Taishi
To jak se jeho prsty dotýkaly mé pokožky, ve mně vzbuzovalo snad tisíc spících mravenců, kteří se mnou proháněli sem a tam. Elektrizování, které ke mně z konečků jeho prstů přicházelo, mně místy zastavovalo dech, jak moc se mi to líbilo. Ale pak jeho otázka… Ta pitomá otázka…
Jestli něco chci? Já? Samozřejmě… Tebe…
„Ani nevíš, kolik blbostí mě napadne a kolik jich dokážu zrealizovat,“ provokativně jsem se usmál a olízl si rty, na kterých jsem měl ještě pár drobečků po jídle, kterým mě krmil.
„Jestli něco chci? Tahle otázka jde použít i obráceně. Co tu chceš ty? Pokud jsme tedy zapomněli, že ty jsi doktor a já vyšinutý pacient?“
Víc jsem od sebe roztáhl nohy a sjel jeho tělo od vrchu dolů.
Ayano
Ani na moment jsem neotočil hlavu. Jako by se nic nedělo. Věděl jsem, co udělal, ale nemínil jsem se tam podívat. Můj pohled jsem stále zabodával do jeho očí, jen má ruka se zas posunula.
Přejel jsem konečky prstů po celé délce jeho penisu, který se už probouzel k životu. Natiskl jsem na moment ukazováček na špičku, ale vzápětí jsem jeho chloubu chytil do ruky a sevřel.
Několikrát jsem ji protáhl v dlani. Nabíral čím dál víc na pevnosti a já přitom sledoval, jak se mu zrychluje dech a tváře mu jemně zrůžověly.
„Tvůj krevní oběh je víc než dobrý,“ pokýval jsem hlavou. Sklonil jsem se k brašně a vytáhl jeden malý pytlík. „Máš pravdu. Napadaly by tě jen samé blbosti, tak s tím něco uděláme.“
Z pytlíčku jsem vytáhl škrtící kroužek a zkušeným pohybem mu ho nasadil.
„Klidně můžeš zapomenout na to, že jsem doktor. Aspoň pro teď. Stejně jsem pro tebe jen zasraný starý dědek, stařík, kretén, sráč…“ postavil jsem se a pohlédl jsem do okna. „Měl jsi pravdu, bude asi pršet.“
Vzal jsem lehký pléd a přikryl ho, aby mu nebylo zima.
„Musím si jít vyřídit pár pracovních telefonátů. Já nemůžu zapomenout na to, že jsem doktor. Ale tak nějak jsem se teď rozhodl, že dva dny můžu pracovat i mimo ordinaci. Nechám si připravit pokoj pro hosty.“
S těmi slovy jsem opustil pokoj, aniž bych se na Taishiho jedinkrát podíval.
Taishi
Sráč… Prvně mě rozrajcuje a potom mě tu nechá napolovic rozdělanýho. A aby toho nebylo dost, tak mi ten šmejd nandá kroužek… Jako fakt super…
„Ty pošahanej starochu, okamžitě se vrať a sundej mi ten zkurvenej kroužek. Jseš vážně za hranicí senility, protože tohle… A kdo ti jako dovolil tu zůstat dva dny? Jako, kdo ti vůbec dovolil tu zůstat? Zhebni! Sráči jeden, okamžitě mě pusť, nebo…“
No to by mě zajímalo, čím mu jako můžu vyhrožovat? Proti všemu je ten hajzl imunní. Ale jako tohle vážně přehnal a tentokrát hodnej rozhodně nebudu. Jen ať mě pustí… Pokud mi tedy brzo neupadne pták… Bože… Já jsem tak nadrženej.
Ayano
Chvíli jsem stál za dveřmi a s úsměvem poslouchal Taishiho, jak se vzteká. Nechal jsem ho tam, ale sám jsem měl co dělat, abych si ho nezval. Jeho krásné mladé tělo, tak lákalo…
A ta jeho divokost zkrocená pouty… Byl prostě neskutečně sexy a ani o tom neví.
Prohrábnul jsem si rozkrok, abych se trochu uklidnil a pak šel za starým sluhou, který měl v domě všechno na starost.
„Zůstanu tady dva dny, než se panstvo vrátí, abych dohlédl na Taishiho. Můžete mi připravit ten pokoj, který je vedle jeho? Chci ho mít na očích.“
„Ano, pane. Jen má koupelnu společnou s pánovým pokojem. Ale jsou tam klíče, takže není problém se zamknout, když ji budete používat.“
„To mi nevadí. Co by na takovém starochovi, jak mi říká, chtěl vidět?“ zasmál jsem se srdečně.
