Bouře - Kapitola 17

Gianni
Pamatoval jsem si dobře pocity z mého prvního Gastro Festivalu. I to, jak jsem obdivoval Adriana, aniž bych ještě tenkrát věděl, co je ten člověk zač, a že všechno tohle měl naplánované, už jen proto, že mě chtěl zabít pro úplnou hloupost.
Ale kdyby mě chtěl „jen“ zabít. On si ve své zvrácenosti se mnou hrál na kočku a myš…
Ale i přesto, jak jsem ho pak nenáviděl, za jednu věc mu budu do smrti vděčný. Díky němu jsem se začal věnovat tomu, co jsem měl vždycky tak rád.
A tak, jakmile skončilo oficiální zahájení, a já se postavil za svůj pult, zapomněl jsem na všechno a žil jsem už jen svými zákusky, dorty a dezerty. Ale i přesto, jako majitel hotelu a organizátor téhle akce, jsem občas musel své místo opustit, pozdravit se a promluvit s některými váženými hosty.
Když jsem byl v druhé hale, můj pohled zabloudil k Liho pultu, kde byl v obložení hostů. Byl jsem rád, moc mu to slušelo, a bylo vidět, že ho to opravdu baví.
Právě jsem se po jedné takové obchůzce chtěl vrátit ke svému pultu, když jsem u dveří zahlédl stát Liho. A nedaleko Thomase, který se tvářil, že ochutnává, ale přitom jedním okem hlídal Liho.
Zastavil jsem Remyho, který mě chtěl doprovodit k pultu, a sám jsem vykročil k nerozhodnému Limu, který měl plnou náruč všelijakých dobrot.
Ale já mu chtěl udělat něco svého...
„Li,“ došel jsem k němu a usmál se. „Moc se omlouvám, bohužel jsem neměl kdy se k tobě dostat, a zřejmě už na mě nic nezbylo, co? Viděl jsem, že tam máš kolem sebe plno. Všechno v pohodě? Nejsi unavený? Určitě jsi. Prosím, pojď se mnou.“
Chytl jsem Liho pod paží, usmál se i na psa, který se na mě díval, jako by chtěl Liho chránit. Vedl jsem ho ke svému pultu, kde jsem to na chvíli přenechal hosteskám, a Liho jsem usadil u speciálního stolku pro VIP hosty, který byl hned vedle a bylo od něj krásně vidět na můj pult, a já tak mohl přímo před ním vytvořit dezert určený speciálně pro něj.
A vzhledem k tomu, že bylo vidět, jak je unavený, zvolil jsem odlehčenou variantu s ovocem, která ho osvěží, a přitom dodá energii.
„Doufám, že mě neodmítneš,“ usadil jsem Liho, a sám jsem se postavil za pult a začal jsem pro něj vytvářet dezert, ten nejlepší z dnešního dne, a během práce jsem se ho začal vyptávat, jak se mu tady líbí.

Li-Wei
Než jsem se stihl rozhodnout, vyřešil to za mě Gianni, který si mě nejspíš všiml, a hned mě táhl ke svému pultu.
Nemohl jsem být červenější, zvlášť, když jsem viděl, jak se po nás lidi otáčejí a nejspíš se ptají, proč mi věnuje takovou speciální péči.
Nechal jsem se odvést ke stolku, a pak už se jen díval na to, jak Gianni připravuje dezert.
Pongo si mi spořádaně lehl pod nohy, aby nikomu nezavazel, a já začal odpovídat na Gianniho otázky.
Moc se mi tu líbilo, i když jsem pořád nervózní a je to pro mě všechno nové, jsem trochu unavený, bolí mě hlava a pálí oči, protože na tohle nejsem zvyklý, ale nechci si stěžovat.
Taky jsem Giannimu řekl, že ho strašně obdivuju, protože to, co dokázal je neuvěřitelné.
Hned jsem taky vytáhl mobil, ukázal mu fotku Chrise, prozradil jsem mu, jak jsme se potkali, a že by se mu určitě líbil.
Prásknul jsem i to, jak se učí vařit, a co všechno dokázal, jen jsem vynechal to přepadení při přehlídce.
A než jsem se nadál, stál přede mnou dezert. Při ochutnání jsem se málem rozpustil blahem, a dokonce mi ukápla i slza.
„Vážně moc děkuju, Gianni, a, no… kdybys chtěl… vymyslel jsem jeden speciální recept jako poděkování za tohle všechno, co jsi pro mě udělal. Moc rád bych ho tobě a Remymu uvařil," zamumlal jsem a spokojeně vydechl, když jsem dojedl.
„Bože! To bylo vynikající! Máš úplně zlaté ruce," usmál jsem se, a pak se zadíval na Remyho.
Na okamžik jsem zvážněl a nervózně se ošil.
„Víš," poškrábal jsem se ve vlasech.  
„No… omlouvám se, jestli to bude znít drze, ale… vypadáte spolu tak šťastně a já… no… jaký je v tom rozdíl? Chci říct, změnilo se u vás nějak něco? Já… totiž… rád bych si Xiho… rád bych se s ním oženil… jen… jenže mám pocit, že se tomu brání a… jsem z toho trochu zmatený,“ vydoloval jsem ze sebe nakonec, a pak se na Gianniho s obavou podíval, jestli mi třeba nevynadá, že se ptám na moc osobní věci.

