Cassius
Tak jo. Zhluboka se nadechnout a uklidnit.
Podobnou reakci jsem čekal, přesto to bylo těžší, než jak jsem si to představoval.
Ano, byl jsem na vině, protože jsem to tak dlouho tajil, ale někomu teď něco vyčítat by nemělo smysl.
A zvláště potom, co Serien na mě vykřičel všechny ta slova.
Vidět ho v tomhle stavu… Něco se ve mě prostě zlomilo.
Mohl bych na něj křičet, vyčítat mu, že to on to přede mnou tak dlouho tajil, i když jsme přátelé.
Mohl bych mu vyčítat, že zbytečně ohrozil život svůj i druhých, když mi hned neřekl o těch zprávách.
Mohl bych ho seřvat a urazit se. Ale nemohl jsem. Nemohl…
Místo toho jsem vstal, popadl Seriena, sedl si do křesla a jeho stáhl na sebe.
Jednou rukou jsem ho objal kolem pasu, aby mi neutekl, tiskl ho k sobě, a druhou jemně sevřel jeho zátylek, aby mě dobře vnímal.
„Tohle… tohle už neříkej… neříkej takové věci," řekl jsem tiše a zadíval se Serienovi do očí.
Opřel jsem si jeho čelo o své a setřel mu slzy.
„Vím to už hrozně dlouho. Napřed mě to polekalo, nevěděl jsem, co mám dělat. Ale pak… Pořád jsi to ty. Pořád jsi můj Serien. Nejsi zrůda, jsi nádherný jako vždy. Já… strašně dlouho jsem ti chtěl říct, že to vím, ale… bál jsem se. Bál jsem se, že už mě nebudeš chtít nikdy vidět. Že se budeš bát, že bych tě mohl zradit. Že bych mohl být jako oni. Nechtěl jsem… Nechci o tebe přijít. Nemůžu o tebe přijít. Zešílel bych… Zbláznil bych se… Strašně moc mi na tobě záleží. Víc, než si myslíš. Chci ti pomoct… Dovol mi ti pomoct."
Zbláznil jsem se. Musel jsem se zbláznit ze Serienovy blízkosti i z té jeho podoby.
Už jsem ji jednou viděl. Právě v době, kdy jsem zjistil, co je zač. Seri se tehdy neuhlídal, ale netušil, že ho sleduju. Vlastně to byla úplná náhoda a mohl jsem nad tím mávnout rukou, ale já tomu musel přijít na kloub.
Byl pořád tak krásný. Ve všech svých podobách.
A byl tak blízko…
Přitáhl jsem si Seriena ještě blíž a zcela vypnul mozek, protože jinak si nedovedu vysvětlit to, co se stalo potom.
Jeho rty byly tak blízko…
„Chci… chci tě políbit. Chtěl bych tě políbit… Chci…" zachraptěl jsem a svými rty jsem se otřel o ty Serienovy.
Serien
Chtěl jsem to.
Chtěl jsem, aby řekl, že jsem zrůda a vyhodil mě. Chtěl jsem ho přestat milovat.
Ale on se mi to nejspíš rozhodl ještě víc ztížit.
Ve chvíli, kdy jsem se změnil, byl jsem skoro vysoký jako Casi, ale ne úplně. A to ostatní…
Mám rád tuhle svou podobu. Je to moje přirozenost. Ale lidé… Spousta lidí říká, že jsme zrůdy, a že bychom ani neměli existovat. Byli jsme tu daleko dříve než lidské pokolení. Daleko dříve jsme věděli, že Země není jediná obydlená planeta. Proč si myslí, že je v pohádkách a příbězích zmíněno tolik divných tvorů?
Není to proto, že by si je někdo vyfantazíroval. Ale proto, že se s nimi někdo setkal a dokázal je popsat. A jedním z těch divných tvorů jsme i my, Elfové…
V pohádkách a příbězích jsme pro ně krásní, ale ve skutečnosti nás nechtějí ani vidět, bojí se nás, a nejraději by nás smazali z povrchu, abychom zůstali součástí už jen těch příběhů…
A proto jsem se bál a bojím se o tom komukoliv říct. I proto se schováváme a tajíme naší pravou identitu.
I proto jsem nechtěl, aby to Cassius věděl.
Bál jsem se, že mě bude nenávidět, že se mnou nebude chtít ani promluvit. Bál jsem se, že přijdu o jeho přátelství. A on, místo toho, aby mě vyhodil…
Chtěl jsem mu říct, čeho jsem se bál, čeho se bojím. Ale slova se mi zadrhla v hrdle, když se svými rty přiblížil k mým…
Chci se s ním líbat. Chci to, jeho polibky, jeho doteky, hlazení, i to, jak mi lehce prsty přejel po uchu, když mi za něj zastrkoval vlasy.
Miluji ho, a chci… chci to všechno…
Nervy, stres, šok, alkohol, jeho blízkost… to všechno mi teď absolutně zastřelo mozek společně s pocitem štěstí, že mě Cas nevyhodil, a že se mě dotýká. Přestal jsem myslet na nebezpečí, přestal jsem myslet na následky, které by z toho všeho mohly být.
Teď jsem myslel jen na něho. Doslova mě jeho pohled vtahoval, svazoval, stejně jako jeho ruce, kterými mě objímal a hladil.
Chvěl jsem se, ale už ne zlobou. Tělem se mi proháněl ten zvláštní šimravý pocit, a já…
Jen jsem přikývl, objal jsem ho, přitiskl se na něj, a…
Přijal jsem jeho polibek.
