Tiras
Rád bych Efraimovi dopřál víc času.
Bylo na něm vidět, jak moc ho to sebralo a já se znovu utvrdil v tom, jak velké má tenhle kluk srdce, i když to tak možná nevypadá a zpočátku dělal kraviny.
Ale život člověka naučí a buď si z toho něco vezme nebo zůstane idiotem, a v tom případě už mu nikdo nepomůže.
Jasně, ze začátku jsem si myslel, že Efraim bude taky ten případ, ale překvapil mě a já věděl, že má smysl mu pomáhat znovu se postavit na nohy.
Opětoval jsem mu polibek, když si mě přitáhl k sobě, ale pak už ho pošoupl ven, aby ani Frank moc dlouho nečekal.
Cestou přes celé město byla reálná šance, že se ztratíme, pokud by si nás přece jen někdo všimnul, takže když jsme asi o dvě hodiny později vjížděli do známé ulice, zaparkovali, a já Frankovi a Efraimovi naznačil ať počkají, abych zjistil situaci, docela jsem si oddechl, když nikde nebyla ani známka toho, že by na nás přišli. A pokud jsem chtěl, aby to tak zůstalo, museli jsme udeřit.
„Slušný bejvák. No, nikdy si neměl hluboko do kapsy, takže se ani nedivím,“ zabručel Frank, když jsem mu ukázal dům.
„Půjdu zařídit to udání, ty se postarej o zbytek,“ houkl na mě a uklidil se do mé provizorní pracovny v knihovně.
„Jdi si klidně lehnout, jestli chceš. My teď budeme s Frankem pracovat, a pokud to vyjde, bude tady brzo plno lidí, kteří se tě nejspíš budou na pár věcí ptát, tak ať mi tu neusneš uprostřed slova,“ políbil jsem Efraima na čelo, zadíval se mu do očí, a v tu chvíli mi zazněla v hlavě Frankova slova o tom, jestli jsem se do Efraima nezabouchnul.
„Zvládneme to, slibuju. Nedovolím, aby ti někdo ublížil,“ zaplašil jsem tu myšlenku raději, a ještě se sklonil, abych Efraima políbil.
Své city můžu řešit později. Teď byla důležitější práce.
Efraim
Když jsme se vrátili, Frank si hned prošel dům, a podle jeho řečí jsem pochopil, že Tir opravdu nemá do kapsy hluboko. Věděl jsem, že peněz má dost, ale tohle mě utvrdilo v tom, že má víc, než sám potřebuje. Docela mě to překvapilo. I když utrácel za bordel a kurvy nemálo peněz, byl jeho původní byt střídmě zařízený, i tenhle dům, nebyl to žádný luxus…
Ale ať už to bylo, jak chtělo, moji hlavu teď zaměstnávaly jiné věci než jeho peníze.
Já se potřeboval uklidnit a hlavně, dát si své věci do pořádku.
Jestli tohle všechno, co plánují, vyjde, budu moct konečně normálně žít.
Jo, sice to nejspíš chvíli potrvá, než se všechno definitivně ukončí, a tím myslím i soudy, pokud k tomu dojde, ale i tak… Je zbytečné ztrácet čas, a navíc mě za měsíc čekají vyrovnávací zkoušky a já nechtěl zklamat nejen sebe, ale i Tira.
To on mi tu novou šanci dal, a já to nemíním zahodit. Nechci ho zklamat.
Na jeho slova, že to zvládneme, jsem přikývl, taky jsem ho políbil, a pak jsem vzal tašky s učením a šel do ložnice
V obýváku jsem s tím zavazet nechtěl, v pracovně teď byl Frank a stejně ji budou potřebovat víc než já.
V ložnici jsem se s taškami usadil uprostřed na zemi, postupně jsem vytahoval věci, třídil a dělal jednotlivé hromádky. Vzal jsem si papíry z nové školy, podíval se, co mě čeká a pak jsem ty hromádky ještě o něco protřídil. Co jsem nepotřeboval, to jsem uložil na zem ke stěně, ostatní jsem si dal na komodu. Pár sešitů a jednu učebnici jsem si hned vzal a hodil je na postel.
Umyl jsem se, převlékl se do trika na spaní. Ještě jsem si zaběhl do kuchyně udělat kávu, znovu jsem Tirovi poděkoval polibkem, a pak už jsem se zavřel v ložnici, kde jsem otevřel okno dokořán, abych si mohl i zakouřit. Hned jsem se zabral do učení, a po chvilce vypustil z hlavy všechno ostatní.
Ale po další hodině, byť jsem vypil kafe, jsem nakonec usnul se sešitem na obličeji.
Tiras
Teď přicházela na řadu ta skutečná práce. Nic, s čím bych se sral další tři roky. Teď to bude šup sem, šup tam. Důkazů jsem měl díky Efraimovi dost, a zatímco Frank využíval svého vlivu, i když poldy neměl přímo v lásce, já obvolával ty, o kterých jsem si myslel, že by mohli pomoct. Nebylo by to poprvé, co se pár detektivů a lovců sešlo při společné práci. Nebylo to sice na denním pořádku, ale ve městech, jako je Jacksonville, to bylo čas od času potřeba.
Znal jsem jich celkem deset včetně Franka. Teda, jako znal jsem jich víc, ale těm deseti jsem skutečně důvěřoval a považoval je za přátele. Má první volba padla na Doriana, který už pro mě menší službičku ohledně Efraima udělal. Byl nováček, moc případů za sebou neměl, ale měl jednu výhodu nebo spíš dokázal něco, co jsem absolutně nechápal, jak to dělá.
Splynout s davem. I kdyby stál vedle vás, tak si ho nevšimnete, dokud na vás nepromluví. Byl sice trochu měkkota, a co jsem věděl, nepoužíval vůbec střelné zbraně, ale pro infiltraci na nepřátelské území byl jako dělaný.
Stručně jsem mu vysvětlil situaci a jeho nadšení mi přišlo až moc přehnané, ale byl jsem rád, že souhlasil a hned jsme si domluvili schůzku na dnešní den odpoledne, protože to měl nejblíže.
Musel jsem to udělat tak, aby se přijeli postupně, protože několik chlapů najednou by bylo asi moc nápadných. Pardon. Chlapů a ženská. I když jsem netušil, jestli bude souhlasit.
Aria byla americká Číňanka a někdo, do koho byste vůbec neřekli, že pracuje jako detektiv. A že byla sakra dobrá. Byla drobná, štíhlá, a přesto, že vypadala, že ji odnese sebe menší vítr, jakoukoliv chladnou zbraň ovládala tak mistrovsky, že kdyby vám usekla hlavu, ani byste si toho nevšimli. Bylo jí něco málo přes čtyřicet, ale hravě by do kapsy strčila jakoukoliv dvacítku. Byla to taky mistryně převleků a dokázala svou zvláštní krásou ve které se mísily asijské a západní geny, ohromit každého, takže by mohla zafungovat jako skvělá volavka.