Gianni
Byl jsem moc rád, že Li-Wei chutnalo. Měl jsem trému, když jsem dezert připravoval tak skvělému kuchaři, a bál jsem se, že by mu nemusel chutnat. Ale když mi ho pochválil, a pohled na jeho výraz potvrdil, že nelže, byl jsem nejšťastnější člověk na světě.
„Jsem rád, že ti chutnalo,“ rychle jsem dojedl ještě svůj dezert a odložil lžičku. „A těší mě, že mám privilegium ochutnat tvůj speciální recept. Ale nechal bych to vaření na zítra. Vidím, že tě to dneska unavilo, a nedivím se. Je to náročné i pro ty, kteří se účastní pravidelně. Ale zvládl jsi to perfektně.“
Rozhlédl jsem se kolem sebe, když mi položil další otázku a vyslovil svou obavu.
Chvíli jsem zapřemýšlel, co bych mu odpověděl. Ale…
Tohle téma je dost citlivé, a je tu možnost, že by to mohly slyšet nepovalené uši.
„Myslím, že Pongo potřebuje vyvenčit,“ sklonil jsem hlavu a podíval se na psa. „Za chvilku se bude zavírat, tak si myslím, že není nutné, aby ses ještě vrátil ke svému stolu. Půjdu se s tebou projít, ano?“
Kývl jsem na Remyho, který stál opodál. Když došel, požádal jsem ho, aby vyřídil ostatním, že se jdeme s Li-Wei projít kolem hotelu, aby se nebáli, že on nás bude hlídat, ale pokud chce, může poslat třeba Thomase.
Ale pak jsem se zarazil. Vlastně jsem, snad už ze zvyku, rozhodl za Li-Wei, a došlo mi, že třeba nebude chtít.
„Teda… Pokud půjdeš a nebude ti vadit, že já půjdu s tebou,“ zatvářil jsem e omluvně.
Ale nechtěl jsem mu odpovídat tady, a zvát ho k sobě do pokoje, když by u toho nikdo nebyl, mi taky nepřišlo vhodné.

Li-Wei
Gianni vypadal, že měl snad obavy z toho, že mi nechutná, i když jsem netušil proč.
Myslím, že byl mnohem lepší než já a měl mnohem více zkušeností.
Napadlo mě, že bych se ho zeptal, zda by mě něco nenaučil nebo se třeba nechtěl v budoucnu dál stýkat, ale nakonec jsem se včas zarazil.
Má tolik práce, přece se nebude ještě otravovat se mnou.
A navíc jsou tu podle všeho jen kvůli festivalu.
Vlastně jsem ani nevěděl, kde bydlí. Možná jsem to přeslechl nebo se nezmínili, ale rozhodně nebyli ze Sacramenta, takže svou myšlenku jsem hned zase zavrhl.
Kromě toho jsem měl plnou hlavu jiné věci.
„Pro-promiň! Ne-nechtěl jsem tě urazit!" vyskočil jsem hned ze židle a začal se omlouvat, když místo odpovědi navrhl venčení Ponga.
Měl jsem tušit, že ta otázka je až moc osobní.
Kromě toho jsme se znali teprve tři dny a neměl jsem vůbec právo ptát se na jejich soukromý život.
Co když… co když mě třeba bude chtít venku nějak umlčet?
Hned mi hlavou probíhaly ty nejhorší myšlenky, ale když jsem se Giannimu zadíval do očí, zavrtěl jsem hlavou.
Byly upřímné, laskavé a hodné. 
Nikomu by neublížil.
„Je-jestli ti to nebude va-vadit, tak můžeme. Jen… jen odnesu ten košík s jídlem Ximu. A taky… je-ještě jednou děkuju za dezert byl výborný, a no… když bu-budeš chtít tak ti uvařím zítra…"
Připadal jsem si jako idiot. Nedokázal jsem v klidu říct ani souvislou větu, jak jsem byl nerozhodný a rozrušený.
Popadl jsem košík a sklonil hlavu, aby neviděl můj stud.

Gianni
Lekl jsem se, když Li-Wei najednou vyskočil na nohy. A když se mi začal omlouvat, chtěl jsem ho uklidnit, že je to v pohodě, že mě neurazil, ale nakonec jsem to nechal být.
Souhlasil jsem s tím, že odnese jídlo Xi-Wangovi a já na něj počkám u východu ze sálu, aby se mi nikde neztratil.
„Měl bys být opatrný na to, co řekneš,“ přistoupil ke mně Remy a mírně se mračil.
„Neboj se. Nedozví se nic navíc, co by neměl. Nechtěl bych přijít o život, až se Xi-Wang naštve,“ usmál jsem se na něj, pohladil ho po tváři, a pak ho políbil.
Rozhlížel jsem se kolem sebe, kdy konečně Li přijde. Už jsem měl i strach, že nakonec nepůjde, protože mu to trvalo déle, ale když jsem pak zahlédl, jak ke mně i s Pongem míří, oddechl jsem si.
Společně jsme pak vyšli ven zadním vchodem pro zaměstnance a zamířili do hotelového parčíku, který tu vzadu byl hned kousek od parkoviště. Thomas a Remy se drželi kousek za námi, aby nás nerušili v hovoru. 
Šli jsme mlčky, dokud jsme nebyli vzdáleni a schovaní za stromy. Teprve potom jsem promluvil.
„Li-Wei, vůbec jsi mě neurazil. Jen… Bylo tam dost lidí, a já bych se tě nejdříve, než ti odpovím, chtěl na něco zeptat. Vážně si myslíš, že se Xi-Wang brání sňatku s tebou?“ 

