Honey - Kapitola 15

Efraim
Čas ubíhal, a nikdo z přítomných, a to se už vrátil i Jacob a Dorian, se nehrnuli k jídlu.
Nejspíš neměli odvahu, když jim Frank řekl, že jsem vařil já, a on že to má za trest.
Zaslechl jsem nějakou poznámku, od jednoho z kluků, že proč mají být trestaní všichni, když mě nasral jen Frank.
„Vracíš se do školy?“ přisedl si nakonec ke mně Caleb. „Všiml jsem si, že se učíš.“
„Jo, vracím. Doufám, že se budu moct vrátit. Tir mi zajistil školu, ale musím udělat vyrovnávací zkoušky a ty mám za měsíc. Tak se musím učit. Akorát nevím, co všechno mi chybí, ale doufám, že toho moc nebude, když jsem utekl v polovině školního roku.“
„Hele, mám doma pořád všechno učení jak ze střední, tak z výšky. Tak ti to donesu a pomůžu ti s tím. Pamatuji si, že ti učení šlo dobře, ale přeci jen jsi vypadl ze školy na šest let. Jsi pro?“ drcl do mě Caleb a usmál se.
Jo, bylo by to, jako se vrátit do těch let, kdy mě doučoval. A nevadilo mi to, tak jsem přikývl.
„Byl bych moc rád, pokud ti to teda nebude vadit.“
„Kdyby mi to vadilo, nenabízel bych ti to,“ zašklebil se a já hned zaběhl do pokoje pro papíry, abych mu ukázal, z čeho všeho zkoušky budu dělat.
Seděli jsme tak docela dlouho. V kuchyni bylo ticho, až jsem je začal podezírat, že si tam tajně dělají nějaké jídlo, aby neměli hlad.
Ale s Calebem nám to docela utíkalo. Dokonce jsme se vrátili i k některým vzpomínkám ze střední a taky jsme se u toho docela nasmáli. Zcela jsem zapomněl na okolní svět a na starosti.
Nebýt Franka…
„Co to je?“ najednou se objevil vedle nás, popadl ovladač od televize a dal ji nahlas.
Jacob a Dorian už taky stáli v obýváku a upřeně sledovali zprávy.
„Nějaký výbuch, asi plyn nebo tak něco,“ pokrčil jsem rameny, když jsem viděl záběry ze zpráv.
„To je dům Tristana,“ zabručel Frank.
A hlasatelka to i vzápětí potvrdila se slovy, že příčina výbuchu se zatím zjišťuje, ale podle všeho, šlo o bombový atentát, který může mít souvislost s Tristanovou prací.
V ten moment jsem vyskočil na nohy.
Nevěděl jsem, jak Tristanův dům vypadá, a tak mi to nepřišlo. Ale teď, když to potvrdil Frank a ženská v televizi… Začal jsem se třást a skoro jsem se nalepil na obrazovku, jestli tam neuvidím někde Tira.
„Tir… Tir chtěl jít za ním…“ vydechl jsem roztřeseně. „Musím tam jít. Co když se mu něco stalo? Co když… Já… nechci, aby se mu kvůli mně něco stalo!“
Rozběhl jsem se do pokoje a začal vyhazovat zmateně věci ze skříně, ve snaze se do něčeho obléct a jít tam, i kdybych si měl zavolat taxi.
„Efraime!“ zařval na mě Frank. „Uklidni se! Nevíme, jestli tam Tir byl, tak přestaň vyšilovat!“
„Určitě se mu něco stalo!“ zakřičel jsem na něho.
„Určitě! Proč ještě není doma!“ máchl jsem rukou k hodinám.
„Musím tam jít! Musím zjistit, kde je!“ popadl jsem mikinu, obráceně si ji na sebe narval, a rozběhl se ke dveřím.
„Zůstaneš tady, kurva! Slyšíš, štěně?!“ doběhl ke mně Frank.
Ale když viděl, že se bráním, že se mu snažím vytrhnout a prostě jít ven, a neustále jsem opakoval svoje, rozmáchl se…
Co bylo potom, už nevím. Jen jsem stihl zahlédnout jeho ruku a pak podlahu, na které jsem si ustlal.

Tiras
Nejspíš se dáma štěstěna rozhodla, že jsem měl smůly dost a nadělí mi tentokrát nějaké to štěstí.
Bylo to na poslední chvíli, kdy jsem skočil po hlavě do křoví.
I tak jsem nejspíš díky tlakové vlně na chvíli ztratil vědomí.
Probraly mě vzdálené sirény, a i když se mi točila hlava a hučelo mi v uších, věděl jsem, že musím pryč. Naštěstí jsem nebyl vážně zraněný.
Jen pár odřenin, hlavně na rukou. S kašláním jsem se zvedl a pokusil se uniknout před horkým žárem.
Už od pohledu mi bylo jasné, že tohle dělat profík. Výbuch byl řízený, tak aby co nejvíc poškodil jen vnitřní část domu. Nejspíš nepočítali s tím, že se mi podaří uniknout.
Zaslechl jsem hlasy lidí, a to mě znovu donutilo se pohnout.
Oči mě pálily a každý nádech bolel, ale nakonec jsem to zvládl až k autu, i když jsem několikrát musel znovu skočit do křoví, aby si mě nikdo nevšiml, čímž jsem si způsobil další oděrky a rány.
Nejraději bych zavolal Frankovi, ale bylo by to zdržení navíc, a riziko.
Musel jsem to zvládnout sám.
Cesta zpátky mi trvala déle než obvykle, musel jsem jet pomalu a několikrát zastavit. Jazyk se mi začal lepit na patro a já ani nemohl nikde zajít, abych si něco koupil.
Domů jsem dorazil o dvě hodiny později a už někde v polovině cesty zaslechl v rádiu zprávy, že to byl útok namířený na Tristana. Jo, pěkně to měl ošéfované.
„Kurva, Tirasi!“ uvítal mě Frankův řev, sotva jsem otevřel dveře. „Už jsme měli nakročeno, že pro tebe pojedem!“
Jen jsem mál rukou a šoural se do kuchyně, kde jsem vyžahl snad litr džusu.
„Jsem v pohodě,“ zachrčel jsem. „A vy? Kde je Efraim?“
„My v pohodě. A… no… To tvé štěně se urvalo, tak jsem ho musel trochu uklidnit,“ zabručel Frank a ukázal rukou do obýváku.
„Franku! Kurva! Musel jsi ho hned uzemnit!“ zařval jsem, jak nejvíc jsem dokázal, a hnal se do obýváku, kde jsem si klekl před gauč.