Cassius
Tohle musí být sen. Jen se mi to zdá a já se zase probudím a zjistím, že nic z toho se nestalo.
Jen se mi to zdá…
Tlumeně jsem zasténal, když se Serien svými rty přitiskl na mé.
Bylo to, jako by uvnitř mě něco explodovalo.
Opatrný a lehký polibek se stal vášnivějším a divokým, jak jsem už nedokázal zvládnout, tak dlouho potlačované city.
„Seri!" zasténal jsem už nahlas, když jsem ho konečně přestal líbat, a pak mu rychle přetáhl triko přes hlavu, abych se mohl svými rty přitisknout na jeho ramena a krk, až jsem se dostal k bradavkám, které jsem obkroužil jazykem a jemně je zkousnul.
Zatímco jsem jednou rukou hladil jeho tělo, tou druhou jsem se pokoušel dostat do jeho kalhot.
Ale strašně se mi třásla ruka, jak jsem byl úplně mimo z toho, že tohle se právě teď děje.
„Chci tě," zachraptěl jsem zadýchaně. „Strašně moc tě chci. Dívat se na tebe, hladit tě… líbat… úplně všude… svlékni se Seri, pro mě…"
Zvedl jsem Seriho do kleku a svými rty tak okopíroval jeho bříško a jazykem zajel do pupíku.
Někde hluboko uvnitř možná svítilo varovné světýlko, že bych neměl, ale s radostí jsem ho ignoroval.
Považuju se za rozumného chlapa, ale teď… teď šel rozum k šípku a vládu převzalo mé tělo, které jasně řeklo, co chce.
Serien
Přestal jsem myslet na všechno kolem a měl jsem v hlavě teď jen Cassiuse, a to co se dělo.
Přestal jsem myslet…
Opětoval jsem mu ten polibek, objímal ho, prsty zahrábnul do těch jeho hustých vlasů a sevřel je, když mě začal líbat na ramenou, na krku… když se mě začínal dotýkat i jinak než obvykle.
Lehce jsem zasténal, když jsem ucítil jeho rty na svých bradavkách, když mi je potrápil tak, že mi až přeběhl ten příjemně mrazivý pocit po zádech.
I mě se ruce třásly z toho, jak jsem stále nemohl uvěřit tomu, že se tohle děje.
Byl jsem z něho úplně mimo a jednal jsem podle toho, co mi říkaly mé city k němu, podle toho, co chtělo mé tělo. A to teď strašně moc po Casiovi toužilo. Tak moc, že jsem po jeho slovech vstal a udělal jsem, co chtěl.
Stáhl jsem si kalhoty i se spodkama, skopnul jsem ponožky někam pod křeslo, a celou dobu se díval jen na něho…
Nedokázal jsem od něj odtrhnout pohled. Tak moc jsem ho chtěl, tak moc mě k sobě táhnul.
Opřel jsem se rukama o opěrku křesla vedle jeho hlavy a sklonil se nad ním. Dotýkal jsem se jeho rtů svými, a ani se nesnažil zklidnit svůj roztřesený vzrušený dech.
„Chci tě… chci… s tebou… Casi… prosím…“ olízl jsem jeho rty a znovu mu nabídl ústa k polibku.
Chytl jsem jeho ruce, potáhl je dozadu na svůj zadeček a znovu se svýma rukama opřel o křeslo, abych se nad ním mohl sklonit. Dychtivě čekal na jeho doteky.
Chtěl jsem ho, chtěl jsem se s ním milovat a všechno ostatní šlo bokem. Teď jsem nemyslel na nic jiného.
Cassius
Měl jsem dojem, že mi srdce vyskočí krkem, jak šíleně bušilo.
Nestíhal jsem s dechem, nedokázal jsem zabránit tomu, aby se mi ruce třásly, zvláště potom, co Seri vstal, svlékl se a řekl svá slova.
A to, že si potáhl mé ruce na svůj zadeček, byla už poslední kapka.
Zaryl jsem nehty do jeho kůže přirazil si ho na klín a vpil se do jeho rtů.
O jemném polibku nemohla být ani řeč, a během něho jsem vstal a přešel k pohodlné sedačce.
Když jsem Seriena přestal líbat, protože jsme se oba potřebovali taky nadechnout, příkazem jsem nechal rozložit sedačku, na kterou jsem pak Seriho položil.
Zaklekl jsem mezi jeho nohy a narovnal se.
Přetáhl jsem si přes hlavu tílko, odhodil ho někam bokem, a pak se zase sklonil, políbil Seriho na rty, ale pak se hned začal sunout dolů.
Zlíbal jsem jeho krk, náležitou péči věnoval bradavkám, přesunul se na bříško, vnímal Seriho reakce, občas přidal i zuby nebo jazyk, podle toho, jak reagoval, až jsem se dostal k jeho penisu.
Ten jsem olízl po celé délce, škádlivě jazykem ťuknul o Seriho dírku, a pak se znovu vytáhl nahoru.
„Taky tě strašně moc chci. Milovat se s tebou… jsi tak nádherný… tak moc tě…" zachraptěl jsem a na poslední chvíli se zarazil.
Nemůžu mu říct, že ho miluju. Že jsem ho miloval celou dobu a nikdy na něj nezapomněl. Nechci zkazit tuhle krásnou chvíli a navíc… Pořád nevím, jak mě vidí Serien.
Zasunul jsem tyhle myšlenky dozadu a jednu Seriho ruku posunul na svůj klín.
Nedokázal jsem se ubránit hlasitému zasténání, protože kalhoty mi byly už zatraceně těsné.
