Chris
Byl jsem vystrašený ještě víc, když se Jaden zvedl na nohy a začal řvát na někoho, kdo tu ani nebyl.
Ale v tu chvíli mi už bylo jasné, koho měl na mysli.
Došlo mi, jak nezodpovědný jsem byl, když jsem utekl. Ohrozil jsem nás. Mohl mě zabít kdykoliv předtím, než sem dorazil Jaden. Mohl nás zabít ve spánku… Mohl cokoliv…
Strašně jsem se roztřásl, když jsme dosedli na zem, Jaden mi strčil telefon do ruky a pak se o mě opřel.
Byl jsem opravdu strachy bez sebe nejen kvůli Shenga, ale i kvůli tomu, že jsme mohli přijít o život a Jaden je teď zraněný tak moc, že nebyl schopen ani stát na nohách.
Měl jsem problém přes slzy vyhledat Markovo číslo, a s roztřesenými prsty ho vytočit. Telefon mi spadl na zem, když se ozval volací tón. Rychle jsem po něm hrábl, a snad na podruhé se mi podařilo ho přiložit k uchu, když se ozval Markův hlas.
„Mar…ku… Jaden je zraněný! Auto… byla tam… bomba… vybuchlo! Nevím… co… mám dělat!“ hystericky jsem brečel do telefonu a nebyl schopen ze sebe vydolovat souvislou větu.
„Jo… už jedou…“ zvedl jsem hlavu a podíval se k cestě, kudy přijížděli hasiči a v závěsu za ními policejní auta. „Nevím… je celý od krve… na zádech a na hlavě… Já?“
Podíval jsem se na sebe.
Nohavici jsem měl roztrženou a skrz ni prosakovala krev. Ale adrenalin tak napumpoval mé tělo, že jsem bolest skoro nevnímal.
„Jen noha… asi… jo… dobře…“ svěsil jsem ruku dolů, když Mark ukončil hovor.
Pořád jsem byl v šoku, brečel jsem, ale jeho hlas mě o něco uklidnil, že jsem už aspoň neřval do telefonu jako hysterka.
„Pomůžu vám,“ přiklekl si najednou vedle nás nějaký muž, a ještě s dalším mužem opatrně podebrali Jadena a uložili ho vedle na trávu.
„Jsme od pana Warena. Budeme s vámi, dokud nepřijde někdo od vás. Mám pana Warena na telefonu,“ rychle ještě dodal, a kousek se odsunul, když mezitím dojela i sanitka a k nám doběhli zdravotníci, kteří hned začali ošetřovat Jadena.
Strčil mi k uchu telefon a já z něj zaslechl hlas Rogera Warena, který mě ujišťoval, že už o všem ví, že se postará, abychom byli v bezpečí a mám tomu člověkovi plně důvěřovat…
Nejspíš bych teď přikývl na cokoliv. A bylo mi jedno, že je to mafie. Pro mě bylo důležité, aby byl Jaden v pořádku.
Mark
Právě jsem se přitočil do kuchyně, kde to tak nádherně zavonělo, a chtěl vyzvědět, co budeme mít dobrého na oběd, když se z pokoje ozval můj telefon.
Vyběhl jsem do ložnice a když jsem viděl Jadenovo číslo, povzdechl jsem si.
Snad se zase nepohádali…
Když jsem však přijal hovor, okamžitě jsem byl v pozoru. Přešel jsem rychle ke dveřím a zavřel je, aby nás nikdo neslyšel.
Chris byl úplně mimo, bylo slyšet v telefonu i další zvuky, hlasy, a sirény aut, které přijížděly na místo.
Přeběhl mi mráz po zádech, když jsem si vzpomněl, jak málem zabili Joshe tím stejným způsobem.
Ale musel jsem udržet klidný tón, aby Chris nezačal hysterčit ještě víc.
Řekl jsem mu, že okamžitě vyrážím, a ať s nikým nemluví, dokud tam nebudu. Řekl jsem mu, že pro jistotu dám vědět jeho právníkovi, aby se za ním taky hned rozjel, a pokud se ho někdo bude něco ptát, tak ať prostě řekne že nic neví.
Ale nedozvěděl jsem se, jak moc je Jaden zraněný, jestli je v ohrožení života…
Odložil jsem telefon a rychle se oblékl. Posbíral jsem své věci, naházel je do své tašky, kterou nosím do práce, telefon hodil do kapsy a vyšel jsem z pokoje.
„Mám urgentní případ. Musím okamžitě odjet,“ zahlásil jsem v obýváku a naznačil klukům, aby se mnou vyšli ven.
Nemohl jsem o tom mluvit tady v domě, kde byl Li-Wei.
Jen co jsem se dostal do garáže ke svému autu a hodil dovnitř tašku, kluci už stáli vedle mě.
„Jaden a Chris nepřijedou. Někdo jim dal bombu do auta. Klid… Mrtví nejsou, a jen doufám, že Jadenovo zranění nebude vážné. Víc toho zatím nevím, mluvil jsem s Chrisem a ten je v šoku. Xi, ty nějak opatrně sděl Li-Wei, co se stalo, nejspíš se to bez problému neobejde, ale musí být v klidu pro Chrise, to by mohlo zapůsobit. Já musím okamžitě jet za nimi. Thomasi, pojedeš se mnou, tak se hned připrav, počkám tady na tebe…“
Vychrlil jsem to na kluky, kteří nestihli říct ani popel. Ale nebyl čas na nějaké dlouhé vysvětlování. Potřeboval jsem být v Oaklandu dříve, než Chrise začne někdo vyslýchat… A taky jsem potřeboval zajistit jejich ochranu, a přes telefon jsem to nechtěl řešit. V tuhle chvíli jsem nevěřil nikomu, jen těm, s kterými jsem si byl naprosto jistý.
Joshua
Jaden s Chrisem se ještě ani nevzali a už měli problémy.
Jo, manželství. Když pak Jaden odjel na jistotu do Oaklandu a Xi-Wangovi se konečně podařilo uklidnit Li-Weie, který byl strachy bez sebe, skončil jsem v pracovně, ale myšlenky na práci jsem moc neměl.
