Nikko
Byl to krátký, ale příjemný spánek. Tiskl jsem se ke Kanemu a i když jsem se vzbudil, nechtělo se mi vstávat. Díval jsem se na jeho obličej, vyzařující klid a pohodu. Konečky prstů jsem okopíroval jeho lícní kost až k bradě a pak ho jemně políbil na rty.
Přesto mě však tělesné pochody donutily vstát. Sykl jsem, když jsem se musel odtrhnout od prostěradla, které se a mě přilepilo snad tím nejsilnějším lepidlem co znám. Budu muset nechat převlíct postel, pomyslel jsem si, když jsem potichu vstával, abych Kaneho nevzbudil.
V koupelně jsem se pak jen trochu otřel, abych nebyl tolik špinavý, hodil na sebe kalhoty a halenu a vyšel z pokoje. Zamířil jsem rovnou do kuchyně.
Trochu jsem se červenal, když kolem mne procházelo služebnictvo a usmívalo se a krčilo nosy. No, Kane je ze mne cítit na míle daleko. A nejen on. I moje uspokojení… Budu se muset potom pořádně umýt.
Teď jsem si nechal naložit tác plný jídla, a když mi to naše dobrá stará kuchařka chtěla odnést do pokoje, odmítl jsem. Nebude mi na Kaneho nikdo koukat.
Kuchařka mě pohladila po vlasech, když jsem kolem ní procházel dveřmi, které mi přidržela, aby mi nepopadaly věci.
„Malý Nikko… Vidím, že jsi nám už vyrostl a dospěl, princi,“ usmála se na mě a ještě jednou mě pohladila po tváři. „Kdykoli budeš chtít, budu mít pro tebe připravené koláčky.“
Jen jsem jí opětoval úsměv, protože jsem se vážně styděl a nevěděl ji, co říct.
Problém byl, když jsem došel k pokoji a já nevěděl, jak si otevřít dveře, aniž bych musel položit tác na zem. Nakonec jsem to nějak divnými pohyby zvládl a byl rád, když jsem konečně za sebou mohl nohou ty dveře zabouchnout. Ale to jsem si neuvědomil, že dělám pořádný kravál.
Zarazil jsem se a zůstal stát uprostřed pokoje a díval se na Kaneho, jestli jsem ho nevzbudil.
Kane
Probudil jsem se, když jsem ucítil, že Nikko odchází z pokoje. Posadil jsem se a prohrábl si vlasy. Byl jsem ještě ospalý a oči se mi nechtěly rozlepit, ale nakonec jsem je chtě nechtě otevřel. Díval jsem se na prázdný pokoj a pomalu vstal. Bylo tu bez něj nepříjemné ticho a jakoby vše posmutnělo. Nejspíš jsem se stal závislým na jeho přítomnosti. Zašel jsem se do koupelny opláchnout a lehl si zpátky do postele. Jediné, co se mi chtělo, bylo, abych se válel s Nikkem v posteli. Věděl jsem, že to nejde, že nás čekají povinnosti, ale chtěl jsem ještě aspoň půl hodiny na chvíle s ním.
Ležel jsem a čekal, dokud se dveře neotevřely a on s hrozným kraválem, nevešel. Dělal jsem, že spím, ale nešlo to, když jsem škvírkami očí viděl, jak tam stojí a dívá se na mě.
„Nestůj tam a pojď ke mně, jsem vzhůru."
Posadil jsem se a podíval se na jeho ruce. Jídlo...
„Mám hrozný hlad... Copak jsi nám přinesl?"
Nikko
Cukl jsem sebou, když Kane promluvil. Málem mi věci z tácu popadaly na zem. Rychle jsem vyrovnal balanc a pomalu došel k posteli. Položil jsem na ni tác, hned vedle Kaneho a usadil se také.
„No, nevím, na co máš chuť, tak jsem vzal od každého něco,“ ukázal jsem na jídlo, kde nechyběly krvavé steaky, pečivo, i nějaká zelenina a pro mne hromada koláčků. Nalil jsem si červeného vína a Kanemu také. Podal jsem mu sklenici a sám jsem si upil. I když jsem měl chuť na maso, stejně jsem automaticky jako první hrábnul po koláčku, plněném povidly a s bohatou posýpkou. Skoro celý jsem nacpal do pusy. Žvýkal jsem a užíval si tu skvělou chuť, kterou v tomhle podání umí vykouzlit snad jen naše stará kuchařka.
„Byl ses umýt?“ naklonil jsem se ke Kanemu a jemně jsem natáhl jeho vůni. Myslím, že bych měl jít také, protože z tohohle pokoje vážně jednou musíme vylézt a jako první nás zřejmě čeká cesta za krály. Nevím, jestli by se tátovi líbilo, kdybych tam přišel takhle voňavý. Nejspíš by se s Kanem ani nebavil a rovnou po něm skočil. Nechápu, jak může být tak žárlivý na své vlastní dítě.
