Serien
Jako ve snu jsem se díval na to, jak se kolem mne prohnal Roat a sprintoval k oknu za tím mužem ve snaze ho ještě chytit.
Ale ten, sotva se dveře rozletěly, mi poslal vzdušný polibek, mávnul na mě, a pak s pohledem na Roata vyskočil z okna.
Roat, nezvykle ke své povaze a klidu, který naši ochránci mají, sprostě zaklel, když se nahnul z okna a zřejmě už jen mohl sledovat, jak ten muž mizí mezi budovami v uličkách, kde by byl zázrak ho dohonit, protože únikových cest tu bylo víc než dost.
„Aropo Serien!“ otočil se a doběhl ke mně.
„Pane Holdene!“ zaletěl jeho pohled vzápětí ke dveřím, ale v tu samou chvíli už uhýbal Cassiusovi.
„Omlouvám se, že jsem nezasáhl dříve,“ ozval se znovu Roat, když mi Cassi pomohl vstát.
Málem jsem se skácel k zemi, ale zachytil mě a pomohl mi dojít k pohovce, kterou jsem tu měl a položil mě na ní.
„Nemohl jsem se tu dostat. Snažil jsem se nejdříve domluvit, že s vámi potřebuji mluvit, ale tvrdili mi, že už tu nejste, a navíc tu prý nemám povolení vejít. Tak jsem to musel vzít oklikou. Mrzí mě, že jsem nebyl rychlejší. Ohrozil jsem vás,“ zatvářil se Roat nešťastně.
„Náramek…“ zachraptěl jsem a snažil se rukou ukázat ke stolu. „Vodu… mám… žízeň…“
Snažil jsem se znovu nabrat síly, snažil jsem se nemyslet na to, co mi kolovalo v krvi. Ale nešlo to…
„Sér… sérum pravdy…“ promluvil jsem už o něco lépe, když jsem se aspoň trochu napil.
„Chtěl vědět… vládce… měl fotky… neví to… neřekl jsem to… ale… už moc… nechybělo…“
„Musíme z vás ten bordel dostat pryč. Jen… nemám nic u sebe,“ zavřel Roat okno a vrátil se k nám. „Musíte odsud hned pryč, a nejlepší by bylo, kdybyste se tu nějakou dobu neukázal.“
„Bál jsem… se…“ zadíval jsem se na Cassiuse, a po mých slovech mi zvlhly oči „Bál jsem se…“
Cassius
Vletěl jsem do Seriho kanceláře, a v první chvíli se málem vrhnul na Roata, než jsem ho poznal a místo toho obrátil pozornost k Serimu. Nevypadal moc dobře, a já se nesnášel ještě víc. Měl bych ho chránit, a místo toho jsem nedokázal nic.
„Omlouvám se… To nic… Už jsem tady," konejšil jsem Seriho a hladil ho po vlasech, když začal trhaně vykládat, co se tu stalo.
„Není to tvoje vina, Roate. Jen moje. Měl jsem to tušit. Nebo spíš… Měl jsem si dát větší pozor. Tohle už není sranda. Myslel jsem na to, že by někdo od Seriena mohl patřit k organizaci a nic jsem neřekl. Mrzí mě to," podíval jsem se nešťastně na Seriho a pohladil ho po tváři.
„Mám ve vznášedle nějakou protilátku. Měli bysme jet domů a dát vědět Ianovi. Jdeš s námi?" zvedl jsem se z gauče, vzal Seriho do náruče a zadíval se na Roata.
Ten přikývl, ještě jednou se podíval z okna, a pak spolu se mnou vyšel z kanceláře, abychom odsud, co nejrychleji vypadli.
Ve vznášedle jsem píchnul Serimu protilátku a ukonejšil ho ke spánku. Potřeboval si odpočinout.
Držel se statečně a prokázal neuvěřitelnou sílu a ducha. Znovu prokázal, že je to rozený vůdce.
Když jsme se dostali domů, opatrně jsem Seriho přenesl do koupelny, kde jsem ho opláchl vlažnou vodou, oblékl ho do čistého oblečení a přenesl do obýváku, kde jsem rozložil sedačku a zastal ho do peřin, které jsem přinesl z ložnice.
„Odpočívej," zašeptal jsem a políbil Seriho na čelo.
„Zajdu uvařit nějaký silný čaj, a pak si promluvíme."
Serien
Byl jsem tak rád, že přišli. A hlavně, že to zvládli na poslední chvíli…
Chtěl bych říct, jak moc rád je vidím, jak jsem šťastný, že vidím hlavně Cassiuse, ale měl jsem hlavu pořád prázdnou, jen pár myšlenek se mi v ní stále opakovalo.
V tuhle chvíli, kdy ve mně ještě kolovalo to sérum pravdy, jsem byl schopen přikývnout úplně na všechno. Ani mi nevadilo, že mě Cassius nese z mého pracovitě v náruči. I když v tuhle dobu je tu už minimum lidí, přesto jsme jich pár potkali a oni se udiveně dívali, ale já… Mě to bylo jedno.
Byl jsem u Cassiuse, a to bylo nejdůležitější. A taky… v tuhle chvíli, kdy jsem prakticky nedokázal lhát, jsem ještě víc pocítil tu lásku k němu.
A to mě taky natolik uklidnilo, že jsem pak ve vznášedle zavřel oči a nechal se ukolébat ke spánku.
Probral jsem se, když mě Cassi přenášel do našeho domu. Byl jsem pořád slabý a malátný, tak jsem byl i rád, že mi pomohl se opláchnout a převléct, a nechal jsem se zastlat do peřin v obýváku na sedačce, odkud jsem ho mohl pozorovat, jak připravuje slíbený čaj.
