Naše tajemství - Kapitola 11

Serien
Na to si nejspíš hezky rychle zvyknu. Když jsem se ráno rozkoukal, došlo mi, že jsem doma, v naší posteli. Dokonce i svlečený a Cassius mě budil tím nejlepším způsobem.
Donesl mi do postele snídani a ta byla naprosto božská.
„Neměl bys mě tak rozmazlovat,“ olízl jsem Cassiovi ze rtů kapku polevy a pak ho políbil. „Nebo si na to zvyknu a budu to vyžadovat jako nějaká panička. Ale… děkuji.  Ta snídaně je naprosto nejlepší, a ty jsi ten nejskvělejší chlap na světě.“
Ještě jednou jsem Cassiho políbil, a pak už jsem zpucoval zbytek snídaně.
Neděli jsme si užívali v klidu doma. Sice jsme si uvařili, udělali si menší procházku po okolí, ale jinak jsme lenošili. Prostě pohoda taková, jaká má být, když má člověk volný den.
Za to druhý den se mi znovu nechtělo do práce. Tentokrát mě Cassi musel doslova vyhnat z postele a zavřít za mnou potom dveře, jinak bych asi neodešel.
Ale věděl jsem, že budu brzy doma, a tak jsem nakonec s povzdechem nastoupil do vznášedla.
I další dny jsem se při odchodu do práce s Cassim loučil tak půl hodiny. Jednou mě dokonce musel odvézt do práce, jak moc se mi od něj nechtělo.
Ale povinnost volala, tak nebylo zbytí.
O Roatovi jsem opravdu nevěděl, kromě jednoho momentu, kdy se na parkovišti kampusu objevilo nějak moc lidí. A pár z nich bylo až nebezpečně blízko a já zpanikařil. Měl jsem pocit, jako by se na mě chtěli všichni vrhnout. Už jsem viděl, jak se blíží Berien, snad aby mi pomohl, protože jsem nejspíš vypadal opravdu zmateně a vyděšeně, ale předběhl ho Roat, který se zničehonic objevil vedle mne s tím, že mě doprovodí do vznášedla. Berien, když to viděl, se otočil a šel si po svých.
Blížil se čtvrtek, a já se už i začínal těšit na Michu. Sice jsem nevěděl, proč chce přijet, o čem chce s Cassiusem mluvit, ale těšil jsem se na něho. A tak jsem si na ten den domluvil volno v práci…

Cassius
Klidně budu Seriho rozmazlovat do konce života, pokud bude šťastný.
Zasloužil si to, a pro mě bylo nejdůležitější, aby byl spokojený. Zbytek neděle se nesl ve znamení pohody, za to v pondělí už to vypadalo, že budu volat k Serimu do práce, že nepřijde. Ne, že by si to nemohl dovolit. Ale měl zodpovědnost, a navíc jsem věděl, jak je pro něj jeho práce důležitá. Takže, i když se mi moc nechtělo, nakonec jsem ho pomalu naložil do vznášedla, protože jinak by se ode mě neodlepil. Já zbytek dne strávil prací a pokoušel se těch několik hodin bez Seriho přežít.
Opravdu jsem to teď bral úplně jinak. Micha několikrát odjel z domu i na pár dní pryč, já sám jsem občas odlétal na jiné planety kvůli nějaké zakázce, ale teď… Představa, že bych byl víc jak několik hodin bez Seriho mi přišla… nepředstavitelná.
Až jsem musel sám nad sebou zakroutit hlavou a uchechtnout se. Opravdu, jak řekli Seriho rodiče.
Byli jsme jako zamilovaní puberťáci.
Po obědě jsem zajel do města, abych nakoupil, a v podstatě ve stejném duchu se nesly i následující tři dny. A i když jsem byl pořád doma, ani na okamžik jsem se nenudil, nebo neuvízl ve stereotypu.
Ve čtvrtek ráno jsme se se Serim konečně pořádně pomilovali, protože kvůli náročné práci jsem ho nechtěl moc rozptylovat. Vždycky jsme se tak jen pomazlili, ale k ničemu víc nedošlo.
Proto ve čtvrtek chvilku trvalo, než jsme se z postele do dostali, a pak jsme se ještě trochu dýl zdrželi v koupelně. Nebylo proto divu, že jsme se dostali na snídani až v době, kdy většina lidí už měla svačinu, o to víc nám ale chutnalo, až jsem musel pro Seriho ještě přidělat porci navíc.
Po odpočinku jsme si dali krátkou procházku, protáhli se po dlouhé době v bazénu, když už jsme ho měli, a pak jsem začal chystat oběd.
Napadlo mě, že bych udělal víc i pro Michu, ale netušil jsem, jak dlouho se chce zdržet, a co mi chce vlastně říct, tak mu, když tak, nabídnu večeři.
„Zajímalo by mě, kdy chce Micha přijít," zamračil jsem se mírně, když bylo už šest hodin a on pořád nikde.
Sice říkal, že přijde na večer, až bude Seri doma, ale Seri mu psal, že má dneska volno, a klidně tak může dojít klidně dříve. A protože jsem věděl, jak je Micha na Seriho natěšený, bylo mi to o to víc divnější. I z toho důvodu, že mu ani neodpověděl.
„Asi mu raději zavolám," usoudil jsem nakonec.
Seděli jsme se Serim na terase v pohodlné sedačce a popíjeli koktejl, který jsem udělal.
Počkal jsem, že se Seri přemění, kdyby to Micha vzal jako videohovor. Jenže on mi to nezvedal. A nezvedal to ani Serimu. A nezvedal to ani po půl hodině.
„Tohle se mi nelíbí. Tohle se mi vůbec nelíbí. Zkusím se napíchnout na jeho náramek," zamračil jsem se, když mě najednou přepadl nepříjemný pocit.

Serien
Ten volný čtvrtek opravdu byl fajn nápad. Těšil jsem se na Michu, ale byl jsem rád, že mám trochu času i na Cassiho. Vím, že si budu muset zvyknout na to, že chodím do práce a nemůžu být s Cassiusem pořád, a on má taky svou práci. Ale jsme spolu chvilku, dalo by se říct, že čerstvě zamilovaní, i když se milujeme už několik let, a proto nebylo divu, že jsem takhle reagoval. A nejen já…
I Cassius se projevoval naprosto skvěle. Zamilovaně… Jinak se to ani nedá říct.
Ale co začalo kazit tenhle volný den, bylo, že Micha ještě nedorazil, a ani se neozval. Blížil se už večer a o něm jsme neměli zatím žádné zprávy. A dokonce nereagoval ani na naše volání a zprávy.
Začínal jsem z toho mít nepříjemný pocit. A Cassi na tom byl stejně.
I když se rozešli, taky ho měl rád a měl o něj starost.
Nechal jsem tedy Cassiuse, aby zkusil najít Michu. Já se zatím spojil s rodiči, jestli mají nějaké zprávy o Ilmare. A docela jsem si oddechl. Prý je v pořádku a žádné problémy nezaznamenala ona a ani její ochranka. A taky jsem se jich hned poptal na Michu.
Možná ten pocit, že se zaměřili na někoho jiného, byl jen planý poplach.
Když jsem byl aspoň v tomhle v klidu, zamířil jsem za Cassim do jeho pracovny. Vždycky jsem si tu připadal jak v nějaké sci-fi filmu. Tolik techniky, a tak rozličné, a plno prospektů a všeho možného. Tolik výpočtů a čísel a formulí, že se mi z toho až hlava točila. Nechápal jsem, jak to může Cassiho mozek zvládat tak s přehledem.
„Máma říkala, že Michu viděla před dvěma dny, a říkal že pojede dneska k nám. Ale pak už s ním nemluvila. Zjistil jsi něco?“ posadil jsem se na židli vedle Casse a podíval se na svůj náramek, jako bych z něho chtěl Michu vytáhnout.
Vážně to bylo divné, že se neozval. Cassimu, a ani mě…