V hlavě se mi honil jen Thomas a Mark, a nakonec jsem vytuhl s hlavou na stole.
Až teprve zvonění mobilu mě probralo, a když mi Jaden sdělil, že jsou v pohodě, oddychl jsem si a konečně se uvolnil.
Předal jsem zprávu Thomasovi a Markovi a konečně se přesunul do postele.
Ráno jsem vstal trochu polámaný, ale v dobré náladě a s Liho pomocí jsem začal vařit oběd, který jak jsem doufal si tentokrát vychutnáme všichni spolu.
No, nejspíš bych si neměl nic přát.
„Počkej, Marku!" zarazil jsem ho, když už chtěl nasednout do auta potom, co nám sdělil, co se stalo.
Vylovil jsem z kapsy mobil a zavolal jedinému svému známému ve Státech a rychle mu objasnil situaci.
Věděl jsem, že po něm žádám hodně, i pro něj bude něco takového stát spoustu papírování, ale byl momentálně jediný, o kom jsem věděl, že by nám mohl rychle pomoct.
Ukázalo se, že Jadena dokonce zná, ale nebylo to nic překvapivého. Jaden je bývalý voják s několika vyznamenáními a William byl generál.
Slíbil mi, že se o všechno postará a pošle dva své nejlepší muže.
O penězích ani nechtěl slyšet. Hlavně, když Jaden bude v pořádku.
Za deset minut už Mark s Thomasem nasedali do vojenského vrtulníku, který dosedl na rozlehlou louku asi o tři kilometry dál, kam jsem je odvezl, a díval se za nimi, dokud mi nezmizeli z dohledu.
Doufal jsem, že tohle ten hajzl Sheng taky viděl.
Nejspíš totiž ještě nepochopil, s kým si zahrává. A věděl jsem, že Williamovi můžu plně důvěřovat, protože nebyl z těch, kdo by se nechali podplatit.
A to samé platilo o jeho mužích.
Jaden
Když mě popadly něčí ruce a odtáhli na trávu, pokoušel jsem se vzepřít a podívat se, jak je na tom Chris.
Ucítil jsem píchnutí v ruce, a to mě probralo natolik, že jsem se posadil a kousek od sebe odstrčil zdravotníka, který začal zkoumat mé zranění.
„Napřed ošetříte jeho," zavrčel jsem na ně a ukázal na Chrise, který právě z někým mluvil.
„Pane jste v šoku a vaše zranění-"
„Seru vám na šok! Ošetřete ho!" zařval jsem tak, až sebou škubnul a zadíval se na dva neznámé muže a svého kolegu s prosbou v očích.
„Pane Chase-"
„A vy jste, kurva, kdo!" vyjel jsem po tom jednom chlápkovi a nějak mi nedošlo, že mě oslovil jménem.
„Jsme od pana Warena, měl byste-"
„To jste tu teda, kurva, pozdě!" nenechal jsem ho zase domluvit, když se ke mně naklonil a šeptem mi sdělil, kdo je poslal.
Zdravotník mezitím využil mé nepozornosti a začal znovu zjišťovat rozsah zranění na zádech a hlavě.
„Můžete toho, kurva, nechat a ošetřit mého manžela?!" vyjel jsem po něm znovu. „Krvácí, pokud jste si nevšimli!"
Ukázal jsem na Chrisovu nohu.
Sevřel jsem Chrisovu ruku ve své a pohladil ho po tváři. Setřel jsem mu slzy, ale rozmázl mu svou krev po tváři, takže vypadal ještě hůř než před tím.
„Neboj, budeš v pořádku, ochráním tě…" zachrčel jsem a pokusil se o úsměv.
V tuhle chvíli by mi mohlo spadnout na hlavu i letadlo.
Důležitý byl pro mě jen Chris a to, aby byl v pořádku.
Chris
Nepřestával jsem se třást. Jen jsem se rozhlížel kolem sebe, jako bych měl strach, že se stane ještě něco dalšího. Jaden se taky už vzpamatoval. Ale vrátil se mu ten jeho neukočírovatelný vztek, který míval ze začátku, když se ke mně nastěhoval.
Měl jsem i obavu, že někomu dá ve své zuřivosti pěstí.
Ti dva, co je poslal Roger Waren, nic na jeho slovní útok neřekli, jen přikývli s tím, že všechno vysvětlí později.
A když Jaden seřval i zdravotníka, sevřel jsem jeho ruku a pokusil se o úsměv. Sykl jsem, když mi rozstřihli nohavici a dotkli se mé nohy. Začínalo se to ozývat s tím, jak klesala hladina adrenalinu.
„Jsem v pohodě, je to jen škrábnutí,“ snažil jsem se Jadena přesto uklidnit.
„Škrábnutí tak na deset stehů. Musíte okamžitě do nemocnice a vy taky,“ otočil se zdravotník zpátky na Jadena, když mi ovázal nohu. „A bez debat.“
Ukázal kolegům, aby přinesli nosítka, ale když viděli Jadenův pohled, raději je i s nosítky poslal zpátky do sanitky, a sanitka zacouvala až skoro k nám.
„Pojedeme hned za vámi,“ řekl rychle ještě ten muž od Warena, a pak zamířili k autu, aby počkali na sanitku a mohli jet hned za ní.
Zdravotník mi pomohl opatrně vstát a podepíral mě, abych nedošlapoval na nohu. Ale než jsem stihl nastoupit do sanitky, ozval se nad námi rachot a slunce zastínil velký vrtulník.
Aspoň mě se zdálo, že je velký.
„To je vojenský?“ podivil jsem se nahlas a úplně zapomněl na své zranění, a jen zíral na to, jak přistává vzadu na zahradě.
Mark
Nestačil jsem zírat, co všechno je schopný Josh zařídit. Netrvalo dlouho a my seděli ve vrtulníku a vznesli jsme se k nebi.
Ale byl jsem moc rád. Tohle znamenalo, že v Oaklandu budeme rychle. Možná rychleji než tamní policie.
Po cestě jsem hned zjišťoval, jaké jsou už hlášení z místa výbuchu, jaká jsou zranění, jestli je někdo mrtvý. Ale naštěstí žádného mrtvého nehlásili.