„Musím informovat alakoso Ianroara,“ ozval se odněkud Roatův hlas. „Zklamal jsem. Požádám, aby mě někdo vyměnil.“
Podíval jsem se tím směrem. Roat stál u dveří, a bylo na něm vidět, jak ho mrzí, co se stalo a současně je i naštvaný.
„Ne,“ ozval jsem se docela přísným tónem. „Nemohl jsi to ovlivnit. A Ianroarovi řeknu, že si tě osobně žádám jako svého ochránce, oficiálně. Jen, teď… Řeknu ti jména a chci, abys nechal prověřit, jak na tom jsou oni i všichni z jejich rodiny a blízkých přátel.“
Počkal jsem, až Cassius dojde, a pak jsem se opatrně posadil. Poděkoval jsem mu, řekl, jak moc ho miluji, políbil ho a převzal si od něj čaj. Už to bylo o dost lepší, po tom, co mi něco píchnul, a tak jsem udržel i hrnek v ruce.
A zatímco jsem upíjel čaj, diktoval jsem Roatovi jména našich lidí, které jsem viděl na fotkách…
Tohle bylo teď nutné prověřit okamžitě. Všichni ti jmenovaní můžou být v nebezpečí, stejně jako jejich blízcí.
Cassius
Když se Roat začal obviňovat, už jsem na něj chtěl vyletět z kuchyně, přestože do toho asi nemám co mluvit. Ale naštěstí mě předběhl Seri. Popravdě… Já mu byl vděčný. Nebýt jeho…
Vrátil jsem se do obýváku i s čajem, džusem z čerstvého ovoce a drobným zákuskem.
Sedl jsem si na sedačku, a pak si Seriho stáhl do klína, opřel ho o sebe, zatímco Roatovi dával jména, a přikryl ho peřinou. Odhrnul jsem mu vlasy z čela, na které jsem ho políbil, a podal mu hrnek s čajem.
„Mám někoho, kdo může taky pomoct," ozval jsem se po chvíli.
Přemýšlel jsem, jestli Serimu říct o Rohanovi, zvláště, když tu byl Roat, ale nejspíš by se to dřív nebo později dozvěděl.
Než jsem však otevřel pusu, všiml jsem si, že Serimu chybí náramek.
„Kde máš náramek?" zvedl jsem Serimu ruce a zamračil se.
Mohl ho jen ztratit, nebo ho schoval, ale pokud ho vzal nepřítel...
Jasně, do náramku se hned tak nedostanou, ale pokud mají tak dobrého hackera, mohli by z něj vytáhnout některé informace.
Jako třeba zpětné hovory, zprávy nebo Seriho harmonogram. A tomu bych měl zabránit.
Chtěl jsem toho vyřešit spoustu, a spoustu toho Serimu říct, ale tohle mělo rozhodně přednost.
Pak bylo potřeba ještě dát vědět Ianovi, ale to nejspíš udělá Roat.
„Jo, a děkuji," otočil jsem se při té myšlence na něj. „Kdybys Seriho nehlídal… Jsem tvým dlužníkem."
Roat se mírně zamračil a zavrtěl hlavou, snad jako by se mnou nesouhlasil, ale já jeho připomínky zamítl mávnutím ruky.
Serien
„Můj náramek…“ zapřemýšlel jsem nahlas, když se na něho Cassius zeptal a zadíval se mi na ruce.
„Vzal mi ho ten… muž…“ vzpomněl jsem si. „Chtěl jsem zavolat pomoc, ale sebral mi ho. Nevím, ale jestli ho má u sebe, nebo ho nechal v kanceláři.“
„Mám pocit, že na stole neležel,“ zavzpomínal Roat, konečně si sedl do křesla a trochu se po Cassiově poděkování uvolnil.
Stejně jsem věděl, že si to bude ještě chvíli vyčítat, a že řekne dědovi, aby ho někdo vystřídal.
Ale jak jsem řekl, osobně si ho vyžádám…
„Můžeš zavolat Michovi?“ podíval jsem se na Cassiho.
Jo, to bylo asi teď nejjistější.
Když Cassius navolil volání na Michu, ten to zvedl, jako by snad na hovor čekal.
Ale necítil jsem se dobře na nějaké povídání, a hlavně jsem potřeboval mluvit s dědou.
„Jasně, je tady,“ udiveně se na mě Micha zadíval. „Jsi nemocný? Nikdy jsi nebyl nemocný, ale teď vypadáš divně…“
„No, stal se mi v práci problém a já to potřebuji probrat s dědou. Můžeš mu na chvíli nechat náramek a nechat nám chvíli soukromí, prosím? Můj náramek mi někdo ukradl, a já potřebuji s dědou nutně mluvit.“
Micha se sice divil, ale po tom jeho napadení a ve společnosti Ianroara, jako by najednou víc dospěl.
Sundal si náramek, předal ho dědovi, a pak už jsem viděl, jak odchází a zavírá za sebou dveře.
„Jsi v pořádku?“ bylo první, na co se mě Ianroar zeptal.
Přikývl jsem, že ano, a hned jsem mu řekl, co se stalo. Roat poslal informace o těch, které jsem jmenoval a děda přislíbil, že se o ně hned postará a zjistí, jestli jsou v pořádku.