„Mohl bych poprosit o yukatu? Nevzal jsem si věci a tyhle bych vám večer dal na přeprání. Můžu vás o to poprosit?“
„Určitě, v tom není problém. Do půl hodiny budete mít všechno připraveno. Jsem rád, že na mladého pána někdo dohlédne,“ přikývl s úsměvem a už kvapným krokem odcházel, aby zařídil vše potřebné.
Já se mezitím na chvíli usadil v salonku, abych vyřídil ty telefonáty, které jsem potřeboval.
Taishi
To bylo mučení… Normální… Reálný mučení mého těla. Myslel jsem, že snad bouchnu, jak jsem to musel v sobě zadržovat a nemohl si nijak pomoct. Ten zasranej kroužek má dvě vlastnosti… Zaprvé nedovolí, aby člověku lehl a ještě horší je ta druhá a to, že se neudělá. Parchant… Jak tu mám s ním vydržet dva dny? Jak to mám asi udělat, když už dlouho jsem do něj udělanej? Kurva, ani si ho vyhonit nemůžu.
„Ty prase… Úchyláku… Do prdele, Ayano, pusť mě!“
Řval jsem tak nahlas, že mě muselo být slyšet až ven ze sídla. Ale jako tohle se vážně nedalo snést. Hlavně mě zajímalo, proč mi tohle dělá? Má o mě zájem? Nebo jsem nějaká jeho laboratorní myš? Jak vždy, se vyhnul tomu, aby mi odpověděl na to, co myslel tím jiná třída. Všemu se vyhýbá… Je to sráč.
Ayano
Služebnictvo bylo zřejmě na Taishiho nálady zvyklé, protože se nikdo z nich ani nepozastavil nad tím, že tam tak děsně řve. Kdyby se choval jinak, nejspíš by už dávno někdo naběhl do pokoje, aby zjistil, zda se mu něco neděje.
Následek jeho chování…
Když jsem vyřídil poslední telefonát, právě se Stanem, který mi vyděšeně sděloval, že Samuru omdlel a já mu teda zakázal sex minimálně na jeden den, vstal jsem a vrátil jsem se zpátky do pokoje.
Usadil jsem se opět do křesla u postele a prohlédl si vzteklého Taishiho. Lehká přikrývka splývala s jeho tělem, jen na jednom místě tvořila nepřehlédnutelný pahorek. No, on to ani pahorek nebyl. Spíš stožár ukrytý pod plachtou.
„Kdybychom byli někde jinde, nasadil bych ti roubík. Ale tady zřejmě tvé vyřvávání nikoho nezajímá. Jo, zvykli si na to, co se dá dělat.“
Jeho tělo, které jsem si stále prohlížel, i když bylo schováno pod plédem, se jemně třáslo a zřejmě měl s tím, že se nemůže udělat, dost velký problém. Ještě chvíli a bude to pro něj bolestivé.
„Už ses rozhodl, co budeš dělat po škole? Jseš opravdu chytrý a byla by škoda nepokračovat ve studiu,“ založil jsem si ruce na prsou a pohodlně se opřel.
Taishi
Sledoval jsem Ayana, jak vchází do pokoje a probodával ho pohledem lovce, který je připraven zabít svou oběť. Začínalo to bolet a to že dost… Třísla se mi třásla, a tělo se dostávalo do mírné křeče, která ne a ne ustoupit.
„Jsi vážně na palici, pokud si myslíš, že ti budu říkat, kam půjdu dál na školu, když jsi mi udělal tohle,“ výmluvně jsem pohlédl do svého rozkroku.
„Ty sráči, hned mě pusť! Co myslíš, že se stane, až mě jednou pustíš z těch pout? Hmmm… Připadám ti příčetný?“
Začal jsem sebou škubat a znova se snažil urvat ty pouta od kovu. Nešlo to, ale aspoň jsem měl dobrý pocit, že se nedávám tak zadarmo.
„A hlavně, nikdo se nezajímá o to, co chci dělat, tak proč se snažit, ne?“
Jediné, v co doufám je, že ten sráč nenajde můj skicák. Nakreslil jsem ho tolikrát, že to vážně bude podezřelý a těžko se z toho vykecám. Malování a hudba je jediné, co mě dokáže uklidnit, ale copak to někomu budu říkat? Ať jdou do hajzlu, i Ayano.
Ayano
„To si jenom myslíš, že to nikoho nezajímá. Jen… Ty prostě nikoho neposloucháš. A příčetný jsi dost. O tom není pochyb.“
Vstal jsem a přešel jsem k nohám postele. Chytl jsem okraj plédu a pomalinku ho táhl po Taishiho těle dolů. S uspokojením jsem se díval, jak se jeho tělo odhaluje. Bradavky mu tím otřením látky ztvrdly a postavily se jako na povel. Pléd se posouval níž a níž. Jeho hruď nadzvedávající se pod rychlým dechem… jemně chvějící se břicho… pupík…
Mé sebeovládání, vycvičené několikaletou praxí, mi pomohlo, abych nedal najevo, jak velice mě ten pohled vzrušuje. Tak, že bych si ho klidně hned vzal… Je přesně můj typ. Kdyby to věděl, co by mi řekl? Ty starý prase… pedofile… uchyláku.
