Li-Wei
Chvilku potom, co jsme se vrátili domů, volal Chris.
Tentokrát jsme hovor protáhli na dvě hodiny, kdy jsem mu všechno vypověděl, a jeho strach se pak změnil v obdiv. Hned ho zamrzelo, že nemůže jít taky, tak jsem mu slíbil, že všechno vyfotím a pošlu mu to.
Nakonec jsem byl z toho všeho tak unavený, že jsem večer dal Ximu akorát pusu a vzápětí na to odpadl.
Druhý den ráno jsem byl vzhůru mezi prvníma, začal dělat snídani, a pak trochu s obavou očekával Markovu reakci.
Netvářil se napřed moc nadšeně, ale když se přimluvil i Thomas, nakonec povolil.
Byl jsem tak rozjařený, že jsem mu hned skočil kolem krku, a dokonce mu vlepil i pusu, než mě Xi odtáhl a Joshua se smíchy popadal za břicho.
Musel jsem ale ještě popsat útočníka, co mě napadl, což jsem nakonec zvládl bez obtíží, a pak už jsem nebyl k zastavení.
Myslím, že večer ze mě už všechny bolela hlava a Xiho nejvíc, když jsme se nadcházející den chystali a já stal hodinu před skříní a přebíral věci, co bych si oblékl, než mi Xi něco vybral. Odpoledne jsme ještě přebrali Ponga, poděkovali majiteli, a pak už se rozjeli k hotelu. Thomas a Joshua jeli před námi, a tak už na nás společně s Rogerem a Giannim čekali v hale, aby nás hned mohli provést.
Xi-Wang
Byl dobrý nápad souhlasit s tím gastro festivalem. Li-Weie to doslova oživilo, a on už přestal být deprimovaný tím, že tu není Chris a Lory.
Na druhou stranu na chvíli nezastavil pusu. Dokonce jsme se museli před ním na chvíli zavřít v pracovně, abychom měli aspoň chvíli klid na práci. A to zas byl jeho oběť Joshua, který s ním by v kuchyni, a musel zkoušet nové recepty, které Li-Wei plánoval ukázat Giannimu a něco z toho chtěl i uvařit přímo v hotelu.
Zabalit věci na ty tři dny jsem mu musel sám. Jednak proto, že nevěděl co, a taky proto, abychom nepřejížděli přes celé město pozdě v noci domů a brzy ráno zase zpátky.
Pobrali jsme i věci pro Ponga, a když jsme si ho přebrali, už nic nebránilo tomu se rozjet do hotelu.
Gianni a Roger už na nás čekali. Zavedli nás až k pokoji, který sousedil s Joshuovým a Thomasovým, a musel jsem uznat, že na nás vážně nešetřili. Podle mne to byly jedny z nejlepších pokojů v hotelu.
Trochu jsem se obával, že by mohl být problém s Pongem, ale Gianni nás ujistil, že jako vodící pes má přístup do všech prostorů hotelu, s výjimkou hotelové kuchyně. Pokud bychom tam šli, musel by Pongo počkat u dveří.
Provedli nás po hotelu, a pak jsme zamířili dolů, kde byly dva sály, ve kterých se festival konal. Bylo to rozdělené na normální jídlo a cukrářské, aby se vůně nemíchaly a nekazily tak prožitek z různých jídel.
Když jsme došli do toho většího, které bylo určeno pro běžné jídlo a vaření, Gianni nás zavedl k jednomu z kuchyňských pultů a lince, kde bylo na cedulce napsáno Liho jméno, a vedle na stolku byly na hezké hromádce naskládané Liho kuchařky.
„Tohle je tvoje místo, Li. Bude záležet na tobě, jestli budeš vařit, nebo jen se tak koukat. Kuchařky, jsem sice nakoupil já, ale budou se tu prodávat a výdělek jde na charitu, podporující zrakově postižené. Myslím, že tahle charita se k tvé kuchařce hodí nejlépe, tak snad se nezlobíš,“ zastavil se Gianni před stolkem s kuchařkami. „V klidu si to tu prohlédni, a potom bych vás rád všechny pozval na večeři.“
Li-Wei
Ten pokoj, co jsme dostali, byl hodný prezidenta. Velký, nádherný, vkusně, ale střídmě zařízený ve světlých barvách. Šla mi z toho všeho hlava kolem, a co teprve, když nás pak Gianni po prohlídce hotelu zavedl do dvou oddělených sálů pro cukráře a kuchaře.
Nechápavě jsem civěl nejen na Gianniho, ale i na kuchyňskou linku za kterou by se nemusel stydět ani Joshua.
Ten taky hned obdivně hvízdl a začal si jí prohlížet, zatímco mě zvlhly oči a schoval jsem se v Xiho náruči, když jsem tvář zabořil do jeho hrudi.
„Tohle… si ani… nezasloužím…" vzlykl jsem.
Po chvilce jsem se otočil k Giannimu a rozpačitě se zatahal za lem trika.
„Já… moc děkuju, tohle… je to úžasné… Muselo to dát spoustu práce. Pokusím… pokusím se tě nezklamat. Jen, asi budu strašně nervózní, tak kdyby tu se mnou mohl být Joshua nebo Xi, nebo oba, nebo ty…" zrudl jsem jak rajče, když jsem si uvědomil, že si diktuju podmínky a hned zašermoval rukama. „Teda… není to tak, že bych si chtěl klást… podmínky… jen… jsem… trochu se bo-bojím většího počtu lidí,“ přiznal jsem a zastyděl se.