Efraim
Měl jsem pocit, že se mi rozskočí hlava.
Postupně mě ta bolest začínala probírat, a začínal jsem vnímat i zvuky a hlasy.
Už jsem chtěl otevřít oči, když se najednou ozval Tirův řev. A až moc blízko…
Zaskučel jsem a chytl se za hlavu. Ale až po chvilce mi došlo, proč jsem vlastně v tomhle stavu a taky, že slyším Tira.
„Tire!“ vykřikl jsem a prudce se posadil.
Narazil jsem do něčeho tvrdého, a to mě poslalo zpátky na záda.
„Zatraceně!“ zaskučel jsem a znovu se chytil za hlavu.
Teď už mě bolelo i čelo a nejspíš na něm budu mít pořádnou hrču.
Opatrně jsem otevřel oči, ale pro jistotu jsem zůstal ležet.
Zamrkal jsem, aby se mi srovnal zrak, a když jsem viděl, jak se nade mnou sklání Tir, který se taky držel za čelo, oddechl jsem si, že je zpátky a živý.
„Viděli jsme… Tristanův dům vybouchl… Měl jsem strach, že ty… že se ti…“ znovu se mi zamlžil zrak, ale tentokrát slzami.
„Bál jsem se o tebe,“ zvedl jsem ruku a pohladil ho po tváři.

Tiras
Sotva jsem se posadil k Efraimovi, ten se probral a za chvilku jsem viděl hvězdičky před očima.
Jak může mít, tak tvrdé čelo?
Potichu jsem zakurvoval, a pak se usmál, když mě pohladil po tváři.
„Jsem v pořádku,“ zašeptal jsem a další slova mu vzal polibkem, když jsem ho zalehl a vrhl se na jeho ústa.
Nejspíš jsem se do něj opravdu zabouchnul.
„Hele, vy dva, rádi-“
„Neruš!“ prskl jsem po Calebovi, který se objevil u gauče. „Potom vám všechno řeknu, ale teď nám nechte chvilku soukromí.“
Na to jsem se zvedl, chytil Efraima do náruče a přešel do ložnice.
„Říkal jsem ti, že máš zůstat s Frankem,“ zabrblal jsem, když jsem posadil Efraima na postel a stáhl si triko, abych zkontroloval zranění.
Vypadal jsem sice, jako by mě někdo přejel obřím struhadlem, ale jinak nic vážného. Dokonce už mi přestalo zvonit i v uších a dokázal jsem se normálně nadechnout.
„Pomůžeš mi?“ otočil jsem se na Efraima a ukázal na rány, které budou chtít aspoň vyčistit.
Svlékl jsem si zbytek oblečení, svlékl i Efraima, a pak ho zatáhl do koupelny a sprchového koutu. Rány trochu zaštípaly, ale bylo potřeba z nich dostat všechen bordel.
„Příště poslechni. Nevím, co bych dělal, kdyby se ti podařilo Frankovi vyklouznout a venku tě někdo dostal. Asi bych zešílel. Nechci o tebe přijít,“ zašeptal jsem Efraimovi do rtů, když jsem si ho přitáhl k sobě, a pak ho dlouze políbil.

Efraim
Přesto, že byl Tir dobitý, zvedl mě do náruče a přešel se mnou do ložnice.
Jen jsem se kouknul na ostatní, ale ti se jen potutelně usmáli a Frank naznačil neslušné gesto.
Zakroutil jsem hlavou, ale to už jsem seděl na posteli a Tir se svlékal z toho špinavého a potrhaného oblečení.
Stáhl jsem obočí, když jsem viděl, jak vypadá.
Prý je v pořádku…
Došli jsme do sprchy, když svléknul i mě. Dobře jsem viděl, jak syknul, když se mu voda dostala do ran. Opravdu nebyly hluboké, ale měl jich dost.
Přejel jsem mu rukama po zádech a pak po hrudi. Chytl jsem ho za odřené ruce a přiblížil si je k očím.
„Jsem rád, že jsi tam nezůstal. Říkal jsem, že to nebude jednoduché. Ve zprávách sice říkali, že to bylo namířeno proti Tristanovi, hlavně kvůli jeho práci, ale… Nevěřím tomu. Kdyby to bylo proti němu, nebyli by tak nedbalí a neudělali by to, když není doma. Dobře by se pojistili a odpálili by tu bombu ve chvíli, kdy by měli jistotu, že je doma.“
Políbil jsem Tira na ruce, a pak jsem vzal jemnou žínku a mýdlo.
„Umyju tě, tak zkus chvíli nechat ruce podél těla,“ pousmál jsem se, když jsem viděl, jak mu ruce cukly k mému zadku.

Tiras
Nespokojeně jsem zamručel, když mi Efraim přikázal, ať nechám ruce podél těla.
„No, popravdě, bylo to určené mě. Sice to vypadalo, jako by jen někam odjeli, ale nakonec mi došlo, že je to stejné, jako u mě v bývalém domě. Zanechat dojem, že je vše, jak má být, ale přitom už se tam nikdy nevrátit. Kromě toto byl u bomby vzkaz pro mě,“ přivřel jsem oči a vydechl, protože Efraimova péče byla jako balzám na duši.
Nakonec jsem ale stejně neodolal a začal hladit ten jeho dokonalý zadeček.
„Tohle je ten nejlepší lék. A než začneš protestovat, není to poprvé, co mi někdo vyhrožuje smrtí.
Navíc, všichni jsme do toho šli s tím, že to jednoduché nebude,“ povzdechl jsem si a přitáhl si Efraima na sebe, i když jsem mu tak ztížil mé umývání.
Na chvilku jsem ho znehybnil a jen se díval do jeho krásných očí a sledoval, jak kapky vody hladí jeho tělo. A tak trochu jim záviděl.
„Všechno, co jsem na tebe vyřval do telefonu, jsem myslel vážně,“ zabručel jsem, „zvládneme to, jen nám musíš trochu věřit, ano?“ pousmál jsem, a pak se spokojením mručením pomačkal jeho zadeček.

