Cassius
Byl jsem rád, že si Seri bez protestů vzal týden volno v práci. Věděl jsem, že ho nemůžu držet doma a ani bych to nechtěl. Nechtěl bych, aby si připadal jako v kleci. Proto jsem všemi deseti uvítal nápad s Roatem, jako Seriho asistentem. Výhoda byla, že je Seri vlivný člověk, takže mu nikdo v tomhle nebude odporovat, a i to, že Roat není jen vymaštěné pako, co má svaly místo mozku.
Ve volných chvílích jsem pracoval a na konci týdne se mi konečně podařilo získat identitu všech těch, kteří se snaží Iana zabít. A ten Seriho stážista byla mezi nimi.
Rozeslal jsem jejich podobizny a stručný popis všem, kdo do toho byl zapletený. Několikrát jsem se spojil i Ianem a ujistil ho, že mu dám vědět, jakmile se ozve Rohan. Dokonce jsem mluvil i s Michou, který si prý taky dává pozor, a dokonce omezil večírky na minimum.
Otázkou ale bylo, jestli to dělá kvůli bezpečí nebo kvůli Ianovi.
Až tohle skončí, budu muset Seriho donutit, aby z Iana vytáhl, co na Michu říká, a jak to mezi nimi je, případně bude. Ale podle toho, jak se Micha snažil, tak se zdálo, že má přinejmenším šanci.
Aspoň něco dobrého z celé téhle věci vyšlo. Teda kromě toho, že jsem se dal dohromady se Serim.
Čím víc uplynulo času od mého rozhovoru s Rohanem, tím víc jsem byl nervózní. Věděl jsem, že nemá cenu mu volat a připomínat se. Nejspíš by mě poslal do háje úplně.
Ale možná raději to než být v téhle nejistotě. V jednu chvíli mě i napadlo, že jsem možná byl unáhlený a Rohan se na mě zlobí, když jsem jednal bez jeho vědomí. Jenže když jsem si to zpětně přehrál, a když jsem v pátek večer pozoroval Seriho, který seděl v křesle obýváku a o něčem se bavil s Roatem, věděl jsem, že bych se zachoval stejně.
Chci, aby to už konečně skončilo. Celá tahle šílená fraška způsobená jedním kreténem, který má mindráky ze svého života a potřebuje si někde nahonit ego, aby si něco dokázal.
Serien
Nevím, jestli vůbec můžu být připravený na setkání s vůdcem jiné rasy. Jestli to všechno, ty rozhovory s Ianroarem, a dokonce i s Roatem k něčemu vedly. On jako ochránce se už pár takových „akcí“ účastnil, a říkal mi, na co bych si měl u vlků dávat pozor.
Stejně tak jako v pátek v podvečer, kdy jsem s Roatem seděl a povídal si o tom, jací vlastně vlci jsou. Zhruba jsem to věděl, musím se zajímat i o jiné rasy. Ale jedna věc je teorie a druhá věc je realita.
Nakonec jsem začal i přemýšlet nad tím, jestli to byl vůbec dobrý nápad.
No, ale jednou začít musím a teď je na to nejspíš i vhodná doba. Nejsme ohroženi jen my, Elfové, jako největší rasa jiných. Ale pokud zlikvidují nás, půjdou po dalších…
Když se k nám posadil i Cassius, přitulil jsem se k němu. Bylo mi vedle něj moc dobře. A nejspíš vždycky bude. Sálá z něho ta správná zdravá sebejistota, měl jsem u něj pocit bezpečí, a mohl o sobě pochybovat, jak chtěl.
„Kdyby mě chtěl Rohan sežrat, zachráníš mě?“ zvedl jsem k němu hlavu, když řekl, že se setkáme druhý den u nás doma. „No, možná… udělám nějaké dobré jídlo, když už tu bude. A možná hora steaků na talíři zabrání tomu, aby rozkousal mě nebo tebe…“
Myslím, že jsem po svých slovech u Roata zahlédl náznak úsměvu.
Chvíli jsme ještě tak poseděli, ale když se čas zase o něco posunul, nakonec jsme se zvedli s tím, že půjdeme spát.
Když jsme s Cassiusem pak vcházel do naší ložnice, uvědomil jsem si, že od chvíle, kdy jsem s ním, jsem ani jednou nepoužil techniku, aby mě uvedla do spánku. Nepotřeboval jsem to.
Tak dobře a bezpečně jsem se s Cassiusem cítil. Miluji ho, rád vedle něj usínám s pohledem upřeným na jeho krásnou tvář. A… můžu být sám sebou…
Cassius
Někdy si občas říkám, jestli to mám za potřebí.
Byla sobota dopoledne a zrovna jsem přemýšlel, co udělám na oběd. Roat se Serim byli zase v rozhovoru s Ianem a tentokrát i Michou, který se prostě nedal odbýt, protože se mu prý po Serim strašně stýská.
Když se ozval domovní zvonek, překvapilo mě to natolik, že mi vypadl hrnek z ruky. Sprostě jsem zaklel, protože to byl můj oblíbený a nařídil úklid, zatímco jsem přešel do obýváku, abych Serimu a Roatovi řekl, aby nevystrkovali nos, dokud nezjistím, co se děje.
Zrovna jsem byl v předsíni, když se zvonek ozval znovu.
Přijal jsem videoobraz na interkomu, a tak jak jsem pusu otevřel, abych dotyčného poslal k šípku, tak jsem ji zase zavřel a dveře bez řečí otevřel.
„To je dost," zavrčel Rohan, když prošel kolem mě dovnitř.
„Myslel jsem, že dáš vědět dopředu," odvětil jsem mu stejně.
„Takhle to bylo jistější," pokrčil rameny, a aniž bych ho pozval dál, sám se rozešel směrem k obýváku.
„Ehm… Tohle je Rohan. Rohane, tohle je-"
„Princátko…" zavrčel Rohan a tentokrát to šlo snad až někde z jeho paty.
A než jsem stihl říct nebo udělat cokoliv dalšího, najednou bylo v obýváku až moc těsno, když se Rohan přeměnil do své vlčí podoby.
Pohled na něj byl děsivý i impozantní zároveň. Byl velký jako rodinné vznášedlo, jeho černo-stříbrná srst se leskla, jedovatě zelené oči byli upřené na Seriho.
I přesto, že mě lákalo zabořit se to té huňaté srsti, trochu mě odrazovaly tlapy, velké jako můj hrudník a drápy, jako moje předloktí. A co teprve tlama plná ostrých zubů.
