Xi-Wang
Všichni do jednoho jsme si oddychli, když se konečně Joshua s Markem usmířili.
Už párkrát jsem si v duchu říkal, jak to můžou zvládat, když jsou tři. Jestli se opravdu tak moc všichni tři navzájem milují, a jestli třeba na sebe nežárlí.
Bylo to hodné obdivu, protože ne každý je schopen vést takový partnerský život a být spokojený.
Ale jim to evidentně fungovalo. A když se náhodou pohádají, mají každý svůj barák.
„To mi připomnělo,“ ozval jsem se druhý den u snídaně, když přišla řeč právě na Joshuu. „Uvažoval jsem nad tím, co nám včera navrhoval. Opravdu je jeho barák větší, a případně, jak jsem už zjistil, tak Mark bydlí hned naproti přes ulici a Thomas o dva baráky vedle. Tak, než aby oni pořád přejížděli sem a tam, tak by možná nebylo na škodu přijmout Joshovu nabídku. A i kdyby někdo z nás bydlel třeba u Thomase nebo Marka, pořád to je hned vedle. Já jsem teda rozhodně pro, pokud teda bude souhlasit Li-Wei, protože si bude muset zvykat zase na nové prostředí.“
Bylo by opravdu fajn s tím něco udělat. A my teď Joshe potřebovali kvůli jeho informací, a on není na tom zdravotně ještě stoprocentní, aby mohl pořád cestovat, anebo spát někde jinde než ve svém, pohodlí. A jezdit neustále sem a tam, nebo si stále telefonovat… To je pak na houby.
A taky hlavně kvůli Chrisovi.
I když se včera u Joshe bavil, a na chvíli zapomněl na své starosti, přesto od momentu, kdy měl ten telefonát, byl jak vyměněný. Bylo vidět, jak moc ho trápí informace, které měl z Kanady, a chce co nejrychleji odletět. A já se mu nedivil.
Je to něco, co vytvořil jeho táta, jak jsem se dozvěděl, a zaplatil za to životem. Je to něco, co on sám potom udržel, budoval, a málem o to taky přišel, a málem za to taky zaplatil svým životem, kdyby nebylo Jadena. A byl by naprostý ignorant, kdyby se nestaral, kdyby ho to netrápilo…
„Tak co?“ natočil jsem se k Li-Wei, a prstem mu setřel drobek z koutku úst. „Li-Wei, nevadilo by ti, kdybychom se přestěhovali k Joshuovi?“
Li-Wei
Byl jsem neskutečně rád, že se Mark s Joshuou usmířili.
I když se to přímo mě netýkalo, velmi špatně jsem snášel jakékoliv napětí a hádky celkově, takže mi po celou dobu nebylo zrovna nejlépe a snažil se to ještě maskovat před Xim, aby si nedělal starosti.
Takže, když pak společně vyšli, usměvaví a byla z nich cítit ta úleva, neudržel jsem se a musel Joshe obejmout.
Když pak navrhl společné bydlení, nenápadně jsem se rozhlédl kolem.
Jo, asi by pomocnou ruku potřeboval.
S berlema a ovázanýma rukama toho moc nezvládne, a to nemluvím o jeho stravování, kdy jsem po otevření lednice málem omdlel.
Takže, když se mě druhý den u snídaně Xi zeptal, jestli by mi to nevadilo, váhal jsem jen chvilinku.
„Pokud si to Joshua nerozmyslel a budou souhlasit i ostatní, tak mu rád pomůžu. A když bude někdo se mnou, zvyknu si i na nové prostředí," usmál jsem se na Xiho a pohladil ho po tváři. „Jsem rád, že se Joshuovi podařilo utéct. Nedokážu si ani představit, co musel vytrpět. Teda… možná, že dokážu, pokud je Sheng stejný jako jeho bratr. A o to je to horší. Sice to nebylo správné, ale myslím, že se vytrestal už sám dost a není potřeba abysme se na něj zlobili ještě i my. Jen mi slib, že tebe nenapadne nikdy nic podobného. Nepřežil bych to."
Zadíval jsem se na Xiho, a pak i přesto, že jsem byl na židli poněkud zkroucený, jsem ho objal a zabořil tvář do jeho hrudi.
Uklidňovala mě Xiho vůně, a bylo jedno, jestli byl po sprše, milování nebo po celodenní práci.
Bylo to něco, co bych nevyměnil za nic jiného a poznal bych ho mezi miliony.
„Miluju tvoji vůni," zašeptal jsem a zvedl ke Ximu oči.
Teprve pobavené zakašlání mě přivedlo zpátky na zem a já si celý rudý uvědomil, že v domě nejsme sami.
Xi-Wang
Měl jsem strach, že Li bude váhat. A tak mě jeho rychlé rozhodnutí mile překvapilo.
Možná je to i tím, že i když za krátkou chvíli, přesto si tu našel spřízněné duše, a to se dobře odrazilo i na něm.
Aniž by si to uvědomoval, měnil se. Možná to nebyl až tak špatný nápad odjet z přelidněného New Yorku a usadit se tady. A, i když pak už nebudeme třeba pracovat na společném případě, přátelství zůstane a můžeme se stále navštěvovat. A taky… V čase, kdy jsem měl volnou chvilku, jsem se už začínal ohlížet po nějakém domě, kde bychom se mohli usadit.
Sice na to peníze mám, ale rodiče přislíbili, že mi s koupí domu pomůžou, protože měli Li-Wei moc rádi, a i oni pro něj chtěli jen to nejlepší.