Říkat to někomu takovému, jako je Gianni, nejspíš si o mě musel myslet, že jsem hysterka a neschopa, co se jen spoléhá na ostatní
„Omlouvám se," zamumlal jsem a raději se rychle zase schoval v Xiho ochranitelské náruči.
„Li, já tu s tebou klidně budu. No tak, všechno v pohodě, ano? Vždyť ses na to tak těšil. A ty nové recepty, co si mě nutil z tebou zkoušet,“ zaslechl jsem Joshuův hlas, a pak smích, když přistoupil blíž a rozcuchal mi vlasy.
Vím, že bych se měl sebrat, tohle jsem chtěl, chtěl jsem tu být, ale když jsem viděl, co všechno Gianni udělal…
Nic takového jsem si nepředstavoval ani ve snu.
Xi-Wang
Usmíval jsem se, když jsem viděl, jak to všechno Li-Wei prožívá. Ale v duchu jsem několikrát musel dát poklonu Giannimu, protože to měl do detailů nachystané, a vypadalo, to, že tím prostě žije a dělá to rád. A hlavně jsem byl rád, že tím povzbudil Liho.
Ujistil jsem ho, že se nemusí bát, že s ním bude nejen Josh, ale i já, a bude mít u sebe i Ponga. A Gianni ho taky ujistil, že sice bude péct, ale ne celou dobu, protože jako šéf se bude starat i o hosty a bude procházet oba dva sály.
A když se pak Gianni po večeři zvedl s tím, že jde spát, Thomas s Joshem šli také, vzali jsme Ponga a šli s ním ještě ven, aby se vyvenčil. Udělali jsme si krátkou procházku, a pak už všichni tři spokojeně zamířili na pokoj, abychom se i my pořádně vyspali na ten slavný den.
Viděl jsem na Li-Wei, že je unavený, ale byl šťastný, a já za to byl opravdu moc rád.
Gianni
Teď jsem se na gastro festival těšil ještě víc. Moc jsem si přál se setkat s Liem, a že přijme pozvánku na festival, o tom jsem si mohl už jen nechat zdát. A přesto nás náhoda svedla dohromady.
Ten člověk mi byl sympatický, líbil se mi. Bylo kolem něj ještě spousta tajností, ale stačilo mi zatím to, co mi o něm a Xi-Wangovi zjistil Remy.
Když jsem pak viděl Liho rozpaky nad tím, kde by měl vařit, byl jsem spokojený. Měl jsem radost, že jsem mu mohl udělat radost. Dobře jsem si pamatoval mé začátky, a Li má prostě talent. Už jen proto, že se naučil vařit jako slepý, což jen tak někdo nedokáže. Už jsem se vážně těšil na to, až od něj něco ochutnám.
Ještě jsme společně všichni povečeřeli, a i přesto, že se z větší části jednalo o poldy a soukromé očka, bavil jsem se dobře. A ani se mi pak nechtělo do postele. Ale musel jsem se s nimi pro dnešek rozloučit, protože jsem vstával velmi brzy, abych ještě všechno zkontroloval, a mohl o dvanácté přivítat první hosty.
Když jsme konečně zapadli na pokoj, ještě jsem se rychle osprchoval, a pak už spokojeně vlezl do postele a sledoval Remyho, jak se taky chystá ke spánku.
„Li-Wei se mi moc líbí. Nikdo o něm nic nevěděl, kvůli tomu, že se drží v ústraní, ale už se nedivím. Je vážně plachý. Líbí se mi, v některých věcech mi připomíná mě. Vlastně… nějaké nové zprávy ohledně Minga?“
Remy
Byl jsem spokojený.
Všichni vypadali, že toho mají za sebou nejspíš hodně, ale líbili se mi.
Byli upřímní, dobře se s nimi povídalo, a i když Li-Wei většinu doby mlčel nebo se schovával pod Xiho křídly, bylo vidět, že mu to skutečně udělalo radost.
A já byl rád hlavně za Gianniho.
Miloval tyhle svátky, a teď, když tu má někoho, kdo mu připomíná jeho samého, a chce pro něj udělat ještě víc, jsem věděl, že bude skutečně v pohodě a šťastný.
Trochu jsem se sice obával jeho reakce, když začal vykládat něco málo o své minulosti, protože to pro něj bylo pořád citlivé téma, ale nakonec si s tím poradil.
Byl to prostě můj silný muž.
Když jsme se po večeři rozloučili s tím, že ráno budou mít všichni připravenou snídaní a celá akce se rozjede kolem čtvrté hodiny odpolední, takže do té doby si může Li vyzkoušet recepty, nebo se ještě porozhlédnout, zapadli jsme do pokoje, a já se zálibně na Gianniho díval.
Jeho mladé tělo, tak jak jsem ho znal ze začátku, zmužnělo a nabralo trochu svalů navíc.
Když se uvelebil v posteli a já se vysprchoval a nasadil si spodky, přešel jsem k Giannimu, vyhoupl se na postel a zadíval se na něj.
„I mě se líbí. Všichni. Myslím, že jim můžeme věřit, i když nejspíš toho tají víc než my. Ale… Nějak nemám zatím odvahu do toho šťourat. Vypadá to, že si všichni prošli svým. Teda… vím, co se odehrálo před dvěma lety s Joshuou a Thomasem, ale o Xi-Wangovi a Li-Wei mám jen kusé informace."
Políbil jsem Gianniho na rty, a pak sklouzl na krk. Vyhnul jsem se tomu, abych na jeho kůži zanechal značku, ale místo toho jsem ho kousl do bradavky.
„Ming se začíná stahovat z našeho území," mumlal jsem do Gianniho kůže, zatímco jsem postupoval níž, přes jeho bříško, kde jsem polaskal pupík až k lemu jeho spodků, které jsem vzápětí stáhl.
