Efraim
Když jsem domluvil, na chvilku bylo ticho, ale pak si Aria vzala slovo, a společně s Calebem začali vybírat lidi, kteří by stáli za zmínku. Synáčky bohatých rodičů vynechali. Nic neznamenají. Jen mají spoustu prachů a žádnou zodpovědnost.
Úkosem jsem se podíval na Tira, když Jacob zmínil Tristana. A v tu chvíli nastalo na moment tíživé ticho.
Ale pak se po Tirasově odpovědi Frank rozčílil. Sice se hned uklidnil, ale i tak to stačilo na to, aby se nervnul i Tir.
Vyskočil jsem na nohy, když najednou odešel. Tohle bývá moje specialita, odněkud utéct…
Frank se mě snažil zastavit, ale já věděl své. Viděl jsem Tira, jak ho to zasáhlo, když se o Tristanovi dozvěděl.
Otočil jsem se ke dveřím, a pak si nakonec sednul zpátky.
„Já… není mi to příjemné… o tom mluvit… Ale… chci abyste věděli, co je vlastně Tristan zač,“ promluvil jsem do naprostého ticha.
Teď, když tu Tir nebyl, mohl jsem o něm mluvit beze strachu, že se zase rozčílí. A já jim všechno řekl. I to, co mi udělal naposled. Ukázal jsem jim i jizvy na těle, které nebyly jen od Grega nebo Gideona, ale spousta jich byla i od Tristana. Řekl jsem jim, co se stalo v restauraci, než jsme přepadli Franka u něho doma…
A když jsem skončil, Aria byla první, kdo ke mně přiskočil a rvala mi kapesník až málem do nosu, protože mi tekly slzy, aniž bych si to uvědomil.
Ale ulevilo se mi. Už jsem o tom mluvil s Tirem, ale teď to bylo jiné.
„Pokud jsi to zvládl říct nám, měl bys zvládnout soud, pokud k tomu dojde. Podpoříme tě,“ odstrčil Caleb Arii, která mi visela kolem krku, a sám mě objal.
Vážně se mi ulevilo. A už jsem se přestal stydět i před Calebem.
„Já… jdu za Tirem,“ vysmrkal jsem se a vymanil se z Calebova objetí.
Konečně mě nechali jít. Nevěděl jsem, kde je. Kuchyň byla prázdná, ale když už jsem tam byl, nakrájel jsem zbytek bábovky na talířek. Nalil jsem mléko do dvou sklenic, a všechno to naskládal na tác.
Nejspíš bude v ložnici.
Trochu s obtížemi jsem s tím vešel do ložnice a nohou za sebou zabouchnul dveře.
„Nesu ti něco dobrého, víš, pekl jsem to s jedním sexy chlapem, a chtěl bych, abys ochutnal. Ostatní to skoro snědli, tak už nesu jen zbytky,“ došel jsem k posteli a položil táce vedle ležícího Tira.
„Nechci, aby ses zlobil, nemysleli to zle,“ naklonil jsem se nad Tirem a políbil ho na rty. „Nezlob se na ně, prosím.“
Tiras
Myslel jsem si, že si zajdu pro to kafe, ale nakonec jsem skončil v ložnici, kde jsem sebou plácnul na postel a zíral do stropu.
Věděl jsem, že má Frank pravdu. Nesmím se nechat ovlivnit emocemi. Už tak jsem se neovládl v té restauraci a mohlo to dopadnout mnohem hůř.
Emoce musely jít stranou. Ale lehko se to říká, když...
Přemýšlel jsem, co by teď udělal Shay, kdyby tu byl. Jo, ten byl vždycky v klidu a snažil se věci řešit s rozvahou. Často usměrňoval i mě a já si z něj pak dělal srandu, že nevím, kdo z nás dvou je starší.
Bolelo to. Opravdu, že jo. Když se dozvíte, že to, proti čemu a za co několik let bojujete, pak vlastně zničí člověk, kterému jste nejvíc důvěřovali.
Povzdechl jsem si a úplně přeslechl, že někdo vešel do ložnice, dokud Efraim nepromluvil, a pak si přisedl na postel.
Zadíval jsem se na něho a opřel se o loket. Druhou ruku jsem natáhl a dlaň položil na jeho tvář.
„Plakal jsi,“ zašeptal jsem, a pak si ho stáhl na sebe. „Rád bych toho sexy chlapa potkal. Představíš mě někdy?“
Zabručel jsem po chvíli, kdy jsem se i s Efraimem posadil a mrkl na tác, který položil na postel.
Ulomil jsem kousek bábovky, vložil ji Efraimovi mezi rty a zbytek slízl sám.
Díval jsem se mu do očí, krmil jeho i sebe bábovkou a přemýšlel nad vším, co se stalo od chvíle, když jsem ho potkal.
Tohoto kluka s modrýma očima, plnými rty a trochu dívčími rysy.
Něco se ve mně hnulo a já netušil, co se to se mnou děje.
„Já…“ zašeptal jsem, ale pak se raději svými rty přitiskl a jeho.
Prsty jsem vjel do Efraimových vlasů, abych mohl polibek prohloubit, ale tentokrát v tom nebyl chtíč ani vášeň, ale něco, co jsem nedokázal popsat a vyslovit. Byly to city, které se ve mně bouřily a já je nedokázal usměrnit.
Efraim
Přivřel jsem oči, když se dotkl mé tváře.
Ten dotek byl příjemně hřejivý, a já zas pocítil ten zvláštní pocit, který vždycky, nebo aspoň poslední dobou mám, když se mě dotkne. A není o to nějaké touze nebo chtíči.
Nechal jsem se krmit bábovkou, a byl jsem rád, že se Tir už nezlobí. Teda aspoň ne navenek.
Jen jsem mrknul, kde je tác, abych nerozlil mléko, a pak se pohodlně uvelebil na Tirovi.
Bylo mi tak opravdu moc dobře.
A jeho polibek chutnal sladce, po čokoládové bábovce.
Neodolal jsem a políbil jsem ho tentokrát já.
Nevím, jestli je to tím, že se obávám toho, co bude, až to všechno skončí, nebo tím, že právě nechci, aby to skončilo tak brzy, a já s ním mohl zůstat o něco déle.
Ale určitý smutek z toho, že se naše cesty nejspíš brzy rozejdou, mě na chvilku přepadl, a já ho znovu utopil v dalším polibku.
„Určitě ti toho sexy chlapa brzy představím. Je moc krásný, a já jsem moc rád, že jsem ho poznal. Zamiloval jsem se do něho,“ řekl jsem šeptem, když jsme se přestali líbat.
Tiras
Ani Efraim se nedržel zpátky a vracel mi polibky, které chutnaly sladce, nejen díky té bábovce.
Na moment mi připadal trochu jiný
„Fakt je sexy a krásný? No, to jsem fakt- Cože?!“ zařval jsem najednou, jak mi došla všechna Efraimova slova a prudce se posadil, čímž jsem převrhl sklenice s mlékem.
„Kurva, mléko!“ zařval jsem znovu a snažil se zabránit katastrofě. Naštěstí toho na posteli moc neskončilo, většina zůstala na tácu, který jsem opatrně vzal se přendal na stolek.