„Jak se najíš, měli bychom konečně něco jít dělat. Nemůžeme tu být pořád zavření,“ natáhl jsem se po dalším koláčku a druhou rukou jsem se snažil narovnat slepené prostěradlo. „Budu muset říct služebné, aby nám tu uklidila.“
Po těchto slovech jsem se zarazil. Řekl jsem – nám?
Podíval jsem se po očku na Kaneho. Souhlasil by s tím, že by se mnou sdílel jeden pokoj a jedno lože? A co na to moji a jeho rodiče? A vlastně, vždyť Kane je můj partner se vším všudy, proč by tedy měl spát někde jinde, kde kdokoliv a kdykoliv může někdo přijít? Tady přeci jen si netroufne jen tak někdo vejít. Tady mi ho nebude kde kdo očumovat. Já žárlím?
Spolknul jsem zbytek sousta a znovu se napil vína.
„Víš… Měli bychom… No…“ nevěděl jsem, jak to Kanemu říct. Jak mu říct, že chci, aby byl můj úplně komplet. Abychom veřejně oznámili naše partnerství, a aby se Kane přestěhoval do mých pokojů.
Myslím, že jsem se i červenal. Ale proč? Vždyť už svá těla známe do detailu a každou chvíli skončíme v sobě. Teda on ve mně… Zavrtěl jsem se a pak jsem vyhrkl:
„Chci, aby ses přestěhoval natrvalo do mých pokojů a abychom dali všem vědět, že jsi můj partner,“ sklopil jsem zrak, protože jsem se fakticky styděl.
Kane
Noooo... Po jeho slovech jsem po něm chtěl skočit a pokračovat v tom, co jsme dělali, než jsme usnuli. Jen jsem uchopil tác s jídlem a položil ho na zem. Dožvýkal jsem jídlo, které jsem právě jedl a Nikka stáhl na postel tak, že se opíral zády o matraci.
„Nikko..." zavrčel jsem do jeho ucha, které mě tak krásně lákalo a mírně mu ho olízl.
„Samozřejmě, že se moc rád nastěhuji za tebou. Co se týče našeho partnerství, jsem připraven čelit oficiálnímu přijmutí do tvé rodiny. Už jsem s tím chtěl sám začít. Jsi můj a já tvůj, takže budu tam, kde ty."
Spojil jsem naše rty a jazykem se dobýval do jeho masem ochucených rtů. Hladově jsem ho líbal a užíval jsem si každé otření o jeho jazyk.
„Pokud si chtěl nyní odejít z pokoje, tak si tohle neměl říkat. Chtělo by to trest, jsi připravený?"
Nikko
Měl jsem strach, jak Kane zareaguje. Když vzal tác do ruky a odložil ho bokem, ztuhnul jsem. Nevěděl jsem, co mám čekat. Ale jeho následná reakce mě naprosto uzemnila.
Když mi olízl ucho, zachvěl jsem se, jak mnou projelo vzrušení jen z tohoto gesta. Polibek jsem přijímal s naprostým odevzdáním. Moje ruce se rozběhly po jeho těle. Dotýkal jsem se každého kousku jeho rozpálené kůže a mé chladné tělo začalo znovu přijímat tu jeho horkost.
Zatnul jsem nehty do jeho zad a táhl je směrem dolů k jeho pevnému pozadí. Stiskl jsem ho a přitlačil na svůj rozkrok.
„Trest?“ podíval jsem se na něj překvapeně. „Tenhle trest přijmu rád,“ usmál jsem se a nadzvedl hlavu, abych ho políbil, protože tohle mě dostalo téměř okamžitě. Vážně se ze mě stává zvrhlý vlk, či upír, nebo démon. Vždyť já ani sám nevím, co jsem.
Už se můj jazyk dotýkal jeho rtů, když se ozvalo zaklepání na dveře.
Nervózně jsem mlaskl a uvolnil své napjaté svaly. Splynul jsem s matrací a jen otočil hlavu ke dveřím.
„Co je!“ vyštěkl jsem nervně.
„Pane, omlouvám se za vyrušení, ale máte se dostavit do pracovny krále Tomoka. Čekají tam na vás a máte přijít hned,“ ozval se strážcův hlas. „Mám vyřídit, že pokud hned nepřijdete, tak si pan Maro pro vás přijde osobně.“
Zavřel jsem oči a počítal do deseti, abych se uklidnil.
„Vzkaž, že tam hned přijdu.“
Ještě chvilku jsem čekal, dokud se strážcovy kroky nevzdálily a pak jsem otevřel oči a podíval se na Kaneho.