„Vypadá to ale, že se zaměřil na někoho jiného," olízl jsem Gianniho penis a na moment ho vzal do úst. „Pamatuješ na ty zprávy o tom přepadení na přehlídce? Tak majitel, Christophe Florese, který je mimochodem velmi zručný ve výrobě šperků a vlastní společnost zabývající se těžbou diamantů, je také velmi dobrý přítel našeho Li-Weie."
Tentokrát jsem se u zpracovávání Gianniho penisu zdržel trochu déle, než jsem ho znovu pustil a polibky se vytáhl výš až nad jeho rty.
„Myslím, že by stálo za to, zjistit si o tom víc a pomoct mu. Už kvůli Limu. Vypadá to, že je to velmi citlivý kluk, a všechen stres a napětí se odráží na jeho zdraví."
Přitiskl jsem se na Gianniho rty, malinko ho zalehl a vychutnával si dlouhý polibek.
„Ale vím, že ty to zvládneš. Jsi můj silný manžel a nejspíš mě za chvilku ani nebudeš potřebovat," zasmál jsem se a jemně ho kousl do brady, než jsem zvážněl a podíval se do jeho krásných očí, které mě pořád svazovaly.
„Miluju tě, Gianni. A každý den děkuju Bohu, že naše cesty svedl dohromady."
Pak jsem ho znovu políbil a svými rty se vydal zpátky na cestu dolů, abych si mohl vychutnat jeho chuť, která se mi snad nikdy neomrzí.
Gianni
Rád jsem se na Remyho díval. Od chvíle, kdy se mi vyslovil, jsem ani jednou nepomyslel na to, že bych od něj odešel. A pak mě požádal nečekaně o ruku a já souhlasil. To byl nejšťastnější den v mém životě.
Ale stále mám pochybnosti, které se však netýkají jeho.
„Víš… občas mám strach, že… že… no…“ najednou jsem nevěděl, jak to říct.
Chytl jsem ho, aby se zvedl, když jsem nestačil s dechem, jak moc mi jeho péče dělala dobře.
Jako by věděl, že zítra musím vypadat dobře, vynechal i můj krk, abych ho neměl flekatý. Sice mi to trošku bylo líto, ale věděl jsem, že mi to pak vynahradí. Chtěl jsem, aby všichni věděli, že jsem jen jeho.
„Občas se bojím… no… toho, že se ti už nelíbím. Změnil jsem se. Už nejsem takový, jako dříve…“ dořekl jsem svoji obavu.
Sevřel jsem jeho lokty v očekávání odpovědi. Neříkal jsem mu to. Možná jednou nebo dvakrát. Ale když bývá ten pocit nejsilnější, zvlášť když jsem si při pohledu na Liho vzpomněl, jaký jsem býval kdysi…
„Strašně moc tě miluji… strašně moc,“ vydechl jsem při pohledu do jeho krásných očí a pak jsem pustil jeho lokty, abych si ho přitáhl pro polibek.
Ale i přes své pochybnosti o sobě, jsem po něm strašně moc toužil. A jeho laskání mou touhu ještě víc podnítilo.
„Zítra se podíváme, co bychom pro kluky mohli udělat. Ale teď…“ zašeptal jsem do jeho ucha, když jsme se přestali líbat.
Sjel jsem rukou mezi nás a promnul jsem jeho naběhlý penis,
„Teď se chci s tebou milovat… Chci tě cítit uvnitř sebe a je mi jedno, jestli zítra při pečení budu potřebovat stoličku…“
Remy
Když Gianni řekl, že má strach, a pak si mě vytáhl nahoru, jen jsem pozvedl obočí a čekal, co z něj vypadne.
„Zlato," povzdechl jsem si, sundal jeho ruku ze svého penisu, abych se mohl soustředit, malinko se nadzvedl a v prstech sevřel Gianniho bradu.
„Jak tě taková pitomost mohla napadnou? Líbí se mi na tobě všechno. I ty změny. Jsem za ně rád, protože vím, že se dokážeš o sebe postarat sám. To všechno, co jsi doposud dokázal… Ani nevíš, jak moc jsem na tebe hrdý. Na to, že právě já jsem tvůj manžel. A kromě toho, ten, kdo by si měl dělat obavy jsem spíš já… Občas si vedle tebe připadám jako břídil."
Zasmál jsem se, laškovně kousl Gianniho do nosu, a pak se zvedl do kleku.
„Každopádně si myslím, že za tyhle tvoje nezdravé myšlenky bys měl dostat pořádný výprask," mlaskl jsem, přivřel oči, a pak se k Giannimu znovu naklonil. „A pochybuju, že si vůbec dokážeš sednout."
Zašeptal jsem mu provokativně do ucha, a pak ho přetočil na břicho.
Během chvilky hrál Gianniho krásný zadeček červenou barvou nejen od otlačků mých prstů, ale i zubů, jeho dírku jsem protahoval třemi prsty a trápil jeho prostatu, zatímco prsty druhé ruky dráždil jeho bradavky.
Miloval jsem Gianniho.
A pochyboval jsem, že bych někdy změnil názor.
Když jsem viděl Liho, částečně mi to připomnělo Gianniho v jeho věku. A když jsem to srovnal s tím, co mám teď, asi bych neměnil.
„Miluju tě, Gianni… a už o mé lásce k tobě… nikdy nepochybuj," zachrčel jsem do jeho ucha, na jeden příraz do něj najel až po kořen, čímž jsem ho částečně slisoval pod sebou, a neodpustil si malý kousanec zezadu na krk.
