Bouře - Kapitola 29

Bouře - Kapitola 29

Chris
Vážně se mi od Jadena nechtělo. Pořád jsem měl před očima a v paměti to, jak bomba vybuchla a on byl celý zakrvácený, a já nevěděl, co s ním je.
Ten strach už znovu nechci zažít. Stejně tak tomu bylo, když mě unesl xxx.
Jo, strašně moc bych si přál tu teď mít Jaspera.
Nakonec, když mi Jaden slíbil, že bude hodný, souhlasil jsem, že odjedu domů.
Ale už teď jsem věděl, že nebudu schopný myslet na nic jiného než jenom na něj.
Loučil jsem se s ním asi půl hodiny a nebyl schopen se od něj odlepit, až mě nakonec Thomas zarazil do kolečkového křesla a odvezl na parkoviště.
Ale moji rozmrzelost nakonec vystřídal úsměv, když jsem uviděl Liho, a když jsem slyšel tu novinu, že Thomas Mark a Josh se stěhují k sobě.
Xi-Wang byl taky evidentně spokojený a klidnější než včera. Ale on od včerejška tak nějak stál bokem a spíš jen hlídal Li-Wei.
„Přijde Gianni a Remy?“ podivil jsem se, když mi u oběda sdělili tuhle zprávu.
No, vypadá to, že válka Shengovi byla nejspíš vyhlášena. A není se co divit. Naštval už hodně lidí. A poštval proti sobě takové lidi, kteří mu můžou ukázat, zač je toho loket. 
„Až přijedou a budete mluvit o Shengovi, chci být u toho. Ať se vám to líbí nebo ne, týká se mě to. Zaměřil se na moji firmu, na firmu, kterou táta vybudoval a odkázal mi ji. A já ji nehodlám jen tak někomu strčit pod nos. Už jsme zabránili skupování našich akcií, zakázal jsem prozatím prodej zlata i diamantů a odkupovat to budou moct jen ti, co jsou naši stálí odběratelé, jsou prověření a dlouholetí klienti. Sheng přes fiktivní nebo podplacené společnosti, či pod pohrůžkou, skupuje, co se dá, aby mohl prát špinavé peníze. Za tu dobu, co jsem byl v Kanadě, jsme už podali několik trestních oznámení, a několik žádostí o prošetření některých investorů, kteří se snažili skoupit naše akcie, podílovky a cenné papíry. Nehledě na to, že podezření je opravdu na místě, protože cena akcií nám momentálně o něco klesla. Ale díky určitým lidem se to postupně dává do pořádku. A já nechci, aby se znovu někdo na moji společnost vrhnul jako hladový pes na kost, když nehnul ani prstem, aby tahle společnost byla tam, kde je teď. Takže, jak jsem řekl. Chci být u toho, protože nejde jen o můj nebo Jadenův život. Tady jde o život a majetek několika stovek zaměstnanců a spousty dalších, co do naší firmy investovali anebo s námi spolupracují.“
Tak jsem se do toho zažral, že jsem si ani neuvědomil, že jsem začal mluvit víc důrazněji a do angličtiny se mi přimíchal francouzský přízvuk.
Ale prostě jsem to ze sebe potřeboval dostat i tady před klukama, aby věděli, že nejsem jen tak někdo, kdo po sobě nechá šlapat.
„A teď se jdu osprchovat, protože pořád smrdím nemocnicí. Jen bych… Mohl bys mi Li s tím sprchováním trochu pomoct? Teda pokud to nebude vadit Xi.Wangovi,“ otočil jsem se pak na oba.

Li-Wei
Xiovo probuzení bylo víc než krásné, a když jsme sešli pak dolů na snídani, měl jsem dojem, že mi Joshua vidí až do žaludku.
Bylo to vážně příjemné a krásné ráno a nejspíš jsem nebyl jediný, kdo měl ten pocit, protože Joshua pak přišel směrem k Markovi a Thomasovi s nečekanou nabídkou.
Bylo mi ho moc líto, když najednou Thomas bez jediného slova odešel pryč a dlouho se nevracel. 
Pravda byla, že jsem k Thomasovi cítil…
Nevím, jak to popsat. Ne, že bych se ho bál a nemůžu říct, že bych k němu necítil respekt, protože by to nebylo fér vůči ostatním, jen…  
Byl jsem v jeho případě opatrnější.
Bylo mi jasné, že kdybych vyskočil a objal ho, prohodí mě nejbližším oknem, na rozdíl třeba od Marka.
To samé jsem cítil i k Jadenovi a částečně Remymu.
Takže, když se pak vrátil se sbalenýma taškama, měl jsem co dělat, abych nevyskočil a nevrhl se jim kolem krku.
Místo toho jsem pomačkal Xiho a byl rád za všechny tři.
Vlastně jsem se podivil, že je to nenapadlo už dávno.
Po jejich odjezdu jsem se trochu pustil do úklidu domu, hlavně abych se něčím zabavil, protože Xi šel pracovat, a taky abych byl nějak užitečný.
Proběhl jsem se s Pongem na zahradě, a když se pak vrátil Joshua s Thomasem i s Chrisem, nedokázal jsem se přestat usmívat.
Když pak přišla řeč na Shenga, jen jsem na Chrise zůstal hledět a maličko se pod jeho důrazným hlasem přikrčil, než řekl, jestli bych mu nepomohl se umýt.
Vyskočil jsem na nohy a pevně ho objal.
„Nechápu, jak to můžeš zvládat. Jsi tak neuvěřitelně silný. Já… přál bych si někdy dokázat to, co ty," řekl jsem rozpačitě, když jsem Chrise konečně pustil.
Popadl jsem ho za ruku a opatrně táhl za sebou směrem k naší ložnici.
„Jdeme se okoupat a pak chci být taky u toho!" prohlásil jsem, jak nejrezolutněji jsem dokázal, a aniž bych čekal na odpověď, zmizel jsem i s Chrisem za dveřma.

