z domu i bez bot.
„Micho, no tak,“ doběhl jsem k němu a chytl ho za ruku, abych ho zastavil.
On se ale v tu chvíli otočil a rozmáchl se.
Facku, kterou jsem dostal, jsem si nejspíš zasloužil. Určitě jo. Ale od Michy jsem to tak nějak bral.
„Micho, mrzí mě to, ani netušíš jak moc,“ začal jsem opatrně, když se aspoň po té facce zastavil a zlostně se na mě díval svýma uplakanýma očima.
„Mrzí? Opravdu? Víš, jak mi je Víš, jak to bolí?““ praštil se pěstí do hrudi. „Nic nevíš! Vzal jsi mi… vzal… já…“
V tu chvíli se znovu usedavě rozbrečel a dosedl na zem, jak mu nohy vypověděly službu.
I přes riziko, že mi znovu nafackuje jsem dosedl před něj a chytl ho za ruce. A přesto, že se mi třásl hlas, jak mi z toho bylo, tak všelijak, mluvil jsem upřímně, bez nějakých vytáček a chlácholení.
„Vím, jak to bolí. Vím to protože… Já Casse vždycky miloval a nikdy nepřestal. Jen jsem si to ty roky nalhával. A proto, že vím, jak to bolí, o to víc mě mrzí, že jsem ti způsobil taky takovou bolest. Mám tě rád. Moc rád, Micho. Já… nechci přijít o tebe, jsi můj nejlepší přítel.“
„Nechci vás vidět Ani jednoho!“ zkusil na mě Micha zakřičet, ale znovu ho zradil hlas.
Ale důležité pro mne bylo, že nechal své ruce v mých. První krok k tomu, že bychom to jednou mohli urovnat…

Cassius

Micha nebyl jako Josse. I když se občas choval, že je mu všechno jedno a někomu mohl připadat jako rozmazlený a zhýralý fracek, věděl jsem, že je to citlivý kluk. I když to nedával najevo.
Proto jsem se docela lekl, když vyběhl z ložnice, ale Seri mě zastavil, prý to zvládne sám.
Možná... Možná to pro Michu bude nejlepší.
Já citové situace nezvládal a nejspíš by to dopadlo zase tak, že bychom jeden na druhého jen křičeli.
Přesto jsem vyšel na chodbu a chvilku poslouchal, jestli neuslyším řev nebo nebezpečné zvuky, ale kromě Michova zvýšeného hlasu se zdálo, že nic vážného nehrozí.
Vrátil jsem se proto do ložnice, nechal za sebou zavřít dveře a přešel jsem k posteli, nad kterou ještě pořád viselo holografické video.
Chvilku jsem se na něj díval, než jsem ho s povzdechem vypnul a sedl si na postel.
Bylo to opravdu těžké. Nikomu jsem nechtěl ublížit. Ale srdci člověk neporučí. Navíc… Kdyby to takhle pokračovalo dál, nejspíš by to dopadlo ještě hůř.
Raději jsem vstal, abych zase nezačal myslet na to, co by bylo, kdyby, a přešel ke skříni.
Neměl jsem tolik věcí jako Micha, ale přesto bylo potřeba toho zabalit hodně.
Během balení mi přišla zpráva a přístupový kód k nového domu, a já hned převedl částku na příslušný účet. I když jsem věděl, že můj náramek nikdo sledovat nemůže, přesto jsem hned kód změnil a rovnou na domě provedl i několik zabezpečení a zařídil, aby nic nebránilo našemu přestěhování.
A hlavně, aby se tam Seri mohl cítit bezpečně a já ho tam mohl beze strachu nechat i samotného. 

