Závěr 1 série
Efraim
Bylo pořádné horko. Už od rána jsem běhal po domě nahý, snažil se ochladit tím, že jsem každou chvíli postával u klimatizace, až hrozilo, že se v tomhle srpnovém horku ještě nachladím a pokazím si tak nástup do prvního ročníku na univerzitě.
Jo, po skončení celé té nepříjemné záležitosti s White Rose, jsem nakonec dodržel to, co jsem slíbil.
Za vydatného přispění Caleba a Petera jsem nakonec zvládl vyrovnávací zkoušky na výbornou.
Dálkově jsem dostudoval High Shool, zvládl závěrečné zkoušky, a vhledem k mým výsledkům jsem už neváhal se přihlásit na univerzitu, na obor, který jsem chtěl.
Psychologie, zvlášť potom, co všechno jsem prožil, mě opravdu velmi zajímala, a já věděl, že tohle je něco, co opravdu chci dělat.
Dokonce i Peter se nakonec vrátil na univerzitu. Ale o rok dřív než já. Po vysvětlení celé situace, do které se dostal, zvlášť, když to potvrdil i kdosi z vysoce postavených policistů a doporučil, aby Petera vzali zpátky, zaručili se za něho a poznamenali, že s tímto mladým talentovaným mužem počítají do budoucna ve svých řadách, ho nakonec přijali zpátky.
Také on musel udělat zkoušky, ale ty zvládl úplně bez problémů. Nechápal jsem to. I když jsem ho nějakou dobu už znal, nikdy mě nenapadlo, že pod takovou hezkou tvářičkou se skrývá mozek génia.
Nakonec zůstal s Calebem, a to také mělo vliv i na to, že se Peter o něco změnil. Postupně se stával sebejistějším, už nebyl ze všeho tak vystrašený, a občas už i dal jasně najevo, že s ním nebude kde kdo zametat, jak se mu zlíbí.
Ale pořád to byl ten milý Peter, kluk, co vypadal, že sotva vyšel střední školu.
Na měsíc se dokonce vrátil i za rodiči na Island, kam ho samozřejmě Caleb doprovodil.
Vyprávění, jak probíhalo jejich setkání po třech letech, byť se pak slyšeli po telefonu, bylo opravdu moc dojemné. Dokonce jsem pak padl Peterovi kolem krku se slzami v očích…
To bylo…
Toho dne, kdy Jacob zastřelil Gideona, Tir mi to pak řekl, a já málem dostal nervový kolaps, jak jsem to nedokázal ustát v klidu a stále jsem tomu nemohl uvěřit. A od té doby se hodně věcí událo, a dokonce i změnilo
Třeba včera…
Odpoledne jsem napínal Tira jak špagát na prádlo. Zahrál jsem na něho divadlo, dokonce jsem i zinscenoval skoro nervové zhroucení. A když jsem mu pak řekl, že jsem udělal řidičák a vytáhl jsem potvrzení o absolvování řidičských zkoušek, málem mě za to přizabil. A já se smál. Byla sranda ho vidět, jak je nervózní víc než já.
Ale nakonec jsme se domluvili, že dneska pojedu do školy autem. Jeho autem. Budu řídit, on pojede se mnou a bude na mě čekat. A jak skončí uvítací ceremonie, tak pojedeme koupit nějaké menší auto jen pro mne.
Tiras
Dva dny potom, co všechno skončilo, se ostatní odstěhovali, a my měli s Efraimem dům konečně zase jen pro sebe. Po týdnu, kdy už nehrozilo, že by si na Efraima ještě někdo někde počkal, jsme jeli do starého bytu, abych si vyzvedl zbytek věcí a odprodal ho.
Postupem času se všechno uklidňovalo a za pár měsíců už po Gideonovi neštěkl ani pes. S ostatními se ještě několikrát sešli, hlavně Peter s Calebem za námi často jezdili na návštěvu.
Pomáhali Efraimovi s učením, a já se postupně začal vracet do práce a věnovat se jiným případům. S Efraimem jsme taky navštívili Shayův hrob, já poprvé od jeho smrti, a od té doby jsme tam jezdívali pravidelně každý měsíc. Efraima jsem nakonec dokopal i k tomu, aby si začal dělat řidičák, protože často se stávalo, že si musel brát taxi, nebo pro něj ze začátku musel jen někdo jiný, protože já neměl čas. Buď jsem měl nějaký případ, nebo něco řešil.
Náš vztah postupoval víc a víc dopředu, jeden bez druhého jsme skoro už neudělali ani krok, sex byl i po sté stejně skvělý jako poprvé, prostě dokonalé.
I když jsem občas měl chuť Efraima přizabít, vždycky když na mě zamrkal těma svýma kukadlama nebo nastavil svou prdelku, vzdal jsem to.
Jo, moc dobře věděl jak na mě, a co je mou největší slabostí.
A taky rád provokoval, i když si to občas ani neuvědomoval. Zrovna jako dneska. Včera jsem uzavřel případ týrání sourozenců v jedné bohaté, ale za to pořádně promiskuitní rodině, a dneska mě čekala jízda do školy s Efraimem, který se dostal na univerzitu a na obor, který chtěl dělat.
Byl jsem z něho nadšený a dmul se pýchou, že právě tenhle kluk je můj. Ale sotva jsem ráno otevřel oči a vylezl z postele, viděl jsem Efraima, jak nahatý pobíhá po domě a vůbec mu nevadí, že zrovna rána pro mě bývají nejkritičtější.
Když už kolem mě proběhl asi po desáté, chytil jsem ho, přitiskl na stěnu a věnoval mu jeden dravý polibek.
„Jestli se okamžitě neoblečeš, tak ti garantuju, že na zahájení rozhodně nedorazíme včas,“ zavrčel jsem mu do ucha, na moment ho otočil zády k sobě, mezi jeho půlkama jsem protáhl svůj penis, pak to pěkně proplesknul a znovu otočil k sobě, abych ho mohl políbit.
„Mazej se nachystat. Udělám snídani,“ zabručel jsem nakonec a pustil ho.
Opravdu bysme nedojeli včas, pokud bych ještě chvilku pokračoval.
Efraim
Nevím, z čeho jsem byl víc nervózní. Jestli z toho, že dneska konečně nastupuji na univerzitu, nebo z toho, že budu poprvé řídit to Tirovo velké auto. Jeho miláčka…
Svým pobíháním po domě jsem ho nakonec u probudil. A dobře jsem udělal. Ve vší té nervozitě jsem zapomněl hlídat i čas, a tak jsem se mírně zděsil, když mi pak Tir svým vlastním způsobem připomněl, kolik je vlastně hodin.