A taky jsem měl pro něj překvapení. Za ty tři týdny jsme společně s Jadenem vyhledali stanici, která se specializovala na asistenční a vodící psy. Jednou cestou z práce jsme se tam stavili na dohodnuté schůzce, a s majitelem jsme poseděli asi hodinu, než nám osvětlil, co všechno obnáší mít takového psa, co je potřeba, abychom my zajistili, a taky jak k němu přistupovat. Bylo to o něco málo náročnější, než to měli s Jasperem, ale už když jsem viděl ty tři, co právě měli ve výcviku, a čekali je už poslední testy a zkoušky, měl jsem vybráno. Jen se budu muset zeptat Joshuy, jestli mu nebudou vadit dva psi v domě. To by mohl být problém.
Sice zpočátku by s námi Pongo nebyl hned napořád, protože bylo potřeba, aby si na sebe zvykli. Ale tito psi jsou na to cvičení, a Pongo byl navíc velmi mladý pes, a přitom hodně chytrý, takže by snad neměl být problém.
Musel jsem se usmát, když se Li zastyděl, ale sám jsem si ho hned přitáhl zpátky a políbil ho.
Některé věci se prostě nezmění, ale jsem za to rád.
A když kluci pak souhlasili, že jim nedělá problém sbalit své tři tašky a přestěhovat se, hned jsem žhavil telefon a volal Joshuovi, aby věděl, že jsme přijali jeho nabídku, a taky jsem se ho hned zeptal, jestli by mu nevadil Pongo. Blížil se totiž čas, kdy jsme se měli i s Liem dostavit do stanice, aby se seznámili, a pak už domluvit, kdy bychom si ho mohli vzít k sobě.
Li-Wei
Asi o hodinu později, jsem uklízel společně s Lorym kuchyň, zatím co ostatní se postupně balili.
Bylo toho hodně, teda hlavně Loryho věcí a věci z Xiho pracovny. Co se týče oblečení, tak Jaden a Chris toho moc neměli, Nolan asi dvě tašky, Joshua, Thomas a Mark tu měli hlavně hygienické potřeby, které jim kluci sbalili, a jediný já s Xim, toho měl trochu víc.
Jídlo jsme uložili do beden a tašek a hned naskládali do auta, aby to mohl Jaden odvést a zbytečně to někde v tom horku nestálo.
Když jsem pak balil naše věci do kufrů, zatímco si Xi balil pracovnu, došla mi jedna věc.
Zamyslel jsem se nad ní tak moc, že jsem se úplně stáhl do sebe a přestal se všema mluvit.
Sbíral jsem totiž odvahu Ximu svůj nápad říct.
Asi o tři hodiny později, když bylo všechno konečně sbaleno a důkladně uklizeno, jsme dovezli k Joshuovi i ten zbytek.
Vypadal snad líp než včera, i když se mi zdálo, že je trochu pomačkaný, stejně jako Mark, který vypadal, že za stolem u snídaně každou chvilku usne.
Joshua nás hned provedl po domě a já žasl nad tím, jak v něčem tak obrovském dokáže bydlet sám.
Dům měl dvě patra, v dolní části byla velká kuchyň s jídelnou, obývák, menší salonek, pracovna, knihovna, záchod a koupelna, předsíň, tři ložnice a místnost, kde měl svou sbírku zbraní.
Z obýváku se dalo vyjít na zastřešenou terasu s posezením, grilem, lednicí a velkou zahradu s menším bazénem, která byla kupodivu pečlivě udržovaná.
Nejspíš si Joshua najímá zahradníka.
Ve druhém patře byla další místnost, která by mohla sloužit jako pracovna a další dvě ložnice, kromě té Joshovy. Každá ložnice měla samozřejmě i svoji koupelnu a mě úplně přecházel zrak.
S Xim jsme si vybrali ložnici nahoře, naproti nám si zabrali ložnici Chris s Jadenem, a Lory s Nolanem zůstali dole.
Když jsem pak vybaloval věci a asi desetkrát přeskládal jedno triko, jak mě pořád zaměstnávala ta jedna myšlenka, povzdechl jsem si a posadil se na postel.
„Xi?" špitl jsem a nervózně se ošil.
„No, víš… napadlo mě… moc se mi tu líbí a… mám ostatní moc rád… sice se… trochu bojím, ale… cítím, že jim můžu opravdu věřit. A rád bych s nimi zůstal v kontaktu i po tomhle. Teda, pokud budou chtít. A, no… rád bych tu klidně zůstal," zamumlal jsem polohlasně a vzápětí si uvědomil, jak hloupě to vyznělo.
Vyskočil jsem na nohy a zašermoval rukama.
„Teda… nemyslím tady u Joshuy! Myslím ve městě! Ale zapomeň, že jsem to řekl. Jsou to starosti navíc, a těch máš teď víc než dost. A… a musel by se shánět dům… a máš v New Yorku rodiče a práci a přátele… Omlouvám se… byl to jen hloupý nápad… promiň…"
Znovu jsem si sedl a zabořil tvář do dlaní, abych zakryl rozpaky a stud, že mě vůbec něco takového napadlo.
Xi má spoustu práce a starostí, a nemá čas na moje hloupé myšlenky.
Xi-Wang
Tento den jsme si úplně udělali pauzu od práce. Všichni. A měli jsme na to právo, protože jsme jinak pracovali skoro pořád. Teda kromě Chrise, který byl každou chvíli na telefonu, žhavil linky do Kanady a zjišťoval, jaké jsou nové zprávy.
Všichni jsme však byli zaměstnaní stěhováním.