Řekl jsem dědovi i popravdě, že nechybělo mnoho, a mohli se dozvědět, kdo je náš alakoso. Bylo toho víc, co jsme si potřebovali říct, ale necítil jsem se na dlouhý rozhovor. Tak jsme se domluvili, že se spojíme druhý den, až mi bude lépe. Rozloučil jsem se s Ianroarem s tím, že jsem u něj hned oficiálně požádal o Roata, jako svého osobního stráže, na což děda ochotně hned přikývl.
Po celou tu dobu jsem se tulil ke Cassiovi a bylo mi jedno, že jsem na videu. Mě bylo takhle dobře. Cítil jsem se u něj bezpečně a hlavně… zamilovaně a milovaně…
„Říkal jsi, že nám může někdo pomoct,“ otočil jsem se pak na něho, když jsme ukončili hovor a rozloučili se i s Michou, kterému děda vracel náramek.
„O koho jde? Znám ho?“
Cassius
Jak jsem znal Michu, stejně to nakonec ze Seriho vytáhne, protože ho to bude žrát tak dlouho, dokud se nedozví pravdu. Ale musel jsem uznat, že vypadá moc dobře, přesto, že to bylo teprve pár dnů od chvíle, co jsme se viděli naposledy.
Navíc se mi zdálo, že se před Ianem snaží chovat dospěleji, vyzráleji, snad aby na něj udělal dojem.
Jo, začínám být docela zvědavý, jak tohle dopadne.
A zatímco Seri mluvil s Ianem, a spolu s Roatem mu ve zkratce vylíčili, co se událo, já se napojil na Seriho náramek, abych zničil všechny data uvnitř. Nemusel jsem se obávat ztráty důležitých věcí, které tam mohl mít Seri uložené. Všechno se automaticky ukládalo ještě u nás doma na speciální server, právě pro případ, kdyby se cokoliv stalo.
A tady to bylo jako v nedobytném sejfu.
Doufal jsem jen, že jsem to stihl zavčasu. Pochyboval jsem, že ten, co Seriho napadl je zároveň i hacker. Měl jsem silné podezření, že by to mohl být Josse, a pokud se můj smysl nemýlil, a byl to skutečně on, pak byly jen dvě možnosti. Buď si náramek nechá a pokusí se do něj nabourat sám, anebo ho odnese právě jejich hackerovi. At tak či onak, pořád byla šance, že jsem to stihl.
A zrovna ve chvíli, kdy jsem skončil, ukončili svůj hovor a domluvili se, že si zavolají zítra, až bude Serimu o něco lépe.
Když se pak na mě Seri otočil se svou otázkou, málem jsem spolkl i hrnek, jak mě to překvapilo.
Myslel jsem, že zapomněl nebo se k tomu nebude vracet.
Odložil jsem hrnek a rozpačitě se poškrábal na hlavě.
„Noooo…" protáhl jsem.
Jako Serimu jsem mohl věřit, a nejspíš i Roatovi, ale zase jsem Rohanovi slíbil, že o něm nikomu neřeknu. Ještě chvilku jsem zapřemýšlel, než jsem si povzdechl a pokrčil rameny.
„Je pravda, že mi několikrát pomohl. Stejně jako dneska. Ale nikdo se o něm nesmí dozvědět. Věřím ti, takže vím, že i u tebe bude tohle tajemství v bezpečí, stejně jako u Roata. Potom, co jsem se dozvěděl v mládí o tvém tajemství, začal jsem samozřejmě pátrat, a dozvěděl se tak o minulosti jiných, i o těch, co ještě žijí, stejně jako o těch, co se schovávají. No a jednou jsem se zapletl s… No, s alfou vlčí smečky, Rohanem, a tak nějak už deset let udržujeme jakýsi vztah. Pracovní, samozřejmě," zabručel jsem a znovu se poškrábal ve vlasech.
Serien
Povytáhl jsem obočí, když jsem viděl první Cassiho reakci po mé otázce.
Ale když odpověděl, obočí jsem mírně stáhl k sobě.
Bylo to…
Zapletl? Několikrát? Pracovně? To doufám… Alfa vlčí smečky… Je jich opravdu málo, tak se nedivím, že se schovávají a hlídají své tajemství snad ještě víc než my. Ale jsou to čmuchalové. Vědí o všem, co se kde šustne. A pokud znají Cassiuse, tak určitě ví, s kým žije.
„Ví o mě, že jo,“ narovnal jsem se a zadíval se Cassimu do očí.
„Určitě ví. Pokud ho znáš, pokud jste přátelé, tak určitě ví o tobě všechno, to znamená, že ví i o tom s kým doopravdy žiješ. A pokud to ví, může být ve stejném nebezpečí, zvlášť pokud je to alfa. Ne, že bych mu samou láskou hned skákal kolem krku, ale rozhodně nechci, aby se mu něco kvůli mně stalo. Nechci, aby se stalo cokoliv komukoliv z jiných. Já… já… Vím, že se ti to nebude líbit, Roate, a já z toho taky nejsem nadšený,“ na moment jsem se podíval na Roata, který už tušil, protože nesouhlasně vrtěl hlavou, „ale chci se s ním vidět, a promluvit si s ním, pokud nám má pomoct.“
Chytl jsem Cassiuse za ruce a promnul je.
Miluji ho, nechci, aby se zapletl ještě do něčeho víc horšího. Už tak je to celé na houby.
A co se týká vlčí smečky… Vyhýbáme se jim. Není to nepřátelství, ale máme rozdílné názory, jak chránit tuhle planetu. A nejen tuhle. I my umíme bojovat, umíme se rvát a jsme schopni zabít. Ale pokud to není nutné, jdeme mírnější cestou…
Cassius
Možná jsem měl s tím počkat. Asi jsem se unáhlil. Ale…
Už tak to bylo celé na prd, nejspíš to tímhle moc nepokazím. Povzdechl jsem si, když Seri řekl, že se chce s Rohanem setkat. Co taky jiného bych mohl čekat?