Klidně bych s ním i hupsnul do postele, abych nějak odboural tu nervozitu, ale opravdu jsme na to čas neměli.
A tak jsem Tira ještě políbil, pak proběhl sprchou, pořádně se vydrbal, abych nebyl cítit tím, co se v noci v ložnici, v kuchyni, v koupelně a já nevím kde ještě všude, událo. V ložnici jsem si vytáhl ty nejlepší hadry, abych nedělal ostudu, oblíkl se, pročesal si vlasy a šplíchnul na sebe trochu kolínské.
„Jsem hotový,“ konečně jsem se posadil v kuchyni ke stolu a zadíval se na Tira, který byl ještě nahý. Kolem pasu měl uvázanou malou zástěru, snad aby si nespálil pindíka, a právě dodělával snídani.
„Peter a Caleb tam budou taky. Peter mi slíbil, že mi pořádně ukáže celý kampus, tak nevím, jak dlouho bude trvat, než budeme moct do města pro to auto. Nemám vůbec tušení, jak dlouho taková uvítací ceremonie trvá.“
Přitáhl jsem si hrnek s kávou, který přede mne Tir postavil a hned se trochu napil, že jsem si málem spálil jazyk. A když se přede mnou objevily lívance, hned jsem se do toho pustil, že ani Tir nestíhal přidělávat další.
„Bude mi blbě…“ zabručel jsem, ale statečně jedl dál. „Víš, že ti to v té zástěrce moc sluší?“
Tiras
Ten malý prevít si nedá pokoj.
Zavrčel jsem na něj, když řekl, že mi to v té zástěrce sluší, a jen stěží se ovládl, abych ho nezatáhl do brlohu. Nakonec jsem si ale jen povzdechl a zavrtěl hlavou.
Slušelo mu to. Vypadal opravdu krásně.
„V pohodě. Já si s Calebem kdyžtak zajdu na kafe, nebo mrkneme na prodejce aut v okolí. Rozhodně ti odmítám kupovat nějakou ojetinu, takže musíme najít to nejlepší,“ usadil jsem se taky ke stolu a díval se, jak to do Efraima padá.
Byl jsem zvědavý na jeho jízdu. Svého Silvera jsem měl už dávno konečně zpátky, a druhé auto skončilo, kdo ví kde. Nejspíš ho někdo ukradl. Nebo ho vzal někdo z Gideonových chlapů.
Bylo mi to jedno. Po Gideonově smrti jsme začínali od začátku.
Když bylo po snídani, a já uklidil nádobí, zaběhl jsem se umýt a obléknout, abych neudělal Efraimovi ostudu. Dokonce jsem se překonal, vzal si polobotky, plátěné tmavé kalhoty, triko a přes to přehodil lehké sako.
Než jsme došli do garáže ještě jsem Efraima pomuchloval, řekl mu, jak moc mu to sluší, a jak jsem na něj hrdý, a to provokování si s ním pak vyřídím.
V autě jsem mu ukázal, co a jak, protože tohle bylo jiné než u nějakého obyčejného osobáku, navíc bylo i citlivější, což Efraim zjistil hned vzápětí.
Jen jsem se zhluboka nadechl, a pak ho povzbudil, aby neměl pocit, že auto je pro mě důležitější než on, což samozřejmě nebylo.
Efraim
Tak jo. Musím vyjet z garáže. Aspoň tohoto mě mohl Tir ušetřit. Moc mi věří.
A i když mi vysvětlil co a jak, málem jsem proboural zadní stěnu garáže, když jsem omylem zařadil zpátečku. Ale naštěstí jsem včas dupnul na brzdu, a auto se zadkem lehce opřelo o matraci, která byla opřená o zeď za námi.
S povytáhnutým obočím jsem na ni pohlédl, pak na Tira, co to jako má být.
Ale on se jen usmál a pobídl mě, abych už konečně vyjel z garáže.
Měl jsem z toho strach. Opravdu že jo. A taky jsem jel jak roztřesená babička. Rychlost doslova šnečí, milionkrát jsem se přesvědčil, jestli můžu jet, nebo mám ještě červenou, zabíral jsem skoro celou silnici, ale s každou další minutou jsem získával postupně jistotu, a jízda už byla o něco lepší.
Když jsem pak před univerzitou zaparkoval přes dvě parkovací místa, vystoupil jsem a musel se v předklonu několikrát zhluboka nadechnout, abych se uklidnil.
Ale… Zvládl jsem dojet a nikoho jsem po cestě nezabil.
Ještě Tir ani nestačil vystoupit, když se ke mně přihnal Peter.
Uznale pokýval hlavou, že jsem byl tak odvážný a řídil jsem tohle auto. Pogratuloval mi k řidičáku, a pak se ještě přivítal s Tirem.
„Uvítací ceremonie by měla skončit něco kolem desáté, asi tak hoďku, než zhruba projdeme školu, takže bychom se tu mohli sejít tak někdy kolem půl dvanácté?“ otočil se Peter na Caleba, který už taky došel, s velkým úsměvem nad tím, jak jsem zaparkoval.
Já byl z té jízdy tak mimo, že jsem jen přikyvoval a vůbec netušil, o čem to Peter vlastně mluví. Jen jsem objal Tira, abych konečně získal zpátky svoji jistotu, a přestaly se mi tak třást nohy.
Tiras
Nakonec jsem měl co dělat, abych se nezačal během jízdy smát a zvláště, když jsme zastavili. V duchu už jsem si vybavil to mini autíčko, které Efraimovi pořídím, a kterým by nepřejel ani kočku, spíš by kočka přejela jeho.
Skoro se za volantem ztrácel, ale s vervou sobě vlastní to nevzdal.
Takový byl prostě on. Objal jsem ho a vášnivě políbil, nehledě na to, kde jsme momentálně byli.
„V půl tady. A vy dva si to užijte,“ pleskl jsem ještě Efraima po zadečku, a pak už se díval, jak s Peterem odchází, dokud nezmizeli v budově školy.
„Tak co? Zajdem někam?“ otočil jsem se na Caleba, který jen stěží zatáhl slinu, až jsem musel protočit oči.
Ti dva byli pořád jako puberťáci. Ale byl jsem za to rád.
Caleb aspoň zapomněl na Efraima, a Peter měl někoho, kdo se o něj dobře postará.
Nakonec jsme skončili v kavárně kampusu, chvilku probírali jen běžné záležitosti, než jsme se dostali k práci a případům.
