Gianni
O něco víc jsem se uklidnil až teprve ve chvíli, kdy jsme měli sbaleno a mířili jsme na letiště.
Musel jsem ještě dát vědět do hotelu, že mám neodkladnou schůzku v Sacramentu, aby se po mně nesháněli, a pak ještě pár povelů a příkazů, aby mi to v Provu nespadlo na hlavu, až bych se vrátil.
Ale mí lidé byli zvyklí na to, že často odjíždím nečekaně, a už byli i vytrénovaní na tyhle nečekané situace, takže jsem ani tak moc strach neměl, že by to nezvládli.
Když jsme nastoupili do našeho soukromého letadla, a konečně vystoupali k nebi, vydechl jsem si. Odepnul jsem si pásy a požádal stevarda, aby mi nalil pořádného panáka. Sice jsme neměli letět dlouho, ale já to potřeboval.
Jakmile jsem do sebe kopnul panáka, hned jsem si nechal nalít další, ale to už jsem upíjel pomalinku.
A za dobu letu, i když bych raději dělal něco jiného, když jsem byl se svým milovaným manželem, jsem se probíral vším, co jsme na Shenga sehnali dalšího.
Jo, tak s tímhle mu můžu vyhlásit zákopovou válku.
Informace, kde, kdo provádí kšefty, za jakou cenu a s čím, kde jsou bordely, které vlastní, kde má svoje distribuční centra… Bylo toho požehnaně, a kluci na tom makali už půl roku, od chvíle, kdy se na nás Sheng začal lepit.
Jo, dal jsem Markovi spoustu informací, ale tohle ještě nebylo hotové a hlavně, neměl jsem zatím důvod mu to dávat, protože chtěli hlavně Shenga, ne jeho obchody. A taky… Chtěl jsem, aby se i policie trochu snažila, a ne že za ně budeme dělat všechno. To bych si rovnou mohl otevřít národní soukromou detektivní agenturu.
Ale teď se situace změnila. A já doufal, že když jim dám i tyhle informace pod podmínkou, že Cosa Nostra zůstane bokem, že zaženeme Shenga do úzkých, a on bude muset vylézt na světlo a udělá nějakou chybu.
Zaklapl jsem tu hrubou složku s názvem Hon na lišku, a snad poprvé jsem se spokojeně usmál.
Za hodinu budeme v Sacramentu, a cestou do hotelu se stavíme v nemocnici.
„Remy, prosím tě, můžeš zjistit, do které nemocnice je odvezli? Nebo to už víš,“ natáhl jsem se k mému muži a políbil ho na rty. „Víš, že tě strašně moc miluji?“
Opravdu to tak bylo. Byl to ten nejlepší muž, kterého jsem si mohl vysnít. On mě držel nad vodou, když mi bylo nejhůř. On mě držel při zemi, když jsem měl až moc velké plány. A on mě na tu zem vrátil zpátky, když mě ovládla zuřivost.
Nejednou o něj Boss žádal, aby mu dělal consigliera, ale já to vždy odmítl. Nepustím ho, nedám ho nikomu.
Remy
Ještě, než jsme vyrazili na letiště, dostal jsem zprávu od informátora, že Sheng má naplánovanou několika denní schůzku mimo město.
Pokud se nezmění jeho plány, kvůli nepodařenému útoku na Jadena a Chrise, měl by odcestovat ve středu a vrátit se v neděli. To by nám mohlo poskytnou dost času na odvetný úder.
Teď už šla všechna sranda stranou.
Je jedno, jak moc nechce Rodriguez a Ward spolupracovat.
Sheng zabil a umučil mého člověka, vystavil ho na očích, a ještě zaútočil za bílého dne na někoho, kdo byl pod naší ochranou.
Tohle už byla válka.
A i když jsme měli o něm i o jeho kšeftech a vraždách dost informací, pochyboval jsem, že by ho to ve vězení udrželo.
Musel zemřít, ale muselo se na to jít jinak než tím, že na něj Gianni vletí a vypálí mu mozek z hlavy.
Zatímco si Gianni procházel zprávy, já přemýšlel, jak využít Shengovy nepřítomnosti.
A když jsem si v hlavě procházel všechno, co na něj máme, napadla mě jen jedna možnost.
Sebereme toho jeho kluka.
Loman? Jo ten.
Myslím, že s tím, co máme, i s tím, co nemáme, nebude problém zatahat za pár nitek a posadit ho do vězení, popřípadě do cely smrti.
Pro všechny je to malá ryba nebudou se tím zaobírat, ale pro Shenga?
Zaplašil jsem své temné myšlenky stranou, když se ke mně Gianni naklonil a políbil mě.
Posadil jsem si ho na klín a stevarda poslal pryč s tím, že nechceme být až do přistání rušeni.
„Samozřejmě, že vím," odpověděl jsem na oboje, opětoval Giannimu polibek, a pak sjel rty na jeho krk.
Rukama jsem si ho podchytil pod zadečkem, a pak se mu zadíval do očí.
„Víš o tom, že poslední dobou zanedbáváš své manželské povinnosti? A taky," přesunul jsem se k Gianniho uchu, které jsem okousal, "zapomněl jsem ti o Chasem něco říct."
Zamumlal jsem a přesunul se zpátky na Gianniho rty.