O pár minut později jsem ležel na zádech s Giannim na sobě, vydýchával úžasný orgasmus, laskal Gianniho stále mírně chvějící se tělo a nepřestával ho líbat.
Xi-Wang
Když jsme se konečně dostali na pokoj, Li-Wei absolvoval další z Chrisových telefonátů. Zase mu barvitě líčil, jak je to tu úžasné, a že by se mu určitě Gianni líbil. A že mu druhý den udělá fotky a hned mu je bude posílat.
Než se vypovídal, stihl jsem se osprchovat. A když jsem si šel lehnout, Li-Wei spal s telefonem na obličeji. Nejspíš usnul během hovoru, nebo hned po něm. Tentokrát jsem ho ale nenechal usnout s čočkami. Opatrně jsem ho probral, a když mě trochu vnímal, a aspoň trochu spolupracoval, vyndal jsem mu čočky a nakapal mu do očí. A než jsem se stihl otočit, Li-Wei znovu spal.
S úsměvem jsem ho přikryl, nastavil budík, zhasnul a hned zaplul do postele, k Limu pod peřinu.
Usnul jsem prakticky do pár vteřin…
Ráno, když zazvonil budík, hned jsem po telefonu hrábnul, aby zbytečně nehlučel.
Podíval jsem se na Liho, jak spokojeně spal, a bylo mi líto ho budit. Ale musel jsem. Bylo sice brzo, ale bylo potřeba jít s Pongem ven, nasnídat se a jít k lékaři na kontrolu.
A abychom se zbytečně nezdržovali, nacpal jsem Liho do koupelny, pomohl mu s mytím, a pak i s oblékáním a česáním. Jinak by zas stál půl hodny před skříní a přemýšlel, kterou věc z těch pěti, co tu měl, si má obléct.
Pongo nás jen pozoroval ze svého pelechu, a kam jsme se pohli, tam za námi otáčel hlavu. Když pak Li seděl na židli a já ho česal, přišel se podívat blíž. Když mi spadl hřeben, Pongo okamžitě k němu přiběhl a hned mi ho podával.
Dostal velkou pochvalu, protože to je opravdu neskutečně chytrý pes, a velmi přítulný, podle toho, jak se s Liem mazlil.
Když jsme ho vyvenčili a šli se nasnídat, potkali jsme v hotelové restauraci Gianniho, který už tu nejspíš nějakou dobu pobíhal a kontroloval, jestli je všechno OK. Připomněli jsme mu, že jdeme do nemocnice na kontrolu, a on nám nekompromisně vnutil hotelové auto s ochrankou. Prý by nebyl rád, kdyby se stalo něco podobného, jako předtím ve městě…
Li-Wei
Vůbec se mi nechtělo vstávat.
Ani netuším, kdy se Ximu mě podařilo nacpat pod sprchu a najednou už jsme venčili Ponga, snídali a vzápětí jeli k doktorovi autem s hotelovou ochrankou. Nechtěl jsem, aby si Gianni s námi dělal starosti, ale on to nejspíš viděl jinak.
U doktora jsme šli hned na řadu, protože jsme byli objednani.
Pongo zůstal s Xim na chodbě, zatímco já byl odveden do speciální místnosti. I když to nebyl můj doktor z New Yorku, byl velmi dobře informován o mém stavu a ujistil mě, že se nemám čeho bát.
Když však celá prohlídka trvala o hodinu déle než obvykle, s docela staženým žaludkem jsem pak šel do ordinace, kam si mě i Xiho doktor odvedl.
„Jsem velmi dobře obeznámen se stavem pana Garsona," začal hned, jak jsme se posadili. „A proto půjdu rovnou k věci. Podle stavu pana Garsona usuzuji, že byl v poslední době vystaven nepřiměřenému tlaku i přesto, že se má šetřit. To se bohužel negativně odrazilo na jeho zdraví. Musím vám předepsat nové kapky a taky speciální roztok do kterého budete namáčet čočky. Dále bych doporučil nepřetěžovat oči. Nenosit čočky ani brýle, pokud to nebude nutné. Když budete doma, snažte se vydržet bez nich, a jen kapat oči. Musím vám ale rovnou říct, že složení kapek je nejsilnější dostupné, a pokud se vám i přesto bude nadále zhoršovat zrak, tak o něj nejspíš znovu přijdete. Je mi líto, že pro vás nemám lepší zprávy, ale každé rozrušení je ve vašem stavu velmi nebezpečné."
Po jeho slovech se mi utvořil knedlík v krku a měl jsem co dělat, abych se nerozbrečel.
Jo, sice jsem začal hůř vidět, ale že to bude až takhle zlé...
Při poslední kontrole se už zdálo, že se všechno ustálilo, a i doktor říkal, že nepředpokládá rapidní zhoršení, a teď tohle.
Ani nevím, jak jsem se rozloučil.
Seděl jsem v autě, z jedné strany Ponga a z druhé se tiskl na Xiho.
„Budeš… budeš mě milovat, i když… oslepnu znovu?" zeptal jsem se, když jsme vystupovali před hotelem a zvedl k němu oči.
Toho, že mě Xi opustí, jsem se bál víc než toho, že znovu oslepnu. Kdyby mě opustil…
Nevím, co bych bez něj dělal.
Xi-Wang
Takže přeci jen se našlo něco, co celou tu Liho radost zkazilo.
Viděl jsem na něm, jak ho to sebralo. Na jednu stranu… Upozorňovali jsme ho, aby byl v klidu, aby zbytečně nestresoval, ale Li-Wei je prostě Li-Wei a v tomhle si nedokáže poručit.