„Víš, už delší dobu nad něčím uvažuju. Chtěl jsem to navrhnout i Efraimovi, ale zatím nebyla příležitost,“ začal jsem opatrně.
Caleb byl sice drbna a hrozilo, že se to Efraim dozví dřív, než mu to řeknu já, ale chtěl jsem se s tím někomu svěřit. Frank byl s Dorianem teď mimo Státy, na dovolené, kterou si oba zasloužili, Aria měla zase práci, a Issac s Jacobem měli nějaké rodinné setkání, či co.
Mohlo by to počkat, ale já už to nedokázal v sobě udržet.
Caleb se na mě zvědavě zadíval, usrkl kávy, a pak uznale pokýval hlavou. Vážně byla výborná.
Efraim
Měl jsem ještě chvilku nohy jak z gumy, když jsme se konečně rozešli do budovy školy.
Sice jsem tu už byl na přijímačkách, a pak když jsem zařizoval přijetí a takové ty nesmysly. Ale ani jednou jsem si to tu nějak neprohlížel. V prvním případě jsem byl vystresovaný ze zkoušek, a v druhém případě jsem neměl čas.
Když jsme se ocitli ve velkém sále, měl jsem oči navrch hlavy. Peter, co by studující už několikátým rokem, byť s přerušením, tu sice nemusel být, ale říkal, že mě doprovodí, abych se nikde neztratil, a že není špatné si zavzpomínat na to, jak on sám tady kdysi seděl.
Celé to uvítání a skládání slibu, nebo co to bylo, trvalo skoro dvě hodiny. Bylo to docela únavné, ale já nechtěl odejít. Byl jsem z toho úplně mimo, jako by mě přijímali za člena královské rodiny.
Jo, na střední jsem utekl před maturitou s tím, že školu nepotřebuji. Tenkrát jsem netušil, že mi to vlastně bude chybět. Ne, jen kvůli vzdělání. Ale proto, že jsem z toho byl nadšený. a opravdu jsem se už těšil a představoval si, jaké to bude, až ukončím magisterské studium. A já ho ukončím, ať se děje, co se děje.
Peterovi chyběl už jen jeden rok, a jeho výsledky byly excelentní. Prý dostal vloni i nějaké uznání za jedny z nejlepších výsledků, a to přitom na tři roky musel přerušit studium. Už mu navrhovali, jestli by nechtěl dělat tady na univerzitě přednášky, ale on to odmítal s tím, že už má něco, co bude chtít po škole dělat.
„Tak, jdeme projít kampus, ano?“ potáhl mě Peter ze sálu ven, když jsem byl pořád ze všeho paf a nebyl schopen se hnout z místa.
Tiras
Calebovi spadla čelist, když jsem mu o svém plánu řekl, a na moment ztratil i řeč, což se zas tak často nestávalo.
„No…“ promluvil nakonec a rozpačitě se poškrábal na hlavě. „To je… budeš nám chybět víš? Teda pokud se rozhodnete s Efraimem, že odletíte.“
„Nic není jistého. Já sám ještě nejsem úplně pevně rozhodnutý, ale myslím, že by nám to prospělo, a až Efraim dostane titul, bude to pro něj skvělé místo do začátků. A popravdě… už mám plné zuby přelidněného města. Asi stárnu. A kromě toho, existují letadla. Mohli byste nás pořád navštěvovat.“
„Jo, jenže už by to nebylo takové jako teď,“ povzdechl si Caleb, a dokonce se mi zdálo, že i posmutněl.
„Máte tu i ostatní a kluci si můžou volat. Navíc, kdo ví, co se stane během těch let, než Efraim vystuduje,“ drcl jsem do něj a pousmál se.
Překvapilo mě to. Nečekal jsem, že ho ta zpráva až tak sebere. Ale jen to dokazovalo, jak silné přátelské pouto mezi námi všemi mezitím vzniklo.
Jo, za tohle jsem byl těm parchantům vděčný. Za nejlepšího kluka a nejlepší přátele.
Mimoděk jsem si vzpomněl na Elizabethu. Pokoušela se mě asi dvakrát kontaktovat od chvíle, kdy všechno vyšlo na povrch, a nakonec se ve zprávách ukázalo, že Tristan spolupracoval s Gideonem a podílel se na obchodu s bílým masem a jiných nezákonných věcí. Aspoň jakéhosi zadostiučinění se mi dostalo, i když to pořád nebylo dost a neobjevilo se tam samozřejmě to nejhlavnější.
Tristanova rodina tak přišla o všechno, a to možná Elizabethu donutilo k činu. Nevzal jsem jí to ani jednou. A neřekl to ani Efraimovi. Pro mě celá záležitost Gideonovou smrtí skončila. Už jsem se nechtěl vracet k minulosti. Elizabetha měla možnost to napravit, když byla příležitost.
Teď už bylo pozdě.
Abych zaplašil myšlenky a Caleba odvedl od jeho smutné nálady, vytáhl jsem tablet, a nakonec jsme probíráním autosalonů a vybíráním vhodného auta strávili asi dvě hodiny, což mělo za následek to, že jsme se zpozdili.
Rychle jsme proto zaplatili, nechali slušné dýško a mazali zpátky k autu, aby na nás kluci nečekali dlouho.
Efraim
Nedalo mi to, a nakonec jsem se zeptal Petera, co vlastně bude po skončení školy dělat.
Věděl jsem, že dostal nabídku od policie, a dokonce i od FBI, prý tam takové experty jako je on potřebují. Prý takových není nikdy dost.
„Ještě jsem jim neodpověděl, ale už teď vím, že je odmítnu. Chci pracovat s Calebem…“
Na můj překvapený pohled se jen zasmál a popohnal mě, abychom se dostali zas o kousek dál, a kluci nemuseli moc čekat.
„Nejspíš budu potřebovat mapu,“ povzdechl jsem si, když jsme konečně s Peterem mířili na parkoviště.
Musel mě asi dvakrát opravit a nasměrovat, když jsem se statečně rozhodl, že nás povedu.
Peter mi stihl ukázat posluchárny, kde bych měl mít své přednášky, i kanceláře a kabinety všech profesorů a docentů a děkana. Znovu mi pro jistotu ukázal, kde najdu studijní, kdybych něco potřeboval.
Bylo toho tolik, že se mi z toho až točila hlava, a po první půlhodině jsem byl úplně v háji.
Peter se smál ještě ve chvíli, kdy jsme vyšli na parkoviště a opřelo se do nás slunce. A když jsem viděl naše polovičky, jak postávají i Tirova auta, usmál jsem se, a už s jistotou přidal do kroku.
