Hiroki
Docela jsem se nakonec začal bavit tím, jak Mari reagoval, i když sám jsem měl co dělat, abych zůstal klidný.
Když jsem ucítil jeho prsty na své noze, cuknul jsem sebou, jak to trochu zabolelo. Ale jeho ruka byla tak blízko mého rozkroku, že se mi hned postavily chloupky, jak mi přeběhl mráz po zádech.
Už ani já nebyl zcela klidný, ale zatím se mi to dařilo skrývat. Aspoň jsem si to myslel...
Když se Suki zeptala, jestli zůstanu, zaváhal jsem.
„Rád,“ odpověděl jsem s úsměvem.
Ale po té malé chvilce ticha, jsem se nakonec poklonil a chytl Mariho za ruku.
„Ale nejdříve půjdu uložit svého muže. Je opravdu hodně unavený.“
Omluvně jsem se na všechny usmál, i na Yoshiho, kterému se jen hýbaly čelisti, jak nejspíš skřípal svými zuby, a pak jsem i s Marim vyšel z jídelny ven.
Vedl jsem ho přímo do svého pokoje, který teď po dobu návštěvy budeme obývat společně...
Marice
Tak uložit muže? Zajímavé….
Usmál jsem se na Yoshiho a provokativně zavrčel, když jsem viděl, jak mu to je proti srsti. Stejně se mu nejmíň na tom všem líbí, že je s mužem, a ne s dívkou.
„Tak uložit mě jdeš, jo?“ přitáhl jsem si hned na chodbě Hirokiho k sobě a vzrušeně mu zamručel do ucha.
„A jen to?“ olízl jsem mu pomalu ucho, a nakonec mírně skousl.
Hned, co jsme se ocitli v pokoji, kam mě zavedl, zavřel jsem dveře a rozhlídl se, kde je postel. Shodil jsem plášť a rozepnul si halenu ve chvíli, kdy jsem si stáhl i boty a svalil se na matraci.
„Hiro… Svlíkni se přede mnou,“ díval jsem se na něj a jemně vrčel, jak jsem ho lákal.
Hiroki
Díval jsem se na Mariho, jak se svléká a jen v kalhotech se uložil na postel.
Byl to pěkný pohled na jeho svalnaté ruce a hruď, pevné břicho...
Ale ve chvíli, kdy řekl svůj požadavek, málem se mi zastavilo srdce. Tělem mi projel tak divný pocit, že jsem málem zalapal po vzduchu. Okamžitě jsem pocítil napětí a dech se mi výrazně zkrátil.
Mám se sám před ním svléct?
Už jen ta představa mě dostávala do kolen a po tváři se mi rozlil ruměnec. Ruce mi cukly, ale ještě jsem se na moment zastavil a podíval se na Mariho, jestli to myslí vážně.
Ale on se ani nehnul, nic neříkal, a jen se na mě díval svým chtivým pohledem a lákal mě svým tichým vrčením...
Znovu jsem zvedl ruce a stáhl jsem ze sebe dlouhou vestu, která se tiše poskládala na zem. Vyzul jsem si topánky, abych vzápětí zasunul ruce pod dlouhou halenu, která mi sahala těsně nad kolena a její šněrování bylo jen volně stáhnuté, aby mě neškrtila. Rozvázal jsem si kalhoty a spustil je dolů.
Ruce se mi třásly, byl jsem nervózní, a zároveň mě to celé vzrušovalo. Po celou dobu jsem se díval na Mariho...
Už jen ta halena skrývala mé tělo... Pomalu jsem zatáhl za tkanici, aby se povolilo šněrování. Halena mi sklouzla z jednoho ramene, ale víc jsem to už nedával. Zamrznul jsem uprostřed pohybu...
„Mari...“ vydechl jsem tiše svou touhu směrem k mému milovanému.
Marice
Líbilo se mi na něj dívat. To, jak se pomalu odhaloval, ale přitom se chvěl. Jsem z něj pořád stejně vzrušený, a to může dělat, co chce, je nádherný.
„Oooo… Pojď sem,“ posadil jsem se a přitáhl ho k sobě, ale nechal jsem ho stát.
Pomalu jsem mu stahoval košili dolů, a přitom líbal jeho krk… Ruce… Ramena… Hruď… Bradavky jsem požmoulal v ústech, a přitom v ruce jemně protáhl jeho rostoucí penis.
„Copak bys chtěl Hiro?“ zavrčel jsem u jeho krku, než jsem ho do něj kousl a na moment vsál do úst kůži.
Hiroki
Skoro jsem nedýchal, když halena klouzala po mém těle dolů a stavělo mi to po cestě všechny chloupky, jak mnou probíhalo to mrazivé vzrušení. Nebylo divu, že se i můj penis začal probouzet, když se mi tělem krev rozproudila tak rychle, že se tlačila i tam...
Vážně jsem se chvěl a nedokázal se ovládnout. Nedokázal jsem to zastavit. A když jsem na sobě pocítil i jeho ruce a ústa, málem jsem šel k zemi, jak se mi podlomily kolena. Na poslední chvíli jsem se ho chytil kolem krku.
Prudce jsem vydechl, po jeho útoku na můj krk.
„Ne... neptej se...“ zakňoural jsem nešťastně.
Chytl jsem ho za ruku a potáhl ji dozadu, kde jsem mu prsty zasunul do rýhy, až se dotýkal mého roztouženého vstupu.
„Neptej se...“ hlesl jsem ještě jednou a přitiskl své rty na jeho.
Marice
„Jooo… Nebudu, vezmu si to,“ usmál jsem se a na zkoušku a pozvání, jsem hned jeden prst zasunul hezky dovnitř.
Ani jsem netušil, že to bude takhle hezky klouzat, ale šlo to tam samo, jak kdybychom to dělali před chvílí, a ne před pár hodinami. Pevněji jsem ho chytil a strhl sebou na postel.