„Je mi to líto, musím jít, nebo tu táta vážně dojde. A já nechci teď nic pokazit, když jim chci oznámit naše partnerství a to, že budeš tady se mnou.“
Tvářil jsem se nešťastně, protože jsem vážně teď neměl chuť nikam chodit. Ale věděl jsem, že opravdu musím.
Kane
Naštvaně jsem se převrátil na záda a díval se do stropu.
„Půjdu s tebou, stejně se potřebuji zeptat na to o mě. Ale jestli sem bude tvůj táta chodit, jak se mu zlíbí, tak se ty přestěhuješ ke mně. Nebo zkusím kouzelné barikády a on se dostane tak možná do prd..."
Krotil jsem se, ale chtěl jsem být i sprostší.
Copak to neznají? Už si nepamatují, jaké to je, když spolu prožívají dva vlci období páření? Oni si v té době pořídili děti, tak o co jim jde?
Vnitřně jsem zuřil, ale nakonec jsem vstal a došel ke skříni, abych si našel nějaké oblečení. Oblékl jsem si černou košili a tmavě modré kalhoty. Vzal jsem si pohodlné boty a zamířil zpět za Nikkem. Chytil jsem ho kolem pasu a políbil. Měl jsem potřebu cítit jeho rty na svých a aspoň takhle si ho užít. Musel jsem se od něj mírně odtáhnout, abych ho znova nepovalil na postel a povzdechl si.
„Tak jdeme?"
Nikko
Povzdechl jsem si stejně jako Kane. Vážně se mi nechtělo a taky jsem byl naštvaný. Mým tělem kolovala neukojená touha a začínal jsem zjišťovat, že když mě někdo při něčem takovém vyruší, nejspíš to budu hodně těžko snášet.
Nenápadně jsem si urovnal své vzrušení. Přikývl jsem a raději jsem se Kaneho již nedotýkal, abych se aspoň trochu uklidnil.
Vyrazili jsme k tátovi do pracovny. Bylo mi jasné proč zrovna tam. Táta Maro měl pracovnu tmavou, většinou měl zatažené i ty těžké závěsy, aby ho nerušilo světlo. Tohle mu prostě zůstalo z upíra. I když mu světlo nevadilo, přesto se rád uchyloval do své pracovny, když se potřeboval uklidnit, či nad něčím rozjímat.
Došli jsme k Tomokovi do pracovny a hned ve dveřích se zarazil. Bylo tam až moc živo.
Tátové stáli za stolem, jako by to byla jejich obranná zóna. Byla tu také Ely a i Marius. Stáli vedle sebe a drželi se za ruce. Mírně mnou otřásla žárlivost, když jsem to viděl a měl jsem chuť ty jejich ruce od sebe odervat.
„Tak jsi konečně tady,“ ozval se Ziro, který stál se Saishem v druhém rohu pracovny.
Jen jsem kývnul hlavou a dál hypnotizoval ty jejich ruce.
„Co kdyby ses taky náležitě upravil?“ štěkl po mně táta Maro. „Jsi neupravený a jsi cítit…“
„Vyrušili jste nás!“ rozkřikl jsem se na něj obratem, protože ve mně stále panovalo napětí z přerušeného sexu a navíc pohled na Ely Mariuse mě děsně žral. Začal jsem vrčet a cítil jsem, jak se ve mně vaří krev.
„Jsem tvůj otec a král, takže mě budeš-“
„Nezajímá mě to!“ znovu jsem se rozkřikl a vycenil na něj zuby. Oči se mi zaleskly červenou barvou, jak se ve mně začala probouzet síla upíra.
Nebezpečně jsem se k nim začal přibližovat.
„Mám taky právo na svůj život! A ty!“ otočil jsem se k Mariusovi. „Okamžitě ji pusť!“
Kane
Díval jsem se, jak Nikko řve na svého otce a taky na to, jak rychle se naštval. Došel jsem k němu a vtáhl ho do své náruče, kde jsem ho vzápětí pevně sevřel.
„Nikko... Přišli jsme v klidu a potřebujeme se na něco zeptat. No tak..."
Políbil jsem ho a vysloužil si zavrčení od jeho otce Mara. Bylo mi to jedno, měl by pochopit, kdo je jeho alfa.
„Je pravda, že máme právo na svoje životy a vy nám do nich nesmíte mluvit. Stejně vás ani jedno dítě už neposlouchá, měli byste pochopit, že si vaše děti vybraly podle svého pudu a snad dobře. Já..."
„Nemyslím si, že bych ti dovolil mluvit," křikl po mě Maro a přiblížil se skoro k mé tváři.
„Nepokračoval bych v přibližování. Myslím si, že jste mě viděli a vím, že bych si Nikka bránil."