I Thomas si viditelně oddychl, když jsem mu to řekl. Byl taky nervózní, stejně jako já, protože tohle už znamenalo vyhlášení války.
Věděl jsem, že se teď už kluci nezastaví, dokud Shenga nedostanou živého nebo mrtvého, a to mě trochu děsilo.
Když jsem ve sluchátkách zaslechl pilota, že jdeme na přistání, pevně jsem se chytil sedadla, a jen se díval, jak se zem pod námi přibližuje.
Ale tenhle člověk byl dobře vytrénovaný, a kdyby nebylo malého drcnutí, ani bych nevěděl, že jsem ještě před chvílí byl ve vzduchu.
Odpoutal jsem se, shodil sluchátka, a stejně jako Thomas jsem v předklonu vyběhl ven.
Už ten první pohled mě málem zamrazil na místě.
Hasiči se snažili uhasit auto a vše, co kolem něj stihlo chytit. Zajišťovali trosky, aby s nimi nikdo nehýbal, dokud tu nenaběhnou technici, kteří už podle hlášení byli na cestě. Policisté zajištovali prostor a svědky, a nedaleko toho všeho, kousek od domu, stála sanitka a tam jsem zahlédl Chrise a Jadena, jak je právě chtějí naložit a odvézt.
Křikl jsem na ně, aby počkali, a rozběhl se k nim.
Ale Thomas byl rychlejší, a než jsem se k nim dostal, už mluvil s rozčíleným Jadenem.
Jaden
Nosítka!
Vypadám snad jako mrtvola?!
Naštěstí můj pohled stačil k tomu, aby se zdekovali i s tou parádou a místo toho sanitka zacouvala až k nám.
Zdravotníka, který se mi snažil pomoct na nohy jsem odstrčil a zadíval se na toho, který podpíral Chrise.
„Já mu pomůžu!" vyštěkl jsem, ale vzápětí mě přerušil rachot a já jen se zdviženým obočím sledoval, jak na velké zahradě přistává vrtulník.
„Cos mi to, do hajzlu, píchl?" vyjel jsem na zdravotníka, protože jsem myslel, že mi z toho všeho už hráblo.
Ale když jsem viděl, jak Chris zírá skoro s otevřenou pusou a ti Warenovi cucáci se taky zastavili, jen jsem zavrtěl hlavou.
Zabručel jsem, ale to už k nám dobíhal Thomas, Mark a nějaký muž.
„Co se tu, kurva, stalo?!" zahulákal Thomas, aby přehlušil všechen ten randál.
„Jak to mám, kurva, vědět?!" odpověděl jsem mu stejně hlasitě.
„Musíš se nechat ošetřit! Ten muž je vojenský lékař! Všechny nás převezou zpátky, ale musíš se, kurva, nechat ošetřit!"
Zadíval jsem se na toho chlápka, který něco řešil se zdravotníky.
Ti pak velmi neochotně nastoupili do sanitky a odfrčeli.
Voják i s Chrisem přistoupili k nám, a já tak toho svého krásného kluka mohl konečně zase obejmout.
„Viděl jsi něco?!" přitáhl mou pozornost zase Thomas a teď, když tu už byli ti, kterým jsem věřil, pocítil jsem úlevu.
Zavrávoral jsem, ale ještě se dokázal udržet na nohou.
„Neviděl jsem nic… Kurva! Ale podle síly výbuchu to byla pěkná nálož C-čtyřky," zabrblal jsem už o něco klidněji.
„Musíme hned do vrtulníku, dokud je při vědomí…“ uslyšel jsem toho chlapa, který začal zkoumat mé zranění, aniž bych si toho všiml.
Chris
Opravdu to byl vojenský vrtulník, a z něj se k nám přihnal Mark a Thomas.
Thomas s Jadenem hned po sobě začali řvát, aby se vůbec přes ten rachot slyšeli, a já jen stál, a tupě, a hlavně nechápavě, zíral z jednoho na druhého, pak na Marka, na vrtulník a zase zpátky na Jadena, dokud si mě nepřitáhl k sobě do náruče.
Chlap, co přiběhl s Thomasem, hned začal Jadena prohlížet, a podle jeho staženého obočí jsem usoudil, že to nebude takové nic, jak Jaden statečně tvrdil.
Pravda byla, že mě ta noha začínala dost bolet, a tak, když se ten doktor, nebo kdo to byl, ozval, že musíme hned do vrtulníku, ochotně jsem přikývl a zamířil k vrtulníku.
„Já musím zůstat tady, abych vysvětlil, proč jste odletěli a plno dalších blbostí,“ zastavil nás ještě Mark. „Oakland je mimo moji jurisdikci, takže budu muset na zdejší velitelství, a nahlásit stav a důvod, proč jsme tady a vy pryč, a domluvit s našim soudcem, aby nám to přenechali bez nějakých dalších průtahů. A hlavně musím dohlédnout na to, aby se nic nezatajilo a měli jsme kompletní zprávu. Thomasi, zůstaneš tu se mnou, protože to sám nezvládnu. Nevím, kdy se vrátíme, ale vy se mi budete hlásit, abych věděl, že je všechno v pořádku. Tihle se o vás postarají, jsou od Joshe, poslal je generál Wiliam. Vrátíme se hned, jak to půjde.“
Viděl jsem, jak se Jaden zamračil, když Mark ukázal na vojáky a vrtulník. Ale já chtěl už odsud pryč. Stiskl jsem mu ruku a naznačil, aby šel, ať už můžeme nasednout do vrtulníku. A, i když jsem v něm nikdy neletěl a trochu se bál, přesto bych teď klidně seděl ďáblovi na hřbetě, jen abych byl už odsud pryč.
A než jsme se vznesli, zahlédl jsem ještě, jak k Markovi a Thomasovi přistupují Warenovi muži a mluví s nimi.
Pak se vrtulník odlepil od země, a já byl moc rád, že mi dali na hlavu ty sluchátka, protože bych z toho kraválu nejspíš ohluchnul.
Přitáhl jsem se blíž k Jadenovi, který ležel na zemi, aby měl doktor přistup k jeho zraněním a mohl je ošetřit.