Serien
Z toho všeho se mi až točila hlava. Byl jsem mimo, jak mě to celého pohltilo, a nedokázal jsem si vůbec říct STOP. Nebyl jsem schopen se zastavit. Projevila se tak dlouho schovávaná touha tohle prožívat právě s Cassiusem.
Splnil se mi sen a já se tomu naprosto poddal a na následky jsem vůbec nemyslel.
Líbal jsem se s ním, dotýkal se ho, každý další polibek a dotek byl čím dál víc opojnější.
Byl jsem vzrušený během chvilinky, vlastně v momentě, kdy se mě poprvé dotkly jeho rty.
Pevně jsem se ho chytil, když se zvedl i se mnou a příkazem rozložil sedačku. Ani ve chvíli, kdy mě pokládal na ní, jsem se ho nechtěl pustit.
Ale pak jsem se jen s roztřeseným dechem, a ještě větší touhou díval na to, jak si svléká nátělník a stihl jsem jen trochu pohladit jeho pevné svaly na rukách a břiše, když jsem vzápětí přivřel oči a hlasitě zavzdychal.
Jeho polibky na mém těle mě rozpalovaly čím dál víc a já už vážně přestával být sám sebou.
Vlastně… Já sám sebou přestal být ve chvíli, kdy tohle všechno začalo. Nebo to bylo spíš tak, že v tu chvíli jsem sám sebou byl? Že jsem konečně projevil to, co ve mně tak dlouho spalo, co jsem držel v tajnosti?
„Casi!“ zachraptěl jsem vzrušeně, když mou ruku potáhl na svůj rozkrok.
Otřel jsem se o jeho nabíhající penis, ale pak jsem už nedokázal jen tak nic nedělat. Roztřesenýma rukama jsem rychle rozepl Casimu kalhoty, a zatímco jsem se snažil jednou rukou mu je stáhnout dolů, tou druhou jsem nedočkavě vjel dovnitř…
Ten dotek na jeho pevné erekci mě málem poslal do mdlob. Zasténal jsem pod představou, co bude…
A i když jsem musel Cassiuse na chvíli povalit na postel a vzdát se tak na moment horkosti jeho těla, netrvalo dlouho a zbavil jsem ho zbytku oblečení, které bránilo tomu, abych ho mohl vidět celého, dotýkat se ho celého, vnímat jeho tělo svým bez jakýchkoliv překážek…
Už jsem měl na jazyku slova: „Miluji tě,“ když mě převrátil zpátky na sedačku a zalehl mě.
Ale ta slova zastavil můj hlasitý výkřik, když jeho erekce neomylně našla cestu a Cass…
Cass se se mnou spojil…
…………………………………
Cassius
Ani nevím, co mě probudilo.
Jestli to bylo instinktivně, nebo to, že je něco jinak než obvykle.
Pár vteřin jsem zmateně mrkal do stropu, než mi došlo, že to, co mě tlačí k boku a zahřívá mě není deka a už vůbec ne Micha.
Otočil jsem hlavu a zatajil se mi dech.
Tohle snad nemůže být ani pravda. To se mi nemohlo splnit.
Jako ve snu jsem prsty jemně přejel po Serienově noze, kterou měl přehozenou přes můj pas.
Nejspíš jsem to neměl dělat. Měl jsem se prostě sebrat a odejít.
Místo toho jsem opatrně převalil Seriho na záda a budil ho tím nejlepším možným způsobem, jaký jsem znal.
Výčitky… Výčitky možná přijdou později. Ne, možná, ale určitě. Vím, že bych neměl, jsem starší, měl bych mít víc rozumu, ale to, co jsem cítil k Serienovi, co jsem tak dlouho potlačoval, prostě chtělo ven a nedalo se to zastavit.
„Dobré ráno," zašeptal jsem ochraptěle a zalehl Seriho.
Jeho nohy jsem si omotal kolem pasu a věnoval mu hluboký polibek.
„Než něco řekneš… Prosím… Zůstaň tu se mnou, než se budeš muset vrátit. Zůstaň tady. Moc jsi mi chyběl ty dva roky a já… Prostě chci být s tebou. Neodmítej mě, prosím…"
Vím, že si o tom budeme muset promluvit a nějak to vyřešit, že je tohle obrovský průser, ale teď bych nezvládl myslet na něco jiného než na Seriho.
Miluju ho… Teď už to vím jistě. Nic se nezměnilo od chvíle, co jsme byli na škole.
Micha mi není lhostejný, přece jen spolu žijeme už nějaký ten rok, ale to, co cítím k Serimu…
Jen jsem netušil, jak vidí on mě.
Budeme to muset nějak vyřešit, ale teď… Teď jsem prostě jen chtěl být sám sebou. A chtěl jsem to i od Seriho.
„Chci ti věnovat tyhle dva dny. Chci tu být je pro tebe. Jen ty a já. Tvé skutečné já. Nic neschovávej, buď prostě sám sebou… Teda… Pokud chceš i ty, samozřejmě."
Nemohl jsem Seriho do ničeho nutit. Záleželo jen na něm, jestli to bude brát jen za úlet nebo něco víc. Jen jsem mohl doufat, že je v tom víc.
Serien
Lehce jsem se zavrtěl a něco zabručel, když mě něco začalo budit.
Ale když jsem otevřel oči, a rozespale zamžoural kolem sebe, po další vteřině jsem byl vzhůru víc, než to bylo možné.
Ale Cassius mi nedal prostor na to, abych z postele utekl, abych sebe nebo jeho zahrnul výčitkami, že to tak nemělo být. Že se to vůbec nemělo stát.