Efraim
Žínka mi vypadla z ruky, když si mě Tir přitáhl k sobě. V tu chvíli mi problesklo hlavou, že kdyby to bylo mýdlo a já se pro něho sehnul… Tolik známé vtipy z vězeňského prostředí…
A aniž bych si to uvědomil, pousmál jsem se nad svou vlastní myšlenkou.
Ale pak jsem zvážněl, když jsem si zpětně rychle přehrál, co vlastně Tir říkal, a taky ten jeho telefonát.
A snad jediné, co mi v tu chvíli vyběhlo za vzpomínku, byla jeho poslední slova: Miluju tě. Čau.
A můj úsměv se ještě víc rozšířil.
„Já vím, že se snažíte, a že máte praxi a nejste jen tak hr do něčeho bez rozmyslu. I když jsem býval s Gideonem jednou týdně, výjimečně dvakrát týdně, i tak jsem se o něm dost naučil. Vím, jaký je. A znám White Rose lépe než kdokoliv jiný. Teda… až na suterén,“ na chvilku jsem se odmlčel, a víc se schoulil Tirovi do náruče.
„Víš, budu vám věřit, že to zvládnete. Ale chci tě požádat, abyste mě přibrali k tomu svému plánování. Můžu vám být nápomocný, a můžu vám říct, co vás, v jakém případě může čekat. I když jsem s Gideonem pravidelně v šachách prohrával, většinou jsem to dělal úmyslně, když jsem měl výhru jasnou, protože jsem se bál, co se stane, když vyhraju. On… špatně snáší prohru, a proto musí být teď úplně vzteklý.“
Stoupl jsem si na špičky a políbil Tira na bradu a pak na rty. Trochu jsem se o něho otřel, než jsem se vymanil z jeho držení, a pak, znovu s myšlenkou na vězeňské vtipy jsem se k němu otočil zády.
„Spadla žínka,“ pronesl jsem nevinně, sehnul se pro ni, a přitom se o jeho klín otřel zadečkem.

Tiras
Jednou z něj opravu zešílím.
Ale úsměv mu opravdu moc slušel. A já doufal, že se bude smát častěji.
Když potom zvážněl a vyslovil svou prosbu, tentokrát jsem se mírně zamračil já.
Ale než jsem mu stihl odpovědět…
Provokatér jeden!
„Tak spadla, jo? Myslím, že si tu někdo zaslouží potrestat!“ zavrčel jsem a za vteřinu už mé dlaně dopadaly na jeho rozkošné půlky.
Až byly krásně červené, doklekl jsem na zem a vrhl se na tu krásu jazykem.
Když jsem si dost vyhrál, znovu jsem se zvedl, jednou rukou chytil Efraima kolem pasu, a pak ho potlačil ke stěně.
Rukou jsem sjel k jeho klínu, a prsty druhé ruky neomylně zamířily k jeho dírce.
„Ukaž mi, jak umíš krásně sténat,“ zachraptěl jsem mu do ucha, které jsem skousnul, a pak se vrhl na jeho krk a ramena, zatímco jsem prsty dráždil jeho prostatu a druhou rukou masíroval penis.
Rázem jsem zapomněl na všechno zlé, a dokonce i na svá zranění. Nikdo mě nedokázal rozpálit tak, jako Efraim. A bylo to i poznat, protože jsem byl během chvilky tvrdý a stěží se dokázal ovládnout.
A když Efraim začal hlasitěji sténat, na nic jsem nečekal, vyndal prsty a vyměnil je za něco mnohem většího.

Efraim
Moje provokace se neminula účinkem. Jo, zabránil jsem tak Tirovým protestům proti tomu, co jsem řekl.
V duchu jsem se usmál, jak jsem ho dokázal umlčet, ale vzápětí mě úsměv přešel, když mi na zadek dopadla jeho dlaň. A ne jednou…
Při tom, jak jsem byl mokrý, to o něco víc zaštípalo, ale přinášelo mi to i zvláštní potěšení, zvláštní příjemné pocity, které u mě nastartovaly to správné vzrušení.
Splnil jsem Tirovu prosbu, když se postupně mé tiché vzdechy začaly stupňovat a přecházet do stenů, které se rozléhaly koupelnou.
Zapřel jsem se rukama o zeď, víc na něho vystrčil zadek. Sám jsem dorážel na jeho prsty a mé pohyby pánví jen vedly k tomu, že jsem si to otírání uvnitř sebe užíval ještě víc.
Nesouhlasně jsem zamrčel, když prsty vytáhl. Blížil jsem se k tomu, že se udělám i tak, a můj penis v jeho ruce už nemohl být tvrdší.
Ale když do mě najel… Mé nesouhlasné zamručení se změnilo ve výkřik jeho jména.
Ještě víc jsem se rukama zapřel, abych měl stabilitu, abych mohl Tirovi vycházet vstříc a on do mě tvrdě najíždět.
Tohle nejspíš i potřeboval… Vybít ten adrenalin, který mu určitě ještě pořád lítal v těle.
A já to potřeboval taky. Už jen kvůli tomu, abych zapomněl na ten strach, když jsem nevěděl, co s ním je, a jestli nezůstal v Tristanově domě.
Všechno jsem zapomněl. Ale na jedinou věc ne.
Na Tira, a na to, jak moc je mi s ním dobře, a zvlášť teď, když se blížil můj očekávaný okamžik, kdy jsem měl co dělat se udržet na nohou. Zarazil jsem ruce do zdi, zapříčil jsem se o ni a ztuhnul v momentě, kdy to na mě přišlo.
Nevím, co se dělo kolem mě, ale já si v tuhle chvíli užíval výbuch mého soukromého ohňostroje…

Tiras
Milovat se s tak krásným klukem je o to větší zážitek, když víte, co k němu cítíte.
Efraim byl prostě dokonalý ve všech ohledech. 
Chvilku jsem ho nechával, ať se na mě nabodává sám, chvilku plenil jeho dírku, až to pleskalo, a když jsem cítil, jak se blíží jeho okamžik, ještě jsem zrychlil pohyby i rukou, kterou jsem stále masíroval jeho penis.
Sténal jsem s ním, když prožíval svou chvilku, a tentokrát, i když mě v sobě pevně svíral, jsem nepřestával dorážet, abych mu celý orgasmus o něco více prodloužil. 
Až když jsem cítil, že už mi nemá co dát, jsem naposledy pohladil jeho penis, a pak už ho oběma rukama chytil pořádně za boky, abych dal jeho prdelce, co proto a pořádně ji naplnil.
„Jsi můj malý provokatér, víš to?“ zachraptěl jsem a otočil Efraima k sobě, když jsem se svezl na zem do kleku. 
Hned jsem se mu vpil do rtů a líbal ho, dokud mi nedošel dech.
Teprve až když jsme se oba uklidnili, jsem nás oba umyl, a pak přenesl do ložnice.
Položil jsem Efraima na postel, mapoval prsty jeho tělo, líbal ho na tváře, hruď, občas podráždil bradavky, nebo prstem zajel jen tak do dírky.
„Chci, abys byl šťastný,“ zašeptal jsem mu do rtů po chvíli mazlení a líbání.   
„A o tom, co jsi říkal ve sprše, si ještě zítra promluvíme,“ zabručel jsem a jeho protesty umlčel polibkem.