„Svádíš mě neskutečně… ani nevíš, jak moc tě miluji. Nevěřím tomu, že dneska ještě někam půjdeš, protože…“ provokativně jsem mu olízl krk a prsty mu přejel po penisu.
Hezky jsem mu ho protahoval v ruce, a přitom mu přitáhl jeho nohy k tělu, aby se mi hezky ukázala jeho pulzující dírka, která mě lákala dovnitř. Tentokrát to ale mělo být jinak… občas ho potrápit prostě není na škodu.
Jazykem jsem mu podráždil vstup a prstem mu vjel dovnitř. S polibky jsem se sunul výš, než jsem vsál do úst jeho penis. Jen špičku, ale přesto mě bavilo, jak se hezky pode mnou svíjel. Slyšet jeho hlas a to teplo, co od něj vycházelo, mě dostávalo do pořádného rauše. Zasunul jsem druhý prst a pomalu ho tím roztahoval, abych mohl co nejdřív dovnitř.
Hiroki
Já ho svádím? A co dělal celou dobu on? Měl jsem co dělat, abych se držel už tam na večeři...
Prudce jsem vydechl, když jsme dopadli na postel. Svým jazykem a pak prsty mě vydráždil na maximum, že jsem skoro skučel, aby si mě už konečně vzal.
Toužil jsem po tom vyplnění. Tak moc jsem to chtěl, že mi ani ty prsty nestačily. Chtěl jsem cítit tu správnou plnost, která rozechvěje mé tělo natolik, že se přestanu ovládat.
Propínal jsem se proti němu, jak moc příjemné to bylo. A když se dotkl té části uvnitř mě, která mě málem poslala do mdlob, zatnul jsem drápy do jeho ramen.
„Mari...“ zavrčel jsem, ale pak už z mého hrdla vycházely jen vzdechy, které se stupňovaly a přecházely ve sténání propletené vrčením.
„Mari!“ vykřikl jsem v jeden moment, kdy se to už nedalo.
Odstrčil jsem ho, až jsem syknul, když jeho prsty vyjely ven. Protočil jsem se pod ním, hned se zvedl na kolena a vypnul proti němu zadeček.
„Vezmi si mě, prosím,“ zakňoural jsem a zabořil hlavu do polštáře, abych v něm ztlumil mé roztoužené sténání.
Marice
Tak tohle jsem nečekal… Až moc mě vydráždil, a ještě se nastavil způsobem, kterému jsem nemohl odolat ani náhodou.
Jednou rukou jsem mu obejmul penis a druhou pevně sevřel jeho bok. Měl jsem úd tak tvrdý, že se stačilo jen nastavit a on sám vjel dovnitř jako po másle. Trochu se mi zatmělo před očima z toho fantastického pocitu, jak mě mírně sevřel a jeho stěny se o mě otíraly. Trochu jsem povyjel, ale znovu přirazil, až se trochu převážil dopředu.
„Hiro… Jo… Miluji… Tě,“ zavrčel jsem mu do ucha, než jsem si ho začal brát tak, jak mi moje zvířecí stránka říkala.
Byl jsem jak smyslů zbavený, když jsem do něj zajížděl a vyjížděl. Vše se ve mně svíralo a ten blažený pocit se dral napovrch. V jedné chvíli jsem drápy zatnul do jedné poloviny jeho zadku, a ještě prudčeji si ho narazil na klín. Moje sperma vycházelo v dávkách do jeho nitra a plnilo ho.
Orgasmus mě tak zasáhl, že jsem měl co dělat, abych se ještě udržel na kolenou. Úžasný… Tak dokonalý být v něm.
Hiroki
Chtěl jsem to. Čekal jsem, že si mě Mari vezme, protože i z něj ta touha doslova sálala a zaplňovala celý pokoj.
Ale to, jak do mě prudce najel, mě natolik překvapilo, že jsem nahlas vykřikl a jednou rukou se rychle zapřel o pelest postele, abych vydržel jeho vpády a neprošel zdí za postelí.
Bylo to neskutečné. Tak divoké, že jsem měl problém se i nadechnout. Jen hlasité steny, podle jeho přírazů, vycházely z mých úst, když jsem zcela propadal tomu neskutečnému pocitu, který mě zcela odzbrojil, a já byl v Mariho rukách jak hadrová panenka.
Třásl jsem se, když se rychle blížil ten okamžik, na který jsem tak čekal. Nohy mi slábly, a kdyby mě Mari nepřidržoval, nejspíš bych už splynul s matrací.
„Aá...háá... Ma...Marice!“ vykřikl jsem nahlas, když se má první várka rozstříkla na prostěradlo.
Už jsem to nedával. Ztěžka jsem oddechoval, přivíral jsem oči pod tím blahem, které mě úplně odrovnalo, že se mi roztřesené nohy začaly rozjíždět a já pomalu klesal na matraci.
Marice
Svalil jsem se i s ním na matraci, a ještě chvíli v něm byl, než mi ochablo mužství a samo vyjelo ven. Trochu jsem se převalil na bok, ale jen tak, abych na Hirovi nebyl plnou vahou, a on mohl aspoň klidně dýchat.
„Dávám ti chvíli a… Co kdybychom si to dali znovu?“ usmál jsem se a stejně si užíval tenhle skvělý pocit po orgasmu.
Bylo mi fajn… Můj muž tu ležel pode mnou, a jeho tělo se ještě chvělo. Hladil jsem ho po zádech a místy si hrál s jeho vlasy.
„Nos takové oblečení častěji, vážně se mi líbíš, ať nosíš cokoliv, ale… Tohle ještě víc podnítilo moji touhu. Jsi nádherný,“ políbil jsem ho na rameno.