Chris
To, že jsem nejspíš mírně zvýšil hlas, jsem si uvědomil, až jsem si všiml Liho, jak se zatvářil.
Ale oddechl jsem si, když mě pak popadl za ruku a táhl do jejich pokoje, která taky měla svou koupelnu.
Musel jsem se usmát, když důrazně prohlásil, že u toho taky potom bude chtít.
Jo, nejspíš jsme ho zkazili. Ale v dobrém smyslu slova.
Není špatné být taky důraznější, a jen tak se nezaleknout. A Li-Wei rozhodně potřebuje se vzchopit. Zvlášť, když je mezi námi… Mezi dravci, kteří si jdou za svým, když už na věc přijde.
Když jsme se svlékli a vlezli pod sprchu, bylo to poprvé, co jsem vlastně viděl Liho nahého.
A musel jsem uznat, že bylo na co se koukat. Už jsem se nedivil, že po něm Sheng tak jde. A když jsem si vzpomněl, jak krásný byl na naší otevírací akci…
Xi-Wang si ho bude muset opravdu dobře hlídat, protože hladových šelem je na světě víc než dost.
„Máš moc krásné vlasy,“ pochválil jsem mu je, když si je vázal do drdolu, aby si je nenamočil. „Nejspíš budu potřebovat tohle nějak zabalit, ať se mi nenamočí obvaz a nenavlhne to šití.“
Ještě jsem ukázal na nohu a rozhlížel se kolem sebe, čím bych to ovázal.
„Víš, já už jsem udělal prsteny pro mne a Jadena. A chci ti je ukázat. A taky… Přinesl jsem s sebou nějaké věci a chtěl bych začít už dělat na vašich prstenech. Tak se potom spolu s Xim podíváte a já vám udělám nějaké návrhy, co ty na to?“

Li-Wei
Trochu jsem se styděl, když jsem se svlékal, protože to bylo poprvé, před někým jiným než před Xim, když nepočítám to nedobrovolné u Zhuanga.
Hlavně jsem se styděl za své záda, protože pořád na nich zůstaly jizvy po popáleninách.
Když Jsem si vyčesal vlasy do drdolu a přemýšlel čím obalit Chrisovu nohu neubránil jsem se tomu, abych si ho taky neprohlédl.
Nebyl tak hubený jako já, spíš to vypadalo, že i sportuje nebo sportoval, a už jsem se ani nedivil, že si ho Jaden tak hlídá.
„Hned jsem zpátky," zamumlal jsem, když mi došlo, že na něj civím až moc dlouho, a zmizel jsem v ložnici, abych vyštrachal něco na Chrisovu nohu.
Nakonec se povedlo a za pár minut jsem už Chrisovi mydlil záda.
„Co se týče prstenů, pokud bude Xi souhlasit a tobě to nebude vadit, tak asi nejsem proti. Ale nechci ti přidělávat práci," promluvil jsem po chvíli a objal ho.
Nebylo v tom nic jiného než bratrské objetí. Čelem jsem se zapřel o Chrisovo rameno a povzdechl si.
„Strašně moc si přeju, aby už to skončilo. Ta nejistota, to, kdy se ráno probudíš a nevíš, co se stane.
Vím, že vy jste třeba na nějaké nenadálé situace zvyklí, ale já… já se strašně bojím. Bojím se, že přijdu o Xiho a skončím zase na ulici, slepý, bez vůle žít, nebo v horším případě v rukou někoho jako je Zhuang. A teď se k tomu všemu přidal i strach o vás. Víš… vždycky jsem se bál lidí. Stranil jsem se jich, ani v New Yorku moc přátel nemám, není to nikdo, koho bych si pozval domů třeba na oběd, i když se s nimi vídám a mluvím. Ale… když jsem potkal tebe… nevím… jakoby něco uvnitř mě… nevím, nedokážu to popsat. Prostě… byl to pocit, jaký jsem měl, když jsem poprvé potkal Xiho… pocit, který mi říkal 'tomu muži věř.' A pak přišel Jaden, Joshua, Thomas, Mark, Nolan Lory a najednou… najednou je to tak jiné… všechno… Dokonce mi ani nevadilo, když Gianni řekl, že je mafián. Mám vás prostě všechny moc rád, a nechci, aby se vám něco stalo."
Otřel jsem si zbloudilé slzy o Chrisovo rameno, a po pár vteřinách mi došlo, že jsem nejspíš zase řekl a udělal něco nevhodného.
Odskočil jsem od Chrise, až mi málem podjely nohy a měl chuť se někam schovat.
„Om-omlouvám se! Nechtěl jsem si… stěžovat! Nebo tak něco! Pro-promiň… vždycky něco plácnu," rozpačitě jsem přešlápl a raději vzal do ruky šampon, abych mohl Chrisovi namydlit vlasy.

Chris
Když se Li-Wei otočil, stáhl jsem obočí, když jsem viděl jizvy na jeho zádech. Jeho kráse to neubralo ani trochu, ale pocit, že mu tohle někdo udělal, a že Li-Wei musel trpět…
Jaký parchant mu tohle udělal.
Co se týká jeho minulosti, zaslechl jsem jenom střípky, takže ani netuším, jak velkou souvislost to má s tímhle chlapem, který nám všem dělá peklo. Ale Li si rozhodně tím peklem prošel.
Když mě pak později objal, na moment jsem se zasekl.
Bylo to jiné, než Jadenovo velké pevné a svalnaté tělo.
Bylo to jiné… Takové uklidňující, uvolňující a plné důvěry.
„Mám tě rád, Li-Wei,“ otočil jsem se pak čelem k němu a zamrkal na něj očima plnýma pěny ze šamponu. „Vážně. Moc rád pro vás ty prsteny udělám. A neboj… Vyřeší se to. Nic netrvá věčně a Sheng udělá určitě takovou fatální chybu, že to bude jeho konec. No, možná ji už udělal. Ale jo, silný jsi. Však si vzpomeň, kdo mi v nemocnici domlouval. Nebo jak ses dole přísně ozval, že taky budeš chtít být při tom, až budou mluvit o Shengovi. Jo, šla z tebe hrůza…“
Na moment jsem povytáhl obočí, ale pak jsem se začal smát, až mi pěna natekla do pusy.
„Nezlob se… nedělám si z tebe srandu,“ na moment jsem ho teď objal já. „Jen… překvapilo mě to, jak jsi tam dole na ně houkl, že u toho chceš být. Umyjeme se a půjdeme dolů. V nemocnici jsem měl malou snídani, a už dostávám docela hlad. A pokud přijde Gianni a Remy, měli bychom něco připravit, a taky určitě něco na oslavu, když se Thomas s Markem stěhují k Joshovi. Teda… Vařit neumím, je to spíš pro mne boj. Ale rád ti s něčím pomůžu, bude sranda, uvidíš. Jaden se pořád každou chvíli směje, když mě vidí vařit…“