Viděl jsem, jak se Roat napjal, když se Rohan přiblížil těsně k Serimu, ale naštěstí nezasáhl.
Kecal bych, kdyby i ve mě nebyla malá dušička, ale věřil jsem, že Rohan přišel s dobrými úmysly. Popravdě to, že se Rohan přeměnil, ukázal Serimu, že to myslí vážně.
Několik vteřin nebo možná minut bylo ticho, rušené jen občasným Rohanovým zavrčením. Pak se bez varování přeměnil zpátky a pro změnu stál v obýváku úplně nahý.
„Těší mě, princátko. Jsem Rohan vůdce vlků," představil se Rohan znovu a protáhl se, až mu zapraskaly klouby.
„Nemohl by sis nosit náhradní oblečení?" prskl jsem po něm a pokoušel se Serimu dlaní zakrýt oči.
„Co je? Závidíš? Nikdy neviděl nahatého chlapa?" ušklíbl se a mrkl na Seriho.
„Zůstaň tady a ani se nehni," prskl jsem po něm znovu, popadl Seriho a upaloval do ložnice pro nějaké oblečení.
Pokoušel jsem se najít něco v jeho velikosti, a přitom celou dobu brblal a omlouval se Serimu, že to dopadlo zrovna takhle.
Serien
Byl jsem od sobotního rána docela nervózní z chystané Rohanovy návštěvy. A tak jsem byl nakonec rád, že Ianroar a Micha zavolali a já se tak o něco odreagoval.
S Michou to ani nejde jinak. Je to prostě fajn kluk a já ho mám moc rád.
Cassius chystal něco v kuchyni, když se ozval zvonek, a já sebou trhnul i přesto, že do mě Micha mluvil. Okamžitě jsem pocítil ten tlak silné osobnosti, jen co jsem uslyšel otevírání venkovních dveří a pak kroky mířící k nám do obýváku.
„Jen klid,“ dotkl se Roat lehce mého ramene.
Ale vzápětí se sám napjal, když se před námi ukázal ten muž a než jsem stačil mrknout, zabral polovinou obýváku svou majestátní vlčí podobou.
V tu chvíli jsem zapomněl na své obavy a jen jsem užasle zíral na toho nádherného vlka.
Pochopil jsem, že už jen touhle podobou je právem jejich vůdce. Tule podobu dnešní pokolení vlků nemá. Jen ti nejstarší a čistokrevní. Byl prostě nádherný.
A stejně tak byl hezký i ve své lidské podobě. Jenže jsem si ho nestačil pořádně prohlédnout, protože mi Cassius zakrýval oči, a vzápětí mě odtáhl do ložnice, kde se s brbláním a omluvami snažil pro Rohana vybrat nějaké oblečení.
„To je v pohodě,“ usmál jsem se na Cassiuse a vzal mu z ruky oblečení, které pro Rohana nakonec vybral.
Rozpustil jsem si vlasy, mrknul na sebe do zrcadla, a pak s klidným nádechem jsem se přeměnil do své pravé podoby. Ale tentokrát ne, jen té obyčejné Elfské. Moje proměna byla komplet, aby byl jasný můj původ a zařazení v naší hierarchii.
Tuhle podobu, kdy dost jasné zářil i můj znak na čele, připomínající korunu, viděl poprvé i Cassius.
„Tak jdeme,“ pronesl jsem spokojeně a pak pomalu sešel zpátky do obýváku.
Roat jak mě viděl, se okamžitě změnil také a ustoupil mírně dozadu, abych měl prostor.
Zastavil jsem se před Rohanem, hrdě jsem se narovnal a zadíval se mu zpříma do očí.
„Nejsem princátko, jsem aropo Serien,“ natáhl jsem k němu ruce s oblečením. Rád tě poznávám Rohane. Hodně jsem o tobě slyšel. Alaabo Ianroar ti posílá své pozdravy.“
Díval jsem se mu upřeně do očí, ani jednou se mi nezachvěl hlas. Vědomí, kdo jsem, koho zastupuji a s kým jednám, mi nedovolilo ukázat ani špetku strachu či zaváhání. V tuhle chvíli jsem byl aropo Serien…
Cassius
Myslím, že jsem stál v ložnici s otevřenou pusou docela dlouho, protože mě vyrušilo až Rohanovo zavolání, kde se courám.
Teda spíš zařvání, až jsem nadskočil pomalu do stropu.
Potřásl jsem hlavou, abych se vzpamatoval, a pak se vrátil zpátky, i když při vstupu do obýváku jsem s sebou přibral i futra, jak jsem nedokázal ze Seriho spustit oči.
„Setři slinu. Vypadáš jako hárající fena," protočil očima Rohan, když jsem pořád hleděl na Seriho a skoro zapomněl i na to, že nejsme sami.
Opravdu byl hodný trůnu. Netušil jsem, že se dokáže změnit i takhle.
Tak majestátný, tak nádherný, tak silný a vznešený. Přesně takový, jaké jsem viděl v knížkách na obrázcích.
„Mimochodem, to oblečení ti možná někdy vrátím," vrátil mě znovu do reality Rohan.
„Jo, nech si ho," odkašlal jsem si a konečně ho vzal na milost.
Triko mu bylo trochu těsné a zdůrazňovalo širokou hruď, šortky zase odhalovaly jeho pevná stehna a vypracovaná lýtka.
„Právě jsem tady princátku říkal, že na mě tituly neudělají moc velký dojem a toho starého ušatce pozdravuju. Ale očividně tady se mnou někdo nesouhlasí," ukázal na Roata, který se netvářil moc nadšeně.
„No, možná kdybys mu neříkal princátko," zkusil jsem to.
„A proč ne? Dokud vládne děda, pořád je to princátko. Titulem se může ohánět každý kretén. Mě zajímají výsledky a činy. Kdyby tomu tak nebylo, nebyl bych tady. Udělal jsi na mě dojem."
Protočil jsem očima a povzdechl si. Tohle dokázal jedině Rohan. Urazit a pochválit v jedné větě.
Přešel jsem za Seriho a nenápadně se přiblížil k jeho oušku.
„To byl kompliment, ne urážka," zašeptal jsem a nenápadně se o jeho ucho otřel aspoň rty.
Jo, prostě jsem si nemohl pomoct. Nevím proč, ale tahle Seriho podoba na mě měla vliv ve všech ohledech.
Serien
Myslel jsem si, že Rohan pochopí, že nejsem přístupný tomu, aby mi říkal princátko.
On si to možná neuvědomuje, ale mě to uráží a snižuje moje sebevědomí, zvlášť po tom, co říkal o vládnutí dědy.