Efraim
Užil jsem si to, jak snad nikdy.
I když…
Počítám, že tohle budu říkat po každém sexu s Tirem.
A hlavně, když mi řekl, že mě miluje, a já k němu cítím totéž, je to jiné. Mám pocit, jako bych to víc prožíval, víc se mi to líbilo, a víc mi to přinášelo lepší uspokojení.
Nebylo to nic vynuceného, nic hraného. Prostě spontánní, chtěné, a já se i poté, co jsme se svezli na zem, usmíval jak idiot. A i potom, co mě Tir umyl, i potom, když mě vzal do náruče a odnesl do postele.
„Budeme mít mokrou postel,“ zašeptal jsem ochraptěle, když jsme se konečně odtrhli od polibku.
Hladil jsem Tira po zádech, i po jeho pevném zadku, na kterém jsem nechal své ruce spočinout. Občas jsem ho pohladil, občas prohmátl, a sem tam si ho na sebe víc přitiskl.
„Nejraději bych tu zůstal na pořád. Tak jsem šťastný, víš?“ usmál jsem se na něho a líbnul ho na nos.
„Ale… vařil jsem oběd, a ještě nikdo se do toho nepustil. Mají strach, že jsem to asi otrávil…“ postěžoval jsem si a zatvářil se nešťastně.
Z obýváku bylo slyšet, jak se kluci o něčem dohadují. A podle toho, co říkali, tak asi začali hrát poker. A hned na to klaply hlavní dveře a Aria se už hrnula k nim. Prý se jen osprchuje, shodí ze sebe ty děsné hadry a je u nich.
„Vidíš, takhle se vyhýbají tomu, aby pojedli, co jsem uvařil,“ zasmál jsem se.
Myslel jsem však taky na to, že opravdu jim chci pomoct. Nejspíš v ten den., až to nastane, budu sedět tady doma, a užírat se nervozitou, jestli jsou v pořádku a jestli se všichni vrátí.
A nejvíc se budu bát o Tira.
„Miluji tě,“ zašeptal a objal jsem ho nohama i rukama.
„A taky si přeji, abys byl šťastný… se mnou…“

Tiras
Efraimovi vážně úsměv moc slušel. A byl jsem rád, že se už usmívá víc, než když jsem ho poznal.
„Neboj. Tu večeři do nich dostanu, i kdybych jim ji měl narvat do krku,“ zabrblal jsem. „Nikdo nebude odmítat nic, co udělala moje krásná prdelka.“
Hned na to jsem se vrhl na jeho rty, zvláště po posledních slovech a pevném obětí.
„Ještě jim dáme chvilku,“ zachraptěl jsem, vymanil se z Efraimova sevření a otočil nás tak, že jsem seděl zády opřený o zeď za postelí s nohama nataženýma a Efraim obkročmo seděl na mém klíně, zády ke mně.
„Zatanči mi, Efe,“ zachraptěl jsem a na moment si ho přitáhl na hruď, abych ho mohl políbit a rukou sjet do jeho klína, než jsem ho potlačil dopředu, přichytil si ho za boky a naráz vjel do jeho dírky až po kořen.  
„Zatanči mi! Ukaž mi svou sexy tanec! Udělej mě, abych ti mohl vystříkat tu tvou těsnou dírku!“ rozkázal jsem a hned ho několikrát propleskl po zadečku.

Efraim
Políbil jsem Tira, když prohlásil, že všichni povinně sní to, co uvařila jeho krásná prdelka.
Štěně… prdelka…
Tohle mi nejspíš zůstane. Ale nevadilo mi to. Líbilo se mi to, už jen proto, že to bylo řečeno v dobrém, a ne, nějakým slizkým břichatým upoceným klientem.
Když mě Tir posadil na svůj klín, myslím, že jsem svým výkřikem přehlušil ostatní, protože to na chvíli vedle ztichlo.
Natočil jsem hlavu, abych mohl Tira políbit.
„Zatančím ti…“ olízl jsem mu rty a bradu.
Otočil jsem se zpátky a mírně se o Tira opřel. Začal jsem pomalýmy pohyby. Jen jsem pohyboval svými boky a tělem se přitom o Tira otíral. Místy jsem zvedl ruce za hlavu, abych se mu mohl zaháknout za krk, lépe se tak zapřít, a mírně zadeček i nadzvednout, když se můj břišní tanec stupňoval. Jednou rukou jsem mu občas zajel do vlasů, abych je mohl sevřít a přitáhnout si ho pro polibek.
„Vezmi si… Co je… tvoje…“ začal jsem se o něco důrazněji pohybovat a dosedat.
Přitáhl jsem jednu Tirovu ruku dopředu a společně s ním jsem začal třít svou erekci.
Už jen málo chybělo k tomu nejlepšímu…
Vložil jsem do toho vše. Nejen proto, že se to na mě hrnulo doslova sprintem, ale…
Chtěl jsem potěšit Tira.
„Ti-Tire… to… je pro… tebe…“ skoro jsem zaskučel, když to na mě přišlo, a já měl co dělat, abych svůj zadek, své boky udržel v nějakém tempu.