Li-Wei
Trochu jsem se nafoukl, když si mě Chris začal dobírat, ale pak jsem se zasmál s ním.
Doumývali jsme se, oblékli, a pak společně sešli zase dolů do kuchyně.
„Já…" nervózně jsem přešlápl, když se Chris posadil za stůl s mou kuchařkou, kterou jsem mu dal a řekl mu ať vybere, co spolu uvaříme.
„No… nejsem tak rozhodný, ani neudělám tak důrazný proslov jako tady Chris, jen… Chtěl bych u toho být taky, až budete mluvit o Shengovi. Týká se to i mě a já… já už nemůžu a nechci dál utíkat. Vím, že jsem k ničemu, jsem nejslabší článek a přidělávám jen starosti, ale… Možná jsem až příliš naivní, ale chtěl bych prožívat takové pohodové rána jako to dnešní, když se sejdeme, chci jít s Pongem na procházku bez toho, aniž bych se musel ohlížet přes rameno nebo mít za sebou někoho, kdo mě hlídá. Nechci se strachovat o to, kdy zazvoní telefon a nějaký cizí hlas mi oznámí, že se Xi už nevrátí domů, nechci se bát toho, že se komukoliv z vás něco stane. Vím, že se známe krátce, ale… vždycky jsem se bál lidí. V Hong Kongu, když jsem žil na ulici… slepý míšenec jako by na ostatní přímo volal 'kopněte si'. Když přišel Zhuang…"
Na moment jsem se odmlčel a v prstech sevřel lem trika. Zhluboka jsem se nadechl a podíval se na Xiho. Teprve pak jsem byl schopný pokračovat dál.
„Vždycky jsem se bál lidí, ale když jsem potkal Chrise, něco se změnilo. A pak přišli ostatní a já… já si uvědomil, že jste fajn. Chris je pro mě jako starší bratr, stejně jako Joshua, Lory nebo Gianni, Thomasi, ty jsi pro mě jako strejda, spolu s Markem, Jadenem, Remym a Nolanem. Zní to hloupě, že?" zavrtěl jsem hlavou a pokrčil rameny. „Občas… občas si říkám, jestli jsem raději se Zhuangem neměl zůstat. Nechat ho, ať si se mnou dělá, co chce. Jenže… pak si uvědomím, že kdybych s ním zůstal, nepotkal bych Xiho a ani vás. Zhuang by dál ničil lidem životy, a kdo ví, co by se stalo, kdyby se spojil se Shengem. Takže, i když mám pořád strach, jsem moc rád, že jsem vás potkal. A slibuju, že se pokusím nebýt na obtíž."
Po těch slovech jsem si celý rudý sedl, protože jsem nebyl zvyklý na tyhle proslovy a raději se otočil k Chrisovi, abych zjistil, jestli už něco vybral.

Xi-Wang
Nervózně jsem sledoval hodinky a počítal minuty, jak dlouho jsou ti dva spolu v koupelně.
Už, už jsem měl nakročeno, že se tam půjdu podívat, když jsem zaslechl z hora smích, a po chvíli pak společně sešli dolů.
Li-Wei měl vlasy stažené v drdolu a mírně vlhké, tak jsem hned zaběhl pro věci na česání, položil to na stůl, a pak se za něj postavil, abych mu mohl rozdělat drdol. Chris listoval v kuchařce, Li-Wei na něho chvilku hleděl, ale pak se najednou rozmluvil.
Hlas se mu zpočátku mírně třásl, jak byl nervózní. Ale nakonec to dopadlo tak, že se moje ruce zastavily u jeho hlavy, a skoro jsem ho škubnul za vlasy, když se otočil k Chrisovi.
Nevěděl jsem, jak hned zareagovat. Ale dřív, než jsem ze sebe něco vypotil, začal se Joshua neskutečně smát…
A mě vzápětí došlo, čemu se tak směje, když se díval na Thomase.
Sklonil jsem se k němu a políbil ho na odhalené rameno, když se mu triko mírně svezlo.
„Sedni si,“ popostrčil jsem Liho k židli. „Učešu tě, a pak půjdu pracovat. No, a k tvému proslovu… Byl jsi statečný, takhle to na nás vybalit. A máš pravdu, i když ho nenávidíme, můžeme mu poděkovat za to, že jsme se díky němu seznámili.“ 
Pak jsem se k němu sklonil, znovu ho políbil, tentokrát na krk a pak mu zašeptal do ucha: „Jen doufám, že já ti strejdu nepřipomínám.“ 

Li-Wei
Říkal jsem si, jestli jsem to třeba nepřehnal, ale než jsem mohl něco říct, Joshua se začal strašně smát.
A vzápětí mi došlo čemu, když se Xi naklonil, políbil mě na krk, a pak mi zašeptal do ucha.
„Nabručený strejda… to sedí," zaškytal nahlas Joshua a skoro se svalil ze židle.
Musel jsem se nakonec usmát taky a rozpačitě se na Thomase podíval.
„Pro-promiň… prostě… no, jsi takový ubručený a… kdybych tě objal, tak bys mě nejspíš prohodil oknem, takže…" špitl jsem a pokrčil rameny.
Joshua se rozesmál ještě víc, až Pongo zaštěkal a Chris se schoval za knížku.
Otočil jsem se na Xiho, i když jsem mu tím znemožnil česání vlasů a políbil ho na ruku.
„A ne, tebe za strejdu rozhodně nepovažuju. Už jen… kvůli tomu, co děláme… jakože… jakože se mi-milujeme a tak…" vykoktal jsem a raději se zase otočil.
Než mě Xi dočesal, Chris vybral recept a já už se těšil, až ho spolu připravíme.
„Málem bych zapomněl. Chris… nabídl nám, že by pro nás udělal prsteny, ale řekl jsem mu, že záleží na tobě…" vstal jsem a postavil se ke Ximu, o kterého jsem se lehce opřel.
Jak jsem říkal. I přes to peklo, co Zhuang způsobil, měl jsem Xiho a za to jsem byl moc rád.
„Miluju tě…" pousmál jsem se, stoupl si na špičky, abych ho políbil, ale pak rychle odstoupil, skoro vyrval Chrisovi kuchařku a stoupl si k lince.
Pořád jsem se před více lidmi styděl za tyhle projevy, ale vždycky jsem napřed jednal, a až pak myslel, což mě neustále přivádělo do rozpačitých situací. 