Li-Wei
Ximu se to moc nelíbilo, ale ujistil jsem ho, že bude všechno v pořádku, a ještě budu mít Ponga.
Ukázal jsem mu, co jsme všechno dostali, ale pak se už musel rozloučit, aby Gianni dlouho nečekal.
Chvilku jsme šli mlčky a já netušil, co si myslet.
Teprve, až když jsme byli schovaní a Gianni promluvil, došlo mi, že to, proč nechtěl mluvit vevnitř má možná úplně jiný důvod.
Chtěl jsem mu na to něco říct, ale zarazil mě svou další otázkou.
Tentokrát jsem to byl já, kdo mlčel a šel kousek dál k lavičce, na kterou jsem se posadil a zadíval se do koruny stromů.
Stáhl jsem si z hlavy šátek, sundal sponky a gumičku a rozpustil si vlasy, aby mi je mírný vánek trochu profoukl.
„Víš, no… nemůžu ti říct všechno, stejně jako ty nejspíš nemůžeš říct všechno mě. Omlouvám se, občas mi chvilku trvá, než mi něco dojde, ale… Nejspíš se ti v minulosti stalo něco, o čem nechceš, stejně jako já, moc mluvit, takže když nebudeš chtít, tak neodpovídej. Co se týče mě a Xi-Wanga," povzdechl jsem si a sklonil hlavu.
„Mám strach, víš?" zadíval jsem se na Gianniho a pousmál se.
„Potkali jsme se… Asi začnu od začátku… při mámině smrti, když mi bylo osm, jsem oslepl. Žil jsem na ulici a tam mě našel. Myslel jsem si, že je moje záchrana. Dokonce jsem se do něj i zamiloval," hořce jsem se při té vzpomínce zasmál a sledoval Ponga, jak se obezřetně rozhlíží po cestičce, jako by i on věděl, že nechceme být rušeni.
„Jenže ten muž nebyl můj zachránce. Byl to démon. Vrah. Monstrum. A díky němu jsem se seznámil s Xim. Jenže, kvůli mně tehdy v Hong Kongu zemřeli tři lidé. Kvůli mně byl Xi zraněn, a kvůli tomu, že jsem neschopný, tak operace, kterou zaplatil, nejspíš přijde vniveč, protože se mi zrak zase zhoršil a doktor řekl, že jsem bez šance na úplné uzdravení. A… situace se opakuje i tady. Chris, o kterém jsem ti vyprávěl, tu měl před pár týdny přehlídku. Někdo, kdo chce mě a Ximu ublížit, tam přišel a málem kvůli mně zemřel Joshua. Byla to moje vina, že jsem byl tam, kde jsem neměl být. Kamarád Chrisova snoubence přímo na místě požádal svého partnera o ruku. A Xi… byl zamračený, napjatý, už jsem ho takhle jednou viděl. A to, když se na mě naštval, když jsem chtěl odmítnout operaci. Já… lekl jsem se a utekl na záchod, a pak se tam objevil She-"
Na poslední chvíli jsem se zarazil a zmlkl.
„Promiň. Není to o tom, že bych ti nevěřil, ale… nechci, aby se kvůli mně někomu něco zase stalo. Já… obdivuju tě… jak jsi silný, rázný, rozhodný. Tohle všechno," mávl jsem rukou směrem k hotelu. „Nikdy nebudu tak silný. A bojím se, že když budu pořád stejný slaboch, Xiho nakonec přestane bavit mě pořád chránit. Bojím se toho, že jednou přijdu domů a Xi tam nebude. Když nebudeme manželé, bude přece jen jednodušší sbalit si kufry a kdykoliv odejít. Není to o tom, že bych Ximu nevěřil. Miluju ho. Moc. Ale bojím se. I když nechci, bojím se."
Svěsil jsem ramena, sklopil pohled a v ten moment přiběhl Pongo, jako by věděl, že potřebuju utěšit.

Gianni
Bylo dobře, že jsme šli ven. I proto, aby se Li-Wei necítil tak svázaný všemi těmi lidmi, i proto, aby nás nikdo nerušil. Thomas a Remy stáli opodál jako dva bodyguardi, a nechali nás o samotě, za což jsem jim v duchu poděkoval.
Když pak Li-Wei promluvil, zarazil jsem se. Mírně jsem se zamračil, a zamyslel se nad tím, jako moc podobný osud máme.
„Li,“ přestal jsem se dívat před sebe a otočil k němu hlavu. „Teď jsem se mračil, myslíš, že to je kvůli tomu, že se mi nelíbí, co jsi říkal? Nebo mi na tobě něco vadí? Odpovím za tebe. Není to tím. Jen mi to tvé vyprávění připomnělo mou vlastní minulost, a taky jsem si říkal, jak moc jsou naše osudy podobné. Taky jsem se zamiloval. Do člověka, který mě chtěl jen využít, zničit a pak zabít, kvůli jedné hloupé pomstě. Vendeta-“
Po posledním slově jsem se tentokrát já zasekl, protože jsem nevěděl, jak na to zareaguje. Nevěděl jsem, jestli ví, co to slovo znamená, a taky… Bál jsem se toho, že se mnou nebude chtít mluvit, že ze mne dostane strach, když zjistí, že jsem hlava dvou mafiánských rodin.
Po krátké odmlce jsem pokračoval.
„Myslíš si, že se takhle Xi-Wang choval jen proto, že by se bránil sňatku? Pozoroval jsem ho. Moc hezky se k tobě chová a myslím, že nikdy ani na chvilku nelituje toho, co pro tebe udělal, i když se ti zdraví třeba zhorší. Ale může mít jiný důvod. Tady ve státech se můžete vzít. U tebe by to možná nikdo neřešil, ale Xi-Wang je, podle toho, co jsem slyšel, jeden z nejlepších Hong Kongských policistů. Podle mě, i když jste se odstěhovali, tak o něm čínská vláda ví první a poslední. Nedivil bych se, kdyby ho chtěli využít i pro špionáž. Ale myslím si, že Xi by se k tomu nikdy nesnížil. Kdybyste se ale vzali, a pak odletěli zpět do Ćíny, mohl by to pro vás znamenat problém. Třeba Xi-Wang přemýšlí, jak to udělat, třeba myslí na tebe, jestli by ti to neuškodilo, protože je to velké rozhodnutí, a třeba… Já nevím… ale tohle je první věc, která mě napadla,“ rozhodil jsem nešťastně rukama. 