„Co kdybychom se tu zítra prošli? I po království a do města? Zajímá mě, jak to tu vypadá. Co ty na to?“
Hiroki
Vážně jsem se neudržel a rozplácnul jsem se pod Marim jak dlouhý, tak široký. Ještě mnou projel tak zvláštně nádherný pocit, když jsem ho tím v sobě sevřel a já znovu mohl pocítit, jak je velký, jak mě vyplňuje do posledního místečka.
S nelibostí jsem zavrčel, když mě nakonec opustil. Nechal jsem se hladit po zádech a poslouchal, co mi říká. Moc mě to potěšilo. Hřálo mě to u srdce a v duchu děkoval Suki za všechno, co pro mne dneska udělala.
„Nechám si znovu narůst vlasy,“ otočil jsem k Marimu hlavu a políbil ho. „Mám rád, když je mám dlouhé, a mám rád, když si s nimi hraješ.“
Zvedl jsem ruku a trochu si je prohrábnul. Zachytil jsem Mariho ruku a stiskl ji. Velké ruce, ne jak já, který má ruce menší, ale štíhlé a dlouhé prsty jako zloděj.
„Budu rád, když se půjdeme podívat do města. I když jsem tu strávil, kdo ví kolik dní, nedostal jsem se ze zámku Nepustili mě nikam a pořád jsme měl za patami Rena,“ pousmál jsem se.
Teď je to jiné. Teď tu nejsem vězeň, ale host. A navíc, jsem tu s mým mužem, králem lvů...
Už teď se na zítřejší procházku těším.
Marice
Noc byla tak dlouhá, že jsem si ho během té doby vzal ještě asi „pětkrát“. Bavilo mě vidět, jak je zničený natolik, že se není ani schopen pohnout. Ale měl jsem na něj tolik chuť, že se vše spojilo v jednu nekonečnou touhu po jeho těle.
„Dobré ráno,“ usmál jsem se, když konečně otevřel oči.
Držel jsem ho kolem pasu a měl jeho záda přilepená na mou hruď. Samozřejmě jsem měl jako každý den ranní problém. Penis se mi vzdouval a erekce jen rozbouřila moje choutky. Políbil jsem ho na krk a prsty přejel po jeho rozkroku, aby věděl, po čem toužím.
„Tak co? Dovolíš mi to i teď ráno?“ usmál jsem se a promnul mu penis.
Sice jsem cítil, že ještě není úplně vzhůru, ale i tak… Hned po ránu mě vzrušoval.
Hiroki
Nevím, jestli mě chtěl Mari zabít, nebo co, ale byl jsem úplně zničený. Nedokázal jsem už ani zvednout ruku, když se konečně uklidnil, zavřel oči a začal pravidelně oddechovat.
Chvíli jsem se na něj ještě díval. Byl nádherný, a když spal, tak dvakrát tolik. Chtěl jsem ho ještě políbit, ale už jsem se k tomu nedostal. Dokonale uspokojený a unavený jsem nakonec usnul.
Měl jsem pocit, že jsem spal jen pár chvilek, když jsem začal vnímat Mariho doteky.
Ale byl jsem tak strašně unavený, že jsem nebyl ani schopný rozlepit oči. Ale chtěl jsem to pro Mariho udělat. Tak moc ho miluji a vím, že v tomhle období je těžké se udržet v klidu...
„Klidně,“ přetočil jsem se, aby měl přístup k mému zadečku. „Můžeš si mě vzít kdykoliv budeš chtít, i kdybych spal.“
Marice
„Oooo… To by mě nebavilo. Chci, aby sis to užil i ty. I když… Nejspíš jsem to v noci přehnal, že?“ omluvně jsem ho políbil na lopatky.
Polibky jsem sázel na celé jeho tělo, až dolů k tomu pěkně napnutému zadečku. Ihned jsem mu prstem zajel dovnitř a uvítal to vlhko, co tam bylo. Narovnal jsem se a zajel do jeho nitra, jak kdyby to bylo naprosto jednoduché. Nic nedrhlo, ale přesto se stále pěkně kolem mě svíral a dal mi pocit, že tohle je snad nekonečný sex.
„Potom se spolu vykoupeme a nechám donést snídani, aby ses nemusel hýbat až do odpoledne, než půjdeme na procházku. Ale teď… Miluji tě… Moc… Jsi jak moje droga,“ jemně jsem mu poslední slova vrčel do ucha a podmanivě ho vzrušoval, aby se to líbilo o jemu.
Bral jsem si ho opatrně, ale stále s vášní, kterou pro něj mám ve velikých dávkách.
Hiroki
„Přehnal,“ pousmál jsem se. „Ale hezky přehnal...“
Nechal jsem oči zavřené, když mě líbal na zádech. Projíždělo mnou mrazení a při každém dalším polibku se mi stavěly chloupky do pozoru.
Sevřel jsem polštář v ruce, protože se mně postupně začínalo zmocňovat vzrušení. Přicházelo pomalu, postupně, za to však s narůstající intenzitou.
Prudce jsem vydechl, když jsem ucítil jeho prsty ve svém nitru, ale než jsem stačil cokoliv říct, nebo zavrčet, spojil se se mnou. Zasunul ho lehce, hladce, a nemusel mě ani moc nadzvedávat. Ležel jsem na břiše, jen jsem se mírně prohnul v zádech, abych ho cítil v sobě ještě víc, a přinášelo mi to tak ještě větší uspokojení, když jsem cítil každé jeho otření mé stěny a mé místečko rozkoše.
Mé tiché oddechování se měnilo na hlasitější vzdechy s každým jeho dalším pohybem.
Bylo to vážně úžasné. Začínal jsem mu pomalu vycházet vstříc... Zasunul jsem ruku pod sebe a stisknul svou již pevnou erekci.