I ona nakonec souhlasila a domluvili jsme se, že dorazí ještě dneska navečer, protože zrovna neměla nic na práci.
Efraim
Nevím, jak dlouho jsem spal. Ale začínaly mě probouzet hlasy, které chvílemi zesilovaly a pak se ztišovaly, jako by někdo upozorňoval na to, že má být klid.
Otevřel jsem oči a hleděl jsem do tmy a snažil si uvědomit, kde se právě nacházím a co se děje. Byl jsem jak praštěný pytlem, a podle toho jsem usoudil, že jsem nejspíš zas tak moc dlouho nespal.
Zvedl jsem hlavu z pokrčeného sešitu, otřel si oslintanou pusu a pak se konečně posadil.
Znovu jsem se rozhlédl kolem sebe a zaposlouchal se do těch hlasů.
A pak jsem si vzpomněl.
Byl jsem u Tira v domě a usnul jsem při učení.
Rozsvítil jsem si lampu, pomalu slezl z postele a postupně pouklízel všechno učení, které jsem tu měl roztahané. Uložil jsem to na komodu k ostatním, a konečně jsem se vyhrabal z ložnice a zamířil rovnou do kuchyně, abych se napil, protože mi docela sušilo.
Poškrábal jsem se na zadku, kde jsem měl otlak od jedné z učebnic, a málem se srazil ve dveřích s nějakou ženskou.
Zůstal jsem na ní hledět, a jak jsem byl pořád rozespalý, docela zapomněl na to, že mám ruku pořád na zadku a ten tu teď hezky ukazuji celému světu.
„Pěkná prdelka,“ usmála se na mě a obešla mě dokola.
„Jo, opravdu hezká prdelka, ale nic pro tebe, Ario,“ ozval se za mnou Frankův hlas.
Konečně mi došlo, že na ni zírám jak idiot, rychle jsem dal ruku ze zadku dolů a stáhl si triko.
„Já… nechci rušit,“ zamumlal jsem, když mi došlo, že se tu nejspíš už scházejí lidi, o kterých Tir mluvil. „Jen se napiju a zalezu zpátky do ložnice.“
Tiras
Než přijel Dorian jako první, stihl jsem ještě obvolat další tři, bohužel ani u jednoho mi tentokrát štěstí nepřálo. Jeden byl mimo státy a další dva měli moc práce, přesto slíbili, že pokud bude nejhůř, mám zavolat a nějak pomůžou.
Musel jsem Doriana krotit, jednak proto, že byl unešený z nového domu, a hlavně nejspíš i z toho, že viděl Franka. Nebyl jsem si Dorianovou orientací jistý, několikrát jsem ho slyšel mluvit o ženách nebo se za nimi otáčet, když jsme šli jednou nebo dvakrát po ulici spolu, ale jeho posedlost Frankem už byla za hranicí jen obyčejného zájmu.
„Ticho, kurva!“ zasyčel jsem, když začal být až moc hlučný a zadíval se ke dveřím ložnice.
Dorian se zašklebil, ale než stihl cokoliv říct, Frank ho už táhl s sebou do pracovny, a já předpokládal, že na mě teď nenechají nit suchou.
Povzdechl jsem si, zavrtěl hlavou, skočil si udělat kafe a vykouřit další cígo, a pustil se do obvolávání zbývajících čtyřech.
Caleb byl nejmladší z těch, co jsem vůbec znal. Detektivem nebo spíš pomocným detektivem se stal už v osmnácti letech a v jednadvaceti, když dosáhl plnoletosti si zařídil vlastní kancelář. Mohl si to dovolit. Jeho mozkovna byla neuvěřitelná a často si ho volali ke složitým případům i z jiných států.
Povídalo se, že je nejmladším detektivem spojených států a jeho brilantní dedukce hravě strčí do kapsy i legendárního Sherlocka Holmese. U něho jsem se nejvíc obával toho, že by nemusel mít čas, ale jeho pomoc by se nám víc, než hodila, protože by mohl vidět něco, co mi ne.
Naštěstí mi bylo přáno, i když mi oznámil, že dřív jak zítra večer nepřijede, protože musí něco dodělat. Každopádně se mu to prý i hodí, protože to nějak pasuje do jeho nového případu.
Docela dlouho jsme spolu mluvili, než nás přerušil domovní zvonek, protože dorazila Aria.
I ji si Frank zatáhl do pracovny, popravdě, měl jsem dojem, že ti dva spolu už někdy něco měli, a já zrovna chtěl volat dalšímu, když jsem zaslechl něco, co mě zvedlo na nohy.
„Ta prdelka je moje, tak nečumte,“ zavrčel jsem jim za zády a přešel k Efraimovi, abych ho objal kolem pasu. „Tohle je Efraim, a nechte si ty poznámky.“
Zavrčel jsem, když jsem viděl, jak se všichni tři, protože došel i Dorian, culí. Kdo ví, co jim Frank navykládal.
„Opravdu pěkné štěně. Se nedivím, že si tě omotal kolem prstu,“ drbla do mě Aria a já hodil vzteklým pohledem po Frankovi.
„Jděte taky do prdele, kurva!“ zaprskal jsem vztekle, čímž jsem jen přilil olej do ohně a oni se začali křenit ještě víc. „Tohle je Dorian a Aria. Zítra by měl dorazit Caleb, a ještě možná Jacob a Issac, pokud budou souhlasit.“
Otočil jsem se na Efraima a ukázal na ty dva, abych je představil.
Efraim
Zasekl jsem se, když mi Tir začal představovat lidi, co tu přišli. Teda byli jen dva, ale i tak jsem z toho byl pryč. Podávat někomu ruku na seznámení a mít přitom holý zadek, byť schovaný pod trikem, bylo fakt zvláštní.
Ale atmosféra vůbec nebyla napjatá, jak jsem se původně obával. A navíc… Tir byl středem jejich pozornosti a uštěpačných poznámek, až jsem se i já začal usmívat.
„Hoď na sebe něco, Efe, a přijď do kuchyně. Na spaní je brzy, a je potřeba něco sníst. Tak uděláme pořádnou večeři. Kdo ví, čím tě ti dva bručouni celou dobu krmili,“ pošoupla mě nakonec Aria k ložnici, abych se šel oblíct.
„Tak šup, šup, ať to lítá,“ pleskla mě ještě po zadku. „Fakt pěkná prdelka…“
Raději jsem rychle zapadl do ložnice, abych se oblékl. Cítil jsem se trochu nesvůj, všichni byli starší než já, a evidentně už o mně věděli první poslední. Buď Frank nebo Tir jim to povykládal. No stejně museli, jinak to nešlo. Musel s pravdou ven, proč je svolává, odkud má všechny informace. Byli by hloupí, kdyby si to nejdříve neprověřili, a ještě hloupější, kdyby šli do nějaké akce bez rozmyslu.
