Remy
Už to bylo skoro tři roky, co jsme byli s Giannim svoji, přestěhovali se natrvalo do Ameriky, a Gi začal postupně přebírat vedení nad rodinami Simeone a Rivera.
A šlo mu to více než dobře.
Nemohl jsem si přát skvělejšího muže a dokazoval jsem mu to každý den.
Ovšem, v poslední době se na našem území začala roztahovat čínská mafie.
Konkrétně jistý Sheng Ming. A když jsem si o něm zjistil nějaké informace, vůbec se mi to nelíbilo.
Dokonce jsem chtěl i zrušil připravovaný Gastro festival, který Gi pořádal každý rok v jiném větším městě, kde vlastnil některý ze svých hotelů, ale Gi to samozřejmě rázně zamítl.
No, už to nebyl ten mlaďoch, do kterého jsem se zamiloval.
Byl to silný muž, který teď byl mým manželem.
Nakonec jsem povolil, že festival necháme, jen zpřísníme ostrahu jako nikdy.
A to i kvůli jistému člověku.
Když jsme sestavovali seznam účastníků, Gianniho okamžitě napadlo pozvat Li-Wei Garsona.
Žil v Americe krátce, ale jeho kuchařka byla pověstná široko daleko, a tak se samozřejmě dostala do rukou i Giannimu, který ji od té doby nepustil a sám z ní několikrát vařil.
Pozvánku jsme odeslali na adresu do New Yorku, ale pár dní potom jsme ve zprávách zahlédli útok na jiný hotel tady ve městě, a mezi účastníky a napadenými se objevil i mladý Garson.
Okamžitě jsem žhavil dráty a podplácel informátory.
Gianni
Bylo to těžké rozhodnutí. Trvalo to ještě nějakou chvíli, než jsem přijal jméno Simeone a převzal vedení této rodiny.
Starý Simeone se mi ještě několikrát omluvil, a snažil se napravit to, co za svůj život on a Adrian zničili, ale já už si k němu cestu nenašel. A i kdybych chtěl, nestihl bych to. Zemřel půl roku potom, co jsme se nakonec s Remym přestěhovali do států.
Jak jsem starému Simeone řekl tenkrát na hřbitově, spojil jsem rodiny Riverů a Simeonů dohromady. Ale rodina Riverů měla vždy přednost, už jen proto, že jsem nikdy nedokázal Adrianovi odpustit.
Trvalo to nějakou dobu, než konečně všichni pochopili, že nejsem jen nějaký nezkušený mladíček s cukrářským vybavením. Že jsem to já, kdo je teď povede.
A o něco jsem se i změnil. Dalo by se říct, že jsem teď vedl dva životy. Život Gianniho, cukráře, a život Rivery Simeone, hlavy rodiny. Musel jsem se obrnit proti spoustě věcem, ale jednu zásadu jsem nastolil a striktně ji dodržoval.
Žádné vraždy…
Měl jsem strach, že mě Remy přestane milovat, když jsem se tak rozhodl a když jsem o něco víc dospěl a změnil se. A proto jsem se vždycky snažil ho nezklamat, i když jsem si byl stále nejistý, a často jsem se tím uvnitř sebe trápil….
Co zůstalo, co se stalo oblíbeným a rozšířilo se i mimo město Prova, byl Gastro Festival, který jsem rozšířil a začali si nás zvát i z jiných hotelů ve větších městech. A tentokrát jsme zamířili do Sacramenta, kde rodina Riverů vlastnila jeden z hotelů…
Remy
O tři dny později jsem se dozvěděl něco málo o tom, že Sheng po malém Weiovi jde snad kvůli pomstě, a že Li-Wei žije s jiným mužem, policistou, se kterým se snad seznámili právě kvůli nějakému případu ještě z Hong Kongu.
Probral jsem to s Giannim, a ten okamžitě souhlasil se zvýšenou ochranou.
Problém ovšem bylo, jak Li-Weie kontaktovat. Vzhledem k situaci ho asi těžko mohl oslovit někdo cizí na ulici, kromě toho, nejspíš byl dobře střežený a nikde nechodil bez ochrany.
Příležitost se mi ovšem naskytla o několik týdnů později, kdy jsem vyrazil na nákup.
I když žije v Americe hodně ras, někdo jako já se naučil pozorovat pečlivě okolí a někdo jako Li-Wei doslova svítil na dálku mezi ostatními.
Všiml jsem si jich okamžitě. Stáli akorát u parku se psem. Přeběhl jsem silnici a snažil se proklestit si cestu mezi lidmi dřív, než mi utečou.
Jenže pak se strhla mela a mě stačilo jen pár vteřin abych pochopil, hlavně, když na mě z davu vyběhl nějaký chlap.
Ale stihl jsem ho akorát tak srazit k zemi.
No, o necelou půl hodinu později už ležel Li-Wei na ošetřovně našeho hotelu, a já stál tváří v tvář jeho příteli.
Měl jsem dobrý odhad na lidi a hned mi bylo jasné, že je to férový chlap, který pro Li-Weie udělá cokoliv.