Cassius
Hned jsem zapadl do pracovny, abych zjistil, jak na tom Micha je. Naštěstí si po našem rozchodu nechal svůj náramek, takže jsem měl teď lepší možnost zjistit, kde by mohl být.
Zrovna jsem zjišťoval jeho polohu, když přišel Seri s tím, že před dvěma dny mluvil s jeho mámou.
Zaměřil jsem se na ten den a zjistil, že Micha volal z jednoho luxusního hotelu, kde zrovna probíhala nějaká módní přehlídka.
Zavolal jsem tomu, kdo to měl na starosti, a po chvilce tlachání o ničem přešel rovnou k věci. Potvrdil mi, že Micha na přehlídce byl, ale od té doby o něm ani on sám neví. Prý mu odesílal včera další pozvánku, ale ta doposud nebyla přijata.
„Moc se mi to nelíbí," stiskl jsem rty do úzké čáry a mé prsty se rozeběhly po virtuální klávesnici.
Snažil jsem se napojit na satelity, abych zjistil, kde se Micha naposledy vyskytoval a pokoušeli se tak vysledovat jeho pohyby za poslední dva dny.
„Tady! Podívej!" ukázal jsem Serimu a zvětšil virtuální hologram.
Byl na něm Micha, zhruba před pětapadesáti hodinami, jak vchází do obchoďáku na druhém konci města, než kde současně bydlel.
A co bylo ještě divnější a málem bych ho sám nepoznal, bylo jeho oblečení a kšiltovka zaražená do čela. Jen jsem mohl doufat, že je to kvůli nějakému otravnému fanouškovi.
Přesto mě sevřel ještě víc ten nepříjemný pocit a mé prsty se po klávesnici rozeběhly ještě rychleji.
„Nejspíš budeme muset informovat policii. Tohle se mi opravdu líbí čím dál míň. Micha je sice chytrý, ale ne tak, aby věděl, kde a jak se schovat, aby ho žádný systém nenašel a žádný signál nezaregistroval. Tohle vypadá, jako by někdo schválně mazal stopy," zavrčel jsem po chvíli už docela naštvaný, protože se zdálo, že v tomhle je opravdu něco víc.
„Měli bysme-"
Víc jsem ale nedopověděl, protože se najednou ozval domovní zvonek.
„Zůstaň tady," přikázal jsem Serimu, když jsem se vzpamatoval z prvotního šoku.
Přešel jsem k hlavním dveřím a vyvolal interkom, abych se podíval na příchozí, než otevřu.
Zvonek se ozval znovu a jakoby ještě naléhavěji, až mi skoro zalehlo v uších.
Na obrazovce však nebyl nikdo vidět a já zalitoval, že jsem si z trezoru v pracovně nevzal zbraň.
Rozhlédl jsem se proto po chodbě, co bych tak mohl v případě potřeby použít, ale když se zvonek znovu ozval, usoudil jsem, že o nic nemusí jít.
Pokud by to byl někdo se špatnými úmysly, těžko by se takhle k nám dobýval.
Přesto jsem byl napjatý a připravený se bránit, když jsem dal povel k otevření dveří a jen na škvíru je pootevřel. Vzápětí jsem je ale rozrazil dokořán a nevěřícně zíral na dva muže.
Jeden, větší z těch dvou, držel v náruči bezvědomého Michu. Ten druhý...
Nevím proč, ale najednou jsem pocítil jakousi zlobu. Fakt nevím, co to do mě vjelo. Jako by ten vyšší, štíhlejší a moc hezký chlap mohl snad za všechno, co se doposud stalo.

Serien
Začínal jsem se o Michu vážně bát. Z toho, co Cassius zjistil, a co jsem viděl, měl jsem pocit, že se Michovi děje něco špatného. A možná proto s námi chtěl mluvit? Nebo to byla spíš náhoda, a on s námi chtěl mluvit o něčem jiném?
Vím, že občas mívá problém s fanoušky. Ale v dnešní době stačí ťuknout na náramek, nahlásit problém, a člověk má hned za zadkem kohokoliv z policie. Jenže Micha se podle všeho choval, jako by se opravdu před něčím schovával.
Už jsem mu chtěl znovu zkusit zavolat, když se najednou ozval domovní zvonek a Cassius se odmlčel uprostřed věty. A já, jak byl z toho celý napjatý, jsem skoro nadskočil, jak jsem se lekl.
Hned jsem na sebe vzal lidskou podobu, jakmile Cassi odešel ke dveřím. Netrpělivě jsem přecházel po pracovně, ale nakonec mi to nedalo, když se zvonek ozval potřetí a stejně bylo pořád ticho.
Nevím, jestli bych byl schopen něco udělat, ale prostě jsem tam musel jít. Nechtěl jsem v tom nechat Cassiho samotného.
Sotva jsem však došel na chodbu a uviděl Cassiho stát přede dveřmi, trochu jsem se uklidnil, že se nic zlého nejspíš neděje. Došel jsem k němu a nakoukl přes jeho rameno ven.
„Ianroar! Nyltasi?“ vykřikl jsem v šoku, když jsem viděl, kdo stojí venku. „Co… to je Micha! Co se stalo? Pojďte honem dovnitř!“
Musel jsem Cassiho pošoupnout, protože stál jak solný sloup a trochu nevraživě se díval na dědu a jeho ochránce.
Nyltase jsem znal dobře. Sloužil u dědy již několik let a je jeden z nejlepších. A tak nebylo divu, že ho doprovázel i teď.
„Polož ho sem,“ zavedl jsem je do obýváku a ukázal na sedačku.
Rychle jsem zaběhl do koupelny, namočil ručník do studené vody a spěchal zpátky, abych mohl dát Michovi aspoň studený obklad.
„Co se stalo?“ otočil jsem hlavu k těm dvěma nečekaným hostům, když jsem se usadil vedle Michy a snažil se mu aspoň otřít obličej.
„A… promiň, Cassi,“ uvědomil jsem si mou nezdvořilost.
„Ianroare, to je můj přítel Cassius,“ postavil jsem se a ukázal jsem na Cassiho.
„A tohle je můj děda Ianroar a jeho přítel Nyltas,“ představil jsem teď dědu a jeho ochránce.
Nemohl jsem říct, jak to skutečně je. Nemohl, protože Cassius nic nevěděl a musel bych mít Ianroarovo svolení.