Ale ani já z toho nebyl dvakrát nadšený. A kdo by taky byl.
Bylo mi Liho líto, moc jsem mu přál, aby to bylo v pohodě, byli jsme šťastní, když po operaci znovu viděl. A teď…
Celá ta Mingová rodina… Čert nám ji byl dlužen. Jak se mi ten chlap dostane pod ruku, bez váhání ho zabiju.
„Jsi idiot,“ pronesl jsem lakonicky, když se mě Li zeptal, zda ho budu pořád milovat.
Přitáhl jsem si ho ještě blíž a políbil ho na tvář, a Pongo se nazvedl a olízl mu tvář z druhé strany.
„Zamiloval jsem se do tebe, když jsi byl slepý, tak jaký rozdíl by v tom teď byl? Už nikdy nepochybuj o tom, jestli tě budu i potom milovat, i kdybys o zrak úplně přišel. Teď se hlavně soustřeď na festival. Slíbil jsi Giannimu, že mu něco uvaříš,“ ukázal jsem k hotelu.
Nad hlavním vchodem už visel transparent zvoucí kolemjdoucí k návštěvě festivalu. Na bočním parkovišti už bylo zaparkováno několik větších aut a dodávek těch, kteří souhlasili s účastí. Ať už kuchaři, cukráři, nebo jen dodavatelé potravinářského zboží.
Bylo tu daleko víc živěji, než když jsme odjížděli k doktorovi.
Proto jsme vystoupili vzadu, kde byl vchod jen pro zaměstnance, a teprve jsme za doprovodu ochranky mojli jít na pokoj, aby se Li-Wei mohl připravit.
Li-Wei
Napřed jsem se lekl, když mi Xi řekl, že jsem idiot.
Ale sotva jsme vyšli na pokoj, skočil jsem mu kolem krku a povalil ho na postel.
„Vůbec nevím, čím jsem si tě zasloužil. Strašně té miluju," otřel jsem se o jeho tvář.
Pak jsem ho políbil na rty a snažil se dát do polibku všechno, co jsem nedokázal říct slovy.
Teprve pak jsem se odtáhl a usmál se.
„Máš pravdu, nemůžu se deprimovat. Gianni toho pro nás tolik udělal. Jen… že tam budeš se mnou? Tolik lidí… bojím se, že to všechno pokazím a udělám ostudu," začal jsem zase trochu panikařit, sotva jsem si vzpomněl, co mě čeká, a to dokonce přebilo i zprávu od doktora.
Ale pravda byla, že jsem se moc těšil. A chtěl jsem to udělat i pro Xiho. Chtěl jsem, aby byl na mě hrdý.
„Doufám, že na nic nezapomenu. Musím si sepnout vlasy a převléknout se a… co bude s Pongem? A taky bysme měli najít Joshuu, bože… jsem tak nervózní!"
Mlel jsem zase jedno přes druhé a pobíhal po pokoji, jak jsem nevěděl, co dřív.
Xi-Wang
Musel jsem se začít smát. Jinak to ani nešlo. A smál jsem se tak, až Pongo několikrát zaštěkal a začal do mě strkat čumákem, jestli jsem v pořádku.
Podrbal jsem ho za ušima, pohladil a uklidnil ho, že jsem v pohodě. Pongo se ještě podezíravě podíval na Li-Wei, ale pak už se šel poskládat do svého pelechu.
„Li…“ snažil jsem se uklidnit. „Li-Wei!“
Musel jsem o něco zvýšit hlas, aby mě konečně začal vnímat a neběhal kolem jak veverka na kofeinu.
Vstal jsem, chytl ho a donutil ho sednout.
„Hele, Li, už jsem ti to řekl několikrát a zopakuji ti to všechno znovu. Teď budeš sedět a dívat se na mě, dokud nedomluvím. Takže… Pongo jde s námi. Bude sedět kousek vedle tebe, v místě, kde nebude zavazet, nebude blízko jídla, ale bude na tebe přitom vidět. Já a Josh budeme s tebou, Buď společně, nebo jeden z nás. Bude záležet na situaci. Za další… Tam,“ ukázal jsem na křeslo, „máš nachystané oblečení, a náhradní máš ve skříni, kdybys měl třeba nějakou nehodu s jídlem. Vlasy ti učešu tak, aby nepadaly do jídla a ani do obličeje. Na Joshe zaklepeme, jak půjdeme dolů, a pokud nebude v pokoji, tak už bude dole. Takže by sis měl pospíšit, nebo se půjde naobědvat do restaurace, zatímco bys mu mohl už na zkoušku něco uvařit sám.“
Políbil jsem ho, chytl ho za ruce, a pak vytáhl za nohy.
„Tak šup do sprchy, ať ze sebe smyješ smrad od doktora. Kuchař má vonět jídlem a ne desinfekcí. A já se převleču, abych ti nedělal ostudu. Tak mazej,“ plácl jsem ho po zadku a postrčil ho do koupelny. „A pak ti učešu ty vlasy, tak si je zbytečně nenamoč!“ křikl jsem ještě za ním, když zmizel v koupelně.
Konečně jsem si vydechl, když jsem slyšel puštěnou vodu, a otočil se k Pongovi.
„Je to ale poděs, co? Ale lepší, než kdyby se hroutil. Víš,“ došel jsem k němu a dřepl si, abych ho mohl pohladit. „Lepší takhle, než kdyby se jen choulil v koutě a brečel. To vážně nechci. A aby se nic nepokazilo, tak mi slib, že budeš dole hodný a nebudeš se mu plést pod nohama, i kdyby mu něco spadlo. Tentokrát mu nebudeš moct nic podat. To nejde. Od toho tam budu já, a tak budeš Liho jen hlídat. Souhlas?“
Nastavil jsem ruku a Pongo jemně štěknul a položil mi na dlaň packu, jako by mi vážně rozuměl.