Natáhl jsem ruku, jak jen to šlo, abych ho mohl chytit za tu jeho. Byl jsem moc rád, že je na živu, že ho to nezabilo, ale i přesto jsem se pořád bál, že to zranění může být vážnější, než se na první pohled zdá, hlavně když se doktor pořád mračil…
Jaden
Kde všude, kurva, má Joshua strčené ty své pracky?!
Přesto jsem si jen povzdechl, když jsem viděl, jak se Chris tváří, a že chce být všude jinde než tady.
A ani jsem se mu nedivil.
„Dávejte pozor," zabručel jsem ještě směrem k Markovi a Thomasovi, a pak už se nechal odvést.
Dokonce jsem i dovolil, aby mě doktor uložil ve vrtulníku na nosítka, a pak už jsem jen vnímal, jak jsme se odlepili od země.
Chris mě držel za ruku a já se mu snažil stisk opětovat, stejně jako jsem se snažil odpovídat na doktorovi otázky.
Slyšel jsem, jak pilot s někým mluví, a pak se mi ozval ve sluchátkách jeho hlas, když říkal, že pan Luo, Garson a Cavis na nás už čekají v nemocnici v Sacramentu.
Vzápětí se mi ozval v uších doktorův hlas, ale jeho slovům jsem už nerozuměl.
Jen zčásti jsem vnímal, jak dosedáme na zem, a pak, jako by prostě někdo vypnul televizi.
Xi-Wang
A tak jsem se těšil na pohodovou neděli. A nejspíš předčasně…
Zůstali jsme všichni v šoku hledět na Marka a snad jediný Josh byl schopný okamžitě zareagovat. A zatímco Thomas vběhl do domu, aby se oblékl a vzal si věci, Joshua zařídil klukům odvoz vrtulníkem, s kterým budou v Oaklandu rychleji než autem na druhém konci Sacramenta.
Když jsem osaměl, zhluboka jsem se nadechl a s myšlenkami, jak to říct Limu, jsem vešel do domu.
Li-Wei právě dodělával oběd, ale všiml jsem si jeho občasných pohledů ke dveřím a pak k oknu. Nejspíš vycítil, že není něco v pořádku.
A tak nemělo smysl mu cokoliv nalhávat, hlavně když se jednalo o Chrise, který se na oběd nedostaví.
Došel jsem k Limu, řekl mu, ať odstaví hrnec z plotny, a pak jsem ho posadil na židli a přitáhl jsem si druhou před něj.
„Li-Wei, teď ti něco řeknu, ale musíš mi slíbit, že budeš v klidu.“
Počkal jsem, dokud Li-Wei sice váhavě, ale přesto přikývl, vzal jsem jeho ruce do svých, mírně je stiskl a pak jsem pokračoval.
„Jaden a Chris měli nehodu. Někdo jim nastražil bombu do auta. Ale jsou na živu, jen trochu zranění. Nic horšího se nestalo. Takže, prosím, nevyšiluj, víš, že se máš držet v klidu, i když vím, že to není lehké. Mark a Thomas tam teď letěli vrtulníkem, a jak se vrátí Josh, řekne nám další informace. Určitě se nemusíš bát o jejich životy. Jsou v bezpečí a na živu. A pokud se na to necítíš, ten oběd dodělám, ale po tobě chci, aby ses snažil být v klidu, ano? Aspoň tolik, co to jde. Hlavně kvůli Chrise. Ten tě bude teď potřebovat, a určitě mu to neulehčíš, kdybys k němu přišel a byl v nervu, ano? Mysli na své oči, a hlavně mysli na Chrise…“
Joshua
Snažil jsem se být co nejvíce v klidu a v duchu proklínal svou zraněnou nohu.
I když jsem na tom byl už mnohem líp, přesto jsem si nemohl vyskakovat.
Vrátil jsem se právě ve chvíli, kdy Xi-Wang Limu vysvětloval, jak je důležité, aby zůstal v klidu.
Bylo na něm vidět, jak je v šoku, ale přesto se snažil uklidnit, i když se Xi-Wanga křečovitě držel.
Sotva jsem zvedl mobil, že zavolám Markovi, co a jak, ozval se pilot vrtulníku, který hlásil, že se vrací a letí do zdejší nemocnice.
„Jedeme. Myslím, že tady teď budeme prd platní. A Chris možná bude klidnější, když tě bude mít u sebe, Li-Wei," houkl jsem na oba dva, a pak už je popoháněl, ať to všechno stihneme.
Pro jistotu jsme sbalili pár Chrisových i Jadenových věcí, vzali s sebou i Ponga, a v autě jsem Markovi zavolal, že jedeme všichni do nemocnice.
I když se mi hůř řídilo, nebylo to tak strašné, navíc Li-Wei teď potřeboval Xi-Wangovu podporu.
Když jsme dorazili do nemocnice a ohlásili se na recepci, sestřička nám hned řekla, kam máme jít.
V duchu jsem Williamovi poděkoval, protože tohle byla opravdu velká pomoc.
Vešli jsme na ošetřovnu zrovna ve chvíli, kdy Chrisovi, který seděl na lůžku obvazovali nohu.
Vypadal strašně, ale naštěstí jinak vážně zraněn.
„Joshuo," ozval se za mnou hlas, a když jsem se otočil, uviděl jsem Petera, jednoho s Williamových lidí.
„Díky za pomoc, opravdu si toho vážím. Jak je...Jadenovi?" potřásl jsem si s ním rukou a hned přešel k věci.
„Právě ho operují. Dostal pořádnou pecku do hlavy a záda má jako struhadlo. Naštěstí můžeme vyloučit vnitřní zranění a je mimo ohrožení života. Je to tvrdý chlap, vylíže se z toho."
Myslím, že po jeho zprávě jsem si oddechl nejen já.
Peter nám ještě řekl co viděl na místě výbuchu, a pak se s námi rozloučil a zmizel za dveřmi.
Chris
Lekl jsem se, když sevření Jadenovy ruky povolilo. Hned jsem se nad ním nahnul, ale doktor mě odstrčil, a hned ho kontroloval.