Cassius
Kdyby nepřišel Seri, nejspíš bych na té chodbě stál ještě hodně dlouho.
Teprve pak mi došlo, že drží Michu v náruči, a když se Seri vrátil s obkladem, spustil jsem program na rozpoznání zranění. Naštěstí to nebylo nic vážného, a tak jsem jen píchnul Michovi injekci a doufal, že to zabere.
Když nás pak Serien představil, postavil jsem se a na všechny tři se zamračil.
„Tak děda, jo?" protáhl jsem a založil si ruce na hrudi.
Nevzpomínám si, že by Seri někdy mluvil o tom, že má ještě dědu, a už vůbec ne o tom, že ještě žije.
Navíc ten druhý…
Blízcí si byli. To ano. Ale z pohledů a gest toho druhého, bylo hned na první pohled jasné, že ten muž není rozhodně jeho přítel. Spíš mi přišlo, jako by to byl jeho nadřízený? Nebo tak něco?
Prostě… Byl v tom určitý respekt a touha toho druhého za každou cenu chránit.
Ne, že bych uměl číst myšlenky, ale prostě tyhle věci jsem poznal. Vždycky jsem byl vnímavější než ostatní lidé, a rodiče tuhle mou přednost ještě zdokonalili učením.
„Víš, Seri, už jsem ti řekl, že jsi zatraceně špatný lhář. A já moc dobrý v tom, vnímat druhé. Kdybych tě tak moc nemiloval, už bych se pořádně naštval. Ale dobrá. Jestli je to potřeba, nebudu na tebe naléhat, abys mi pravdu řekl. Půjdu teď uvařit kafe, protože ho Micha nejspíš bude potřebovat, až se probere," promluvil jsem nakonec.
Ať to bylo, jak chtělo, jestli mi Seri lhal nebo ne, ti muž neznamenali nebezpečí, spíše jsem z nich cítil touhu ho chránit, proto jsem si mohl dovolit, nechat je o samotě.

Serien
Drtil jsem v ruce ten mokrý ručník a skoro se na Cassiho ani nepodíval, když promluvil.
Věděl, že nejsem upřímný. Neumím prostě lhát, a on to vždycky poznal.
Nebyl jsem z téhle situace nadšený. A nelíbilo se mi, jak se Cassius choval. Ale nemohl jsem mu to zazlívat.
„To je v pořádku, Nyltasi,“ ozval se děda a gestem zastavil svého ochránce, který měl už zřejmě nakročeno, že půjde Cassiovi něco říct.
Ale jen by to zhoršilo situaci.
„Omlouvám se, Seriene, že jsme sem tak vpadli a neohlášeně Nebylo to v plánu, a pokud bych tě chtěl navštívit, určitě bych ti dal vědět včas.“
„Omlouvám se za Cassiuse,“ bezděčně jsem se ohlédl do kuchyně.
„Nemusíš, to je v pořádku,“ přistoupil Ianroar blíž ke mně.
Zadíval se mi do očí, pak pohledem zaletěl ke kuchyni, a pak se znovu podíval na mě.
„Je vidět, že ho opravdu miluješ a on tebe taky. Víš, že ti nikdy do života mluvit nebudu, a proto jsem doteď mlčel. Ale teď už ti to můžu říct. Jsem rád, že jsi od Josseho odešel. Ten člověk se mi nelíbil od samého začátku. Ale Cassius… No…“ s úsměvem se znovu podíval ke kuchyni. „Je přesně takový, jak jsem si ho představoval. Líbí se mi.“
Ani nevím proč, oddechl jsem si. Hrozba, že by se mohl děda zlobit, byla zažehnána. A navíc by ani Cassius nevěděl, jak se zachovat k vládci naší rasy. Jistě, pro něj je to jen další Elf, je to pro něj jen další člen naší rodiny, kterého nikdy neviděl. Ale i přesto jsem nechápal, proč se zlobil. A že se zlobil, o tom nebylo pochyb.
„Roat nám poslal zprávy. Měli bychom si promluvit. Začínám uvažovat o tom, že bych tě odsud odvezl,“ usadil se děda v křesle a zadíval se na mě tím pohledem, který říkal, že to myslí naprosto vážně.
„Nechci nikam odjíždět,“ zamračil jsem se, a bylo mi jedno, že bych mu měl vykazovat úctu a poslušnost.
„Aropo Serien, jste v hrožení,“ ozval se konečně i Nyltas.
Zavrtěl jsem hlavou a sevřel rty. Nechtěl jsem, aby mě tady takhle oslovovali. Navíc se Micha začínal probírat.
„Raději nám, prosím, řekněte, co se vlastně stalo, že jste sem přinesli Michu. Vždyť se ani neznáte,“ usadil jsem se zpátky k Michovi a znovu mu začal otírat tvář, aby se rychleji vzpamatoval.
„Neznáme,“ přikývl Ianroar. „To je pravda. Ale i když jsme se neviděli tolik let, zajímám se o svou rodinu. Vím o tobě všechno, Seriene.“

Cassius
Když jsem přešel do kuchyně a ostrým povelem zapnul kávovar, po chvilce mi došlo, že jsem to nejspíš přehnal. Povzdechl jsem si, zády opřel o linku a chvíli zíral do blba.
Vážně si oddechnu, až tohle všechno skončí.
Vzpamatoval jsem se, až ve chvíli, kdy se kávovar vypnul. Naložil jsem hrnky na tác, přidal pár drobností a odnesl to zpátky do obýváku, kde už byli všichni usazeni, teda kromě toho dědova přítele, což mi jen potvrdilo, že je v tom celém něco víc.
Položil jsem tác na stůl, a pak se zadíval do očí Seriho dědy.
„Omlouvám se. Nechtěl jsem být neurvalý, jen… Mám o Seriho starost, zvláště teď, a zvláště kvůli tomu, kým je. Chci ho chránit a vím, že pokud mi něco záměrně tají, má k tomu nejspíš dobrý důvod," otočil jsem se na Seriho, pohladil ho po tváři a vtiskl mu polibek na čelo.
„Omlouvám se," zašeptal jsem jen pro něj a pak si sedl do druhého křesla.
Chtěl jsem se zeptat na další věc, ale než se kdokoliv z nás k něčemu dostal, probral se Micha s výkřikem a prudce se posadil na gauči.
Z toho, jak si dal čelo se Serim mi zatrnuly i zuby, a s povzdechem jsem vstal, abych z kuchyně přinesl další ledový obklad a připlácnul ho Serimu na čelo.
„Kde… co… jak…" rozhlédl se zmateně Micha kolem sebe, když si přestal třít čelo a místo toho na nás vyjeveně civěl.
Pak jeho pohled padl na Seriho dědu v ten okamžik jsem věděl, že je v tom až po uši.
„Můj zachránce," vydechl po chvíli a začal se hrabat s gauče, nejspíš s úmyslem se na Seriho dědu vrhnout, jak jsem ho znal.
Byl ale trochu malátný, a kdyby nebylo dědova přítele, nejspíš by si nabil kokos, jak se začal hned kácet k zemi.
„Zůstaň ležet a raději řekni, co se stalo. Pokoušeli jsme tě sehnat, pokoušeli jsme se tě najít," zatlačil jsem Michu zpátky na gauč.
Ten se na mě napřed odmítavě podíval, ale pak mírně zčervenal.
„Měl jsi o mě… strach?"
Ach jo. Mám já tohle za potřebí? Měl by si brzo najít nového chlapa, nebo mě tohle zabije.
„Samozřejmě," zabručel jsem a raději se vrátil zpátky ke křeslu, protože to vypadalo, že teď má Micha chuť vrhnout se na mě.
Ale jedna pozitivní věc na tom byla. Zdálo se, že je Micha z nejhoršího venku.