Překvapilo mě, kolik věcí nakonec balil Lory, kolik se mu toho tady nahromadilo za ty dny, co tu s Nolanem zůstali. Nakonec to Nolan vyřešil po svém. Zaplatil si auto z půjčovny, aby stále nemusel někoho prosit o odvoz, a tak nám to stěhování věcí šlo rychleji, a oni byli nezávislí na ostatních.
Nejvíc práce dalo sbalit pracovnu. S tím mi pomáhal i Jaden, a potom i Thomas, který dorazil kolem poledne. Nesmělo se nic přeházet, věci musely být rozděleny tak, aby bylo jasné, co komu patří, aby se nic nepomíchalo a všechno mělo svůj systém, abychom pak při vybalování měli přehled.
Li-Wei nám u Joshuy zabral horní pokoj, který byl tak akorát. Ani velký, ani malý, měli jsme svou koupelnu, ale byl jsem spokojený s výběrem. A když jsme skládali oblečení do vestavěných skříní, Li-Wei se najednou posadil na postel, a pak ze sebe vydoloval svou žádost.
Přitáhl jsem si křeslo a posadil se naproti němu.
„Zdálo se mi, že jsi celý den nějak zaražený. Ale myslel jsem, že spíš máš obavy z toho stěhování,“ chytl jsem Liho ruce, které měl položené na klíně. „Chtěl bys tu zůstat? Pro mne to není problém. Rodičům by to taky nevadilo, pořád je Sacramento blíž než Hong Kong. Víš… Líbí se ti tu, a i kluci jsou fajn. Ale nemůžeš počítat s tím, že se s Chrisem uvidíš každý den. Nebo s Lorym. Lory žije v Kanadě a tady bývá párkrát do roka. Chris je taky Kanaďan. Kromě toho, že teď nemůže, tak taky dost cestuje. Má obchod v San Francicsu, v Oaklandu, kde vlastně mají svůj dům, ale má i velkou společnost v Edmontonu. Ale je fakt, že teď se usadili v Oaklandu a tam to není tak daleko. Tak opravdu tu chceš zůstat?“
Li-Wei
Jsem vážně idiot.
Hlupák.
Když si Xi sedl naproti mně a chytl mě za ruce, došla mi jedna věc. Vůbec jsem se nezeptal na jeho názor.
Zavrtěl jsem hlavou, vyprostil ruce s Xiho sevření, naklonil se nad něj, v dlaních sevřel jeho tvář, políbil ho, a pak se pousmál.
„Promiň. Vůbec jsme se nezeptal na to, jak to cítíš ty. Jestli by to nevadilo tobě. A máš pravdu. Lory bude stejně v Kanadě a Chris v Oaklandu. Takže bude nejspíš jedno, jestli zůstaneme tady nebo v New Yorku. Vybalím, půjdu udělat něco k jídlu, abych se víc seznámil s Joshuovou kuchyní a zapomeneme na to, že jsem něco řekl, ano? Bylo to ode mě vážně hloupé. Promiň. Ale aspoň jsem při té myšlence úplně zapomněl na nervozitu ze stěhování."
Zasmál se, ještě jednou jsem ho políbil, a pak vstal, abych vybalil i ten zbytek věcí.
Vážně by se mi v Sacramentu líbilo.
Bylo to menší město, klidnější, pěknější, i když na můj vkus trochu horko, ale nemůžu myslet jen na sebe.
Během vybalování jsem mluvil o Joshuově domě, o tom, jak bych se v něm sám určitě ztratil, taky jak jsem rád, že se konečně usmířili, a že jim to spolu sluší a vážně se k sobě hodí, a hlavně, že dneska budeme mít aspoň chvilku klidu.
Taky jsem přemýšlel, že bych mohl Chrisovi udělat nějakou čokoládovou dobrotu, protože se trápil tím, co se děje u něj doma v Kanadě, a já ho chtěl aspoň malinko povzbudit.
„A pro tebe budu mít nějakou odměnu večer," přistoupil jsem ke Ximu, když jsem vybalil, objal ho a začervenal se.
Miloval jsem Xiho snad čím dál víc a nikdy bych neudělal nic proti jeho vůli.
Xi-Wang
Li-Wei a jeho ohledy na ostatní… To je prostě on.
Nechal jsem ho, když si řekl svoje a víc se k tomu nevracel. Bylo potřeba vybalit, dokončit úklid, abychom Joshovi nepřekáželi se svými věcmi.
Když se pak Li-Wei sebral a šel do kuchyně něco uvařit a Chris se k němu přidal, já zamířil do pracovny, kterou Joshua s Thomasem upravili tak, abychom měli každý svůj prostor, a začali jsme postupně vybalovat i věci k práci.
Viděl jsem na Joshovi, jak si trochu smutně prohlíží složky, a všechno, co jsme k tomu měli. Věděl jsem, že ho trápí to, že je z případu stažený. Ale nikdo jsme mu neřekli, že je to jen dočasně. Musí se dát nejdříve do pořádku, a pak už je na Markovi, kdy mu oznámí že může zase začít pracovat.
Když jsme už měli všechno tak zhruba povytahované a uložené, a byly odnesené i krabice, z kuchyně to už začalo pěkně vonět, a dokonce se z tama ozýval smích Liho a Chrise. Nejspíš Li-Wei učil Chrise něco vařit a náramně se u toho bavili.
Byl to fajn den, akorát jediný Mark musel odjet na stanici, ale říkal, že do druhé hodiny by se měl vrátit. A já chtěl Limu ten den ještě více zpříjemnit.
Vzal jsem svůj notebook a došel za klukama do kuchyně.