A ani bych mu to nikdy nevyčítal. Tak maximálně sobě, že jsem blbec, který ve slabé chvíli podlehl svým citům. Vyčítat si to budu nejspíš později, ale teď…
Teď jsem se zachoval jako sobec. Teď jsem dal na první místo, co chci já…
Přesto jsem na moment zapřemýšlel, jestli je dobrý nápad tu zůstat. Jen matně jsem si vzpomněl, že jsem někdy později večer posílal rodičům zprávu, že nedorazím, aby o mě neměli strach. A podle všeho, kromě jejich odpovědi jsem nedostal žádnou další zprávu a nepromeškal jsem žádné volání.
Zadíval jsem se do Cassiových očí, usmál jsem se na něho a prohrábnul jsem mu ty jeho husté vlasy.
„Zůstanu…“ odpověděl jsem a po svých slovech jsem zpátky uvolnil svou pravou podstatu, abych se cítil opravdu volný, protože tady, v Cassiově společnosti jsem se opravdu takhle cítil.
Cassius
Vím, proč jsem se do něj zamiloval. Nebylo to jen kvůli jeho kráse. Nebylo to jen o tom, že je chytrý, laskavý a hodný. Bylo to i kvůli jeho úsměvu.
Krásný úsměv, který se odrazil v jeho očích a pohladil na duši.
Aspoň teda na mě to mělo takový účinek. Jeho úsměv byla pro mě velká odměna.
Kvůli tomu úsměvu bych klidně i zabil.
„Děkuju," zašeptal jsem a svá slova ztvrdil i polibkem.
Dva dny… Dva dny, kdy budu jen já a Seri. Jen my dva. Muselo to tak být. Jakmile bych totiž začal přemýšlet nad následky, nikdy bych si to neužil. A vím, že Seri na tom byl podobně.
„Půjdeme do sprchy, pak udělám snídani, budeme se válet, jíst, milovat, a jestli budeš chtít, můžeš mi říct víc o tom, kdo skutečně jsi. A… Zůstaň takhle," usmál jsem se, shrnul vlasy ze Seriho čela a pohladil po tváři.
„Takhle zůstaň. Jsi tak ještě krásnější. Nechápu, jak o sobě můžeš mluvit, tak škaredě. A jak sis mohl myslet, že bych o tobě řekl, že jsi zrůda. Což mi připomíná…" zazubil jsem se na Seriho, pevně ho objal, a pak i s ním vstal a přešel do spodní koupelny.
Příkazem jsem pustil ve sprchovém koutu vodu, postavil Seriho na zem a otočil ho zády k sobě.
„…že jsem ti za to ještě nedal na zadek…" kousl jsem Seriho do krku, pak pokračoval s polibky dolů, a zatímco jsem na jeho krásném zadečku zanechával otisky svých prstů, jazykem jsem se začal dobývat do jeho dírky.
Serien
Zapřemýšlel jsem nad tím, co bych o sobě Cassiovi řekl. Ale než jsem stihl cokoliv vymyslet, stál jsem najednou v koupelně a on mi dával co proto. |
„Já… nemluvím o sobě… škaredě…“ zaprotestoval jsem a málem se zalknul, když mi natekla voda do pusy. „Jen… opakuji… co řík-a-jí… ji-ní…“
Víc jsem ze sebe nestihl dostat. Měl jsem co dělat, abych ustál Cassiho útoky na mé tělo. Brzy jsem se prohýbal proti němu, vystrkoval jsem na něj zadeček, jak mi už jen tohle škádlení nestačilo a chtěl jsem víc.
„Cassi… Cassi… chci… tě… prosím…“ zavzdychal jsem nahlas, když jsem v sobě zpracovával již jeho prsty a ucítil jsem jeho rty, které se mi přisály na vnitřní stranu stehna.
Mám pár míst, které mě dostanou do kolen, a tohle je jedno z nich. Málem se mi ty kolena opravdu podlomily, a na poslední chvíli jsem Cassiho prsty vytáhl z mé dírky, chvíli jsem to vydýchával, ale pak jsem dal ruku dozadu, nahmatal jeho pevnou erekci, a víc se prohnul, abych se o ní otřel zadečkem.
„Chci tohle… vem si mě…“ zasténal jsem, když špička jeho penisu zavadila o mou roztouženou dírku.
Cassius
Jo, tak očividně jsem v noci nenašel všechny Seriho tajná místečka.
Ono se ani nebylo čemu divit, protože to bylo šílené, elektrizující, rychlé a vášnivé.
Takže když jsem se teď přisál Serimu na vnitřní stranu stehna a on se mi málem složil k nohám, měl jsem škodolibou radost a zapsal si to do imaginárního deníčku.
Smích mě ale přešel, když Seri popadl můj penis, nasměroval si ho na svůj zadeček a promluvil tím svým sexy hlasem.
Zafuněl jsem jako pořádně nadržený býk, Seriho ruce sevřel nad jeho hlavou a přitiskl je na kachličky, druhou rukou jsem ho objal kolem pasu, a pak přirazil.
Ty dva dny mi stačit nebudou. Nedokážu se Seriho za tak krátkou dobu nabažit.
Už teď jsem věděl, že jsem těžce v prdeli. A záviděl Jossemu. A nejen to. Sobě jsem si nadával do kreténů, že jsem se tehdy Serimu nevyznal sám. Možná… Možná mu nejsem úplně lhostejný, když mi dovolí tohle. Vím, že Josseho miluje a vždy o něm hezky mluvil.