Serien
Dobře jsem si všiml, jak se děda usmál, když Cassius přišel a omluvil se nejen mu, ale i mě.
Dokonce i Nyltas se uklidnil a už nebyl tak napjatý. Jo, nejspíš se Cassius dědovi opravdu líbí.
Co se však nelíbilo mě, bylo to tvrdé přivítání s Michou.
Skoro jsem se vyvrátil na záda, jaká to byla pecka, a dokonce se mi na moment zatmělo i před očima.
S povděkem jsem tentokrát já přivítal ten ledový obklad. Držel jsem si ho na čele a snažil se tu ránu rozdýchat. 
Koho to však ani na moment nevyvedlo z míry, byl právě Micha. Jako by ho ta rána do čela úplně probrala.
„Oba jsme o tebe měli strach,“ poklepal jsem Michovi na rameno, když jsem viděl, jak se dívá na Cassiuse.
Tak trochu mě bodl osten žárlivosti, i když jsem věděl, že by si Micha nic už nedovolil.
„Já… no… nějak se mi poslední dobou stávaly drobnější nehody. Nejdříve jsem si myslel, že je to náhoda, tak jsem si toho nevšímal. A víš… jaký jsem-“
„Divoch,“ dodal jsem za Michu a usmál se na něho.
„No, tak nějak,“ mírně zčervenal a úkosem se podíval na dědu.
„No, ale chtěl jsem tu přijet kvůli něčemu jinému. Já bych chtěl s tebou, Cassi, mluvit o t tvém domě. Víš… líbí se mi tam a já…“
„Micho!“ přerušil jsem ho dost rázně. „O tom můžeme mluvit později. Teď řekni, co se ti dělo a proč tě děda přinesl v bezvědomí! Vážně jsme se o tebe báli!“
„Děda?“ vykulil na mě oči Micha. „Vážně děda? Nevěřím Někdo takhle hezký nemůže být tvůj děda!“
„Mám to brát jako urážku na mě, nebo jako pochvalu dědovi?“ povytáhl jsem obočí.
„Ne, ne, ne! Promiň, nemyslel jsem to tak. Vlastně nevím, jak to říct… prostě… no… Přepadli mě. Teda ne předtím, ale teď. Jako, ne, tvůj děda, ale jakýsi chlap. Chtěl, abych jel s ním, že si musíme nutně promluvit! A předtím, na přehlídce… přišel za mnou taky, ale jiný, a taky se mnou chtěl mluvit! Prý o tobě! Že mají pro mě nějakou výhodnou nabídku, a můžu získat Cassiho zpátky! Nelíbil se mi! Měl jsem z něho strach! Říkal, že si přijde pro odpověď, ale já ho poslal pryč s tím, že s ním nechci mluvit. Ale zdálo se mi, že mě pak pořád někdo sleduje. Tak jsem se schoval. No, a dneska jsem chtěl jít za vámi, a ten druhý chlap, i když jsem mu řekl, ať mi dá pokoj, chtěl mě odtáhnout do auta. A pak se ukázal tvůj děda, a pak už nevím… seběhlo se to strašně rychle, a já se probral až tady.“

Cassius
I přes vážnost situace, když nám Micha začal líčit, jak se to všechno seběhlo, jsem se musel pousmát nad tím, jak reagoval na Seriho dědu.
Jo, ten chlap vypadal maximálně na pětatřicet a vážně to byl fešák. A to jsem viděl jen jeho lidskou podobu. Mimoděk mě napadlo, že z té pravé by Micha nejspíš i omdlel, ale raději jsem se hned soustředil na jeho vyprávění.
„Těší mě, že si ten dům chceš nechat. Už jsem přemýšlel, co s ním, kdybys tam nechtěl zůstat," promluvil jsem po chvilce ticha.
„A co se týče té druhé věci... Očividně to vypadá, že se na tebe zaměřili kvůli Serimu, což se mi nelíbí. Znamenalo by to, že jsi ve stejném ohrožení, jako on. Ještě jednou díky za jeho záchranu," otočil jsem se na ty dva. „Nejspíš bych ho našel, ale trvalo by mi to delší dobu a mohlo by být už pozdě."
„O co tady vůbec jde?" přeskakoval Micha pohledem z jednoho na druhého.
„Občas mě otavuje nějaký fanoušek, protože jsem prostě dokonalý," zamrkal na Seriho dědu. „Ale tohle bylo něco jiného."
Zatvářil se jako štěně, které má těsně před umřením, až jsem zakoulel očima.
Tohle byl celý Micha.
„Mohl bys je aspoň popsat? Jak vypadali?" převzal jsem zase slovo. „Mohl bych je zkusit najít a zjistit tak o nich něco víc. Třeba by nás to posunulo dál i s-"
Zarazil jsem se a zadíval na Seriho. Micha vlastně o ničem v podstatě nevěděl. Jen to, že Seriho někdo před nedávnem sledoval.
„Myslím, že bysme mu to měli říct. Asi si zaslouží to vědět, když na něho zaútočili. A není pochyb, že je to kvůli tam tomu," zdůraznil jsem poslední slova a zadíval se na Seriho.
Pak jsem se naklonil k jeho uchu a měl chuť ho do něj pořádně kousnout.
„A když už jsme u toho, mohl bys mi taky říct, kdo je skutečně tvůj děda," zašeptal jsem a pak se narovnal.