Tiras
V jednu chvíli mě napadlo, že si nechám na strop přidělat zrcadla.
Vidět Efraimův tanec ze všech možných úhlů totiž stálo za to. Nadával jsem s každým jeho pohybem a dosedem, opětoval mu polibky, a jen ho mírně škrábal po zádech nebo bocích, než jsem svou ruku přesunul na jeho penis a podle Efraimových pokynů ho začal třít.
A nejspíš díky tomu, jak se snažil při svém orgasmu pohybovat, jsem to nedal ani já.
Byl tak neuvěřitelně sexy, že se to nedalo ani slovy popsat.
Na moment jsem ho přece jen chytil za boky a třikrát, čtyřikrát do něj prudce najel, a pak už s hlasitými sprostými nadávkami začal plnit jeho zadeček.
„Myslím, že začnu věřit na osud, protože jen díky němu jsem tě nejspíš potkal," zachraptěl jsem, když jsme oba vydýchali ten nával slasti a já si Efraima otočil čelem k sobě, abych ho mohl políbit a podívat se mu do očí.
Ještě chvilku jsme se mazlili a líbali, než mi zakručelo v břiše a já tak s brbláním Efraima pustil, abysme se jen lehce opláchli, oblékli a mohli vylézt z ložnice.
„No konečně! Berte taky ohled na své spolubydlící," zabručel Frank, když jsme se objevili v obýváku.  
„Pořád je to můj barák, takže si můžu dělat, co chci. A teď všichni do kuchyně! Povinně sníte to, co moje prdelka udělala, nebo vám to narvu do krku," zaprskal jsem a zatvářil se výhružně.  
„Já asi hlad nemám-" ozval se Dorian, ale po mém pohledu raději zmlkl a zvedl se z křesla.  
Nakonec se s brbláním všichni přesunuli do kuchyně a Aria odněkud vytáhla balík čili s tím, že si to do jídla musí přidat.
Jen jsem protočil očima, podíval se, co Efraim udělal, a musel konstatovat, že to nevypadá zas tak špatně.
Jen rýži prej dělal Frank, protože ta původní skončila v koši za Efraimového prskání.
A na to nám vypověděl celou vařící příhodu, a samozřejmě nezapomněl několikrát zdůraznit, že to moje štěně umí taky vytasit drápky.
Během jeho líčení se maso ohřálo, takže jsem každému nandal pořádnou porci, a Arii tam přihodil ještě to její slavné čili.
No, nakonec to nebylo tak špatné. Některé kousky masa byly sice tvrdší, jiné se úplně rozpadaly, ale celkově to bylo chuťově dobré, a po prvním opatrném koštování se vzápětí kuchyní neslo spokojené mlaskání a cinkot příborů o talíře.

Efraim
Byla to krása, a když jsme se nakonec dostali z ložnice, byl jsem už úplně v klidu.
Jo, sex je lék na hodně věcí.
Jen jsem nestihl Tira ani pořádně ošetřit, protože jsme se hned na to hrnuli do kuchyně. Všichni to dostali příkazem, a já s obavou, jaké to bude, šel za nimi.
Nechal jsem to na Tirovi, který to zkouknul a ohřál. S napětím jsem čekal, jak se budou ostatní tvářit a jestli to vůbec sní. Sám jsem do jídla skoro nerýpnul, jak jsem byl nervózní. Až teprve cinkání příborů a žádné námitky mě probraly, a konečně jsem se taky pustil do jídla.
Jo, rýži Frank uvařil dobře. Asi řeknu Tirovi, ať mě naučí zacházet s rýžovarem.
„Udělám kávu,“ konečně jsem s úsměvem vstal, když všichni k mé spokojenosti dojedli a nikdo nic nevyhodil. „A uklidím kuchyň, takže můžete jít vedle.“
Vážně jsem byl spokojený a usmíval se jak trdlo. Hned jsem začal sbírat nádobí, a skládat ho do myčky.
„Dones si lékárničku, ať tě můžu ošetřit, na to jsme nějak zapomněli,“ přistoupil jsem k Tirovi, když už myčka hrčela a v kávovaru se připravovala káva.
Když došel s lékárničkou a posadil se, svléknul jsem mu triko a začal mu ošetřovat dodřené záda a ruce, jak jen to šlo. Vzhledem k tomu, že to byly jen oděrky a menší řezné rány, nepotřeboval být celý ovázaný nebo olepený náplastí.
„Dávej na sebe pozor,“ políbil jsem ho mezi lopatky, když jsem konečně skončil.
„Já… pokud se rozhodneš, tak vám rád pomůžu, opravdu. Ale… nejspíš bychom je měli donutit k práci a já vím jak,“ pohlédl jsem k obýváku, kde už zase všichni seděli u pokeru.
„Zahraji si s nimi, a věř mi, že brzy odstoupí ze hry,“ škodolibě jsem se pousmál.
Jo, poker mám rád, a umím ho…

Tiras
Jo, jídlo bylo opravdu dobré. I když to bylo možná způsobené tím, že měli všichni hlad, přesto jsem byl rád, že nikdo neměl námitky a všechno se to snědlo. A já osobně si i pochutnal.
A bylo i na Efraimovi vidět, jak moc ho to těší.
Když uklidil kuchyň a ostatní se zase nahrnuli do obýváku, nechal jsem se ošetřit, a přitom popíjel kafe a pokuřoval.
„No, ne, že by nechtěli pracovat, ale tohle berou jako odreagování,“ přetáhl jsem si Efraima před sebe a políbil ho na hruď. „Ale to neznamená, že bych se rád nepodíval, jak je rozdrtíš. A co se týče tvé pomoci… Udělal jsi toho víc než dost, ale taky vím, jak moc ti na tom záleží, takže souhlasím. Ale rovnou zapomeň na to, že bys s námi jel do terénu. Nikdo sice Rose nezná líp než ty, ale to neznamená, že tě vystavím nebezpečí. Poradíme si i tak. I chlapům jako je Gideon jednou prostě dojde štěstí.“
Zadíval jsem se Efraimovi do očí, aby věděl, že to myslím smrtelně vážně a nemíním o tom diskutovat, a potom, co jsem promnul jeho zadeček, jsem konečně vstal s tím, že se přidáme k těm v obýváku.

Efraim
Věděl jsem, že mě nevezmou zpátky, ale přesto jsem si povzdechl. Na druhou stranu, kdybych tam šel, nevím, jestli bych přímo na místě byl k něčemu platný. Nejspíš bych jen zavazel a dělal problémy.
„Já vím, že nemůžu chtít, aby šli okamžitě pracovat bez přestávky. Že potřebují o odpočinek. Ale mě to prostě nějak žene, aby se to vyřešilo hned. Vím, že to nejde, ale nějak mám pocit, že každá chvilka, kdy se nic neděje je ke škodě. Musím se naučit trpělivosti v některých věcech. Vím, že se tohle nedá uspěchat,“ ještě jsem Tira na moment zastavil a políbil, než jsme vešli do obýváku.
Položil jsem na stůl tác s kávou a hrnky, a usadil se na zemi u stolku.
„Chci hrát s vámi,“ prohlásil jsem a na všechny se podíval, aby věděli, že to myslím vážně.
„Prachy máš?“ podívala se na mě Aria s výmluvným úsměvem.
„Jo, nejdříve polož prachy na stůl,“ zašklebil se Jacob.
„Štěně chce přijít o chechtáky?“ zasmál se Frank dost sebejistě.
Ono… Všichni do jednoho se tvářili sebejistě, a já jsem vážně dostal chuť jim srazit hřebínek.
Ale při zmínce o penězích jsem se na moment zarazil, ale pak jsem vyskočil, zaběhl do ložnice a vzal peníze, co mi dal Tir.
„Nebude to vadit?“ podíval jsem se na něho, když jsem si sedl zpátky a peníze položil na stůl.
Přeci jen to byly peníze od něj a nebyly určeny na hru pokeru. 