„Jsi skvělý pes, a máš toho nejlepšího a nejkrásnějšího páníčka,“ potřásl jsem mu packou, pohladil ho a pak už jsem vstal, abych si mohl pořádně umýt ruce, převléct se, a připravit věci na Li-Weiovo česání.
Li-Wei
Byl jsem nervózní, ale Xi to všechno vyřešil za mě.
Když jsem se osprchoval a přešel zpátky, oblékl jsem se do vybraného světlého oblečení, přibral zástěru a Xi mi pak vlasy vyčesal do pěkného drdolu, sepjal čelenkou a navrch přidal šátek, aby mi nějaký ten vlas nespadl do jídla.
Z tašky jsem si vzal svůj blok, kde jsem měl napsané recepty, které jsem si sám vymyslel a mohl je nechat ochutnat Joshe, Xiho, nebo i Gianniho a Remyho.
Pak už nebránilo nic v tom, abysme šli pro Joshuu, který snad jen čekal na zaklepání, protože okamžitě otevřel a už se hrnul ven.
Thomas šel s námi, ale spíš jako doprovod a ochutnávač podle toho, co Joshua říkal.
Dole už se to hemžilo lidmi a sál byl už skoro plný kuchařů, kteří běhali kolem svých míst a chystali se.
Když jsem viděl, co všechno mají s sebou, kolik pomocníků a surovin, znovu jsem zapochyboval, jestli sem patřím.
„Už jsme se báli, že nedorazíte," ozvalo se za mnou, až jsem nadskočil.
Remy se usmíval, i když bylo vidět, že má nejspíš taky starosti, ale Gianniho jsem nikde neviděl.
„Gianni tu bude za chvilku. Šel se jen převléknout a nachystat. Ty můžeš klidně začít vařit. Nějaké suroviny už máš nachystané přímo ve své lednici, pokud by ti něco chybělo, támhle si můžeš vybrat zbytek," ukázal na obrovskou lednici na druhém konci místnosti, kterou právě doplňovalo několik poslíčků.
„Letos tu máme i kuchaře z Japonska, takže asijské potraviny byly stejně nutnost a zbytek se Gianni snažil vybrat podle tvých receptů, tak snad ti to bude vyhovovat," usmál se a mě z toho všeho šla hlava kolem.
„No, musím jít, ale Gi se určitě brzo zastaví," rozloučil se mávnutím, a pak zmizel v davu.
„Nedokážu si ani představit, kolik práce s tím musí být. Máš pravdu, Xi, musím se sebrat, nesmím se bát," zhluboka jsem se nadechl a vydechl.
Přešel jsem ke svému místu, podíval se na suroviny do lednice, a pak přešel k té velké, abych zjistil, jestli i tam je něco, co se mi bude hodit.
„Tak jdeme na to," usmál jsem se na Xiho a Joshe a vytáhl svůj první recept.
Xi-Wang
Konečně se Li-Wei trochu přibrzdil, a když se oblíkl, mohl jsem ho i učesat. Nedělal jsem mu, kdo ví jak složitý drdol, jako poprvé, když jsem to na něm zkoušel, ale i přesto jsem si dal záležet. Přeci jen má husté a hodně dlouhé vlasy, a jen tak nějaký cop by nestačil. Chtěl jsem, aby vypadal hezky.
Ostatně mám jeho fotku stále v telefonu, i když už kolikrát chtěl, abych ji smazal, nebo vyměnil, protože se styděl.
Za co, když je tak krásný?
Jakmile jsme sešli dolů, začínal jsem mít obavy z toho, jak Li zvládne ten velký počet lidí. A to tu ještě nebyli hosté, jen kuchaři a jejich pomocníci.
Viděl jsem jeho zaváhání, ale když pak Remy odešel, zhluboka se nadechl, a začal zkoumat, co tu všechno má k dispozici. Nahlížel jsem mu přes rameno, a musel jsem uznat, že Gianni se fakt snažil. Podezříval jsem ho, že Liovu kuchařku zná zpaměti, protože tu byly ingredience z osmdesáti procent.
A když se Li postavil za svůj pult, a řekl to své: „Jdeme na to,“ ještě jsem se k němu na moment přitočil.
„Pro štěstí,“ políbil jsem ho na tvář, a pak už jsem odstoupil.
Odvedl jsem Ponga na jeho místo, připomněl mu slib, který mi v pokoji potvrdil podáním tlapky, a pak jsem přešel před pult.
Zálibně jsem se díval na Liho, jak moc mu to sluší. Byl opravdu krásný, a najednou, jakmile začal vařit, jako by získal svou sebejistotu, kterou tak dlouho postrádal. Neodolal jsem, vyfotil jsem ho a hned jsem fotku poslal Chrisovi.
„Už se těším na první ochutnávání,“ ozvalo se za mnou najednou a já se otočil po hlase.
Právě přicházel Gianni, celý v bílém, se zástěrou se svým logem. A musel jsem uznat, že to byl fakticky pěkný mladý muž. A Remy se vedle něj nesl pyšně jako páv, a mohl být na něj právem pyšný.
Li-Wei
Když přišel Gianni, najednou jsem nevěděl kam s očima, abych na něj necivěl a on si nepomyslel, kdo ví co.
Vážně mu to moc slušelo a já si vedle něj připadal jak šedá myška.