Pak jsem se vrátil k Efraimovi a myslím, že jsem na něj chvilku zíral s otevřenou pusou.
Nebylo to první vyznání, které jsem od někoho uslyšel, ale první, které jsem bral naprosto vážně a taky první, které mě úplně odrovnalo.
„To je…“ vydechl jsem konečně po chvíli.
„Je to mrzout a bručoun, rychle se naštve, je nepořádný, hulí jak fabrika, taky si rád vypije, není to žádný svatoušek a o jeho minulosti ani nemluvě. Někdo takový ti opravdu stačí?“ zeptal jsem se, pousmál se a položil znovu dlaň na Efraimovu tvář.
Pak jsem se přiblížil a jen lehce se rty otřel o ty jeho a na moment tak zůstal.
„Znám kluka, co mi popletl hlavu, i když jsem to neměl v plánu. Je krásný, chytrý, sexy, má úžasnou prdelku a sex s ním je neuvěřitelný. Ublížil jsem mu, ale pak si uvědomil, že ho chci chránit, že chci být s ním, vidět, jak se usmívá, jak je šťastný, chci mu otírat slzy, pokud bude smutný. Je to silný bojovník, se kterým se život nemazlil, ale on se i přesto snaží postavit na nohy. Chci mu podat ruku a navést ho správným směrem. Neznáš ho náhodou?“ šeptal jsem do jeho rtů a zároveň se mu díval do očí.
Efraim
Lekl jsem se, když najednou Tir vykřikl, a dokonce se mi zdálo, že na chvíli utichly i hlasy z obýváku, které k nám tlumeně přicházely skrz zavřené dveře.
Jen jsem doufal, že nikdo z nich nevletí do ložnice, aby zjistili, co se vlastně stalo.
Ale to všechno jsem zahodil za hlavu okamžitě, jakmile Tir promluvil.
Pozorně jsem ho poslouchal. Při prvních slovech jsem se začervenal, při úžasné prdelce jsem se usmál. A při posledních jeho slovech jsem rychle zamrkal, jak se mi do očí natlačily slzy dojetí a štěstí.
Neřekl mi, že mě miluje. To ani po něm nemůžu chtít. Ale tohle, co řekl, mi bohatě stačí, abych se cítil šťastný. Možná to je jeho vyznání lásky. Možná není. Ale pro teď si to budu myslet, a budu nejspokojenější člověk pod sluncem.
Zapřel jsem se o něj, abych ho ze sebe odstrčil. Zvedl jsem se, podal jsem mu ruku a vytáhl ho na nohy.
„Pojď, něco ti ukážu,“ táhl jsem ho za sebou do koupelny, kde jsme se zastavili před velkým zrcadlem.
„To je on, ten sexy chlap, o kterém jsem ti vyprávěl,“ postavil jsem se vedle něho a ukázal jsem na jeho odraz v zrcadle.
Tiras
Efraimovi sluší, když se červená a zároveň usmívá.
Když mě od sebe odstrčil, trochu jsem se lekl, ale on mě pak popadl za ruku a odtáhl do koupelny.
Zadíval jsem se skepticky na svůj obraz v zrcadle a promnul si bradu.
„Nazdar sexy chlape,“ mávl jsem na svůj obraz. „Dovol, abych ti někoho představil.“
Strhl jsem Efraima k sobě a postavil ho před sebe.
„Krásný,“ ukázal jsem na tvář.
„Chytrý,“ poklepal mu na hlavu.
„Sexy,“ přejel rukou po jeho hrudi až ke klínu.
„A…“ otočil jsem Efraima čelem k sobě, stáhl mu kalhoty pod zadek a pak mu pomačkal půlky, „s dokonalou prdelkou.“
Po svých slovech jsem se naklonil, přitiskl se mu na rty a zase ho vystrkal ven z koupelny do ložnice, kde jsem ho povalil na postel.
„Vydrž, chvilku,“ líbnul jsem ho na špičku nosu a vyletěl z ložnice.
„Musíme si s Efraimem o něčem promluvit. V ložnici. Jestli tam někdo vejde, zabiju ho,“ seřval jsem všechny v obyváku na jednu hromadu, a než stačili pípnout, zase jsem za sebou práskl dveřma, a pak je ještě raději i zamknul.
Hodil jsem šipku do postele a hned se vrhnul na Efraima, který byl vzápětí bez oblečení.
„Musíme sexy chlapa blíž seznámit s úžasnou prdelkou,“ ušklíbl jsem se a začal okupovat Efraimovo tělo.
Efraim
Můj úsměv se o dost rozšířil, když na sebe Tir zamával do zrcadla a pozdravil sám sebe.
Byl vážně k sežrání. Ale pak, když mě šoupnul před sebe a začal mi představovat mě…
Tak nejen že mi úsměv doslova přimrznul k obličeji, ale ještě jsem se ke všemu začal víc červenat.
Až jsem se sám podivil.
A ten úsměv mi vydržel i do ložnice, kde jsem skončil na posteli a jen se díval na Tirovy záda, když vyletěl z ložnice, něco na ostatní v obýváku zahulákal a pak se vrátil zpátky.
Ani jsem si nestačil natáhnout kalhoty zpátky na zadek. Ale on mě z nich stejně nakonec svléknul tak rychle, že jsem nestačil ani mrknout.
A tak, když se na mě pak vrhnul, že musí sexy chlapa seznámit s úžasnou prdelkou, trochu jsem ho potlačil, protočil jsem se pod ním na břicho a vystrčil na něho svůj holý zadek.
Podsunul jsem pod sebe ruce a trochu kolena, abych na něho zadeček mohl hezky vyšpulit. Penis mi začínal nabíhat závratnou rychlostí, a otírání o mé stehna mě ještě víc vzrušovalo, zvlášť když můj holý zadek trčel proti Tirovi.
„Prosím… seznam se…“ zachraptěl jsem a jen pootočil hlavu a přes rameno se na Tira podíval v očekávání toho, co přijde.
Tiras
Zafuněl jsem, když se Efraim pode mnou protočil a vyšpulil na mě svůj zadeček.
Chvilku jsem se jen kochal tím nádherný pohledem, než jsem se sklonil a otřel se o tu nádheru tváří.
„Ahoj, levá," políbil jsem levou půlku.
„Ahoj, pravá," políbil pravou půlku, a pak po nich přejel prsty.
Palci jsem přejel po ryze, trochu od sebe ty krásné polokoule odtáhl a pomačkal.
„Strašně rád vás poznávám. Není větší krásy, a myslím, že si zasloužíte speciální zacházení," pohladil
jsem obě půlky jazykem, pak je mírně propleskl, než jsem je od sebe znovu roztáhl, tentokrát pořádně, aby se mi ukázalo i to ostatní.
Zálibně jsem se zadíval na dírku a lehce na ni foukl.
„A jaký poklad ukrýváte. Krásnou chvějící se dírku, tak těsnou, že mám na ni pořád chuť," po svých slovech jsem se sklonil, podráždil kůžičku i hráz špičkou jazyka, a pak zajel dovnitř a pořádně v ní zakmital jazykem.
Natáhl jsem se pro gel v nočním stolku, nabral ho na jeden prst a přiložil ho k dírce.