Položil jsem ho otevřený na stůl, pak jsem došel k Limu, chytl ho za ruku a dovedl ho k židli, na kterou jsem ho hned posadil. Sám jsem si sedl naproti němu a zadíval se mu do očí.
„Li-Wei, ptal jsem se tě nahoře, jestli tu chceš opravdu zůstat. Ale neodpověděl jsi mi. Podle toho, jak ses odpovědi vyhýbal, tak je mi to jasné. Není ti jedno, jestli budeme tady nebo v New Yorku,“ pootočil jsem na moment hlavu k Chrisovi, který se zarazil při vyslovení New York.
Usmál jsem se na něj a pak se vrátil k Limu.
„Víš, s největší pravděpodobností tu po vyřešení případu zůstanu. Mark mi navrhl, že bych mohl pracovat u nich na vraždách. Chtěl jsem to s tebou ještě probrat, a tak nějak jsem doufal, že bys tu mohl chtít zůstat, a tvoje otázka mi to potvrdila. A tak jsem už tak trochu pátral… Podívej…“
Otočil jsem Liho ke stolu a přisunul k němu notebook, kde na monitoru byly tři inzeráty na domy, které jsem vybral, pokud bychom tu opravdu zůstali.
Li-Wei
Doufal jsem, že se s Chrisem budu dál vídat, i když se vrátíme zpátky do New Yorku, protože mi během té chvíle opravdu skutečně přirostl k srdci.
Když se ke mně přidal u vaření, zatím co chlapi si šli udělat pořádek v pracovně, asi po půl hodině mě už bolelo od smíchu břicho. A byl jsem rád, že i Chris se zasmál, i když měl nejspíš pořád starosti.
Uvařili jsme něco čínského a něco klasicky amerického, a v duchu už vytvářel zákusek pro Chrise.
Když se pak vrátil Xi, chytl mě za ruku a posadil na židli, zmateně jsem se na něj podíval.
Myslel jsem si, že už je to vyřešené, a že se o tom už nebudeme bavit, takže když Xi řekl, že tu nejspíš i po vyřešení případu zůstane, a pak mi na notebooku ukázal tři domy, které vybral a v jednom z nich jsme mohli bydlet, trochu nechápavě jsem zamrkal.
Zůstal jsem zaraženě sedět, nejspíš i s otevřenou pusou, a vyjeveně zíral na Xiho, občas na notebook nebo na Chrise.
„To je dobrý výběr, jsou hezké. O nějakém takovém jsem taky pro mě a Chrise uvažoval. Musíme si tady taky koupit dům, když tu teď Chris otevřel obchod,“ zabručel mi najednou za zády Jaden, až jsem nadskočil.
A to mě probralo. Okamžitě jsem se rozbulel a vrhl se Ximu kolem krku, až jsem ho málem i s židlí povalil na zem.
„Xi-Wangu!" zavzlykal jsem hlasitě. „Strašně… tě miluju… jsi ten nejlepší muž… na světě!"
Tvář jsem mu máčel svými slzami, když jsem ho celého opusinkoval, a nejspíš bych mu zasoplil i triko, kdyby mi Chris nepodal kapesník.
Je mi jedno, že nebudu mít kroužek na prstě, že nepodepíšu papír, který by mě a Xiho svázal, nejdůležitější pro mě bylo, že budeme spolu.
Když jsem se vysmrkal, ještě jednou jsem pevně Xiho objal, políbil ho, i přesto, že jsem byl rudý až za ušima, a pak se otočil k notebooku.
„A tobě? Který by se líbil tobě?"
Xi-Wang
Trochu jsem se obával toho, jak Li-Wei zareaguje na to, že bych tu chtěl zůstat a pracovat na vraždách. A hlavně když se zarazil a jen zíral střídavě na mě a na Chrise a na notebook.
Ale když Jaden promluvil, Li se vzpamatoval, a já měl co dělat, abych ho zachytil a nespadli na zem.
Když se konečně trochu uklidnil, a zeptal se mně, který se mi nejvíc líbí, pokrčil jsem rameny.
Postupně jsem mu ukazoval podrobnosti k jednotlivým domům, a říkal, jaký má, co za výhodu.
Ale v duchu jsem nejspíš měl vybráno. Byl o druhou ulici dál od této, kde jsme teď byli, a taky měl velkou zahradu. Byl sice větší, ale přízemní, takže pro Liho lepší, že by nemusel chodit do patra. A byly tam čtyři pokoje a hala, ve které bychom měli něco jako obývák, spojený s kuchyní. A hlavně… prostorná zahrada. A to by bylo fajn pro psa, o kterém jsem chtěl Limu taky říct, jen jsem mu to nemohl naservírovat hned, ale počká si až na pátou hodinu, kdy jsem domluvený, že pojedu na stanici.
A tak, když jsem ukázal pak na ten, který jsem si vybral, a Li spokojeně přikývl, byl jsem moc rád.
Chris
Byl jsem strašně naštvaný. Nejen že jsou tady tyhle problémy se Shengem, ale ještě v Kanadě…
To bylo na mě už docela dost, a chtěl jsem okamžitě do Edmontonu odletět, abych byl při ruce a měl hned z první ruky všechno, co se dělo a co se ještě bude dít.
Až na Joshovy narozeniny, kdy jsem na chvíli vypnul, jsem byl buď na počítači, nebo na telefonu a zjišťoval kde co. A tak mi i uteklo, kdy se kluci domluvili na stěhování. A byl jsem tak trochu v šoku, když jsme najednou začali balit.
Ale nebyl jsem proti, i když jsem s balením moc nepomohl.