„Ví o tobě. V podstatě od začátku. Je pravda, že mi neřekl, kdo skutečně jsi, i když to věděl. Každopádně dokáže se o sebe postarat. Kdyby to nebylo důležité, neriskoval by, to mi věř. Není zas tak mírumilovný. Jen si uvědomuje důsledek toho, co by se stalo, kdyby zemřel vládce nejdéle žijící a nejpočetnější rasy vůbec. Osobně si nemyslím, že je dobrý nápad se s ním scházet, ale nejspíš tě asi nepřesvědčím o opaku. Nemůžu ale nic slíbit. Spojím se s ním a uvidím, co se dá dělat. Ale jak ho znám, tak dopředu říkám, že se s tebou setká jen v případě, že u toho bude i Ian. Takže bys mu to měl nadhodit, až zítra spolu budete mluvit. Pravda je, že jsem Rohanovi slíbil, že živé duši neřeknu, že se spolu známe. Myslím si ale, že situace se vyhrotila natolik, že mě za to Rohan nezabije. Nebo aspoň to budu mít rychle za sebou," pokusil jsem se o vtip, ale podle Roatova pohledu se mi to nejspíš moc nepovedlo.
Zavrtěl jsem hlavou a přitáhl si Seriho blíž k sobě.
„Bude to v pohodě. Ty parchanty dostaneme. A ty i ostatní budete v bezpečí. Možná to zní jako planá slova, ale myslím to vážně. A pomůžu, jak jen budu moct. Nemám vaši sílu, zkušenosti a ani moudrost, ale určitě je něco s čím budu moct pomoct. Nechci tě ztratit, a nechci stát stranou a jen se dívat, jak ti někdo ubližuje. Nejsi žádná zrůda. Nikdo z vás. Jistě, v historii všech jiných se najdou tací, kteří nejspíš kdysi dávno chtěli vyhubit lidstvo, a nejspíš se najdou i teď, ale popravdě... Nedivím se jim. A když už jsme u toho, někteří lidi by si taky měli napřed zamést před vlastním prahem, než na někoho začnou ukazovat a obviňovat ho. Prostě a jednoduše, rozhodně se mě nezbavíš, a pokud budeš něco tajit, stejně to zjistím, a pak bych ti musel dát na zadek a udělat všechno to, co jsem ti psal v té zprávě z rána, a ještě mnohem víc," zašklebil jsem se na Seriho, a pak mu věnovat pořádný polibek.
Serien
„Pomáháš už tak dost, i když bys nemusel,“ zabručel jsem po Cassiho slovech a zadíval se mu do očí.
Nejspíš nejsem ten správný nástupce, nejspíš nejsem ten, kdo by jednou měl vládnout, když alfa vlkodlaků o mě ví první a poslední, já o něm nic, a navíc chce Cassius, abych se s ním setkal, když u toho bude Ianroar.
Nejspíš mi nevěří v tom, že bych mohl něco i sám řešit. A nejspíš má pravdu, když se mi stala ta věc v práci, a já ani nevycítil to, že se blíží nebezpečí.
Ještě že naši ochránci mají tenhle smysl.
Vycítí blížící se hrozbu nebo nebezpečí. Mají to vrozené, dokážou se i napojit na osobu, kterou hlídají, a proto jsou tihle jedinci vybíráni do rolí ochránců. I proto Roat i bez techniky věděl, že se se mnou něco děje.
A možná má přeci jen Cassius nějaké předky z našich řad?
Kradmo jsem se zadíval na jeho uši, ale zdály se být normální. Vždycky je měl normální. Sice malinko protáhlejší, ale ne tak, jak máme my v lidských podobách. A s tímhle tvarem uší už jsem viděl více lidí.
Jenže… co umím já?
Nic. Jen jsem dobrý v přírodních vědách, ale to je snad každý Elf.
„Už si nepamatuji, cos mi do té zprávy psal,“ zalhal jsem nakonec a raději jsem odvrátil pohled.
„Roate,“ podíval jsem se na svého ochránce. „Bude dobré, když budeš poblíž. Měl by si zůstat tady, ale je to i na Cassiově rozhodnutí. Není to jen můj dům.“
Cassius
No, tak tohle jsem asi úplně nedal. Myslel jsem, že Seriho povzbudím, ale nejspíš to mělo opačný účinek. Asi nejsem ten pravý na něco takového a raději bych měl už navždy mlčet a nic neříkat.
„Omlouvám se," zahučel jsem a vstal, když se Seri ode mě odtáhl, a dokonce mi zalhal.
Nejspíš asi dneska spím sám.
„A jo, klidně tu zůstaň. Seri se tak bude cítit víc v bezpečí," obrátil jsem se na Roata, popadl špinavé nádobí a přešel do kuchyně.
Nádobí jsem hodil do myčky, zády se opřel o linku a promnul si kořen nosu.
Je to moje vina. Všechno tohle. Pyšním se několika tituly a nedokážu ani ochránit toho, na kom mi nejvíc záleží. A co víc, místo toho, abych ho povzbudil, ho ještě raním.
Je to budoucí vládce. Neměl bych ho poučovat jako malého kluka a něco mu přikazovat.
On není Micha, který se po hlavě vrhne do nebezpečí, a pak teprve začne přemýšlet nad tím, co udělal. Už v dětství, od chvíle, kdy jsem se dozvěděl, co je zač, jsem ho nesmírně respektoval.