Gianni
Nechal jsem se vytáhnout k Remymu na klín a slastně jsem zavzdychal, když jsem ucítil jeho rty na mém krku a ruce na mém zadečku.
„Myslíš, že tě zanedbávám?“ narovnal jsem se a chytl ho za kravatu.
„Tak to musíme napravit. Máme ještě necelou hodinu, co ty na to?“ přitáhl jsem si ho za kravatu blíž, abych ho já teď mohl políbit, ale těsně před jeho rty jsem s uličnickým úsměvem uhnul a zakousl se mu do krku.
„Víš, že tohle mě vždycky uklidní…“ zašeptal jsem mu do ucha, když jsem pustil jeho krk, spokojený se značkou, kterou jsem mu tam zanechal.
Pustil jsem jeho kravatu a sám jsem si stáhl svoji. Rozepl jsem si pomalu knoflíčky u košile a vytáhl ji z kalhot. Rozepl jsem si opasek a poklopec a zajel jsem rukou pod prádlo. Provokativně jsem si několikrát promnul penis a vzrušeně zavzdychal.
„Chtěl bys taky?“ na moment jsem se mu přisál na rty.
Vzal jsem svoji odloženou kravatu, a pak jsem si s ní omotal ruce kolem zápěstí a ruce zvedl nad hlavu.
„Jsem jenom tvůj, pane,“ přivřel jsem oči a mlsně si olízl rty.
Vážně stačí jedno jediné jeho slovo, a jsme ochoten udělat cokoliv. Takový má na mě vliv. A já věděl, že rozhodně tu necelou hodinu do přistání využije… Tím jsem si byl jistý.
Chris
Když jsem se probral, v první chvíli jsem nevěděl, kde jsem. Hleděl jsem do bílého stropu a snažil se vypátrat v paměti, co se děje a proč tenhle strop nepoznávám, když jsem vedle sebe zaregistroval pohyb.
Otočil jsem hlavu a další můj pohled se zastavil na Liho tváři.
„Aha…“ hlesl jsem, když mi došlo, že jsem nejspíš v nemocnici.
Ale vzápětí jsem vystřelil do sedu a divoce se rozhlížel kolem sebe.
„Kde je Jaden!“ vyhrkl jsem ze sebe.
„Tady,“ ozval se z druhé strany Xiho hlas.
Otočil jsem se k němu právě ve chvíli, kdy odhrnul závěs, a za ním se ukázala další postel, na které ležel můj milovaný Jaden.
„Nezapomeň, že máš být v klidu, ať je v klidu i Jaden, ano?“ přistoupil Xi blíž k mé posteli a pomohl mi slézt dolů, abych mohl jít k Jadenovi a podívat se na něj.
„Teď spí. Je po narkóze a dostal nějaké léky, takže se jen tak brzy nevzbudí, ale doktor říkal, že žádné vážné zranění nemá. Tak by měl být brzy v pohodě. Sice je sešitý na několika místech, ale opravdu to není vážnější než to, co máš ty na noze. Jen si navíc přinesl otřes mozku. Ale to se taky brzy spraví. Tak vidíš, je v pohodě. Jako voják už zažil určitě daleko horší věci.“
Xi na mě mluvil, já ho poslouchal, ale stejně jsem se díval jen na Jadena. I když mě uklidňovali, že to není nic vážného, stejně mi z toho bylo tak všelijak, když jsem viděl, jak leží naboku, aby nenamáhal rozbité záda.
„Půjdu říct Joshuovi, že ses probudil. Šel vedle k doktorovi, a pak skočím pro něco dolů do kantýny. Chceš něco přinést?“ položil mi Xi ruku na rameno.
Jen jsem zavrtěl hlavou. Xi ještě něco řekl Limu, a pak už jsem slyšel jen klapnout dveře.
„Moc mě to mrzí. Omlouvám se, Jady,“ zašeptal jsem tiše, když jsem se sklonil nad Jadenem.
Políbil jsem ho na čelo, pohladil ho, ale pak jsem musel vstát.
„Li, potřeboval bych na záchod, ale nechci Jadena vzbudit. Pomohl bys mi na toaletu, která je na chodbě?“ poprosil jsem Liho a ukázal na vozík, protože mě noha dost táhla a bál jsem se, že bych si při chůzi akorát víc ublížil.
Remy
Gianni se za tu dobu, co byl se mnou dost odvázal a já toho rád využíval.
A hodina byla dost dlouhá doba na to, abych mu dokázal, že manželské povinnosti by se neměly zanedbávat, zvláště, když se mi tu tak krásně vystavil.
Dokonce jsem pak Gianniho stihl ještě očistit, aby se mu stehna nepřilepila k sobě, než bysme se dostali do hotelu.
Na letišti jsme prošli přes VIP zónu, takže jsme na nic nemuseli čekat, a rovnou si od řidiče z hotelu převzali auto, které nám přivezl.
Rozhodli jsme se, že pojedeme rovnou do nemocnice, abysme se nezdržovali, a až pak zajedeme do hotelu. Zrovna byla špička, takže nám to trvalo na můj vkus až moc dlouho, než jsme zastavili na vyhrazeném parkovišti u nemocnice.