Ještě kousek jsem potáhl pléd a zastavil se kousek pod pupíkem.
„Pustím tě. Ale ne teď. A pokud něco chceš, tak pěkně poprosíš.“
Nechal jsem přikrytou jeho dolní polovinu těla a znovu se šel usadit do křesla.
„Tak co ta škola? Bude nějaká?“
Taishi
To jak mě odhaloval… Jak se na mě díval… Byl jsem čím dál tím víc v prdeli. Vážně jsem z něj v háji a teď je ještě tak moc blízko. Jen pár doteků a udělal bych se, jen kdybych neměl ten zkurvenej kroužek. Ale to mu nikdy nesmím říct, protože on to tak určitě nemá.
„Jdi do hajzlu… Nikoho prosit o nic nebudu!“ prskal jsem naštvaně, ale hlas se mi chvěl, jak jsem byl nadržený.
To se vážně nedalo zvládnout… Byl jsem totálně v prdeli a ještě mnohem dál.
„Kurva… Stejně na školu na jakou chci, nemůžu, otec má jiné plány, tak co. A už mi aspoň sundej ten kroužek, potřebuji… Sakra… Chci to. Bolí to ty sráči!“
Ayano
„A zkoušel sis s tvým otcem někdy v klidu promluvit a ne po něm jen chrlit své výčitky? Možná má jiné plány, ale nezapomeň – ty nejsi nejstarší syn.“
V duchu jsem si přepočítal, jak dlouho už ten kroužek má. Vstal jsem a strhl z něj tu deku. Jeho úd byl pěkně naběhlý a nejspíš ho to už vážně muselo bolet. Jemně jsem po něm přejel prsty a pak ruku zasunul níž a promnul mu i jeho varlata. O jeho dírku jsem jen malinko zavadil špičkou prstu, ale dál jsem nešel.
Vrátil jsem se k čelu postele a sklonil se nad ním.
„Kdybys poprosil… Ale ty ne, co? Je mi jasné, že to musí bolet, ale víš, nějak nemám to srdce tě víc trápit.
Vytáhl jsem z kapsy klíče od pout a sehnul se k jeho rukám.
„Vlastně tu sílu mám,“ zasmál jsem se. „Ale bude večeře. Sluha říkal, že se bude podávat v sedm, takže máš deset minut na to, aby ses dal do pořádku a zasedl ke stolu. A důrazně tě varuji, abys tam došel. Já jdu napřed.“
Odemkl jsem pouta od postele a nechal ho tak. Klíček jsem mu hodil na břicho. Zuby má, kousat umí, tak si s nimi může i rozvázat to triko. Už poněkolikáté jsem vyšel z pokoje a v klidu zamířil do kuchyně. Povídal jsem si s kuchařkou, která už dělala finální úpravu večeře. A že to opravdu vonělo hezky.
Taishi
„V klidu mluvit? S ním? A výčitky? Jdi do prdele Ayano. Moc dobře víš, jak to bylo a pořád mě tu budeš poučovat? Sakra málo za to platí… Nikdy mu to neodpustím, proč taky? A že nejsem nejstarší? To mu je jedno, jsem jeho zklamání ne? Musí to nějak aspoň trochu napravit… Hahahaha… Ani neví, co mám rád, nikdy se o mě nezajímal. Byl jsem mu dobrej jen jako neprůstřelná vesta.“
Málem jsem ho znovu kousnul, ale stihl přede mnou uniknout, jak rychlej byl. Naštvaně jsem si zuby rozvázal tričko a hodil ho na zem. Ani jsem si neodepínal nohy, rovnou jsem sundal ten zkurvenej kroužek a začal se přivádět k orgasmu.
Víc a víc jsem si přejížděl po celé délce penisu a přitom si představovat toho zkurvysyna, jak si mě bere.
Fakt super, když mě tady tak dlouho týral.
Přirážel jsem si do ruky a přitom cítil, jak se na mě valí to brutální horko, které se razilo cestu ven.
„Kurva… Ayano!“ řekl jsem přiškrceným hlasem, jak mě to ovládlo.
Orgasmus mě naprosto pohltil, když se mi stáhly kulky a všechno to sperma stříkalo ven na tu deku. Sral jsem na to, jestli bude špinavá, máme jich tu dost. V mírné křeči jsem se ještě chvíli oddával tomu dokonalému pocitu, než jsem si konečně odpoutal i nohy a zašel do koupelny, abych se osprchoval.