„Ty spratku, Co ti dává právo se mnou takto mluvit?"
„Jsem jeho partner, který s ním bude žít."
„Přes mojí mrtvolu."
„To se dá zařídit," vrčel jsem na něj a cítil jsem, jak pevněji svírám Nikka k sobě.
„Tak dost!" křikl na nás Tomoko a objal Maru zezadu.
„Jenže..."
„Jenže nic Maru. Kane má pravdu v tom, že oni si vybrali a jsou označeni. Stejně s tím nic neuděláme, musíme to respektovat a pomoct jim tak, aby se o sebe navzájem dokázali postarat," říkal Tomoko klidně, jakoby se snažil uklidnit to Marovo běsnění.
„Ne! Nepřijmu toho upíra... Je to jen podřadný druh. A Kane? Sice jsme to od začátku věděli, že se spojí, ale..." přestal mluvit, když si uvědomil, co řekl.
„Vy jste to věděli?" zeptal jsem se překvapeně a zároveň naštvaně.
Nikko
Ve chvíli, kdy táta řekl, co řekl, přestal jsem se vzpírat a zůstal stát jak opařený.
„Takže vy jste to věděli?“nevěřícně jsem na něj zůstal hledět. Můj pohled lítal mezí všemi, kdo tady byli. Krom Ely a Mariuse, protože ti taky evidentně neměli o ničem ani tušení.
„Věděli,“ ozval se za námi Akiův hlas. Právě vstoupil dovnitř i se Surim.
Takže rodinná sešlost. Chybí už jen naše chůva, ale ta zřejmě o ničem neví, takže by tu asi byla zbytečná a stejně zmatená jako já.
Vytrhl jsem se Kanemu ze sevření. Přistoupil jsem blíž k tátovi a jen se zeptal: „Proč? Proč jste mi nic neřekli?“
Cítil jsem se podvedený. Všemi. Strašně moc mě to zasáhlo a já měl v tu chvíli na krajíčku. Ne… Nemůžu tady zůstat, ať už chtěli, co chtěli.
Aniž bych cokoli řekl, okamžitě jsem se přenesl k Marovi do jeho pracovny. Delší trasu bych zřejmě v tuhle chvíli nezvládl. Zatáhl jsem závěsy, až byla v místnosti skoro neproniknutelná tma a schoulil jsem se do nejzazšího koutku, kde měl problém mě i táta najít, když jsem se tu schovával. Skrčil jsem nohy, objal jsem je a opřel se čelem o kolena. Z čí mi tekly slzy, protože jsem se během okamžiku opravdu cítil hodně zle, zrazen, že přede mnou tajili takovou důležitou věc. Nestál jsem jim ani za to, že by mi byť jen náznakem něco řekli.
Kane
Byl jsem z toho všeho zmatený a opravdu dost naštvaný. Nechápal jsem, Proč nám to celou dobu tajili. Vše ve mě tak moc vřelo, že jsem nedokázal krotit své myšlenkové pochody a během chvilky se mé tělo obalilo modrým plamenem.
„Kane... Kane! Kane dost! Slyšíš synku? Kane..." jen zpovzdálí jsem slyšel Akiův hlas a viděl, jak se je mě přibližuje.
Nechtěl jsem mu ublížit, jemu ne... Vlastně asi nikomu, ale nemohl jsem to zastavit.
„Nechoď ke mně! Sám nevím, jak to ovládat. Jak jste to mohli udělat svým dětem?"
Natáhl jsem jeho směrem ruku a zastavil jeho chůzi.
Nemohl jsem tu s nimi dál zůstat, protože moje nitro málem explodovalo vzteky. Kdybych viděl jejich tvář a hlavně Mara, nejspíš by to vše zhoršilo.
Naši rodiče... Lidi kterým máme věřit... A oni... Oni... Oni nám lhali a drželi nás od sebe. Jak moc jsme museli trpět, aby byli oni v klidu? Jak moc trpěl Nikko beze mě.
Pomyslel jsem na něj, a když jsem uviděl prázdnou náruč, hned jsem se za ním přemístil. Stál jsem uprostřed místnosti a snažil se utišit ten plamen, co mě obepínal.
„Nikko... Prosím... Uhas mou zlobu."
Neviděl jsem ho, ale cítil jsem jeho pach z rohu místnosti.
Pokud nepřijde, tak odejdu k sobě do města. Protože se musím zklidnit.
Nikko
Seděl jsem v koutku a brečel. Prostě jsem ty slzy nemohl zastavit. Tak špatně jsem se už dlouho necítil. Proč nám tohle udělali? Proč nám nikdy nic neřekli? Mohlo se všemu předejít. Mohlo být všechno jinak a hlavně v klidu.
Náhle se ozvalo zašustění a místnost osvětlila namodralá záře.