Mark
V práci to bylo zpočátku náročné. Musel jsem za Clarksonem a vysvětlit, co měla ta včerejší akce znamenat, a proč měl telefonát z policejního z Oaklandu.
Rozhodně jsem se mu nemínil omlouvat. Není špatný šéf, ale často mám pocit, jako by se všeho bál. Jako by při náznaku většího problému couval a nechtěl to řešit, protože to jsou starosti navíc.
Ujistil jsem ho, že policejní vrtulník byl v režii soukromých detektivů, tak si s tím nemá dělat těžkou hlavu. Ale rozhodně to byl bombový útok ze strany Shenga.
A že nám tenhle problém začíná přerůstat přes hlavu, a od této chvíle se všichni zainteresovaní budou zodpovídat mně, protože je tu riziko, že se vynáší informace, a já bych nerad, aby se opakoval to samé, co v případu Rituál, kdy jsem musel nechat zatknout Dobse a Cruz.
A to ho konečně umlčelo.
Odešel jsem od něj úplně vyšťavený, ale spokojený, že jsem to zvládl a budu mít od Clarksona na chvíli klid.
Další cesta vedla za klukama do jejich prostorné kanceláře, kde jsme měli také naplánovanou poradu, abych viděl, jak oni pokročili ve své práci a nemusel za každým chodit zvlášť.
A když se blížilo ke čtvrté hodině, konečně jsem se mohl sebrat a jet domů.
Vážně jsem se už těšil. Jel jsem domů… Ne ke mně, ne k Joshovi… Prostě domů.
Ale stejně jsem se zastavil nejdříve u sebe, abych se převlékl do něčeho pohodlnějšího a pak teprve zamířil do protějšího domu, kde už na mě čekali kluci. 
Chvilku bude sice trvat, než si přestěhuji všechny věci, ale…
Při téhle myšlence jsem se zarazil. Kam si uložím své věci? Nemám jen skříň. Mám šatnu a ta je dost prostorná a dost zaplněná…
Takže moje první otázka, když jsem se konečně ukázal doma a přivítal se s ostatními, byla:
„Joshi, kterou místnost mi vyhradíš pro mou šatnu?“

Joshua
Jo, kdyby nebylo Shenga, tak takovýto den by se řadil mezi ty pohodové.
Jenže připomínka na toho parchanta tu pořád byla.
Když Xi-Wang dokončil Li-Weimu účes, nebo spíš spletl jeho vlasy do copu, až jsem se divil, že se mu nezamotaly vlasy, začali kluci chystat oběd, zatímco my tři jsme se odebrali do pracovny.
Chtěli jsme obědvat až všichni spolu, jenže od Remyho jsem měl informaci, že dorazí až kolem páté, co už se rovnalo večeři, tak jsme si přes Miru výjimečně nechali objednat pizzu.
Po kávě a kobližkách, které Li udělal, jsme se posunuli kousek v práci, nebo spíš jsme si shrnuli to základní, a já stále čekal s čím na nás přijde Xi-Wang.
Ale ten mlčel jako hrob, tak jsem to nechal být. Zatím.
Nakonec jsme se asi po třetí hodině přesunuli do kuchyně, protože se z tama ozýval smích a rachot, u čehož se nedalo moc pracovat.
„Xi-Wangu," zastavil jsem ho mezi dveřmi a podíval se na Li-Weie. „Nezklam ho. Je to hodný kluk a očividně tě má moc rád. A protože mě pasoval do role staršího bráchy, musel bych ti nabančit, kdybys mu ublížil."
Pousmál jsem se, a pak už vešel dovnitř, abych zjistil, co kutí.
Zatraceně dobře to vonělo a taky vypadalo, když kolem čtvrté se vším skončili a už jen dozdobovali jahodovo-čokoládový řez.
A sotva ho uložili do lednice, přiřítil se Mark.
„Když se mě takhle zeptáš, jsem z toho dojatý a celý naměkko. Myslím, že si věci můžeš uložit ke mně, mám šatnu dost velkou, nebo objednám ještě skříň. Ale! Musím ti něco říct. Taky z toho budeš naměkko," přitáhl jsem si Marka blíž a políbil ho. „Právě se z tebe stal strejda. A z Thomase taky. Strejda Thomas bručoun a hodný strejda Mark."
Mrkl jsem na Li-Weie, který se málem schoval do ledničky a měl jsem co dělat, abych se nerozesmál.

Xi-Wang
Zamračil jsem se, když do mě Joshua drbnul s tím, že nesmím Limu ublížit.
Neudělal bych to. Vědomě určitě ne.
Ale nic jsem mu na to neříkal, jen jsem se zašklebil.
Vypadalo to, že dneska, i přesto, jak s námi všemi Sheng zamával, tak byl celkem pohodový den.
Jenže od jisté doby se takovýchto dnů bojím. Mám od jisté doby pocit, jako by to byla příprava na to, že se stane něco špatného.
Když jsme pak nakoukli do kuchyně, musel jsem se smát i já.
Chris vypadal, jako by ho protáhli mlýnem na mouku, cukrovarem, a taky vším možným ostatním.
V kuchyni to vypadalo jako po bitvě, a já přesně dokázal odhadnout, na které půlce linky pracoval Li-Wei a na které Chris.
Jo, tenhle kluk je dobrej ve vedení velké firmy, velké společnosti, je dobrý při výrobě šperků a návrhů.
Ale kuchař, úplný kuchař, z něj nejspíš nikdy nebude.
Ale co jsem zaslechl od Jadena, když jsme chvilkama měli čas jen tak pokecat, tak se Chris snaží a už se něco naučil i vařit a péct. Jen ten úklid potom je o něco složitější.
Souhlasil jsem, když mi pak on a Li navrhli, abychom se šli podívat na Chrisovy návrhy prstenů. Vyšli jsme do ložnice, kterou obýval s Jadenem, a on před nás na postel hned rozložil všechny kazety s nedodělanými prsteny, z kterých jsme si měli vybrat. A pak nám strčil do ruky návrhy, jak by měly potom vypadat.
A prý když se nám nebude nic líbit, tak nám udělá klidně jiný návrh.
Ale když nám pak ukázal krabičku, ve které byly prsteny pro něj a Jadena, jen jsem v úžasu vydechl, jak byly krásné.

Mark
„Říkal jsi strejda?“ podíval jsem se na Joshe trochu nechápavě.
V duchu jsem přemýšlel, která z mých sester se spustila, a dost vražedně se podíval na Thomase, protože Dejv běhal za mladší Angelikou a vypadá to, že možná budou i chystat svatbu.
Ale Angelika mi nevolala, rodiče taky ne…
Ale pak se Li-Wei zapasoval do lednice a Thomas se ještě víc zamračil, když to Josh řekl.
A už jsem byl doma.
Musel jsem se usmát, protože to tak nějak na Thomase pasovalo. Byli s Jadenem přibližně staří, ale z naší party, teď ti dva byli nejstarší.
Joshua mi na otázku kam s věcmi hned odpověděl, jako by to čekal.
Ale věděl jsem, že v jeho šatně je hodně místa. Přeci jen je to velký barák.
A tak jsem nelenil, požádal Thomase a Joshe, a zatímco Li, Xi a Chris zmizeli v pokoji, my jsme šli ke mně domů, abychom donesli první várku mého oblečení.
Pobrali jsme věci, které se daly naházet do tašek a kufrů, vzal jsem si dva obleky, a nějaké boty, abych hned druhý den nemusel zase zpátky ke mně do domu.
A když jsme pak s plnýma rukama přecházeli cestu, přijíždělo právě jedno z těch luxusních aut, a zatáčelo k Joshově domu.
Vlastně k našemu domu.
A nejspíš se tu za chvíli už nic dalšího nevleze, když je to tu jako vozový park.
Právě jsme přicházeli k domu a zvědavě hleděli na auto, když se u něho otevřely dveře a z něho vystoupil Remy a Gianni.