Když jsem viděl a slyšel, že ho to nepřešlo ani tak, rezignoval jsem.
Ať už je jaký je, třeba i svérázný ale jinak dobrý chlap, nemám rád, když se mnou takhle někdo jedná.
„Nejde mi o titul, Rohane,“ ozval jsem se. „Chtěl jsem jen zdůraznit, že mám nějaké jméno. Taky by se ti nelíbilo, kdyby ti někdo říkal chlupáči nebo blecháči. Mám v úctě to, že jsi byl ochoten přijít. Ale nejsem ochoten se nechat urážet, a oslovení princátko mě opravdu uráží. Vidím, že spíš dáš na Ianroara,“ mimoděk jsem se podíval za sebe do prázdného místa, jako by tam někdo byl.
Rohan se nahrbil a zavrčel…
Jo, cítí ho i on. Divil bych se, kdyby ne.
„Přenechám to tedy vládcům,“ změnil jsem se do normální elfské podoby a ustoupil bokem.
„Omlouvám se, zklamal jsem,“ otočil jsem se za sebe, a zadíval se do prázdného místa, kde se vytvořila jemně stříbřitá mlha a z ní vystoupil Ianroar. „Zřejmě nejsem hodný toho jednat s vůdcem jiné rasy. Přenechávám to tobě, Ianroare.“
S těmi slovy jsem se dědovi mírně poklonil, a pak už jsem vyšel z obýváku a zamířil na terasu, abych se mohl nadechnout čerstvého vzduchu.
Jako vůdce vlčí smečky, jako někdo, kdo žije několik stovek let a zná první a poslední, by měl vědět, jak je jméno, ne titul, ale jméno, pro nás důležité. A já nebudu mluvit s někým, kdo si toho není vědom a ignoruje to. Není to o zášti vůči vlčímu rodu. Stejně bych reagoval u kohokoliv jiného.
Cassius
Měl jsem vědět, že tohle nedopadne dobře. Moje rozptýlení nejspíš nebylo na místě, stejně jako moje utěšování, že to Rohan nemyslel špatně.
„Nějaký citlivý ne? Měl jsem o něm lepší mínění," odfrkl si Rohan.
„Tak hele! Nemusíš ho urážet. Jen chtěl abys-"
„Neřvi na mě, Cassiusi," zavrčel na mě Rohan, až jsem o krok ustoupil, a to se neleknu jen tak něčeho.
„Cassius má ale pravdu. Jednal s tebou jako rovný s rovným a ty-"
„O co vám, kurva, jde?!" utrhl se Rohan i na Iana, a bylo vidět, jak se Nyltas napjal.
„Bez urážky, ale já s ním chtěl jednat, jako se sobě rovným. On se hned urazil a odešel, místo toho, aby mě dál poslouchal. Pro mě jsi pořád vládcem ty. On je jen nástupce. Nic ještě nedokázal a nevidím tak důvod, proč bych ho měl oslovovat náležitým titulem. Jasně, stačí, když ho budu oslovovat jménem, které je pro vás tak důležité, ale jméno nedělá člověka. Činy dělají člověka. Navíc… Víš moc dobře, že když někoho začneme oslovovat jménem, je to pro nás jako svázání silnými pouty bratrství. Kromě toho… tobě taky říkám starouši a nikdy ses neurazil," otočil se Rohan na Iana.
Ten se chvilku na Rohana díval pohledem, ze kterého šel strach, i když se tvářil zcela neutrálně, než si povzdechl a zavrtěl hlavou.
„Můj vnuk je mladý, nezná všechny zákony a pravidla. Ale je silný a ctí tradice. Opravdu je tak těžké oslovit ho jménem a nezlobit ho?"
Rohan si odfrkl a já tušil, že tohle nejspíš bude na dlouho.
Vyšel jsem z obýváku, chvilku Seriho hledal, než jsem ho našel na terase. Stoupl jsem si vedle něj, opřel se o zábradlí a zahleděl do dálky.
„Mrzí mě to. Měl jsem tě varovat. Rohan je… No, bere spoustu věcí jinak. Nechtěl tě urazit nebo ponížit. Kdyby ano, vlastně by se neobtěžoval vůbec přijít. Vím, že ho to neomlouvá, když ví, kdo jsi, ale…" vypověděl jsem Serimu všechno, co se v obýváku odehrálo.
„Měl by ses vrátit. Prosím, aspoň kvůli mně," otočil jsem Seriho k sobě a palcem přejel po jeho tváři.
„Je jediný, kdo nám může pomoct a je ochotný nám pomoct. A já tě nechci ztratit. Chci, aby tohle celé bylo už za námi, a ty se mohl svobodně procházet městem. Aby ses pokaždé nemusel ohlížet přes rameno, a já pokaždé netrnul strachem, jestli se ti něco nestalo. Jistě, ta hrozba tu pořád bude, ale když se vypořádáme s tímhle, budeme o krok blíž ke svobodě."
Serien
Proč je to tak těžké? Hned první věc, kterou jsem chtěl vyřešit diplomaticky, jako nástupce, jsem zkazil.
Můžu říct že i mně ovládla mužská ješitnost? Moje ego utrpělo?
Nejspíš ano. Ale je to taky o tom, jak vyrůstáme v tom, že jméno je pro nás důležité. Je vybíráno podle toho, jaký člověk je a bude. Má nějakou váhu…
Bylo mi z toho opravdu všelijak. Prostě na nic. Nejraději bych odsud utekl a na všechno se vykašlal.
Ale nemůžu to udělat. Nejde to. Kdyby šlo jen o mě, hodil bych to za hlavu. Ale tady jde o naše lidi, tady jde i o Cassiuse, kterého miluji a nechci ho ztratit jen proto, že nejsem schopen skousnout hloupé řeči od vůdce vlků.
Díval jsem se na Cassiuse, jak na mě mluví a přišlo mi to všechno líto. Nejednou jsem strašně zatoužil se narodit jako člověk a nemít tyhle problémy.
„Chci, aby to už všechno skončilo. Víš, přiznám se, že jsem se těšil na setkání s Rohanem, ale jsem zklamaný. Ne, z toho, jak jedná, ale z toho, že se nechová jako vůdce, nemá ani trochu taktu a já na tohle prostě nejsem zvyklý. Zklamal jsem a za tím si stojím. Ale zklamal mě i on.“
Políbil jsem Cassiuse, a pak jsem se změnil do lidské podoby.
Nechtěl jsem vystupovat jako Elf, když se mnou takhle není jednáno.