Ozval se Kaneho hlas.
Uhasit jeho zlobu? Já, který teď nejsem schopen se uklidnit? Vykoukl jsem zpoza rohu a viděl, jak tam Kane stojí uprostřed pracovny a je obalený modrými plameny. Vypadaly tak nějak – krásně, uklidňující záře a přesto, jsem z nich měl strach. Pohlédl jsem na Kaneho obličej. I on byl ze všeho nejspíš rozzlobený, bylo to z jeho výrazu poznat a taky – nedařilo se mu utišit ten oheň, který z jeho těla vystoupil na povrch a on byl jako modrá zářící pochodeň.
Cítil jsem to teplo, které doléhalo až ke mně. Stejný plamen, jako měl před tím na rukou, když jsme se milovali, ale teď… Teď jsem z nich měl strach. Teď, i když vypadaly krásně, cítil jsem z nich něco jiného…
Přesto jsem vstal a pomalu přešel k němu. Čím víc jsem se blížil, tím větší horko jsem cítil. Ale já přesto došel až k němu a pevně ho objal. Slzy, které mi stále tekly po tváři, z toho žáru usychaly. Cítil jsem, jak mě jeho tělo pálí do rukou a do tváře, kterou jsem se opíral o jeho hruď. Ale teď mi už bylo všechno jedno. Z toho zklamání, z toho šoku, jsem prostě rezignoval. Ať mě třeba spálí na popel. Zabije mě aspoň někdo, koho bezmezně miluji. Někdo, koho mi upírali tolik let a tajili tak důležité věci.
Nadechl jsem se, až mi plíce naplnil ten žár a pak jsem se i s Kanem přenesl před brány jeho města. Třásl jsem se, ale nepustil jsem ho, i když se mi dělalo čím dál víc slabo a měl jsem pocit, jako bych držel v ruce žhavé okovy.
Je to jen zloba… jen Kaneho zloba, která tak pálí, opakoval jsem si stále dokola a snažil se udržet na těch svých roztřesených nohou.
Kane
Až když moje nohy moje nohy dopadly na zem, kterou tak dobře znám, uvědomil jsem si, že už nejsme v zámku. Ani na chvíli jsem necítil, jak mě Nikko objímá, a myslel jsem, že tu jsem sám. Ale nebyl a Nikkovo tělo se zdálo popálené.
To já? To jsem mu udělal já? Tohle?
Strašně jsem se na sebe zlobil, i když jsem zcela jasně nevěděl, co jsem udělal. Plamen zmizel a já už byl klidnější. Vzal jsem Nikka do náruče a zamířil s ním do mého domu. Byl tu klid. Duše nenamítaly, že jsem tu s ním. Přijaly ho stejně, jako mě a jen tiše přihlížely mému štěstí, které bylo nyní zastíněno vztekem.
Došel jsem do domu a zavřel kopnutím do dřeva těžké dveře. Položil jsem Nikka na postel a svlékl z něj popálené věci, abych zkontroloval, jakou škodu na jeho těle jsem napáchal. Když jsem spatřil ty načervenalá místa, okamžitě jsem každé políbil a olízl, dokud jsem neucítil, že jsem se mu dostatečně věnoval. Od prstů na ruce, po loket, jsem pomalu sjížděl polibky a tišil jeho bolest.
„Odpusť mi. Naučím se to ovládat a už nikdy ti neublížím. Ale tohle... Tohle byla výjimečná situace. Nikdy bych se takhle moc nenaštval. Ale oni... věděli to. Proč nám to udělali. Proč nás celé ty roky drželi od sebe a bránili našemu štěstí? Báli se, že si nepočkám? Že ti ublížím? Miluji tě Nikko. Nikdy bych neudělal nic, čím bych tě ranil. Nikdy..."
Nikko
Podklesly mi kolena, jak jsem se na nich už neudržel. Bral jsem si k sobě všechnu Kaneho zlobu, a než jsem omdlel, cítil jsem, jak mě bere do náruče a někam nese.
Probrala mě slova, která se mýma vlčíma ušima drala do hlavy. Pootevřel jsem oči a díval se do Kaneho nešťastné tváře, jak se nade mnou skláněl. Zhluboka jsem se nadechl a ucítil ten známý pach jeho domova.
„Nemůžeš za to,“ zvedl jsem ruku a pohladil ho po tváři. „To oni-“ poslední slova jsem spolkl a po tváři se mi znovu rozkutálely slzy, když jsem si vzpomněl na to, co jsem považoval za zradu svých rodičů.