„Pan Luo Xi-Wang, pokud se nepletu," přijal jsem jeho ruku a mírně se pousmál. „Nebojte. Nejsem váš nepřítel. Naopak. Víte, hledal jsem vašeho přítele už nějakou dobu. Není to moc jednoduché, ale dokážu si domyslet proč. Abych to uvedl na pravou míru. Spolu s mým manželem pořádáme každý rok v jiném městě Gastro festival a tentokrát jsme zamířili sem. No, a když si můj muž letos zakoupil kuchařku pana Garsona, okamžitě se do ní zamiloval a rozhodl se ho pozvat. Poslali jsme vám pozvánku do New Yorku, ale už jsme vás nejspíš nezastihli. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že jste ve stejném městě."
Pustil jsem jeho ruku a na moment se zadíval na dveře ošetřovny.
„Festival trvá tři dny, měli byste ubytování a stravu zde v hotelu zdarma. A," zvedl jsem ruku, „za zdejší ostrahu by se nemusel stydět ani prezident. Vím zhruba, co se kolem vašeho přítele a vás děje, takže vás ujišťuju, že tady bude v naprostém bezpečí. Ještě, než odmítnete, nechte, prosím, pana Garsona setkat se osobně s mým manželem Giannim."
Nejspíš jsem to neměl asi na něj takhle všechno vychrlit, ale cítil jsem, že mu můžu věřit a není to žádný hlupák.
Xi-Wang
Zůstal jsem na toho Warena hledět jako na zjevení Panny Marie. A že to přirovnání k němu sedělo, když jsem pochopil, že nejspíš bude mít něco společného s Italy, už nejen proto, jak vypadal, ale i proto, že jeho manžel má italské jméno Gianni.
To, že řekl manžel, a ne manželka mě překvapilo rozhodně méně. Možná i proto, že já sám mám přítele.
Přemýšlel jsem nad jeho nabídkou. Pravda byla, že Liho kuchařka je opravdu dobrá, a stávalo se občas, že ho nějaký fanda podle fotografie poznal a vyžádal si od Liho podpis. Ale byly to spíš ojedinělé případy. A tady…
„Než dovolím svému příteli osobní setkání, raději bych se s vaším manželem nejdříve setkal sám,“ mírně jsem se zamračil. „Ve společnosti další osoby. Ne, že bych vám nevěřil… Ale…. Vlastně nevěřím. Musíte sám uznat, že jsme se dneska teprve poznali, neznáme se, a i když to o té kuchařce je pravda, a přítel už pracuje na další, přesto mu nemůžu dovolit se setkat s každým, kdo si na něj ukáže. Pokud vám to nebude vadit, tak bych se s vaším manželem setkal ale bude se mnou pan Cavis…“
Vybral jsem si Joshuu už jen proto, že by Thomas mohl Li-Wei zatím pohlídat, i přesto, jak dobrá tu prý je ochranka, ale i proto, že Cavis je na profily nejlepší. Klidně pro něho dojedu nebo mu nechám poslat auto.
„V pořádku. A pan Cavis je tady?“ rozhlédl se Remy po chodbě.
„Není, ale není problém mu dát vědět, a do půl hodiny tu bude,“ pootočil jsem hlavu k Thomasovi, který naštěstí bez problému přikývl.
Joshua
Byl jsem rád, že doktor nenašel nic, co by zkomplikovalo můj zdravotní stav, a že u toho byl i Thomas.
Po příjezdu domů mě nechal s ním chvilku pracovat, za což jsem byl rád, ale nijak se mu nevnucoval.
Respektoval jsem Markovo rozhodnutí a nehodlal proti němu jít.
Kdyby nebyl v právu nejspíš bych brblal, ale takhle jsem byl zticha.
Jaké bylo však moje překvapení, když Thomas najednou vyletěl, že Li-Wei byl napaden a musí do nějakého hotelu.
Sotva jsem se s ním rozloučil a najednou jsem byl v celém domě zase sám.
Nahlas jsem si povzdechl a rozhodl se aspoň něco uvařit, abych se nějak zaměstnal.
Ale sotva jsem začal, volal mi Xi-Wang, že má pro mě práci a Thomas jede, aby mě vyzvedl a zavezl za ním.
Nestačil jsem ani otevřít pusu a zase zavěsil, takže jsem zůstal civět jako puk.
A vzápětí se málem přerazil, jak rychle jsem zase jídlo uklízel zpátky a šel se znovu převléknout.
Konečně budu aspoň nějak užitečný. A měl jsem radost.
Bylo to snad poprvé, kdy jsem byl tak rychle připravený, že jsem už stepoval před barákem. A sotva Thomas přijel, naskočil jsem do auta, jak to v mém stavu jen šlo, a popoháněl ho k rychlejší jízdě.
Během té mi vypověděl, co se stalo, a co po mě bude Xi-Wang chtít, takže když jsme zamířili do salonku, kde na nás čekali, rovnou jsem zamířil k muži, kterému mohlo být něco přes třicet a podal mu ruku.
„Joshua Cavis. Vy budete Roger Waren, pokud se nepletu?"
Když přikývl, otočil jsem se na Xi-Wanga.
„Jak je Limu?"