„Mari... Chci tě cítit ještě víc... lehni si na mě...“ natáhl jsem za sebe druhou ruku, abych ho potáhl na sebe a on na mě mohl dolehnout celým tělem.
Chtěl jsem být pod ním uvězněný a zároveň cítit to neskutečné blaho, které mi poskytoval. Jsem jeho... Jedině on má právě mě takhle hezky trápit...
Marice
„Hiroki…“ zavrčel jsem předtím, než jsem na něj dolehl celou svou vahou.
Kousal jsem ho různě po ramenou s každým nájezdem do jeho zadečku. Užíval jsem si to ještě větší sevření a nemohl se nabažit jeho kůže, kterou jsem neustále opečovával jak zuby, tak i polibky.
„Jooo… To je tak skvělý… Jsi nádherný,“ zavrčel jsem mu do ucha, než jsem zvýšil frekvenci svých přírazů.
Nastupující orgasmus mě naprosto odrovnal, protože jen ty malé pohyby, kdy jsem vyjížděl jen o kousek, byly i to silnější, když se Hirovi stěny natěsno stahovaly kolem mé erekce a dávaly naprostou rozkoš mému tělu. Horko zaplavilo vše uvnitř mě, když jsem ho začal plnit. Ranní problém byl zažehnán, protože vše, co jsem chtěl, jsem měl tady.
I přes svoje uspokojení jsem do něj dál narážel a čekal, až uslyším to zasténání, co vždy udělá těsně předtím, než je hotový. Slabé zavrčení a zároveň zapředení, které mě dostává do ještě lepší nálady.
Hiroki
Stupňovalo se to... Každý příraz, každý polibek, kousanec, kterým dával najevo, že patřím jen jemu, zvyšoval mé vzrušení až na skoro neúnosnou hranici.
Třel jsem si penis a v tom omezeném prostoru to bylo ještě intenzívnější. Bezděčně jsem se proti Marimu začal pohybovat, ale v momentě, když mě orgasmus málem omráčil a já cítil to vlhko, které procházelo skrz mé prsty, jsem ztuhnul. S třesoucím se tělem, hlasitým sténáním, nádherným pocitem, který se rozléval mým tělem, jsem v intervalech svíral Mariho penis. Po každém uvolnění následovalo další sevření, a ten pocit, kdy jsem cítil, jak ho v sobě držím, vězním ho, vtahuji ho do sebe, se přesouval postupně celým tělem. Mari mě věznil pod sebou, a já tak měl pocit, jako bychom opravdu byli jedno tělo. Jako by mě naprosto ovládal, a já si musel přiznat, že se mi to moc líbilo.
Opravdu jsem jen jeho... Budu jeho vězeň, kdykoliv si bude přát. Udělám cokoliv po mně bude chtít, pokud to bude vždycky tak nádherné, jako teď ráno. Chci opravdu cítit, že mě ovládá... Že on je ten silný, kterého já budu rád poslouchat...
Jako by mě kompletně zaplavilo štěstí. Jen jsem se usmíval a spokojeně vrněl.
Marice
„Mám rád, když takhle předeš. Jsi můj… Jen můj…“ vrčel jsem mu do ucha, když jsem do něj naposledy přirazil.
Věděl jsem, že už musí být neskutečně odřený, protože tolikrát je vážně dost. Pomalu jsem z něj vyjel a zvedl se z postele. Došel jsem do koupelny a všechnu vodu, co jsme tam měli ve džberech nachytanou a z které se ještě kouřilo, jsme nalil do vany. Přidal jsem studenou a už jen zkoušel, zda se do ní dá posadit. Mohl jsem zavolat služebnou, ale nikdo se na Hira dívat nebude, jen já.
Došel jsem k posteli a otočil Hira na záda, abych ho mohl opatrně podebrat, a i s ním vlézt do vany. Byla příjemně teplá. Seděl jsem a měl ho posazeného mezi nohami, abych ho mohl objímat.
„Jsi v pořádku?“ zeptal jsem se, když jsem ho políbil na krk.
Hiroki
Vážně se mi nechtělo pohnout už ani prstem. Bylo mi dobře, ale byl jsem opravdu unavený víc, než když jsem odsud utíkal. Mari je opravdu vášnivý a stále nemá dost. Ale... i když si myslím, že už víc nemůžu, on mě stejně dostane vždycky do nálady a já se tomu nedokážu bránit. Vždy mu podlehnu...
Usadil jsem se v té příjemně teplé vodě a opřel se o Mariho hruď.
„Jsem v pořádku, jen trochu unavený,“ přivřel jsem oči a nechal Mariho hrát si s mými vlasy a líbat mě na krk.
„A mám hlad,“ pousmál jsem se, protože ta noční aktivita mi opravdu sebrala hodně energie.
„Ale tady je mi dobře, jídlo může počkat...“
Chytl jsem ho jednou rukou kolem pasu, a ještě víc se na něj natiskl. Poslouchal jsem, jak jeho srdce klidně bije, voda vyhřívala mé tělo a já cítil, jak na mě znovu útočí spánek.
Marice
Cítil jsem, jak hodně je unavený, ale nemohl jsem ho nechat spát. Trochu jsem ho od sebe odstrčil, aby se narovnal a začal ho omývat. Mýdlo krásně květinově vonělo a jeho pokožka tím ještě víc vláčněla. Snad po sté za tenhle týden, jsem na něj měl znovu chuť. Bylo nesnesitelné vědět, že jeho tělo má nějaké limity, protože vypadalo, že to moje je nemá. Jak kdybych si všechnu sílu schovával na tohle období s ním.
Pořádně jsem ho omyl a potom i sebe, ale přesto z něj byl cítit můj pach, a to se mi moc líbilo. Patří jen mě…Jenom mě.