„Budou nás hledat,“ odvrátil jsem tvář a otřel si slzy. „Ani nevíme, proč nás vlastně volali,“ hlas jsem měl stále roztřesený, ale u Kaneho jsem se cítil o něco lépe. Sdílená bolest ze zrady…
Objal jsem ho jednou rukou a přitáhl si ho k sobě, abych cítil teplo jeho těla, které už nepálilo, ale uklidňovalo.
„Možná měli důvod, proč to udělali, ale měli nám to říct…“ zašeptal jsem a zavrtal hlavu do jeho hrudi, aby neviděl ty slzy, které se mi stále draly z očí.
Kane
„Důvodů mohli mít tisíc, ale to jim nedává právo nám v tomhle lhát. Jsem naštvaný a bolí mě to, ale nejvíc mě štve, že to tys trpěl a oni tě nechali."
Políbil jsem ho a do toho polibku dal vše, co k němu cítím s takovou intenzitou, že mě zase pohltilo vzrušení a já slabě zasténal.
„Nikko, zbav mě toho... Chci si tě zase vzít a na chvíli nad tím nepřemýšlet. Co ty na to?"
Nikko
Pomalu se můj smutek utišoval, zvlášť potom, co mě Kane políbil. Cítil jsem v tom lásku, porozumění, souznění. Prostě polibek od milovaného, který jako jediný ví, jak se právě cítím.
Můžu ho milovat ještě víc? Asi ne, protože to by se mi snad už srdce rozpadlo...
Takhle bije tak akorát. Jeden úder pro mne, jeden pro něj… Jeden pro mne… Jeden pro něj… Je moje součást a tím už zůstane navždy.
„Miluji tě, Kane,“ zašeptal jsem, a když jsem slyšel jeho slova a viděl tu touhu v jeho očích, jen jsem přikývl. Povolil jsem své sevření a jednou rukou ho hladil po zádech a druhou jsem přes bok sjel na jeho břicho, kde jsem ji pak posouval níž, až jsem ji vsunul do jeho kalhot. Pohladil jsem ho po jeho nabíhající erekci, promasíroval jeho varlata.
Mírně jsem se pak proti němu prohnul a až teprve teď mi došlo, že jsem celý nahý.
I když mě takhle viděl už tolikrát, přesto mé tváře polil ruměnec a já jen přivřel oči a mírně pootevřel rty a čekal na Kaneho polibek.
Kane
Políbil jsem ho a cítil, jak jeho ruka jezdí po mém penisu s takovou frekvencí, že jsem do něj chtěl najet hned a bez příprav. Jenže...
Byl stále popálený a jeho tělo dostalo popelavý nádech. Zvedl jsem se z něj a došel k neckám. Nalil jsem do nich studenou vodu a zavřel oči, ve snaze ji ohřát. Nic... Plamen se neprobudil a já byl najednou rád, protože jsem byl stále oblečený.
Svlékl jsem ze sebe oblečení a odhodil ho na zem. Zase jsem zavřel oči, a když mé tělo pohltily plameny, došel jsem k Nikkovi a vzal ho do náruče. I s ním jsem pomalu vlezl do necek a tím, jak jsem se nořil do vody, mé plameny uhasínaly a voda se krásně ohřívala. Posadil jsem Nikka do mého klína a obmotal mu nohy kolem svého pasu.
Začal jsem hladově líbat jeho krk a polibky zamířil na ty krásně vztyčené bradavky, které mě svou tvrdostí přímo lákaly. Okusoval jsem je a vtahoval do svých úst. Rukou jsem začal dráždit jeho penis a odkrýval kůžičku tak, aby Nikko cítil teplou vodu, jak laská jeho žalud.
Druhou rukou jsem mu přejížděl drápy po zádech a pomalu mířil k jeho stahující se dírce.
To vzrušení mě naprosto ovládalo a jediné, co jsem v tuhle chvíli chtěl, byl Nikko. Stále jsem se vztekal, ale když jsem ho měl v rukách, věděl jsem, že jen on mě může utišit. Muselo to pro něj být, jako když krotí dravou šelmu.
„Nikko... Miluji tě," řekl jsem tiše a vrátil se k jeho krku.
Rty jsem přes něj přejížděl a zuby se místy zakousl, ale jen tak, abych mu neprokousl kůži a znova nepocítil tu touhu vzít si jeho krev.
Nikko
Vnímal jsem Kaneho zrychlující dech, ale on se náhle zvedl a já jsem v šoku otevřel oči. Měl jsem strach, že jsem udělal něco špatně. Ale on přešel k neckám a začal do nich nalévat vodu. Pak tam stál s rukou napřaženou a evidentně se snažil ohřát vodu. Vzpomněl jsem si, jak já sám měl problém se tohle naučit. Do teď nevím, zda tohle umím udělat dobře, tak jsem nic neříkal a jen se na něj díval.