„Půjdeme dolů,“ chytl jsem Casse za ruku a zamířil jsem s ním do obýváku, odkud jsem slyšel to dohadování.
„Nerad vám do toho vstupuji, ale chci, aby bylo v jedné věci jasno,“ přerušil jsem jejich diskuzi. „Ano, urazil jsi mě, Rohane. Ale i já se v tobě zklamal. Na to, jak jsi starý, kolik jsi toho už zažil, na to, že jsi uznávaný vůdce své smečky, jsem si myslel, že budeš mít dost zkušeností, abys věděl, co, kdy říct a co neříct. Pro nás… pro mne… je moje jméno důležité. Vybral mi ho alakoso Ianroar a já jsem na to náležitě hrdý. Něco pro mne znamená, a ty… Tak jako vy máte své, stejně tak to máme i my. Oslovuji tě s úctou a jménem a od tebe jsem se dočkal jen urážek. Oslovit mě několikrát princátko, jako urážku totiž beru, i to, co jsi tady říkal po mém odchodu. Dáváš mi tím najevo, že jsem pro tebe nic. Je jedno, že nevládnu, je jedno, že alakoso je Ianroar. Měl bys mě brát jako rovný rovného a neohrnovat nade mnou nos. Vadí ti tituly? Proč ses tady hned po příchodu přeměnil do své pravé podoby? Aby všichni viděli, s kým mají tu čest? My to víme i bez toho, takže to nebylo nutné. Jen jsem reagoval tak, jak jsi reagoval ty.“
Na moment jsem se odmlčel, pustil Cassiusovu ruku, postoupil jsem o krok blíž k Rohanovi a zadíval se mu zpříma do očí, i když jsem teď v lidské podobě musel mírně zaklonit hlavu.
„Nebojím se tě, a i přesto, co jsi na mou adresu řekl, tě mám stále v úctě jako vůdce tvých lidí. Ale teď, dokud mě neuznáš, dokud mě nepřestaneš titulovat oslovením princátko, nemáme spolu o čem jednat, ať už jde o jakkoliv důležitou věc. Přenechávám to tedy všechno Ianroarovi a já jdu dělat to, co mi nejspíš náleží, podle toho, jak se ke mně chováš a jak jsi svým vyjádřením degradoval moji osobu. Jdu nachystat občerstvení a vy se můžete posadit a udělat si pohodlí.“
S těmi slovy jsem za naprostého ticha přešel do kuchyně, kde jsem se hned pustil do přípravy čaje a kávy a nachystání nějakého dobrého jídla, které by snesl i vůdce vlčí smečky, a hlavně bez ohrnování nosu.
Cassius
Nevím, jestli jsem Serimu nějak pomohl. Vypadalo to, že se to na něm všechno začíná podepisovat.
Jako by to nebyl ani on. Ale, po tom všem, čím si prošel se ani nedalo divit tomu, že ho to začíná zmáhat. Když však v obýváku setřel Rohana, a potom odešel, nafouknul jsem se jako páv.
„To je můj kluk," mlaskl jsem spokojeně a pokrýval hlavou, když jsem jako první prolomil ticho.
Vzápětí na to se Rohan rozesmál na celé kolo, až jsem měl chuť ho něčím praštit.
„Vážně je to tvůj vnuk, starouši," otočil se na Iana.
Ještě chvilku se pochechtával, než vyšel z obýváku a zamířil do kuchyně se mnou v patách.
Já hned Seriho strhl do náruče a varovně se na Rohana podíval.
„V klidu. Nechci mu ublížit," posadil se za stůl, "podívej... Seriene. Obvykle je mi jedno, co si o mě druzí myslí. Zažil jsem války, smrt svých lidí, mučení, časy, kdy jsme museli žrát jeden druhého, abysme vůbec přežili. Bez urážky, ale o takových věcech nemáš ani ponětí. Všichni jsme se změnili a jen to, že ti neříkám jménem neznamená, že si tě nevážím. Možná se často chovám, nepřiměřeně, ale kdybych nechtěl pomoct, nebyl bych tady, kdybych tebe a celou tuhle věc nebral vážně, už dávno tu nejsem. Chci pomoct. Jestli jsem tě urazil, omlouvám se, nemyslel jsem to zle. Ale jsem jaký jsem. Buď ber, nebo nech být. Docela mě mrzí, že to takhle bereš všechno proti sobě. Jen proto, že ti říkám princátko ještě neznamená, že jsem tě nějak degradoval. Jen prostě nemáš tolik zkušeností. I já bych se mohl urazit, protože právě tím, že jsem ti ukázal svou pravou podobu, jsem tě uznal. Pokud jsem tě nějak zklamal, nebudu tě přesvědčovat o opaku. Prostě jen udělám svou práci a dál se nemusíme vidět. Jak už jsem řekl, jméno nedělá člověka. Neukáže mi, jaký jsi. Ale pokud ti to vadí, budu tě oslovovat jménem. No, myslím, že jsem řekl dost. Byl bych rád, kdyby ses přidal k nám, ať můžeme tenhle problém vyřešit. Mimochodem, tvého dědu znám dost dlouho. Měl by ses ho zeptat, jak si zvykl na to, že mu říkám starouši," zašklebil se Rohan, když vstal, a pak přešel k Serimu.
„Naše rody měly v minulosti mnoho sporů. Jsme jako oheň a voda. Ale když je nejhůř, dokážeme spolupracovat, jako nikdo jiný, protože chceme zachovat přirozený rád věcí. Nechci se tu dohadovat kvůli jménu nebo titulu. Nejspíš jsem jednal nepřiměřeně, ale člověk si rychle odvykne, když obývá spodní město. Byl bych rád, kdybys mou omluvu přijal a začali jsme znovu. Pokud ji nepřijmeš, přesvědčovat tě nebudu a omlouvat se znovu taky ne. Jak jsem řekl, ber nebo nech být," zadíval se do Seriho oči, a já cítil, že tentokrát mluví opravdu vážně a od srdce.
Serien
Netrvalo dlouho a došel za mnou do kuchyně Rohan a za ním v závěsu Cassius.
Postavil jsem se vedle Casse a s pohledem na Rohana poslouchal, co mi říká.
Jo, tak trochu jsem tohle čekal, že vytáhne minulost, ale pořád ho to neopravňuje mě urážet.
No, ale pro dobro všech, a ať se někam pohneme, to budu muset překousnout.
„Ani to nebolelo, říct mi jménem, že?“ povytáhl jsem s mírným úsměvem obočí.