„Mám hlad jako vlk,“ povzdechl jsem si, jen co jsem se s Tirem náležitě přivítal.
Bylo mi jedno, že na nás někteří házeli divné pohledy. Já toho za svůj krátký život zažil tolik, že tohle mě rozhodně nerozhodilo. A taky… Budu studovat psychologii, a s takovýma se budu pak setkávat dennodenně.
„Půjdeme se najíst, nebo pojedeme nejdříve pro auto? Ale upozorňuji hned, že pokud chceme někam dojet, tak budeš řídit, Tire,“ znovu jsem ho objal a zadíval se do jeho krásných usměvavých očí.
Vážně toho chlapa miluji víc než cokoliv jiného.
Tiras
Došli jsme akorát, když kluci zrovna vcházeli na parkoviště. Díval jsem se na Efraima a culil se jako pitomeček, protože mu to opravdu moc slušelo.
Jeho polibek jsem neodmítl. Naopak. A ještě i potom, co promluvil, jsem ho držel za zadeček a tiskl k sobě.
„Řídit budu, abychom ještě dneska nějak dojeli,“ rýpnul jsem si a zakřenil se.
Hned na to jsem vlepil Efraimovi omluvnou pusu, a pak ho pustil.
„Tak jak to šlo?“ zeptal jsem se, objal ho kolem pasu a zadíval se na Petera s Calebem.
Nakonec jsme se všichni zasmáli nad tím, jak z toho byl Efraim u vytržení, a litoval jsem toho, že jsem to nemohl vidět.
Ale byl jsem moc rád, že je spokojený, a hlavně má něco, co chce dělat.
„Pojedeme napřed pro auto, ať to pak můžeme náležitě oslavit,“ plácl jsem Efraima po zadečku, když jsme se rozloučili s Calebem a Peterem.
Sedl jsem si za volant, počkal, až nastoupí i Efraim, a pak se rozjel.
Cestou jsme se bavili o všem možném, rozebírali hlavně to, jak si to Efraim představuje ve škole, co si myslí, že mu bude dělat problémy, a co naopak lehce zvládne, dokud jsme nedojeli k autosalonu, který jsem s Calebem vybral.
„Něco jsem našel, ale pokud se ti to nebude líbit, tak pojedeme jinam,“ políbil jsem Efraima, chytil ho za ruku a společně jsme vešli dovnitř.
Hned jsme zamířili k autu, které jsem si okamžitě spojil s Efraimem, jakmile jsem ho uviděl.
„Tohle by se mi k tobě hodilo,“ usmál jsem se.
Efraim
Bylo toho tolik, co jsem potřeboval říct. Byl jsem plný dojmů, univerzita se mi opravdu líbila, a já z toho byl tak nadšený, že to prostě muselo ven.
Celou cestu jsem skoro nezavřel pusu. A snad až u prodejce automobilů jsem si uvědomil, že jsme už sami dva. Ani jsem nepostřehl, kdy se od nás Caleb a Peter odpojili.
Když jsme vešli do autosalónu, čekal jsem něco velkého, okázalého, něco jako má Tir, nebo aspoň podobného. Trochu jsem se toho obával, protože jsem se necítil na to, abych řídil takové velké nebo silné auto. Já byl rád, že jsem s ním dojel ke škole.
A tak, když se Tir zastavil před krásným ohnivě červeným Mini Cooperem, byl jsem překvapený.
Mile překvapený. V tomhle se nebudu tolik bát jezdit. A popravdě jsem si nedokázal ani představit, že bych měl řídit něco většího.
„Máš mě dokonale přečteného,“ vydechl jsem spokojeně.
Otočil jsem se na Tira, stoupl si na špičky, a nehledě na to, že k nám právě došel prodejce, jsem ho políbil.
„Je krásný, a ano… chtěl bych ho. Něco takového jsem si představoval,“ pustil jsem Tira a začal to mini auto obcházet dokola. Hned jsem se i posadil dovnitř, a na moment mě napadlo, jestli se do něho Tir vůbec vejde. No, ale i když vypadal malý, nakonec to vevnitř bylo docela prostorné.
„To bude úplně skvělé. Všude se s ním vlezu, a taky… Viděl jsi, jak to vypadá na parkovišti univerzity. Takhle nebudu mít problém zaparkovat,“ vystoupil jsem a znovu jsem nadšeně běhal kolem auta.
Neměl jsem na to peníze. Od chvíle, kdy jsem skončil u Tira, jsem nepracoval. Jen studoval. Ale za tu dobu, co s ním jsem, jsem věděl, že nemá smysl o penězích diskutovat.
Nechtěl jsem od něho dárky, aby si mě vydržoval jako nějakou štětku, kterou jsem kdysi býval. Ale tohle bylo jiné. Bylo to výjimečně a byla to nutnost.
A mě se líbilo, jak byl Tir spokojený s tím, že vybral dobře a mohl mi udělat radost.
Vážně toho chlapa miluji, strašně moc…
Tiras
Byl jsem nadšený, a taky si opravdu moc oddechl, když Efraim začal pobíhat kolem auta, a viděl jsem, jak je spokojený s mým výběrem.
Nechtěl jsem, aby si myslel, že si ho chci koupit. Tohle jsme si ujasnili už dávno před tím.
O peníze jsem neměl nouzi, a když jsem prostě chtěl Efraimovi něco koupit, tak jsem mu to koupil.
Ef naštěstí brzo pochopil, že o tomhle nemíním diskutovat, nikdy, a tak jsme se i teď vyhnuli jakýmkoliv hádkám za zaplacení.
O hodinku později a vyřízení všeho potřebného dostal Ef klíče, a tentokrát už sebejistěji nastoupil do auta, abychom mohli zajet do té nejlepší restaurace ve městě a oslavit to.
Samozřejmě ta skutečná oslava nastane až doma, za zavřenýma dveřma, ale začínal jsem mít docela hlad a chtěl jsem, aby se Ef s autem trochu sžil.
Navrhl jsem proto rovnou, že po obědě zajedeme nakoupit, protože se nám už doma tenčily zásoby, a i když jsem si uvědomil, že mi Efraimova společnost v autě bude chybět, protože teď bude nejspíš často jezdit sám, usmíval jsem se celou dobu a byl nejspíš ten nejšťastnější chlap na světě.
Samozřejmě jsem Efa celou cestu sledoval ve zpětném zrcátku, ale opravdu to vypadalo, že nabyl svou jistotu, a jen mu moje velké auto prostě nesedlo.
Efraim
Myslel jsem, že nám to auto přivezou, tak jsem byl docela v šoku, když jsem dostal do ruky klíče.