Li-Wei
Chris měl vážně talent.
Jen to málo, co nám s Xim ukázal, to bylo něco neskutečného.  
„Já… já nevím. Všechny jsou krásné, máš neuvěřitelný talent… nevím, Xi," podíval jsem se bezradně na Xiho, protože z toho opravdu nešlo vybrat, asi po sto padesáté jsem to Chrisovi vychválil, když se ze spodu ozvaly hlasy.
A já poznal Gianniho a Remyho.
Seběhl jsem dolů, padl Giannimu kolem krku a hned ho táhl nahoru.
„Musíš se na něco podívat. Je to fakt krása. Chris má neuvěřitelný talent. A taky doufám, že jste nejedli, protože jsme uvařili a upekli něco speciálního. A taky jsem se rozhodl, že už nebudu utíkat. I když moc nepomůžu. Chci být u té vaší porady. A taky se musíš jet podívat na náš dům a na Ponga. Teď je na zahradě, ale hned ho zavolám," mlel jsem jedno přes druhé, zatímco jsem Gianniho dotáhl až do ložnice a ukázal na prsteny.

Gianni
Když bylo něco před čtvrtou, oblékl jsem se do pohodlných věcí. Nechtěl jsem jít jako mafiánský Boss v kvádru, kabátě, s kloboukem na hlavě a doutníkem v puse.
Oblékl jsem si pohodlné džíny a triko, a kolem krku si uvázal lehký svetr, protože jsem nevěděl, kdy se budeme vracet, tak aby mi pak případně nebylo chladno, až slunce zaleze.
První cesta vedla do nemocnice.
Byl jsem překvapený, že tam Chris není, ale musel jsem pak po Jadenově vysvětlení uznat, že má pravdu. Trochu jsem se od něj držel dál, ale postupně jsem se uvolnil, a nakonec jsem mu na postel položil malý chladící box, ve kterém byl dort.
Myslel jsem si, že bude pro oba akorát, a tak jsem zapochyboval, když Chris odjel.
Ale když jsem viděl Jadena, jak se na něho mlsně podíval, jednak mě to potěšilo, a taky jsem se už neobával, že by to nesnědl.
Jen něco málo jsme probrali, a když mi Jaden potvrdil, že bude na odposlechu, až budeme plánovat co dál se Shengem, rozloučili jsme se a vydali se k Joshuovi domů.
Věděli jsme, kde bydlí. To byly jedny z prvních informací, které jsme o nich měli. A tak jsme jeli na jistotu, aniž bychom se ho museli ptát na adresu.
Ještě jsem se ani nestačil zeptat, co to provádí, když jsem po vystoupení viděl kluky, jak nesou plno věcí do Joshuova domu, a už mi kolem krku padl Li-Wei a vzápětí mě táhl nahoru.
Nestačil jsem sledovat všechno, co říkal, protože to ze sebe tak hrkal, že mu do toho zase vletěly čínská slovíčka, a já byl ze všeho tak trochu zmatený, protože jsem nevěděl pořádně, o čem je řeč.
Ale když jsem pak uviděl ty prsteny a vzorky a návrhy, které vytvářel Christophe, oněměl jsem úžasem, i když… Stejně jsem do té doby nestihl říct ani ň.
„Páni, to je opravdu krása,“ vzal jsem některé postupně do ruky a prohlížel si je.
Prohlédl jsem i návrhy, a jen kroutil hlavou, jak může něco takového vymyslet a vyrobit.
Ale pak jsem si na něco vzpomněl.
„Něco pro vás mám!“ vykřikl jsem a rozběhl jsem se dolů k autu, kde zůstal Remy a o něčem mluvili s Thomasem, který si tam v klidu pokuřoval.
Otevřel jsem kufr a vytáhl velký chladící box a zamířil s ním rovnou do domu a nechal se nasměrovat do kuchyně.
„Tady, otevři to…“ ukázal jsem Limu, aby box otevřel.

Li-Wei
Byl jsem hrdý na to, že jsem Chrisův přítel. Že mě on sám bere jako svého přítele.
A taky jsem byl hrdý na to, že jsem Gianniho přítel. Kdyby mi neřekl, kým je, nikdy bych na to nepřišel. Choval se normálně, ale už jsem stihl poznat i jeho druhou stránku.
A i když mě trochu vylekal, věděl jsem, že se nemusím bát.
Když Gianni vykřikl, že pro nás něco má a seběhl dolů, následoval jsem ho a trochu se lekl, když jsem uviděl Remyho a Thomase spolu u auta.
„Myslíš, že je dobré nechávat je spolu o samotě," zašeptal jsem tiše, když mi Gianni vrazil do ruky box a řekl ať ho otevřu.
Nakukoval jsem mu přes rameno, jako by si ti dva měli každou chvilku skočit po krku, ale když jsem se zaměřil na box…
Vedle Gianniho jsem si připadal jako břídil.
„Myslím, že si ty chvály za kuchařku ani nezasloužím, když vidím tohle," vydechl jsem konečně po chvilce a zvedl k Giannimu hlavu. „Já… moc děkuju… za všechny… to je… to bude i škoda jíst… musím si to vyfotit… a taky…"
Vytáhl jsem ten krásný dort opatrně z boxu a uložil ho na ozdobný talíř. Zaběhl jsem pro mobil a zároveň u toho všechny popoháněl ke stolu.
„Napřed jídlo, pak práce! Honem ke stolu!"  
Thomase a Remyho jsem skoro dostrkal dovnitř, vyhnal od linky i Chrise, který mi chtěl pomoct a mezi focením všeho a všech jsem začal prostírat stůl.
Když bylo hotovo a uprostřed stál ten Gianniho krásný výtvor, stoupl jsem si kousek dál od stolu a znovu vzal do ruky mobil.
„Sice tu nejsme všichni, ale kdyby vám to nevadilo… Nemáme žádnou společnou fotku. Vím, že se to moc nehodí, ale udělalo by mi to radost…"