Tiras
Jo, taky bych to nejraději vyřešil hned. Ale v tomhle případě rčení, že trpělivost přináší růže, asi platilo dvojnásob.
Věděl jsem, že i když všichni hrají poker a tváří se, že jsou nad věcí, v duchu stejně myslí jen na případ. 
Když se pak k nim Efraim posadil a oni hned zmínili peníze, na moment jsem se zamračil. 
„No, teď ale musíš vyhrát. Jednak proto, abys jim to nandal, a taky proto, že si budu chtít vybrat odměnu," ušklíbl jsem se a zakousl se Efraimovi do krku, když jsem si sedl za něj.
Frank jen protočil očima a řekl něco ve smyslu, že nemusíme furt šoustat jako králíci, ale pak mu Dorian něco pošeptal, a na rtech se mu usadil úchylný škleb. Nejspíš, až odejdou, budu muset sedačku vyhodit.
Když se konečně začalo hrát, i přesto, že jsem neustále Efraima ohrabával, byl během chvíle jasné, kdo to tu vede.
Musím říct, že jsem byl náležitě pyšný, když jim všem sklaplo potom, co je moje prdelka roznesla v zubech hned na začátku.
Za to si taky vysloužil pořádný polibek.
Aria to vzdala jako první s tím, že na tohle nemá a během chvilky zmizela venku.
Hra se pak ke konci změnila v trochu vášnivější, když se i Frank s Dorianem do sebe pustili, až jsem nestačil zírat.
No, každopádně, pokud by jim to vydrželo, byl bych jen rád. Frank už potřeboval někoho, s kým by se mohl usadit.
Caleb se tvářil trochu smutně, nejspíš proto, že sušil, ale podle toho, jak se na něj Frank díval, nejspíš dnes v noci nebude spát sám a Jacob to vyřešil po svém s tím, že se jde projít a provětrat se. Prý mám doma až moc teplo.
„Jsi úžasný, víš to?" zašeptal jsem Efraimovi do ucha, když to nakonec vzdal i Frank s tím, že to moje štěně začíná být pěkně nebezpečné, a pak už se naplno začal věnovat Dorianovi, a nakonec i Calebovi.
„A měli bysme se klidit, nebo za chvilku nás Frank stáhne s sebou,“ zasmál jsem se, když už ti tři byli skoro nazí a očividně je nesralo, že mají diváky.
„Nebo se chceš dívat?" dýchl jsem přesto do Efraimových rtů a moje ruka zajela do jeho kalhot.

Efraim
Jo, být starší, neznamená, že umím všechno.
V duchu jsem se ušklíbl, když to pomalu ostatní začali vzdávat a mě se moje hromádka peněz docela zvětšila.
Od chvíle, kdy jsem utekl z domu, jsem se naučil hodně. A jedna z věcí je, umět blafovat. Ať už při hře v pokeru, co mě naučili mafiáni, ještě když jsem s nimi byl za dobře, nebo v normálním životě.
Jen se nesmím moc vystresovat, ale i tak… Nedonutili mě v Rose, abych jim vyžvanil, jak to s Tirem mám. Nic se ode mne nedozvěděli.
Trochu mi u hry pomohlo i to, že mě Tir nenechal na pokoji. Každou chvíli mě obíral, osahával, olizoval, a ostatní absolutně nemohli odhadnout, jaké karty mám v ruce.
Ale když vypadl i Jacob, a Dorian a Frank se začali věnovat výhradně sobě, a potom k sobě stáhli i Caleba, už jsem se jen usmíval. Byl jsem za Caleba rád, že ho nenechali stranou.
A bylo to snad poprvé, co jsem se mohl dívat já na někoho jiného.
„Chci se dívat,“ vydechl jsem roztřeseně, když Tirova ruka neomylně nahmatala můj penis, pohrál si s mým pytlíkem a prsty se několikrát otřel o mou dírku.
„Pokud… pokud ti to nevadí…“ prohnul jsem se.
Víc jsem se tak o Tira zapřel a vystavil mu tak víc své poklady. Na moment jsem nadzvedl zadek, abych mohl potáhnout tepláky pod něj a on se nemusel trápit v tom těsném prostoru. A já vlastně taky…

Tiras
Jen jsem zabručel, když Efraim vzrušeně vydechl, a pak se mi ještě sám odhalil.
Za pár vteřin byl bez tepláků úplně, seděl s doširoka roztaženýma nohama, a já za podpory chlípných řečí jednou rukou masíroval jeho penis a prsty druhé ruky trápil jeho dírku.
Ani nevím, jestli nás ti tři vůbec vnímali podle toho, jak byli do sebe zakouslí.
Ostatně, Frank to uměl, to se muselo nechat, takže jsem se ani nedivil, že mu propadli. Ale ani my jsme nezůstávali pozadu, za dalších pár vteřin byl Efraim nahý úplně, ležel na zádech s mou hlavou ve svém klíně a prsty v dírce a v momentě, kdy se udělal nejspíš přehlušil i ty tři.
Pak jsem si ho vzal na stojáka, tak, aby ho ti tři pěkně viděli, protože teď už nás začali vnímat, avšak nikomu z nich jsem nedovolil, aby mi na Efraima sáhli. Mohli se pouze dívat.
A že to stálo za to. Kdejaký pornoherec by nám mohl závidět. Ale nakonec jsem se i s Efraimem přesunul do ložnice, protože jsem chtěl i trochu soukromí.
Vlastně ani nevím, kdy jsem šel spát. Zato ráno jsem vstával s dobrým pocitem, jako už dlouho ne.
Efraim se ke mně tulil, a mě to znovu nedalo.
„Chci si zašukat, moje krásná, úchylná prdelko,“ zachraptěl jsem mu do ucha a ožužlal ho. „Roztáhni pěkně nožky, ať můžu zajet do tvé těsné dírky a vystříkat ji.“
Už včera jsem zjistil, jak úchylné řeči na Efraima působí, čehož jsem samozřejmě s chutí využil.