Na recepci jsme se nahlásili a jakmile padlo jméno Chase a Rodriguez, hned nás nasměrovali správným směrem.
Stejně to ale nebylo potřeba, protože v tu chvíli akorát nejspíš z kantýny vycházel Xi.
Warda, Roodrigueze, ani Joshuu nebo Li-Weie jsem nikde neviděl, takže jsem předpokládal, že jsou nejspíš nahoře s Chrisem a Jadenem.
A sotva jsme vešli do chodby, málem jsme se srazili s Chrisem.
Viděl jsem, jak Gianni lehce zbledl, ale čas na nějaké přemýšlení neměl, protože se mu v tu chvíli vrhl kolem krku Li-Wei.
Když se ti dva od sebe konečně odlepili, představil jsem Gianniho a Chrise a chtěl se zeptat na Jadena, když se z pokoje na konci chodby ozval řev.
Jaden
V první chvíli mě napadlo, že jsem se zase slil pod obraz někde v baru, možná u Loryho, jak příšerně mi bylo.
Ale pomalu se mi vzpomínky vracely, Loryho tvář začala nahrazovat jiná, stejně jako místa, a když mi to došlo, bylo to jako kopanec do hlavy.
Zprudka jsem se posadil na posteli a rozhlédl se kolem sebe.
Byl jsem v nemocničním pokoji, napíchnutý na kapačce, skoro celou hruď jsem měl ovázanou obvazem, stejně jako hlavu, když jsem si ji osahal.
To bych ještě v klidu ustál.
Ale to, co jsem neustál bylo, že jsem nikde neviděl Chrise.
Nebyl tu se mnou a nebyl tu nikdo.
A v hlavě se mi okamžitě vybavilo to nejhorší.
„Chrisi!" zařval jsem na celý pokoj a rozkašlal se, jak mě zaškrábalo v krku.
„Chrisi! Kde je?!" zařval jsem znovu a tentokrát hlasitěji.
Otevřely se dveře, ale k mé neradosti dovnitř vešla pouze sestra.
„Kde je?!" zařval jsem znovu a vytrhl si jehlu z ruky.
„Pane, uklidněte se!"
„Neříkej mi, co mám dělat! Kde je můj manžel?! Co jste s ním udělali?!" zařval jsem znovu a spustil nohy z postele.
V první moment jsem zavrávoral, jak se mi zatočila hlava, ale ustál jsem to a vydal se ke dveřím.
„Pane! Musíte se vrátit!"
„Jdi mi z cesty! Chci, kurva, vědět, kde je můj manžel!" zařval jsem a kousek ji odstrčil.
Dveře jsem málem vyrval z pantů a srazil se s doktorem, který nejspíš spěchal na pomoc.
Jen jsem ho překročil a vyšel na chodbu.
Celý jsem se třásl a prudce jsem oddechoval, matně jsem vnímal, jak mi po ruce stéká krev.
„Chrisi! Kde je Chris! Co jste s ním, kurva, udělali?!" zařval jsem znovu na chodbě, otočil se na doktora, který se mezitím zvedl ze země, chytl ho za ramena a zatřásl s ním.
„Tak kde je?!" zařval jsem, jak nejsilněji jsem dokázal, až jsem i já málem ohluchl.
Chris
Li-Wei mi pomohl na vozík a pak mě chtěl odvézt na toaletu na druhé straně chodby. Byli jsme už skoro tam, když se najednou z poza rohu vynořily dvě postavy a můj vozík se zastavil.
A než jsem stihl cokoliv říct, Li-Wei kolem mne proběhl jako smršť a skočil na toho menšího muže, že ho málem povalil na zem.
Zvědavě jsem se na ně zadíval. Li-Wei se s ním přivítal stejně, jako včera se mnou, a to znamenalo jediné. Tohle nejspíš bude ten Gianni, o kterém mi vyprávěl a ukazoval mi ho na fotkách.
Než pak ke mně došli, dobře jsem si ho prohlédl.
Opravdu byl hezký, to se muselo nechat. A vůbec bych ho netipoval na mafiána. K němu mi to nějak nepasovalo. Ale možná jsem byl jen ovlivněný mariánskými filmy, kdo ví.
Jeho manžel, Remy, s kterým jsem se už znal, nás představil, ale než stihl říct cokoliv dalšího, ozval se z druhé strany řev, až mě zamrazilo v kostech.
Snažil jsem se otočit hlavu, ale moc mi to nešlo.
„Li, otoč mě!“ drcnul jsem do Li-Wei, ale než se vzpamatoval, stalo se něco zvláštního, a já zůstal hledět šokovaně na Gianniho, stejně jako Li-Wei.
Gianni
Dokonale jsem se během letu uklidnil. Jo, Remy prostě ví, jak na to, a moje provokace nikdy nezůstanou bez odezvy.
A tak, když jsme potom vystoupili z letadla a nasedli do auta, už jsem se nemračil, a začínal jsem se opravdově těšit na Liho.
Cesta do nemocnice se mi zdála nekonečná, jak moc jsem se nemohl dočkat, až ho uvidím.
Ale veškeré to čekání rozhodně stálo za to.
Když jsem ho uviděl na chodbě, ještě víc jsem se usmál, ale ten úsměv mi zmizel z tváře, když jsem viděl toho druhého mladého muže na vozíku.