Musel jsem ještě počkat, než Tir vyřídí všechny náležitosti, tak jsem si ho zatím nechal vyvézt ven, nasedl do něj, a pěkně si užíval ten pocit, rovnal sedala, natáčel zrcátka, a než jsem si vnitřek upravil k obrazu svému, vyšel Tir s tím, že jedeme na oběd.
Ze začátku jsem měl strach, ale nakonec to bylo fajn. Byl jsem si v tomhle autě rozhodně jistější než v tom Tirově.
Oběd jsme si dali v restauraci poblíž nákupního střediska. A i když to chtělo přípitek, tak na ten jsem si musel počkat až domů. Nechtěl jsem ani kapku alkoholu, i když je povolený nějaký limit. Ale nebyl jsem ještě tak zběhlý řidič, a navíc vždycky je to oprávnění na zkušební dobu, než člověk dostane opravdový řidičák.
Výběr oběda nechal Tir na mě. Za tu dobu, co s ním jsem, už jsem věděl, co má rád, jaké má chutě, a tak jsem dlouho neváhal. A Tir si taky rozhodně nestěžoval, podle toho, jak si mlaskal.
Nákup pak trval trochu déle, než jsem čekal. Jednak jsem ještě potřeboval něco přikoupit do školy, a taky jsme museli naplnit lednici a komoru, už jen proto, že jsme se chystali slavit. A na víkend jsem pozval rodiče na oběd, tak abychom za dva dny zas nemuseli letět do obchodu.
„Nezapomeň, že táta s mámou přijedou v sobotu na oběd,“ připomněl jsem Tirovi, když už jsme doma v kuchyni vykládali nákup. „A víš… Chtěl jsem tě poprosit, ten velký pokoj pro hosty… Napadlo mě, jestli by se mohl aspoň trochu zmenšit a já bych měl v druhé části studovnu?“
Ten pokoj byl opravdu zbytečně velký. Když tenkrát u nás všichni spali, rozhodl se Tir po těch zkušenostech přistavit kousek baráku, aby se u nás i návštěva mohl případně vyspat a nemusela by se krčit v obýváku. A Caleb s Peterem ji využívali nejvíc…
Tiras
Jo, na rodiče bych málem zapomněl.
Ještě, že mi to Efraim připomněl. Vážně jsem byl rád, že ho mám.
Když promluvil o studovně na chvilku jsem se zamyslel a ustal v pohybu.
„To není zas tak špatný nápad. Něco vymyslím,“ usmál jsem se.
Pravdou bylo, že já měl svou pracovnu, a Ef se zatím učil v obýváku nebo ložnici. Sice jsem mu pořídil psací stůl, měl i knihovnu, ale neměl své místo, kde by mohl mít klid. Nejspíš asi pokoj nepředělám, ale vymyslím něco jiného.
Už jsem si i začal představovat, jak to bude vypadat, když mi začal zvonit mobil.
Má profese vyžadoval vzít jakékoliv číslo, a tak jsem to i teď automaticky udělal.
A vzápětí toho i litoval. Zamračil jsem se a úsměv zmizel, když jsem zaslechl Elizabethin hlas.
Prosila a plakala, ale já byl neoblomný a beze slova jí zavěsil.
Číslo jsem nechal okamžitě zablokovat a mobil zahodil na stůl.
Nebyl jsem připravený jí odpustit a nejspíš ani nikdy nebudu. Kdyby otevřela oči, mohla zachránit spoustu životů. Ale ona jen slepě šla za Tristanem a odmítala jakékoliv pochybnosti.
Možná za to mohla láska, možná pohodlí, ale i já, kdybych viděl, že Efraim dělá něco, co ubližuje jiným, i přesto, jak moc jsem ho miloval, tak bych zakročil.
„Tak co budeme-“ přitáhl jsem si Efraima do náruče, když jsme všechen nákup konečně vybalili, ale přerušil mě domovní zvonek.
Zamračil jsem se a podíval se na Efraima. Žádnou návštěvu jsme nečekali.
Přešel jsem ke dveřím a podíval se do kukátka. V tu chvíli jsem se praštil do čela a zanadával.
„Úplně jsem zapomněl, že dneska přijedou montovat zrcadla na strop,“ zašeptal jsem Efraimovi do ucha a zazubil se, když jsem otevřel dveře a dovnitř pustil dva chlapy.
Efraim
V momentě, kdy Tir přijal hovor, aniž by se podíval na to, kdo mu volá, zamračil se. Tvářil se opravdu hodně nepříjemně, až jsem se obával toho, že se někde něco pokazilo a on bude muset odjet.
Ale ve chvíli, kdy padlo Elizabetino jméno a viděl jsem, jak ukončil hovor a hned si číslo zablokoval, jsem měl ve všem jasno.
Věděl jsem, že ji Tir nemůže odpustit. Ona nebyla ten, kdo mučil a zabil jeho bratra, kdo mučil mě a chtěl mě taky zabít. Byl to Tristan, kdo měl ve všem prsty, a bylo toho podstatně víc a já se Shayem jsme byli jen třešnička na dortu. Ale pochopil jsem, že ona něco nejspíš věděla. Nebo aspoň mohla tušit, že její manžel není zrovna svatý, a nezakročila. Nezmínila se ani slovem. A proto byl Tir na ni právem naštvaný, a nejspíš ji jen tak neodpustí. A to může být Elizabeth ráda, že ji neobvinili taky za spoluúčast, protože nikomu nic neřekla.
Když si mě pak Tir k sobě přitáhl, chtěl jsem mu skočit do náruče a omotat kolem něho nohy, ale v tu chvíli nás vyrušil domovní zvonek.
„Zrcadla?“ překvapeně jsem na něho hleděl.
Jo, někde v koutku hlavy byla matná vzpomínka na to, že o tom tenkrát mluvil. Ale pak se nic nedělo, tak jsem na to zapomněl.
Chlapi byli trochu paf z toho, že to mají přimontovat na strop, trochu jim to dalo práce, než to udělali a museli jsme i odsunout postel.
Ale od chvíle, kdy je začali přidělávat, já začal chodit kolem nich, díval se na ně, pak jsem chodil po bytě, a snažil se vyhnat všechny ty představy, které mi tahle akce nahnala do hlavy. V jednu chvíli se mi i postavil, a tak jsem raději zmizel v obýváku a usadil se na sedačce, abych tam počkal, než to budou mít hotové
Tiras
Bylo na Efovi vidět, jak je překvapený. Jo, na chvíli jsem na to dokonce i zapomněl, spíše bylo moc práce, hodně starostí a málo času, a nakonec jsem se rozhodl, že to nechám až na chvíli, kdy Efraima přijmou na univerzitu, a dám mu to jako dárek.