Efraim
Tir neodmítl. A divil bych se, kdyby ano. Zjistil jsem, že je stejný jako já.
Někdo by možná mohl namítnout, že mám praxi, že jsem šlapka, a tohle je pro mne normální.
Ale jsem taky jen člověk se svými vlastními touhami a choutkami.
A i když tohle bývalo součástí mé práce, tentokrát to je jiné.
Dělám to proto, že chci. Protože se mi to líbí, a líbí se mi to hlavně kvůli tomu, že mě do toho nikdo nenutí a dělám to s člověkem, kterého miluji.
A on je na stejné vlně, a navíc…
Snad jen Frank se mu může rovnat. Nepoznal jsem za svou kariéru šlapky takového samce, jako je Tir nebo Frank. A že jich mou postelí prošlo opravdu hodně…
Díval jsem se na ty tři, jak se k sobě mají. Ale jen do chvíle, kdy mě Tir dostal do stavu, ve kterém jsem už nevnímal nic. Jen jeho…
Vzpamatoval jsem se snad až v ložnici.
Nechápal jsem, jak to může takhle zvládat a pořád nemá dost. A jen co jsme se trochu vyspali, už mě na krku šimral jeho dech, a u ucha jsem slyšel jeho šeptaná slova plná perverzností, které mě okamžitě probraly a ani jsem neotevřel oči, a už jsem roztáhl nohy a netrpělivě se mu nastavil, aby mohl hezky protáhnout mou dírku…
„Teda… už od první chvíle jsem si říkal, že jsi fakt samec, ale tohle…“ krátce jsem se zasmál, když jsme už později stáli ve sprše a dávali se do kupy. „S takovou ani neudělám zkoušky, protože mám pocit, že jsem pořád v posteli… s tebou…“ zahrábnul jsem prsty do jeho mokrých vlasů a přitáhl si ho pro polibek.
„Můžu dostat taky jednu?“ ozvala se najednou Aria až moc blízko, a já leknutím od Tira odskočil.
Šokovaně jsem hleděl na její nahé tělo a nebyl schopen slova.
„Hele, jako ani jedna koupelna není volná, a vedle jsou v ní tři, takže se přidám k vám. Ale pokud jste už umytí, tak mi udělejte prostor, prdelky,“ pleskla nás oba po zadku.
Tak takhle ženská mě nepřestane překvapovat. Aniž by se pozastavila nad tím, že tam jsme, že jsme nazí, a můžeme dělat, kdo ví co, popadla houbu a sprcháč a začala se mýt…

Tiras
Efraim se samozřejmě nenechal dvakrát pobízet a za chvilku už jsem spokojeně oddechoval.
A nejen já. Po jeho slovech ve sprše jsem se zasmál, ale ani jsem nestihl zareagovat, když se tam zjevila Aria.
„Kurva, Ario! Co kdybysme tu šukali?" zařval jsem na ni a schoval Efraima za záda, aby mi ho neočumovala.
„Ty naděláš. Se taky můžu podívat, ne?" protočila očima a s úšklebkem si mě prohlédla od hlavy až k patě.
„No, škoda, že nejsi na ženské, dala bych si říct,“ zasmála se.
Pak se dál věnovala mytí, zatímco já jsem s brbláním a nadávkami popadl Efraima, zabalil ho do deky, že mu nevykukovala ani hlava, a pak celý ten kokon odnesl do ložnice.
„Nemám rád, když tě očumuje někdo, kdo nechci," zabručel jsem, když jsem ho vymotal, aby se mi neudusil, a pak ho políbil. „No, a co se týče té věci, tak mám rád sex, ale to, že chci pořád šukat, tak za to můžeš ty, protože jsi strašně sexy, a máš hrozně krásný zadeček, a to je moje slabost."
Zakřenil jsem se, otočil ho zády k sobě, a pak ty dvě krásné polokoule pomačkal a pokousal, než jsem Efraima otočil zase čelem k sobě a vrhl se mu na rty.
O půl hodiny později už jsme se konečně vyhrabali z ložnice, abysme si udělali snídani, dali kafe, a pak se pomalu přesunuli do pracovny.
Bylo potřeba sdělit si všechno, co jsme za předešlý den zjistili a nestihli si to říct, a taky, abysme se posunuli dopředu.
Zábava skončila, teď nastala práce. A vzhledem k tomu, že jsem výbuch přežil, bude zapotřebí zaútočit co nejdřív, abysme jim ukázali, co dokážeme, a že nasrat nás, nebyl zrovna ten nejlepší nápad.

Efraim
Myslím, že jsem se smál ještě i v kuchyni, když jsem si vzpomněl na to, jak mě Tir rychle zabalil, aby mě Aria neviděla. A když mi znovu pomačkal a opusinkoval zadek, tak snad poprvé jsem byl na svou postavu náležitě pyšný.
Byl jsem rád, že se Tirovi líbím a splňuji jeho představy o kráse.
Snídani jsme tak nějak slepili společně. Ale při pohledu do lednice mi bylo jasné, že brzy budeme držet hladovku, pokud nepůjdeme nakoupit.
Ale tak den ještě vydržíme, a já je nechtěl teď zdržovat od práce.
Když se všichni usadili v obýváku, kde byl větší prostor než v pracovně, na chvíli jsem vyšel ven na zahradu, posadil se s kávou a cigaretou pod pergolou, a přemýšlel, jak to všechno bude dál.
Vážně jsem chtěl tu školu udělat, chtěl jsem zůstat s Tirem, chtěl jsem, aby to špatné už jednou pro vždy skončilo.
A hlavně moc jsem si přál, aby se nikomu nic nestalo. Aby všechno prostě dopadlo dobře.
Po chvíli jsem zamáčkl nedopalek do popelníku, sebral nedopité kafe a šel zpátky do domu. Zastavil jsem se u dveří, opřel se o futra a chvilku je pozoroval.
Všichni mi tak nějak přirostli k srdci. A já nikdy opravdové přátelé neměl.
„Rád… rád bych vám pomohl, jak jen to jde,“ ozval jsem se opatrně ode dveří.