Gianni
Normálně jsem se začervenal, když Li-Wei pochválil můj dort, který jsem jim upekl.
Ale vzápětí jsem se zasekl, když chtěl, abychom se všichni vyfotili.
Můj pohled sklouznul okamžitě k Markovi a Xi-Wangovi. I Markovi se mírně stáhlo obočí, a pohlédl ke mně. Xi-Wang se tvářil neutrálně, ale podle mne myslel na to samé, co já s Markem.
Získat někdo takovou fotku, by pro nás a pro ně mohlo znamenat problém.
Moje reputace, moje místo v mafiánské rodině, i když jsem zakázal jakékoliv ilegální aktivity, by tím mohlo být hned ohroženo. Možná bych to u Bosse ukecal, ale mohl bych ztratit svou autoritu a všechno by šlo do kytek. A nejspíš by po mně brzy šli a chtěli mě odstranit.
A Markus a Xi-Wang… Mohli by být obviněni ze spolupráce s mafií… Už to, že jsme tady je na hraně.
Neměl jsem to srdce Li-Wei odmítnout, ale byla to dost závažná ALE…
„Li-Wei,“ ozval jsem se po chvilce, kdy znovu bral do ruky mobil. „Fotka počká. Mám tu ale něco, co rozhodně nepočká.“
Přešel jsem do obýváku, kde Remy odložil tašku se všemi složkami, co jsme vzali s sebou. Chvilku jsem v ní hrabal a pak vytáhl jednu, určenou přímo pro Li-Wei.
Došel jsem k němu, vzal mu mobil z ruky a místo něho mu strčil tu složku.
Byly v ní všechny materiály k tomu, aby se Li-Wei mohl stát právoplatným kuchařem, a mohl vést kurzy, o kterých jsem už na Gastro festivalu přemýšlel.
Byla tam přihláška na intenzivní kurz vaření, při kterém by se naučil všechno, co mu k dokonalosti chybí. Byly tam prospekty k tomu, aby on sám mohl začít takový kurz vést. Byly tam letáky, nabídky, které jsem posbíral od hostů na Gastro festivalu s tím, že je mám předat Limu.
„Otevři to,“ pobídl jsem ho a s napětím čekal, jak bude reagovat.

Li-Wei
Čekání na souhlas mi přišlo strašně dlouhé. A taky jsem si všiml, Jak se Mark a Gianni zatvářili.
Chvilku mi trvalo, než mi došlo proč. A mrzelo mě to. A ne zrovna málo.
Nejspíš už jenom tohle, že tu takhle všichni seděli, byl malý zázrak.
Když pak Gianni vstal a odešel, zůstal jsem jen stát a najednou nevěděl, co udělat.
Po jeho návratu jsem si nechal vzít mobil z ruky a místo toho sevřel obálku.
Zadíval jsem se na ni, a pak na všechny u stolu.
„Když už si vás nemůžu vyfotit, zapamatuju si tenhle den a tuhle chvíli. I když mě to mrzí. Ale chápu to," usmál jsem se trochu smutně, a pak otevřel obálku.
Začal jsem si procházet všechno, co v ní bylo, a napřed nechápal. Musel jsem si to přečíst několikrát, než mi došlo, co mi Gianni dal. Byl jsem natolik v šoku, že jsem obálku i papíry podal Ximu, a pak si sedl za stůl.
Nepřítomně jsem zíral do talíře a v hlavě si urovnával myšlenky, než jsem vyskočil na nohy a zadíval se na Gianniho.
„T-to… nemůžu přijmout! To-to je… to…" ztěžka jsem znovu dosedl a schoval tvář do dlaní.
„Děláte toho pro mě… tolik… já… já si to ani… nezasloužím…“ vzlykl jsem, a pak se zadíval na Gianniho.
„Já… nevím… jestli to můžu přijmout to je… Nevím, jestli to zvládnu. Já… já… moc děkuju, ale nevím… co bych ti dal na oplátku… to je…" koktal jsem jedno přes druhé a nebyl schopný se vzpamatovat.

Gianni
Stejně jako dost viditelně Mark, i já si oddechl, když Li-Wei pochopil, že z focení nic nebude.
Viděl jsem i ten Liho smutný výraz. Ale byl jsem rád, že to nakonec přijal, i když mu to moc nebylo po chuti.
Postavil jsem se vedle něho, když začal listovat ve složce.
Počítal jsem s tím, že to nejspíš bude odmítat s tím, že to nezvládne.
„Podívej, Li,“ povzdechl jsem si. „Ty na to rozhodně máš. Jsou tam nabídky od hostů, které jsi velmi zaujal na Gastro festivalu, a chtěli by, abys pro ně pracoval jako kuchař, nebo třeba při výjimečných dnech, kdy by si tě pozvali. A já si myslím, že to není špatný nápad. Vzhledem k tvému zdraví, bych možná nedovolil, abys byl několik hodin v kuchyni a trápil své oči nad párou a vařením. Ale tohle,“ vzal jsem z ruky Ximu jeden z papírů a podal ho Limu. „Tohle by bylo fajn. Je to moje nabídka pro tebe. Jednou týdně bys mohl v mém hotelu vařit své jídla. Měl bys k ruce pomocné kuchaře, nemusel bys dělat všechno sám. A pokud by to šlo, mohl bys třeba i vést kurzy vaření, tak dvakrát do měsíce. Taky je tam přihláška do intenzívního kurzu vaření, kde by sis doplnil své znalosti o to, co ti ještě chybí. Určitě na to máš.“
Chytl jsem Liho za ramena a natočil ho k sobě, aby se mi díval do očí.
Jo, zmatkuje, je občas nervózní, ale tohle…
„Pomůže ti to najít sebe sama. Pomůže ti to získat tu sebejistotu po které tak toužíš. Víš, byl jsem kdysi jen pomocný pekař. Spíš jsem prodával v pekárně a pečení bylo na majiteli a mém manželovi. Ale pak se objevil člověk, který mě, stejně jako já tebe, pozval na festival, kde jsem se poprvé předvedl. A měl jsem rozhodně méně nabídek na spolupráci, než máš ty. A pak jsem dostal možnost jít do školy a naučit se všechno k tomu, abych se tím mohl i živit. Školu jsem bohužel nedodělal, protože tomu zabránily jisté okolnosti, ale to všechno znamenalo start k tomu, abych se dostal tam, kde jsem teď. Dokonce i v Itálii máme svoji cukrárnu a kavárnu… Sice malou, pro jedno menší město, ale jsem na ni hrdý a miluji ji víc než všechny hotely, které vlastním tady ve Státech. A já chci, abys byl i ty hrdý na něco, co jsi vytvořil vlastníma rukama. A proto tě prosím, nepochybuj o sobě a přijmi to…“