Po chvilce mě ujistil, že jen upadl do bezvědomí, a neměl by být v ohrožení života, ale udělají mu veškerá vyšetření, aby vyloučili jakékoliv další i vnitřní zranění.
Ale to už jsme přistávali na heliportu a po chvilce k nám mířily nosítka, na které přenesli Jadena a hned s ním spěchali dovnitř.
Já se pak usadil na vozíku a nechal se taky odvézt na ošetřovnu.
Ve chvíli, kdy nás s Jadenem rozdělili, jsem znovu začal být nervózní. Neměl jsem stání, klepal jsem se jak ratlík, a měl jsem nutkání si stále škrábat hřbet ruky, abych se nějak uklidnil. Ale nic nepomáhalo, ani to, že mě doktor ujišťoval, že Jaden bude v pořádku.
Dokud ho neuvidím, neuvěřím a nebudu v klidu. Už jsem to zažil. Ten strach o něj… A teď se to všechno vrátilo…
Najednou jsem se cítil strašně slabý a zranitelný.
Vyčítal jsem si celou dobu, že je to moje vina. Kdybych neutekl, kdybych zůstal v Sacramentu a zeptal se rovnou Jadena, co to všechno mělo znamenat, nic z toho by se potom nestalo a já bych teď nešílel strachy.
Byla to moje vina…
Ani jsem pořádně nevnímal, kdy mi svlékli kalhoty, kdy mi ošetřili odřenou a naraženou ruku, ani to, kdy mi píchli lokálku do nohy, aby mi ji mohli zašít. Měl jsem myšlenky jen na jediné.
Na to, aby byl Jaden v pořádku.
A tak, když se otevřely dveře a ukázal se Li-Wei a Xi-Wang s Joshem, najednou všechno povolilo.
Posadil jsem se, chtěl jsem se omluvit, ale sotva jsem otevřel pusu, spustila se stavidla a já se začal znovu těmi nervy třást a nezadržitelně brečet…
Jediné slovo, které jsem ze sebe dostal, a které jsem stále opakoval, zatímco jsem si drápal ruce skoro do krve, bylo: „Omlouvám se… omlouvám se…“
Gianni
Ten telefonní hovor mě zastihl uprostřed schůzky, kdy jsem upozorňoval kápa jedné frakce, aby se držel v klidu, že se už pracuje na tom, abychom se Shenga zbavili nadobro a bez toho, aby musel někdo někoho zabít. Znovu jsem mu připomněl, že pokud poruší tohle pravidlo, se zlou se potáže…
Ve vší úctě se vzdálil do druhé místnosti, aby mě nerušil, když jsem zvedl telefon.
V tomhle byly zásady Cosa Nostry nejlepší, a hlavně se dodržovaly. A já tak měl jistotu, že nikdo neuslyší nic, co by neměl, i kdybych si třeba objednával pizzu.
Ale ve chvíli, kdy jsem zaslechl zprávu od jednoho z mužů, které jsme vyslali do Oaklandu a měli příkaz se hlásit přímo mě nebo Remymu, jsem vyletěl ze židle.
„Zopakuj mi to ještě jednou!“ štěkl jsem do telefonu.
Mírně vystrašený hlas mi zopakoval, že Jaden a Christopher se stali oběťmi bombového útoku.
Ale ujistil mě, že jsou sice zranění, ale na živu. A podle všeho zranění je neohrožuje na životě. Víc neví, protože je odvezl vojenský vrtulník zpátky do Sacramenta.
Omlouval se, že nestihli dojet dříve. Byl z toho vyplašený, že dostal úkol, který se takhle posral.
Ujistil jsem ho však, že mu žádný trest nehrozí, a ať se spojí s Thomasem nebo Markem, kteří tam podle něj zůstali, a dá mi hned vědět, jakmile budou mít něco nového.
„Zabiju ho! Kurva, že jo! Poruším své zásady a zabiju ho!“ zařval jsem do prostoru prázdné pracovny.
Byl jsem rozzuřený. Jak si mohl dovolit na ně zaútočit? Jasně že je to práce Shenga. Koho jiného. Ví dobře, že jsou pod naší ochranou a on si dovolil tohle?
„Remy!“ zavolal jsem na svého muže, který byl vedle, a podle toho, jak jsem zaslechl zaklení, nejspíš už taky dostal zprávu. „Zabiju toho hajzla! Chce válku, má ji mít!“
Takhle rozzuřený jsem ještě nebyl. Snad nikdy. Ale tohle už bylo moc. Ten zmetek si tu nebude dělat co chce!
Už mi bylo jedno, že ztratím svou pověst laskavého člověka. Na lidi, co mám rád, nikdo sahat nebude. Nikdo je nebude ohrožovat!
Remy
Tak tohle ten zasraný parchant posral.
Ale byla to i moje vina.
Měl jsem tušit, že jakmile se začnou u Chrise ve firmě dávat věci do pořádku, Sheng to zjistí a nenechá to jen tak.
Měl jsem posílit ochranu. Měl jsem udělat víc.
Slíbili jsme jim bezpečí a místo toho…
Netušil jsem, proč oba byli v Oaklandu, ale to nebylo tak důležité.
Důležitější bylo, že Sheng se nejspíš rozhodl, že vyvolá válku.
Asi začínal ztrácet trpělivost, a obával jsem se toho, co udělá, až zjistí, že mu to ani tentokrát nevyšlo.
Selhal poprvé, když napadl Chrise v hotelovém pokoji. Podruhé, když unesl Joshuu. Potřetí, když nechal napadnou Li-Weie. Počtvrté, když se snažil zničit Chrisovu firmu. A teď znovu, když se mu nepodařilo Chrise a Jadena zabít.
A to ho nejspíš dostatečně vyprovokuje, což by mohl být problém.
Sotva jsem to stačil domyslet, ozval se Gianni a vypadal, že nemá daleko od toho, aby vzal bouchačku, Shenga našel a prostřelil mu tu jeho palici.
„Gianni!" zařval jsem na něj a stiskl mu paži tak silně, aby mě vnímal.
Přitáhl jsem si ho blíž a druhou ruku mu položil na tvář.