Thomas mi to sice říkal, ale mohlo se za tu dobu klidně něco změnit.
Xi-Wang
Remy souhlasil a po informaci, že bude čekat v salonku ve třetím patře, se prozatím s námi rozloučil.
Hned jsem zavolal Joshovi, a když pak pro něho Thomas jel, vrátil jsem se k majiteli Ponga, který zatím trpělivě čekal opodál.
Domluvili jsme se, že pozítří si dopoledne přijedeme Ponga vyzvednout. Nechtěl jsem ho chudáka už déle zdržovat, i tak byl z toho všeho vyplašený.
Ale nakonec uvěřil povídačce, že Liho napadli proto, že ho chtěli okrást. Nemusel vědět podrobnosti.
Nějakou chvíli trvalo, než se mi Thomas ohlásil, že už jedou a brzy budou v hotelu. Já zatím seděl u Liho postele a nehnul se od něj na krok.
A když jsem dostal zprávu, že už jsou tady, poprosil jsem doktora, aby ho pohlídal, že do dvou minut tu bude ten muž, co tu se mnou byl. A ať k Limu nikoho jiného nepouští.
Když jsem vyjel do třetího patra zamířil jsem rovnou do salonku, kde už čekal Joshua. Thomas se hned sebral a šel za Li, aby ho pohlídal.
Už v telefonu jsem Joshuovi řekl, že bych potřeboval jeho odhad, jestli tomu člověku můžeme věřit, nebo jestli si myslí, že by mohl být nastrčený od Shenga. A nejen Remy ale i ten jeho Gianni.
A tak, když jsem vešel, nemusel jsem mu to už říkat, a navíc se už s Remym dal do řeči.
„Li-Wei by se měl podle doktora tak do hodiny probudit,“ odpověděl jsem na Joshovu otázku. „Nemá žádné vážné zranění, ale dostal pořádnou ránu do hlavy.“
Pak jsem se rozhlédl kolem sebe, a zastavil se pohledem na Remym.
„Promiňte, říkal jste, že se setkáme s vaším manželem, ale nikde ho tu nevidím,“ ukázal jsem rukou kolem sebe. „A pokud s ním nebudu mluvit, určitě nedovolím ani setkání s Liem, pokud ho nepoznám osobně.“
Gianni
Byl jsem v pokoji, a právě si pročítal zprávy na mejlu, když mi zavolal Remy, že potkal někoho, koho chci moc vidět. Ale že se ozve za chvilku, protože teď nemá čas.
Byl jsem zvědavý, o koho jde, tak jsem napjatě čekal. A když se otevřely dveře a on vešel dovnitř, hned jsem vyskočil na nohy a rychle k němu došel.
Vždycky jsem měl od něj rád překvapení, protože mě pokaždé potěšil. A ani tentokrát tomu nebylo jinak.
„Li-Wei Garson?“ vyhrkl jsem překvapeně. „Vážně to je on? Ten, co napsal tu kuchařku?“
Rychle jsem přeběhl ke svým věcem a vytáhl zmíněnou knihu. Nalistoval jsem poslední stránku a namířil ji na Remyho.
„Opravdu tenhle Garson?“
Když mě Remy ujistil, že je to opravdu on, málem jsem nadšeně skákal až ke stropu. Tahle kuchařka byla opravdu mistrovské dílo, a já se sním už delší dobu chtěl potkat. Sice jsme jim poslali pozvánku, ale měl jsem malou naději, že by se tu ukázal, když je New York tak daleko.
Když mi Remy vysvětlil situaci, mírně jsem se zamračil. Nelíbilo se mi, že ho napadli uprostřed ulice plné lidí. Že byl někdo tak drzý a sebejistý. A chtěl jsem jít hned za ním. Ale chápal jsem i to, že Garsonův přítel nechtěl povolit setkání s cizím člověkem. Zvlášť ne potom, co se ve městě stalo.
Tak jsem souhlasil s tím, že se jen upravím a přijdu v určenou hodinu do salonku.
Když nastal čas, sjel jsem do třetího patra a vešel dovnitř právě ve chvíli, kdy domluvil ten muž.
„Jsem tady, omlouvám se za zpoždění,“ vešel jsem dovnitř a zamířil rovnou k nim.
Hned jsem si udělal obrázek, kdo je kdo. Ten muž o berlích je zřejmě ten Cavis, o kterém Remy mluvil, bylo totiž nejpravděpodobnější, že Garsonův přítel bude Číňan, už podle jména.
„Těší mě, Gianni Waren,“ došel jsem k nim a oběma jim postupně podal ruku.
Účelově jsem použil jen Remyho příjmení, už jen proto, že Rivera a Simeon jsou mezi policisty známé. A stejně Remy už prozradil, že jsem jeho manžel.