Takhle jsem měl aspoň jistotu, že to nejsou žádní amatéři.
Když jsem měl na sobě konečně tepláky a druhé triko, vrátil jsem se do kuchyně a mohl se konečně napít. Na lince už bylo hotové pozdvižení, a já nechápal, co všechno Aria k tomu vaření potřebuje.
„Hele, pořádní chlapi potřebují pořádné jídlo. Jídlo, které má říz,“ s úsměvem zvedla ruku, v které držela několik ostrých chilli papriček.
„Tohle očistím já, protože ty by sis pak ani tu svou hezounkou prdelku nemohl utřít. Měl bys ji pak jak v ohni,“ zasmála se, otevřela okno dokořán, nasadila si gumové rukavice a začala čistit papričky.
Jen mě ještě upozornila, abych se odsunul do bezpečné vzdálenosti, pokud nechci probrečet celou noc.
Už teď jsem věděl, že dneska půjdu spát bez večeře.
Tiras
Když Efraim odešel do ložnice, napadlo mě, jestli toho na něj najednou není moc.
Jakmile se pak vrátil stáhl jsem ho k sobě bokem a objal.
„Omlouvám se, že je to tak najednou. Ale nejsou špatní. Jen, stejně jako já, jsou sví a svérázní. V naší práci to ani jinak nejde. A neboj se jim s čímkoliv svěřit. Zrovna Ariu bys nejspíš ničím ani nepřekvapil. V Číně chvíli pracovala u policie a obchod s bílým masem je tam na denním pořádku. Dorian možná vypadá, že neumí do pěti napočítat, ale rozhodně chceš, aby ti kryl záda,“ zašeptal jsem a usmál se.
Ještě jsem chtěl něco dodat, ale výkřik z kuchyně mě přerušil.
Popadl jsem Efraima za ruku a rychle přešel těch pár kroků, abych zjistil, co se stalo.
„Zastav ji! Tire! Nebo nás zabije!“ zaúpěl Dorian s očima navrch hlavy a ukázal na Ariu, která doslova s ďábelským úšklebkem a očividným potěšením sekala snad tunu čili papriček.
Fakt by mě zajímalo, kde je vzala, ale nepřekvapilo by mě, kdyby si je vozila v autě a jen tak je žvýkala.
„Pořádní chlapi, potřebují pořádné jídlo!“ ozvala se. „Jsi chlap nebo baba?!“
„Ario! To, že máš ty plechovou hubu, ještě neznamená, že ji mají všichni!“ zafuněl jsem, protože i na mě, přesto, že mám rád ostré, byla Ariina kuchyně moc.
Ona tomu říkala mistrovské umění. Já tomu říkal zabijácká kuchyně.
„Možná by bylo lepší udělat něco lehčího, ať se všichni neposereme uprostřed práce,“ ozval se Frank za mnou.
Aria jen protočila očima, něco zabrblala, větší část papriček si odložila na talíř a ten menší dala do hrnce.
Efraim
Vážně mě za chvilku začalo štípat v nose a slzet oči, tak jsem se raději uklidil až do předsíně, kde mě odchytil Tir.
Přikývl jsem na to, co mi říkal, a chtěl ho políbit, když se ozval křik z kuchyně a několik nadávek.
Tir mě tam potáhl a já jen sledoval, jak všichni diskutují kolem Ariina vaření.
Tak, ještěže nejsem jediný, kdo by se dneska nenajedl. A i když Aria dala hromadu chilli papriček bokem, stejně jsem věděl, že tohle nezvládnu.
„Udělám si na večeři jen nějaké tousty. Tohle bych fakt nezvládl,“ otočil jsem se k Tirovi.
Stoupl jsem si na špičky, jednu ruku mu zahákl kolem krku a stáhl si ho níž.
„A kdybych to snědl, nemohl bych ti ho pak ani vykouřit,“ zašeptal jsem mu do ucha, a pak už jsem mu konečně dal pořádný polibek bez ohledu na to, kdo v kuchyni právě byl.
Když jsme se odtrhli, chtěl jsem mu ještě říct, že Arii s večeří bohužel nepomůžu, protože jsem hodně citlivý na velmi ostrá jídla, ale v tu chvíli zazvonil Tirovi v obýváku telefon.
„Já teda udělám pár sendvičů, kdyby někdo přeci jen chtěl. To zvládnu,“ odstoupil jsem od Tira a v bezpečné vzdálenosti od Arie a jejich papriček jsem začal vytahovat věci na sendviče.
Tiras
Byl jsem tak v šoku z Efraimových slov, že mi ani nedošlo o čem pak mluví, když jsme se od sebe odtrhli. Myslím, že jsem se musel culit jako idiot, podle toho, jak se Frank na mě šklebil.
Dorian se hned přidal k Efraimovi, a já úplně zapomněl na mobil, dokud se neozval znovu.
Zatřepal jsem hlavou, setřel si slinu, ještě se v rychlosti přece jen vrátil, pomačkal Efraimovi prdelku, málem dostal od Arii vařechou po hlavě, a pak už zapadl do obýváku.
Volal Jacob, který mi to před tím nezvedal, protože byl v terénu. Byl o něco málo starší než já, tak trochu podivín, samotář, moc toho nenamluvil, ale dalo se na něj spolehnout a svou práci dělal svědomitě. Jo a taky byl výborný střelec.
Když jsme domluvili, rovnou jsem zavolal ještě i Issacovi. Ten měl ale zrovna něco rozdělaného a dřív jak pozítří by přijet nemohl. Přesto jsem mu nadiktoval adresu a řekl mu zhruba o co jde.
„No, je to lepší, než jsem čekal,“ mlaskl jsem spokojeně a podíval se na Franka.
Popravdě, ani jsem netušil, že nás nakonec bude tolik. S tímhle už se dalo něco dělat a já cítil v kostech, že se konečně dočkám pravdy. Že konečně zjistím, co se Shayovi stalo.
Ale teď už to nebylo jen o něm. Mimoděk jsem se podíval ke dveřím, jako bych skrz ně a zeď chtěl pohlédnout až do kuchyně.
„Bude to v pohodě. Už nepřijdeš o nikoho, na kom ti záleží,“ zabručel Frank a já jen přikývl, aniž bych si uvědomil smysl toho, co řekl.
Jo, bude to v pohodě. Ochráním Efraima. Musím. Slíbil jsem to.
Efraim
Ariino jídlo nakonec zvládla jen ona sama a trochu i Frank. Já, Dorian a Tir jsme nakonec měli ty sendviče, které jsem s Dorianem připravil.
Aria sice brblala, že jsme rozmazlení, ale nakonec byla spokojená, že aspoň Frank něco snědl, a zbytek si zabalila do krabiček, že prý pohostí zbytek, co přijede druhý den.