„Víš, je mi jedno, jak mi budeš říkat. Ale pro mne je moje jméno důležité. Ale když už mě tak nechceš oslovovat, tak prosím, vymysli si něco jiného než princátko. A hlavně mě tak neoslovuj před našimi lidmi. Je to urážlivé i vůči nim. Navíc… Princátko… Víš, jakou představu mám, když slyším tohle slovo? Rozmazlený kluk, který se chce jen fintit, nestarat se o nic jiného než jen o své pohodlí a blaho, někdo, kdo má v hlavě prázdno a zajímá ho jen jeho vzhled, a aby ho všichni milovali jen proto, jak je hezký a důležitý. A to já nejsem. Proto mě to uráží. A počítám, že děda ti to taky nedal jen tak zadarmo, než přistoupil na tohle oslovení z tvé strany. A taky, to, že jsem mladý, že jsem toho nezažil tolik co ty a děda, ještě neznamená, že jsem hloupý. I já mám svou hrdost. Ale… Tvoji omluvu přijímám, Rohane. A budu rád, když spolu budeme spolupracovat bez ohledu na to, co se mezi našimi rody v minulosti stalo. Děkuji ti, že jsi přišel, opravdu si toho hodně vážím. No,“ ukázal jsem rukou k obýváku, „nejspíš by bylo fajn jít za Ianroarem, ať tam není sám. Za chvilku jsem u vás.“
Pak jsem se otočil na Cassiuse, objal ho a políbil.
„Promiň, že jsem to tak zkomplikoval,“ ještě jednou jsem ho políbil, a pak už jsem ho pustil, abych mohl dodělat občerstvení a jít za ostatními do obýváku.
Pořád jsem měl nepříjemný pocit z toho, co proběhlo. Ale, jak už jsem řekl. Pro dobro nás všech to prostě nechám být…
Cassius
Tak trochu jsem se obával, že Seri Rohana odpálkuje. A i když by k tomu nejspíš něco rád ještě řekl, nakonec ustoupil a já byl na něj ještě hrdější.
„Chytřejší ustoupí," zašklebil jsem se na Rohana, když jsem pomáhal Serimu donést do obýváku občerstvení a jen tak tak uhnul jeho tlapě.
„Děkuju. Jsi úžasný kluk. Chytrý a pravý vládce. A Rohan to brzo uvidí taky," zašeptal jsem Serimu, když jsem si pak sedl vedle něj na sedačku.
Další půl hodina proběhla tak trochu rozpačitě, než pak Ian Rohana zpražil, trochu se poštěkali a Rohan pak uznal, že Seri není žádné princátko, a i když nemá moc zkušeností, nemá se za co stydět.
Po další půl hodině, kdy se atmosféra konečně uklidnila se přešlo k řešení problému a já odběhl jen na chvíli, abych udělal pro všechny oběd.
I přes napjatý začátek, se ukázal Rohan jako skvělý spojenec a vypadalo to, že konečně máme na dosah vyřešení tohoto problému.
„Musím se ještě jednou omluvit. A to nedělám často. Ale… Přesvědčil jsi mě, a já doufám, že se dočkám tvého nástupu na trůn. Ne, že bych tvému staroušovi přál něco zlého, ale nejspíš brzo odejde do důchodů podle toho, co jsem slyšel," zazubil se Rohan při odchodu na Seriho, a pak se významně podíval na Iana.
„No, jak jsme se domluvili, pošlu někoho, aby tě hlídal, a jakmile zjistíme jejich místo, zaútočíme. Je čas ukázat, že se umíme taky bránit. Těším se na další spolupráci," řekl tentokrát zcela vážně Rohan a podal Serimu ruku.
V duchu jsem musel hvízdnout, protože se Serimu opravdu podařilo něco, co se jen tak nevidí. A zvláště ne u Rohana, který se raději držel stranou. Teď ale nabídl otevřené přátelství a spolupráci. Něco, co před velmi dlouhou dobou nabídl jen Ianovi, z toho, co jsem věděl. A já se znovu dmul pýchou.
Zasloužím si vůbec být vedle někoho takového?
Serien
To odpoledne bylo docela náročné. Ale budu si muset zvykat. Nesmí mě odradit nezdar hned v prvním trochu oficiálnějším setkání s vůdcem jiné smečky. I když jsme neřešili meziplanetární mír, tak tohle, proč jsme se sešli, bylo hodně důležité.
Po chvíli dohadování se nakonec situace uklidnila a mohli jsme se dobrat konečně k něčemu konkrétnímu. Jen jsem zíral na to, kolik má Rohan informací. Taky nám řekl to, co mi už říkal Cassius.
Vše, co stihli zjistit o Jossem. A mě se to nelíbilo ještě víc než předtím. Dokonce i Ianroar který většinou nehne brvou, se v tu chvíli mírně zamračil.
Jo, Josse je pro nás hodně nebezpečný už jen proto, že jsme spolu několik let žili, a ví o mně hodně věcí. A samozřejmě i o mé rodině.
Naštěstí ale ani on neví, že patřím k Elfům, že mám dědu, a že jsme královské krve.
Kdyby tohle věděl, nejspíš by sem už naběhlo komando.
To hlídání, které Rohan zmínil, jsem zprvu chtěl odmítnout, ale pak jsem si uvědomil, že se to vlastně hodí. Mě hlídá Roat. Je schopný mi přispěchat okamžitě na pomoc, a navíc se mnou teď bude pracovat. Rohanovi vlci mě budou hlídat taky. A v momentě, kdyby se něco stalo, tak zatímco Roat se bude starat mé bezpečí, Rohanovi lidi můžou sledovat ty, co sledují mě, a můžou tak hodně zjistit. Nebo je můžou rovnou chytit a vymlátit to z nich, jak Rohan pronesl.
Když jsme se loučili, přijal jsem nabídnutou ruku a pevně ji stiskl. Poděkoval jsem Rohanovi za jeho vstřícnost a za to, že nám pomáhá. A odmítl jsem dědův nástup do důchodu. Ještě je mladý a má dost času.
Na to se Rohan začal smát, že mám vlastně pravdu, že je Ianroar o pár desítek let mladší než on…
„Jsem unavený,“ dosedl jsem do sedačky, když děda s Nyltasem odešli a Roat se nabídl že uklidí nádobí a kuchyň.
Samozřejmě že Ianroar s Nyltasem odešli stejným způsobem, jakým přišli, protože spěchali. Nechali Michu u Victaory a Tyriena, a už měl děda zprávu, že se po nich shání.