Co všechno zvládl, i přesto, že mu každý den hrozilo nebezpečí.
Nebál se jít si za svým snem a dělat to, co miluje.
Prohrábl jsem si vlasy a vrátil se zpátky do obýváku.
„Omlouvám se. Nechtěl jsem, aby to vyznělo nějak špatně. Chtěl jsem tě povzbudit, ale nejspíš to moc neumím," pohladil jsem Seriho po vlasech.
„Roate, ukážu ti pokoj," ukázal jsem mu za sebe, a ještě se obrátil k Serimu. „Pak se spojím s Rohanem. Pokud bude chtít, pak s tím nemám problém. Jestli to řekneš Ianovi, nechám na tobě. Věřím ti a podpořím tě ve všem."
Serien
Není možné, aby byl Cassius normální člověk. Proč o sobě pořád pochybuje? Jen proto, že jsem se zatvářil mrzutě a zalhal jsem mu o té zprávě?
Asi jo. Pořád zapomínám na to, jak je vnímavý.
Nejspíš se i v tomhle mám co učit. Nyltas mi to řekl jasně. Měl bych se víc naučit hlídat své emoce. Asi budu chodit za Ianroarem na soukromé lekce. Nebo poprosím Victaoru. Ta to umí taky moc dobře, stejně jako Tyrien.
Nejspíš jsem se jim nepovedl a nechtějí to přiznat…
Mlčky jsem sledoval Cassiuse, a když pak odešel s Roatem, aby mu ukázal pokoj, povzdechl jsem si.
Měl bych se vzpamatovat a začít se chovat normálně.
Možná má pravdu, aby o tom Ianroar věděl. Přeci jen je to vládce a Rohan je vůdce jeho lidí.
Když jsem osaměl, chtěl jsem se spojit s dědou. Automaticky jsem klepl na zápěstí, ale pak rozmrzele mlaskl, když mi došlo, že nemám svůj náramek.
Vstal jsem a zašel za Cassiem a Roatem, vyžádal si od Roata jeho náramek, a pak se vrátil do obýváku.
„Potřeboval bych mluvit s Ianroarem,“ ozval jsem se Nyltasovi, sotva jsem se s ním spojil.
Účelově jsem volal právě jemu. Jednak kvůli bezpečí dědy, a taky kvůli Michy. Zase by byl moc zvědavý a mě se nechtělo něco vysvětlovat.
Ianroar se podivil, že jsem se s ním spojil ještě dnes, Počítal, že to bude druhý den, až bych si odpočinul. Ale vysvětlil jsem mu, o co jde.
Všiml jsem si jeho staženého obočí? Byť na pár vteřin, ale bylo…
„Dobrá,“ nakonec přikývl. „Můžeš si s ním promluvit. A taky by mě zajímalo, jak si Cassius představuje Rohanovu pomoc. Znám ho. Je to divoch, pro ránu nejde daleko, ale je poctivý a nezradí nikoho od svých a ani z jiné rasy. Můžeš mu věřit a můžeš si s ním promluvit. Ale budu poblíž. Nebudu vám do toho zasahovat. Nebudeš o mě vědět, ale budu poblíž a bude s tebou Roat. A to bez debat. Ne, kvůli Rohana, ale kvůli případným jiným nebezpečím.“
Nakonec jsme se domluvili, co a jak, a právě jsme končili, když se Roat s Cassiusem vrátili.
„Mám hlad,“ předal jsem Roatovi zpátky náramek. „Udělal bys, Cassi, prosím něco na jídlo? Pomůžu ti.“
Vstal jsem a přešel k němu, objal jsem ho a políbil.
„Omlouvám se. Vím o všem, co jsi v té zprávě psal,“ ještě jednou jsem ho políbil. „A prosím, už o sobě nepochybuj, ano?“
Cassius
Když jsme se s Roatem vrátili do obýváku, Seri mě poprosil o večeři, a pak mě objal.
Mohl bych se na něj někdy za něco zlobit? S tím jeho kukučem rozhodně ne.
„Měl bys odpočívat," zabručel jsem a pohladil ho po zádech.
„Jo, a musím ti taky dát nový náramek. A… Víš, pokud se ti někdy bude zdát, že moc mluvím a dělám ti kázání, tak mě něčím přetáhni. Mám k tomu sklony kvůli Michovi, kterého jsem musel dost často hlídat a usměrňovat. Ale ty jsi úplně jiný. A budeš skvělý vládce. To, jaký jsi, je právě na tobě to nejúžasnější, a proto tě miluju," políbil jsem Seriho na čelo, a pak přešel do kuchyně.
Roat mezitím přijal hovor od Iana a řekl, že se k nám pak přidá, pokud nevadí.
Byl to tichý chlapík, ale důvěřoval jsem mu, a hlavně jsem mu byl vděčný, že Serimu pomohl.
A to mi taky připomnělo…
„Ještě něco bys měl vědět. Nechci to vytahovat teď, ale raději ať to víš. Rohana jsem poprosil, aby mi řekl o tom, kdo sledoval Michu a co se tu děje. Ale nebylo to všechno," hodil jsem maso na pekáč, okořenil ho a vložil do trouby.
Otočil jsem se na Seriho a podal mu sklenici džusu.
„Jde o Josseho… Přidal se k nim, a prý se během těch pár týdnů stal nejlepším. Trochu jsem to prověřoval. Přestal chodit do práce, byt prodal, a nikdo neví, kde je mu konec. Mám takový dojem, že někteří jeho kolegové mi to dávají za vinu," zamračil jsem se mírně a vzal si druhou sklenici s džusem a skoro celou ji vypil.