Ten večer jsme nešli spát hned po večeři, i když už bylo docela dost hodin. Nakonec jsem se osmělil a přidal se k ostatním, když se usadili v obýváku s kávou a flaškou, popíjelo se, mluvilo, ale o práci jen trochu, aby se to nemuselo opakovat druhý den znovu ostatním, co ještě měli dorazit.
A i když se mě na pár věcí zeptali, stejně toho bylo minimum ze stejného důvodu.
Abych to nemusel druhý den znovu opakovat.
Do postele jsem se dostal někdy kolem druhé hodiny, a to oni se ještě vesele bavili.
Bylo fajn s nimi takhle sedět a poslouchat je, ale moje únava byla silnější než já. Rychle jsem se osprchoval, a pak už jsem kašlal na nějaké triko. Padl jsem do postele tak, jak jsem byl, jen jsem přes sebe přehodil peřinu, kdyby do ložnice vlezl někdo jiný než Tir.
Ani nevím, kdy se dostal do postele on. Jen jsem matně vnímal šumění sprchy a pak zhoupnutí postele, když si lehl vedle mne. Automaticky jsem se přitiskl k tomu teplu a vzápětí jsem už nevěděl o světě.
O něm jsem věděl až ráno, když mě probudilo vycházející slunce. Tir měl ložnici situovanou na východ a nezatáhnul závěsy, a tak mě první paprsky zašimraly v nose a já si lehce kýchnul, když jsem otevřel oči.
Tir vedle mě tiše pochrupoval, rozvalený skoro přes celou postel. Kdybych nebyl tak hubený, nejspíš bych skončil už na zemi. Ale stejně jsem na půl ležel na něm a on si mě jednou rukou přidržoval.
S úsměvem jsem pozoroval jeho spící tvář, a pomyslel si, jak rád bych byl, kdybych se takhle vedle něho mohl budit každé ráno. Jak rád bych mu řekl, co k němu cítím.
Ale nevěděl jsem, jak by zareagoval, a jak to bude vypadat, až tenhle případ skončí a on mě už nebude potřebovat.
Sklonil jsem se a lehounce jsem ho políbil na rty.
Jen velmi tiše, abych ho nevzbudil, jsem zašeptal slova o tom, že ho miluji, a pak jsem ho znovu políbil…
Tiras
Ariinu večeři jsem nakonec odmítl i já, stačilo mi k tomu jen čichnout.
Pochválil jsem Efraimův nápad udělat sendviče, protože takhle jsme aspoň měli co jíst, a pak se přesunuli do obýváku, kde se k nám přidal i Efraim.
Byl jsem za to rád. Potřeboval společnost lidí, normálních lidí, aby si zase zvykl na život i jinde než mezi čtyřmi stěnami. Kdo ví, jestli se v bordelu mohl bavit s ostatními a jestli se s někým stýkal.
Ale moc jsem tomu nedával.
Několikrát jsem musel odpálkovat poznámky na můj účet ohledně Efraima, ale ve skutečnosti jsem se vůbec nezlobil.
Když Ef pak odešel spát s ostatními jsme ještě zůstali, něco málo probrali, popili, zanadávali si na Tristana, zavzpomínali na Shaye, teda hlavně Frank a Aria, protože Dorian ještě v té době detektiv nebyl, a pak už se i my odporoučeli do hajan.
Aria šla spát do auta, byla na to zvyklá a prý nebude rušit, přičemž se zadívala na Franka s Dorianem, kteří si akorát roztahovali sedačku v obýváku, na kterou se vlezou. Sice tam budou trochu namačkaní, ale nevypadalo to, že by to jednomu nebo druhému vadilo.
Já se s mohutným zívnutím rozloučil a zaplul potichu do ložnice.
Stáhl jsem ze sebe hadry, osprchoval se a pak vklouzl za Efraimem pod deku.
Vypadal vážně nádherně a k tomu všemu, když byl ještě úplně nahý. Pohladil jsem ho, přisunul si ho víc k sobě, ale než jsem stihl udělat cokoliv jiného, byl jsem v pánu.
Ráno mě probudilo nějaké zašimrání na obličeji a taky vlastní zachrápání.
Rozlepil jsem oči a zadíval se na Efraima, který chudák, kdyby neležel na mě, asi by už se válel na zemi, jak jsem byl roztažený přes celou postel.
S bručením jsem se převalil, Efraima zalehl a nosem okopíroval jeho krk.
Bylo to zcela automatické, jako bysme byli snad skuteční milenci a tohle dělali pravidelně každé ráno.
„Krásně voníš,“ zahučel jsem do jeho kůže na krku, kterou jsem ožužlal, než jsem se vrhl na jeho rty, a pak se zase převalil na záda s Efraimem na sobě.
„Víš, co jsi včera slíbil?“ ušklíbl jsem se a pohladil ho po zadečku.
Teda, jako přímo to neslíbil, ale neměl o tom mluvit vůbec.
„A mám chuť na něco dobrého,“ znovu jsem Efraima políbil, a pak ho přetočil, takže jsem měl jeho klín nad svým obličejem.
Na nic jsem nečekal, hned prsty roztáhl jeho dokonalé půlky od sebe a na dírku jsem se vrhl jazykem, abych ho poškádlil, než do něj strčím prsty a jeho penis si vezmu do pusy.
Efraim
Cuknul jsem sebou, když najednou Tir hlasitě zachrápal a na to otevřel oči. Ani jsem se nestačil pořádně nadechnout, abych se omluvil, že jsem ho vzbudil, a už jsem ležel na zádech.
Taky krásně voní… pomyslel jsem si, a pak přivřel oči, když se mi otřel nosem o krk.
Už jsem chtěl namítnout, že jsem mu nic neslíbil, ale vzápětí mi došlo, o čem to vlastně mluví, když jsem se ocitl zpátky na něm, a na to zády k němu a on svým jazykem okupoval můj zadek.
Docela mě to vzalo. Jen jsem se trhaně nadechl a pak šel do předklonu.
Zapřel jsem se rukama o matraci vedle jeho těla, a chvíli se zavřenýma očima vydýchával ten nával, který mě postihl s jeho útokem.
A zvlášť takhle ráno, kdy jsem byl ještě rozehřátý z postele, a můj penis jasně říkal něco o ranní erekci. Jo, ten nikdy nezklame, jako že slunce vychází každý den.
Když jsem se trochu z toho nenadálého útoku vzpamatoval, povolil jsem ruce a sklonil se k Tirovu klínu, který jsem měl tak hezky pod sebou.
Už dávno měl erekci, byl tvrdý jak šutr, a mě stačilo jen pár doteků ruky, a jazyka, a on sebou zacukal, když tak hezky zareagoval.