„A ještě uvnitř je jeden poklad, který ukrýváte. Myslím, že je..." pomalu jsem vjel prstem dovnitř a jako by mimochodem se otřel o to správné místečko.
„…tady to je..." zašeptal jsem a několikrát přirazil, než jsem prst zase vytáhl, a pak půlky prohnětl.
Jen na vteřinu jsem Efraima pustil, abych se svlékl a znovu sevřel jeho zadeček.
„A je tu ještě někdo, kdo by se s úžasnou prdelkou chtěl seznámit," zachraptěl jsem a penisem se otevřel o půlky, stejně jako o hráz mezi nimi.
„Ale vůbec nevím, jestli se prdelka chce seznámit,“ zafňukal jsem na oko, a špičkou penisu přejel po dírce, než jsem se zase odtáhl.
Efraim
Mít na Tira takhle vystrčený zadeček a nechat ho, ať si s ním dělá, co chce, bylo neskutečně vzrušující.
I přes to jsem se pousmál, když se s ním začal seznamovat. Po každém polibku jsem jen přivřel oči, a po jeho proplesknutí jsem slabě zasténal, jak to násobilo mé vzrušení.
Byl jsem naprosto v jeho moci a chtěl jsem, aby to tak i zůstalo. Aby mi ukázal, že on je ten, kdo tu má navrch. Miloval jsem jeho dominanci. To, jak si mě bral, jak ukazoval, že on je ten lovec, a já jeho kořist. Že on je ten, kdo tady poroučí a já se mu musím podvolit.
Mé steny už nebyly slabé, tiché, spíš se stupňovaly, když do mě vsunul prst a brzy i začal dorážet na mou prostatu tak, že jsem měl co dělat, abych se udržel v téhle pozici naprosté podřazenosti.
Svíral jsem pod sebou prostěradlo, a doslova jsem slintal do polštáře, jak jsem na něho začínal být nadržený.
A co teprve, když jsem ucítil na dírce jeho horký, jemný žalud, když se o ni začal otírat svou erekcí.
„Tire…“ zaúpěl jsem polohlasně. „Tirasi, prosím… nech… nech ho… seznámit… chci ho… v sobě… prosím…“
Ještě víc jsem našpulil zadek, víc jsem ho vystrčil na Tira a pohnul s ním jeho směrem, ve snaze najít tu jeho část těla, kterou jsem tak strašně toužil mít v sobě.
Tiras
Odfukoval jsem jako parní lokomotiva, protože tohle se nedalo zvládnout v klidu.
To, jak Efraim dával najevo, že já jsem tu ten pán, ten lovec a on moje kořist, bylo nesmírně vzrušující, i přesto, že už jsem to tolikrát zažil.
Ale u něj… u něj to bylo úplně jiné. Víc sexy, víc všechno.
Byl jsem z něj úplně mimo.
A co teprve, když tak krásně sténal. Neměl jsem rád ani tiché myšky, co jednou hekly, když se udělali, ale ani jsem neměl rád ty, co řvali, sotva na ně člověk sáhl a mysleli si, jak strašně sexy to je. Těžko to může být sexy, když v polovině šoustání jste už hluší jak patroni.
Ale Efraimův hlas… I když normálně mluví, tak ho má jemný, melodický, ale když sténá, je to jako afrodiziakum a chcete ho víc a víc.
„Efe…“ zavrčel jsem na něj, když vyslovil svou žádost a pevně ho chytil za boky, abych mu zabránil v dalším pohybu.
Ještě jsem ho chtěl podráždit. Ještě chvilku…
Až teprve, když i já dosáhl svých hranic, zprudka jsem do něj najel až po kořen, úplně jsem ho natlačil na matraci, chytil mu ruce a natáhl je nad jeho hlavu.
Zapřel jsem se, abych měl větší stabilitu, a pak už mi nic nebránilo v tom, abych si bral Efraimův zadeček rychle a tvrdě. Jeho dírka byla díky této poloze ještě víc stažená, takže jsem mohl intenzivněji masírovat jeho stěny, stejně jako to kouzelné místečko.
V jednu chvíli jsem na něj skoro i nalehl, aby to pocítil mnohem víc a přidal na tempu, jak se blížil nejen můj konec, ale i ten Efraimův.
Efraim
Věděl jsem, že tohle nebude mít dlouhého trvání. Tir mě dokázal rozpálit jako nikdo jiný. Prostě to uměl. Měl to vrozené, aniž by si to možná uvědomoval.
Nastavil jsem se proti jeho přírazům a víc se zapřel rukama zapřel o pelest, abych jeho nájezdy ustál.
Nabíral mě zezadu opravdu jako svou kořist. Mohl jsem se jen držet, přivírat oči a sténat slastí, která mě čím dál víc pohlcovala.
Mé nohy byly uvězněné mezi jeho, a to ještě víc zintenzivnilo ten prožitek. Ten pocit mé podřazenosti vůči němu, kdy jsem se nemohl ani uhnout, či se posunout, a jen přijímat to blaho, které mi dopřával.
Musel jsem se pevně držet, a nedokázal tak pod sebe ani podsunout ruku, abych se chopil svého problému, který už se stával ne větším, ale maximálním.
Doslova jsem se celý roztřásl jak osika, když to na mě přicházelo, jak lavina utržená z převisu.
Celé tělo, zvlášť mé rozdrážděné bradavky, citlivě reagovaly na otírání o matraci při každém pohybu. Můj penis se třel o prostěradlo a mé břicho v rytmu jeho přírazů, a já to všechno doprovázel svými hlasovými projevy, které jsem v sobě prostě nedokázal zadržet.
Můj zadek zažíval ty nejlepší chvíle za celý den, a já si to prostě jen užíval…
A doufal jsem, že Tir taky.
Pootočil jsem místy hlavu, abych se na Tira mohl podívat, aspoň ve chvílích, kdy jsem to zvládal.
A pak… Najednou to přišlo jako blesk z čistého nebe.
Zvedl jsem prudce hlavu, trhaně se nahlas několikrát nadechl, a svůj strnulý pohled upřel do stěny před sebou. Moje ruce mi ztuhly v křeči, když jsem se se vší silou zapřel o pelest, a doslova se narazil na Tirův penis. A to byl snad jediný pohyb, kterého jsem na pár vteřin byl schopný.
Aniž bych na sebe jedinkrát sáhnul, najednou mým tělem proletěl spalující, doslova omračující pocit, po kterém se mi stáhly varlata, zacukalo mi v penisu, a pak už jen následovaly jednotlivé výstřiky mého sperma, které mokřilo prostěradlo pode mnou a roztíralo se o mé břicho při každém dalším Tirově prudkém přírazu. Ložnicí se neslo mé táhlé sténání, které střídalo volání Tirova jména, a když jsem pak zarazil tvář do polštáře, přecházelo v tiché kňučení, jak moc jsem prožíval své vyvrcholení.
Tiras
Nemyslel jsem si, že by mě v sexu ještě něco překvapilo. Zvláště ne s někým, s kým jsem už šoustal.
Jo, mé pravidlo nejít s nikým dvakrát do postele jsem u Efraima porušil a doplatil na to. Měl mě omotaného kolem prstu. Dokonale.