Nemělo smysl chodit kolem horké kaše.
„Po večeři se hned spojím s Rohanem. Doufám teda, že to přežiju. Je to sice divoch, ale je férový. Sice nepatřím do jeho smečky, a tudíž ho neznám tak dobře, ale není to žádný divoký a tvrdohlavý vlk. Myslím, že je možná stejně starý, jako tvůj děda. Jednou jsem se to pokusil zjistit. Nechtěj vědět, jak to dopadlo," uchechtl jsem se při té vzpomínce a vrátil se k vaření.
Serien
Měl bych odpočívat.
Ale já nechci. Chci být u Cassiuse. Potřeboval jsem cítit jeho blízkost, a tak jsem odmítl se jít natáhnout do obýváku a motal jsem se kolem něho, když chystal maso.
„Nakrájím zeleninu,“ vytáhl jsem pár kousků z chladničky a už chtěl vzít do ruky nůž, když jsem se zasekl.
V šoku jsem hleděl na to, co Cassius říkal. Nějak šlo mimo mě i to, co říkal potom o Rohanovi.
Já měl v hlavě jen to jedno jméno.
„Josse?“ šokovaně jsem se na něho podíval. „Josse se přidal k těm, kteří nás pronásledují? Proč? Proč to udělal?“
Mačkal jsem v ruce zeleninu, že byla skoro na kaši. Hlavou mi probíhala spousta myšlenek a představ. A ani jedna se mi nelíbila.
Odešel z práce, prodal byt.
Sice jsem si z tama odnesl skoro všechno, ale bylo pár drobností, na které jsem zapomněl a chtěl si pro ně ještě jít. Ale to bylo to nejmenší, co mě teď trápilo.
Josse, ten, který tvrdil, jak mě miluje, se teď postavil proti mně.
Proti nám…
„Micha bude potřebovat nepřetržitou ochranu,“ dosedl jsem ztěžka na židli a na stůl položil něco, co mělo být paprika a teď to mělo vážně divný tvar.
„Josse zjistí, že je Micha s námi v úzkém kontaktu a je proto v nebezpečí stejně jako ty nebo já. Josse ví, že s Michou by si lehce poradil. Já… nechci, aby se mu něco stalo.“
Opravdu jsem teď nemyslel na sebe, ale na něho. Do smrti bych si vyčítal, kdyby se mu opravdu něco stalo.
„Ten muž… myslíš… mohl to být on?“ zvedl jsem pohled ke Cassiusovi. „Já jsem… byl jsem úplně mimo. Nedokázal jsem nic vyčíst ani z jeho očí, i když se mi zblízka díval do tváře… Ale… choval se… no… jako by mi ani nechtěl ublížit… Jen si prostě přišel pro informace.“
Cassius
Věděl jsem, že mám počkat. Dneska nejspíš nemám svůj den.
„Ztlumit teplotu," houkl jsem směrem k lince, a pak přešel k Serimu, klekl jsem si před ním a hlavu si opřel o jeho nohy.
„Mrzí mě to," povzdechl jsem si a Seriho pohladil. „Musí to pro tebe být těžké. Chtěl bych ti pomoct, protože mám pocit, že nedělám dost, ale nevím jak."
Políbil jsem Seriho na obě kolena, a pak si o ně opřel hlavu a zadíval se mu do očí.
„O Michu bude postarané. Je mi jasné, že bude muset mít ochranu," zvedl jsem Seriho ruce a políbil ho do dlaní.
„Vždycky myslíš víc na druhé než na sebe. Připadám si opravdu vedle tebe jako břídil,“ zašeptal jsem a svými rty se jemně otíral o Seriho pravou dlaň.
Nejspíš bych tak zůstal ještě hodně dlouho, kdyby se neozvala trouba, že maso už bude hotové, ale je potřeba ho podlít.
Vstal jsem, políbil ještě Seriho na čelo, vzal ze stolu papriku, abych ji raději nakrájel já a přešel k lince.
„Víš, když jsi řekl, co se ti stalo, jako první mě napadlo Josse. Zná místo, kde pracuješ dobře, a někdo jako on by se dovnitř mohl snadno dostat. Anebo… Nechtěl jsem o tom mluvit před tím, ale… Myslím, že je u tebe nasazený nějaký agent, který tě má sledovat. Jak jsem už řekl, bylo mi divné, že náramek, i přes zesílenou ochranu nereaguje na nebezpečí kolem tebe vždycky tak, jak by nejspíš měl. Jednak v tom měl prsty hacker, ale taky i někdo, kdo tě znal natolik, aby se mohl lehce vetřít do tvé přízně a náramek by na něj vůbec nereagoval. Rohan slíbil, že nechá tvé kolegy proklepnout, a já se na ně chci taky podívat. Nechtěl jsem ti to říkat dřív, dokud nebudu mít důkaz, abych tě ještě víc zbytečně nestresoval. Možná to byla chyba. Zatraceně, mám pocit, že všechno, na co sáhnu, to zkazím!"
Praštil jsem s paprikou o linku a ta se rozprskla všude kolem. Zabrblal jsem, protože mi došlo, že to musím uklidit a vzal do ruky hadr.
Serien
Byl jsem rád, když Cassi řekl, že o Michu bude postaráno. Je s ním Ianroar a Nyltas, tak by to mělo být v pohodě. Ale slyšet ještě takhle ujištění mě víc uklidnilo.
Zapřemýšlel jsem nad tím, co ještě pak říkal. Bylo vidět, že i Roat, který se posadil ke stolu naproti mně, nad tím taky přemýšlí.