Tiras
Jo, takhle spokojeného Efraima bych chtěl vidět pořád. A doufal jsem, že uvidím. I proto jsem to chtěl už mít za sebou. Ale nebylo to jen kvůli němu. Bylo to i kvůli mně a ostatním, kteří měli taky své životy, a já je nemohl dlouho zdržovat, i když samozřejmě do teď nikdo nic neřekl.
Vylíčil jsem jim, co se stalo u Tristana v domě, Jacob s Calebem a Dorianem, pak vypověděli, co zjistili o Rose, a Aria potvrdila, že sedm z dvanácti vytipovaných bude svědčit u soudu, nebo bude stát za námi, pokud se něco přihodí. To bylo víc než dobré, popravdě, nečekal jsem ani polovinu, že by souhlasila. Strach je prostě příliš velký pán.
Když jsme se posunuli dál a znovu se zabrali do mapy Rose a uvažovali nad tím, co by kdo měl udělat a jak se tam dostat, ozval se ode dveří Efraim.
Pokynul jsem mu rukou a pustil ho do křesla, zatímco já si sedl na opěrku.
„Podle mého," pokračoval jsem tam, kde jsem skončil, než se objevil Efraim, „nás stejně čekají, takže zase přehnaně opatrní být nemusíme. Ale ani to nesmíme uspěchat, protože na nás můžou nastražit nějakou past. Nemá cenu nějak hluboce nad celou věcí přemýšlet. Musíme si však utřídit body a priority, podle kterých půjdeme. Nevíme, jak to vypadá u Grega v kanceláři a ani v suterénu. Jediné, co máme, je samotné rozmístění vily. Můžeme jen doufat, že důkazy jsou stále v Rose a nemá je Gideon nebo Greg u sebe doma nebo někde jinde. Vědí, že jim dýcháme na záda. Vědí o nás a udělají cokoliv, aby nás zastavili. Můj plán je ten, že by Caleb zůstal tady s Efraimem a řídil nás na dálku. Jacob bude všechno sledovat z venku, někde na vhodném odstřelovacím místě. Aria odvede pozornost. Frank a Dorian se postarají o překážky, a já zkusím najít ty důkazy."
Nebyl to nic moc plán, ale aspoň něco.
„Efe," otočil jsem se na něj, „na cokoliv si vzpomeneš, i na drobnost, která ti přijde zbytečná, tak nám řekni. Zkus nám znovu říct, rozložení vily a zvyky těch, co v ní bydlí. Všechno může být důležité, ano?"

Efraim
Byl jsem rád, když mě přizvali k práci. 
Poslouchal jsem ho a překvapeně se podíval na Jacoba, když byla řeč o krytí odstřelovačem. Neřekl bych to do něj. Ale neřekl bych do většiny tady, snad kromě Tira a Franka, že dělají takovou práci.
Ještě jednou jsem jim sdělil, jak fungují směny v baru, kdo se, s kým střídá, akorát jsem nevěděl, s kým má teď Peter směnu na baru, když tam nejsem. Podle dnů, a jestli jsem si to dobře pamatoval, tak by Peter měl být teď tři dny za sebou právě dopoledne na baru.
I když to vypadá, že by z tama člověk mohl utéct, když je právě tam, není tomu tak.
Všichni, kdo tam pracují, jsou hlídaní, a nejen ochrankou, ale i kamerami. Pamatoval jsem si, jak jednou chtěla jedna z holek utéct. Chytli za prvním rohem, a to tenkrát bylo na baru hodně lidí a mohla by se mezi nimi ztratit.
A pak, když přišla řeč na holky, vzpomněl jsem si na jednu věc.
„Nevím, jestli ji Greg miluje, nebo se mu jen líbí do postele, ale je tam Lilia. Má svůj samostatný pokoj, a Greg u ní často bývá. Je ve White Rose právě proto, aby ji měl Greg pod dohledem a mohl za ní kdykoliv dojít. Dokonce u ní i párkrát přespal, nebo u ní zůstal a čekal, až se vrátí z práce. Vím, že ji občas kupoval dárky a má největší pokoj. Greg nás sice trestal, podle mě je bisexuál, ale upřednostňuje právě holky. A taky, všichni mají k Lilia zakázané jít. Pouze on, a případně Valeria nebo uklízečka tam může…“

Tiras
Pozorně jsme poslouchali Efraima a zapisovali si každé jeho slovo. I maličkost pro nás mohla být důležitá. A když pak zmínil možnou Gregovu milenku, všichni jsme kývali hlavami.
Tohle by pro nás mohlo být důležité.
Sice jsme defacto naplánováno, kde, kdo bude, co bude dělat, měli jsme zakreslenou mapu s důležitými body, věděli zhruba, kolik lidí se v Rose pohybuje, ale když je člověk uvolněný a v pohodě, vybaví se mu i zdánlivé maličkosti, které by mohly být zásadní.
„Teď mě napadlo,“ ozval se Caleb.
„Sice máme jména nebo přezdívky, ale k většině z nich nemáme tváře. Myslíš, že bys je mohl Arii popsat? Je velmi dobrá kreslířka a nám by to pomohlo,“ otočil se na Efraima a já si zamyšleně promnul bradu.
„To není špatný nápad. Ušetřilo by nám to spoustu práce. Ale záleží na tobě. Nechci tě do ničeho nutit,“ chytl jsem Efraima za ruku a pousmál se.
Tušil jsem, jak těžké to pro něj nejspíš je, si tohle všechno neustále připomínat našimi dotazy.
I když byl cenný zdroj informací, teď bych ho k ničemu, co by mu mohlo ublížit, nenutil.

Efraim
Tirova žádost mě celkem překvapila, ale pak jsem si uvědomil, že fotky můžou mít tak možná Grega nebo Gideona, nebo jejich chlapů, pokud ví, o koho jde. Ale podobu šlapek z Rose mít nebudou. A některých dalších zaměstnanců, jako například Valerie nebo uklízeček…
Naklonil jsem se nad plán budovy a zamyslel se.
„Tyhle pokoje v druhém patře jsou opravdu jen pro klienty, tenhle je výhradně Petera, v těchto se střídají klienti i šlapky, ukázal jsem na pět dalších. „Tenhle je… tenhle byl výhradně můj, tady mě chtěli zabít…“
Na moment jsem se musel odmlčet, když jsem si vzpomněl, jak jsem tam seděl na zemi a hleděl na Corderovu mrtvolu a třásl se strachy, že je to moje poslední hodinka.
„Tady na třetím patře, tohle byl můj pokoj, nejspíš tam někoho nastěhovali, nebo ho nechali prázdný, ale to nevím určitě. Petera poznáte jednoduše, stačí zajít do baru White Rose. Obsluhuje a Caleb ho už viděl. V tomhle apartmánu bydlí Gregova milenka, je vysoká podle odhadu asi 180 cm, tmavě hnědé, vlnité vlasy, hispánský typ, ale ne úplně čistý, má tmavé oči…“
Začal jsem vyjmenovávat jednotlivé obyvatele pokojů, kde, kdo bydlí a jak vypadá, aby si mohli udělat lepší obrázek.
Aria se mě ptala na doplňující informace ohledně jejich vzhledu. Zabralo to nějaký čas, ale nakonec jsem jen užasle zíral na to, jak se přede mnou zjevují podobizny, a musel jsem uznat, že bych je podle toho i poznal. Včetně uklízeček.
Ale byl jsem po tom všem tak utahaný, že jsem se schoulil v křesle do klubíčka, a všechny jsem pak už sledoval z posledních sil, a jejich hlasy mi začaly postupně splývat a ztrácet se.