Serien
Po tom, co Micha svým vlastním způsobem začal vysvětlovat, co se vlastně stalo, a málem mi přitom i vypíchnul oko, jak šermoval rukama, zadíval jsem se na dědu. Ten ale jen s úsměvem sledoval Michu, jak nám tu vypráví své problémy.
A v souvislosti s tím, jak mi řekl, že o mě ví všechno, jsem začínal tušit, že to nebyla náhoda, že zabránili Michově únosu.
Jak jinak by věděl, že ho má přivézt rovnou sem? A taky, když věděl o Jossem a Cassiusovi, určitě měl informace i o Michovi a nechal ho hlídat, nebo aspoň sledovat, aby se ujistil, že z jeho strany nehrozí žádné nebezpečí. A určitě hlídá i Josseho.
Když se pak ke mně Cassius naklonil a pošeptal mi ta slova, zapřemýšlel jsem, jak by reagoval, kdyby se to dozvěděl. Co když se mu to nebude líbit. Co když nebude rád, že má vedle sebe někoho, kdo je vlastně něco jako hlavní představitel své rasy?
„Ianroare, nemyslím si, že by to bylo moudré,“ ozval se Nyltas na Cassiho výzvu, abychom Michovi objasnili, co se tu děje.
Zadíval jsem se na Michu, pak na Nyltase, a pak na dědu.
Micha je sice divoch, poděs, ale je hodný, a jen tak by nikoho nezradil. V tomhle mu naprosto věřím.
Sice nemusí hned vědět, že jsi alakoso a já aropo, ale náš původ je to, proč byl teď v ohrožení. Nechci mu lhát…
To všechno jsem mu předával pohledem. Věděl jsem, že to pochopí. A nemýlil jsem se.  
„Micho,“ otočil jsem se zpátky na Michu, když děda přikývl. „To, co uvidíš, je naše tajemství a bude i tvoje. To je důvod, proč mě sledují, a proč chtěli mluvit s tebou. Ti lidé nám chtějí ublížit jen proto, že jsme jiní. Chci, aby sis to dobře zapamatoval, co jsem ti teď řekl a řeknu, ano? Nikomu nesmíš nikdy říct, kdo jsem. Pokud bys to udělal, byl bych opravdu velmi zklamaný, a děda taky, protože ten ti taky věří. A hlavně… Pokud bys to někdy někomu řekl, už bys nás nikdy neviděl.  A to bych opravdu nerad, protože tě mám moc rád.“
Pustil jsem Michovy ruce, který se tvářil velmi nechápavě, když jsem mu to říkal. A nedivil jsem se mu. Zřejmě netušil, proč takové tajnosti.
Postavil jsem se vedle křesla, ve kterém seděl děda, a na druhou stranu se postavil Nyltas. Ještě jednou jsem se podíval na dědu, a když přikývl, změnil jsem se. A nejen já, ale i Ianroar a Nyltas.

Cassius
Povzdechl jsem si, a tentokrát se neudržel, abych se nepleskl do čela, když se ti tři před vyjeveným Michou přeměnili.
Ještě před pár dny bych samozřejmě byl zcela proti. Ale byl jsem přesvědčený, že Michu sledovali kvůli Serimu, možná proto, aby se skrz něj k němu dostali.
Už to tak nebylo jen o nás, a já bych si nikdy neodpustil, kdyby se kvůli naší lehkomyslnosti Serimu něco stalo. Což mi ještě i připomíná, že musím za každou cenu ze Seriho dostat, o co tu opravdu jde.
Ale to bude muset počkat. Aspoň, než se Micha vzpamatuje.
Očividně bylo najednou všechno zapomenuto, vzhledem k tomu, jak upřeně hleděl na Seriho dědu.
Opravdu byl moc hezký, a teď byla vidět i jistá podobnost se Serim, ale taky…  
Začínal jsem mít jisté podezření. Ta síla, ta energie, co ze Seriho dědy vyzařovala, to nebylo jen tak.
Než jsem stačil ale myšlenku rozvinout, přerušil mě Micha, který se najednou prudce zvedl, přešel k Seriho dědovi a klesl před ním na kolena.
„Větší krásu jsem neviděl," vydechl. „Zamiloval jsem se… Vezmete si mě?"
Málem jsem se zadusil slinou, co jsem zrovna pokl, když jsem vstal, abych Michu od dědy doslova odtrhl a přikurtoval ho zpátky na sedačku.
„Můžete se přeměnit zase zpátky," zabrblal jsem směrem k těm třem, protože jinak jsem se obával, že Michu doopravdy trefí.
Když to udělali, pověděli jsme Michovi, o co tu zhruba jde, a kdo Seri vlastně je.
Myslím, že nás stejně poslouchal ale jen na půl, protože celou dobu hleděl jen na Seriho dědu.
Když pak odběhl na záchod, využil jsem situace a posadil se vedle Seriho.
Vzal jsem jeho ruce do svých a zadíval se do jeho očí.
„Vím, že máš strach. Cítím, že se něčeho bojíš. Nejspíš se bojíš říct mi pravdu, viď? Znám tě až moc dobře, a tvé laskavé srdce a čistá duše ti prostě nikdy nedovolí lhát. Ale já potřebuju znát pravdu. Potřebuju vědět, o co tu skutečně jde, protože jinak tě nebudu moct zcela ochránit. Ale ať už se bojíš pravdy nebo ne, věř tomu, že bych tě nikdy, nikdy neodpustil. Vím, že na tebe nemůžu naléhat, ale… Tvůj děda… ty… Nejsi jen obyčejný elf, viď? Nejsi jako ostatní z tvé rasy, že?" řekl jsem tiše a zvedl jeho ruce ke svým rtům, abych je mohl něžně políbit.