„Dávalo by to smysl, kdyby to byl někdo v tvých kolegů, aropo Serien,“ zamyšleně si promnul bradu. „Už jen to, že se ti to stalo v práci, taky to, že mi na recepci tvrdili, že už tam nejsi… Jako by jim někdo dal vědět, že jsi opravdu odešel, aby se pojistil, že nebude mít nevítanou návštěvu.“
V duchu jsem si vybavoval všechny, s kterými spolupracuji. Bylo jich celkem dost, ale když jsem si v hlavě přehrával uplynulé dny, nezdálo se mi, že by se někdo z nich choval jinak.
A když už jsem to chtěl nechat být, že na to stejně nejspíš nepřijdu, praštilo mě to do hlavy, jako přesně mířená rána kladivem.
„Stážista Berien,“ vydechl jsem.
„No, přimluvil se mi už před předáváním cen. Ale bral jsem to v klidu, taky jsem jako student pátral po tom, kdo je nominovaný a kdo by mohl vyhrát, protože jsem si vsadil, stejně jako teď on. Přimluvil se mi i po tom předání cen s tím, že vyhrál, protože vsadil na mě, a chtěl mě pozvat na oběd. Odmítl jsem to, ale šli jsme na pracovní oběd. Víc nic. Ale mám pocit, jako by se od té doby kolem mě pohyboval častěji, než by mělo být nutné. Myslel jsem si, že ještě měsíc a bude klid, protože jim končí stáž, ale on přišel s tím, že si už podal žádost, aby mohl u mě pracovat… No, může to být náhoda, ale je to zatím jediný člověk, který mě napadá,“ opatrně jsem se podíval na Cassiuse, jak bude reagovat.
A to jsem mu ještě ani neřekl, jak moc přítulně se ke mně Berien choval, až jsem ho musel napomenout, že to není vhodné…
Cassius
Cuknul jsem s sebou, když se Serimu nakonec něco vybavilo.
Šli spolu na oběd? Byl mu tak blízko? Zamračil jsem se a sevřel rty k sobě.
Vážně dělám jednu chybu za druhou. Měl jsem Seriho varovat hned. Nebo si s ním o tom aspoň promluvit. Říct mu, aby dával pozor. Mohl jsem tomuhle zabránit.
Dovařil jsem jídlo, nandal na talíře, a pak servíroval na stůl.
„Probereme to až po jídle. Snad vám to bude chutnat," posadil jsem se ke stolu a sám jsem si dal nejmenší porci.
Nějak jsem na nic neměl chuť. Vědomí, že jsem udělal tolik chyb, mě opravdu dost užírala.
Dneska nejspíš nepůjdu spát. Dám to všechno dohromady a pokusím se zjistit něco víc o těch dalších pěti, včetně toho, kde by se mohli skrývat.
Nejspíš bylo štěstí, že jednali mimo organizaci, a nejspíš jim nepodávali ani žádnou zprávu. Vypadalo to jako nějaká osobní zášť, ale vůči komu?
Těžko to bude kvůli Ianovi, který se schovává a nejspíš ho zná jen minimum lidí.
Možná nějaký jiný elf? Stálo by to za prověření.
Hodně mě mrzelo, že Josse se zachoval takhle. Nečekal bych to od něj. Jistě, on jediný z nás čtyřech měl na jiné vždycky trochu tvrdší názor a neměl je v lásce, ale vždy to vypadalo tak nevinně.
To, že se přidá k nepřátelům, zahodí tak jednoduše tolik let přátelství a vztahu…
Nedokázal jsem to pochopit.
Zavrtěl jsem hlavou a raději se pustil do jídla, protože Seri už svoji porci skoro sprášil, a vypadalo to, že se snad pustí i do mé.
Serien
Dobře jsem viděl, jak se Cassi zatvářil po mých slovech. Chtěl jsem mu říct, že šlo opravdu jen o pracovní oběd v jídelně kampusu a se spoustou lidí kolem.
Ale raději jsem byl zticha a pustil se do jídla.
Nejspíš by si zase něco vyčítal, nebo tak, a já ho nechtěl už dál trápit. Stejně se mi zdá, že si všechno až příliš bere. Jsou věci, které nemůže ovlivnit, a jsou věci, vzhledem k mému původu a postavení, které se ještě bude muset naučit. Nemohl některé věci vědět hned…
„Mám nápad,“ odsunul jsem prázdný talíř a díval se, jak Cassius pomalu dojídá svoji večeři.
Jo, klidně bych si ji dal, pokud mu nechutná. Mě to chutnalo a moc.
„Až tohle všechno skončí, pojedeme k nám. A tím myslím opravdu k nám, kam se normální člověk nedostane. Přál bych si, aby ses mohl seznámit s naší historií, s tím, jak žijeme, jací vlastně jsme. Mám pocit, že si vyčítáš něco, co jsi nemohl ovlivnit jen proto, že některé věci nevíš. A já s tebou budu žít do konce našich životů a rád bych, abys věděl všechno a nemusel v ničem tápat. Miluji tě, a chci, abys o mě věděl všechno.“
Postavil jsem se, přešel jsem ke Cassiovi, sklonil jsem se a políbil ho.
„Opravdu tě miluji. Strašně moc,“ zašeptal jsem do jeho rtů.
Ještě jednou jsem ho políbil, a pak se už narovnal a šel si sednout zpátky na svou židli.
„Večeře je výborná,“ strčil jsem si do pusy kousek masa, který jsem mu stihl ukrást z talíře.