Vylezl jsem z vany a osušil se. Vytáhl jsem ho v té vodě na nohy a zabalil do ručníku, abych ho mohl podebrat a odnést do postele. Pro jistotu jsem ho zabalil, protože jsem se chystal na snídani. Hodil jsme na sebe župan a zavolal služebnou, která zrovna šla po chodbě. Poprosil jsem o snídani do pokoje a čekal, až se vrátí. Celou dobu jsem však od dveří pozoroval Hirovu tvář. Byl jsem jím jam posedlý a už jen proto jsem k němu aspoň teď nešel blíž, jinak bych ho zase udělal.
„Kdybych tě mohl sníst, tak to udělám, tak moc tě miluji,“ zavrčel jsem, ale přitom ho nespustil z očí.
Služebná byla opravdu rychlá, donesla tác, který jsem si vzal a bez váhání zavřel dveře, aby nešla dovnitř. Sice nejspíš byla překvapená, ale bylo mi to jedno. Hiro byl jen můj…
„Najez se pořádně, abys měl sílu,“ donesl jsem tác do postele a bezpečně ho uložil na matraci.
Když jsem ho však viděl tak bezmocně ležet, sám jsme ho začal krmit.
Hiroki
Nechal jsem Mariho, ať se o mě postará. Byla to příjemná změna. Ukázal mi, že dokáže být i milý a jemný. Že to není jen ten drsný tvrdý chlap, s kterým není radno si zahrávat. Cítil jsem se u něj dobře a zároveň bezpečně.
Nakonec jsem si naskládal polštáře za záda a usadil se, abych se mohl lépe najíst.
„Už to zvládnu, děkuji,“ naklonil jsem se k němu a políbil ho na rty. „Taky by ses měl najíst. Já si jen trochu odpočinu, ale po obědě půjdeme do města, ano?“
Jedl jsem a pozoroval přitom Mariho tvář. Jeho rysy byly mužné, ostřejší, ale přitom byl tak dokonalý, že jsem nemohl na něj přestat zírat.
„Jsi moc krásný,“ zašeptal jsem a pohladil ho po tváři. „Nedivím se, že tě chce tolik žen.“
Je pravda, že ve mně na moment bodl osten žárlivosti. Ale snažil jsem se rychle tyhle myšlenky zaplašit, abych nekazil tu příjemnou atmosféru, která tu vládla.
„Budu se muset králi omluvit, že jsem se včera večer nevrátil,“ dodal jsem ještě, když jsem si vzpomněl, jak jsme včera odcházeli z jídelny.
Marice
„Myslím, že králi to došlo,“ usmál jsem se a políbil ho.
Začal jsem jíst, a přitom pil kávu, aby nebyla ledová, mám rád, když je ještě teplá. Snědl jsem toho dost, abych měl sílu na další… Procházku.
„Trochu se vyspi a potom vyrazíme. Dáme si oběd a prolezeme to dole v městě, zajímá mě, jak to tu vypadá.“
Vzal jsem prázdný tác a sundal si župan, abych zalezl za Hirem do postele. Pěkně jsem se k němu přitulil a spokojeně zavřel oči.
„Ne, že mě budeš zase hodinu pozorovat a potom se sám nevyspíš, nemysli si, že to nevím,“ usmál jsem se, a ještě ho políbil.
Potom jsem usnul jako nemluvně. Těšil jsem se na nějakou pohodovou procházku už jen proto, že jsem s ním vlastně nikde nikdy nebyl. Jen tak… Ukázat ho světu… Jak moc jsem šťastný.
Hiroki
„Nepozoruji tě,“ nafoukl jsem tváře, ale hned na to jsem se usmál.
Jak bych se na něj nemohl dívat, když je tak hezký? Zavřel jsem oči, ale když jsem slyšel, že pravidelně oddychuje, znovu jsem je otevřel. Pozoroval jsem jeho spící tvář. Prsty jsem jemně přejížděl po jeho nose, kolem jeho očí a rtů, dokud i mě ruka bezvládně nespadla na postel a já nakonec taky usnul.
Měl jsem pocit, jako bych právě usnul, když mě vzbudilo klepání na dveře.
„Omlouvám se za vyrušení, ale je připravený oběd,“ ozvala se za nimi služebná.
„Dobře, už jdeme,“ ozval jsem se rozespalým ochraptělým hlasem.
Opatrně jsem vstal z postele a hned se natáhl po haleně, abych ji na sebe oblékl. Až teprve, když jsem měl oblečené i kalhoty, jsem Mariho opatrně chytil za rameno.
„Mari, musíme vstávat. Čekají nás u oběda,“ mírně jsem s ním zatřásl.
Marice
„Hnnnn… Jsi oblečený,“ zavrčel jsem, když jsem viděl, jak má na sobě košili a kalhoty.
Musel být hodně rychlý, protože jsem tu služebnou slyšel, ale zase… byla pravda, že takhle bychom se nikam nedostali. Stáhl jsem ho pod sebe a políbil. I když se mi snažil vyhnout, na mou mrštnost neměl. Znovu jsem ho políbil, ale potom pustil, aby zase neříkal, že ho trápím.
„Tak jo, převlíknu se,“ řekl jsem a zašel ke skříni.
Hodil jsem na sebe modrou košili a černé kalhoty. Trochu jsem si opláchl obličej, abych nebyl tak otlačený.
„Tak jdeme,“ chytil jsem Hira za ruku, a i s ním po boku šel do jídelny.
Stačily mi už jen ty pohledy, které na nás všichni hodili a s úsměvem si nás prohlíželi. Sedl jsem si a hned měl na talíři jídlo, protože ostatní začali už bez nás.