Li-Wei, když měl vybalené věci, mi pak navrhl, abych s ním šel uvařit oběd. Čas pokročil, a začínali jsme mít už hlad. A když mi skoro vyrval telefon z ruky, souhlasil jsem. A byl jsem nakonec rád, protože moje kuchařské umění Liho znovu pobavilo, a nasmáli jsme se tak, že se přišel na nás podívat i Josh, co se děje.
Když potom vešel Jaden s notebookem a přitáhl si Liho k sobě, otočil jsem se ke sporáku, abych pohlídal to, co jsme právě dodělávali. Ale jedním uchem jsem naslouchal, a když jsem zaslechl, že by se měli stěhovat zpátky do New Yorku, zapomněl jsem na celé vaření a otočil se na ně se staženým žaludkem.
Tak daleko…
To bylo první, co mě napadlo.
Ale potom…
Nechápavě jsem hleděl na Jadena, který se tu najednou objevil, a pronesl něco to tom, že chce taky koupit tady v Sacramentu dům.
„To… to jako vážně?“ rychle jsem k němu došel a popadl ho za rukáv. „Vážně koupíme dům tady? Já… Peníze nejsou problém… to ne, ale vážně ti to nebude vadit? Oakland není zas tak daleko…“
Křečovitě jsem v jedné ruce držel vařečku, v druhé Jadenův rukáv, sotva jsem dýchal, a s očekáváním odpovědi a tichým přáním, aby tomu tak opravdu bylo, jsem hleděl do jeho očí.
Jaden
Něco o tom, že Xi-Wang chce v Sacramentu koupit dům a zabydlet se tu, jsem si domyslel z jeho řeči, když jsme spolu vybírali psa pro Li-Weie.
Docela hodně v mých očích stoupl, a tak trochu mě napadlo, že mu nabídnu práci u sebe.
Sice chtěl vraždy a snad mu něco nabídl už Mark, ale u mě by měl volnější ruce a mohl by dělat podle potřeby.
I když jsem měl základnu v Oaklandu, nikdy neuškodilo rozšířit si obzory, kromě toho, tady je určitě víc práce než u nás.
A mohl by tak být třeba víc i s Li-Weiem.
Nejspíš to nechtěl nikomu říct, ale všiml jsem si, že od chvíle, kdy byl vystaven tlaku na přehlídce, se častěji pokoušel zaostřit a přivíral oči, i když měl brýle nebo čočky.
Měl jsem v plánu si s ním o tom při nejbližší příležitosti promluvit, případně s ním sám zajet na nějakou kontrolu, protože se nejspíš bál to Ximu říct.
Ne, snad proto z obavy jeho reakce, ale jak jsem měl tu možnost ho za tu dobu poznat, tak nejspíš kvůli tomu, že nechtěl Xi-Wangovi přidělávat starosti.
Musel jsem se pousmát na reakcí Li-Weie a hned vzápětí jsem čelil nechápavému Chrisovu pohledu.
„No," mlaskl jsem, Chrise objal a stáhl ho na sebe. „Mělo to být sice překvapení, ale když už…
Uvažoval jsem o tom od chvíle, kdy jsi řekl, že tu otevřeš obchod. Jak tě znám, byl bys tu každou chvíli a moc se mi nelíbilo, že bys přespával v hotelu, nebo teď případně u některého z kluků, protože taky mají svoje. Navíc, kdybych tě přijel navštívit ještě i já s Jasperem, jen bysme překáželi. Chtěl jsem ti to říct hned v hotelu, jenže když tě Sheng napadl, a pak se to všechno semlelo, úplně jsem na to zapomněl. Každopádně ale záleží na tobě. Něco jsem už vybral, asi tři bloky odsud, trochu menší než ten, ve kterém jsme teď byli, ale s mnohem větší zahradou a bazénem. Navíc jsem si říkal, že bych rozšířil i své pole působnosti a mohl částečně pracovat i tady. Je to velké město a o práci tu nebude nouze, i když nás tu bude o jednoho nebo dva víc. A taky… Pokud budeš mít úspěch, jakože o tom nepochybuju, nejspíš si tu za chvilku otevřeš druhý obchod. Takže… No, klidně bysme tu mohli zůstat natrvalo a do Oaklandu jen dojíždět podle potřeby."
Políbil jsem Chrise, pomačkal jeho dokonalý zadeček a trochu se o něj otřel.
„Mimochodem, s tou vařečkou jsi vážně sexy. Nejspíš ti pořídím nějakou sexy zástěrku, ve které mi něco uvaříš. Samozřejmě pod tou zástěrkou budeš úplně nahý," zabručel jsem, a pak se zakřenil, když jsem uviděl, jak Li-Weimu zrudly i uši a rychle schoval obličej na Xi-Wangovu hruď.
„Každopádně, Xi-Wangu. Chtěl bych s tebou o něčem mluvit," otočil jsem se na Wanga a trochu zvážněl.
Chris
Myslím, že červený nebyl jen Li, ale i já.
Přitiskl jsem se víc na Jadena, a stoupl si na špičky, abych ho mohl políbit.
„Hned po obědě půjdeme s Lorym nějakou zástěrku vybrat,“ zašeptal jsem mu tiše do ucha a znovu ho políbil.
Měl jsem velkou radost, když s koupí domu Jaden přišel taky. Bude to tak opravdu lepší. V San Franciscu mám franšízu, takže tam jezdím přibližně co dva měsíce, v Oaklandu mám velmi dobrého manažera, který obchod vede na jedničku a má hezké obraty, a uvažuji, že i jemu bych to předal jako franšízu. No a tím pádem bych se mohl naplno věnovat obchodu tady v Sacramentu.