Cassius
Vážně bych ho nemohl milovat míň. A opakoval jsem si to každou další minutu i ve chvíli, kdy jsem Serimu raději přidal, než by sežral mě i Roata. Opakoval jsem si to ve chvíli, kdy jsme spolu šli do sprchy, kde jsem po potěšil svými ústy a dopřál si lahodný zákusek, i ve chvíli, kdy jsem Seriho ukládal do postele a sám přešel do pracovny.
Roat se taky odebral do pokoje, ale měl jsem tušení, že nepůjde hned spát.
Jak jsem Serimu slíbil, Rohanovi jsem zavolal hned, jak jsem osaměl.
Netřeba říkat, že z toho opravdu neměl radost, a i přes náramek jsem se docela bál, že mi ukousne hlavu. Nakonec mezi vším tím vrčením a nadávkami slíbil, že se se Serim sejde, ale čas a místo si udá sám. Než mě stihl poslat k šípku, ještě jsem mu doporučil, že by bylo fajn, kdyby přijel ke mně, protože Seriho nechci tahat nikde po pajzlech a u mě je pořád ještě bezpečno.
Serimu jsem pak ráno po snídani přetlumočil Rohanova slova a jen vynechal ty nadávky a případné druhy smrtí, které mě čekají, pokud něco nevyjde.
Byl jsem rád, že je Serimu už o něco lépe, ale rozhodně jsem mu nedoporučil, aby šel teď pár dnů do práce. Ona mu stejně neuteče, a i když vím, jak moc ho baví, jeho život je pro mě přednější.
Po obědě, kdy jsme sami dva seděli na terase jsem mu poděkoval za jeho nabídku, kterou mi dal včera při večeři. Opravdu mě potěšilo, že mi chce ukázat svůj domov. Bylo to pro mě, jako stvrzení jeho lásky, a při té příležitosti jsem Serimu ukázal jednu z těch věcí, které jsem mu psal tehdy ve zprávě. Byl na něj takhle před polednem krásný pohled, jak na mě tak seděl, a já ho pěkně nabíral ze spodu, zvláště když mu světlé vlasy osvětlovalo slunce. A já si dal pořádně záležet, aby na tohle milování nezapomněl, i když jsem ho musel několikrát krotit, protože Roat byl pořád v domě a s jeho citlivým sluchem...
Po obědě jsem na chvíli vytuhl na gauči, protože jsem celou noc nespal, a pak ta předpolední rozcvička, a večer se zase pustil do práce. Cítil jsem, že už mi chybí jen kousek a přijdu tomu všemu na kloub, stejně jako zjistím, kdo všechno v tom má prsty.
Serien
Nakonec jsem opravdu zůstal doma.
Raději, už hlavně proto, abych měl jistotu, že jsem úplně v pořádku, protože jsem nevěděl, co mi to vlastně ten muž píchnul. Nešlo tu jen o to jeho sérum pravdy. Ale při sprchování jsem si všiml dalšího vpichu, a došlo mi, že zřejmě proto jsem byl tak mimo a nemohl se ani bránit, když pak se mnou ten muž mluvil.
Ale ty dny doma byly k něčemu dobré. Víc jsem si tak mohl užívat Cassiuse. I když musel i pracovat, přesto jsem s ním mohl být víc než v jiných dnech, kdy jsem i já byl třeba v práci.
A hlavně… Nemohl bych si přát lepšího muže. Moc hezky se o mě staral, a to ve všech směrech. A já se mu to snažil oplácet.
Ať už tím, že jsem uvařil, s Roatovou pomocí jsme pouklízeli celý dům, a taky tím, že jsem pak Cassiusovi ukázal, samozřejmě v ložnici, jak moc ho miluji.
A pak jsem měl problém se ukázat před Roatem. Určitě mě muselo být slyšet až do jeho pokoje…
Taky jsem řešil, jak to bude dál v práci. Je tam někdo nasazený na mě, jeden útok už uskutečnil, a byla oprávněná obava, že by to mohl zopakovat. Zvlášť potom, kdy mi při svém útoku řekl, že se znovu uvidíme, a že se těší.
Sice ve mně byla malá dušička, protože jsem se obával Cassiovy reakce, ale nakonec jsem mu i Roatovi ještě jednou a podrobněji povykládal, co se dělo, než mě našli, a taky to, jak se ke mně chová právě Berien.
A pak jsem večer zase dokazoval Cassiusovi, že on je pro mne ten jediný, a tentokrát jsem ho nejen potěšil ústy, ale pěkně jsem si ho osedlal.
Práci jsem nakonec vyřešil. Spojil jsem se s mým šéfem a dělil mu, že potřebuji asistenta. A že si přivedu svého, který je ověřený a má stejné znalosti jako já. A proto, že mu plně věřím a vím, že svou práci zvládne na jedničku, žádám o jeho přijetí s tím, že bude spadat pode mne a bude mi plně k dispozici. A taky jsem připomněl, že od chvíle, kdy jsem začal v laboratořích pracovat, je to můj vůbec první požadavek, a hodilo by se mi vyhovět už i proto, že jsem hlavní oceněný, což přineslo nemalou reklamu právě našemu pracovišti…
Netrvalo ani hodinu po ukončení hovoru, a Roat podepisoval smlouvu a vstupní formality, které mi přišly do schránky.
Uběhly asi čtyři dny od útoku, a já se začal psychicky připravovat na mé setkání s Rohanem. Několikrát jsem to probral i s Ianroarem a rodiči, abych byl připravený. Ale nejspíš ta hlavní průprava přijde až v den, kdy se s ním setkám tváří v tvář.
Na to se zřejmě teoreticky ani připravit nedá…