Li-Wei
Poslouchal jsem Gianniho a zvědavě jsem se na něj podíval, když začal mluvit o vendetě. To slovo jsem někde slyšel…
Jo, v nějaké detektivce, na kterou jsem se díval s Xim a byli v ní mafiáni. 
Když domluvil chvilku jsem na něj jen zíral, jak jsem nevěděl, co první.
A pak jsem prostě udělal první věc, co mě napadla. Vyskočil jsem na nohy a vrhnul se na Gianniho. Co nejpevněji jsem ho objal, a pak odstoupil.
„Promiň to je… já… nevím, co říct… nechápu jak… jsi tak laskavý a hodný, jak by ti mohl někdo ublížit, a taky," povzdechl jsem si a sklonil se k Pongovi, který zvědavě po nás pokukoval, „takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlel. Já, no… nesměl jsem moc chodit ven. Naučil mě jen číst a psát. Některým věcem moc nerozumím, nebo je neznám. Nebylo potřeba abych to uměl. Děvky přece musí jen umět roztahovat nohy."
Hořce jsem se zasmál a potřásl hlavou.
„Promiň. Nechci si stěžovat jen… občas, no, teď hlavně vedle tebe, Chrise, Loryho… připadám si k ničemu a hloupě. Chci, aby byl na mě Xi hrdý, tak jako je Remy na tebe, Jaden na Chrise nebo Nolan na Loryho, ale prostě se bojím, že něco zkazím."
Stejně jako teď. Pokud je to tak, jak říkal, tak se všechno stalo zbytečně jen kvůli tomu, že prostě nepřemýšlím.
Nejspíš…
Možná, až se vrátíme domů z festivalu, tak se na to Xiho zeptám.
Pokud najdu odvahu. 
„Děkuju… děkuju, že jsi mě vyslechl. Mrzí mě, co se ti stalo, muselo to být pro tebe těžké, ale obdivuju tě, že jsi to všechno překonal a dostal se tak daleko. A doufám, že to tobě a Remymu vydrží ještě hodně dlouho. Vím, že máš hodně práce, ale až odjedeš ze Sacramenta, kdybys někdy třeba chtěl nějaký můj recept, nebo měl něco nového ty, rád tě zase uvidím, nebo uslyším, " usmál jsem se a zavolal na Ponga, kterého jsem mezitím pustil z vodítka, aby se proběhl. „Mimochodem, víš, že jsi mluvil jako nějaký mafián? Vendeta… to slovo jsem slyšel v jednom filmu s mafiány."
Dřepl jsem si, abych mohl Ponga podrbat za ušima a zasmál se, když mi olízl tvář.

Gianni
Lekl jsem se, když najednou Li vyskočil a vrhnul se na mě. Jako… nebál jsem se ho, a bez problémů bych si s ním poradil. Ale bylo to nečekané, a než mě pustil, jen jsem otočil hlavu k Remymu a Thomasovi, kteří jen nevěřícně na nás zírali.
Stáhl se mi ale žaludek, když jsem si uvědomil, že i já byl něco jako Adrianova děvka. A navíc… Byl to můj strýc a dodneška je mi z toho všelijak. Ani jednou jsem nebyl u jeho hrobu.
„Li-Wei, ty nejspíš vždycky jako první myslíš na špatné věci. Ale strach je často větší než samotné nebezpečí. Já… byl jsem hodně podobný tobě. Vlastně pořád jsem. Nechtěj vědět, jak jsem byl na zhroucení, když jsem dělal zkoušky na školu,“ zasmál jsem se při té vzpomínce. „A dokonce i teď. Když jsem viděl, že mám možnost se s tebou setkat, nemohl jsem ani spát. A když jsem ti dělal ten dezert… Strašně moc jsem se bál, že ti nebude chutnat. Vážně. Zkus se na věci dívat jinýma očima a nevidět pořád jen to špatné, i když se ti špatné dělo. Ale to je pryč, a ty máš toho nejlepšího muže, který tě nikomu za nic na světě nedá, a moc vám to spolu sluší.“
Bezděčně jsem natáhl ruku a mezi prsty protáhl prameny Liho vlasů. Byly opravdu krásné a já měl na moment chuť se o ně otřít tváří.
Když jsem si uvědomil, co dělám, rychle jsem je pustil, a ještě se Limu omluvil.
Zapřemýšlel jsem, jestli mu mám říct, kdo doopravdy jsem. Za tu chvilku jsem si ho oblíbil, a nerad bych ho zklamal, nechtěl jsem, aby se mě bál.
Ale…
Když on je tak upřímný a já mu nedokázal lhát.
„Víš, Li, já možná občas mluvím jako mafián, protože já mafián jsem. Jsem hlava dvou mafiánských rodin, moje celé jméno je Gianni Waren Rivera Simeone,“ dodal jsem o poznání tišeji a sklonil jsem hlavu, jak jsem měl strach se na něj podívat.
„Gianni!“ okřikl mě ale vzápětí Remy, který to zaslechl.
A hned po něm se ozval celkem důrazně Thomas, a taky už měl k nám namířeno.
„Věděl jsem to. Jak dlouho jsi to před námi chtěl skrývat? Nebo jinak… Jak dlouho jsi to chtěl skrývat před námi ostatními, protože jak znám Joshe, tak ten to nejspíš už ví…“