Xi-Wang
Otočil jsem se, když se za námi ozval hlas. Myslel jsem si, že bude věkem asi jako já, ale k mému překvapení tam stál mladý muž, odhadem něco kolem třiceti. Byl docela hezký a jeho oči byly plné života. A když se přiblížil a představil se, ucítil jsem jeho vůni…
„Vanilka,“ vydechl jsem. „A promiňte, jen vaše vůně… Jsem Luo Xi-Wang. Partner pana Garsona. A prosím, abyste se nezlobil, že jsem nesvolil hned k setkání s Li-Wei. Chtěl jsem vás nejdříve poznat. Musíte mě omluvit, ale jsem od přírody podezíravý.“
Gianni se jen pousmál a ujistil mě, že se opravdu nezlobí. Usadili jsme se do křesel, obsluha nám donesla kávu, a za chvilku jsme se rozmluvili.
Celou dobu jsem je oba pozoroval a nemohl se ubránit pocitu, že i když bylo jejich jednání upřímné, aspoň na první pohled, přeci jen tu bylo něco, co před námi nejspíš tajili…
A já spoléhal na Joshe a jeho dobré instinkty.
Joshua
Když Xi-Wang řekl, že bude Li-Wei v pořádku, oddechl jsem si.
A pak už jsme jen čekali na příchod Gianniho Warena, který se ukázal téměř vzápětí, co Xi-Wang domluvil.
Představili jsme se navzájem a potřásli si rukou.
Ten muž měl pevné držení těla, pevný stisk, přímý pohled.
Tři body pro něj hned do začátku.
„Pane Warene," ozval jsem se, když jsme se posadili, „nebude vám vadit, když půjdu rovnou k věci a budu mluvit já?"
Když krátce přikývl, pohodlněji jsem se opřel v křesle a zabodl se do něj pohledem.
„Víte, za normálních okolností by to nikdo nejspíš neřešil, ale všechno je teď trochu komplikované.
Ušetřím vás detailů a věřím, že jste chytrý muž."
Upil jsem přinesené kávy a mrkl okem po Xi-Wangovi.
„Pan Garson je teď ve velmi těžké situaci a všichni, hlavně tady pan Luo, chceme, aby byl v bezpečí."
„Chápu," přikývl Waren a mírně se pousmál.
Ani on mě nespouštěl z očí, takže to za chvilku vypadalo jako oční bitva.
„Kdyby vám to nevadilo a řekl jste mi víc o historii festivalu..."
Většina lidí by si toho nejspíš nevšimla, ale při minulosti nepatrně zaváhal a jeho oči překryl stín.
Taky si promnul ruce a malinko se nahrbil.
Kromě toho, čím víc mluvil, tím víc mi jeho gesta ukazovala, že není jen obyčejným hotelovým magnátem.
Ale o festivalu mluvil pravdu. Bylo to na něm vidět. A bylo i vidět, jak moc se chce s Li-Weiem setkat.
„Pane Warene," pousmál jsem se, když se zdálo, že už budeme končit, "nechci být neuctivý, ale... V jedné věci vám věřím, ale v jedné ne."
Jen o milimetr a na sekundu se mu stáhlo obočí a koutkem oka jsem zahlédl, jak se jeho manžel i Xi-Wang trochu napjali.
„Xi-Wangu," otočil jsem se pro změnu na něj, „co se týče festivalu a účasti Li-Weie na něm, nemám nejmenších pochyb o tom, že jednání pana Warena je zcela upřímné a pravdivé."
Přikývl jsem, a pak se otočil zpátky na Warena.
„Potíž je v tom, že si nejsem tak úplně jistý vám samým, a to by mohl být trochu problém. Víte, jsem od přírody velmi podezíravý, a i když cítím, že nemáte žádné nepřátelské úmysly, vadí mi, když přede mnou někdo skrývá svou pravou totožnost, ať už je jeho důvod jakýkoliv. Říkal jste, že budete upřímný. Ale v jedné věci jste zalhal. Nejste Waren. Teda po svém muži ano, ale není to vaše rodné příjmení a nejste jen hotelový magnát."
Slova jsem zdůraznil, ale nepřestal se usmívat.
Gianni
Po chvíli, kdy jsme mluvili, kdy jsem vysvětloval, jak to s Gastro festivalem je, mi už bylo jasné, proč pan Luo chtěl, aby tu byl pan Cavis. Jeho oči byly bystré, a neuniklo mu nejspíš vůbec nic.
Musel bych být opravdu dobrý herec. Ne, jinak, musel bych být lepší herec, než jsem teď.
A tak, když se mě zeptal na mou totožnost, pohodlně jsem se opřel, ruce složil na klíně a s úsměvem se na Cavise zadíval.
Nebyl to falešný úsměv, takový, kterým bych chtěl něco skrýt. To je jedna z mála věcí, s kterou jsem měl vždycky problém. Ale byl to upřímný úsměv nad tím, že jsem potkal někoho takového. Takové lidi bych ve své famílii rozhodně přivítal. Ušetřilo by mi to hodně starostí a Remymu práci. Jako můj poručík často nevěděl, kde mu hlava stojí, a já si už kolikrát říkal, že by potřeboval někoho k ruce, že mu jen přidělávám práci a starosti.
I když jsem věděl, že se to nejspíš Remymu nebude líbit a dost jsem tím riskoval, tady jsem nebyl pro nekalé mafiánské kšefty. Tady jsem byl opravdu jako majitel hotelu, jako někdo, kdo pořádá Gastro festival, a jako někdo, kdo se ho bude sám účastnit a moc jsem se na to těšil.