Možná bych se tak na Jadena tiskl ještě dlouho, kdyby to za mnou na sporáku nezačalo prskat.
Okamžitě jsem se od Jadena odlepil a běžel ke sporáku.
Li-Wei taky vyskočil na nohy, aby mi pomohl.
„Budeme za deset minut obědvat, takže můžete zavolat kluky,“ ještě jsem houknul na ty dva, a už si jich víc nevšímal.
Ještě jsem drcnul bokem do Li-Wei, a usmál se na něj.
Byl jsem opravdu moc šťastný. Teda, byl bych, kdyby bylo všechno v pohodě i v Kanadě. Ale věřil jsem tomu, že i když mě to bude stát nějakou chvíli nervy, že se to vyřeší.
Jen do té Kanady nejspíš budu muset odjet na mimořádné zasedání s akcionáři. Už jsem měl i datum, a bylo potřeba, abych tam byl. Ale nechtěl jsem Li-Wei teď kazit radost, a do odjezdu mi ještě zbývaly dva týdny.
A dneska… jo, dneska půjdu s Lorym a Li-Wei vybrat nějakou tu zástěrku, jak jsem Jadenovi slíbil.
A taky jsem o tom hned Xi-Wanga informoval.
„No, rád bych ho s tebou pustil,“ rozpačitě se poškrábal ve svých krátkých vlasech. „Ale potřebuji se s Li-Wei podívat na ten dům. Mám na pátou domluvenou schůzku. Ale i tak nemůžete s Lorym jet sami. Musíte mít doprovod. To je ti snad jasné…“
„Jsem doma!“ přerušil mou úvahu Mark, který právě vešel do domu a hned ode dveří se hlásil. „A jak cítím, tak akorát včas. Mám hlad jako vlk…“
Joshua
Než jsem se nadál, byl jsem to najednou já, kdo měl barák plný lidí. A nejen jich. Jasper si dal nejspíš za úkol Toda dostat do kondičky, protože ho hned začal prohánět po domě, a pak i po zahradě, a chudáka mi ho bylo na chvilku líto.
Provedl jsem všechny po domě, i když jsem šel trochu nakřivo, protože noční hrátky mi daly víc než zabrat, a když jsem pak chtěl uvařit, přihnal se Li-Wei s Chrisem.
Když jsem je všechny takhle viděl… vůbec by nikdo neřekl, co se tu ještě včera odehrálo.
Pomohl jsem pak klukům vybalit jejich věci v pracovně, a trochu posmutněl.
Bylo mi líto, že mi ten případ Mark vzal, ale měl na to právo a já mu do toho mluvit nebudu.
Přesto jsem se snažil nenápadně nakukovat, co zjistili a co už mají, nebo nemají, a na napadlo mě, že jsem asi na něco důležitého zapomněl, ale to už Xi-Wang odešel do kuchyně a chvíli po něm i Jaden.
Když jsem s Thomasem osaměl, otočil jsem se k němu, krátce se na něj přitiskl a políbil ho.
„Miluju tě," zašeptal jsem, usmál se, a pak se vydal za ostatníma do kuchyně.
Přicházel jsem zrovna ve chvíli, kdy všichni řešili bydlení, a taky zástěrku.
Zasmál jsem se a křikl na Thomase, zatím co Jaden odběhl pro Nolana a Loryho, kteří byli u sebe v ložnici a vybalovali Loryho salon.
„Rád bych se nabídl, že vás odvezu, ale…" pokrčil jsem rameny a ukázal na nohu.
„Já chci něco probrat s Xi-Wangem, navíc kdybych jel, nebylo by to pro mě překvapení," ozval se za mnou Jaden a ušklíbl se.
„O co jde?" zeptal se Nolan, když s Lorym taky vešli zároveň s Thomasem a Markem.
Když jim Jaden ve stručnosti řekl, co se tu odehrálo, včetně nákupu zástěrky, kterou vylíčil docela barvitě, až jsem se bál, že to hlavně s Li-Weiem sekne, jak byl rudější než Chris, Lory se hned k Jadenovi přidal, až jsem si musel odkašlat a přerušit je, protože jinak by se nám to tu zvrtlo v hotové orgie.
„Napřed se najíme, a pak to vyřešíme. A možná nakonec pojedu taky. Abych si vybral něco speciálního," zakřenil jsem se na Marka s Thomasem.
Mark
Původně jsem do práce jet neměl, ale Clarkson si mě zavolal, protože chtěl něco urgentně dořešit. Sice řekl na krátkou schůzku, ale jak jsem ho znal, určitě se to protáhne. A tak jsem klukům raději řekl, že přijedu až kolem druhé.
U Clarksona jsme probrali, co bylo potřeba, a ještě jsem ho informoval o stěhování Li-Wei a Xi-Wanga, společně s ostatními. Domluvili jsme se, což jsem sám navrhoval a Clarkson souhlasil, že o tom stěhování nebudeme nikde nikoho informovat, a necháme všechny přitom, že Xi a Li v tom domě zůstali. Bylo to i pro jejich a ostatních bezpečí.
A taky jsme pořád nevěděli, jestli máme mezi svými práskače, někoho, kdo by mohl dávat Shengovi echo. Věděl jsem, že mí kluci to nejsou, na ně byl spoleh. Ale mohl to být kdokoliv jiný, i z řadových policistů, kteří třeba byli zapojeni jako hlídky a podobně. A to stačilo…
Když jsem se vracel domů, automaticky jsem chtěl vlézt do svého baráku. Ale pak jsem si uvědomil, že jsou všichni u Joshuy. Tak jsem se jen rychle zaběhl převléct do něčeho pohodlnějšího, abych nebyl v obleku, a pak už přes ulici spěchal k Joshovi.