Čím víc sténal tím víc jsem přirážel, jak moc jsem chtěl cítit a vnímat jeho uspokojení.
Byl jsem z něj úplně v prdeli, zvláště, když se na mě občas podíval přes rameno.
Jako by mě tím vyzval, ať ještě víc přidám.
A tak jsem to udělal. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat.
„Kurva, Efe!“ zařval jsem, když se na mě narazil a sevřel v sobě tak moc, až se mi zatmělo před očima.
Musel jsem na pár vteřin i úplně zastavit své pohyby, abych to vůbec rozchodil, jak moc mě to vzalo.
A nejspíš i proto jsem Efraima velmi brzy následoval.
Hlasitými vzdechy, nehty zarytými do jeho boků i jemnými nebo tvrdšími kousanci do krku, ramen, zad i paží jsem Efraimovi dával najevo, jak zatraceně dobře mi je, když jsem začal plnit jeho zadeček svou nadílkou. Pořád jsem se snažil přirážet, aby si to ještě užil i on, i když to bylo značně nekoordinované.
„Jsi dokonalý…“ zachraptěl jsem, kdy jsem se konečně dokázal nadechnout, svalil se na Efraima a pootočil jeho hlavu, abych mu mohl věnovat hluboký polibek.
Efraim
Ne já, ale on je dokonalý. To on dělá tenhle okamžik ještě dokonalejším. S kýmkoliv jiným bych se necítil tak dobře, a mohl by se snažit, jak chtěl.
Je to snad tím, co k němu cítím?
Možné to je.
Já doufal, že to tak je, protože jsem ještě nebyl nejspíš správně zamilovaný. To, co vnímám, když jsem v jeho společnosti, když se mě dotýká, nebo i třeba když je pryč a já se bojím, aby se vrátil a myslím jen na něj… To musí být láska. Nic jiného.
Ještě chvíli jsem kňouravě sténal do polštáře, přijímal Tirovy nájezdy, cítil to vlhko, které ve mně roztíral a část se dostala i ven, kde stékala dolů na postel, přitahována gravitací.
Klidně bych si i krk vykroutil, jen abych ten jeho polibek mohl přijmout.
Zhluboka jsem vydechl, když jsme se konečně přestali líbat, a já mu svým tělem naznačil, že bych rád otočil, abych ho mohl obejmout.
„Bylo to… nádherné,“ usmál jsem se, když jsem se pod ním protočil a mohl se mu dívat do tváře.
„Těším se, až to všechno skončí, i když se toho bojím,“ povzdechl jsem si, když jsem zaslechl z obýváku smích.
Objal jsem ho rukama i nohama a stáhl si ho na sebe. Nejraději bych tak zaspal, a vzbudil se v jeho objetí, až by bylo po všem.
„Musím jít ještě vedle?“ jednou rukou jsem prohrábl jeho vlasy a zastrčil mu je za ucho. „Jsem unavený, raději bych už zůstal tady.“
Tiras
S nespokojeným zabručením jsem s Efraima vyjel, když se chtěl pode mnou otočit, ale pak spokojeně mlask, když se na mě doslova přisál.
Protočil jsem oči, když jsem uslyšel smích od vedle, a pak Efraima políbil.
„Ty jsi nádherný,“ políbil jsem ho na špičku nosu, „a já se taky těším, až to bude za námi a ty budeš svobodný. Budeš moct volně chodit, kam se ti zlíbí, i když to ze začátku bude možná těžké. Ale půjde to. Zvládneš to. A já ti pomůžu, pokud budeš chtít.“
Znovu jsem ho políbil a přivřel oči, když mi prohrábl vlasy.
„Vím o moc dobrém způsobu, jak na ty vedle zapomenout, a už se k nim nevracet,“ usmál jsem se, a pak do Efraima znovu pomalu pronikl. Pomalými tahy, kterými jsem masíroval jeho prostatu, jsem ho dráždil, zatímco jsem mu do ucha nebo rtů šeptal všechny prasárny, které bych s ním rád dělal, a vychvaloval jeho úchvatný zadeček.
O chvíli později se ložnicí opět neslo dvojí sténání.
Usnul jsem chvilku po Efraimovi a ráno ho pak vzbudil tím nejlepším možným způsobem. Jeho dírka byla ještě plná od mých dvou dávek z večera a pěkně roztažená, takže mi nedalo moc práce vklouznout dovnitř jako po másle.
Potom, co jsme se konečně vyhrabali a přesunuli do sprchy, kde jsem chtěl pokračovat, nás vyrušil Frank, který se velmi hlasitě dožadoval mé přítomnosti. Jen jsem si povzdechl, Efraima aspoň vykouřil, protože byl už tvrdý jak beton, se slovy, že to svoje si pak večer vyberu dvojnásob.
Všichni byli v obýváku, Aria oblečená tak, že bych ji sotva poznal, a právě na odchodu.
„No konečně! Už jsme mysleli, že jste se rozhodli ušoustat k smrti!“ zabrčel Frank.
Všiml jsem si trochu smutného Calebova pohledu a Dorianova spokojeného úšklebku.
Vystrčil jsem na Franka prostředníček, a pak i s Efraimem přešel do kuchyně, abychom mohli posnídat.
Efraim
I když byl dům plný lidí, a s Tirem jsme neměli sex poprvé, tak to tentokrát bylo jiné. Opravdu jiné.
Jako bychom tím, co jsme si řekli, náš vztah a naše intimní chvilky posunulo úplně na jiný level.
Prožíval jsem to mnohonásobně víc než kdy předtím, a když jsem potom usínal, byl jsem ten nejspokojenější člověk na světě.
A stejný pocit jsem měl i ráno, když mě Tir vzbudil tím nejlepším možným způsobem.
Od vedle už od božího rána bylo slyšet mluvení, šramot, hluk, ale my stejně nevylezli dřív, dokud jsme si neodbyli své intimnosti a pak společnou sprchu.
Když jsem pak viděl reakci ostatních, když jsme vyšli z ložnice, a Tirovo gesto, myslel jsem, že strčím hlavu do lednice, abych zchladl.
Nestyděl jsem se. Za dobu, co jsem pracoval jako šlapka u Grega a předtím v přístavu, jsem se dávno stydět přestal. Zažil jsem spoustu divnějších situací, při kterých jsem byl nahý před více lidmi, nebo mě někdo ojížděl a měl přitom diváky a dělal mi fakt divné věci.
Ale teď to bylo jiné. Já tím vlastně přiznal, že mi na Tirovi moc záleží…
Jen mi bylo trochu líto Caleba, když jsem viděl jeho pohled. Měl jsem ho rád, i na škole jsem si s ním rozuměl. Ale z mé strany to nikdy nebylo víc…
Ale nevím, jak by to dopadlo, kdybych tenkrát neutekl a Caleb by se mi stihl vyznat.
„Jsi nádherná,“ vydechl jsem, když jsem viděl Ariu a podal ji opatrně hrnek s kávou, aby se nepolila.
„Kam se všichni chystáte? Jdete… jdete tam?“ zadrhl se mi hlas, když mi došlo, že se nejspíš akce už značně hnula dopředu.