„Víte, komu patří tento hotel?“ zpátky jsem se narovnal, a bylo mi už jedno, jaká gesta budu vysílat nebo ne. „Patří rodině Rivera. Jsem jediný potomek této famílie a současně s tím jediný dědic rodiny Simeone. Stejně jako vy se chcete dopátrat toho, kdo jsem já, a nejspíš jste si už mohli zjišťovat nějaké informace, tak to samé jsem udělal i já. Vím, že vy,“ otočil jsem se na Lua, „jste detektiv. A vy, pane Cavisi, jste také, nebo byl, policista. Proto jsem záměrně neřekl své jméno. Protože jako policisté jména Simeone a Rivera určitě znáte. Možná jste s těmito rodinami zatím neměli nic do činění, ale vím, jak se informace v policejních složkách předávají. Moje úmysly setkat se s panem Li-Wei Garsonem jsou opravdu jen ty nejčistší. Žádné vedlejší záměry. Obdivuji jeho práci, a tohle je poslední Gastro Festival v tomhle roce a já doufal, že budu mít velké štěstí a pan Garson přijme nabídku k účasti. Nic víc v tom není. Moje pozvání stále platí, a nejen pro pana Garsona, ale pro vás všechny. Pokud ale nesouhlasíte, v pořádku. Nikoho tu násilím držet nebudeme, a s poděkováním aspoň za tuhle schůzku a naději, že bych se s panem Garsonem mohl setkat, se můžeme rozloučit.“
Vstal jsem, abych odešel, protože jsem to považoval za ukončené. Naděje, že by po tomhle svolili ke schůzce, byla pryč.
Ale když jsem udělal jeden krok, rychle jsem se otočil, strčil ruku pod sako a vytáhl Garsonovu kuchařku.
„Mohl bych vás aspoň požádat, jestli by mi ji pan Garson podepsal? Byl bych opravdu ten nejšťastnější člověk na světě…“ vyhrkl jsem a položil ji před ně na stůl.
Xi-Wang
Byl to opravdu dobrý nápad, že jsem si sem zavolal Joshuu.
Jemu vážně nic neuniklo, i když byl pan Garson opravdu dobrý a měl své emoce pod kontrolou.
Až na tu poslední.
Už jsem chtěl vyskočit na nohy, když se náhle vrátil a zastrčil ruku pod sako. Ale když před námi na stole přistála Liho kuchařka, musel jsem se nakonec usmát.
„Gianni,“ povzdechl si jeho manžel a protočil oči.
„Vidím, že před vámi se nedá jen tak něco skrýt, co?“ stočil jsem pohled zpátky k Gainnimu.
„No, nejen vy, ale i já mám své lidi. A ty nejlepší,“ pokrčil s úsměvem rameny.
„Můžete nás s panem Cavisem nechat na chvilku o samotě? Myslím, že stačí tak pět minut,“ požádal jsem je a čekal na jejich odpověď.
Ti dva na sebe pohlédli, ale nepatrný pohyb Gianniho hlavy, donutil Remyho vstát a s povzdechem se vzdálit. Když se za nimi zavřely dveře, postavil jsem se a několikrát přešel po salónku.
Nevěděl jsem, jak se rozhodnout.
Bylo to riskantní, kdyby někdo spojil policisty s mafiánskou rodinou, mohl bych mít velký problém.
Na druhou stranu, zas to byla příležitost pro Li-Wei, protože tohle je jeho fanoušek číslo jedna a Li-Wei by se mohl aspoň na tři dny zabavit a nemyslet na starosti.
Ale byl tu ještě Joshua…
„Co myslíš, Joshi? Já bych k tomu setkání svolil, a pak bych nechal na Li-Wei, aby se rozhodl, jestli na ten festival jít nebo ne. Ale pokud máš pochybnosti, řekni mi je a všechno odvolám. Li-Wei se ani nemusí dozvědět o ničem z toho, co tady proběhlo.“
Ano, udělal bych to, ale na druhou stranu jsem chtěl i Limu udělat radost, hlavně po tom, co se stalo ve městě.
Joshua
No, musel jsem uznat, že mladý Rivera měl koule, když to na nás tak vybalil.
Ale zároveň to ukázalo i na jeho charakter.
Když se zvedl k odchodu, pak se najednou zastavil a jeho ruka zajela pod sako, neměl jsem čas ani nic říct a už na stole ležela Liho kuchařka.
Jen jsem se uchechtl a zavrtěl hlavou.
Když nás pak nechali o samotě a Xi-Wang se na mě otočil, nemusel jsem se dlouho rozmýšlet.
„Je to jen můj názor. Záleží na tobě. Ale… Věřím mu. Na to, jak je mladý, tak je chytrý a upřímný.