Hiroki
Když se Mari zvedl, taky jsem vstal a narychlo se ještě upravil. Vzal jsem si hřeben, snad už ze zvyku, ale když jsem si uvědomil, že nemám co česat, zas jsem ho odložil. Jen jsem si vlasy prohrábnul prsty a jedním jsem si přejel po rtech, kde jsem stále cítil Mariho teplý polibek.
Myslím, že jsem se styděl, když jsem viděl, jak si nás všichni s úsměvem prohlíží. Nejspíš jsem byl asi i dost slyšet, protože ve chvílích, kdy mi bylo nejvíc dobře, jsem se prostě nedokázal ovládat.
Usadil jsem se a hned se pustil do jídla, protože hlad jsem měl opravdu velký.
Po očku jsem se díval na Yoshiho, jak jí maso. Vypadal, jako by se to zvíře rozhodl znovu zabít, i když bylo už dávno pěkně propečené.
„Děje se něco, Yoshi?“ zeptal jsem se ho opatrně.
„Ne, vůbec nic,“ zavrčel a vztekle nabodl další kus masa.
Neušlo mi však, jak tiše zavrčel směrem k Marimu.
„Půjdeme se s Marim po obědě projít do města,“ rychle jsem promluvil, abych nějak uvolnil to napětí, které z Yoshiho přímo sálalo.
Marice
Yoshi mě hrozně bavil, a to jeho vrčení… Jen mu nasadit obojek a k boudě je dokonalý hlídač.
„Projít?“ zeptal se zvědavě král a nadšeně rozmáchl rukama.
„Je to tu opravdu hezké a není tu ani kriminalita. Jen občas nějaký zlodějíček, ale to je všude. Určitě se tu porozhlédněte,“ usmíval se, jak kdyby to tu celé postavil vlastníma rukama.
Jednou rukou jsem Hira objal a přitáhl si ho tak, abych mu mohl dát pusu na tvář.
„Chceme si to tady prohlédnout. A taky… Muž mě musí dostat z pokoje, jinak bych ho asi sežral, jak moc mi chutná,“ olízl jsem si rty, a přitom se pobaveně díval na Yoshiho.
Provokovat ho byl můj nový koníček, hlavně, když i jeho žena nad těmi slovy zčervenala.
„Slyšel jsem, že tu v městě máte jednu kašnu, která plní přání,“ pousmál jsem se, a král hned nadšeně říkal, kde je, a jak se tam dostaneme.
Bylo vidět, že tuhle zemi má opravdu moc rád. Jedl jsem, a přitom se dozvídal, kde je dobré si sednout a relaxovat. Kde dělají nejlepší koláče. Kde nás uvítají s otevřenou náručí. Bylo to příjemné.
Hiroki
Až na Yoshiho občasné vrčení, to bylo fajn Oběd proběhl bez problémů a já se v téhle společnosti cítil opravdu dobře. Poslouchal jsem, jak král vykládá o své zemi, a už jsem měl i docela jasnou představu, kam bych se chtěl podívat.
„Ještě se musím upravit, než půjdeme,“ ozval jsem se, když jsme konečně vstali od stolu. „Mohl bych tě poprosit, Suki, jestli bys mi s tím pomohla?“
Suki to nadšeně přivítala. Měl jsem pocit, jako by mě brala jako sestru, než jako svého švagra.
„Děkuji za dobrý oběd,“ poklonil jsem se a už se nechal táhnout k Suki do pokoje.
Jen jsem se stihl ohlédnout po Marim a omluvně se na něj usmát. Doufám, že nebude naštvaný, že ho tam tak nechávám, ale chtěl jsem být pro něj co nejhezčí, aby se za mě nemusel stydět.
Marice
„Buď brzo zpátky, nebo si pro tebe přijdu,“ zasmál jsem se, jak ho Suki táhla pryč, a ještě se díval na jeho rajcovní zadek.
„Mohl bys aspoň teď na něj nečumět? Je to dost nechutné,“ zavrčel mi za zády Yoshi, a já se prudce otočil.
„Nevím, co ti na tom připadá nechutné, má nádherný zadek a je to můj manžel. Můžu se dívat na co chci,“ zavrčel jsem mu těsně u hlavy.
Král mezi nás raději vstoupil a ukázal na stolek v hale, kde byla nachystána káva.
„Pojďte si sednout a dáme si i zákusek,“ postrčil nás společně k cestě a my oba svorně šli.
Stejně to napětí mezi námi muselo jednou povolit, jinak bychom si jednou skočili po krku. Sedl jsem si a spokojeně pil kávu a jedl dortík, co tu služebné nachystaly.
Hiroki
Suki mi bez zaváhání hned vybrala věci, které se hodila na procházku městem. Barevně tentokráte převládala tmavší, ale v kombinaci s bílou a červenou, ženské i mužské prvky, to vypadalo opravdu dobře. Kdybych sám sebe někde potkal, nejspíš bych nevěděl, jestli jsem muž nebo žena. I když při pohledu na můj hrudník, by to musel poznat i slepý.
Jo, přesně jak říkal Marice, když jsme se poprvé viděli. Příroda ke mně milá nebyla. Ale to tenkrát ani on nevěděl, že jsem muž, tak jsem se ani nedivil.
Když mi Suki ještě pročesala vlasy, obešla mě dokola, prohlídla si mě a spokojena se svou prací mě nakonec vystrčila z pokoje.
„Drž se blízko krále, až budete ve městě. Je to sice klidná země, ale jeden nikdy neví. Jsi moc hezký, nedivila bych se, kdyby se tam dole objevil nějaký nápadník, kterému by ses zalíbil...“
Jen jsem se pousmál, že to ani není možné, poděkoval jsem ji polibkem na tvář a vydal se do jídelny vyzvednout svého muže.
Vešel jsem dovnitř a zůstal jsem stát kousek ode dveří.