Na víc jsem už nečekal. I když jsem se místy musel zastavit, nebo zpomalit, když se i na mě hnalo čím dál větší vzrušení, přesto jsem dopřál Tirovi ranní laskání mými ústy a rozhodl se ho potěšit tak, jak jsem večer řekl, a co on vzal jako slib…
Tiras
Efraim se nedal dvakrát pobízet, a už jsem přetáčel oči blahem, když se začal věnovat mému penisu.
Já se nenechal taky dvakrát pobízet a sotva jsem jeho penis pohltil do úst, mé prsty neomylně zamířily do jeho dírky.
Útočil jsem na citlivé místečko, občas sám zvedl boky, abych přirazil proti jeho pusince, nebo vypustil penis ze svých úst, abych se mohl nadechnout a mezitím jazykem polaskal hráz i kuličky, aby ani jedna část tohoto kousku těla nebyla o nic ochuzena, než jsem si ho znovu zasunul až na mandle a prsty zarejdil v zadečku.
Přesto, nejen tahle poloha, kdy jsem cítil i ztvrdlé Efraimovi bradavky, kterými si o mě občas otřel, ale jeho jazyk, zuby i prsty, to vše mě úplně ovládlo.
A tak jsem to byl tentokrát já, kdo to moc dlouho nevydržel.
„Efe… zatraceně… děláš to moc… dobře…“ zasténal jsem, když už mi chybělo jen kousek.
Sice jsem musel znovu vypustit Efraimův penis z pusy, ale prsty jsem z jeho dírky nevyndal, a i když to nebylo tak pravidelné, přesto jsem ho pořád dráždil, zatímco jsem s hlasitým zasténáním a nadávkami začal plnil Efraimovu pusinku svým semenem, když to na mě přišlo.
Efraim
To, jak na mě Tir útočil svými prsty i jazykem, mě chvílemi dostávalo tak, že jsem zapomněl i na jeho tvrdý problém. Měl jsem chuť se snížit úplně dolů, abych se mohl celým tělem otírat o jeho, a ještě víc si to tak užít se vším všudy.
Ale vždycky jsem se vzpamatoval a vrátil se k tomu, co jsem já byl schopen teď udělat pro něho.
Snažil jsem se snad víc než kdy jindy.
Stále pod vlivem těch slov, která jsem mu zašeptal těsně před jeho probuzením, jsem měl pocit, že teď, byť to není úplný sex, je to ještě víc intenzívní, víc vzrušující, víc… prostě víc všechno, a já se v tom naprosto ztrácel.
Skoro jsem nestíhal s dechem, a málem se zakuckal, když mi do krku vklouzla jeho první dávka sperma. Už strašně dlouho se mi to nestalo, ale já se rychle vzpamatoval, abych to dokončil tak, aby si to Tir užij co nejvíc.
Nejen moje pusa a můj jazyk se činily. Stejně i mé ruce, prsty, kterými jsem si pohrával s jeho poklady, hladil ho po stehnech, nebo se konečky prstů otíral o jeho hráz či jeho dírku… Labužnicky jsem přivíral oči, když jsem si bral jeho chuť a nenechal ani kapku uniknout.
Ale ve chvíli, kdy se Tir o něco uvolnil, kdy přešel jeho největší nápor, jeho prsty víc zajely do mého zadečku, a já protočil oči blahem a tlumeně zasténal, když se několikrát otřely o mou prostatu, roztahujíc přitom mou dírku na samou hranici snesitelnosti.
To, byla nejspíš ta poslední kapka, která mně donutila nahlas zavzdychat, stáhnout se v mírné křeči a roztřást mé tělo, když jím proběhl ten omračující pocit probíhajícího orgasmu.
Ani nevím, jak jsem se vůbec dokázal udržet na loktech, abych celý nedolehl. Ale ani na chvilku jsem jeho penis nepustil, a tím, jak jsem se snažil to takhle vydržet s ním v puse, byl ten prožitek ještě silnější…
Tiras
Hned co se mé tělo aspoň trochu uvolnilo, znovu jsem pohltil Efraimův penis, aby ani on nepřišel o nic zkrátka. A jeho orgasmus na sebe nenechal dlouho čekat.
A i když jsem se právě udělal, pytlík se mi znovu začal stahovat, když mnou procházelo to chvění z Efraimova těla a ty vibrace, které mi předával tím, že sténal s mým penisem v puse. Bylo to něco neskutečného a já mu to oplácel stejně, aby věděl, jako to je.
Až teprve po chvíli, kdy se mé tělo úplně uvolnilo a já se potřeboval nadechnout, vytáhl jsem prsty z Efraimovy dírky, ale ještě ji polaskal jazykem a políbil, a pak už Efraima přetočil čelem k sobě a s polibkem ho zase převalil pod sebe.
„Dobré ráno,“ zachraptěl jsem, když jsme se od sebe odtrhli, pousmál se a shrnul mu z čela vlasy.
Znovu jsem zapřemýšlel nad Frankovými slovy, že si mě Efraim omotal kolem prstu.
Nejspíš možná jo, ale... Nějak mi to nevadilo. Cítil jsem se v jeho společnosti dobře, uvolněněji, sex s ním byl naprosto úžasný, chtěl jsem ho chránit a pomoct mu s tím, co mu život ještě připraví.
V hlavě mi zazněla další Frankova slova a já se raději sklonil a znovu Efraima políbil, abych to vyhnal z hlavy.
Efraim
Skoro jsem zaskučel a měl málem druhý orgasmus, když mi Tir tím svým sexy chraplavým hlasem popřál dobré ráno.
Stále jsem se ještě nevzpamatoval z toho, co proběhlo, a on mi dělá tohle…
Sám jsem mu věnoval dlouhý polibek. Vyjádřil jsem tím vše, co jsem teď s ním prožil a co k němu cítím, i když si to netroufám říct nahlas.
Vážně jsem se do něho nejspíš zamiloval… A budu se s tím muset nějak poprat, i když mě třeba pak od sebe pošle pryč.
Ale než se tak stane, hodlám s ním strávit co nejvíce času a užít si ho tak, jak to půjde.
„Myslím, že si příště dobře rozmyslím, než něco řeknu, když se takhle chytáš za slovo,“ krátce jsem se zasmál a líbnul ho na špičku nosu.
„Jsi… jsi ten nejhezčí sexy chlap pod sluncem,“ dodal jsem s červenými tvářemi.
Zahrábnul jsem prsty do jeho vlasů a znovu se přisál na jeho rty.
„Nenechte se rušit. Ale potřebuji koupelnu a druhá je jaksi obsazená,“ ozvala se najednou Aria od dveří. „A dobré ráno, cukrouši.“
Otočil jsem k ní hlavu. S úsměvem se na nás podívala, a pak už přešla do koupelny, kde se hned zavřela a za chvíli už bylo slyšet, jak pouští sprchu.