Serien
„Jestli mě už nebudeš chtít nikdy vidět, bude mě to hodně mrzet, ale pochopím to. Vážně je mi to líto, Micho. Jen. Celou tu dobu… ty roky, jsme si všichni něco nalhávali. Kdybys nepřišel s tím že… že se ti Cassius líbí a ty jemu taky, nejspíš by to dopadlo jinak. Tenkrát jsem to bral hodně špatně, možná podobně jako ty. Nemohl jsem spát, nebyla se mnou řeč, dokonce jsem chtěl nechat školu a utéct.“
Povzdech jsem si, když jsem si to zpětně vybavil. Taky jsem byl zralý na to, abych se zpil do němoty, nebo si něco udělal. Nedokázal jsem se tenkrát na Michu chvíli ani podívat.
„Já… já to tušil…“ vzlykl Micha.
Udiveně jsem se na něho podíval a o něco víc sevřel jeho ruce, které se mu třásly víc než mě.
„Tušil? Co jsi tušil?“ zeptal jsem se přímo, protože jsem chtěl odpověď.
„Ty a Cassius… že tě miluje… vždycky, i když se to snažil skrývat… vždycky se na tebe díval… tak… jinak…“ vzlykl Micha, a znovu se mu po tvářích rozkutálely slzy. „Vždycky. Jen… když pak Josse přišel s tím, že bude s tebou a Cassius prý říkal, že se mu líbím… Víš… myslel jsem… myslel… že mě… že bude… miloval jsem ho… miloval… a pořád… mil-“
Víc už nedořekl, protože se znovu rozbrečel tak, že už nebyl schopný nic říct.
To už jsem nevydržel, prudce jsem ho za ty ruce potáhl k sobě a sevřel ho v náruči.
„Mrzí mě to, Micho. Opravdu je mi to moc líto,“ hladil jsem ho po zádech.
V duchu jsem však proklel Josseho za to, že to tenkrát Michovi řekl. Vlastně, když si to tak zpětně vybavuji, tak to všechno se vším souviselo. Cassius by se Michovi jen tak nevyslovil, kdyby věděl, že já s Jossem nejsem a nic pro mne neznamená. Teď už to vím… A Micha by si nedělal naděje, kdyby ho Josse nenavnadil svými řečmi…
„Pojď do koupelny ano?“ chytl jsem Michu, aby se na mě podíval a přestal si utírat nos do mého trika.
„Dáš se trochu do pořádku, dáme si něco dobrého. Třeba sníme kybel zmrzliny, co ty na to? Teda… Pokud platí, že nás už nechceš nikdy vidět, tak… tak odejdu.“
Ten počáteční vztek, který Micha měl v očích už pomalu vyprchával. Teď v nich byla vidět lítost a bolest nad ztrátou lásky.
„Pojď, prosím,“ pohladil jsem ho po tváři a setřel mu slzy, kterých ale pořád neubývalo.
Po krátkém zaváhání ale nakonec Micha přikývl a vstal. Společně jsme došli do koupelny, a já si za tu chvíli už podruhé oddechl, že je to snad na dobré cestě.
„Bude mi chybět…“ brečel Micha do vody, když si oplachoval tvář. „Bude mi chybět…“
Zatímco se on snažil vybrečet do tekoucí vody, a přitom si opláchnout obličej, poslal jsem rychle zprávu mámě, jestli by mohla dojít ke Cassiusovi a být aspoň chvíli s Michou. Její odpověď přišla vzápětí, že do patnácti minut je u nás…

Cassius
Tak jsem se do toho balení a spravování nového domu zažral, že jsem tak trochu zapomněl na čas i na to, co se odehrává někde pode mnou.
Až když jsem zkonstatoval, že je všechno na svém místě, a ještě jednou prošel koupelnu, došlo mi, že je v domě až moc velké ticho.
Vyletěl jsem z ložnice a ujistil se v tom, že se mi to opravdu nezdá.
Tak trochu jsem dostal strach. Podcenil jsem situaci?
Ne, Micha není jako Josse, Serimu by neublížil. Ale mohl taky utéct ven a jak znám Seriho, vyběhl by za ním, bez ohledu na své bezpečí.
Mrkl jsem na náramek a spustil vyhledávání.
Obočí mi vyletělo asi až doprostřed hlavy, když jsem zjistil, že Seri je v kuchyni.
Sešel jsem dolů a opatrně strčil hlavu do kuchyně.
Chvilku jsem nechápavě na ty dva hleděl, než jsem zavrtěl hlavou a vešel dovnitř.
Přešel jsem k Serimu a položil mu ruce na ramena, které jsem lehce prohmátl.
„Micho, já..."
„Nic neříkej, jo?" strčil si lžíci zmrzliny do pusy a uraženě se na mě podíval.
„Radši nic neříkej a prostě mi dej jen čas. Týden se o mě nestarej. Sice to za týden nepřebolí, ale aspoň to nejhorší pomine. Každopádně jestli Serienovi ublížíš, vyškrábu ti oči."
Přikývl jsem a v duchu si oddechl.
Jo, vypadalo to, že Micha bude v pohodě. A doufal jsem, že si brzo najde někoho hodného, kdo mu pomůže na mě zapomenout.