Tiras
Nevím, čím to bylo, ale když se Efraim po narážkách ostatních začervenal, pocítil jsem jakousi pýchu, že za tenhle stav můžu já. Opravdu mi na něm záleželo. Víc, než jsem si byl ochoten ještě před pár dny přiznat.
„Je načase se posunout dopředu, ty lichotníku,“ zakřenila se Aria a drbla do mě loktem. „Toho si hlídej nebo ti ho někdo sebere.“
Jen jsem se na ni zašklebil a zabrblal, než jsem se konečně i já dostal k hrnku s kafem.
„Já tu dnes zůstanu s tebou štěně,“ ozval se mi za zády Frank.
„Teď tu budeš vždycky s někým, protože s sebou tě brát nemůžeme a nechci tě nechávat samotného,“ přikývl a zadíval se na Efraima, „Aria jede oťuknout ty, co by mohli stát za námi, až dojde na lámání chleba, Caleb, Jacob a Dorian se jedou podívat na Whitte Rose a já si musím ještě něco ověřit.“
„Pokud se nic nestane, do tří dnů rozjedeme samotnou akci,“ podala Aria Efraimovi zpátky hrnek.
„Neboj, štěně, už brzo to skončí a budeš moc žít s Tirem bezstrarostný život, jak jen to v jeho případě jde.“
Se smíchem ignorovala můj zabijácky pohled, a pak se raději zdekovala.
„No, já pojedu taky,“ ozval jsem se po cigáru a snídani, když už se zvedli i Caleb, Dorian a Jacob.
Na moment jsem zauvažoval, co udělat, ale nakonec jsem prostě Efraima popadl a zá hvízdotu ostatních mu věnoval vášnivý polibek.
„Tak tohle je fakticky vážně,“ pokýval hlavou Frank.
„Jdi do hajzlu,“ zaprskal jsem na něj, pustil Efraima, a pak mazal ke dveřím.
„A jestli mi na něj šáhneš, urazím ti hlavu,“ dodal jsem ještě, a pak už za sebou práskl dveřmi, abych se mohl obout a sejít do garáže, kde stálo Frankovo auto.
Efraim
Pozorně jsem poslouchal, co kdo má dělat, a když se na mě Frank usmál, že se mnou zůstane, jen jsem mu úsměv opětoval, ale hned na to jsem vyběhl za Tirem do garáže.
„Dávej, prosím tě, na sebe pozor,“ chytl jsem ho za loket ve chvíli, kdy už chtěl nastoupit do auta. „A vrať se brzy.“
Přitáhl jsem si ho, aby se na mě otočil, ještě jsem ho rychle objal a políbil.
Teď i tohle bylo jiné. Ještě včera ráno bych na tohle ani nepomyslel. A teď…
„Budu čekat, opravdu dej na sebe pozor. Jsi teď v jejich hledáčku. A i když si to třeba Tristan nedovolí, tak ostatní… Ostatní se s tebou párat nebudou. Vážně,“ zadíval jsem se do Tirových očí, pak ho ještě jednou políbit, a nechal ho už nastoupit.
Nejraději bych jel s ním. Ale bylo by to nebezpečné. Nemohli jsme tušit, na koho bychom mohli narazit. A v mém případě Tristan rozhodně zdrženlivý nebude. Klidně by mě nechal okamžitě zavřít, protože má… může zajistit… důkazy proti mně. A i kdybych nakrásně řekl, co je zač, tak kdo by mi věřil? Klukovi, který v sedmnácti utekl z domu, potloukal se po venku, sčuchnul se s mafií, s pasákem, prodával se, dělal kurvu…
Uvěřili by mě nebo Tristanovi, váženému šéfovi policie, bez jediného škraloupu?
Tiras
Když se se mnou Efraim přišel ještě rozloučit, potěšilo mě to a překvapilo zároveň.
Jako bychom opravdu byli pár.
Řekl, že mě miluje. Mě taky nebyl lhostejný, ale neřekl to třeba jen z vděku? Nebo pod nátlakem situace? Bude to stejné, až se tohle všechno uklidní? Až nastoupí do školy, kde potká spoustu nových kluků a hlavně mladších? A i kdyby se mnou zůstal, dokážu mu dát všechno, co si zaslouží?
Vlastně jsem nevěděl, z čeho mám větší strach. Jestli z toho, že mě opustí, nebo z toho, že se mnou zůstane a já ho zklamu.
„Budu opatrný,“ slíbil jsem a Efraima konečně pustil, i když se mi moc nechtělo.
Ještě jsem ho plácl po zadečku, a pak už nastoupil, jinak bych totiž nejspíš neodjel.
Díval jsem se do zpětného zrcátka, dokud se vrata garáže nezavřely, a pak se zhluboka nadechl, abych se mohl soustředit na úkol.
Chtěl jsem objet informátory a zjistit, co se chystá, a sám roznést pár drbů.
Kromě toho jsem měl v plánu zajet k Tristanovi domů.
Nechtěl jsem dělat povyk u něj na stanici, ale chtěl jsem mu dát jasně najevo, že u mě skončil, a taky jsem chtěl vědět, proč to, kurva, udělal. A jak do toho všeho zapadal Shay.
Možná na to přišel a Tristan ho nechal odstranit?
Pokud ano, pak nevím, jestli se udržím a na místě ho nezabiju.
Efraim
Díval jsem se za Trisem, jak odjíždí, a stál jsem v té garáži ještě chvíli potom, co se vrata zavřela.
Najednou jsem měl pocit, že je něco špatně. Dostal jsem strach, že se nevrátí.
Možná to ví, možná ne… Jenže, ne Greg, ale Gideon je schopný čehokoliv. Je nebezpečný jak yperit.
Když nebude moct vystrčit hlavu, bude se plížit při zemi, dokud nezničí nebo nezabije všechno, co mu stojí v cestě. Možná proto ho doposud nikdo nedostal.
Ví přesně co a jak, umí plánovat, má několik variant dopředu, dokáže rychle reagovat na změnu situace.
Je to stratég, a já to dobře vím. Sám jsem s ním za ten rok a půl hrál šachy.
Ne, jen tak. Vždycky měla prohra nějakou podmínku. A já nikdy nevyhrál…
„Vystojíš tu díru, štěně,“ ozval se za mnou Frankův hlas.
Byl jsem tak zamyšlený, že jsem úplně nadskočil.
„Na Gideona nemůžete jít přímým útokem. Jednou jsem utekl, podruhé mě Tris zachránil. Ale to všechno jen vede k tomu, že už má dávno vymyšlených spoustu variant, jak to dotáhnout do zdárného konce. Nenechá mě odejít. Nenechá odejít ani Tristana, nebo kohokoliv z vás, kdo se do toho zaplete. Greg je sice dobrý, ale je to jen loutka. Myslí si, že je boss všech bordelů a všechny má v hrsti. Ale ve skutečnosti je to Gideon, který všechno řídí. Je tak chytrý, že si to Greg ani neuvědomuje. Gideon s ním manipuluje tak, jak chce. A co se týká Tristana… Je nebezpečný už jen proto, že to ví. Ví, že ho mají v hrsti. Udělá všechno proto, aby se ochránil. Klidně zabije i svého nejlepšího přítele, jen aby přežil. Nezáleží mu na ženě, nebo na dětech. Je to jen zástěrka pro jeho ubohý život. Kolikrát jsem s ním vybíral dárky pro děti nebo pro jeho ženu, protože on sám nevěděl co. Nikdy se o ně nezajímal, takže v těchto věcech potřeboval pomoc, a já mu vždycky dobře poradil, a za to mi připlatil za sex víc, než měl. Ani Greg to nevěděl, toho půl roku jsem byl schopen přežít jen díky tomu, co mi strčili klienti navíc.“
Celou dobu jsem mluvil na vrata garáže, ale po posledních slovech jsem se na Franka otočil.