„Myslím, že bychom měli vstávat,“ krátce jsem se zasmál. „A mám chuť na dobrou kávu, a dal bych si tu čokoládovou bábovku, cos mě posledně učil péct. Budeš mít chvilku čas, že bychom, ji upekli? Asi ne, co? Nevadí. Uděláme to kafe a něco k snídani, ale asi by měl někdo zajít do obchodu, protože s tímhle osazenstvem za chvíli nebudeme mít co jíst…“
Tiras
Nahlas jsem si povzdechl, když se do ložnice nakvartýrovala Aria, aniž by napřed zaklepala. Co kdybychom byli zrovna v tom nejlepším?
„Nemyslím si, že jsem sexy chlap,“ zabručel jsem, ale moje ego narostlo do závratných výšin.
Jo, když to řekne Efraim, tak se uvnitř tetelím jak malá puberťačka. Opravdu nechápu, co se mnou je.
Ještě jsem ho políbil, protože se mi moc nechtělo zvedat, ale pak už se posadil, ale ještě ho políbil na hrudi, a pak na špičce penisu.
„I když nebudeš nic říkat, stejně si něco vymyslím,“ ušklíbl jsem se, prsty pohladil ještě dírku, a pak na moment Efraima zalehl a věnoval mu poslední polibek.
Tak rád bych se s ním jednou celý den válel v posteli.
„Ta bábovka není špatný nápad a nakoupit může někdo z kluků,“ zapřemýšlel jsem nahlas, zatímco jsem si chystal oblečení a čekal, až se Aria uráčí vyprdelit z mé koupelny.
„Dneska ještě přijede Jacob a Caleb, ten je stejně starý jako ty a myslím, že si budete rozumět. Asi mu napíšu, aby se stavil rovnou do obchodu. Obávám se, že kdyby nakupoval Jacob, asi by to dopadlo hůř než včerejší Ariino vaření,“ ušklíbl jsem se a vzápětí tak tak uhnul před mokrým ručníkem.
„Já to slyšela!“ prskla Aria a očividně jí bylo jedno, že mi v ložnici stojí jen ve spoďárech. No, byla spíš jako chlap, takže jí to asi ani nedošlo a mě její tělo vůbec nic neříkalo, když se mi válelo v posteli něco mnohem lepšího.
Zašklebil jsem se, ručník ji vrátil, a pak už ji vyhodil s tím, že teď si zabírám koupelnu já. Popadl jsem Efraima a zapadl dovnitř dřív, než se přižene někdo další. Sprcha se samozřejmě neobešla bez dalšího muckování a mazlení, což nakonec skončilo s mým penisem v Efraimově dírce, a z koupelny jsme se tak vyhrabali až o víc jak půl hodiny později.
Spokojený i uspokojený jsem pak s Efraimem přešel do kuchyně, abychom spolu udělali tu čokoládovou bábovku, než přijede Jacob a pustíme se do práce.
Efraim
Zůstal jsem hledět na Arii, která se objevila v ložnici jen v kalhotkách, a ještě si ručníkem vytírala mokré vlasy. Musel jsem uznat, že má hezké tělo. Dokonce bych řekl, že hezčí než některé holky u Grega. A podivil jsem se, že se vůbec nestydí před námi.
Ale nejspíš byla zvyklá a já si taky začínal zvykat, že všichni tihle lidi jsou tak trochu jiní. Volnější, svobodnější v tom, jak se chovají, jak se vyjadřují.
A musel jsem uznat, že se mi to i zamlouvalo.
Když jsme se pak konečně po delší době dostali k tomu, abychom vylezli z koupelny a oblékli se, všichni ostatní už byli v kuchyni, popíjeli kávu a snídali. Tak jsme si jen přisedli a pojedli jsme s nimi.
O něco později, když pak dorazil i Jacob a já se s ním seznámil, pustili jsme se s Tirem do pečení bábovky. Akorát že jsme teď museli udělat dvě, protože jedna by nám všem rozhodně nestačila, a někteří se na tu první dívali už docela dost mlsně.
Tir jen pár informacemi ještě přiblížil Jacobovi, o co vlastně jde, a pak řekl, že podrobněji to probereme, až přijede i zbytek lidí.
A tak jsme se pustili do přípravy oběda, ale s tím, že Arii jsme tentokrát vyhodili z kuchyně, a ona nafučeně popadla flašku a uklidila se do obýváku studovat plánek White Rose.
Čeho jsem si ale dobře všiml, bylo, že od rána se Frank tvářil nadmíru spokojeně, a Dorian taky. A ten se dokonce culil snad víc než já. Už jsem je začínal podezírat, že mezi nimi v noci něco proběhlo.
Právě jsme uklízeli kuchyň po vydatném obědě, který byl tentokrát v hlavní režii Doriana a Jacoba.
Byl výborný, ale ten bordel, který po nich zůstal…
Jako správná hospodyně jsem se hned vrhnul na úklid, aby si ostatní mohli povědět, kdo ještě přišel s jakým nápadem. Diskuze byla dost živá, že skoro přeslechli domovní zvonek.
Chtěl jsem jít otevřít, ale pak jsem si uvědomil, že nemůžu. Co kdyby mě někdo z venku zahlédl a Greg nebo Gideon by dostali echo…
A tak jsem to nechal na Tirovi.
Právě jsem uklidil poslední kousek nádobí do linky a otočil jsem se, když vešel do kuchyně s dalším příchozím.
Zalapal jsem po dechu. Okamžitě jsem ho poznal, i když jsem ho neviděl několik let.
I když Tir řekl jeho jméno, nemohl jsem tušit, že je to on. Je spousta kluků, co se jmenují Caleb.
Mačkal jsem utěrku, a jen na něho zíral. Ale pak jsem to už nedával. Styděl jsem se před ním.
Viděl jsem ho naposledy ve škole, než jsem utekl. Byl z našeho ročníku nejchytřejší, a občas mě doučoval, když jsem něčemu nerozuměl. A on se teď dozví, co jsem zač…
Stejně jako já i on na mě překvapeně hleděl.
Vážně jsem se před ním styděl. Až tak moc, že jsem zahodil utěrku a rychle jsem kolem nich proběhl, a zastavil jsem se až v koupelně, kde jsem sklopil prkýnko a sednul si na hajzlík.
Nevěděl jsem, co mám dělat. Nevěděl jsem, jak se tvářit, nebo co říct…
Byl jsem úplně v háji. Poprvé za tu dobu, co jsem utekl z domu jsem se opravdu hodně styděl za to, že jsem šlapka…
Tiras
Celý den, nebo spíš jeho většina probíhala v pohodě a nic nenasvědčovalo tomu, že nás čeká nějaká práce. Spíš to vypadalo, jako by se sešlo pár známých a udělali si piknik.
Vše se ale změnilo s příchodem Caleba a já dost nechápavě zamrkal nad Efraimovou reakcí.
Vzápětí jsem se ale dozvěděl, že Caleb je bývalý Efraimův spolužák, a dokonce do něj byl i zamilovaný, ale než se mu stihl přiznat, tak Efraim zmizel.