„Jsem připravený. Můžeme jít,“ podíval jsem se k Marimu.
Marice
„Proč mi tohle děláš, zase se mi nikam nechce,“ zavrčel jsem a zvedl se, když jsem Hira uviděl.
Došel jsem k němu a políbil ho na ruku, protože vše navíc, by znamenalo, že ho zase zatáhnu do pokoje a tam… Jo hezká představa by to byla.
„Opět ti to moc sluší, takhle abych se bál, že mi tě někdo bude chtít ukradnout,“ usmál jsem se a sám si přes sebe přetáhl dlouhou hnědou koženou vestu.
„Jdeme,“ řekl jsem tichým podmanivým hlasem a políbil ho na tvář.
„Bavte se,“ podpořil nás král nadšeně a už si to mířil někam dlouhou chodbou pryč.
Oba jsme s Hirem vyšli ven, kde byl dnes opravdu krásný den. Teplo, ale i příjemně foukal větřík, že si pohrával s jeho vlasy, které mu čechral.
„Připadám si jako očarovaný, nemůžu z tebe spustit oči,“ pošeptal jsem mu do ucha a pořádně ho chytil za ruku, abych ho nikde neztratil.
Hezká a úhledná cesta z oblázků se měnila v kamenitou a potom jen v obyčejnou cestu. Už z dálky bylo slyšet, jak náměstí žije, protože se tam usadili kejklíři a zrovna hráli nějakou hru. Bylo jednoduché se v tom davu ztratit, protože se všichni vesele bavili, a všude to krásně vonělo cukrovinkami. Koupil jsem jeden koláč, který vypadal vážně dobře, a podal ho Hirovi.
„Na… To je z lásky,“ usmál jsem se a zase ho políbil na tvář.
Byl jsem jako pod vlivem nějaké drogy, protože jsem se na něj díval při každém pohybu, který dělal.
Hiroki
„Proč ti tohle dělám? Protože je to proti tobě jediná moje zbraň,“ pousmál jsem se. „A protože tě miluji.“
Usmíval jsem se po celou dobu. Vážně... Když Mariho nepřemůžu silou, tak mám něco jiného, čím ho můžu dostat na kolena. Zlatá Suki. Nikdy by mě nenapadlo, že tohle někdy dokážu.
Celou cestu jsem se držel Mariho. Bylo to prostě úžasné. Klidné odpoledne venku, žádné královské povinnosti. Jen já, on a spousta dalších lidí, kteří se sem sjeli, aby se zúčastnili nějaké slavnosti, která se tu právě odehrávala. Opravdu jsme si nemohli vybrat lepší den. A když mi koupil ten koláč, co tak nádherně voněl...
„S láskou pečený,“ mírně jsem se poklonil pekaři, „A z lásky darovaný,“ opětoval jsem Marimu polibek.
Hned jsem se do koláče zakousnul, protože se tomu vážně nedalo odolat. Opravdu nádherně voněl a byl ještě mírně teplý. Zřejmě ho před chvílí vytáhli z pece.
„Zajdeme se na chvíli posadit?“ ukázal jsem Marimu na krčmu.
Byli jsme venku už docela dlouho, viděli jsme i tu nádhernou kašnu, o které král mluvil, a mě už docela začaly bolet nohy. No, normálně bych to zvládl, ale přeci jen jsem se v noci moc nevyspal.
„Možná bych si dal medovinu, co ty na to?“
Marice
„Jo… Měli bychom si sednout, protože musíš být už unavený,“ pohladil jsem ho po vlasech a políbil.
Právě jsem si sahal na měšec, co jsem měl u boku, když jsem místo toho sevřel něčí ruku.
„Hej ty… Co to…“ byl jsem rozzlobený a rychle se otočil, až se mi zaleskly oči.
„Ty tu kra…“ ale když jsem před sebou spatřil tu drobnou postavu hocha, zasekl jsem se a trochu se pokrčil, abych mu viděl do tváře.
„Nečum na mě,“ prsklo to malé nic, a já se musel zasmát.
„Jsem král lvů, můžu se koukat na co chci a ty jsi mě chtěl právě okrást. Mám zavolat hlídku?“ naznačil jsem rukou a on se přikrčil.
„Je mi jedno, kdo jsi. Já jsem král zlodějů,“ zašklebil se a já se už smíchy vážně neudržel.
„Kolik ti je prcku? Vypadáš, jak kdyby ses zrovna naučil chodit,“ zavrčel jsem, a on se narovnal, jak kdyby ho něco píchlo do paty.
„Říkaj mi Špíno… bastarde… Kočičí pracko… A jsem skoro dospělej. Je mi osm,“ hrdě se pyšnil věkem a já málem spadl na zadek, když to řekl.
„Neměl bys být u rodičů?"
Natáhl jsem se k jednomu stánku a odložil tak zlaťák, abych si vzal chleba.
Podle oblečení a toho, jak vypadal, neměl moc peněz na jídlo.
„Viděl jsem tu nedaleko siro…“
„Neříkej to! Nejsem sám, já… Já… Rodiče… Oni… Tak zas někdy,“ chňapl po chlebu a změnil se v kotě tak rychle, že jsem ani nestihl zareagovat.
„Divoká kočka, viděl jsi to? Moc jich není,“ otočil jsem se na Hira, ale byl jsem z toho prcka vážně nadšený jak z nějaké zlaté sošky.
Hiroki
V první chvíli jsem se lekl, že se Mari rozzlobí a potrestá to malé kotě. Ale mile mě překvapil, když mu místo toho koupil chleba. A ten malej mě vážně pobavil, jak si na Mariho prskal, i když byl prcek, co mu sahal sotva po pás.
„Jo, divoká kočka,“ přikývl jsem. „A je docela mrštný.“
Díval jsem se za ním, jak mizí v davu. Byl tak rychlý, že kdybych neměl dobré oči, nejspíš bych ani neviděl, kudy utekl.