„Není možné do Rose jen tak vletět, posbírat důkazy a jít. Všichni jste v nebezpečí. Já nejlépe vím, jak Rose i bar fungují. Bílá je černá… První číslo může znamenat poslední… Celý tenhle sytém, všechno je to prohnilé skrz naskrz. Pokud chcete uspět, musíte mít opravdu někoho dobře prověřeného, někoho, komu budete bezmezně věřit. Já osobně bych nevěřil ani některým lidem z vnitřního. Musíte pracovat i s variantou, že ten, komu věříte, vás podrazí. I s variantou, že by to mohl být kdokoliv z vás. Vím, že se ti to nelíbí, ale… Musíte počítat úplně se vším. I s tím, že já bych mohl být ten jedovatý had…“
Tiras
Přemýšlel jsem, za kým zajet jako první.
Informátoři byli většinou loajální, ale našli se samozřejmě tací, kteří šli za vidinou něčeho většího.
Nepochyboval jsem proto o tom, že některé z nich mohl dostat Gideon nebo i Tristan.
Byl jsem asi v polovině cesty k jednomu Casinu, když mi začal zvonit mobil.
A když jsem zjistil, že je to Frank, byl jsem o to překvapenější.
„Stalo se něco?“ zeptal jsem se trochu s obavou, protože Frank by mi nevolal jen tak kvůli ničemu.
O pár vteřin později už jsem se mračil, jak jsem ho poslouchal, a nakonec musel i zastavit, jak jsem byl rozčilený.
„Dej mi ho na ucho!“ vyštěkl jsem a chvilku čekal.
Prsty jsem bubnoval o volant a mračil se jako bubák.
„Co to zase vyvádíš?!“ vyjel jsem hned, jakmile jsem uslyšel Efraimův hlas. „Myslel jsem, že jsme si to už ujasnili! Chápu, že máš strach, že se bojíš, ale my nejsme žádní začátečníci, co by si před někým, jako je Gideon sedli na prdel! Tři roky sháním důkazy, a teď, díky tobě, konečně můžeme zakročit! Nikdo z nás ho nepodceňuje, nikdo z nás to nebere na lehkou váhu! Víme, že to nebude jednoduché, ale trochu nám, kurva, věř, do hajzlu! A co to má být a kecy s tím jedovatým hadem?! Já myslel, že myslíš vážně to, cos mi v ložnici řekl! Chceš, abych pochyboval? Kurva, Efe! Sedni si na tu svoji krásnou prdelku a nech nás dělat naši práci! Ty sis už toho prožil víc než dost, prošel sis peklem a teď si zasloužíš jen klid! Tak mě nechej, ať se o to můžu postarat! Miluju tě! Čau!“
Vztekle jsem zafuněl, a mobil hodil na sedadlo spolujezdce.
Ještě, než jsem vyjel, tak jsem si zapálil, abych se uklidnil, a až po chvíli mi vlastně došlo, co jsem mu vlastně řekl.
Efraim
Seděl jsem v kuchyni, když přiletěl Frank a vrazil mi telefon na ucho.
Nestihl jsem ani pípnout a telefon zase ztichl.
Nějak jsem to nebyl schopen pobrat. Ani jednu věc z toho, co mi řekl.
Byl jsem úplně mimo, že mi Frank musel telefon vyloženě vypáčit z ruky, aby si ho mohl vzít zpátky.
A teprve v té chvíli jsem se vzpamatoval.
„Jsi horší než nějaká drbna! Hned jsi to musel Trisovi vyžvanit, co?!“ vyskočil jsem na nohy a měl chuť mu jednu praštit.
Frank se jen pousmál, strčil telefon do kapsy, a pocuchal mi vlasy.
„To víš… Sám jsi to řekl. Nikdy nesmíš nikomu věřit, co? Jdu uvařit oběd, než se ostatní vrátí,“ obešel mě a zamířil k lince.
Došel jsem k němu a prudce ho od linky odstrčil. Nečekal to, a tak musel udělat dva kroky, aby vyrovnal balanc.
„Jdi pracovat. A to, co jsem řekl, myslím naprosto vážně! Takže se nestarej o vaření a vymysli něco, s čím byste Gideona překvapili na tolik, že by nevěděl jak dál! Já uvařím! A za trest to všechno sníš! A ostatní taky!“ vztekle jsem otevřel lednici a vrazil hlavu dovnitř. „A je mi jedno, jestli to bude poživatelné nebo ne!“
Potřeboval jsem se schladit.
Ne kvůli tomu, že to Frank vyslepičil. Ale kvůli tomu, co mi řekl Tir, než zavěsil telefon.
Vážně mě miluje? Opravdu to řekl a myslel to vážně, nebo to bylo jen proto, aby mě nějak uklidnil a posadil na prdel?
„Efraime, neměl by ses tak rozčilovat. Pokud chceš někde vybít energii, věděl bych…“ Frankův hlas se ozval těsně vedle mého ucha a jeho ruka mě pohladila po zadku.
„Jedna hodina mých služeb v Rose stojí dva tisíce dolarů. Můžeš si to dovolit? Buď to, nebo by to muset svolit Tir. A já proti němu nepůjdu, i když mám sex rád, i přesto všechno, co se mi stalo. Takže si běž do obýváku dělat svou práci a mě nech vařit,“ zabručel jsem do lednice, aniž bych na něho otočil hlavu.
Tiras
Je sice pravda, že v rozčilení a afektu řekne člověk cokoliv, ale většinou je to pravda, protože vyřve ze sebe to, co skutečně někde hluboko uvnitř sebe cítí.
I mě samotného ta slova překvapila, když mi to došlo. Bylo to úplně něco jiného než s mým bývalým přítelem. Zapřemýšlel jsem, co asi teď Efraim dělá, když mi přišla textovka, že tomu mému štěněti začínají růst zoubky a jestli ho může trochu uklidnit.
Moje odpověď byla stručná. Jdi do hajzlu a nesahej na něj.
Zatřepal jsem hlavou, abych vyhnal všechny ty myšlenky z hlavy a mohl se soustředit jen na práci.
Auto jsem zaparkoval v dostatečné vzdálenosti od Casina, tak, abych se mohl v případě potřeby rychle ztratit, ale zase, aby nebylo moc na očích.
Harryho jsem našel přesně tam, kde vždycky. U jednoho svého hracího automatu, do kterého nejspíš sázel své poslední prachy.