Hned jsem ho poznal. Li mi ukazoval několik jeho fotek, a taky jsem ho několikrát viděl v tisku, No, co povídat, Měl jsem doma i jeho složku, když mi o něm Remy zjišťoval informace.
Ale neměl jsem čas nad čímkoliv přemýšlet, protože jsem měl ruce plné toho, abych udržel Liho a taky sebe, abychom neskončili na zemi.
Bylo to vřelé přivítání, a já byl za to moc rád. Potěšilo mě, že mě někdo vidí rád jen tak, a ne proto, že jsem bohatý a hlava dvou mafiánských rodin.
Když se Li-Wei trochu uklidnil, popošel jsem k Floresemu, abych se mu přestavil. Ale než jsem se ho stihl zeptat na zdraví, strhla se na chodbě mela.
Ten řev musel být slyšet až dolů do přízemí. A ve chvíli, kdy se rozletěly dveře pokoje na konci chodby a ven se vyřítil ten obrovský chlap…
Okamžitě jsem ztuhnul na místě.
Nevím proč, ale hned jsem si vzpomněl na Adriana a bezděčně jsem couvnul o několik kroků.
Začal jsem se třást a zrychleně jsem začal dýchat, když jsem ho viděl. Byl tak obrovský, a svalnatý, a taky hlučný… Byl jak samotný ďábel, kterého vyslalo peklo, a kdo se mu neklidil z cesty, byl jedním jeho máchnutím ruky odstraněn, skoro stejně, jako ten doktor, s kterým teď třepal jak s panenkou.
Hned se mi vybavila i síla, kterou Adrian měl, a všechny ty ostatní špatné vzpomínky vyplouvaly na povrch a já chtěl odsud okamžitě utéct.
Joshua
Proč se snažím mít klidný den. Proč, když to už vypadá nadějně, se všechno pokazí.
Byl jsem rád za Remyho a Gianniho příjezd, ale než jsem je stačil přivítat, nevěřícně jsem zíral na to, jak tu Jaden vyvádí. Gianni se roztřepal jako ratlík, čemuž se nebylo co divit, a já si jen povzdechl.
Dotkl jsem se Gianniho, ale to už ho Remy strhl k sobě do náruče a něco mu konejšivě šeptal.
Já se mezitím dobelhal k tomu uřvanci a přetáhl ho holí po hlavě, až to zadunělo.
„Můžeš tu, sakra, přestat vyřvávat, ty zatracený tvrdohlavče?! Chris je v pořádku! Potřeboval jen na záchod!" křikl jsem na něj, když pustil doktora a chytl se za hlavu.
Než mě stačil rozmáznout po stěně ukázal jsem na Chrise, a to ho konečně uklidnilo.
Dopotácel se ke Chrisovi, dopadl před ním na kolena na zem a stáhl si ho k sobě do náruče.
„Pane Bože, jsi v pořádku? Měl jsem takový strach. Strašný strach."
Rozlehlo se ztichlou chodbou jeho šeptání a v tu chvíli si nejspíš všichni oddechli.
Omluvně jsem se na doktora usmál a pak přešel k Remymu a Giannimu.
„Rád vás zase vidím, i když za ne příliš šťastných podmínek," otočil jsem se na ty dva na zemi a potřásl hlavou.
Chris
Ještě že se tu byl Joshua. Došel k nám, aby se přivítal s Giannim a Rogerem, ale moc toho nestihl.
A s rychlostí sobě vlastní se vracel co nejrychleji k Jadenovi a přetáhl ho svou holí po hlavě, bez ohledu na to, jak je zraněný.
Cuklo ve mně, když jsem to viděl, ale Jaden se konečně utišil, a pak, když ho Josh natočil ke mně, během vteřiny byl u mého vozíku a já na jeho klíně.
„Neblázni,“ objal jsem ho. „Jen jsem potřeboval na záchod a nechtěl jsem dělat kravál na pokoji, abych tě nevzbudil. Ale příště to neudělám, ano?“
Políbil jsem ho, a pohladil po vlasech.
Byl celý roztřesený. Nevěděl jsem, jestli teplotou, nebo tím, jak byl rozčílený. Ale potřeboval co nejdříve zpátky do postele, zvlášť, když jsem viděl, že si vyrval z ruky kanylu, která teď visela už jen na kousku náplasti.
„Jady, nech se odvézt zpátky na pokoj, je to v pohodě. Jsem v pořádku, jen musím na ten záchod,“ znovu jsem na toho mého medvěda promluvil, a doufal jsem, že se umoudří a vrátí se zpátky do postele.
No, udělal tu docela dost vyrvál, a měl jsem strach, aby se mu nějak nepřitížilo.
Jaden
Po té ráně se mi slušně zatmělo před očima, a Joshua, ne-Joshua, měl jsem chuť rozmáznout ho po stěně, když ukázal někam za sebe.
Byl tam…
Moje všechno na světě tam bylo.
Došel jsem ke křeslu a stáhl si Chrise na sebe.
Byl to skutečně on a relativně v pořádku.
Držet ho v náruči, cítit jeho dotek, slyšet jeho hlas…
K čertu se vším ostatním, tohle bylo pro mě nejdůležitější.