Li-Wei
Poslouchal jsem Gianniho a v hlavě si to snažil všechno urovnat, ale moc to nešlo.
Ne, takhle.
Pousmál jsem se a položil na Gianniho tvář dlaň.
„Remy má skvělého manžela. Jsi moc hodný, a no… je škoda, že nejsi jen majitel malé kavárny, abysme se mohli vídat častěji. Tvoje nabídka…" sundal jsem z jeho tváře dlaň a svěsil ramena. „Tvoje nabídka je víc než velkorysá a upřímně… pochybovat o sobě budu… prostě je příliš mnoho věcí, kterých se pořád bojím, ale…"
Přešel jsem se Ximu, vzal si zpátky obálku a položil ji na linku.
„Můžeš mi dát, prosím, čas na rozhodnutí? Vím, že sis s tím dal moc práce, ale já si to napřed musím urovnat v hlavě a prostě, je toho hodně… Taky nevím, co na to Xi. Jak říkám, je to velká věc a myslím, že se nemůžu rozhodnout jen sám za sebe."
Podíval jsem se na Xiho, a pak zpátky na Gianniho.
„Nechci tě zklamat Gianni. Nechci, aby si lidi ukazovali prstem, že to tys přitáhl toho míšence, co všechno zkazí. Chci, abys byl na mě hrdý, stejně jako chci, aby byl na mě hrdý Xi. Proto si to potřebuju trochu v hlavě srovnat."
Nejspíš tohle asi nebyla odpověď, kterou Gianni očekával, ale bylo to tak náhlé a šokující, že jsem prostě měl teď v hlavě guláš.

Xi-Wang
Po celou dobu jsem jen tiše sledoval, jak se celá situace vyvrbí. S focením jsem věděl, že by byl problém, tak jsem v duchu poděkoval Giannimu, že to vyřešil takhle, i když pak Limu došlo, proč to focení nejspíš odsunul na neurčito.
Když Gianni vytáhl složku pro Liho, jen jsem nahlédl přes rameno, ale pak mi ji strčil do ruky.
Hned jsem si to prohlédl a v hlavě si přehrál, co všechno by to pro něj znamenalo a jestli by to pro Liho nebyla velká zátěž.
Ale musel jsem uznat, že Gianni myslel i na jeho zdraví, a opravdu si to dobře promyslel, nebylo to spíchnuté horkou jehlou.
Když pak Gianni přikývl, že dá Limu čas, bylo vidět, že sice je v klidu, ale byl by moc rád, kdyby to Li-Wei přijal.
A já taky…
„Li, je fajn si nechat čas na rozmyšlenou,“ přistoupil jsem k němu a vytáhl si ho do objetí. „A já s Giannim naprosto souhlasím, že je to pro tebe šance a není to tak náročné, abys to nezvládl. Zabavíš se, budeš dělat to, co děláš rád, poznáš nové věci a nové lidi. A taky… Budeš moct být častěji s Giannim. Přeci jen bys pracoval pod záštitou jeho hotelu a pochybuji, že by se šéf ani jednou nepřijel podívat, jak jeho hotel funguje.“
Chtěl jsem mu říct ještě i něco jiného, ale ve chvíli, kdy jsem začal mluvit, kdy jsem cítil, jak je z toho celý rozechvělý, jsem na polovinu věcí zapomněl.
„Li, vím, že to chceš přijmout. Zapomeň na strach. Nikdo se za tebe stydět nebude, tak na tohle ani nepomysli. A z chyb se člověk poučí a popožene ho to, aby se zlepšoval ještě víc. Máš na to. Chyť se toho. Jednou bys mohl litovat ne, toho, že jsi něco pokazil, ale toho, že jsi promarnil tuhle šanci. Nikdy nevíš, co bude, když to nezkusíš…“

Li-Wei
Byl jsem rád, když Gianni souhlasil, že mi dá čas na rozmyšlenou.
Sedli jsme si za stůl, a já už myslel, že začneme jíst, protože už tak jsme se dost zdrželi, když se pro změnu ozval Xi.
A nejen to.
Zapřel jsem se o jeho tělo a červenou tvář schoval do jeho hrudi.
Zvedl jsem hlavu až ve chvíli, kdy řekl, že bych mohl litovat toho, že jsem to nezkusil.
Sevřel jsem v prstech jeho triko a na chvilku se zamyslel.
„Je to těžké… chci říct… je to velká zodpovědnost a…"
Stiskl jsem rty a čelem se zase opřel o Xiho hruď.
Bude to náročné. I když se Gianni snažil upravit mi rozvrh tak, abych nebyl moc dlouho v kuchyni, přesto jsem věděl, že to bude náročné. Navíc ta zodpovědnost, lidi kolem. I když jsem částečně strach odboural, pořád tam byl. A představa, že jdu mezi úplně cizí lidi a budu s nima sám…
Zachvěl jsem se, a ještě víc schoulil v Xiho náruči.
Co když to bude stejné jako v Hong Kongu? Kdybych byl sám, nevadilo by mi to, ale je tu i Xi a já nechci, aby si na něj kvůli mně ukazovali prstem.
Zase, na druhou stranu je to Gianniho hotel, a tak trochu některé lidi už s tama znám. Nemuselo by to být tak strašné. A jak říkal Xi, třeba bych jednou litoval toho, že jsem to nezkusil. A hlavně…
Pokud se to povede, mohli by být na mě oba hrdí.
Zvedl jsem hlavu a zhluboka se nadechl. Stoupl jsem si na špičky, políbil Xiho na bradu, a pak se vymanil z jeho náruče. Přešel jsem k Giannimu a zadíval se mu do očí.
„Já… no… totiž… moc si toho vážím… strašně moc. Nevím, co bych řekl, nebo jak ti poděkovat. Je to prostě…" koktal jsem a cítil, jak rudnu. „Strašněrádtunabídkupřijmu."
Jazyk se mi zamotal do sebe, jak jsem to na Gianniho vychrlil.
„Ehm… myslím, že ti vůbec nebylo rozumnět," ozval se Joshua a já na něm viděl, že má co dělat, aby se nerozesmál nahlas.
Otočil jsem se zpátky na Gianniho a znovu se nadechl.
„Moc rád tvoji nabídku přijmu," zopakoval jsem už o něco pomaleji a klidněji.