„Uklidni se, kruci! Uklidni se! Je to z části naše vina, ale tím, že tu budeš řvát nikomu nepomůžeš! Když porušíš pravidla ty, poruší je všichni! Nastane chaos a ten se dotkne nejvíc těch, kterým si dal svůj slib! Zapomněl jsi snad na Li-Weie?! Myslíš, že by tohle chtěl? Pokud překročíš tu hranici, zavřeš si k němu dveře navždy! A nejen k němu!"
Nekřičel jsem, ale mluvil dost důrazně na to, abych věděl, že mě Gianni dostatečně vnímá.
„Jestli chceš, pojedeme za nimi. Stejně se s tebou chtěl Christopher osobně setkat, a Li-Wei bude rád, když tě uvidí," řekl jsem už tišeji, pousmál se a přitáhl si Gianniho do objetí.
Gianni
Měl jsem chuť něco roztřískat. Měl jsem nakročeno k tomu, že pojedu domů, vytáhnu revolver, který mi Remy koupil na mou vlastní ochranu, a půjdu tomu zmetkovi ustřelit palici.
Ještě nikdy jsem tak nezuřil, jako dneska.
Do reality mě vrátil až teprve Remy.
Docela bolestivě mě chytil za ruku, a já se na něj zprvu rozzlobeně podíval a chtěl mu říct, že mě nezastaví.
Ale on neustoupil a začal ke mně dost důrazně mluvit.
Ať už jsem chtěl nebo ne, vyslechnout jsem si ho musel. Byl to můj manžel a současně i můj consigliere.
I přesto, že mě jeho slova neuklidnily, zastavil jsem se a už jsem neměl snahu se mu vytrhnout z držení.
„Máš pravdu,“ promluvil jsem konečně po chvíli. „Nechci pokazit to, co se mi podařilo dát do pořádku. Nechci být stejný jako starý Simeone nebo Adrian. A pokud bych ho osobně zabil, nejspíš by se chtěl někdo pomstít a bylo by to horší. Ale za rámeček si to ten hajzl nedá. Nahlas v Sacramentu náš příjezd, ať máme nachystaný pokoj. A taky dej vědět Alberonimu, že s ním budu chtít mluvit, tak ať je na telefonu. A Remy… děkuji.“
Pohlédl jsem mému manželovi do očí, a když se na mě usmál, políbil jsem ho.
Miluji ho., Bez něj bych byl teď, bůh ví, kde, a kdo ví, co by ze mě po Adrianově útoku na mě, teď bylo. Nejspíš bych byl mrtvý, nebo stejný parchant jako Sheng.
Nechal jsem si ještě zavolat zpátky kápa, a doporučil mu, aby teď po nějakou dobu stáhl jakékoliv aktivity, protože se může stát, že bude zvýšený pohyb policie a nechci, aby se do něčeho zapletli.
Pak jsme se rozloučili a s Remym jsme odjeli domů, abychom se sbalili a mohli jet do Sacramenta.
Li-Wei
Tohle jsem už zažil.
Chris byl na tom stejně jako já, když tehdy Zhuang nastražil bombu na Xiho.
Do očí se mi nahrnuly slzy a celý rozklepaný jsem došel k lehátku, na kterém seděl Chris.
Když jsem viděl ty jeho ruce, to, jak se třese, a poslouchal, jak brečí, už jsem se neudržel.
„Chrisi!" zaječel jsem, až mi hlas přeskočil.
Ale mělo to účinek, protože mě začal vnímat a já ho hned pevně objal a přitiskl na sebe.
„Není to tvoje vina. Není! Pokud obviňuješ sebe, můžeš klidně obvinit i mě. Jaden tě potřebuje… Copak chceš, aby tě v tomhle stavu viděl, až se probudí? Všichni mi říkáte, jak mám být silný a v klidu… tak mi to, prosím, neztěžuj… moc mě bolí tě takhle vidět,“ hladil jsem Chrise po zádech a vzlykal do jeho ramene.
Vážně byl pro mě jako starší bratr a vidět ho takhle mě ničilo.
Zvlášť, když se mi vybavilo, jak silný je to kluk, ale něco takového dokáže otřást s každým.
A Chris byl navíc velmi citlivý kluk, i když by to do něj na první pohled nikdo neřekl.
Mačkal jsem ho v náruči, konejšil ho, a než jsem si pořádně uvědomil, co dělám, zpíval jsem mu starou čínskou ukolébavku, kterou jsem si pamatoval od mámy.
Chris
Nedokázal jsem se zastavit. Prostě se to spustilo, všechen ten nahromaděný stres a strach teď vykonal své.
A tak, když na mě Li-Wei zakřičel, jen jsem překvapeně zamrkal svýma zaslzenýma očima a nestačil se ani nadechnout a byl jsem v objetí jeho paží.
A i když jsem konečně zmlkl, a přestal se neustále omlouvat, přesto jsem ten pláč nedokázal zastavit.
Potřeboval jsem něčí objetí. A když tu nebyl Jaden, tak aspoň Li-Wei, kterého jsem měl moc rád.
Teď se prostě role obrátily.
On byl ten, kdo mě tu utěšoval, a já byl ten, kdo byl na zhroucení.
„Měl bych se s tím umět srovnat. Už mě několikrát napadli, ale… teď… Teď to je jiné… Strašně jsem se bál…“ konečně jsem zašeptal. „Už jsem jednou o Jadena málem přišel a nechci to zažívat znovu. Chci si ho vzít, chci mu říct to své ano, chci ho mít za manžela. Miluji ho strašně moc a nevím, co bych dělal, kdyby se mu něco stalo…“
Konečně jsem zvedl ruce a také i já Li-Wei objal, protože tohle mě uklidňovalo, aspoň prozatím.
Zvedl jsem svůj uslzený pohled k Joshovi a Xi-Wangovi, a znovu se mi stáhl žaludek pocitem viny, i když jsem nechtěl.
„Omlouvám se, že jsem utekl,“ popotáhl jsem, abych nezasoplil Limu rameno. „Nevíte… neví někdo, jak na tom Jaden je? Já… já bych nejspíš potřeboval…“
Na poslední chvíli jsem zastavil ruce, když jsem si je chtěl zase škrábat. Když není možnost si je odrhnout, tohle byla náhradní varianta.