Přivřenýma očima jsem se díval na to, jak přechází po bytě a nakukuje do ložnice, a když si pak sedl do obýváku, neodolal jsem.
Stoupl jsem si za něj, ruce položil na jeho ramena, a pak je pomalu sunul dolů.
Co na tom, že vedle byli dělníci. Měli ještě nějakou práci a sedačka byla zády ke dveřím.
„Vzrušuje tě ta představa?“ zašeptal jsem Efraimovi do ucha, a pak mu ho ožužlal.
Roztáhl jsem mu nohy, a pak bez cavyků rozepnul kalhoty, až se ukázal jeho pěkně nalitý penis, který jsem okamžitě protáhl v ruce.
„Jen si to představ. Vidět, jak tě kouřím, jak ti vylizuju dírku, hraju si s tvými kulkami, pleskám tě po prdelce, projíždím tě prsty, a pak do tebe strkám svého krasavce. Vidět, jak se chvěješ a třeseš při každém mém přírazu, jak je tvá tvář stažená vzrušením, jak se mi sám nabízíš a prosíš, abych tě pořádně ošukal, jak se uděláš a tvé semeno potřísní tvé krásné bříško. Jak to potom všechno slížu, udělám se do tvé dírky, naplním ji až po okraj, a pak tě přetočím, aby sis mě osedlal a zatančil mi ten svůj sexy tanec. Chci, aby ses díval. Tohle je můj dárek, mé překvapení pro tebe.“
A zatímco jsem mu tohle všechno šeptal, jeho kalhoty skončily na zemi, on s pěkně roztaženýma nohama, a zatímco jsem si jednou rukou pohrával z jeho penisem, prsty té druhé neomylně zamířily k jeho dírce.
Už jsem ho skoro udělal, když se ozvalo zaklepání na dveře.
Se zavrčením jsem Efraima pustil a otočil se tak, aby na něj nebylo vidět.
„Máme to hotové,“ ozval se dělník, když strčil hlavu do dveří.
Naznačil jsem mu, že jdu za nimi, a pak se ještě rychle otočil k Efraimovi a políbil ho.
„Ne, že se doděláš sám. Chci, aby ses mi udělal do pusy. V ložnici, samozřejmě,“ pleskl jsem ho po zadku, a pak už rychle spěchal za chlapama, abych je mohl vyprovodit a Ef mi moc nevychladl.
Efraim
Už jsme to před zrcadlem párkrát dělali. Z White Rose s tím mám taky zkušenosti. Ale tentokrát to bylo jiné.
A opravdu mě to vzrušilo.
Nebude už místo, kde bych na sebe neviděl. A tohle… tohle je prostě…
Zvrátil jsem hlavu do sedačky a táhle zasténal, když mi Tir šeptal všechny ta slova do ucha, a přitom mě svléknul a začal mě obírat.
Už teď jsem měl plnou hlavu těch představ, a on to takhle ještě víc podnítil. Rozdmýchal ještě víc ten oheň, který mi rozpaloval tváře.
Sám jsem víc roztáhl nohy a bylo mi úplně jedno, jestli někdo v domě je, nebo není. Nedokázal jsem Tirovi prostě odolat. Tak velký vliv na mě má. Udělal bych cokoliv, o co by požádal.
Ztěžka a roztřeseně jsem dýchal, a možná mě i bylo trochu slyšet, ale nedokázal jsem tomu zabránit.
Ta jeho sexualita mě doslova odrovnávala, ta jeho nadřazenost, a přitom nenásilnost, jeho dominance, které prostě nejde odolat.
Doslova mě dostal do svých spárů, a já se mu rád poddával.
Kdybych ho tenkrát ve White Rose nepotkal, ani bych netušil, že někdo takový může existovat.
„Vzrušuje…“ vydechl jsem. „Strašně mě to vzrušuje…“
Jen jsem pootočil hlavu, když se za mnou ozval cizí hlas, a pak přikývnul, když mi Tir nakázal, abych se neudělal bez něho. A že jsem k tomu neměl daleko.
Jen jsem odkopl kalhoty a spodky, svlékl jsem si i ponožky, protože ty fakt nejsou sexy, a svlékl jsem si košili.
Seděl jsem v sedačce, a poctivě čekal na Tira. A i když jsem strašně chtěl, neměl jsem ani odvahu se sebe dotknout. Chtěl jsem, aby to byl on, kdo mi dopřeje ty nejlepší chvíle…
Tiras
Chlapi odvedli kus práce, a dokonce po sobě i uklidili. Spokojeně jsem se zadíval, jak zrcadla zabírají celý prostor nad postelí, a už se nemohl dočkat.
V kuchyni se sepsalo všechno potřebné, přidal jsem chlapům i nějaký ten dolar navíc za dobrou a rychlou práci, a pak už je konečně vyprovodil ke dveřím.
Počkal jsem, dokud neodjedou, a pak se pomalu vydal do obýváku.
Zůstal jsem stát před sedačkou a jen se mlsně na Efraima díval. Potěšilo mě, že se svlékl, a taky to, že na sebe nesáhl a zůstal pěkně tvrdý, jak se mi to líbilo.
Pomalu jsem se taky svlékl, ale zatím na Efraima nesáhl. Místo toho jsem v ruce protáhl svůj penis, dokud nebyl tvrdý a nestál hrdě v pozoru.
„Chtěl bys to?“ přistoupil jsem blíž a vecpal se mezi Efraimovi nohy. „Chtěl?“
Přivřel jsem oči, a pak ho jedním pohybem vyhoupl do své náruče, a během polibku ho přenesl do ložnice.
„Podívej, jak jsi nádherný,“ položil jsem Efraima na záda, přilehl si k jeho boku a začal mu v ruce protahovat penis, zatímco jsem sledoval náš odraz v zrcadle.
Vážně to bylo něco. Úplně jiné, než když se člověk viděl v tom normálním zrcadle na stěně.
„Teď tě pěkně vylížu a ty se budeš hezky dívat,“ zachrčel jsem mu do ucha, a pak se polibky sesunul po jeho těle dolů.
Jazykem jsem se věnoval jeho penisu, pohrál si z jeho kulkami, a pak zvedl jeho zadeček, aby na sebe dobře viděl, roztáhl mu pořádně, a prsty zamířil k dírce.
„Nádhera,“ vydechl jsem, když jsem zaklonil hlavu a podíval se, jak mé prsty roztahují jeho otvůrek.