Jen zčásti jsem vnímal Remyho a toho druhého, který byl bledý jako stěna a vypadal, že se snad každou chvíli složí. Bylo mi to jedno.
Měl jsem svého Chrise.
„Myslel jsem… myslel jsem…" zachrčel jsem a Chrise políbil.
„Měl by ses vrátit do té postele," ucítil jsem dotek na rameni a uslyšel Joshův klidný hlas.
Jo, měl, za tuhle mou akci mi tělo rozhodně nepoděkuje, ale já se proste nedokázal donutit Chrise pustit a vstát.
„Ještě chviličku," zašeptal jsem, znovu na sebe Chrise přitiskl a otřel se o něj horkou tváří
Gianni
Vážně jsem se ho bál.
A vůbec mě neuklidnilo ani to, když skončil na zemi a přitáhl si Floreseho do náruče.
Jo, pochopil jsem už, že tohle je Chase, ale přesto mě vylekal.
A ani moc nepomáhalo, že mě Remy stáhl do náruče a snažil se mě svými tichými slovy uklidnit.
A když se pak na ně Remy otočil a přivítal se s nimi, jen váhavě jsem přistoupil blíž.
Měl jsem strach Chasemu podat i ruku. Tak moc jsem se vylekal, tak moc mi připomněl Adriana, hlavně tu chvíli, kdy na mě řval, že mě zabije a mířil na mě zbraní.
„Já… omlouvám se… jen potřebuji chvíli…“ vyblekotal jsem a rychle jsem zamířil na toaletu.
Opřel jsem se o umyvadlo a snažil jsem se to rozdýchat.
Zavřel jsem na moment oči, ale jakmile jsem to udělal, znovu se mi vybavila zuřivá tvář Adriana.
Pustil jsem vodu a několikrát jsem se ošplíchnul. A teprve ta studená voda, mě trochu vzpamatovala.
Není to on. Není to Adrian. Je to dobrý člověk. Zachránil Christophera Florese, už několikrát. Nemůže být špatný. Jen je prostě velký. Nic víc v tom není. Je spousta velkých lidí, nemůžu se každého bát…
Li-Wei
Chris si to možná ani neuvědomoval, ale měl na Jadena neskutečný vliv.
Když jsem konečně dokázal odtrhnout oči od Gianniho, který vypadal, že by nejraději utekl a samotnému se mi přestaly třást ruce, uviděl jsem, jak ho Joshua přetáhl po hlavě, a pak byl klid.
Oddechl jsem si, ale jen do doby, než jsem uslyšel Gianniho roztřesený hlas.
„Můžu jít za ním?" zeptal jsem se Remyho, který v tu chvíli vypadal jako zpráskaný pes.
Xiho jsem akorát zahlédl vyběhnout zpoza rohu spolu s dalšími dvěma policisty, protože nejspíš ten řev byl slyšet po celé budově, ale to už jim vyšel naproti Joshua, takže jsem na Xiho jen mávl a zmizel na záchodcích.
„Gianni…" zašeptal jsem, aby mě vnímal a zlehka položil svou dlaň na jeho záda.
Pak jsem ho otočil k sobě a objal.
„To nic… už je to dobré… je to pryč," šeptal jsem, hladil ho, a pak mu začal zpívat stejnou písničku jako Chrisovi a doufal, že to uklidní i jeho.
A možná částečně i mě.
Na moment mi Jaden svou zuřivostí připomněl Zhuanga, ale já slíbil, že budu silný.
Kvůli Chrisovi.
Přesto jsem se mírně zachvěl po té vzpomínce, hlas se stal roztřesenější a do Gianniho obleku se začaly vpíjet mé slzy.
Gianni
Slyšel jsem klapnout dveře, ale neotočil jsem se. Nepotřeboval jsem, aby někdo cizí viděl, jak uboze vypadám. Jen jsem se víc sklonil nad umyvadlem a tvářil se, že tam vlastně ani nejsem.
Ale najednou jsem pocítil něčí ruku na zádech a zaslechl zašeptání mého jména. A než jsem se nadál, stál jsem tváří v tvář Li-Wei.
Podivil jsem se, když mě začal utěšovat. Ale potěšilo mě to. Vzpomněl jsem si, jak mě bránil tenkrát, když jsem řekl, že patřím k mafii. A dokonce před mým manželem.
„Li, to nic, jen jsem se lekl,“ objal jsem ho a opřel jsem si hlavu o jeho rameno.
Poslouchal jsem, jak mi zpívá, a i když jsem mu nerozuměl ani slovo, líbilo se mi to.
„Připomněl mi člověka, který mě chtěl zabít. Jen jsem se lekl, budu v pohodě,“ pohladil jsem ho po zádech, když jsem zaregistroval jeho vzlyk.
„Spíš… Nechci, abys plakal,“ řekl jsem tiše a mírně jsem ho od sebe odsunul, abych se mu mohl podívat do očí.
Otřel jsem mu slzy a usmál se na něj.
„Jsme silní, něco takového nás nepoloží, co? Půjdeme za nimi a ukážeme jim, že s námi není radno si zahrávat,“ trochu hlasitěji jsem se pousmál.
Jo, ta představa, jak my dva, takoví prďolové, se postavíme proti tomu kolosu a budeme si na něj vyskakovat, mě vážně pobavila a navíc… uklidnila.