Li-Wei
Nevěřil jsem tomu, že by měl Gianni trému, a ještě kvůli mně. Vždyť na to vůbec nevypadal. Ale jeho slova mě potěšila.
A když mluvil o strachu, musel jsem mu dát za pravdu. Vždycky jsem napřed viděl to zlé, a to dobré hledal jsem těžko. Začervenal jen se, když řekl, že Xi a já prostě patříme k sobě, a chtěl mu něco říct, jenže on mi vzápětí vzal dech svými dalšími slovy.
Když sklopil hlavu, jako by snad měl strach, a hned vzápětí se ozval Thomas a Remy a šli k nám, udělal jsem něco, co překvapilo i mě samotného.
„Nechte ho být!" řekl jsem trochu víc nahlas, stoupl si před Gianniho a ochranitelsky roztáhl ruce.  
Pongo si zase stoupl přede mě, očividně rozhodnutý mě bránit.
„Chci říct," zamumlal jsem a svěsil ruce, „záleží na tom?"
Zadíval jsem se na Remyho a Thomase, než jsem se otočil k Giannimu a vzal jeho tvář do dlaní, aby se na mě podíval.
„Možná jsem naivní hlupák, ale nezáleží mi na jméně ani postavení. Záleží mi jen na tom, jaký je člověk uvnitř. Poznal jsem tě jako laskavého a hodného muže, co mi ukázal zase trochu jiný svět a dal mi šanci stát se silnějším. A nic na tom nezmění fakt, že jsi mafián. Spíš naopak. Obdivuju tě ještě víc. Dokázat tohle všechno a zůstat laskavý. Myslím, že tě musí mít rodiny rády, nebo jak tomu říkáte. Kromě toho, Xi ti nejspíš taky věří, jinak bych tu nestál, a to pro mě znamená taky hodně," pousmál jsem se, a pak se zadíval na Remyho a Thomase.
„Nezlobte se na něj. Ani na Joshuu nebo Xiho, kteří to nejspíš asi ví," pak jsem Gianniho pustil, přešel k Remymu a chytl ho za ruku. „Nemusíš se bát. Neudělám nic, co by Gianniho ohrozilo. Nebo tebe. Jsem moc rád, že jsem vás poznal. Oba jste skvělí a moc vám to spolu sluší."
Pár vteřin bylo ticho, než jsem od Remyho odskočil a zakryl si červenající se tváře dlaněmi.
„Omlouvám se! Já… jestli jsem řekl něco špatně… nebo tak… občas… občas napřed mluvím, a pak přemýšlím, takže… jestli jsem vás nějak urazil nebo něco, tak se omlouvám," zadíval jsem se na Gianniho a Remyho, a doufal, že jsem neřekl nic špatně.

Gianni
Byl to celkem zvláštní den. Nabitý, únavný, ale přesto dobrý.
Poznal jsem skvělé lidi, a to nemluvím o hostech na festivalu. Poznal jsem, že nejsem jediný, kdo je nervózní, a nevěřím jim, když říkají, že to na mě není vidět.
Poznal jsem, že takový člověk, který se všeho bojí, má velké srdce a neskutečnou odvahu.
Postavit se tomu, co ho potkalo, postavit se Remymu, který by ho jednou ránou zbavil všech zubů, nebo Thomasovi, který by ho nejspíš rovnou zarazil pěstí do země, chtělo opravdu odvahu.
Strašně moc mě potěšilo, a hlavně se mi ulevilo, když to Li-Wei řekl.
Tentokrát jsem to byl já, kdo vyskočil na nohy a sevřel Li-Wei v objetí, i přes riziko, že mě jeho pes pokouše.
Poznat tohoto člověka, pomoct mu získat aspoň trochu té sebejistoty… Bylo to, jako bych tím uzavřel nějakou svoji vlastní životní kapitolu.
„Děkuji, Li-Wei. Vážně děkuji.“
Až teprve výmluvné Remyho odkašlání mě vrátilo zpátky do reality, jinak bych toho človíčka, který byl o pár centimetrů menší než já, nejspíš jen tak brzy nepustil.
„Měl by ses vrátit,“ poklepal prstem na hodinky. „Bude se zavírat a bylo by fajn, abychom v nějakou rozumnou hodinu mohli povečeřet.“
Přikývl jsem a odstoupil od Liho. Měl jsem ten nejlepší pocit, když jsem si s ním mohl promluvit. I když mě Remy kdykoliv vyslechl, a Limu jsem řekl jen minimum, přesto mi bylo moc fajn. Jako by ze mě spadl kus balvanu, když jsem poznal, že nejsem jediný, kdo to neměl zrovna lehké.
„Asi tak za hodinu a půl,“ podíval jsem se na hodinky, „bude nachystaná večeře v salonku ve třetím patře, přidáte se k nám? Samozřejmě všichni. I Pongo.“ 