„Tak jdeme?“ potáhl jsem Mariho ke krčmě.
Vešli jsme dovnitř. Přivítalo nás mírné přítmí, protože tu okna nebyla moc velká. Na stolech hořely svíčky, aby trochu doplnily to světlo, které tu chybělo. Byla to kamenná krčma a podle toho tu byl i příjemný chládek. Protože byla ve městě slavnost, bylo tu i dost plno. Spousta různých koček, dokonce i vlci a pár medvědů. A bylo vidět, že se všichni dobře bavili, a hostinský a jeho pomocníci se měli, co otáčet.
Našli jsme si volné místo a hned se usadili vedle rysů, co tu nejspíš už nějakou dobu popíjeli a jedli.
„Dal bych si to maso, co se peče na rožni,“ ukázal jsem k ohništi uprostřed krčmy, odkud to nádherně vonělo. „A taky tu jejich vyhlášenou medovinu.“
Rozhlížel jsem se kolem sebe. Byli tu muži i ženy, pocestní, kteří se zastavili, aby načerpali síly, i domácí, kteří si tu přišli odpočinout od svých každonodenních starostí. Bylo příjemné tu takhle mezi nimi sedět. Měl jsem pocit, jako bych byl jedním z nich. Ani jsem si nevšímal těch pohledů, které občas k nám směřovaly. Beztak koukali hlavně na Mariho, protože už od pohledu tady byl jeden z nejstatnějších a nejhezčích mužů.
Marice
„Jeden pořádný flák masa krčmáři a dvě piva,“ usmál jsem se na staršího zavalitého muže, který se k nám belhal.
Nejspíš moc od pultu nechodil, ale ty dvě číšnice měly práce nad hlavu, tak musel i on začít obsluhovat.
„Král lvů, že? Je mi ctí vás tu mít, nečekal jsem, že se ukážete i mezi obyčejným lidem. Váš choť, že? Nedá se přehlédnout, přesně tak, jak řekl Yoshi. Občas sem zajde na jedno a baví se s lidmi, aby zjistil, jak se jim vede. On i král. Je to dobrý král… Vede tuhle zemi v klidu a míru. Dokonce se tu ani nekrade.“
Zasmál jsem se a stáhl si dolů měšec, co jsem měl u pasu.
„Něco malého a divokého, se mě právě venku snažilo okrást. Máte tu sirotčinec? Myslím, že jsem o tom od krále slyšel. Neznáte malou, tak osmiletou divokou kočku, co má ostrý jazyk?“
„Jo tohle… To je Mashiro. Není v sirotčinci, snažili se ho nejednou dostat do nějaké rodiny, ale on se staral o nemocnou babičku, nikoho jiného neměl, proto kradl. Protože nic jiného nezná. I potom, co umřela, v tom pokračuje. Je to ale moc hodné dítě, jen… Jazyk má vážně ostrý, a nejen to… Dokonce pokousal asi stokrát stráže, když se ho snažili chytit. Nezlobte se na něj, pane, je něco jako dítě svobody, nemyslím si, že ho někdy někdo zkrotí,“ mírně se poklonil.
„To je v pořádku, jen se mi ten prcek líbí, možná… No… Doneste nám prosím to jídlo a pití,“ čekal jsem až odejde, a potom chytil Hira za ruce.
„Co tak dovést tátovi a Bakovi dáreček? Nemají se o co starat, a tohle je dost živé na pořádnou péči, a taky… Ren potřebuje víc než zaměstnat,“ zašklebil jsem se a políbil Hirovi ruku.
Hiroki
Divil jsem se, že se tak malý prcek dokázal postarat o svou babičku, a že vůbec dokáže sám přežít i teď, když už nikoho nemá. Ten opravdu nejspíš miluje svobodu a zřejmě bude problém ho někde udržet na místě.
Ale byl mi taky sympatický už tou svou prostořekostí a hlavně tím, že se nebál Mariho.
„Nevadilo by mi to. Taky se mi líbil,“ pousmál jsem se.
Ohlédl jsem se po lokále. Naše porce se teprve chystaly, ale pivo už nám hospodský nesl.
„Za chvilku tu bude i maso,“ poklonil se a chtěl odejít.
„Ehm... potřeboval bych si odskočit,“ zastavil jsem ho ještě.
„No, tyhle dveře vedou na dvorek a tam je...“ mávl rukou k těm dveřím o kterých mluvil.
„Najdu to,“ zasmál jsem se.
Zřejmě to nebude problém. Stačí jít za smradem.
„Hned jsem zpátky,“ políbil jsem Mariho a vydal se ven na dvorek.
Vážně nebyl problém to najít. Bylo to prostě takové... Kdyby se mi chtělo na velkou, nejspíš bych si zadřel třísku do zadku, ale to jsem naštěstí nepotřeboval. Zalezl jsem za jednu z plachet. Musel jsem na moment zatajit dech, ale o to rychleji jsem vykonal potřebu.
Vylezl jsem ven a chtěl jsem už zamířit dovnitř krčmy, když se vedle mne objevil jeden z rodu medvědů.
Chtěl jsem se mu vyhnout, ale postavil se mi do cesty. Zvedl jsem k němu hlavu a než jsem se stačil na cokoliv zeptat, sklonil se ke mně.
„Voníš rozhodně líp než tyhle díry,“ mávl rukou k plachtám. „A určitě nebudeš k zahození. Myslím, že za tebe bude dost peněz.“
Zvedl hlavu a podíval se za mě. Chtěl jsem se také otočit, ale v tu chvíli mě něco omráčilo. Poslední, co jsem vnímal, bylo to, jak mě někdo podebíral a táhl k vrátkům na konci toho dvorku...