Ještě jednou jsem si opláchl obličej, stejně jako Li, a pak jsme konečně se vztyčenou hlavou zamířili ven.
Na chodbě se to už uklidnilo, a vyprázdnilo. Před pokojem, odkud Chase předtím vyběhl, stáli dva muži. Poznal jsem v nich Joshuu a Xi-Wanga. Pozdravil jsem se s nimi, a pak už jsem vešel do pokoje, kde už byl i Remy a zbytek osazenstva.
Váhavě jsem přistoupil blíž k posteli, na které ležel Chase a vedle něj na kraji seděl Florese.
Třásla se mi ruka, ale nakonec jsem mu ji podal, když Remy řekl, kdo jsem.
Co si nalhávat. Pořád jsem z něj měl tak trochu strach. Jeho ruka byla jak tlapa medvěda a měl silný stisk, tak jsem si v duchu oddechl, když mě pustil a já nepřišel o všechny prsty.
Jo, je větší než kdokoliv tady, než byl Adrian.
Zajímalo by mě, kdo by vyhrál, kdyby se ti dva někdy dostali do potyčky. Ale to už nikdy nezjistím, protože Adrian už nějakou dobu čuchá ke kytkám zespodu.
Jaden
Nakonec jsem se nechal odvést do pokoje. Sestra i doktor, které jsem nejspíš vyděsil, tu nebyli a místo nich přišel někdo jiný.
„Omlouvám se," zabručel jsem, když se do pokoje vrátil Li-Wei i s tím druhým mužem.
Když mi podal ruku, cítil jsem, jak se mírně chvěje, a než se vrátili, Remy mi řekl, že se jeho manžel kvůli minulosti boji velkých mužů.
„Měl jsem jen strach o svého muže," zachrčel jsem a dotkl se Chrise, který seděl vedle mě.
Musel jsem ležet na boku kvůli zádům, ale podle doktora, pokud nebudu dělat blbosti jako teď, tak by mě do tří dnů mohli pustit domů.
„Takže? Proč jste vlastně přijeli? Určitě -"
„Omlouvám se, že ruším, pánové, ale tohle pro vás někdo nechal na recepci. Prý nějací dobří přátelé," přerušila mě sestra, která vešla do pokoje se dvěma kyticemi, bílou obálkou a bonboniérou.
Převzal jsem od ní obálku a zamračeně ji obrátil v ruce, zatímco sestra hledala něco, do čeho by dala květiny.
„To je od vás?" podíval jsem se na Remyho, ale když zavrtěl hladkou a zamračil jsem, roztrhl jsem obálku a vytáhl bílý papír na kterém byly napsané pouze dvě slova - Sheng pozdravuje.
„Ten zasraný zkurvysyn!" zařval jsem a prudce se posadil. „Vyhoďte to, kurva, všechno! Xi-Wangu! Joshi!"
Zařval jsem na ty dva, aby šli dovnitř a zároveň zastavil sestru, protože jsem si uvědomil, že na všem můžou být důkazy.
Xi-Wang
Nechali jsme je v pokoji a vyšli ven na chodbu. Už tak tam bylo plno, a ještě se k nim později přidal Li-Wei a Gianni.
Mluvil jsem zatím s Joshem, co budeme podnikat dál. Přemýšlel jsem, jestli už mám něco nastínit, ale nakonec jsem si řekl, že ještě počkám, až budeme všichni. Ale za chvíli se ozvalo Jadenovo zařvání, až se Pongo, který seděl u mé nohy, rozštěkal.
„To nemůžeš být chvíli v klidu? Jsi v nemocnici!“ zařval jsem na něho tentokrát já, když jsme vběhli dovnitř.
Když ke mně natáhl ruku s nějakým lístkem, vzal jsem ho a přečetl.
Jo, tak to už jsem se nedivil, že je tak nasraný.
Pohlédl jsem k Remymu.
Hmmm tak ten taky, a… Gianni taky?
Vypadalo to, že ho okamžitě přešel strach z Jadena, podle výrazu v jeho tváři.
„Ten hajzl,“ zavrčel vztekle. „Ten zasraný hajzl! Už ho mám plné zuby! Sere se do všeho a všude! Zabil už pět mých mužů, pořád bude strkat pracky, kam nemá. Když chce válku, má ji mít! Remy, jedeme do hotelu! Omlouvám se, ale musím nutně něco vyřešit, a někdo mě v hotelu bude čekat. Ale rád bych, kdybychom se sešli pak co nejdříve. Li-Wei má na mě kontakt, na Remyho taky, a vy, pane Chase, počítám, že taky, protože jste jednal s mým consigliere. Promiň, Li-Wei, ale tohle nepočká. Ozvu se ti hned, jak to půjde. A neboj se o mě, nehnu se z hotelu.“
Gianni rychle objal Liho, mávl na všechny ostatní rukou a pak rázným krokem vyrazil z pokoje ven, a ještě něco rozčíleně říkal italsky.
Jen jsem čuměl.
Tak tohle bylo něco.
Tohle byl mafiánský Boss… Chvíli jsem nebyl schopen ani nic říct.
Jaden
No, vypadalo to, že už nejsem jediný nasraný.