Thomas
Celé to bylo divné. Už jen to, že Gianni nechtěl mluvit přímo v sále.
Ale tušil jsem, že to nebude jen tak. Už jsem si stihl zjistit, hned po první návštěvě, co je Gianni a Remy zač.
Vlastně se oni dva prozradili, aniž by si to uvědomili. Už jen to, že se Remy představil jako Roger, a pak se nějak, aniž by si to kdokoliv uvědomil, přešlo na jméno Remy.
Nebyl jsem moc rád, že budeme ve spojení s mafií, i když podle detektivů z organizovaného zločinu, by měl být Gianni čistý. Ale jeden nikdy neví.
Navenek může být v pohodě, ale kdo ví, jak vede svoji rodinu, aniž by o tom někdo věděl a podezíral ho z nekalostí.
A tak jsem se raději držel poblíž, a hlídal ho. Jo, ostatní si mysleli, že procházím oba sály, abych se rozhlédl, pokoukal a zkusil ty různé speciality. Ale já přitom bedlivě sledoval ty dva.
A pak, když to Gianni vyslovil…
V momentě jsem dostal strach o Liho reakci. Neměl s mafií dobré zkušenosti, navíc jsem měl stále před očima to video… A tak jsem se obával, jak zareaguje, když mu Gianni řekne, že je vlastně mafián.
Ale Liho reakce mě překvapila snad víc než Giho přiznání.
Tak jsem to prozatím nechal být. I když to vypadalo, že je Remy připravený do mě skočit, ale nejspíš by to nedopadlo dobře ani pro jednoho z nás. Prostě ta podezíravost tam stále byla, a oba jsme byli připraveni zaútočit.
Když jsme se pak s příslibem, že se sejdeme na večeři, konečně vrátili do hotelu, Li-Wei zamířil rovnou za Xim, který už pomáhal uklidit kuchařský pult Liho, a jen se díval ke dveřím, kdy se vrátíme.
Josh, který sice vypadal spokojeně, ale unaveně, seděl u stolku a taky čekal, až se vrátím, abychom pak mohli jít do pokoje.
Nejdříve chtěl večeři na pokoj, ale potom souhlasil, že půjde taky do salónku, jen se musí osprchovat a převléct.
Když se za námi zavřely dveře pokoje a Josh odložil berle, aby se mohl svléknout, zastavil jsem se před ním, založil si ruce na hrudi a zamračil se na něj.
„Jak dlouho jsi chtěl tajit, že Gianni je Rivera Simeone? Věděl jsem to od prvního dne, a ty jsi mlčel jak hrob. A předpokládám, že to ví i Xi-Wang. Jinak by si tě nevolal. Nejsem blbý, Joshuo. Čeho jste se báli? A chci jasnou odpověď bez vytáček a nějakého okecávání.“ 

Joshua
Musel jsem uznat, že to byl hodně dobrý nápad.
Dokonce i Li se po chvíli, kdy stál za pultem víc otrkal a jel pak jako profík.
Když odešel za Giannim, zůstalo to na mě a Xi-wangovi, ale nezlobil jsem se.
Problém jsem ovšem začal tušit ve chvíli, kdy Li přišel a řekl, že jde s Giannim ven.
Aniž by si to možná uvědomoval, jeho upřímnost je docela nakažlivá, a s obavou, co se Li od Gianniho dozví, jsem se svěřil i Xi-Wangovi.  
Když se pak vrátili, nevypadalo to, že by si vjeli do vlasů, ale z Thomase jsem cítil napětí, a to se mi potvrdilo o pár minut později v pokoji.
Posadil jsem se na postel a povzdechl si.
„Rozhodli jsme se, že to bude prozatím lepší hlavně kvůli Markovi. Xi-Wang má z nás všech s mafií nejvíc zkušeností, i když ta čínská je nejspíš trochu jiná než ta západní. Takže když se jim rozhodl věřit on, i kvůli Li-Wei, tak jsme to prostě zatím nechali být. Samozřejmě jsme tušili, že se to nejspíš brzo dozvíš, ale…" pokrčil jsem rameny a zadíval se na Thomase.
Natáhl jsem k němu ruce, objal ho kolem pasu, přitáhl si ho blíž a bradou se opřel o jeho břicho.
„Zlobíš se?" zvedl jsem k němu oči, a pak ho přes košili políbil. „A, jak to všechno vůbec vzal Li? I když… Jestli se v něm nepletu, tak i přesto, co prožil, se dívá na člověka jako takového, než aby ho soudil podle jména a titulu."
Ušklíbl jsem se a pohladil Thomase po zádech, kam až jsem dosáhl, snad jako bych ho chtěl uklidnit.