Jen, co jsem otevřel dveře, přivítala mě nádherná vůně a můj žaludek na to okamžitě zareagoval.
Hned jsem se nahrnul do kuchyně a usadil se na své místo u stolu, který se musel roztáhnout, abychom se k němu všichni vešli.
„Jedete nakupovat?“ pohlédl jsem na ostatní, když jsem si naložil na talíři od všeho trochu, protože to všechno vypadalo moc chutně. „Proč ne, pro dnešek máte všichni volno. Ale i tak opravdu bude potřeba, abyste měli někoho za zády a nikomu teď nemůžu říct. Takže pojedu s vámi, a když s námi bude i Nolan, tak si myslím, že bychom to mohli zvládnout. A vy,“ otočil jsem se na Thomase a Jadena, „prostě budete čekat doma.“
Ještě jsem se na ně hezky usmál, spokojený, jak dobře jsem to vymyslel, a pak jsem jim ještě vysvětlil, proč teď nebudou mít nikoho na hlídání, kromě nás.
A docela jsem se na to nakupování už i těšil. Možná by nebylo špatné, kdybych si vybral něco i já sám...
Joshua
Musel jsem se pousmát nad tím, jak byl Mark hned se vším hotový, sotva se přihnal a začal se ládovat.
Hleděl jsem na něj, jak na svatý obrázek, dokud do mě Jaden nestrčil a neřekl mi, ať si utřu bradu, že slintám.
Jen jsem se naježil jako Tod, který přiběhl ze zahrady a vypadal, že každou chvíli vypustí duši, zatím co Jasper vypadal obrovsky spokojeně. Když si ale chtěl zabrat Todovo místo na spaní, dostal facku a raději Todovi ustoupil. Sám si lehl vedle něj a zase se zvedli ve chvíli, kdy jim Jaden donesl misky se žrádlem.
O hodinu později jsme já, Nolan, Mark, Lory a Chris, vyrazili nakupovat, zatímco Xi-Wang a Li-Wei měli naplánovanou prohlídku domu.
Thomas a Jaden museli zůstat sami, ale nepochyboval jsem, že si zábavu najdou.
Jak jsem předpokládal, po příjezdu do obchoďáku hned Lory sebejistě zamířil do krámku se sexuálními pomůckami.
„Hmmm… možná bys mohl zatím koupit něco na jídlo, Marku? Nebo něco pro sebe?" obrátil jsem se na Marka a usmál se na něj. „Chci vás totiž s Thomasem překvapit."
Dodal jsem o něco tišeji, když jsem se o něj nepatrně opřel.
Chris
Docela jsem se těšil na to nakupování, i když jsem nevěděl, jestli to dám. Sice už pár věcí doma mám, ale něco mi koupil Lory a něco jsem si vybral sám, ale přes e-shop. To nebylo tak strašný. Ale teď budu přímo v sexshopu…
Styděl jsem se, ale když jsem viděl, jak Lory suverénně vešel dovnitř, aniž by se nad něčím pozastavil, a Joshua vyhodil Marka, aby si šel něco koupit někam jinam, řekl jsem si, že to dám.
Zhluboka jsem se nadechl, a i když jsem měl nohy jak z olova, za asistence Nolana a Joshuy, kteří mě dovnitř doslova dostrkali, jsem vešel rudý až na zadku.
Jediné, co jsem zvládl, tak bylo pozdravit. A to ani nevím, jestli mi bylo rozumět, jak jsem to jen zamumlal, jako by i ten pozdrav byl nějaká sprosťárna, kterou občas Jadenovi říkám.
Jen jsem stál, křečovitě držel Nolana a rozhlížel se kolem sebe.
Bylo tady tolik věcí, že jsem nestačil zírat. A nevěděl jsem, na co se mám podívat jako první.
Spíš jsem se styděl k něčemu přijít a vzít to do ruky, abych si to mohl prohlédnout. Ale když jsme se s Nolanem pošoupli kousek, abychom nestáli uprostřed, málem mě omylo, když jsem uviděl umně skrytý koutek, kde se objevily věci na BDSM.
Tak to už jsem byl vážně v háji a měl jsem nutkání odsud utéct…
Ještě že tu nebyl Jaden. Jak ho znám, nejspíš by mě hned zatáhl někam do kouta a chtěl něco z těch věcí vyzkoušet.
Jak si, kruci, mám vybrat zástěrku, když je tady tolik věcí, které mě naprosto zbavily slov?
Joshua
Sice jsem už ve zdejším sexshopu byl, ale je to nějaký ten rok zpátky, a o té doby tu přibylo poměrně dost věcí.
Na chvilku jsem zapomněl i na ostatní, když jsem se zastavil u koutku BDSM, stejně jako Nolan s Chrisem, který se ho křečovitě držel.
Jen Lory už pobíhal po obchodě a vybíral všechno možné.
Mrkl jsem na Nolana, který se usmíval a s láskou se na Loryho díval.
„Chrisi, Nolane, zástěrky a oblečky jsou vzadu na druhé straně. Určitě si tam něco vybereš," pošoupl jsem je nenápadně pryč, abych mohl obdivovat to, co jsem chtěl už dávno vyzkoušet.
„Mohu vám poradit, pane?" přistoupil ke mně mladý prodavač, který se ani nemusel snažit zakrývat to, že je gay.
„No, myslím, že si vezmu tohle a tohle," rozhodl jsem se hned z fleku a ukázal na kolíčky na bradavky a bičík s třásněmi z kůže.