Když jsem to slyšel, něco ve mně se úplně sevřelo.
Poslal jsem Caleba za ostatními do obýváku a odšoural se do koupelny za Efraimem.
„Caleb je v pohodě. Nemusíš se bát. Je to chytrý kluk a chápe, co se stalo. To, cos udělal, zpátky nevrátíš, ale ani před tím neutečeš. Jsi silný kluk, Efraime, tak se tomu postav čelem. Nikdo z nás, co tu je, tě neodsuzuje. I když teda já byl ze začátku asi dost hnusný.“ pousmál jsem se a dřepl si před Efraimem.
Když jsem ho tak pozoroval, najednou mi došlo, že ho nechci ztratit. Nechci ho dát někomu jinému.
Chci, aby se mnou zůstal navždy. Chci aby...
Aniž bych nad tím uvažoval, strhl jsem Efraima ze záchodku do své náruče a pevně ho objal.
„Nestyď se za to, co jsi. Jsi úžasný, chytrý a krásný kluk. Prošel sis peklem, ale postavil ses na vlastní nohy, a to je důležité,“ šeptal jsem do jeho ucha, zatímco jsem ho hladil po zádech.
Až po chvíli jsem ho pustil, chytl ho za ruku, zvedl na nohy a pošoupnul ho před sebe.
Když jsme přišli do obýváku, Caleb hned vyskočil na nohy a vrhl se Efraimovi kolem krku.
„Ani nevíš, jak mě to překvapilo! Jsem rád, že tě vidím a… vypadáš moc dobře!“ zasmál se Caleb a odtáhl se, aby si Efraima mohl dobře prohlédnout.
„Cal nám vyprávěl, že jste spolu chodili na školu a jaký jsi byl divoch,“ zasmál se Frank. „Ani se nedivím, že se do tebe zabouchnul.“
„Franku!“ zamračil se na oko Caleb, ale pak se zasmál spolu s ním a potáhl si Efraima k sobě na gauč, takže já si musel sednout do křesla.
Všiml jsem si Frankova pohledu a vytasil se na něho s prostředníčkem, protože tohle mi fakt na náladě nepřidalo.
„Takže… protože jsme tu všichni, můžeme začít,“ ozval jsem se a pohlédl na Efraima. „Kdyby ti to bylo nepříjemné, kdykoliv uděláme přestávku.“
Efraim
Tir mě v tom nenechal dlouho. Během chvilky narušil mou samotu na záchodě, když vešel dovnitř a zastavil se až u mě.
Nechal jsem se stáhnout na jeho klín. Na jednu stranu jsem byl rád, když přišel, protože jsem neměl daleko k tomu, abych se rozbrečel.
Bude to pokaždé takové, když potkám někoho známého a dotyčný bude vědět, co jsem dělal?
Nebo když potkám nějakého svého klienta uprostřed města, a on se bude přede všemi domáhat mých služeb?
Kdekoliv můžu na někoho takového narazit.
Nejspíš se budu muset odstěhovat do Evropy. Tam nikoho neznám.
Poslouchal jsem Tira, držel se ho pevně, jako by to mělo nějak pomoci. Ale je pravda, že mě jeho slova trochu uklidnila. Ale opravdu jen trochu. Pořád jsem byl nervózní a třásly se mi ruce, když mě dostrkal zpátky do obýváku.
Opatrně jsem vešel, ale Caleb se mi hned vrhnul kolem krku a já stačil jen vyrovnat balanc a vyheknout. A vzápětí jsem už seděl vedle něho na gauči a nechápal, co to vlastně Frank říká.
Po očku jsem mrknul na Caleba…
Hm, tak to je pro mne novinka. Netušil jsem, že byl do mě zamilovaný. Já sám jsem tenkrát ani pořádně nevěděl, co od života chci. Ale on je jiná sorta. Caleb to má v hlavě dost pořádně srovnaný…
Když mi Tir řekl, že si uděláme pauzu, pokud mi něco nebude příjemné, jen jsem přikývl.
Stejně jsem tam byl jen do počtu, a možná, abych doplnil nějaké informace.
„Myslím,“ ošil jsem se, když se všechny pohledy otočily na mě. „No… nejmenší pohyb v Rose je kolem poledne. Jednak jsou obědy, taky se střídají směny v baru, který je v tu chvíli hodně plný, a ve vile jsou jen dva lidi z ochranky. Většinou to byl… Pablo a ještě jeden. Všichni, kdo… kdo pracují hlavně odpoledne a v noci, tak přes den dospávají. Vstávají většinou až kolem třetí odpoledne.“
Na moment jsem se musel odmlčet, protože jsem vlastně mluvil i o sobě, a s Calebem po boku mi to tentokrát nebylo moc příjemné.
„Ale Greg může vědět, že vám to řeknu, tak to může mít ošefované. Kdybyste tam šli v noci, tak bar je otevřený do půlnoci, a hosté ve vile jsou zavření v pokojích a nikdo by určitě nevylezl ven, aby je někdo neviděl. A i kdyby to byl třeba někdo z důležitých pohlavárů, nikdy tam nikdo nechodí se svou ochrankou, aby to udrželi v tajnosti.“
Když jsem domluvil, natáhl jsem se po cigaretách a hned si zapálil, abych nějak zastavil tu nervozitu a třes v rukách.
Tiras
Bylo vidět, že to pro Efraima není příjemné, ale to jen dokazovalo, jak moc si přeje zase být normální.
Jistě, půjde to ztěžka a budou chvíle, kdy nejspíš nebude mít odvahu ani vystrčit nos z domu, aby nepotkal nějakého svého klienta, ale věřil jsem tomu, že to zvládne.
Rád bych teď seděl vedle něho já a držel ho za ruku, jako to udělal Caleb, ale takhle jsem si jen mohl povzdechnout a vrátit se zase k práci.
„Dva z ochranky jsem už vyřídil. Myslím, že to byl ten Pablo a ještě jeden, který hlídal bar,“ převzal jsem zase slovo a taky si zapálil. „Je pravda, že Greg i Gideon se teď nejspíš budou chovat jinak. Možná posílí i samotnou ochranku bordelu, protože budou vědět, že bych tam mohl naběhnout. Nepočítají ale s tím, že nebudu sám. Taky si nemyslím, že by zničili důkazy, protože ty jsou důležité i pro ně, aby s nimi v případě potřeby mohli vydírat klienty. Je tudíž asi jedno, ve kterou dobu tam vletíme, ale rád bych se obešel bez většího rozruchu. Frank už podal anonymní udání s několika málo důkazy, které se mi podařilo zatím získat. Nebude to určitě jednoduché, ale pokud se to povede, hodně tím narušíme Gideonovy plány a mohla by nad ním konečně spadnout klec. Ten chlap mě sere už docela dlouho. Nejsem zase takový optimista, abych si myslel, že ho zastaví nějakou soud, ale nehody se stávají, že? A pokud zaklepe bačkorama, snadno se ta jeho struktura pak položí celá.“
„Počítal bych s tím, že by se tam mohl objevit osobně,“ převzal slovo Jacob. „Pokud plánuješ nehodu, mohl bych být někde připravený.“
Všem bylo jasné, co tím myslí. Nad zbloudilou kulkou se v tomhle městě nikdo nepozastaví.