Není tak povrchní, aby druhému ublížil jen z rozmaru. Stejně jako já. Tohle prostě není jen o sexu.
Cítil jsem to. Jen jsem netušil, jak moc Serimu na mě záleží.
„Jsi tak… nádherný…" zachraptěl jsem a zakousl se do Seriho špičatého ouška, když jsem začal přirážet. Napřed pomalu, užíval jsem si toho těsného tlaku na můj penis, ale nemohl jsem to protahovat donekonečna. Zrychloval jsem tempo, masíroval Seriho prostatu, tlačil ho proti sobě, až jsme nakonec skončili na zemi v kleku, protože tohle se nedalo ustát.
Pustil jsem Seriho ruce, pevně ho popadl za boky a do posledních přírazů dal vše, abych si užil nejen já, ale i Seri.
Serien
S Cassiusem jsem si tohle všechno užíval naplno a bez zábran. Mohl jsem být sám sebou, a tak celý ten prožitek byl ještě intenzívnější, zvlášť když k tomu přidám to, co k němu cítím.
Blahem se mi protáčely oči skoro nazad, když mi uvěznil ruce nad hlavou a začal brát mé tělo útokem.
Vycházel jsem mu vstříc, jak jen to šlo, a i když jsem chtěl aspoň polibek, nedokázal jsem v tom rozpoložení ani pootočit hlavu.
Brzy jsme skončili na zemi, protože mi nohy slábly, a ani Cassi to zřejmě nebyl schopen ustát. A když jsem cítil, jak se napjal, a jak do posledních přírazů dal vše, byl to povel i pro mne.
Jako by někdo vystřelil ze startovací pistole, během chvilky jsem se skoro zhroutil v jeho náruči, jak mě převálcoval ten nejlepší pocit.
Už z předešlého večera jsem si říkal, jak je to úžasné. Ale teď… I kdyby mě měly trápit výčitky, nemyslel jsem na následky. Teď, za střízliva, když jsem to mohl prožívat celým tělem i duší, to bylo daleko lepší než kdy jindy.
Moje sperma dopadalo na zem, voda ho smývala, jako by i ona byla s námi a snažila se zahladit veškeré stopy. Chvěl jsem se v Cassiho rukách, polohlasně sténal a nebyl schopen se vzpamatovat.
Opíral jsem se o jeho hruď, občas stáhl zadeček, jak jsem stále cítil ten opakující se pocit slasti.
Nevím, jak to mají lidé, ale my, Elfové, jak nás právě lidi nazvali, tyhle věci prožíváme opravdu intenzívně, silně, a to příjemné odeznívá velmi pomalu…
Když jsem byl konečně schopen popadnout dech, vyhledal jsem Cassiho ústa a věnoval jsem mu děkovný polibek. Polibek, který završil všechno to krásné, co právě proběhlo. Polibek, ve kterém jsem umlčel svá slova: „Miluji tě.“
Cassius
Vím, že se opakuju, ale, Bože! Byl tak neuvěřitelný! Jak to prožíval, jak reagoval, a co teprve jeho vůně. Ani se už nedivím těm pověstem, kde se píše, že elfové dokázali pobláznit hlavu všem.
Mě ji rozhodně pobláznil. A i když bych rád pokračoval, nechtěl jsem ty dva dny strávit jen ve sprše nebo posteli.
„Tak… Je čas na pořádný dlabanec," postavil jsem se na nohy a pomohl i Serimu.
Ještě chvíli jsem se ve sprše muchlovali, než jsem ho vystrkal ven, společně jsme se pak utřeli, a protože bylo krásné léto, i když je pravda, že tady na téhle planetě bylo jen teplo, dal jsem Serimu své triko a šortky.
Moc mu to slušelo a v jeho pravé podobě ještě víc.
A potěšilo mě, že zůstal ve své přirozené podobě.
Sám jsem se oblékl podobně, a pak už jsme se mohli pustit do dělání snídaně.
Měl bych pátrat po těch útočnících a nechat si od Seriho ukázat všechny ty zprávy, ale to může počkat. Prostě si to chci užít.
Ještě jsem poslal Michovi zprávu, že teď budu mít dost práce, takže je možné, že se neozvu, a s trochu těžkým srdcem mu ji odeslal. Nesnášel jsem lži a teď jsem se sám ocitl v pozici, kdy musím lhát. Micha byl hodný kluk, ale tohle chtělo čas.
„Něco mě napadlo," ozval jsem se po snídani, kdy jsme se bavili o všem možném.
„Co takhle si udělat ten výlet do hor? Vyrazit třeba zítra brzo ráno a vrátit se na večer? Co ty na to?" přitáhl jsem si Seriho k sobě a posadil na klín.
Serien
Usmál jsem se, když Cass řekl, že je čas na pořádný dlabanec.
Jo, hlad jsem už měl, co si budu nalhávat. Ale přesto, než jsme se dostali do kuchyně, tak to ještě chvilku trvalo.
Cassius mi pak půjčil nějaké své věci, společně jsme udělali snídani, a tu i snědli do posledního drobečku. A když přišel s tím, že bychom si druhý den udělali výlet do hor… Nechtělo se mi čekat do druhého dne. Kdo ví, co může být zítra. Přemluvil jsem ho a nakonec souhlasil, že půjdeme teda už teď. Byl jsem tak rád, že jsem všechno vypustil z hlavy, kromě toho, že jsem napsal rodičům zprávu, že si dneska udělám výlet do hor.