„No tak, chlape, jsme přece kámoši, ne? Vždyť sem za tebou chodím skoro každý den! Tak bys mě mohl nějak odměnit!“
„Nemyslím si, že by ten automat uměl lidskou řečí. Budeš muset zkusit nějakou mimozemskou nebo automatí,“ ozval jsem se a prsty naznačil gesto na prachy.
Víte, jak poznáte informátora, že vás prásknul? Když ho nečekaně zaskočíte, jako já teď, buď je k vám najednou přehnaně přátelský anebo naopak zbledne a v jeho očích se objeví na moment strach, jak nečeká, že by vás ještě někdy mohl vidět.
Harry byl můj nejlepší, proto jsem za ním šel jako za prvním a oddechl si, když se ani jedna reakce nedostavila. Místo toho se zašklebil, ukázal mi prostředníček, a pak natáhl ruku, abych mu nejspíš dal prachy, které by mohl narvat do svého kámoše.
„Musím s tebou mluvit,“ vytáhl jsem pár drobných a odsypal mu je do dlaně.
„Jo, to já taky,“ zabručel a otočil se ke mně bokem.
Zamračil jsem se, když jsem uviděl velkou náplast zakrývající mu levé ucho a vyholené vlasy kolem dokola.
Díval jsem se, jak láduje drobné do automatu a mlčel, i když jsem měl spoustu otázek.
„Pojď. Musíme si promluvit. Ale ne tady. Jsou tu kamery, a i když mě už nejspíš nesledují a majitel kasina je čistý, je tady příliš mnoho jiných očí,“ zvedl se asi po půl hodině Harry, když ani s mými drobnými neměl štěstí, nasadil si na hlavu kšiltovku, a pak mi pokynul ať ho následuju.
Efraim
Slyšel jsem Franka z obýváku něco brblat, ale já si ho už nevšímal.
Jo, je i přes svůj věk pěkný kus chlapa. Fakt patří mezi ty samce, co jim člověk rád kývne. Jindy bych s ním šel, ať už ze zvyku nebo proto, že bych chuť s ním něco mít, opravdu měl.
Ale tentokráte to je jiné.
Mám Tira.
Mám Tirase…
Svého muže…
A já doufám, že jím i zůstane.
A jen pokud on bude souhlasit, můžeme si do postele přibrat i někoho dalšího, nebudu proti.
Ale on je u mě na prvním místě a proti jeho rozhodnutí nepůjdu. Všechno proto, že mi na něm záleží.
Miluji ho a nechci ho zklamat.
Chvíli trvalo, než jsem přebral lednici a komoru, a něco konečně vybral.
Nikde jsem neviděl kuchařku, podle které bych mohl vařit. A tak jsem si prostě něco vymyslel.
Za chvíli to kuchyní začalo vonět, když jsem ve velké hluboké pánvi dusil maso s nějakým kořením. Věděl jsem, že se to musí podlívat, protože spálit jsem to nechtěl.
A než se udělalo maso, začal jsem si chystat zeleninu, abych ji do toho nakonec přihodil. Nepotřeboval jsem to mít jak bahno. Měl jsem rád, když zelenina byla křupavá…
Problém nastal s přílohou. To jsem fakt nevěděl. Ale když jsem pak na krabici s rýží uviděl návod na přípravu, bylo rozhodnuto.
Uvařil jsem toho hodně. Podle mě jak pro armádu. Ale co já vím, kdo toho kolik sní?
I přesto, že jsem se musel na vaření pekelně soustředit, měl jsem v kuchyni na stole vytáhnuté učebnice, a při tom mém kuchařském snažení jsem se i učil, abych zbytečně neztrácel čas.
Tiras
Šel jsem za Harrym a několikrát se nenápadně rozhlédl, jestli to přece jen není past.
„Buď v klidu. Nepráskl jsem tě,“ zabručel Harry asi po deseti minutách chůze v uličkách.
„Musím být opatrný,“ pokrčil jsem rameny.
Harry na to nic neřekl a šel dál, až k jednomu domu, který už pamatoval lepší časy, odněkud vytáhl klíč, a pak mi pokynul, ať vejdu dovnitř.
Páchlo to tam zatuchlinou a hnilobou, slyšel jsem škrábání, nejspíš od myší nebo krys, v jedné místnosti se nadobro usadila na stěnách plíseň, ve druhé byl stůl, jedna židle a něco, co nejspíš mělo připomínat postel.
Docela jsem se zhrozil, protože tohle mi k Harrymu moc nesedělo.
„V klidu. Tohle je jen zástěrka, tady mám jistotu, že mě hledat nebudou a nikdo nás nebude odposlouchávat,“ došel ke mně Harry a zamračil se. „Sakra, chlape! Vím, že chceš dostat to prase Gideona, ale cos mu udělal?! Ten řádí, jak černá ruka. To ucho mám od něj! Snažil se ze mě něco dostal, ale nepovedlo se mu to.“
Vypadalo to, že je Harry na sebe pyšný. Jo, celý on. Raději si nechá něco uříznout, než aby mě práskl.
„Díky, Harry. Máš to u mě. A jinak? Víš něco?“
Opřel jsem se o rozvrzaný stůl, založil ruce na hrudi, a pak už se zamračením poslouchal všechno, co Harry zjistil.
Zvláště o jedné věci.
Když jsem se rozloučil, byl jsem o pár bankovek chudší, ale za ty informace to stálo.
V autě jsem vzal mobil a napsal krátkou zprávu Frankovi, že jedu za Tristanem. A k tomu jsem dodal, že Greg je Gideonův brácha...
Efraim
Co jsem ale málem připálil, byla rýže. Na poslední chvíli jsem ji odstavil a pak ji s klením scedil.
Nevím, jestli se to bude dát jíst, je trochu rozvařená, ale snad to zvládnou.
„Proč jsi nepoužil rýžovar?“ zeptal se Frank, když pil vodu a zaujatě se na mě díval, jak s tím zápasím.
V tu chvíli mu ta rýže málem přistála na hlavě.
„Tak ji udělej sám!“ prsknul jsem po něm a celou tu rýžovou hroudu jsem mrsknul do koše.
Uraženě jsem se posadil ke stolu a pokračoval jsem v učení. Maso už bylo měkké, tak jsem to stáhnul z plotny a nic víc jsem už nehodlal zkoušet.
Zabral jsem se do učení a po očku jsem pozoroval Franka.
Ještě ani nezapnul rýžovar a v chodbě klaply dveře.
„Jsem zpátky. Kluci tam ještě zůstali, ale já viděl, co jsem potřeboval, tak jsem se už nechtěl zdržovat,“ ozval se Caleb, když dorazil konečně za námi do kuchyně.
„Ty jsi pracoval i na baru, že?“ mrknul se na mě a pak na učení, co jsem měl roztáhnuto po stole.
„Mladý kluk, blonďatý, modré oči. Vypadá velmi mladě, ale typoval bych si věkem asi jak my, podle jeho vystupování a chování a gest. Jo, líbí se mi, rád bych se s ním seznámil blíže…“ zasnil se Caleb.
„Jedna hodina s Peterem je za tisíc šest set dolarů,“ řekl jsem jen automaticky, ale zarazil jsem se, když mi došlo, jak jsem zareagoval.