„Děkuji ti za všechno, Cassi,“ opřel jsem se o něho, když dosedl vedle mne. „A ještě jednou se omlouvám za ten začátek Rohanovy návštěvy. Ale prostě jsem si nemohl pomoct. Ale snad to už bude v pohodě. Víš, rád ho zase uvidím, a teď už vím aspoň, na co mám být připravený.“
Cassius
Objal jsem Seriho kolem ramen a jeho nohy si přehodil přes ty své, když jsem k němu dosedl na sedačku, a on se mi hned začal omlouvat a děkovat mi.
„Blázínku," cvrnknul jsem ho do čela, a pak to místo políbil.
„Nemáš se za co omlouvat a už vůbec děkovat. Udělám cokoliv, abych to konečně dal do pořádku. Kromě toho, to s Rohanem je moje vina. Měl jsem tě varovat, že je trochu… Že je to strašný prudič, co si nevidí do pusy. A taky jsem mu měl říct, ať s tebou jedná jinak. Nechci se ho zastávat, ale nemyslel to zle. Ani se neptej, jak dlouho mi trvalo, než jsem ty uštěpačné poznámky skousnul já, a to si myslím, že jsem hodně trpělivý člověk. Popravdě… Ale nesmí se to nikdy dozvědět, jinak mi ukousne hlavu, popravdě si myslím, že mu chybí partner. Co jsem tak nenápadně pozjišťoval, tak už je sakra dlouho sám, a život ve spodním městě ho dost zatvrdil. Miluju tě, a i kdybys Rohana vyhodil, rozhodně bych ti to nezazlíval," jemně jsem prsty sevřel Seriho bradu, a pak mu věnoval hluboký polibek.
„Víš co? Mám nápad... Co si sbalit pár věcí a zaletět na naše místečko do hor? Přespíme tam, vyčistíme si hlavu a zítra na večer se vrátíme zpátky," zatvářil jsem se spokojeně nad svým nápadem.
„Ale jestli jsi unavený nebo se ti nechce, necháme to na jindy."
Serien
Jen co Cassius domluvil měl jsem rozhodnuto.
„Pojedeme,“ přikývl jsem s úsměvem, a hned ho popadl kolem krku a vlepil mu pořádný polibek.
„A pojedeme hned, to bude nejlepší, ale musíš to vyřešit s Roatem,“ ještě jednou jsem Cassiho políbil, a pak už jsem vyskočil na nohy a běžel nahoru sbalit si pár věcí.
Spíš jen takové základní, protože tam nebudeme dlouho, ale nechtěl jsem to zdržovat a odletět hned, aby si to náhodou ještě nerozmyslel, nebo nás něco nezastavilo.
Nachystaný jsem byl za deset minut i s převléknutím se do druhých věcí. Jako by ze mě s tím skvělý nápadem opadla veškerá únava.
Vážně Cassiho miluji. On ví, co je nejlepší, je pozorný a prostě dokonalý.
Stál jsem s taškou ve dveřích a zamilovaně se na něho díval.
Nemůžu si přát lepšího partnera. Opravdu ne…
Když to Cassi vyřídil s Roatem, zaběhl se sbalit, a za dalších deset minut jsme už seděli ve vznášedle a letěli směr k horám.
Roatovi se to moc nelíbilo, zkoušel protestovat, ale takhle budeme mít chvíli soukromí.
A stejně jsem věděl, že bude Roat poblíž, kdyby se něco stalo.
„Ještě k Rohanovi… No, byl jsem z toho fakt špatný, ale podle toho, co říkal děda a potom i ty, tak nejsem jediný, kdo s ním při prvním setkání měl problém. Trochu se mi ulevilo. Už jsem se bál, že je se mnou něco špatně, že něco špatně dělám…“
Cassius
Překvapilo mě, jak Seri rychle souhlasil. A taky potěšilo.
Když vystřelil do ložnice, aby si sbalil pár věcí, já s úsměvem přešel do kuchyně, abych tuhle radostnou novinu oznámil Roatovi.
No, myslím, že mám štěstí, že Roat je elf a ne vlk. Jinak by mi nejspíš ta pánvička, kterou držel v ruce, skončila na hlavě.
Nelíbilo se mu to. Několikrát jsem ho musel ujistit, že to bude v pohodě, že už jsme tam několikrát byli a opravdu je to bezpečné místo daleko od civilizace.
Když to vypadalo, že nás nepřiváže k postelím, vyběhl jsem do ložnice, abych si taky něco sbalil, ještě se vrátil do kuchyně pro trochu jídla, a pak už mazal ke vznášedlu, aby Seri nemusel moc dlouho čekat, a co nejrychleji jsme vyrazili.
Ve vznášedle jsem Seriho ujistil, že opravdu nedělá nic špatně, že takový, jaký je, je právě to, co z něj dělá člověka, do kterého jsem se zamiloval už před lety a nepřestal ho milovat do teď.
Po cestě jsme se ještě stavili do našeho obchůdku pro dobroty, ale nápad zastavit se u rodičů a Iana jsme nakonec zavrhli. Nejspíš bychom se tam zdrželi, a zase by se mluvilo jen o tom, co se děje, a já prostě chtěl, aby Seri opravdu aspoň na chvíli vypnul.
V pondělí se bude muset vrátit do práce a zase bude ve stresu a nejistotě, i když s ním bude Roat, a ještě poblíž bude někdo z Rohanových vlků.
Vlastně, i já si chtěl od toho humbuku trochu oddechnout, a v momentě, kdy jsme vystupovali ze vznášedla a já se nadechl pravého čistého vzduchu, jako bych rázem na všechno zapomněl.
Společně se Serim jsme pak přešli na naše místo na palouku u jezírka s vodopádem, částečně krytého hustými stromy, roztáhl jsem deku a kousek dál postel s látkovou střechou, abychom měli kde přespat. Vytáhl jsem jídlo i oblečení, a sotva se začalo nebe zatahovat, shodil jsem ze sebe všechny věci a rozeběhl se k jezírku.
„Pojď, voda je úžasná!" křikl jsem na Seriho, když jsem se celý ponořil, a pak se postavil, že mi voda sahala sotva do pasu.
Serien
Byl to opravdu skvělý nápad. A to, že Cassiuse miluji a je to ten nejúžasnější muž, jsem si raději jen pomyslel, abych mu to neopakoval pořád dokola. Aby ho to jednou neomrzelo. Doufám, že ví, jak to je, i když mu to nebudu opakovat stokrát denně.