Serien
Musel jsem se usmát, když jsem viděl Michovu reakci a taky Cassiovu, jak zas reagoval na Michu.
Je pravda, že my si připadáme obyčejní, ale pro lidi jsme prý až moc hezcí. Možná proto Cassius pořád říká, že je vedle mě úplně obyčejný a nechápe, jak jsem se do něho mohl zamilovat?
Je to hloupost. Cassius je moc hezký muž, a já jsem hrdý na to, že právě můj muž.
Když se Micha aspoň trochu uklidnil, přičemž po dobu vysvětlování stále visel pohledem na dědovi se skoro otevřenou pusou a zasněným výrazem, odběhl na záchod a ke mně si přisedl Cassius.
Poslouchal jsem, co říká, díval jsem se mu do očí, a ruce se mi mírně zachvěly, když je stiskl, a pak mě na ně políbil.
Jo, věděl jsem, že něco tuší. Je opravdu víc vnímavý než jiní lidé.
„Víš, Cassi, občas přemýšlím, jestli tví předci taky nepocházeli od nás nebo z nějaké podobné rasy. Jsi velmi chytrý, moc hezký muž, a navíc vnímavější, než normálně lidé bývají.“
Políbil jsem ho na rty, i přesto, že se na nás Ianroar a Nyltas dívali.
Ale nebylo to jen o mě, bylo to i o dědovi…
Stiskl jsem Cassiovi víc ruce a otočil hlavu k dědovi. Ten se mi chvíli díval upřeně do očí, stejně jako já jemu.
„Neměl byste, aropo Serien,“ nevydržel to Nyltas, když pochopil, a oslovil mě mým titulem.
Zvedl jsem k němu pohled a mírně stáhl obočí.
„Alaabo Nyltas, chápu tvoji starost. Chápu, že chceš chránit hlavně Ianroara. Ale myslím si, že si Cassius zaslouží vědět pravdu. Zvlášť, když se to stejně jednou dozví, protože s ním hodlám žít napořád. Do konce života. Takže se stejně nevyhneme tomu, aby se to jednou dozvěděl. A já už před ním nechci nic tajit. Partnerství je o vzájemné důvěře. Ale… rozhodnutí je na tobě, alakoso Ianroar,“ otočil jsem se zpátky na dědu.
Ten se na mě ještě chvíli upřeně díval, pak se podíval na Cassiuse, a nakonec zpátky na mě.
„Je to moje rozhodnutí, Nyltasi. Serien může říct pravdu,“ lehce se dotkl Nyltasovy ruky a pak se znovu podíval na Cassiho. „Ale upozorňuji tě, Cassiusi, tohle je naše tajemství. Nikdo se to nesmí dozvědět. Pokud zjistím jakýkoliv náznak problému, odvezu Seriena pryč a už se nikdy neuvidíte.“
Ianroar mluvil klidně, ale jeho slova měla tu správnou váhu, že nebylo pochyb o tom, co říkal.
S poděkováním jsem se na něho usmál a přikývl, a pak jsem se otočil zpátky na Cassiuse.
„Cassi, ti lidé, co mě sledují, chtějí dostat hlavně dědu. Víš, mají totiž pocit, že když se zbaví našeho nejvyššího, tak nebude problém se zbavit nás ostatních. Prostě zahubit celou naši rasu. A kdyby se jim Ianroar dostal do rukou, nejspíš by ho nenechali na živu. Podle posledních zpráv se nejspíš jen dohadují, kdo je náš vládce. Bohužel, aniž si to uvědomují v tomhle mají pravdu. Alakoso Ianroar je titul mého dědy. Vládce Ianroar. A můj titul je aropo Serien. Nástupce Serien. Sice mi ve zprávách tvrdili, že mě nechají být, ale na sto procent, jakmile by zabili dědu, šli by potom po mně. Victaora odmítla nástup po Ianroarovi, takže to je teď na mě. Proto celý ten rozruch kolem mě.“
Při svých slovech jsem se proměnil zpátky do Eflské podoby, a nechal na čele vystoupit znak mé příslušnosti k vládci, který jen jemně modře zazářil.
„Tohle je znak nástupce – aropo,“ dodal jsem ještě, a pak se rychle změnil zptáky, protože jsem slyšel přicházet Michu.

Cassius
Nejspíš se budu muset naučit i jejich řeč. Aby mi pak nic neuniklo. Viděl jsem na tom Nyltasovi nebo jak se jmenoval, že mu to není moc po chuti. Seriho děda byl naprosto nečitelný, naproti tomu, Seri byl jako otevřená kniha, a bylo vidět, že ho to skutečně trápí.
Už jsem to chtěl odvolat, protože jsem nechtěl, aby kvůli tomu měl Seri problémy, ale než jsem stihl otevřít pusu, Seri mi vysvětlil, o co skutečně jde.
„Co je?" probudil mě z transu až Michův hlas, a já si uvědomil, že zírám na Seriho, jako bych ho snad viděl poprvé v životě.
Aniž bych mu odpověděl, vyskočil jsem na nohy, přešel k baru, popadl první flašku a mohutně si přihnul, až jsem se trochu přidusil.
Pak jsem se rázným krokem vrátil k Serimu, prudce ho vytáhl na nohy a vlepil mu takový polibek, že jsme měli v ten moment nejspíš vymalováno na červeno.
„Micho, zajdi, prosím, udělat ještě kafe," zachraptěl jsem, když se mi podařilo od Seriho odtrhnout.
Micha sice začal protestovat, ale můj pohled ho hned umlčel a raději s brbláním odešel.
„Tohle je…" vydechl jsem konečně, a ještě jednou Seriho znovu políbil, než jsem ho pustil a otočil se k jeho dědovi.
„Děkuji," mírně jsem se uklonil. „Děkuji za důvěru a slibuji, že udělám všechno, abych vašeho vnuka ochránil. Miluji ho jako nic na světě a položil bych za něj život. Ale teď, když vím, o co tu skutečně jde, bude pro mě snadnější pátrat i po těch útočnících. Opravdu to pro mě moc znamená."
Když jsem dosedl vedle Seriho zpátky na sedačku, hlavou mi probleskla myšlenka, jak se Seri mohl zamilovat zrovna do mě. Zvláště teď, když jsem znal pravdu, ta otázka byla víc než palčivá.
Ale…
Rozhodně se ho nevzdám. A udělám všechno proto, aby na mě mohl být hrdý, a já mu neudělal ostudu.
„Hej! Mám pocit, že jste na mě zapomněli," ozval se ode dveří napučený Micha. „To já jsem tu ten zraněný. A nejspíš budu potřebovat vyléčit."
Zamrkal na Seriho dědu, a já si jen povzdechl, a asi už po desáté zakoulel očima.
Jo, Micha už je očividně v pořádku.

Serien
S napětím jsem čekal, jak Cassius zareaguje. Už dávno jsem zjistil, že i jeho ego je o něco zranitelnější. Josse na tom byl evidentně hůř, ale lidské pokolení… konkrétně to mužské… chlapská ješitnost je prostě jejich přirozenost.
Měl jsem strach, že mě nakonec Cassius odmítne. Že nebude chtít vedle sebe někoho, kdo jednou bude vládnout svým lidem.
A tak, když najednou vyskočil na nohy, trhnul jsem sebou, srdce se mi rozběhlo jako o závod a měl jsem co dělat, abych to rozdýchal.
Ale když si přihnul z flašky, a pak se k nám vrátil a řekl, co řekl…
Nemůžu ho milovat ještě víc. To prostě nejde. Ale i tak mi vběhly do očí slzy, jak jsem byl jeho slovy dojatý. Nejspíš, kdyby nepřišel Micha, asi bych se rozbrečel úplně.
Rychle jsem si otřel oči a sám jsem věnoval Cassiovi polibek, jak moc jsem byl šťastný.
„Miluji tě, nejvíc na světě. Děkuji, opravdu děkuji, že můžu být s tebou,“ zašeptal jsem do jeho rtů a znovu ho políbil.
„Já chci takýý…“ ozvalo se za mnou Michovo zakňourání.
„Neboj, nezapomněli jsme na tebe, ale můžu ti dát jen pusu na čelo,“ usmál jsem se na Michu a vlepil mu rychlou pusu. „Mám tě rád. A jsem moc rád, že jsi zůstal s námi,“ na moment jsem ho i objal.
Myslím, že se Micha začervenal a hodil rychlý pohled k dědovi.
No, tak ten je jasný. Je pravda, že děda teď s nikým není, a u nás je na každém jedinci, jestli si vybere muže nebo ženu. Nebráníme se ničemu a nemáme to tak striktně dané, jako lidé. A hlavně v dnešní době se to už nebere tak tragicky jako kdysi.
Když se to nakonec trochu uklidnilo, konečně jsme se mohli v klidu posadit, dát si kávu a koláčky.
Blížil se večer, tak jsem navrhnul, samozřejmě s Cassiovým svolením, aby přespali u nás.
Věděl jsem, že budu muset ráno do práce, ale tady byl děda i Micha v bezpečí.
A tak jsem se nakonec zvedl a šel jsem dělat večeři, abychom pojedli, a po večeři jsme se pak znovu usadili, tentokrát na terase, kde jsme si povídali, co a jak.
Děda nakonec prozradil, že už čtrnáct dní pobývá tady, a shodou okolností se Micha ubytoval ve stejném hotelu jako oni.  I proto byli hned po ruce, když měl Micha ten problém.
Nakonec se Micha konečně rozmluvil, jaké nehody se mu stávaly, a taky konečně pořádně probral s Cassiusem své bydlení v jeho domě…