Když se svléknul a jeho tělo zachvátily ty namodralé plameny, jemně jsem se zachvěl. Bezděčně jsem si přejel po popálené kůži, která mě ještě místy zabolela, a s obavami se díval, jak se ta modrá pochodeň ke mně blíží.
Na moment jsem přestal dýchat, když se ke mně sklonil a vzal mě do náruče. Čekal jsem to horko, avšak Kane jen mírně hřál. Když se i se mnou ponořil do vody, ta se příjemně ohřála a plameny uhasly, oddechl jsem si. Ne však na dlouho. Přitáhl si mě na klín, a když jsem se otřel o jeho nabuzený penis, mírně jsem zasténal.
V tuhle chvíli jsem už věděl, že mi neublíží. Voda příjemně hladila mé tělo a tišila bolest popálenin. Já jen přivřel oči a nechal se laskat Kanem na všech těch místech, kterých se dotkl.
Zapomněl jsem v tuhle chvíli na vše, co mi nepříjemně stahovalo srdce. To začalo bít rychleji, když Kane dráždil mé tělo svými doteky jemnými i hrubšími. Když jsem cítil, jak táhne své drápy po mých zádech, až se zastavil u mého vstupu. Prohnul jsem se pod návalem slasti, když se mi zakousnul do krku a jeho prsty se zastavily těsně u mého zadečku.
Jeho slova mě donutila otevřít oči do široka, jako bych je slyšel poprvé. Políbil jsem ho do vlasů a pevně se ho jednou rukou chytil kolem krku. Druhou jsem po jeho noze táhl za sebe a zastavil jsem se na jeho ruce. Jemně jsem stiskl jeho prsty a namířil je na svůj vstup.
„Vem si mně,“ zašeptal jsem do jeho ucha a prsty natlačil na to místo, které bylo tak chtivé a nedočkavě se svíralo a povoloval.
Kane
Líbilo se mi, když si Nikko mou ruku navedl ke svému otvoru a já jen s chutí po jeho těle prsty zasunul, co nejhlouběji to šlo. Prvně dva a potom jsem přidal třetí, které mu dráždily jeho stěny a laskaly prostatu. Bavilo mě, jak se chvěje a ještě víc, jak moc svírá mé prsty ve svých útrobách. Tak krásně to klouzalo, že se mi prsty pohybovaly velmi lehce jeho nitrem.
Přitom jsem nepřestával svou pozornost věnovat i jeho penisu a současně, jak jsem do něj zajížděl, jsem ho třel po jeho hladké kůžičce a stahoval jí pod žalud.
Zvýšil jsem frekvenci a mé rty putovaly po jeho pokožce na krku k bradavkám, které jsem znovu dráždil a pohrával si s nimi svým jazykem.
Můj penis se napínal do maxima a už ani voda nepomáhala jeho uklidnění. Vytáhl jsem prsty a chytil Nikka za boky. Donutil jsem ho prudce dosednout na můj klín a tím v sobě schovat celé mé mužství až po kořen.
Slastně jsem zavrčel a mírně si jeho zadeček prsty nadzvedl, abych ho mohl znovu na sebe narazit.
Voda kolem nás cákala v rytmu mého zrychlujícího tempa. Kdy jsem mu dovolil jen kousek se nadzvednout a znovu do něj najel. Cítil jsem se skvěle, konečně ze mě opadával ten vztek a já si Nikkovo tělo naprosto hladově užíval.
Nikko
Sténal jsem, když Kane do mne narážel svými prsty a roztahoval mě. Jeho ruka na mém penisu mě přiváděla do stavu, kdy jsem přestával být sám sebou. Jen jsem zatnul ruce do jeho kůže na zádech a rychle oddechoval. Šimravé pocity kolem žaludku se stahovaly níž do podbřišku a začaly útočit v místě, kde se to napínalo a žadonilo o rychlejší pohyby. Myslel jsem si, že to už nevydržím, ale on ze mne náhle vytáhl prsty a narazil si mně na své mužství tak prudce, až jsem vykřikl a prohnul se v zádech jako luk.
Nedal mi chvilku odpočinout, zvyknout si na jeho velikost a pevným sevřením mých boků mě nadzvedával a narážel zpátky na svůj klín.
Nohy se mi třásly, nehty jsem zatínal do jeho zad, a když jsem cítil přicházející orgasmus, který na sebe nenechal při tomhle tempu dlouho čekat, sjel jsem jednou rukou mezi naše těla a pravidelnými pohyby na svém penisu jsem se přiváděl ke slastnému vrcholu.
Pocit plnosti, tření uvnitř mě a stisk na mé chloubě ze mne dokázaly vyloudit neidentifikovatelné zvuky. Chtěl jsem Kaneho políbit, ale pod vlivem euforie jsem ho jen kousl do spodního rtu tak silně, až jsem ucítil chuť krve na svém jazyku.