Na našem místě, i když jsme nebyli v bezpečí našeho domu, jsem se cítil dobře a svobodně. Cítil jsem se bezpečně i tady. Už několikrát jsem tu s Cassiusem byl, a ani jednou se nestalo nic neobvyklého, a dokonce, i když nás sledovali, tak zprávy nebo fotky o tomhle místě neměli.
A tak, když se Cassius svlékl, zálibně jsem se na něho díval, jak se vynořuje z vody a mohl jsem na něm oči nechat. Kapky vody stékaly po jeho nádherném těle, kopírovaly každý jeho sval a v měsíčním světle se leskly jako drobné diamanty.
I já se na jeho pobídku zvedl. Svlékl jsem se a kráčel pomalu k němu.
Chtěl jsem si tenhle pohled na něj užít co nejdéle a co nejvíc si ho uchovat v paměti. A taky jsem mu chtěl udělat radost.
A vzhledem k tomu, že jsem se tady cítil naprosto bezpečně, a jak na mě reagoval doma, jsem se při chůzi k němu měnil do své Elfské podoby vládce.
„Tohle je jen pro tebe…“ zastavil jsem se před ním a přejel jsem konečky prstů po jeho tváři.
„Vím, že se ti to líbilo a já… já… prostě… neskutečně moc tě miluji…“ zašeptal jsem nakonec do jeho rtů a vzápětí mu věnoval polibek s prsty zabořenými do jeho hustých černých vlasů.
Jen jsem na vteřinku zadoufal, že to nebude brát špatně, že bych se chtěl nějak ukazovat, že jsem někdo. Chtěl jsem, aby pochopil, že tohle je opravdu jen pro něj, abych ho potěšil i tím, že se mu takhle ukážu…
Cassius
Myslím, že jsem asi nedýchal, když se Seri svlékl, a pak ke mně pomalu šel. Ale to nebylo nic proti tomu, když se přeměnil.
Byl tak neskutečně nádherný, tak vznešený…
„Jsi překrásný…" vydechl jsem.do jeho rtů, když jsme se přestali líbat a své ruce táhl po jeho zádech až k zadečku, který jsem lehce zmáčkl.
„Tak moc tě miluju, až mám obavu, že se z toho zblázním. Klidně bych ti to opakoval každou minutu, ale to bys mi asi brzo utekl," zasmál jsem se, a pak od sebe Seriho kousek odtáhl, abych si ho pořádně mohl prohlédnout.
„Chtěl bych toho tolik říct, ale nevím, co první. Tohle všechno… Moc to pro mě znamená…"
Snažil jsem se srovnat své myšlenky, říct Serimu, jak moc mi na něm záleží, jak moc mu to sluší, jak moc mu přeju, aby jednou jeho rod byl skutečně svobodný a nemusel se chodit bát ven do ulic.
Místo slov jsem však Seriho znovu políbil, a pak s polibky pomalu klesl níž, kde jsem delší péči věnoval jeho bradavkám, než jsem doklekl do vody a jazykem olízl Seriho žalud.
„Chci ten nejlepší královský zákusek," zachraptěl jsem, a hned na to, s pohledem upřeným do Seriho očí, jsem si jeho penis natlačil, až do krku.
Spokojené jsem zabručel a prsty jedné ruky se začal dobývat do jeho dírky.
Chtěl jsem Serimu dopřát to nejlepší, chtěl jsem slyšet jeho hlas, cítit jeho vůni, vnímat jeho tělo, takže jsem do svého počínání dál vše, aby si to náležitě užil a jen tak na to nezapomněl, i přesto, že už jsem ho nejednou pusou obšťastňoval.
Serien
Byl to dobrý nápad se pro Cassiuse přeměnit.
Potěšilo mě, jak hezky na to reagoval.
A za další chvilku jsem už měl co dělat, abych se vůbec udržel na nohách.
Miloval jsem jeho pozornost, ať už mi ji ukazoval jakkoliv. Ale takhle… takhle jsem mohl říct, že jsem během chvilinky byl jen jeho. Pod jeho vedením…
Nedokázal bych se mu vzepřít ani náhodou. Uměl to se mnou dokonale, a během chvilky byly slyšet od nás jen mé vzdechy, sem tam polohlasné zasténání, jako bych se bál, že to uslyší někdo, komu tohle není určeno.
Tohle je jen pro Cassiho, i ten královský zákusek, o který si řekl.
Byl vůči mně tak vnímavý a dokázal mě svými polibky, doteky, hlazením, i tím, že si mě vzal do úst, během okamžiku tak rozpálit, tak silně vzrušit, že nebylo divu, když to na mě přišlo a nemusel jsem ani dlouho čekat.
Zapřel jsem se o Cassiho ramena a měl co dělat, abych to ustál na svých roztřesených nohách.
Byl jsem úplně mimo, přivíral jsem oči, třásl jsem se, že se snad i dělaly malé vlnky kolem nás…
A pak, ve chvíli, kdy mě to doslova převálcovalo, jsem se už neudržel.
Křečovitě jsem zatnul prsty do Cassiho ramenou, na moment zatajil dech, abych vzápětí prudce vydechl, a s hlasitým projevem jsem dal najevo, jak moc dobře mi je, a ani mi nepřišlo na mysl upozornit Cassiho, že už budu.
A ani bych to nestihl…. Po prvním velkém napětí se mé tělo o něco uvolnilo, já se předklonil a čelem se opřel o jeho hlavu. Prudce jsem oddechoval a snažil jsem se zpracovat všechno to, co se ve mně teď odehrávalo. A že se mi to zatraceně líbilo, o tom nebylo pochyb.
Cassius
Tak přesně tohle jsem chtěl vidět, slyšet i cítit. Seri tak úžasné reagoval, že bych ho miloval klidně od rána do večera a pořád bych neměl dost.
To, že mám jeho nehty v ramenou už byla jen třešnička na dortu.
Opečovával jsem Seriho ještě i chvilku potom, co se trochu uklidnil, než jsem konečně s mlasknutím vypustil jeho penis z pusy. Přesto jsem si neodpustil ještě lehké poškádlení jazykem a nezapomněl si pohrát i s jeho kuličkami a podráždit dírku.
Teprve pak jsem se konečně zvedl, vyhodil si Seriho do klína a věnoval mu pořádně hladový polibek, aby nebylo pochyb o tom, že tímhle zdaleka nekončíme.
Můj, už značně tvrdý penis, se otíral o jeho bříško, jak jsem Seriho na sebe tlačil, při cestě doprostřed jezírka, kde byl menší, travnatý ostrůvek.