Thomas
Myslel jsem si, že Josh zkusí nějakou svou taktiku okecávání. Ale k mému překvapení šel s pravdou ven.
To, že by mi nelhal, toho jsem se nebál. Spíš jsem počítal, že to obkecá tak, aby mi nemusel lhát ale ani neříct úplnou pravdu. Jako by si schovával zadní vrátka.
A tak, když to přiznal, povolil jsem svůj napjatý postoj, a položil jednu ruku na jeho hlavu.
„Je mi jedno, co si myslí Li-Wei. On je tak trochu naivní, a to nemyslím jako urážku. Prostě takový je.
Možná proto si tak rozumí s Chrisem. Podle toho, co Jaden říkal, tak Chris byl to samé. Věřil lidem a hodněkrát se spálil. Ale ať už je to, jak chce, pořád je Gianni mafián. Znám jeho příběh, když zemřel jeho strýc a jeho bývalý milenec. A je mi jasné, že ta verze pro policii má určitě nějaké trhliny. Možná byla i policie podplacená, kdo ví. Ale rozhodně neskočím na takovou kravinu, jako je milenecká hádka s následnou vraždou. Je div, že nikdo nepátral po tom, že vlastně jeden z jeho milenců byl jeho strýc, i když tenkrát měl Gianni podle spisů jiné jméno. Hele, ať už si myslíte, co chcete, dám si na ně pozor. A hlavně na toho Remyho. Ten se jako mafián už narodil, a i kdyby oni nic neudělali, někdo jiný by kvůli nim mohl ohrozit vás, nebo samotného Liho. Stačí to, že po něm jde Sheng…“
Jo, prostě jsem opatrný, a dokud mě něco hodně velkého nepřesvědčí o opaku, budu si na ně dávat pozor. A spojení policistů se jménem mafiána, by nemuselo dělat dobrotu. A to v případě Xiho a Marka. Já jsem soukromé očko, u mě to tak nevadí. Ale co oni?
Přesto jsem však své obavy před Joshuou nevyslovil. Stejně si to vydedukuje sám.
„Tak pojď, pomůžu ti se sprchou, stejně se taky musím umýt, a za půl hodiny máme být v salónku,“ potáhl jsem ho nakonec na nohy a už ho strkal do koupelny.

Remy
Když jsme s Giannim zapadli do pokoje, přitáhl jsem si ho k sobě a trochu zamračeně se na něj podíval, než jsem si povzdechl, povolil napjaté tělo a políbil ho.
„Zlobím se, abys věděl. Li-Wei možná není hrozba, ale ten Thomas? Viděl jsi, jak se na nás, a hlavně na mě dívá?" mlaskl jsem a znovu se zamračil.
Pravda byla, že jsem si jeho pohledů už dávno všiml, ale dělal jsem, že o ničem nevím.
Přece jen, byl jsem tak učen už od malička, a nebyl zcela bez důvodně vybrán, abych tehdy dohlížel na Gianniho.
„Mám takový dojem, že už si o nás pár věcí zjistil, stejně jako já o něm, a že on je jeden z těch, kdo té pohádce, ohledně smrti Adriana a Nicolase neuvěří. Věřím tomu, že Joshua nejspíš nad tím jen mávne rukou, protože kdyby chtěl, rovnou to tu můžeme zabalit, a to nemluvím o Xi-Wangovi. Takže jsem rád, že aspoň u nich máme nějakou podporu, jenže je tu ještě Rodriguez, který se s nimi zná. A pokud se to dozví on, budeme se pohybovat na velmi tenkém ledě, to je ti doufám jasné. Pravdou je, že kdysi dávno rodina Rivera s policií nejednou spolupracovala, ale časy se mění. Navíc," pokrčil jsem rameny a trochu stáhl obočí, „Adrian moc dobré jméno rodině Simeone neudělal. A pořád tu budou tací, kteří tě s ním budou spojovat, ať se nám to líbí nebo ne. Tím chci jen říct, abys byl příště opatrnější, ano? Je pravda, že Li-Weimu se jen těžko odolává, a tak nějak jsem tušil, že to z tebe vypadne, ale i kvůli němu si dávej pozor."
Nakonec jsem se usmál, znovu si přitáhl Gianniho pro polibek, a pak z něj začal svlékat cukrářský oblek.
„Už jsem ti říkal, že ti to v tom moc sluší? Ale bez toho jsi ještě krásnější. Máme jen půl hodiny, tak šup do sprchy. Potřebuju se trochu uvolnit a ty taky..."
S těmi slovy, jsem ho svlékal, postrkoval směrem ke koupelně, líbal a hladil zároveň.
Možná si to sám neuvědomoval, ale v jednom byl Li-Weimu podobný jako vejce vejci.
Oba měli laskavé srdce a byli upřímní, až to občas bolelo.
Ale právě kvůli tomuhle jsem se do něj zamiloval a kvůli tomuhle jsem z něj udělal svého muže.