Cassius
I když jsem měl zpočátku obavy, nakonec jsem si docela oddechl, protože Ian se zdál, jako fajn chlap.
Moc toho sice nenamluvil, ale jeho přímý pohled a přesně volená slova nenechaly nikoho na pochybách, že má něco za sebou.
Nakonec s námi zůstali i přes celý pátek, kdy jsem teda měl možnost Iana poznat mnohem více, protože Seri musel do práce, a já si docela oddechl, když mi v podstatě dal své požehnání.
„... užasný a dokonalý... Hej! Posloucháš mě vůbec!" drcnul do mě Micha a přerušil tak tok mých vzpomínek.
Popravdě, snažil jsem se vypnout schválně, protože Micha už hodinu v kuse nemluvil o ničem jiném než o tom, jak je Ian naprosto dokonalý, a jak ho prostě chce.
Byli jsme v mém bývalém domě, spolu se Serim, Ianem a Nyltem, kteří souhlasili, že s Michou pár dní zůstanou, nejspíš proto, aby oba měli klid a já se Serim vlastně taky, a zatímco Seri s dědou a jeho ochráncem připravovali nějaké jejich tradiční jídlo, já s Michou předělávali jeden pokoj pro hosty na Michovu ložnici, protože v té naší staré odmítal spát, a už tak hodinu trpěl, protože Micha byl k nezastavení.
„Jo, poslouchám," zabručel jsem. „Už jsi mi to řekl nejmíň stokrát."
„Já jsem… Ty!" vykřikl najednou a na obličeji mi přistály jeho spodky, když si skládal věci do skříně.
„Nenávidím tě! Vůbec mi to nepřeješ, že? Vůbec! A já se přitom tak snažím! Odpustil jsem ti, abys věděl! Seri je samozřejmě miláček, ten za nic nemůže, ale u tebe je to něco jiného! Měl bys mi děkovat a snažit se!" napučil se Micha s rukama v bok.
„Jo, jo, vím, jsem strašný parchant a zasloužím trest," zašklebil jsem se a vzápětí čelil útoku rozzuřené kočky.
„Bude to v pohodě," pohladil jsem Michu po tváři, když se po pěti minutách konečně vyřádil, a teď na mě uraženě seděl a tvářil se jako zmoklé štěně.
To byl celý on. Jen on tohle dokázal, že byste mu dali klidně i svůj barák, a přitom měli chuť ho uškrtit.
„Myslím to vážně, Cassi," povzdechl si Micha a konečně za ty dva dny vypadal opravdu upřímně.
„Je to hloupé? Zamilovat se takhle? Víš, není to jen jeho krása, ale… Teda jako v první chvíli mě dostala jeho krása a taky… má tak dlouhé a štíhlé prsty… zdálo se mi o něm… Poprvé se mi něco zdálo a bylo to tak…"  
„Ehm…" odkašlal jsem si, protože chvilku to vypadalo, že se mi Micha z těch vzpomínek rozteče.
„Hele, neříkám, že je to hloupé a přeju ti to. Jenže… No, Ian je o hodně starší než ty, a taky jsou tu ty jiné okolnosti. Prostě… Měl by sis být jistý, že tohle je to, co chceš, protože pak už by nebylo cesty zpátky.“
Nemohl jsem Michovi říct, že Ian je králem elfů.
Tuhle jedinou věc nevěděl a domluvili jsme se, že to tak prozatím necháme.

Serien
V pátek jsem se nemohl dočkat, až skončím v práci. Dokonce jsem to všechno urychlil, a skončil dříve.
Odbyl jsem i Beriena. Nedával jsem si pozor a nestihl jsem se mu vyhnout, tak využil příležitosti a hned se mi přimluvil.
Že je škoda, že už brzy bude jeho stáž končit. Že by rád pode mnou pracoval i nadále a uvažuje o tom, že si zažádá o to, aby tu mohl dělat. Nemohl jsem mu říct, ať to nedělá, protože je mi jeho přítomnost nepříjemná, nebo spíš to, jak se chová, a tak jsem jenom přikyvoval, popřál mu štěstí a v duchu si přál, aby mu to nevyšlo.
Myslel jsem si, že tím budu mít od něj klid, ale když jsem vycházel z komplexu, najednou byl vedle mě a znovu se se mnou začal bavit. A dokonce mě znovu zval na oběd. Prý tehdy byl rád, že jsem ho neodmítl, ale poděkování si představoval jinak a on by mi rád vyjádřil vděčnost za všechno, co jsem pro něho udělal, a nezapomněl dodat, že je rád v mé společnosti.
Už jsem vážně nevěděl, jak se ho zbavit, abych nebyl nepříjemný, ale v tu chvíli mě zachránil Roat.
„Promiňte, pane Asworthe, mám pro vás nějakou urgenci od organizátora výstavy v Kondaru. Byl velmi nadšený z vaší poslední návštěvy a rád b s vámi něco ještě projednal,“ podíval se při tom na Beriena pohledem, který jasně říkal, že by měl zavčas vypadnout a nechat nám soukromí.
Berienovi se to moc nelíbilo, ale nakonec se rozloučil s tím, že by rád odpověď, jestli přijmu to pozvání na oběd, a pak konečně odešel.
„Děkuji,“ povzdechl jsem si, když jsme společně s Roatem došli k mému vznášedlu. „Už jsem nevěděl, jak se ho mám zbavit.“
„Problém je v tom, aropo Serien, že jste až příliš laskavý,“ řekl tiše Roat. „Ale je pravda, že tenhle člověk se kolem vás pohybuje víc, než je u stážistů normální. Vyřiďte alakoso Ianroarovi můj pozdrav, prosím, a dávejte na sebe cestou pozor, ano?“
Poděkoval jsem, ujistil ho, že pozdravy vyřídím a že dám na sebe pozor. S tím jsem pak nasedl do vznášedla a letěl domů, abychom mohli co nejdříve odletět do Cassiova domu, aby se tam děda, Nyltas i Micha mohli zabydlet. Stejně jsem věděl, že mě bude Roat hlídat i po cestě…
A tak, díky tomu, že jsem v práci brzy skončil, nebyl ještě ani večer, a my už upravovali pokoje, a o něco později jsem s Nyltasem a Ianroarem šli vařit večeři.
„Vybral sis dobrého muže,“ na moment se děda zadíval ke stropu, kde nad námi byl pokoj, který teď bude Micha obývat. „Jo, Victaora s Tyrienem taky přijdou na večeři, takže toho uděláme víc, ano? Už ví, že jsem tady a bylo by hloupé je nepozvat.“
„Nevadí vám, že budete chvíli s Michou? Mám ho opravdu rád, a mrzelo by mě, kdyby se mu kvůli nám něco stalo,“ podal jsem Nyltasovi nůž, když se chystal krájet zeleninu a prohlížel šuplíky, kde, co je.
„Nevadí,“ pousmál se děda. „Micha… je to živel. Mladý hezký muž, trochu divoký, ale má upřímné srdce. A být v jeho společnosti je osvěžující. A vím, že by nikdy nezradil své přátele. Ještě trochu hůře nese rozchod s Cassiusem, ale takhle je to lepší. Vidím to na něm. Ale rychle se z toho dostane…“
„Jo, to nejspíš jo,“ zabručel jsem, když jsem si uvědomil, jak pořád visí na dědovi pohledem.