Pomalu jsem zajel i dovnitř, několikrát tvrdě přirazil, zaútočil na jeho prostatu, než jsem prsty zase vyndal, pohrál si s kůžičkou, a pak se znovu sklonil, abych mohl dovnitř strčit i svůj jazyk.
Efraim
Poctivě jsem čekal, a v duchu poháněl ty v kuchyni, aby to už sepsali a Tir mohl zaplatit.
Když konečně klaply dveře, oddechl jsem si, a ještě víc se uvolnil.
A za dalších pár vteřin přede mnou stál Tir. Díval se na mě jako lovec na svou kořist.
Byl tak sexy s tím svým přimhouřeným pohledem, a pokud by mi už nestál, nejspíš by se mi teď na sto-pro postavil.
Chytl jsem se ho kolem krku, když mě zvedl do náruče, a pak se nechal položit na postel.
Můj první pohled směřoval k zrcadlům na stropě.
Tir měl pravdu.
Vidět to takhle bylo něco úplně jiného. A sledovat Tira, jak se o mně stará, vidět jeho jazyk, jak se činí na mé dírce bylo dvakrát tak vzrušivější, než to jen cítit.
Bylo to naše soukromé porno.
Brzy jsem tomu tak propadl, že se pokojem nesly mé vzrušené vzdechy. Zatínal jsem prsty do prostěradla, nebo jsem je zahrábnul Tirovi do vlasů, a ve chvíli, kdy jsem cítil, jak to na mě jde, jsem je sevřel a propnul se proti němu.
„Tire!“ vykřikl jsem, když jsem měl opravdu namále.
A i když mě to doslova válcovalo, nedokázal jsem odtrhnout pohled od našeho odrazu v zrcadlech.
Tiras Bylo to vážně něco. Nevím, jestli to byla jen má představa, ale připadalo mi, jako by si to Ef ještě víc užíval. Poslouchal jsem jeho sténání, vnímal chvění těla, a když vykřikl a víc se proti mně propnul, na nic jsem nečekal.
Vzal jsem jeho penis do pusy a stačilo jen párkrát protáhnout, a už mi věnoval svou lahodnou chuť.
Něco málo jsem spolykal, ale pak jsem se znovu svezl na bok, zadíval se do zrcadel na stropě a s tím jsem Efraima dodělat.
Semeno dopadalo na jeho břicho a hruď, jeho penis sebou v mé ruce cukal s každou další várkou, a jeho dírka se krásně stahovala, když víc vystavil svůj zadeček.
Byl to vážně nádherný pohled.
Když ze sebe Ef vydal všechno, věnoval jsem mu vášnivý polibek, a pak pěkně očistil jeho hruď, jak jsem slíbil, než jsem zaklekl mezi jeho nohy, protože i já byl na hraně.
„Podívej,“ zadíval jsem se znovu do zrcadla, když jsem Efraimův zadeček podložil polštářema a naznačil mu, ať si ruce chytí pod koleny a roztáhne je.
Bylo tak vidět úplně všechno.
Začal jsem špičkou penisu dráždit jeho vstup, než jsem pomalu zajel dovnitř, a pak zase stejně pomalu vyjel. Hned na to, jsem do něj zase prudce najel a stejně rychle vyjel.
„Nádhera,“ vydechl jsem, když se po mém dráždění jeho dírka stahovala a cukala s sebou.
Opravdu to bylo něco neskutečného, a já věděl, že si užijeme spoustu zábavy.
Teprve pak jsem sklonil hlavu a zadíval se Efovi do očí.
„Naplním tě až po okraj, protože chci, abys viděl, jak ti mé semeno vytéká z dírky,“ zavrčel jsem na něj, a pak už bez okolků přirazil a začal si jeho zadeček brát tak, jak jsme oba nejvíc chtěli.
Efraim
Byla to nádhera. Ve chvíli, kdy Tir sklonil zpátky hlavu a bral si ode mne mé poděkování, zasténal jsem ještě víc, když jsem to mohl vidět a nemusel se u toho nějak kroutit.
Snad poprvé jsem si ten pohled mohl užít naplno, a ještě se přitom udělat. Mé sperma se pak usadilo na Tirově ruce a mém břiše. Každou dávku jsem doprovodil s roztřesenými vzdechy, a krátkými steny. Místy jsem se proti Tirově ruce i prohnul. Byl jsem tak uchvácen tím pohledem, a tak jsem si to užíval, že jsem dokonce zapomněl i na své pravidelné ztuhnutí, které většinou můj orgasmus doprovází.
Tir mě však nenechal ani na chvíli vydechnout.
Když mi podložil zadeček dalším polštářem, chytl jsem si podle jeho příkazu nohy pod koleny a pořádně je roztáhl.
Moje dírka se stahovala, vzrušeně jsem se na to díval a cítil jsem každý ten záškub, a už jen to mě znovu dostalo do stavu, kdy se můj penis začal plnit a nabíhat a já s přivřenýma očima v zrcadle sledoval, jak hezky narůstá.
A co teprve, když se o mou dírku začal Tir otírat svým penisem.
To už jsem nedával a mé vzdechy se stávaly hlasitějšími, když jsem v zrcadle sledoval, jak se do mě probíjí…
Vzepjal jsem se, když najel až po kořen, a jen jsem jak idiot přikývl na jeho slova, že mě naplní tak, až mi to poteče ven.
Chtěl jsem to. Chtěl jsem to cítit, chtěl jsem to vidět.
Každý Tirův pohyb jsem si užíval ať už tělesně, kdy mě rozpaloval každým pohybem na skoro neúnosnou mez, tak i pohledem na jeho dokonalé tělo, jeho dokonalý zadek, který se pohyboval a zatínal v něm svaly podle toho, jak přirážel.
Tiras
Zatínal jsem prsty do Efraimových stehen a občas zaklonil hlavu, abych se na nás podíval, ale ani jsem nemusel. Měl jsem moc dobrý výhled i tak, a strašně se mi líbilo, jak Efraim reaguje.
Byla to prostě nádhera, a já si to užíval plnými doušky.
Když jsem cítil, jak to na mě jde, ještě víc jsem přitvrdil a trochu víc si Efraimův zadeček nadzvedl, abych dal, co proto i jeho prostatě a on nezůstal o nic ochuzen.
„Tohle je… pro tebe…“ zachrčel jsem, a s posledními tvrdými přírazy a zakloněnou hlavou, jak moc mě to vzalo jsem plnil jeho zadeček.