„Počítám s tím, že i většina klientů si oddechne, když budou ti dva pod drnem, protože je pak nebude nikdo vydírat. Možná by nebylo na škodu si jich pár proklepnout a nabídnout jim spolupráci,“ ozvala se Aria a vzala do ruky seznam, který mi sepsal Efraim.
„Tohle jsou jen ti, co chodili k tobě, že? Myslíš, že by sis vzpomněl i na někoho jiného, kdo tam chodil, někdo známý, který ale nebyl u tebe?“ obrátila se na Efraima a podala mu papír a tužku.
Efraim
Když se mě na nic nezeptali, a mluvili mezi sebou, jen jsem tiše seděl a poslouchal.
Opravdu jsem si přál, aby to už všechno skončilo, a to co nejdříve.
Občas jsem mrknul na Caleba, ale ten se tvářil, že je nad věcí. Jako by šlo o normální věc a vůbec se nepozastavoval nad tím, o čem jsem mluvil a nad mými odpověďmi.
Trochu jsem se po chvíli osmělil, a už jsem nebyl tak napjatý.
Podíval jsem se na Arii, když se ke mně znovu přimluvila, a zapřemýšlel jsem.
Jo, někoho bych mohl znát.
Převzal jsem si od ní papír a tužku, a napsal jsem pár jmen, dokonce mezi nimi i dvě ženské.
Ještě chvilku jsem přemýšlel, a po dopsání ještě dvou klientů jsem to pak posunul doprostřed stolu.
Ukázal jsem prstem na jedno jméno.
„Tohle je jeden z hlavních radních. Chodil výhradně za Peterem, protože on vypadá tak na šestnáct maximálně, i když je stejně starý jako já. Ale tenhle radní je na zajíčky, čím mladší tím lepší. Ale má strach jít za někým, a proto chodí do Rose, kde má jistotu, že není nikdo neplnoletý, i když tak nevypadá. Pak tenhle, leader své politické strany a chce kandidovat do senátu. Chodí výhradně za ženskými, a má na pokoji vždycky minimálně dvě. No, taky trpí podivnými choutkami, ale holkám vždycky zaplatil dost peněz bokem. Kdyby se to o něm někdo dozvěděl, už by si v politice ani neškrtl. Tahle je prezidentka největší společnosti v Orlandu. Do Jacksonville jezdí pravidelně pracovně, a pokaždé si rezervuje čas. Je přesná jak hodinky, ale ona je svobodná, takže spíš jde jen o to, aby si neuškodila ve firmě, kdyby se někdo něco dozvěděl, tady tenhle pracuje u policie na mravnostním…“
V tu chvíli jsem se zarazil. Nemluvil jsem sice o Tristanovi, ale věděl jsem, že to tímhle Tirovi připomenu. A hlavně, zatím o Tristanovi nepadla řeč.
Když všichni mlčeli a čekali, pokračoval jsem. Řekl jsem jim jen o těch, které jsem znal, a to co jsem o nich věděl. Ale většinou, kromě pár jmen, to už pak byli jen bohatí podnikatelé nebo zbohatlíci, či synáčkové bohatých rodičů. A navíc… neznal jsem všechny, kteří tam docházeli. Ale i tak jsem doufal, že jim to aspoň trochu pomůže.
Tiras
Když si Efraim převzal papír, napsal pár jmen, a pak nám řekl o jednotlivých lidech pár slov, udělal jsem si trochu jasno.
S Calebem a Arií jsme pak vybrali ty lidi, které kontaktuje a nabídne jim spolupráci. Mohlo by to fungovat. Pokud se dozví, že je všechno nahrávané a oni o tom nemají ani tušení, budou rádi, když je někdo zbaví problému.
Takhle to většinou vznikalo. Problémy. Většina bohatých, co chodila do bordelu, totiž ani netušila, že je někdo nahrává a mohl by je těmi důkazy pak vydírat. A když to pak vyleze na světlo světa, jsou z toho celí pryč a většinou si najímají právě detektivy, aby to za ně vyřešili.
Ještě asi další hodinu jsme probírali všechno podstatné, Jacob s Calebem a Dorianem se rozhodli, že si postupně obhlédnou Whitte Rose, zajdou i do přístavu a na pár míst, kde by mohli být Gideonovi chlapi. Vyzjistí situaci, a podle toho se rozhodneme, kdy na Whitte Rose zaútočíme.
Taky počkáme, jak si poradí Aria s jistými klienty, které navštíví osobně, aby měla jistotu, že necouvnou.
„A co Tristan?“ zeptal se Jacob a v tu chvíli všichni ztichli a otočili se na mě.
Zatnul jsem ruce v pěst a mé tělo se automaticky napjalo.
„S ním si to vyřídím sám,“ zavrčel jsem po chvíli.
„Jak? Jen se ptám, abys náhodou celou akci neposral nějakou osobní mstou,“ ozval se vedle mě Frank.
„Zatím to osobně neberu, ale jestli zjistím, že stojí za Shayovou smrtí tak-“
„Tak co? Kurva, Tirasi! Tři roky se to snažíš dát dohromady! Teď to neposer!“ přerušil mě Frank.
„Chápu, že je to pro tebe těžké, ale teď v tom nejdeš sám, jasné?! Dostaneme i Tristana, ale nepodnikej nic na vlastní pěst!“
Přítel nebo ne, měl jsem chuť mu v tu chvíli jednu vrazit, i když jsem věděl, že má pravdu.
„Jdu si pro kafe. Pro dnešek končíme!“ vyštěkl jsem po chvíli a rázně odkráčel.
„Bude v pohodě. Zvládne to-“ zaslechl jsem ještě Franka, než jsem za sebou práskl dveřmi.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
dodatek: jo, už jsem dlouho nepsala žádný dodatek, a nejspíš to je tím, že jsem je vždycky psala u svých povídek, na které teď nemám jaksi nápady. Kecám. Nápad rozpracovaný je, ale chuť není, už jen proto, že nemám žádnou odezvu. Tak jsem se šprajcla, no... :D No, ale to jsem odbočila. Tady píšu jen proto, abych se omluvila, že vkládám až teď. Ale nejdříve nebyl čas, toho je ostatně pořád zoufale málo. Pak únava a na závěr rodiiná oslava. Takže suma sumárum - ano, nebyl čas. :D Tak pardon, zkusím se polepšit. :))