Jo, přijal jsem tu nabídku bez váhání. Chtěl jsem se tam jít podívat, a chtěl jsem tam jít právě s Cassiusem. A tak jsme nabalili něco málo k jídlu, abychom tam nepošli do večera hlady, zastavili jsme se ještě u nás doma, abych si mohl obout boty, které byly do přírody vhodnější než ty, co jsem měl ve městě, nebo šlapky, které mi Cass půjčil, abych si nemusel nazouvat svoje.
Oblečení jsem si nechal to, které mi půjčil. Cítil jsem se v něm dobře už jen proto, že to bylo jeho, a vonělo jako on. A když jsme byli připravení, ještě jsem napsal rodičům lístek, aby věděli, že jsem doma byl a žiju, nasedli jsme do vznášedla, a pak už jsme vyrazili.
Sledoval jsem cestu pod námi a vzpomínal, kudy jsme tenkrát šli. Dokonce jsme viděli i ruiny toho domu, kde jsme chtěli přespat, ale spíš to byly už jen základy a dvě skoro rozpadlé zdi.
Cassius se vznášedlem přistál na jedné louce, která doslova hrála barvami z toho množství květin, co tu rostly. Byla to nádhera, ale já chtěl jít ještě dál, a tam jsme museli pěšky.
Pobrali jsme si věci, Cass zajistil vznášedlo, a pak už jsme se vydali mezi stromy, směrem k jednomu z vrchů, kde, podle toho, co jsem viděl, by mělo být opravdu hezky. Vzhledem ke své profesi a své podstatě jsem podle výskytu rostlin, stromů, živočichů i podle složení země dokázal přibližně určit, co by se na daném místě mělo vyskytovat.
A nemýlil jsem se.
Když jsme vystoupali nahoru, čekalo nás nejen nádherné místo, kde dokonce vyvěral i horský pramen, ale i neskutečně krásný výhled. A podle toho, co jsem viděl, čeho jsem si všiml po cestě a pak i tady, tak tohle místo prakticky nikdo nenavštěvoval.
A tak jsme se mohli usadit na deku a pozorovat tu nádheru a užívat si tu pohodu.
Jo, to je přesně to, co jsem chtěl už tenkrát, když jsem tu s Cassiusem chtěl jít poprvé.
Cassius
Nečekal jsem, že bude tak rychle souhlasit a už vůbec ne, že bude chtít jít hned.
Ale nevadilo mi to. Stejně jsme neměli, nic jiného na práci a ten výlet do hor… Znamenalo to pro mě víc, než si možná Seri uvědomoval.
Sbalili jsme nějaké jídlo, stavili se u Seriho, a pak už se vydali na cestu.
A že to stálo za to, ani nemusím říkat.
Nevím, jestli to bylo tím, že Seriho miluju nebo prostě tím, kým je, ale když jsme se dostali takhle do přírody, daleko od lidí a veškeré technologie, jako by se Seri víc rozzářil.
Jako by i les kolem něj poznal, že do něj vstoupil někdo vznešený.
Nevím proč mě to napadlo, ale Seri mi prostě tak připadal. Vznešený a hrdý. Jako nějaký princ.
V duchu jsem se svému přirovnání zasmál. Četl jsem příběhy a pohádky o chrabrých princích a ošklivých dracích.
Když jsme se pak posadili společně na deku a já z košíku vybalil jídlo a pití, spokojeně jsem vydechl a rozhlédl se kolem.
„Jsem strašně rád, že jsi tu se mnou šel. Je to tu moc krásné a ty…" přitáhl jsem si Seriho blíž a zbytek slov utopil v hlubokém polibku.
Netřeba dodávat, že jsem se neudržel, a než jsme se pustili do svačiny, tak jsme se zase pomilovali.
„Pojď!" vytáhl jsem Seriho po jídle a odpočinku na nohy a rozběhl se k horskému pramenu.
Co na tom, že jsme byli nazí, stejně tu nikdo nebyl a bylo to svým způsobem osvobozující.
Ve vodě jsme pak blbli, jako malí kluci, jako by nám bylo znovu patnáct, jen s tím rozdílem, že teď jsme dělali i věci, které jsme před tím nemohli.
A když se den nachýlil k večeru a mi ruku v ruce scházeli dolů ke vznášedlu, byli jsme oba nejen spokojení, ale i uspokojení.
Teda doufám, že byl i Seri. Že to cítil stejně jako já a s výletem nebyl zklamaný.
Serien
Byl to naprosto úžasný den. Jeden z těch, co jsem si opravdu užil, a takový, kterých jsem měl doposud jen minimum. Vlastně od doby, co jsem se přestěhoval, jsem takový neměl.
Měl jsem možnost prožít několik hodin ve své pravé podobě, což bylo velmi osvobozující. Jen ve chvíli, kdy jsme byli venku poblíž lidí, jsem ji schoval za svou lidskou, nebo když jsme byli s Cassiusem u něj na zahradě nebo na terase. I když to byl samostatný pozemek, mohl mě kdokoliv odkudkoliv pozorovat.
A pak ta jeho pozornost a péče.
Bylo to, jako bychom spolu žili. Přirozené, bez zábran a omezení. Bylo to prostě takové, jak jsem si to kolikrát představoval ve svých myšlenkách.
Ani se mi potom nechtělo zpátky do města, ale museli jsme. Už dávno jsem nebyl ten malý kluk, který nepřemýšlel nad nebezpečím, které by mohl noční pobyt takhle v horách představovat. A my na to opravdu nebyli vybaveni.
Ještě jednou jsem se ohlédl ze vznášedla po tom místě, nad které jsme se vznesli, a v duchu si slíbil, že tohle nebyla moje… naše… poslední návštěva tady.