Jako bych se vracel zpátky ke Gregovi…
„Omlouvám se, nemyslel jsem to tak. Jen… Peter je u Grega už tři roky, a vzhledem k tomu, jaký je, jak je hodný, citlivý, neumí se prát, nešlápne ani na mravence, tak se nedokáže bránit. A kvůli jeho vzhledu si ho tam Greg nechává, a je celkem žádaný u těch, co mají rádi mladé chlapce. Ale vím, že by se z tama chtěl dostat pryč. Jen… Není jako já, bojí se někoho požádat o pomoc, protože má strach, že by se to Greg dozvěděl, a jeho mučení… Jeho tresty… ne každý to je schopný vydržet.“
Tiras
Bylo to k vzteku. Vždycky, když už si člověk myslel, že se mu něco daří, znovu mu někdo hodil klacek pod nohy. Klel jsem jak špaček celou cestu k Tristanovi.
Bylo mi jedno, jestli otevře on nebo Elizabetha. Sice mi jí a jejich dětí bylo líto, ale kvůli tomu si brát servítky nebudu. Navíc… To si ničeho za celou dobu nevšimla? Nebo to schválně přehlížela? Pokud ano, je stejně vinna jako on.
O další necelou hodinu později jsem parkoval v luxusní vilové čtvrti, dál od Tristanova domu, ze zadní strany, kdybych potřeboval rychle zdrhnout.
Kdo ví, co si Tristan vymyslel. Teklo mu do bot a já nepochyboval o tom, že je odhodlaný udělat všechno, aby mě odstranil.
Během krátké procházky jsem si v hlavě utřídil všechny otázky a svou řeč, i když jsem nevěděl, jestli mi to k něčemu bude.
Tristanův barák byl opravdu obrovský. Několikrát jsem u něj byl a často se ptal sám sebe, jak si to může dovolit. Jistě, byl policejní šéf, ale i tak. Jen to vybavení a ty luxusní dekorace, co měl uvnitř, byly mnohonásobně dražší než celý pozemek. Občas jsem s ním na aukci šel, a teď už i vím, kde na to bral prachy.
Čekal jsem, že budou doma, proto mě překvapilo, když nikdo nepřišel otevřít, i když jsem na zvonku doslova visel. Můj pocit, že je něco špatně, zesílil, když jsem obešel dům a došlo mi, že opravdu nejspíš nebudou doma. Možná jen někam odjeli, ale mě to tak nepřipadalo.
No, pokud jsem chtěl zjistit víc, nezbývalo mi nic jiného než se vloupat dovnitř...
Efraim
Myslel jsem, že o tom už nebudeme víc mluvit, ale zřejmě jsem tím jen vzbudil Calebovu zvědavost.
Začal se vyptávat, odkud Peter je, jak to, že je u Grega a podobně…
„Víš, ne všichni jsou kurvami z vlastní vůle. Je spousta takových, co jsou v tom nuceně. Proto se tomu říká obchod s bílým masem. A Peter je jedna z obětí. Znal jsem ho už z přístaviště. Ale byli jsme tam spolu jen necelý měsíc, protože on to prostě déle nevydržel. Měl nakročeno k tomu, že se zabije. Normálně by ho nechali, ale vzhledem k tomu, jak vypadá, tak si řekli, že na to půjdou jinak. Dával se do pořádku asi tři měsíce, a i potom, co jsem dorazil do Rose já, tak měl ještě problémy, a často skončil u sebe na pokoji s pláčem, upadal do depresí. Povedlo se mu z toho dostat, často jsme spolu sedávali a povídali si… Ale věř mi, že by z tama taky nejraději utekl. On je jeden z těch, kteří se prostě najednou ztratili. Jednou prostě nedorazil na kolej, a jeho spolubydlící to sice nahlásili, ale prostě se po něm slehla zem. Nedivil bych se, kdyby i na vysoké byl někdo z Gregových klientů. Navíc… Peter byl zahraniční student. Takže, než se o tom dozvěděla rodina, než ho začali opravdu hledat, utekl nějaký čas, a už bylo pozdě.“
Odsunul jsem učebnici, kterou jsem držel v ruce, a povzdechl si.
Jo, opravdu nás tam bylo pár, kteří jsme tam prostě nechtěli být, ale asi jen já měl to štěstí, že jsem se z tama dostal ven. Když o tom tak přemýšlím, tak i Peter je v ohrožení. Zvlášť on, protože k němu chodili klienti s pedofilními sklony.
„Peter pochází z Islandu a vím, že to tam miluje. Ale kdo ví, jestli bude schopný se tam někdy vrátit…“
Úkosem jsem se podíval na Caleba, který se tvářil zamyšleněji ještě víc než před chvílí.
„Je mi jasné, na co myslíš, mladej,“ zabručel Frank a drbnul Caleba do ramene. „Zkusíme něco vymyslet, co?“
Všechno to vyprávění mi najednou vzalo chuť do učení a hlavně soustředěnost. Myšlenky mi zase utíkaly zpátky do Rose White, a k některým lidem.
„Budu na chvíli vedle,“ vstal jsem, vzal si sklenici s vodou a přesunul jsem se do obýváku.
Usadil jsem se v křesle, a aby tu nebylo tak tíživé ticho, zapnul jsem si aspoň telku, abych měl nějakou zvukovou kulisu, která mě postupně odváděla od těch nepříjemných myšlenek.
Tiras
Věděl jsem, že Tristan nemá něco jako tichý alarm, teda pokud si ho nenechal během pár týdnů nainstalovat. Dostat se dovnitř pro mě nebyl problém.
Znal jsem to tu jako své boty, často jsem tu se Shayem i přespával.
U vchodu měl Tristan kamery, ale u zadního pouze alarm, který jsem věděl, jak vyřadit. Sice spousta lidí věděla, jak to s ním mám, ale kdoví, co se za těch pár dnů změnilo.
Jak říkal Efraim. Jde mu opravdu o všechno a udělá nejspíš cokoliv, aby mě odstranil z cesty.
Vstoupil jsem do ztichlého domu, který mi najednou přišel tak neosobní a nepatřičně velký. Cizí…
V obýváku na krbové římse bylo pár fotek, kde jsme byli vyfoceni i já se Shayem, a dalo mi hodně práce se ovládnout.
Prošel jsem každou místnost, ale opravdu to vypadalo, jako by snad odjeli i na delší cestu.
Vypadalo to jako u mě v původním bytě, když…
V tu chvíli jsem se zarazil. Znovu jsem se rozhlédl. Ano. Teď už jsem to viděl. Vypadalo to tam stejně.
Tak, aby nikdo hned nepoznal, že se odstěhovali, ale proč?
Odpověď jsem dostal o pár minut později, když jsem dům znovu prošel a nakoukl do všech skříní včetně baru v obýváku.
„Kurva!“ ztuhl jsem a nevěřícně zíral na displej s červenýma čísílkama, nad kterým byl přišpendlený obyčejný papír, a na něm stálo – Sbohem Tirasi.
„Kurva!“ zasyčel jsem a vzpamatoval se.
Ztratil jsem cenný čas. Ani jsem se nezdržoval se znovu zavíráním baru a vzal nohy na ramena.
Zbývalo mi posledních pár vteřin...