„Asi bych potřeboval… Jaspera… nebo Jadena… nebo nějaké prášky…“ přiznal jsem tiše, podíval se na Ponga, který seděl tiše u dveří, a pak sklopil pohled, jak jsem se styděl za to, že jsem takový slaboch.
Joshua
Ještě, že jsem vzal Li-Weie s námi.
Jak jsem tušil, byl jediný, kdo nějak dokázal Chrise uklidnit.
Jakmile od něj Li kousek ustoupil, ošetřila mu sestřička ruce a píchla něco na uklidnění.
„Nemáš za co se omlouvat. Myslím, že Jaden si bude dělat úplně stejné výčitky. Podívej," sedl jsem si na okraj postele, „není to jednoduché. Vím to. Když jsem tu poprvé pracoval na případu, nejednou jsme se já, Mark nebo Thomas, dostali do nebezpečí a vždycky jsem se z toho vinil. A i já několikrát utekl a jednou za to od Thomase dokonce dostal přes hubu."
Zasmál jsem se při té vzpomínce a Chrisovi taky věnoval úsměv.
„Jsi silný kluk. A Jaden? To je tvrdá palice. Dostane se z toho. Ale víš, co mu nejvíc pomůže? Když u sebe bude mít tebe. Když bude vědět, že jsi v pořádku. Vím, není to lehké, ale podívej," ukázal jsem na Li-Weie, který seděl vedle Chrise z druhé strany a držel ho za ruku. „Nejsi tu sám. Nejsi v tom sám. Každý z nás si tady něčím prošel a víme, jak jeden druhého vzájemně podpořit. Nechej Li-Weie ať ti pomůže, abys ty pak mohl pomoct Jadenovi, souhlasíš?"
Pousmál jsem se a podal Chrisovi kapesník, aby nezasoplil všechno okolo.
V tu chvíli mi zapípal mobil, a když jsem si přečetl zprávu mrknul jsem na Li-Weie.
„Jede sem Gianni s Remym. I oni chtějí pomoct. Vidíš, co jsem říkal. Nejsi v tom sám," pocuchal jsem Chrisovi vlasy, a pak vstal.
„Půjdu zjistit, co a jak," obrátil jsem se na Xi-Wanga.
Chris
Musel jsem uznat, že Josh měl v mnohém pravdu. Možná ve všem. Ale moje nervy tak zahrály na tu správnou strunu, že jsem se opravdu nedokázal ovládnout a neměl jsem daleko ke zhroucení.
Stiskl jsem Li-Wei ruku, když na něho Josh ukázal, a když pak řekl, že manželé Warenovi jsou na cestě, že na to vážně nejsem sám, znovu jsem se rozbrečel.
Ale už ne tentokrát strachem, ale z dojetí, když mi došlo, že takové přátele jsem nikdy v životě neměl, a proto jsem byl z toho teď tak na měkko.
Přikývl jsem, když Josh vstal, že půjde zjistit, jak je na tom Jaden.
Nevím, jestli to bylo tím, jak jsem byl z toho všeho rozrušený, nebo poznáním, že opravdu nejsem poprvé v životě na všechno sám, když nepočítám Jadena, nebo tím, že mi sestra něco píchla, najednou jsem pocítil strašnou úlevu, a hlavně únavu.
Posunul jsem se kousek, a pak jsem položil Li-Wei hlavu na klín.
„Zazpívej mi prosím znovu tu písničku, byla moc hezká,“ řekl jsem tiše a zavřel oči.
Bylo mi u něho moc dobře. Jasně že nejlepší objetí je Jadenovo, ale tohle bylo jiné. Bylo to uklidňující, a já se tak mohl dát víc do pohody, než mě vůbec pustí za Jadenem…
Li-Wei
Byl jsem rád, že mě Joshua vzal do nemocnice. Že mě tentokrát neodsunuli stranou a nenechali doma.
A byl jsem rád, že jsem poslechl Xiho.
Chris nás teď potřeboval a já nemohl ještě panikařit a rozrušovat ho.
Jak řekl Joshua. Byli jsme tu pro něj. Byli jsme jeho přátelé, na které se mohl spolehnout.
Když se na mě Chris sesunul a požádal mě, abych mu znovu zazpíval, trochu jsem se začervenal a zastyděl se. Jeho přání jsem ale vyhověl, začal jsem zpívat a zároveň ho hladil po vlasech.
Po chvíli Chris usnul, a teprve tehdy jsem dal svým citům průchod i já.
Sklonil jsem hlavu, až mi vlasy přepadly dopředu a zakryly Chrise.
Moje slzy dopadaly na jeho vlasy a já se v sobě snažil potlačit vzlyky.
„Omlouvám se," zašeptal jsem roztřeseně a zadíval se na Xiho. „Kdy tohle skončí? Kdy nás nechá na pokoji? Proč musí všem tak ubližovat?"
Nechápal jsem, jak někdo dokáže být, tak zlý. Zhuang byl zlý, ale Sheng byl ještě horší.
A, už teď jsem se bál toho, co bude příště.
Xi-Wang
Bylo to celé hnědým ke zdi.
Tak strašně moc jsem si chtěl ulevit sprostými nadávkami, ale držel jsem se, hlavně kvůli Limu a Chrisovi.
Sám jsem řekl, aby byl Li v klidu, a tak jsem nemohl teď projevit svou zlost, kterou jsem v sobě držel schovanou všemi silami, které jsem měl.
Když jsem viděl Chrise, stáhl se mi žaludek, jak jsem si vzpomněl i na Liho, když se sám stal obětí Zhuanga. Byl na tom stejně, a měl jsem strach, že to nakonec Li nedá.
Ale v tuhle chvíli se u něj projevila ta síla, o které jsem mluvil, že ji má. Ukázal Chrisovi, že stojí při něm, a pak s pomocí Joshe ho uklidnili.
Ani nevím, kdo z těch dvou měl teď větší zásluhu.
Po celou dobu jsem mlčel a nechal to na nich. Bylo zbytečné něco víc říkat, protože oni řekli vše, co bylo potřeba.