Gianni
Vyskočil jsem na nohy, když Li-Wei řekl, že tu nabídku přijme.
Tentokrát jsem to byl já, kdo nadšeně Liho objal.
„Vůbec se nemáš čeho bát. Mám jednu paní, která pracuje v Provu, a bude se stěhovat sem a bude šéfovat v kuchyni, protože náš šéfkuchař se stěhuje za prací do zahraničí. Je to moc hodná ženská, a musím říct, že mi v mnohém nahradila moji mámu. Pomůže ti, uvidíš, zamiluješ si ji. Ale vlastně…“ zarazil jsem se, když se na nás ostatní s úsměvem zadívali. „Jsem rád, že jsi to přijal. Vážně moc rád. A kdybys někdy měl pocit, že to nezvládáš, můžeme to kdykoliv ukončit. Ale já si myslím, že to bude v pohodě. Ne, nemyslím. Vím to. Věřím tomu a věřím tobě, Li-Wei.“
Ještě jednou jsem ho celý šťastný stiskl v náruči, políbil ho na tvář, a pak už jsem ho raději pustil, aby neměl Xi náhodou nějaké myšlenky, že mě přizabije za to, že sahám na jeho chlapa.
Konečně jsem se usadil u stolu, a v tu chvíli mi došloi  něco jiného.
„Když tak nad tím přemýšlím, tak vlastně ani nemusíte zajišťovat na svatbu žádný catering nebo nějakou službu. Chris vám udělá prsteny, já vám zajistím hotel a osobně vám upeču dorty a zákusky. A jídlo taky. Akorát oblečení… Ale to není problém. A prosím, chci to pro vás udělat. Přál bych si, abyste to ode mne přijali, třeba klidně jako svatební dar. V hotelu se klidně můžou udělat obě svatby najednou,“ podíval jsem se i na Christophera. 

Li-Wei
Nechal jsem se pomačkat od Gianniho, který z toho měl očividně opravdu velkou radost.
A to se tak nějak přesunulo i na mě.
Doufal jsem, že svého rozhodnutí litovat nebudu, ale když už jsem souhlasil, udělám všechno proto, aby Gianniho snaha nepřišla vniveč.
Když jsme si sedli za stůl a už se zdálo, že se pustíme konečně do jídla, Gianni vyrukoval s dalším návrhem.
Už jsem se nadechoval, že to odmítnu, protože je toho opravdu hodně, ale když zmínil i Chrise, jen jsem zase vydechl a zakroutil hlavou.
„Má cenu ti něco vymlouvat?" usmál jsem se a chytl Xiho za ruku.
Když Gianni zmínil svatbu, znovu mi došlo, jaké štěstí mě potkalo, i když to v našem případě nebude tak jednoduché, jako třeba u Chrise.
Ale doufal jsem, že Xi z toho nebude chtít vycouvat, protože já si ho strašně moc chtěl vzít.
„Pokud bude souhlasit Xi…" otočil jsem se znovu na Gianniho.

Thomas
Tak nějak jsme v tuhle chvíli byli odsunuti na druhou kolej. Kdyby se Josh občas nezačal pochechtávat jak blbec, nejspíš by o nás ani nevěděli.
Ale tak nějak jsem byl hrdý na to, že se konečně Li-Wei rozhoupal.
„Kruci…“ zabručel jsem, když jsem si to uvědomil.
Vážně jsem nad ním teď uvažoval jako nad synovcem.
„Tak jo, popojedem,“ přestal jsem se opírat o stůl, narovnal se a rozhlédl kolem sebe. „Li, určitě to bude dobrá zkušenost a rozhodně by byla chyba odmítnout. A přeji ti, ať se ti daří. Ale… Mohl bys teď nakrmit své strejdy? A taky mám chuť na sladké… A potřebujeme probrat ještě dost věcí, a Jaden určitě netrpělivě čeká na náš hovor. A jak se tak dívám, tak Xi-Wang už pár dní nad něčím taky přemýšlí a evidentně se to týká práce, podle toho, jak se už delší dobu tváří zadumaně.“
Jo, možná jsem je tím strejdou pobavil, ale nejspíš mi tenhle přívlastek už zůstane napořád. 
„A Li, ještě jedna věc,“ ozval jsem se ještě, než se stačil zvednout a naložit nám jídlo. „Nemusíš to dělat sice pokaždé, ale… Kdybys mě objal, tak tě oknem určitě neprohodím.“

Li-Wei
Málem jsem nadskočil, když se najednou ozval Thomas.
Když mluvil o strejdech musel jsem se chtě nechtě rozpačitě podrbat ve vlasech, a když mluvil o objímání...
Ihned jsem k němu přešel a vrazil mu hlavu do hrudi.
Co nejjemněji jsem ho objal, jak to jen na židli šlo, a pak se vrátil zase zpátky, abych mohl nandat jídlo.
„Moc děkuju… strašně… vám všem… ještě před pár lety se mi ani nesnilo, že budu mít tolik přátel a budu s nimi sedět u jednoho stolu. I když ještě nejsme všichni přesto… moc to pro mě znamená. Děkuju," ozval jsem se dojatě, když už bylo jídlo na stole a do očí se mi nahrnuly slzy.
Otřel jsem je hřbetem ruky, a pak už jen všem popřál dobrou chuť.
Musím říct, že větší pohodu jsem opravdu snad v tolika lidech ještě nezažil.
Hovor u stolu nevázl, každý se bavil o všem možném, byl jsem i rád, když se Remy přestal mračit a trochu se uvolnil, stejně jako jsem byl rád, že se nebaví o práci. Aspoň zatím.
Po jídle a úklidu přišel na řadu dezert a káva, a když jsem vytahoval z lednice náš řez, připadal mi vůči Giannimu dortu strašně ošklivý.
Skoro jsem se bál dort i nakrojit, ale se snědl tak rychle, že jsem snad ani nestačil mrknout.
Když bylo i po dezertu a kávě, všichni odpočatí po jídle, vstal jsem, abych uklidil, a ostatní se zvedli taky, hlavně, aby se mohli přesunout do obýváku.
„Gianni… ještě jednou moc děkuju…" pevně jsem ho objal a znovu si musel utřít slzy.
Pak jsem přešel ke Chrisovi, taky mu poděkoval a objal ho, přešel k Joshuovi, udělal to samé, a pak se otočil na Marka, Thomase a Remyho.
„Můžu obejmout i strejdy?" zeptal jsem se a neubránil se zasmání.
Na odpověď jsem ale nečekal a každého z nich pořádně stiskl.
Pro jediného Xiho jsem objetí neměl, pro toho jsem měl polibek.
Asi kolem osmé jsme konečně všichni zasedli do obýváku i s Pongem, kterého jsme pustili dovnitř, a já pocítil mírný záchvěv nervozity.

 

Bouře - Kapitola 29

Titulek: ... Vložil: Eli Datum: 26.09.2021

Takhle rychle dalsi?! Noc diky. Tohle jsou vzdycky rozhovory:))) Navic Li a jeho uvazovani, ze je k nicemu. Nejraději bych ho propleskla;) Moc diky za kapitolu.

Titulek: Re: ... Vložil: topka Datum: 26.09.2021

se musím smát, když čtu, jak bys nejraději Liho propleskla. No, kdyby to bylo jen na Thomasovi, tak by to nejspíš už dávno udělal. :)))
My děkujeme za komentík a hned je tu další kapitolka :) :-*

Přidat nový příspěvek