„Pokusím… se tě nezklamat," zamumlal jsem celý rudý a očima přilepenýma k lince.
Probral jsem se ve chvíli, kdy se vedle mě Josh uchechtl.
Ani jsem nevnímal, kdy se Gianni vlastně rozloučil, ale najednou odcházel, a s Remym jim to moc slušelo. Jako by se pro sebe narodili.
Trochu nervózní jsem rozvařil první dvě jídla za asistence Joshe a Xiho.
První bylo jednoduché, typicky čínské, druhé bylo vymyšlené mnou a doufal jsem, že to bude všem chutnat.
Sotva jsem dovařil, ozvala se hudba a dovnitř znovu vešel Gianni s Remym, a pronesl řeč na slavnostní zahájení.
Byl jsem z toho trochu na měkko, hlavně mi to znovu připomnělo tu dřinu, co kolem toho musí být a hlavně starostí, ale vypadalo to, že to dělá rád, a hlavně s láskou.
Napadlo mě, jestli budu někdy taky takový. Rozhodný, silný, sebejistý, nebojácný...
Podíval jsem se na Xiho a pousmál se.
No, nejspíš asi nikdy takový nebudu a snad tím Xiho nezklamu.
Ale budu se snažit udělat všechno proto, aby v budoucnu nikdy nelitoval toho, že mě vzal tehdy na té policejní stanici k sobě.
Přistoupil jsem k němu, nenápadně ho chytl za ruku, a zatímco se všichni soustředili na Gianniho, stoupl jsem si na špičky a políbil Xiho na tvář.
„Miluju tě," zašeptal jsem a usmál se. „Jsi ten nejlepší muž pod sluncem."
Pak už jsem ho musel pustit a odstoupit, protože Gianni skončil a kolem se rozlehl potlesk.
A pak se najednou atmosféra úplně změnila. Hosté se vrhli ke stánkům, promlouvali mezi sebou a za chvilku to vypadalo v hale jako v obrovitém úlu.
„Dobrý den," ozvalo se najednou před servírovacím pultíkem, až jsem nadskočil.
Stál tam pár středního věku, a já najednou cítil, jak se mi hrne krev do tváří a měl jsem tendenci se za Xiho schovat.
Jako by mě opustila nabitá sebejistota, prostě jsem nevěděl, co s rukama, a co dělat.
Xi-Wang
Myslím, že jsem nebyl jediný, kdo na Gianniho zůstal hledět málem s otevřenou pusou.
Všiml jsem si, jak Josh dloubnul loktem do Thomase, když na něho hleděl až moc dlouho.
Ale vážně bylo na co se dívat, a těm dvěma to spolu opravdu slušelo.
A když se Josh uchechtl nad tím, jak nás Gianni vyvedl z míry, a dokonce i Liho, který vypadal až nějak moc zaraženě, konečně se Li vzpamatoval.
„Taky tě miluji,“ rychle jsem taky ho políbil, a pak už jsem odstoupil, abych mu nechal prostor.
Gianni nám sice nabízel, že dá Limu někoho k ruce, ale oba dva jsme to odmítli. Já vedle něj nechtěl nikoho cizího, a Li-Wei si vesměs všechno dělal sám. A hlavně s cizím člověkem pracovat na svých receptech by určitě nechtěl, jak ho znám.
I přesto tu bylo plno hostesek, číšníků a servírek, kteří obsluhovali hosty sedící u stolu.
Ti, co chtěli jen ochutnat trošku, se mohli zastavit u servírovacího pultu, a vybrat si podle své chuti nebo od všeho něco.
Celé to tu bylo skvěle nachystané. Kuchařů, kteří vařili přímo před očima hostů, bylo šest, včetně Liho, a mezi sebou měli jiné stánky, které je oddělovaly, takže ani vůně z jídel se nemísily a klimatizace byla taky dobře seštelovaná.
Bylo vidět, že si na tom dali opravdu záležet a měli to skvěle rozplánované.
Zpozorněl jsem, když se před Liem zastavili první hosté. Bylo vidět, jak znervózněl, tak jsem k němu přistoupil, pozdravil se s nimi a popostrčil Lia trochu blíž k pultu.
„Neboj se, jsou to jen lidi, nekoušou,“ rychle jsem mu šeptnul do ucha, a pak už jsem se hostů zeptal, co by rádi ochutnali, a pokud mají otázky, tak šéfkuchař je vedle mne.
Ukázal jsem jim na stolek s kuchařkami a začal ji vychvalovat s tím, že mají jedinečnou příležitost si ji nechat podepsat od samotného autora.
Li-Wei
Xi mě vůbec nešetřil.
Měl jsem ho tu jako podporu, ale nečekal jsem, že mě bude tak vychvalovat i před úplně cizími lidmi, a chválit moji práci.
Byl jsem úplně mimo a v první chvíli mi musel pomáhat Joshua, jak se mi třepaly ruce.
Během chvilky byla první várka pryč a já si ani neuvědomil, jak rychle se to rozebralo.
Najednou bylo kolem našeho pultíku plno, takže jsem musel za Joshovy asistence začít znovu vařit, zatímco Xi se bavil s hosty a během vaření jsem ještě občas podepsal nějakou knížku.
Ani nevím jak, ale najednou jsem se bavil s hosty, odpovídal na jejich otázky, i když jsem byl pořád trochu na rozpacích, hlavně z jejich chvály, a držel jsem se při zemi, co se osobních otázek týkalo, zvláště, když mi asi čtyři lidé dokonce udělili nabídku práce a označili mě za pěkného mladého muže.
Ale, než jsem se nadál, byly kuchařky vyprodané a já vařil už asi šesté jídlo.