Když Gianni s Remym odešli, chtěl jsem hned vstát, ale nejspíš jsem to předtím přehnal, protože se mi zamotala palice, a kdyby mě kluci nechytli, nejspíš bych skončil pod postelí.
„Tak a dost!" ozvala se přísně doktorka, která akorát přišla. „Ti, co tu nemají být ven. Pane Florese, do postele, pane Chase, lehnout, okamžitě. Jestli chcete odejít, tak až vám to já dovolím. Vy ostatní přijdete na návštěvu nejdříve zítra ráno!"
Jen jsem si odfrkl, zabrblal, a než jsem Chrise pustil, ještě si ho přitáhl pro polibek.
„V klidu. My pojedeme domu, tohle si vezmeme s sebou a zítra se tu stavíme. Stejně by se měl už vrátit Mark s Thomasem, a ti určitě pojedou rovnou sem, aby zjistili, co a jak. Navíc si myslím, že Remy s Giannim nepřijeli, jen aby se podívali, jak vám je. Něco pro nás mají, ale nejspíš chtějí, aby u toho byli všichni. A ty, ty se musíš dát co nejdřív do kupy, abys nám mohl pomoct, a hlavně aby se o tebe Chris už nebál."
Už jsem se ani nedivil, že Joshua kdysi dělal pro nějaké papalase nebo co to bylo.
Dokázal v lidech číst vážně hodně dobře, a když nevymyslel nějakou svoji kravinu, jeho pomoc se hodila. Vážně se k Thomasovi a Markovi hodil. Ti tři k sobě prostě patřili, o tom nebylo pochyb.
Když všichni odešli, nechal jsem se znovu napíchnout, narvat do sebe prášky, nechal si vzít krev, a když odešla i sestra nestačil jsem skoro říct Chrisovi ani dobrou noc a byl jsem tuhý.
Thomas
Bylo to vážně k nasrání. Když nedělal problémy Josh, tak zase Chris svým útěkem, a takhle to dopadlo.
No, na jeho obhajobu… Mohlo se to stát i v Sacramentu, kdykoliv jindy a kdekoliv jinde.
Ale takhle se to trochu zkomplikovalo.
Ještě jsme byli u Jadenova a Chrisova domu, když jsem volal na stanici, aby pro nás někdo přijel a my nemuseli zpátky vlakem.
Mark byl taky děsně vytočený, protože tohle znamenalo komplikaci, už vzhledem k tomu, že to byl trestný čin spáchaný v Oaklandu, který nespadá pod jeho pravomoce.
Zatímco já obhlížel místo činu, pořádně si prohlédl zničené auto, než na něj naběhli technici a pak odtahovka. Pro jistotu jsem prošel i barák, a taky pořádně zahradu, jestli nenajdu někde nějaké stopy.
Ale to bych tu potřeboval nejspíš psa. Pořádnýho stopaře, který by ale nejspíš nic pořádně nenašel, protože to tu už bylo pošlapáno, podupáno, smrdělo to tu spáleninou a pěna, kterou uhasili auto, byla snad v okruhu pěti metrů kolem auta.
Když jsem byl jakž takž hotový, a Mark se přestal dohadovat s policisty, kteří zřejmě nejsou poučení o tom, kdo má větší hodnost a koho mají poslouchat, přičemž jsem obdivoval Markovu trpělivost, protože jsem měl chuť jim skočit už do úsměvu, teprve potom jsme mohli odjet.
Další cesta vedla na místní policejní ředitelství, kde Mark potřeboval vyřídit další náležitosti, aby nám bez odkladů nechali tenhle případ. Před budovou policejního ředitelství nás už čekal benjamínek Elias. Prý byl nedaleko a zrovna se vracel, když mu volali kluci, aby nás vyzvedl. Tak jo, odvoz zajištěný.
Celé to dohadování, telefonáty se soudcem, policejním ředitelem, a Clarksonem, trvalo skoro do soumraku.
A bylo to tak náročné, že jsem se nedivil, když Mark po pěti minutách jízdy do Sacramenta, na zadní sedačce vytuhnul jak malé děcko, div že si neposlintal košili.
Elias vyzvídal, co se děje, řekl jsem mu to jen zhruba, protože stejně dostanou zprávu.
Mračil se, když to slyšel, a mě bylo jasné, že to hned vyzvoní klukům, než jim to stihne sdělit Mark. Ale nevadilo to. A navíc… Elias, i když mu stále kluci říkají Benjamínek, už takový zobák není.
Stal se právoplatným členem oddělení vražd, a měl už i nějaké zásluhy.
Jo, chlapec dospěl…
Byla už tma, když jsme zastavili před Joshovým domem, probral jsem Marka, rozloučili jsme se s Eliasem, a konečně vešli dovnitř, abychom se mohli umýt, převléct, najíst a konečně si odpočinout.
Remy
Byl jsem na nohách celou noc.
Gianniho jsem donutil jít spát, protože nejen to rozrušení ohledně Jadena, za které jsem se mu omluvil, protože jsem ho chtěl varovat, ale už jsem to nestihl, a pak ten Shengův pozdrav, se na něm podepsalo, i když to na sobě nedával znát. Ale já viděl to, co jiní ne. Ostatně, byl jsem jeho manžel a consigliere, a mou povinností bylo dávat na Gianniho pozor.