„Víš, co mě strašně vzrušuje?" vydechl jsem do jeho ouška, které jsem začal okusovat a dráždit jazykem. „To, jak krásně sténáš a reaguješ. Chci tě slyšet, chci tě vidět, chci tě celého sníst. Jsi tak strašně sexy."
Rafnul jsem Seriho do krku, nacpal se do jeho dírky dvěma prsty, pořádně jimi zakmital, abych podráždil prostatu a při cestě ven je roztáhl od sebe.
Serien
Cassius ani netuší, jak moc mě potěšila jeho slova. To, že ho vzrušuji, ať už je to jakkoliv, bylo opravdu hezké slyšet a pohladilo to mé ego.
Tak jo. Taky nějaké to ego mám…
Nechal jsem se položit na ten travnatý ostrůvek. Zapřel jsem paty do trávy a prohnul se tak, aby měl Cassi lepší přístup do mé dírky.
Dělalo mi to moc dobře. Přivíral jsem oči, vystavoval jsem se mu tady, místy jsem se prohýbal proti jeho prstům a už si představoval, jak skvělé to bude, až si mě vezme. Přijímal jsem jeho polibky i doteky, snažil jsem se mu to oplácet, a doufal jsem, že ho nikdy nepřestanu vzrušovat. Chtěl jsem tu být jen pro něho, udělat pro něho cokoliv na světě.
V jednu chvíli jsem už o něco víc sevřel jeho penis, když mě zas začala pohlcovat ta touha po našem spojení a mým tělem se opět prohnal ten chtíč…
„Cassi…“ nedokázal jsem se už udržet potichu, protože mě během chvíle opět dokonale rozpálil.
„Vezmi si… co… je… tvoje… jen… tvoje…“ zasténal jsem do jeho úst, když jsem si ho aspoň jednou rukou přitáhl pro polibek.
Opravdu jsem to chtěl. Moc jsem to chtěl a nejlépe pořád…
Cassius
Pořád dokola se budu opakovat a říkat, jak je Seri krásný a dokonalý.
Nejde to totiž jinak. Nemohl jsem si přát lepšího muže. Ne, že bych s Michou byl nešťastný, nebo mě s ním nebavil sex, ale teprve se Serim je můj život… plnohodnotný. Ano. To je to správné slovo. Konečně jsem úplný, jako by mi celou dobu předtím kus mě chyběl. Nebyl jsem nešťastný, ale nebyl jsem úplný.
Opětoval jsem Serimu polibek, když si mě k sobě přitáhl a jen z posledních sil jsem se držel, abych ho nepřehnul přes ten kámen a divoce si ho nevzal.
Nejspíš by se pak týden nepostavil, a to bych zase nevydržel já.
Pevně jsem sevřel Seriho boky, roztáhnul mu pořádně nohy a žaludem se opřel o jeho dírku, aby neměl pochyby, že za chvilku pocítí tu správnou plnost.
Ale ještě na moment jsem nad ním zůstal bez hnutí stát a přivřenýma očima si ho prohlížel.
Vypadal jako z jiného světa. Bílé vlasy rozhozené po zelené trávě, jeho štíhlé tělo, jemná kůže pokrytá drobnými kapkami, které se leskly ve světle hvězd. Pootevřené rty, růžové tváře a nádherné oči.
Nejspíš asi nikdy nepochopím, proč zrovna já mám takové štěstí.
„Jsi tak sexy," zachraptěl jsem. „Tak nemravný…"
Olízl jsem si rty a jednou rukou přejel po Seriho hrudi.
„Vzrušuje mě, když se mi tak nabízíš…" zavrčel jsem.
Sám jsem byl na hraně a už se mi nechtělo na nic čekat. Znovu jsem si ho pevně podchytil za boky, a pak ho jednoduše na sebe nabodnul.
Hlava se mi zatočila a myslím, že jsem Serimu i zanadával, jak moc mě to vzalo.
Nedal jsem mu možnost se z mého vpádu vzpamatovat a hned jsem začal přirážet.
Teď už jsem opravdu nebral na nic ohledy a do Seriho bušil v tom primitivním pudu vzrušení.
Když jsem cítil, jak to na něho jde, sevřel jsem mu penis u kořene a sám z něj vyjel.
„Na tuhle noc nezapomeneš…" zavrčel jsem mu do ouška, které jsem okousal, a pak Seriho převrátil na břicho a trochu potáhl dolů.
Měl jsem tak nádherný výhled na jeho zadeček a i dírku, když jsem mu pak jednu nohu zvedl a položil ji na mokrou trávu.
„Nádhera…" zachraptěl jsem, mlsně jsem se olízl, několikrát ty krásné půlky propleskl, dokud nebyly pěkně červené, a pak ještě na chvilku strčil jazyk do Seriho dírky, abych ho ještě víc vydráždil, než jsem se znovu postavil a jazyk vyměnil za něco mnohem většího, delšího a tvrdšího.
Nedal jsem mu nic zadarmo a vůbec ho nešetřil. Přestal jsem se úplně ovládat. Jako by na mě tohle místo mělo nějaký zvláštní vliv.
Serien
Je jedno, že jsem někdo, kdo jednou bude vládnout, kdo povede svou rasu a bude rozhodovat o velkých věcech.
V tuhle chvíli, i když jsem měl královskou podobu, vládl Cassius. A já se mu rád podvolil.
Bylo mi jedno, co se mnou dělá. Ať už to bylo cokoliv, bylo mi moc dobře. Tak dobře, že jsem ani pořádně nestíhal s dechem, srdce mi bušilo jak bláznivé, a po celém těle mi přebíhal mráz i spalující horko současně, až jsem se z toho celý roztřásl.
Hrozilo, že moje hlava vyhlásí stopku, abych neuškodil svému zdraví, podle mých momentálních životních hodnot. Ale doufal jsem, že můj mozek pochopí, že mi tohle neškodí. Spíš mi to dělá dobře, zatraceně dobře, že jsem si přál, aby to nikdy neskončilo.
I přesto, že jsem měl své už za sebou, tak s tím, jak se na mě Cassius vrhl, jsem byl za chvíli ve sejném rozpoložení jako on a vzápětí po něm jsem s hlasitými steny, které se roznášely kolem nás, dával najevo, jak moc dobře mi je, když jsem znovu prožíval ten nejhezčí okamžik z celého milování.
Romantické nebo živočišné… Bylo to jedno Pokaždé jsem to prožíval celým svým tělem a duší, už jen proto, že můj protějšek byl právě Cassius.
Jen s ním to je prostě dokonalé…