Xi s Thomasem o přestávce odběhli vyvenčit psa, Thomas pak zůstal na place s tím, že se porozhlédne a ochutná.
Já sám jsem se chtěl podívat i za Giannim, a tak nějak zatoužil uvařit s ním něco speciálního, ale neměl jsem vůbec šanci se odtrhnout.
Bylo asi sedm večer a za dvě hodiny měl první den akce končit. Byl jsem docela unavený, trochu mě bolela hlava a pálily oči, jak jsem prostě na tohle prostředí nebyl zvyklý, ale po těch třech hodinách jsem se už ani jednou nezakoktal, když mě někdo pozdravil a na něco se zeptal.
Xi byl u mě, jak slíbil, a když si potřeboval odskočit, byl u mě Josh, nebo naopak, takže jsem opravdu nikdy nebyl sám.
A taky jsem měl Ponga.
Ten opravdu poslušně ležel na vyhrazeném místě, sledoval hosty nebo mě, ale jinak byl hodný.
I přesto, jak jsem z toho měl strach a hrůzu, tak se zdálo, že se první den vydaří.
Lidé byli poměrně milí, i když se našla skupinka tří lidí, které jsem zaslechl, jak si povídají něco o šikmookých a házeli po mě opovržlivými pohledy, ale byl tu zase Xi, aby mi stiskl ruku, povzbudivě se na mě usmál, a na ty tři se podíval tak, že raději rychle odešli.
„Jestli chceš, klidně si to tu jdi prohlédnout. Aspoň můžeš udělat Chrisovi nějaké fotky. Už to tu s Joshem zvládneme," ozval jsem se asi kolem osmé, kdy se lidé začali pomalu rozcházet, a nechtěl jsem, aby měl Xi pocit, že musí u mě být jako přivázaný pes u boudy.
„Mohl bys nám přinést něco dobrého na večer,“ rychle jsem ho políbil a usmál se na něj.
Xi-Wang
Li-Wei se nakonec uklidnil, a už pro něj později nebyl problém se zapojit i víc do hovoru s hosty.
A byl dokonce tak úspěšný, že musel přidělávat další jídla.
Moc mě překvapilo, ale hlavně potěšilo, že se prodaly i všechny kuchařky.
Měl jsem z toho opravdu radost, protože si to Li-Wei opravdu zasloužil po tom všem, co doteď zažil.
Když pak řekl, abych se šel porozhlédnout, přitáhl jsem si ho k sobě a políbil na tvář i přesto, že tu byli hosté. Ale podle všeho jim to nevadilo.
„Li, už jsem se tu trochu rozhlédl, tak je řada na tobě. Hostů už není tolik, tak to s Joshem zvládneme. Stejně, jak se na něho dívám, a jak jsem zjistil, že má skvělou paměť, může tě na tu chvíli zastoupit, pokud by se někdo na něco ptal. A taky… Chrisovi bys to měl vyfotit a poslat ty, a taky ses chtěl podívat vedle za Giannim.“
Otočil jsem si Liho k sobě a rozvázal jsem mu zástěru, kterou jsem si hned uvázal já. Strčil jsem mu do ruky mobil, ještě jednou ho políbil a pak ho pošoupnul bokem.
„Tak běž, a vem si s sebou Ponga,“ ukázal jsem na psa, který se už postavil, jako by věděl, že je řada i na něj.
Musel jsem se však už otočit k pultu, protože přišla další skupinka a nechtěl jsem všechno nechat na Joshovi.
Li-Wei
Tentokrát jsem si já vyfotil Xiho a Joshe za linkou, když mě Xi skoro vyhodil, abych se šel porozhlédnout sám, že to spolu zvládnou.
Ximu to v zástěře moc slušelo, a taky jsem mu to hned řekl.
Pak jsem je ale musel nechat být, protože přicházeli ještě další hosté, a já taky nechtěl zneužívat Xiho a Joshovy pomoci moc dlouho.
Prošel jsem kuchařskou halu, protože, i když jsem už věděl, jak to v ní vypadá, když se začalo, neměl jsem možnost si všechny kuchaře při práci prohlédnout.
Snažil jsem se být nenápadný, ale už jen to, že mám Ponga s sebou vzbuzovalo pozornost, takže mě lidé, kteří se zastavili během dne u mého stánku zdravili, a dokonce se ozvalo i pár kuchařů.
Zastavil jsem se u italského stánku, který měl na starost milý starší pár, a hned mi do košíčku zabalili kousek jejich speciality, nějakých zapečených těstovin a láhev vína, co tam měli.
U francouzského stánku jsem dostal nějaké maso s bramborem na rozmarýnu, název jsem si nezapamatoval, ale bylo to moc dobré, a já si řekl, že se doma hned o něco podobného pokusím.
Ještě chvilku jsem se procházel a fotil, než jsem přešel do vedlejší haly.
Nebylo tam o nic míň lidí než v té kuchařské a Gianniho si nešlo nevšimnout.
Najednou jsem zaváhal.
Zrovna stál u stánku s Remym o něčem se spolu bavili a vypadali opravdu šťastně. Jejich letmých doteků by si všiml i slepý, a ta chemie mezi nimi, i to jiskření se taky nedalo přehlédnout.
Prošel jsem ostatní stánky, všechno zase vyfotil, dostal nějaké koláčky, croissanty a donuty, a pak zůstal nerozhodně stát u dveří a přemýšlel, jestli odejít, nebo za Giannim jít. Pongo zůstal sedět vedle mě, koukal na mě, a pak slabě štěknul, jako by mě snad chtěl popohnat v rozhodování.