Ten parchant už opravdu všem lezl na nervy.
Dalo mi práci Gianniho uklidnit a málem už to skončilo hádkou, ale nakonec, když vyřídil to nejnutnější a zbytek jsem mohl obstarat já, si šel lehnout.
Samozřejmě jsem ho ale zkontroloval, ale naštěstí opravdu usnul.
Za to já poprosil na recepci o konvici kávy a zavřel se ve vedlejším pokoji, abych zařídil všechno potřebné.
Bylo potřeba zjistit, kdo do nemocnice s květinami přišel, zjistit, kdo konkrétně nastražil bombu do auta, co má v plánu dál Sheng, než odjede, a taky nechat kluky sledovat.
Jistě je už hlídá policie, ale čím víc lidí budeme mít okolo tím lépe.
Nasadil jsem taky dva své lidi na Lomana, aby ho nepřetržitě sledovali a všechno mi hlásili. Doufal jsem, že s mým plánem na jeho zátah budu mít u kluků úspěch. Pokud se rozhodnou jinak...
No, zpovídat se nikomu nemusím. Pokud do toho nepůjdou zmáčknu Lomana sám. Podle všeho měl k Shengovi nejblíž a já byl odhodlaný z něj informace dostat.
Začalo už svítat, než se mi to konečně všechno podařilo dodělat. Zašel jsem dolů, a protože tam v tuhle dobu nikdo nebyl, udělal jsem snídani sám, naložil to všechno na tácek, a pak vyšel znovu nahoru.
„Dobré ráno, ty můj nezbedo," zašeptal jsem Giannimu do ucha, když jsem si sedl na postel, naklonil se k němu a políbil ho do vlasů.
Gianni
Byl jsem opravdu rozzuřený, a i to byl důvod, proč z nemocnice zmizet.
Nechtěl jsem, aby měl o mně Li-Wei špatné mínění, protože mi na něm moc záleželo.
A já si nebyl jistý, jak dlouho dokážu udržet své emoce na uzdě. Už tak jsem vyletěl, a navíc jsem měl i na jazyku, že Shenga zabiju. Ale když jsem uviděl Liho, jak se na mě dívá, a taky i ostatní, raději jsem to spolknul.
Avšak se to neobešlo bez větší výměny názorů s Remym. Snažil se mě uklidnit, ale tentokrát jsem na to nedbal, a málem jsme si vjeli do vlasů.
Poprvé za dobu, co jsme spolu.
Bylo mi z toho všelijak, když jsem se konečně dohrabal do postele. Spíš, když mě tam Remy dokopal.
Ale nestihl jsem se mu ani omluvit, a byl jsem v pánu.
A spal jsem tak tvrdě, že jsem se probral až ráno, když se mě Remy snažil probudit.
První věc, co jsem si uvědomil, že jsem zapomněl na schůzku s Alberonim. Ale nebylo to nic, kvůli čemu jsem se musel hroutit. Sice jsem to nedělal často, ale občas se stávalo, že jsem dal vědět, že si někoho zavolám, a čekal třeba i dva dny. A čekat musel a pak přijet hned, jakmile obdržel pozvání.
„Pošli, prosím tě, někoho pro Alberoniho. Ať na mě počká v modrém salónku,“ zamručel jsem místo pozdravu. Ale pak jsem si to uvědomil a celý se otočil k Remymu.
„Hezké ráno,“ usmál jsem se na něj a pohladil ho po tváři. „Ta snídaně moc hezky voní, ale rád bych předtím něco menšího k zakousnutí. A taky… Chci se ti omluvit za včerejšek…“
Moje ruka se z jeho tváře posunula na jeho hruď a pak už směřovala dolů, kde jsem mu hrábnul do kalhot, a vytáhl na vzduch jeho krasavce.
A netrvalo dlouho a Remy ležel na zádech, zatímco já si dával tu správnou snídani, než ochutnám to, co mi přinesl z kuchyně.
Joshua
Byl to poměrně náročný den.
Napřed strach o Chrise a Jadena, odjezd do nemocnice, pak ten Jadenův výstup, a nakonec Shengova provokace.
Cestou z nemocnice, když nás doktorka vyhodila, jsme se stavili ještě na oddělení a Berymu předali důkazní materiály. Nic jsme mu neříkali, jen to, že to má prioritu před vším ostatním.
Po příjezdu domů jsem jen něco málo snědli a na zbytek dne jsem se zavřel do pracovny, zatímco Xi-Wanga jsem poslal ať se věnuje Limu. Nakonec se ke mně večer i tak přidal, ale stejně jsme nepokročili dál, i když jsem měl dojem, že Xi-Wanga něco napadlo. Jen jsem doufal, že to není stejné jako to, že chce dělat křivého poldu. Na to už by stejně bylo pozdě. Nakonec, když mi hlava málem skončila v hrnku s čajem jsem se omluvil a zapadl do postele.
Byl jsem tak unavený, že jsem ani nezaregistroval, kdy se vrátil Mark s Thomasem. Teprve až když jsem se ráno probral a moje ruka o něco zavadila, přitáhl jsem si to voňavé teplo blíž a zabořil do něj obličej.