Když jsme dorazili ke Cassiusovi domů, byla už skoro tma. Noční vzdušný provoz byl vždycky omezen, ale pro nás, co jsme měli významnější postavení, to nebyl problém. My jsme měli udělené výjimky a mohli jme létat i v noci. Díval jsem se na to noční osvětlené město a musel jsem uznat, že i tohle mělo svou krásu. Ale nic se nevyrovná tomu, co jsem dneska prožil…
Divoká příroda, nedotčená lidmi, a Cassiova společnost.
Už teď jsem věděl, že se mi nebude chtít vracet zpátky.
Na moment se mi stáhnul žaludek, když jsem si to uvědomil a připomněl si, kdo mě čeká. Ale vzápětí jsem to pak lehkovážně hodil za hlavu, když jsme vešli zpátky do Cassiova domu, a já mohl být zase sám sebou.
Udělali jsme si večeři, kterou jsem tentokrát nachystal já, aby i Cass měl to, co má rád, a já to rád pro něho udělal. A když jsme pak v noci usínali, byli jsme znavení tak, že jsme ani nepotřebovali nějakou technickou vymoženost. Jen jsme se k sobě víc natiskli, tak jak jsme právě skončili, a vzápětí zavřeli oči.
Cassius
Byl to vážně nádherný den, kdy jsem nemyslel na nic jiného než na Seriena. A když se mi těsně před usnutím hlavou mihla myšlenka, že zítra to nejspíš všechno skončí, i tak jsem byl vděčný aspoň za tyhle dva dny, na které rozhodně nezapomenu.
Výčitky budou. Přijdou a nemá cenu před nimi utíkat. Ale to si vyřeším, až potom.
Netuším, co udělám, co řeknu, jak se budu chovat. Ale nemá smysl nad tím teď přemýšlet.
Ráno jsem se opět probudil jako první a sotva jsem otevřel oči, viděl jsem krásnou a uvolněnou Seriho tvář, který ležel vedle mě.
Vážně byl nádherný. Jemná pleť, husté a dlouhé řasy, plné rty, jemné rysy, drobný nosík… Slovy se to prostě nedá popsat.
Opatrně jsem Serimu z čela shrnul jemné, skoro bílé vlasy, zastrčil je za ucho, a pak prsty něžně pohladil jeho tvář.
Ať už tohle dopadne jakkoliv, budu ho chránit. Dokud budu dýchat, budu ho chránit. Seri si to zaslouží a já vím, že nikdy, nikdy na něj nezapomenu a nikdy ho nepřestanu milovat.
Jen chci, aby byl šťastný, i kdyby to mělo být s Jossem nebo s někým jiným.
Já pro něj nejsem ten pravý.
Neodolal jsem a naklonil se, abych Seriho políbil na rty. Nechtěl jsem ho budit, ale tomuhle se prostě nedalo odolat.
Opatrně jsem ho pohladil po dokonalém zadečku, přitáhl si ho blíž a položil na sebe.
Spokojeně jsem zabručel, když jsem pocítil teplo a jemnost jeho kůže, a zase zavřel oči, uklidněný tlukotem jeho srdce.
Serien
Nevím, jak dlouho jsem spal. Ale když jsem začal vnímat, že se s mým tělem něco děje, nechtěl jsem ani otevřít oči. Jen jsem se nadechl Cassiovy vůně, a ležel na něm bez hnutí.
No, tak úplně ne. Měl jsem tendenci se na něho víc tisknout, obejmout ho…
A nakonec jsem to i udělal.
To vědomí, že dneska dojíždím domů, mi stáhlo snad všechny vnitřnosti, a já si i uvědomil, že nevím, jak dál…
Nevím, jak to bere Cass, jestli to byl jen úlet, nebo něco víc. Nevím, jak se postavím před Josseho, nebo jak se budu tvářit, až uvidím Michu. Každopádně, když si mě Cassi přitáhl na sebe a já mohl vnímat jeho tělo, jeho teplo, bylo to příjemné probuzení ale přitom kruté.
„Dobré ráno,“ zabručel jsem polohlasně, když jsem to nakonec nevydržel a zvedl hlavu, abych na něho viděl.
Chtěl jsem si zapamatovat ten pohled na muže, kterého tajně miluji, a to že jsme teď byli spolu, pro mne znamenalo opravdu moc.
„Nejraději bych proležel celý den s-“
Moje slova přerušilo zvukový signál mého náramku.
„To jsou rodiče, nejspíš se už po měn shání, mají mě…“ na moment jsem se zasekl a zadíval se na Cassiho.
„Odvézt domů…“ dodal jsem ještě tiše.
Krátce jsem Cassiho políbil, a pak už jsem vstal, abych mohl přijmout hovor a domluvit se, co a jak. Musel jsem. Měli sice naplánovanou cestu naším směrem, ale kvůli mně si vzali jeden den volna navíc.
Cassius
Realita je vždycky strašně krutá. A, i když o tom člověk ví, říct to nahlas je daleko bolestivější než si to jen přehrávat v myšlenkách.
Stáhl se mi žaludek, kdy Seri řekl, že musí zvednout hovor od rodičů, kteří ho mají odvézt zpátky.
Jasně, že jsem to věděl. Ale…
Povzdechl jsem si a přesunul se za Seriho záda, který seděl na okraji sedačky.
Naštěstí to byl jen hlasový hovor. Ono, asi těžko by Seri vysvětloval, proč je u mě v doma a nahatý, takže jsem si nemusel dělat starosti o to, že mě uvidí.