Ale pak, když Chris usnul a Li-Wei se rozplakal, už jsem jen tak nestál.
Došel jsem k nim a dřepl si.
„Jsi vážně skvělý, Li. Říkal jsem ti, že jsi silný, jen to v sobě musíš najít. Ani netušíš, jak moc jsi teď Chrisovi pomohl. Jsem na tebe opravdu pyšný,“ pohladil jsem ho a políbil na čelo. „A buď si jistý, že tohle, co teď Sheng udělal, znamená jeho konec. Poštval proti sobě několik lidí. Jen si to představ. Chtěl bys mít za nepřítele mně, nebo Thomase, Joshe, který je britský občan, a i když tam už nepracuje, pořád za ním stojí Britská tajná jednotka jejího Veličenstva. Nebo Marka a celé oddělení vražd? Nebo Jadena? Bývalého vojáka? A co teprve italská mafie, kterým už taky pěkně leze krkem? A teď se do toho ještě přidala armáda, protože Jaden je stále jedním z nich. Je to válečný veterán s velkými zásluhami. Tak řekni. Chtěl by sis proti sobě poštvat takovou skupinu lidí? Já rozhodně ne. Dobře to dopadne, uvidíš.“
Už teď mi v hlavě běželo, jak Shenga zmáčknout. Jak ho donutit, aby konečně vylezl a udělal takovou chybu, z které by ho nikdo nevysekal. A ten plán se mi začal rodit v hlavě, a hodlal jsem ho dotáhnout do konce. Jak jen to bude možné, promluvím si s Markem a klukama. A budu doufat, že nebudou proti.
Už jednou to zafungovalo, informací máme dost, a i když se říká, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, já to klidně udělám, protože věřím tomu, že to přinese ten očekávaný výsledek.
A hlavně… Neohrozím nikoho kolem sebe.
Pohladil jsem Liho po vlasech, a pak jsem mu je přehodil dozadu. Chtěl jsem mu říct, že Chrise uložíme, ale v tu samou chvíli vešla dovnitř sestra s tím, že mají po pana Florese připravený pokoj a že pana Chase tam co nevidět taky přivezou.
„Uložíme Chrise do postele, ano?“ pohladil jsem Liho po tváři, a pak jsem vstal. Opatrně jsem Chrise podebral a abychom ho nemuseli přehazovat z postele na postel, odnesl jsem ho do pokoje, který mi sestra ukázala, a uložil ho na připravenou postel.
„Jestli chceš, zůstaň u něj, budu na chodbě, abych si mohl promluvit s Joshem a zavolat Markovi. Nechci Chrise vzbudit, ano?“ přitáhl jsem ještě Limu židli k Chrisově posteli, a pak už jsem vyšel na chodbu a zavřel za sebou dveře.
Až teprve tam jsem si pořádně oddechl, a na poslední chvíli se zastavil, když moje sevřená pěst letěla proti zdi, abych si ulevil.
Sheng
Byl jsem nasraný. Vážně jsem byl nasraný.
„Šéfe, opravdu jsme dělali všechno, co jsme mohli-"
Úlisný hlas toho blbečka umlkl stejně rychle, jako jeho mozek vyletěl z hlavy.
Zase budu muset nechat uklidit.
A proč?!
Protože zaměstnávám kretény!
„Gabrieli, zopakuj mi, proč si všechno dělám nejraději sám?" otočil jsem se na svého domovníka, asistenta a obchodníka v jednom.
Stál vedle mě s rukama za zády a nevzrušeně sledoval kapky krve, které stékaly po zdi.
„Proto, že jste v tom, co děláte nejlepší, šéfe," odpověděl a jeho pohled padl na čtyři další muže, kteří klečeli na zemi s očima zabořenými do podlahy.
„Výborně. A proč si občas najmu někoho, aby udělal něco za mě?" přecházel jsem sem a tam a rozhodil rukama.
„Protože očekáváte, že stejně skvělou práci odvedou i jiní, kteří pro vás pracují, a protože jste velmi zaneprázdněný člověk, takže nemůžete dělat všechno."
„Velmi správně! Takže co, na tom nechápete?!" zařval jsem na ty čtyři, vlastně vzápětí už tři, když ten další ohodil moji nově koupenou komodu.
„A ještě mi tu, kurva, děláte bordel!" zařval jsem a ze tří byli dva.
„Ehm, šéfe, na jejich obranu, byl to bývalý voják," pokrčil rameny Gabriel a přerušil tak moje řádění.
„A co jako?! I kdyby byl svatá Panna Orleánská! Je mi to jedno! Měli se důkladně připravit!" zafuněl jsem vzteky.
Pak jsem přešel za stůl, na který jsem hodil zbraň, ztěžka dosedl do křesla a ze šuplíku vyndal flašku s bourbonem a pořádně si loknul.
„Fajn. Dám vám šanci. Poslední šanci, a jestli to tentokrát poserete, budou ještě za rok sbírat vaše kosti. Za prvé, uklidíte ten bordel, koupíte mi novou komodu, ty tři vyhodíte někde po cestě a je mi jedno kde, a zajdete na návštěvu do nemocnice. Koupíte tu největší kytici a budete je všechny pozdravovat! Jasné?!"
„Ehm, šéfe, to je jasná sebevražda," ozval se znovu Gabriel a já se na něj zadíval, jako by spadl z Marsu.
„A to mě má jako zajímat?! Buď zařvou tady, nebo udělají ještě něco užitečného," podíval jsem se na ty dva a vstal.
„Ale varuju vás! Jestli vás chytí a vy jen ceknete, nebudete to mít tak snadné jako tihle tři, chápeme se?!" zavrčel jsem.
„Tak chápeme?!" zařval jsem, když neodpověděli, a praštil jsem pěstí do stolu.
„Ano, šéfe! Nezklameme vás!" odpověděli oba zároveň a já si znovu sedl.
Ztěžka jsem vydechl a opřel se v křesle.
Asi po deseti vteřinách jsem se na ty dva podíval a zamračil se.
„Vy jste ještě tady?! Uklízet, kurva, samo se to neudělá!"
Teď konečně vstali a popadli první mrtvolu, aby ji mohli odtáhnout pryč.