Kdyby zalhal o tom, kým je, okamžitě bych řekl, že odcházíme. Kromě toho… Ty tu nejsi ještě tak dlouho, ale já jako soukromý detektiv jména Rivera a Simeone znám. Před pár lety Simeone v podstatě ničili Rivery a chtěli tu ještě s jednou rodinou vládnout, ale potom, co to převzal potomek obou rodin se všechno změnilo. Z toho, co jsem se doslechl, je čestný, upřímný, laskavý a férový. Postavil obě rodiny do latě a zakázal jakoukoliv nelegální činnost. Samozřejmě, že sem tam se objeví nějaký tupec, co se snaží vzepřít, ale vždycky si mladý Rivera dokázal poradit. Své síly teď soustřeďuje hlavně na provoz hotelů, a dovoz a vývoz potravin nebo věcí, které mají něco společného s gastronomií. Když jsi mě zavolal, tušil jsem, že by to mohl být on, se svými cukrářskými a pekařskými výrobky je přímo vyhlášený, ale nechtěl jsem ti nic říkat, abych neovlivnil tvůj objektivní pohled na něj. Takže, pokud chceš slyšet můj názor, za mě ano. Li-Wei tu bude určitě v bezpečí, navíc Sheng nepůjde veřejně, a ani nikoho nepošle do teritoria jiné mafiánské rodiny. Kromě toho… i když jsi polda…jeho pomoc a pomoc rodiny, by se nám možná mohla hodit. Jen… zatím bych to asi nechal jen mezi námi a klukům nic neříkal. Čím míň lidí to bude vědět, tím líp."
Samozřejmě všechno záleželo na Xi-Wangovi.
Pokud se to rozhodne říct nebo Li-Weimu zakázat, neřeknu ani slovo proti.
„Kromě toho, já osobně bych se ho taky rád zúčastnil," mlaskl jsem a pokýval hlavou.
Na malé festivaly jsem občas chodil, ale nikdy jsem nebyl na tak vyhlášeném a velkém.
Xi-Wang
Pozorně jsem Joshuu poslouchal. Věděl jsem, že tyhle rodiny jsou mafiánské, ale jen to. Víc jsem se k nim zatím nedostal. Možná i proto, že to je, jak říkal Joshua. Že je Gianni postavil do latě a tím pádem jsem se s nimi nedostal do konfliktu ani když jsem pracoval jako řadový policista, nebo později na loupežích.
Po poslední Joshově větě, jsem se musel však znovu usmát.
„Dobře, pokud Li-Wei nebude proti, svolím ke schůzce a účasti na Festivalu. A… možná asi opravdu bude lepší zatím o tom pomlčet. Přeci jen Li-Wei dostal oficiální pozvánku do New Yorku, tak by neměl být problém. A jak jsem si všiml, tenhle mafián tu má opravdu ochranku lepší než samotný prezident.“
Přešel jsem ke dveřím a otevřel je. Tak trochu jsem čekal, že budou oba hned za dveřmi, aby jim nic neuniklo, ale k mému příjemnému překvapení, byli vzdáleni tak, aby nás nerušili a neslyšeli nic z toho, co uvnitř říkáme.
Když se vrátili do salónku, chtěl jsem jim říct své rozhodnutí, ale začal mi zvonit mobil. S omluvou jsem přijal hovor od Thomase, který mi sděloval, že se Li-Wei probudil a shání se po mně.
„Pokud Li-Wei bude souhlasit, přivedu ho nahoru. A stejně tak bude záležet na něm, jestli se účastníme Gastro festivalu. Ale už teď si myslím, že odpověď je jasná, jak ho znám,“ odpověděl jsem nakonec na otázku setkání s Li-Weiem. „Teď mě omluvte, jdu za ním. Za chvíli přijdu buď sám nebo s ním.“
Ještě jsem kývnul na Joshe a hned jsem se odebral ven, abych mohl dojít za Liem a on se o mě nestrachoval.
Jen co jsem doběhl na ošetřovnu, hned jsem se hrnul k lůžku, na kterém Li-.Wei seděl. Doktor od něj právě odstoupil s ujištěním, že by měl být v pořádku, ale vyšetření očí důrazně doporučil.
Thomas se zvedl ze židle a uvolnil mi místo.
„Li-Wei, jsem rád, že jsi v pořádku,“ oddechl jsem si a vzal ho za ruce. „Pojedeme domů, ale ještě předtím bych ti chtěl někoho představit. Čekají nahoře v salónku a je to na tobě. Víš, prozradím ti, že je to jeden z fanoušků tvé kuchařky,“ usmál jsem se na Liho a nahnul se k němu, abych ho mohl políbit.
Li-Wei
Když jsem se probral, na moment jsem nevěděl, ani co je za den.
Ale Thomas, kterého jsem uviděl sedět vedle postele mi všechno vysvětlil.
Byl jsem rád, že se nikomu nic nestalo.
Doktor mě zrovna doprohlížel, když dovnitř vešel Xi, kterému Thomas volal, že jsem se probral.
Trochu mě ale zarazila a překvapila jeho slova a úsměv.
Oplatil jsem mu trochu zmatený jeho polibek, poděkoval doktorovi, který znovu zopakoval, že máme zajít na kontrolu k očnímu lékaři, předepsal mi recept na mastičku na odřeniny na dlaních, a pak jsme s poděkováním odešli.