Jen silou vůle jsem se chopil i jeho penisu a v odrazu zrcadla s přivřenýma očima se na něj díval, a párkrát protáhl ještě i jeho penis, aby nezůstal o nic ochuzen a udělal se se mnou.
Plnil jsem jeho zadeček, hlasitě nadával, několikrát přirazil a sledoval Efraimovo vzrušení, které jen víc umocňovalo dozvuky tohoto skvělého milování.
Efraim
Ve White Rose jsem zažil kde co, ale že budu něco takového tak moc prožívat, o tomhle se mi mohlo zdát snad jen v těch nejerotičtějších snech.
A při představě, jak mě Tir přiváže k posteli a nechá mě na sebe čekat… a já se na sebe budu celou tu dobu dívat v zrcadle…
Ani nevím, proč mě ta myšlenka napadla, když jsem se znovu podíval ke stropu. Ale v tu chvíli s tím, co mi Tir dělal, s pohledem na nás a s touhle myšlenkou, která mi proletěla hlavou, jsem prakticky udělal sám sebe.
Křeč, která předtím nepřišla, se teď po tomhle přihlásila s dvojnásobnou silou.
Doslova jsem se rozklepal, nedokázal jsem ani zvednout ruce, jen jsem zatnul nehty do kůže pod mými koleny, strnule na sebe hleděl do zrcadla, a už podruhé prožíval orgasmus za krátkou chvíli, který teď byl snad ještě silnější než předtím.
Už podruhé mé sperma dopadalo na mé břicho, můj zadek si užíval tu nádheru, až to vypadalo, že Tira v sobě snad rozdrtím, navěky uvězním…
Otevřená ústa v němém výkřiku po chvilce nabrala vzduch a poslala je mým plicím. Zprudka jsem se nadechl, a pak už jsem s hlasitými steny doprovázel mou vytouženou chvilku.
Pustil jsem nakonec nohy, které se mi rozjely do široka na posteli, zvedl jsem ty bezvládné ruce a křečovitě jsem se Tira chytil kolem krku, abych se na něho mohl ještě víc nasunout a užít si tak ještě víc těch omračujících pocitů, které orgasmus přináší.
Tiras
Jo, tohle jsem chtěl. Tohle jsem chtěl vidět i cítit.
To, jak to Efraim prožíval bylo něco nádherného, co jsem věděl, že mě nikdy neomrzí.
A už teď si představoval, co všechno spolu budeme na téhle posteli, pod těmi zrcadly dělat.
Nechal jsem se stáhnout dolů, a ještě několikrát přirazil, abych i Efraimovi prodloužil dozvuky.
Roztíral jsem jeho semeno mezi našimi těly, a když jsem popadl dech, věnoval jsem mu hluboký polibek.
Až po chvíli jsem byl schopen vzepřít se na loktech, abych Efraima neudusil, a zadíval se do jeho tváře.
Chvilku jsem ho jen tak pozoroval a znovu si uvědomil, že s tímhle klukem chci strávit zbytek svého života. Ať už tady nebo kdekoliv jinde. O svém plánu mu řeknu, až bude vhodný čas.
Ale, i kdyby nesouhlasil, nezlobil bych se. Přece jen by to bylo náročnější. Odstěhovat se do Anglie, kde bych si založil soukromou kancelář, a kde by Efraim pracoval po mém boku jako konzultant a poradce pro oběti násilných činů.
Ale mělo to čas. Kdo ví, co bude až dokončí školu a získá titul.
Pak mi došlo, že jsem to řekl Calebovi a mírně si povzdechl. No, nejspíš to budu muset říct Efraimovi mnohem dřív, protože ta drbna si to určitě nenechá pro sebe, a nakonec to vyslepičí.
Usmál jsem se a věnoval Efraimovi další polibek.
„Tak co? Líbil se ti můj dárek?“ kousl jsem ho do brady a znovu jemně přirazil.
Zadíval jsem se do jeho krásných očí a viděl tam to, co ani nemusel říkat.
A doufal jsem, že on to stejné vidí v těch mých.
„Miluju tě,“ řekl jsem přesto a pohladil ho po tváři. „A vždycky budu. Jsi můj zachránce.“
Nevím, kdo koho zachránil víc, ale pravda byla, že nebýt toho, že byl tehdy Efraim v tom baru a já ho zatáhl na záchodky, nejspíš bych teď byl. kdo ví kde.
Miloval jsem ho. Celou svou duší i srdcem. A přísahal jsem, že ho budu chránit.
Už nikdy nedovolím, aby mu někdo ublížil.
Nikdy…
Efraim
Ani nevím, kolik uběhlo času, kdy jsem Tira konečně začal naplno vnímat.
Všechny ty nádherné pocity, které se stále převalovaly tělem, umocňoval pokaždé pohled do zrcadel nad námi.
Spokojeně jsem se usmál a usmívat se už ani nepřestal.
Hladil jsem Tira po zádech, jemně ho škrábal, a spokojeně se díval na jeho zadeček do zrcadla, když jsem na něho položil ruce, několikrát ty nádherné svaly prohmátl a pak ho po něm pohladil.
„Moc hezký dárek,“ políbil jsem ho, a pak si začal hrát s jeho vlasy.
„Opravdu moc hezký. Už jen jak to montovali, tak jsem ani nemohl pořádně stát, jak mě to vzrušilo,“ přiznal jsem se.
Mohl jsem si konečně užít pohled na mého muže ze všech stran. A že to byl pohled nádherný. A já mu chtěl dopřát i další.
Zapřel jsem se o něho rukama a převalil ho na záda. Usadil jsem se na jeho klíně a sklonil jsem se k jeho rtům, které jsem si hned vzal ve vášnivém polibku.
„Víš, jen jedinkrát v životě jsem se chtěl dobrovolně prodat. A tys mě zastavil. Měl jsem tenkrát z tebe opravdu strach, ale… Moc děkuji, že jsi to udělal, ať už tvé úmysly byly tenkrát jakékoliv. Vážně ti děkuji. Kdo ví, kde bych teď jinak byl. Ale teď jsem tady u tebe a jsem rád. Strašně moc tě miluji.“
Po svých slovech jsem Tira znovu začal líbat, a tentokrát jsem to byl já, kdo putoval po jeho těle dolů, abych ho mohl potěšit ústy a pak si ho osedlat, a on si mohl užít ten pohled ve zrcadlech.
Miluji ho, a udělám pro něj cokoliv.
Miluji ho za to, že mě zachránil. Miluji ho pro to, jaký je a že to se mnou nevzdal.
A zůstanu s ním, ať už teď, nebo za padesát let.
Zůstanu s ním.
Navždy…