Gianni
Podle toho, jak se dole v parčíku Remy ozval, bál jsem se, že se bude hodně zlobit.
A taky že mi vyčinil, jen co jsme došli nahoru do našeho pokoje.
V jednom měl pravdu. I když se Thomas nějak neprotivil tomu, že tu bude, přesto jsem z něho cítil, že nám moc nevěří. A potvrdil to vlastně i svými slovy.
Abych pravdu řekl, tak se ho trochu bojím. Možná kvůli Adriana mám strach z velkých mužů? Prostě se od nich držím dál, a nemůžu si pomoct.
„Promiň,“ sklonil jsem hlavu, a nechal se odvést do koupelny.
Bylo mi líto, že se Remy zlobil.
„Moc bych si přál, kdyby Li-Wei byl můj kamarád. Vážně je to skvělý kluk a můžu i po těch pár dnech říct, že ho mám rád. Pomůžeme jim, jak to půjde. Ale neboj, všechno nejdříve proberu s tebou a uděláme to tak, abych neohrozil tebe ani sebe, a nikoho z nich…“
Chtěl jsem ještě něco dodat, ale ve chvíli, kdy se mě začal Remy dotýkat, hladit a líbat, jen jsem roztřeseně vydechl a nechal se unášet těmi skvělými pocity.
Chtěl jsem, aby se Remy nezlobil.
A vím, co dělat. Máme na to půl hodiny. A tak, když na nás dopadly první kapky, se svými typicky červenými tvářemi, když jsem se vždy sám na něco takhle chystal, jsem ho začal líbat, a po jeho těle jsem polibky postupoval níž, dokud jsem nedoklekl na kolena. Tlakem na vnitřní stranu stehen jsem ho donutil se trochu rozkročit, a pak jsem podebral jednou rukou jeho varlata, druhou rukou jeho penis, a začal jsem si s těmi nejlepšími kousky jeho těla pohrávat. A moje pusa a jazyk nezůstaly pozadu. A když už bylo jasné, že moc dlouho nevydrží, zvedl jsem se, rukama se opřel o kachličky a vystrčil na něj svůj zadek, a dychtivě čekal, kdy ucítím ten známý tlak a následnou plnost. Kdy ucítím v sobě to tření, pohyby, které tak moc miluji, a nejvíc proto, že je to právě Remy, s kým je mi tak moc dobře.  

Remy 
Gianni prostě věděl jak na mě.
Byl to můj malý vyděrač a měl mě dokonale omotaného kolem prstu.
Když doklekl na kolena a začal se mi řádně věnovat, vydechl jsem a prsty jedné ruky vjel do jeho vlasů, se kterými jsem si pohrával.
O pár vteřin později se mi dech zkrátil a tělem procházelo to příjemné mravenčení, ten skvělý pocit, který znamenal jen jediné.
A tak, když Gianni najednou přestal, nespokojeně jsem zabručel, ale pak mlaskl, když mi nastavil ten svůj krásný zadeček.
„Ty jsi můj malý provokatér," políbil jsem ho doprostřed zad a prsty promnul ty dokonalé půlky.
„A víš, že se na tebe nedokážu zlobit dlouho," vydechl jsem, jazykem sjel po páteři až dolů, a pak se s chutí vrhl na jeho dírku, aby nebyl o nic ochuzen.
Pořádně jsem ho podráždil jazykem i prsty, a když jsem měl jistotu, že mu neublížím, narovnal jsem se a bez varování do něj na jeden příraz najel až po kořen.
Sprostě jsem zaklel a zaryl nehty do jeho kůže na bocích, když se mi málem zatmělo před očima, jak úžasné to bylo.
Jeho svírání, chvění těla, to bylo vždy to, co mě dokonale dokázalo rozpálit, a tak nebylo divu, když jsem ani sobě ani jemu nedopřál klid, a hned si začal Gianniho zadeček rázně brát.
„Miluju tě, " zakousl jsem se do jeho krku, a tentokrát na něm tu značku zanechal.
No co, stejně většinou nosí košile.
A zároveň s tím, kdy jsem Gianniho trochu víc přitlačil na kachličky, jsem hlasitě zasténal, víc si ho na sebe narazil, a už plnil tu jeho dokonalou prdelku.

Gianni
Strašně moc jsem Remyho miloval. On byl ten, kdo mě chránil, aniž bych o tom věděl. On byl ten, kdo mi zachránil život. A nechal mi prostor a jen trpělivě stál při mém boku, dokud jsem se trochu nesebral a nezačal znovu žít.
Remy byl ten, kdo se mi potom vyznal a kdo mě pak požádal o ruku.
Život bych za něj položil, i kdyby, jak ho znám, mě pak vzkřísil, aby mi mohl vynadat a pak mě znovu přizabít.
Rád jsem se s ním miloval. Protože on mi za to stál. Miloval jsem ho… Strašně moc.
Přitiskl jsem se na kachličky, když si razantně začal nárokovat můj zadeček. Ještě víc jsem se prohnul, když jeho přírazy zesílily a já věděl, že se blíží ke svému konci.
Sám jsem měl trochu problémy se udržet na nohách, když se mi tělem začal prohánět ten známý pocit uvolnění. Celý jsem se roztřásl, sevřel ruce v pěst, až jsem si málem odřel klouby o kachličky.
S hlasitým zasténáním jsem celý ztuhnul, a jen třes mého těla, můj rychlý dech a silné a rychlé bušení srdce, byly známkou toho, že jsem ještě na živu.
„Remy… Rogere!“ vykřikl jsem nahlas ve svém největším opojení, kdy jsem zaklonil hlavu a kapky vody mi stékaly po obličeji a plnily mou pootevřenou pusu.
Snad z posledních sil jsem se zapřel a odrazil se od kachliček, abych skončil v jeho silných pažích.
A s tím nejlepším pocitem probíhajícího orgasmu jsem pootočil hlavu, abych si vyžádal polibek, který byl sladší tečkou po tom všem.
Sladší než všechny moje dorty a zákusky, které jsem kdy vytvořil.