Cassius
Ještě chvilku se Micha tvářil uraženě a já ho uklidňoval, než se ze mne zvedl, aby pokračoval tam, kde skončil.
Nepřekvapilo mě, že se Michovi Ian líbí. Vždycky byl na straší muže, a vlastně i proto jsme skončili spolu a neskončil třeba s Jossem. Měl jsem spíše obavy, co to s ním udělá, až zjistí, co je Seri a vlastně i Ian zač. Nevím. Možná to Michovi ještě nedocházelo? Nebo prostě to byla jeho povaha?
Vzít věci, jak jsou? Nejspíš jo, protože jinak bysme tu teď spolu nestáli.
„Měli bysme už jít dolů. Za chvíli přijdou Seriho rodiče, a jak znám jeho žaludek, bude schopný sežrat všechno ještě dřív, než se usadíme ke stolu," přesunul jsem poslední kus nábytku a v duchu se sám pochválil, jak jsem šikovný.
Přešel jsem ke dveřím, ale ještě, než jsem je stačil otevřít, vyhekl jsem a málem si dal čelo, jak do mě Micha najednou vrazil.
„Omlouvám se," zahuhlal mi do zad. „Myslíš si, že jsem povrchní? Miloval jsem tě. Vlastně, pořád… pořád to tam je, víš? A nevím, jestli se toho někdy zbavím, ale… Popravdě, abych byl upřímný, čekal jsem, kdy to přijde, a bál se toho. Bál jsem se, protože… Nechci zůstat sám, víš?"
Povzdechl jsem si, otočil se a setřel slzy z Michovi tváře.
Ano. Někomu může připadat povrchní a jeho chování občas dětinské, ale já věděl, že je to citlivý a hodný kluk. Velice brzy přišel o oba rodiče a vyrůstal tak u své tety, která nebyla zrovna příkladným rodičem. Micha se tak musel protloukat sám, a tohle byla jeho obrana.
„Nemyslím si, že někdo jako ty zůstane sám. A víš, moc mě mrzí, že jsem ti lhal. Mám tě rád, Micho. Opravdu. Jsi jako můj mladší bráška, ale nikdy bych ti nemohl dát, co bys chtěl a zasloužil si. Ale… No, Ian… Možná…" zatvářil jsem se vědoucně a významně se na Michu podíval.
„Ty… něco víš?" vydechl Micha a ta tam byla jeho smutná nálada.
„Nooooo…" protáhl jsem a vzápětí už upaloval směrem ke kuchyni, zatímco Micha s nadávkami a výhružkami běžel za mnou.

Serien
Zdálo se mi, že Cassius a Micha jsou nahoře nějak moc dlouho. Občas jsem se podíval ke stropu, jako bych chtěl skrz něho vidět, co tam nahoře dělají. Možná jsem žárlil?
No, asi trochu jo. Už jen proto, že Cassius a Micha byli dlouhodobí partneři.
„Aropo Serien,“ ozval se vedle mě Nyltas, „měl byste se víc naučit hlídat své emoce.“
Ianroar se jen pousmál a přikývl, že Nyltas má pravdu.
Jo, nejspíš to je na mě všechno vidět. Jestli mám jednou dělat vládce, asi se to budu muset naučit.
ne, že bych to neuměl. Umím, ale jen trochu. Ale v těchto věcech, jako je láska a žárlivost, se prostě nedokážu uhlídat. Už ne, když se konečně cítím svobodný, co se tohoto týče.
Ale rozhodně jsem se uklidnil až ve chvíli, kdy Cassi přiběhl dolů, a Micha hned za ním a vypadal, jako by mu chtěl skočit po krku.
A než jsme stihli dovařit večeři a prostřít stůl, dorazila i máma s tátou.
Jeden by řekl, že to byla toková rodinná pohoda u jednoho stolu. I potom, co jsme si jen tak povídali. Já ještě šel s Michou nahoru zkontrolovat, jak to tam vlastně udělali v tom jeho pokoji.
Spíš mě donutil. Bylo vidět, že má něco důležitého na srdci a nechce to tu před ostatními říkat.
A jeho první otázka, když se za námi zavřeli dveře, byla, jak to má Ianroar a Nyltas.
Musel jsem se usmát, když jsem viděl jeho pohled, jak napjatě čekal na moji odpověď. Ale neměl jsem srdce ho nějak trápit, tak jsem mu rovnou řekl, že Nyltas je jen něco jako dědův ochránce, protože i jemu někdo vyhrožoval.
Bylo vidět, že si oddechl. No, vidět… Bylo to i slyšet.
Jo, Micha je jasný. Ale jestli o něho Ianroar bude mít zájem… To vážně netuším. Ale rozhodně jsem Michovi řekl, co o něm děda říkal, a Micha v tu chvíli vypadal, jako by dostal nejlepší dárek svého života. I když nebylo jasné, jak to bude dál. Ale tohle mu zatím stačilo…
Nakonec se ten večer protáhl skoro do půlnoci, kdy se už pak máma a táta sebrali a šli domů. A já se pak po horké sprše přitulil ke Cassiovi, a s úsměvem na rtech, že se všechno vysvětlilo a nemáme už mezi sebou tajemství, jsem zavřel oči.