V tu chvíli to ve mně explodovalo. S tlumeným výkřikem jsem se mu silně zakousl do ramene a s nekontrolovatelnými pohyby ruky jsem se přivedl k naprostému blahu.
Funěl jsem ztěžka do jeho ramene, svíral jsem ho uvnitř sebe, když mě zachvátila síla orgasmu a skrz prsty jsem propouštěl známky mého uspokojení. Nohy už se mi netřásly, třáslo se mi celé tělo, ale i přesto jsem ztuhnul, neschopen dalšího pohybu, jak mě to naplno pohltilo a já jen tiše sténal s prsty křečovitě obemknutými kolem mého penisu.
Kane
Když jsem ucítil Nikkovo horké sperma, jak se v kapkách usazovalo na mém břiše, jen jsem slastně zavrčel a ještě párkrát si jeho boky narazil prudce na klín. Polilo mě obrovské horko a já ze sebe všechnu nadílku pustil do jeho pevného zadečku.
Stiskl jsem jeho půlky a zanechal na nich stopy po mých drápech. Nevím proč, ale zcela jsem neovládal svou podobu a na rukou se mi proto objevily ty ostré nehty a mé tělo se mírně zvětšilo.
V údu mi to cukalo, jak jsem stále prožíval dozvuk orgasmu a jen jsem pevněji na sebe přitiskl Nikkovo tělo. Nahnul jsem hlavu na bok a nabídl Nikkovi svůj krk. Já jsem byl plný síly, ale on se potřeboval zahojit od popálenin, které jsem mu způsobil já.
„Napij se Nikko! Děj si mou krev a zmírni moji bolest z toho, co jsem ti udělal. Vezmi si jí!"
Můj hlas byl tichý a klidný, ale přesto jsem mírně vrčel. Vlastně jsem se na to sám těšil. Miloval jsem ten pocit, když se Nikkovi zuby zakously do mého krku a on si ze mě bral to, co jsem mu byl tam moc ochoten dát.
Nikko
Nemusel mě dvakrát pobízet. Už jen těch pár kapek krve z jeho prokousnutého rtu, které mi ulpělo na jazyku, ve mně probudily upírský hlad. Svými ostrými zuby jsem se zakousnul do jeho krku tak chtivě, že kůže jen lupla a mezi rty mi během chvilky vytékal pramínek krve, kterou jsem nestihl polykat. Tělem mi procházelo teplo a nová energie s každým nasátím té životodárné tekutiny.
Ano… takhle chutná Kane. Takhle chutná můj vlk, moje láska, můj život. Tohle mi chtěli vzít… Proč?
I přes tu všechnu euforii, co jsem prožíval, se mi opět stáhl žaludek nepříjemným pocitem.
I přes tu silnou vůni Kaneho těla a jeho krve, můj nos zaregistroval další pach, který tu neměl být.
Pustil jsem jeho krk, olízl si rty a zvedl jsem hlavu.
Zavětřil jsem. Mé vlčí smysly mně nikdy nezklamaly.
„Nejsme tu sami, Kane,“ nadzvedl jsem se a nechal ze sebe vyklouznut jeho penis.
Rozhlédl jsem se. Kolem okna se mihly stíny.
„Jsou tu, nejspíš nás hledali. Ale je tu někdo nový…“ zamračil jsem se.
Kane
Nelibě jsem zavrčel, když ze mě Nikko slezl a já byl nucen z jeho těla vytáhnout svůj penis.
Ať je to kdokoliv, je mrtvý... Nepamatuji si, že bych někomu dovolil vejít do svého města. Jen já a Nikko sem oficiálně můžeme chodit.
Zvedl jsem se a otřel do ručníku, který byl vedle postele. V rychlosti jsem si na sebe hodil kalhoty a jen lehkou košili, která byla odhozená u necek.
Nasál jsem ten silný pach, co k mému nosu dolehl a identifikoval všechny, kteří tu byli. Naštvaně jsem došel e dveřím a než jsem je otevřel, ještě jsem houkl na Nikka.
„Oblékni se, aby tě nikdo jiný neviděl nahého."
Počkal jsem, až se oblékne a přetahoval se o kliku s někým za dveřmi. Velmi dobře jsem věděl, kdo tam je, tak jsem vůbec nespěchal.
Když se Nikko oblékl, jen jsem zatáhl za dveře otevřel je.
„Nepamatuji si, že bych vás sem zval. Pokud vím, jste lháři, kteří drželi své děti od sebe. Co chcete?"
Podíval jsem se za své rodiče a spatřil Danna.
Jak se sem dostal? Jak to, že duchové z jeho přítomnosti nešílí? Opravdu v jeho krvi koluje můj druh?