„Pongo? Je Pongo v pořádku?" vyhrkl jsem, když jsme vyšli z pokoje a nikde jsem ho neviděl.
Xi mě ujistil, že jsou v pořádku, ale poslal je domů s tím, že si pozítří psa vyzvedneme už natrvalo.
Kdybych se necítil slabý jako čaj, nejspíš bych vyskočil radostí, takhle jsem se jen natiskl na Xiho, stoupl si na špičky a políbil ho bez ohledu na to, kde jsme byli.
Xi nás potom odvedl do salonku, kde byl k mému překvapení Joshua, zapojený do hovoru se dvěma muži.
Když se ke mně otočili, instinktivně jsem se zčásti schoval za Xiho a křečovitě prsty sevřel jeho košili.
Gianni
Vrátili jsme se do salónku a usadili se k panu Cavisovi.
Myslel jsem, že tu bude to trapné ticho, než se pan Luo vrátí, ale k mému údivu hovor nakonec byl plynulý a nenucený.
Cítil jsem z pana Cavise, že není jen obyčejný polda. Nějak jsem se za tu dobu naučil odhadnout některé věci. A i když byl oblečený jednoduše, a navíc byl zraněný a chodil o berlích, vycítil jsem, že tento člověk je hodně bohatý a má jistě i pořádné konexe. A navíc ten jeho britský přízvuk.
Právě jsem se rozpovídal o tom, jak rád peču, a že vlastně můj první Gastro festival mě přivedl k tomu, abych se cukrařině věnoval na plno, když se ozvalo zaklepání a moje ochranka pustila dovnitř pana Lua, následovaného nějakým dalším mužem, a k mé radosti i autorem mé oblíbené kuchařky.
Hned jsem vyskočil na nohy, ale Remyho významné odkašlání mé nadšení trochu zkrotilo.
Ještě že tu byl. Ve svém rozpoložení jsem si hned ani neuvědomil, jak pan Garson zareagoval, když vešli dovnitř.
Bylo to, jak Cavis říkal.
Je plachý, má problém se setkáním s novými lidmi.
A tak když jsem to teď uviděl, už jsem se nedivil, že je pan Luo tak ostražitý a nechce k němu jen tak někoho pustit.
„Omlouvám se, nechtěl jsem vás vylekat. Jmenuji se Gianni Waren a tohle je můj manžel Remy Waren,“ ukázal jsem rukou za sebe na Remyho. „Prosím, posaďte se.“
I když bych nejraději přiskočil k němu, celého ho pomačkal, a měl bych na něj hned plno otázek, raději jsem se uklidnil a kousek ustoupil, aby se mohli posadit do pohodlných křesel.
„Slyšel jsem, co se vám ve městě stalo. Jsem rád, že jste v pořádku,“ posadil jsem se taky a zadíval se na něho.
Až mě udivilo, jak mi připomínal mě samého před několika lety. Ne, že by se ze mě stal tvrdý Boss, ale změnil jsem se, a já snad bezděčně chytil Remyho za ruku, když jsem znovu pomyslel na to, jestli mě bude pořád milovat i tak.
„Víte, velmi obdivuji vaši kuchařku. Nápad udělat ji tak, aby si ji mohl přečíst opravdu úplně každý je obdivuhodný. A navíc… ty skvělé recepty. Strašně moc mám rád tenhle…“
Popadl jsem kuchařku a nalistoval jednu stránku, a kuchařku pak k němu otočil.
„Víte, ani pořádně nevím, jak se to vyslovuje, ale jedno vím jistě, je to vynikající jídlo. Tady v tomto hotelu bude Gastro festival, a já bych byl moc rád, kdyby mi tohle mohl uvařit sám autor téhle knihy. Ach, promiňte, vím, že moc mluvím, omlouvám se. Ale… Mohl byste mi ji prosím podepsat?“
Li-Wei
Poplašeně jsem ucouvl, když ten mladší z obou neznámých mužů najednou vyskočil a začal se ke mně hnát.
Ale odkašlání ho zastavilo, a když promluvil zvědavě jsem natáhl krk.
Měl příjemný hlas, a když jsem se na něj líp zadíval, jeho oči byly upřímné a veselé, a připomínal mi kombinaci Marka a Chrise.
„Tě-těší mě…" vykoktal jsem ze sebe, když nás usadili a snažil jsem se aspoň trochu upravit.
Byl jsem zaprášený, a to nemluvím o svých rozcuchaných vlasech.
Trochu jsem se zastyděl, když jsem si všiml, jak jsou ostatní upravení, a taky ten salonek ve kterém jsme byli, zářil čistotou.
Když začal chválit mou knihu, pozval mě na festival, a ještě chtěl po mě podpis, vyskočil jsem na nohy a cítil, jak mi hoří tváře.
„To… já… no…" začal jsem koktat, zase zpátky dosedl, ale vzápětí zase vyskočil na nohy.
„Mo-moc si toho cením… já… já… vi-viděl jsem váš plakát a… no… rád bych… bych se na festival po-podíval, ale vařit… před… před tolika lidma?"
Znovu jsem se zhroutil na sedačku, jak mě jen z té představy omylo, a musel to na chvilku rozdýchat.