Políbil jsem Seriho na rameno, paži, přesunul se na krk, jemně mu shrnul vlasy ze zad, a po těch jsem pak přejel oběma dlaněmi.
Polibky přes zátylek jsem se pak přesunul na druhou stranu a zasypával jeho horkou kůži polibky, dokud nedomluvil.
„Teď o tom nebudeme mluvit," zašeptal jsem, pootočil Serimu hlavu k sobě a zavřel mu pusu polibkem.
Nebyl to žádný prudký a vášnivý polibek, ale něžný, jemný a dlouhý.
Stejně jako celé milování, které následovalo vzápětí, když jsem Seriho stáhl zpátky na postel.
Líbal jsem každý kousek Seriho těla, jako bych si ho chtěl navždy vrýt do paměti, líbal ho na rty, hladil, miloval jsem se s ním tak, jako nikdy s nikým.
Dal jsem do toho vše, co jsem nedokázal říct slovy.
Miluju tě…
Zůstaň a neodcházej…
Děkuju za dva nejkrásnější dny v mém životě…
Nikdy na tohle nezapomenu…
Nikdy na tebe nezapomenu…
A když jsem pak plnil Seriho zadeček s jeho jménem na svých rtech, moc nechybělo, abych i své city ze sebe vykřičel.
Život je někdy pěkně krutý. A strach lidi svazuje pevnými pouty.
Měl jsem strach, že když se Serimu vyznám, odmítne mě a odejde navždy.
To raději budu celý zbytek života trpět, ale aspoň budu pořád jeho přítelem než o něj přijít úplně.
Serien
Měl jsem co dělat, abych v klidu s rodiči domluvil. Slíbil jsem jim, že během dvou hodin budu doma, se snídaní pro mne ať si hlavu nedělají, a pak budeme moct odletět. Sbalený prakticky jsem, když jsem tašku ani nevybaloval.
Přivíral jsem oči, když jsem cítil ty Casiho lehké polibky a jen co jsem ukončil hovor, nechal jsem se stáhnout na postel a věnoval zbývající čas jen jemu.
Nebylo to poprvé za ty dva dny, co jsme se milovali. Ale teď… Teď to bylo jiné.
Ale snažil jsem se, aby nepoznal, jak je mi těžko z toho, že se budeme muset rozloučit. Kdo ví, za jak dlouho se zas uvidíme. Ne přes videohovor, ale normálně.
A když se uvidíme, budou s námi Micha a Josse. A já… Já se ho nebudu moct ani dotknout.
Ale třeba na mě tak ani nemyslí, jen si prostě chtěl užít, když je teď Micha pryč, a to všechno k tomu patří.
Ale ať, nevadí mi to, protože se mi splnilo jedno z mých tajných přání a rozhodně jsem nelitoval, nebyl jsem zklamaný.
Teď se musím postavit realitě. Teď, když stojím mezi dveřmi jeho domu a musím odejít.
Nevím, co mám říct. Chce se mi vykřičet, že ho miluji, že nechci od něho odcházet, že bych s ním rád zůstal.
Ale nejde to. Má partnera, a já už tak dovolil moc, a prakticky jsem zradil nejen Josseho ale i svého nejlepšího kamaráda Michu.
„Tak… tak já jdu,“ ještě jsem dal Cassiovi lehký polibek na rty. „Musím, čekají na mě. Děkuji za ty dva dny, za ten výlet… a… no…“ hlas se mi zadrhl a v krku se mi udělal knedlík.
„Musím jít,“ rychle jsem dodal, otočil se a rychle se vydal k našemu domu, než bych řekl něco, co by se nedalo vrátit.
Cassius
Doufal jsem, že se Seri zdrží, až do večera, nebo aspoň zůstane na snídani. Bral bych každou vteřinu navíc. Jenže žádný zázrak se nestal. Zázraky se prostě několikrát po sobě nedějí.
A tak jsem se díval na to, jak Serien odchází a bojoval sám ze sebou, s tím, co mi říkalo srdce a co mi říkal mozek.
Chtěl jsem ho doběhnout, strhnout do náruče, políbit, nenechat ho odejít, jenže tím bych to celé ještě víc zhoršil.
Jak to, že to zatraceně tak moc bolí?
Stál jsem mezi dveřmi, dokud mi Seri nezmizel z dohledu, a pak se teprve s povzdechem vrátil dovnitř. Prohrábl jsem si vlasy a zadíval se na pohovku.
Naše poslední milování… Ještě teď jsem slyšel Seriho sténání, jeho doteky, cítil jeho rozpálenou kůži, jeho polibky.
Škubnul jsem s sebou, když mi zapípal náramek. Napřed jsem si myslel, že je to Seri a třeba si to rozmyslel, ale nadšení mě přešlo stejně rychle, jako začalo, když jsem zjistil, že je to Micha.
Chvilku jsem přemýšlel, co dělat, ale nakonec jsem zbaběle hovor odmítl.
Nemohl jsem… Teď jsem prostě s Michou mluvit nemohl.
Do teď jsem nad tím moc nepřemýšlel, ale jakmile Serien odešel a zůstal jsem doma sám, s jeho vůní se vzpomínkami na něj, dolehlo to na mě plnou vahou.
Nejspíš si to pak budu muset zodpovědět, ale teď jsem prostě na Michu neměl sílu.
Musel jsem se napřed vzpamatovat a uklidnit se.
Přešel jsem k rozdělané sedačce, sundal deku i polštáře, příkazem ji nechal zase složit a povlečení odnesl do prádelny, abych pak mohl pokračovat v úklidu…