Už jen představa, co všechno se s tím dá dělat mě rozechvěla a já neodolal, abych bičík nevyfotil, nepřipsal k němu poznámku, že chci dneska dostat výprask a poslal ji Thomasovi a Markovi.
„Pokud vám můžu doporučit, zkuste tohle," ukázal mi prodavač na něco, co vypadalo jako kombinace škrabky a ruky s nehty.
Mělo to silnější rukojeť, která se větvila jako prak a mezi rameny byly čtyři hrotíky podobné nehtům, které držely při sobě.
„Co to je?
„To je naše novinka, vibrační škrabka. Nastavte paži."
Když jsem to udělal, něco na rukojeti zmáčkl, a když mi pak těmi nehty přejel po ruce, myslel jsem, že se rozpustím na místě.
„Bože!" vydechl jsem.
„Jo," mlaskl spokojeně prodavač.
„A představte si, jaký účinek to má tam dole," spiklenecky na mě mrkl.
Nakonec jsem k těm třem věcem přibral ještě dvou ramenný vibrátor, který je prý výborný na roztahování dírky, novou zástěru, vibrační kuličky, několik gelů a sadu análních kolíků.
Lory byl mým výběrem nadšen, zatímco Chris vypadal, že každou chvíli omdlí, když nakonec Lory nakoupil za něj, a to nejen zástěru, ale přidal i pár zajímavých hračiček. K tomu všemu Lory vybral i pár věcí pro Li-Weie, aby se prý necítil ochuzen, a když jsme vycházeli, každý jsme nesli minimálně jednu velkou tašku nacpanou k prasknutí.
Chris
Kdyby se mnou Lory nebyl, nejspíš bych odešel, aniž bych něco koupil. Ale on to nakonec vyřešil sám.
„Tady, ještě ti ji trochu upravím,“ roztáhl zástěrku na pult a pak se ke mně naklonil, aby mi mohl pošeptat do ucha, že v tom jednom místě to rozstřihne, obšije, a budu tam mít otvor na penis.
Takže kromě zadečku, budu mít pěkně prostor i pro mou chloubu, aby prý Jaden viděl, jak moc po něm toužím.
A já myslel v tu chvíli, že se vážně propadnu do země.
Když jsme vycházeli ze sexshopu, měl jsem pocit, že se na nás každý dívá. Bylo mi tak horko, že mi pot stékal až do trenek a tašku jsem mačkal pod paží, aby z toho nebylo nic vidět.
Ještě jsme si řekli, že bychom se podívali za Markem, protože mu to nějak trvá.
Našli jsme ho v obchodě se značkovými obleky, a podle všeho zkoušel už asi desátý a prodavačka kolem něj běhala, a dívala se na něj jako na svatý obrázek.
Když už jsme tu vešli, nakonec jsem si taky koupil oblek a pár košil, protože jsem tu neměl moc věcí, a ve vedlejším obchodě nějaké rifle, trika a lehkou mikinu, která se mi moc líbila. A taky jsem přikoupil pár kousků oblečení i pro Jadena, aby nemusel měnit pořád čtyři trika.
Nakonec jsem musel uznat, že to byl fajn den. Odpočinul jsem si, na chvíli jsem přestal myslet na starosti s firmou, a už jsem se i začínal těšit na to, až Jadenovi ukážu, co všechno jsem nakoupil.
Ještě štěstí, že jsme jeli dvěma auty, protože jsme nakonec ještě nakoupili zásoby jídla, už jen proto, že nás teď bylo víc, a Josh toho za poslední dobu, kromě hotovek, moc nenakoupil.
Joshua
Nakonec jsme celkovým nakupováním strávili něco přes tři hodiny. Kluci si taky vybrali oblečení, já pomohl Markovi s obleky a dal prodavačce jasně najevo, že se má dívat jinam, sám jsem si taky něco vybral, nakoupilo se ještě jídlo, a navíc jsem se stavil do lékárny.
Doma jsem se svalil v obýváku do křesla a nechal vybalování na klucích s omluvou, že si musím odpočinout.
Aspoň se Mark může podívat, co jsem nakoupil za hračky.
„Jsi v pohodě?" opřel se o futra Jaden a zkoumavě si mě přeměřil, když jsem si z popálené nohy sundával speciální návlek.
„Jo," vydechl jsem a zkusmo zahýbal prsty na noze.
Šlo to pořád ztuha, ale dělal jsem pokroky. Doktor říkal, že ještě tak čtrnáct dní, než se na nohu dokážu aspoň postavit, ale v nejbližší budoucnosti ať zapomenu na nějaké běhání.
Ucho už mi překrývala jen náplast, nehty už začaly pomalu dorůstat a prsty jsem tak měl ovázané spíš jen proto, abych si je zbytečně neporanil, jizva na tváři byla nepatrná, stejně jako modřiny a podlitiny na těle.
„Jen si připadám… zbytečný…" povzdechl jsem si, jak mě na moment zaplavila deprese z toho, čeho jsem se obával nejvíc.
Pokud budu k ničemu, můžu si tak akorát sednout za stůl a dělat Thomasovi sekretářku.
„To si nemyslím. Chceš něco přinést?"
„No, jestli bys mohl Thomasovi nebo Markovi říct, aby mi přinesli mastičku, co mám v nočním stolku u postele?"
Když Jaden odešel, opřel jsem se v křesle a zavřel oči.
Nechtěl jsem se utápět v depresi, když byl dneska tak pohodový den, jen jsem pocítil smutek a strach z toho, že ostatním už prostě nebudu stačit.