„Ehm," odkašlal jsem si, poposedl a trochu nervózně se ošil, když jsem konečně zase našel řeč. „No… vaše chvála mě strašně… těší, pane Warene. O-opravdu a kni-knihu vám rád podepíšu, jen… záleží na mém příteli, jestli budu moct na festival… ale nevím… nevím, jestli zvládnu před tolika lidmi…"
Znovu mě polil pot jen z té představy a zadíval jsem se na Xiho.
„Šel bych moc rád, samozřejmě s tebou," chytil jsem jeho ruku a snad zčervenal ještě víc, když jsem si uvědomil, že se na nás všichni dívají.
Gianni
Trochu s obavami, že odmítne, ale přitom s úsměvem jsem sledoval Garsonovu reakci na moji nabídku.
Vážně, jako bych viděl sebe samého před šesti lety. Sice trošku s obměnami, ale i tak.
„Víte,“ nalil jsem mu čaj a přisunul mu hrnek blíž. „Taky jsem kdysi dostal zničehonic nabídku účastnit se Gastro festivalu v Provu, jako cukrář a pekař. Taky jsem se toho strašně bál. Ale byli lidé, kteří mě podpořili…“
Na vteřinu mi snad selhal hlas, protože tahle vzpomínka vždy vyvolá ve mně smutek. Ucítil jsem, jak mi Remy stiskl ruku a podpořil mě, abych pokračoval dál.
„Chci říct, chápu, jak to myslíte a jak se asi cítíte, byl jsem na tom tenkrát podobně a myslel jsem, že neudržím v ruce ani šlehač, jak moc jsem se styděl a byl jsem nervózní. Ale jakmile ke mně přišli první hosté, a začali ochutnávat, a pak se vraceli a žádali další… To bylo něco, co se prostě musí zažít. Byl jsem šťastný, že jim chutná a že to nejsou jen plané řeči. A to mi hodně pomohlo, postavilo mě to na nohy, a já postupně získal svou sebejistotu, abych to mohl dotáhnout až tam, kde jsem dnes. Ale nemyslete si. Dokonce i teď, když s vámi mluvím, jsem nervózní. Z vás… Protože jste vytvořil doslova umělecké dílo. Jsem nervózní i z toho, až se zase postavím před hosty a začnu před jejich očima péct a dělat dezerty. Ale… těším se na to. A já bych vás tam moc rád uvítal, a navíc… máte opravdu obrovskou podporu…“ podíval jsem se na ostatní tři muže, kteří seděli kolem něj.
„Li-Wei,“ ozval se pan Luo, když jsem konečně zmlknul a raději jsem popadl sklenici s vodou, abych se mohl napít. „Určitě nejsem proti. Budu rád, když se zúčastníš a já s tebou. A taky… Joshua už je taky strašně natěšený. Tak co? Přijmeš to? Je to vážně příležitost, a i kdybys nakonec nevařil, a navíc, bys nemusel všechny tři dny, můžeš třeba jen jedno dopoledne, nebo hodinu, i tak je to příležitost, kterou by sis neměl nechat ujít. A bude s tebou i Pongo, aspoň mu ukážeme, jaký jsi skvělý kuchař, a my aspoň zjistíme, jestli bude zvládat dobře i takové akce.“
Xi-Wang
Bylo domluveno.
Nabídka byla přijata, a Liho jsem ujistil, že to s Markem vyřeším, aby se nebál.
Zdrželi jsme se ještě nějakou chvíli, a proto, že jsme věděli, že se setkáme za dva dny, a nějakou chvíli strávíme společně, tak jsme si i potykali, abychom si stále nemuseli říkat příjmením.
Musel jsem se usmát, když jsem viděl Gianniho nadšení, s jakým si prohlížel věnování a Liho podpis. Podezíral jsem ho, že té kuchařce nejspíš vytvoří svatostánek, že ji postaví vedle sošky Panny Marie.
Ale byl jsem rád, že mohl Li udělat někomu takovou radost. Jeho kuchařka byla vážně podařená a on si přesto byl stále nejistý, A snad tohle, a pak ten festival, ho přesvědčí o tom, že se nemá za co stydět.
Když jsme se pak rozloučili s příslibem, že přijedeme za dva dny navečer, abychom se ubytovali a Li-Wei si mohl prohlédnout prostory, kde se bude festival konat, jsme se konečně rozloučili.
Hotelový vůz mě a Liho odvezl na parkoviště, kde jsme měli auto a Thomas odjel rovnou s Joshem.
Byl už podvečer, když jsme se konečně s velkou slávou dohrabali do Joshova domu, a já i Josh jsme byli docela za ten celý den utahaní.
„Li, jen v tom prvním dni festivalu budeme muset ještě k lékaři, máš už domluvenou kontrolu. Ale bude to jen na chvíli, tak se brzy vrátíme zpátky,“ došli jsme do pokoje a začali se svlékat, abychom se mohli osprchovat a jít připravit večeři. „Ale už se vážně těším na to, jaké to tam bude, A jsem rád, že taky půjdeš. A s Markem to proberu, když tak mi pomůže Josh. Tak to nechej na nás, ano?“