Deku jsem okamžitě hodil do koše na prádlo a smyl ze sebe všechno to, za co může ta stará bestie. Přece nebudu chodit jak škrobák.
Ten člověk mě taaak štve a ještě víc. Jako že bych po jeho rozkazu šel na jídlo? Tak to mě ani nehne. Hlad nemám a už kvůli jeho panovačnosti bych ho neměl.
Osušil jsem se a hodil na sebe dlouhý černý tričko a trenýrky. Práskl jsem sebou znovu do postele a dal si sluchátka na uši, aby mě nic nerušilo. Konečně jsem mohl dát ruce k tělu a nohy k sobě.
Ayano
Večeře se podávala a Taishi pořád nikde. Sluha už chtěl jídlo naložit na tác a odnést ho pánovi do pokoje, ale já ho zastavil.
„Jíst se má v posteli, pouze pokud je člověk nemohoucí. Mladý pán nemá hlad, tak to prosím odneste, aby to tu zbytečně neschlo.“
Ještě jsem poděkoval za večeři a poprosil o láhev saké, kterou jsem si vzal na pokoj.
Nalil jsem si do skleničky, upíjel jsem a chvilku přemýšlel.
Nakonec jsem vytáhl telefon a zavolal Denemu.
„Všechno je v pořádku. Jen tě chci poprosit o laskavost. Můžeš dát veškerému služebnictvu volno? Taishi stejně odmítá vylézt z pokoje a já se v pohodě obstarám sám. Nemám rád, když mi někdo nosí věci až pod nos. Znáš mě,“ zasmál jsem se. „… jo, stačí do zítra do večera… kdyby něco, zavolám ti… Ale přeci jen se chci na něco zeptat. Ty víš, že Taishi je na kluky a já jsem na kluky. Tak mi teď na rovinu řekni, jestli s tím máš nějaký problém…“
Chvilku bylo ticho, ale pak jsem dostal odpověď, která mi stačila.
„Nemám s tím problém, ale jestli Taishimu ublížíš, zabiju tě. A stejně tě nesnáší, takže jsem v klidu.“
Tak dobře. Byl jsem spokojený. Ještě jsem ho požádal, ať to vyřídí se služebnictvem a zavěsil jsem.
Ani ne za pět minut mi starý sluha přišel oznámit, že mají všichni volno, ale pokud bychom něco potřebovali, tak je na telefonu.
Spokojeně jsem dopil saké. Svlékl jsem se a zamířil do sprchy. Pro jistotu jsem zamkl dveře a taky dveře vedoucí do Taishiho pokoje.
Taishi
Nějak jsem potom všem usnul. Byl to můj vlastní ostrov klidu. Jenže jen na chvíli, než mě někdo probudil, když se mnou začal lomcovat.
„Pane? Mladý pane…“
Podíval jsem se před sebe a uviděl našeho starého sluhu.
„Potřebuješ něco?“
Posadil jsem se a promnul si slepené oči.
„Odcházíme, tak se uvidíme až za dva dny. Dávejte na sebe pozor a jídlo máte v ledničce. Prosím, najezte se. Na shledanou,“ usmál se a odešel ke dveřím, než jsem se vůbec mohl vzpamatovat.
„A kam jako jdete?“ najednou jsem se cítil nejistý.
Nebyl jsem nervózní z toho, že jdou pryč, o sebe jsem se staral už celkem dlouho. Ale z toho, že tu budu s tím magorem sám. Přeci jen, kdybych požádal o pomoc, tak by přišli, ale takhle...
„Pán nám řekl, že máme volno do zítřejšího večera, prý je to domluvené s Panem doktorem. Ten se prý o vás postará.“
Otočil se a zavřel za sebou dveře. Najednou zůstal dům prázdný a já v prdeli. Netušil jsem, že je něčeho takového Ayano schopný. Nevěděl jsem proč, ale začal jsem z toho mít opravdu nepříjemný pocit, který jenom sílil, když jsem slyšel z koupelny sprchu.
Jsem v prdeli… Hluboko a sám. Nejhorší je, že si za to můžu sám. Mohl bych zdrhnout, ale nejspíš by si mě našel a přitáhl za vlasy zpět. Začal jsem mít pocit, že ten špatný jsem tu nebyl já, ale to, co se právě sprchovalo.
Šel jsem do kuchyně a nalil si sklenici ledové coly a vytáhl si jídlo, co mi tu kuchařka nechala. Zasedl jsem a začal jíst.
Ayano
V klidu jsem se osprchoval a oblékl na sebe yukatu.
No, poslal jsem služebnictvo pryč, tak se věci prát nebudou. Nevadí, spodní prádlo schovám a domů můžu jít jen v kalhotách naostro. Nic tomu nevadí. Ten kousek autem to vydržím. No, a kdyby něco, můžu požádat Taishiho, možná by mi něco věnoval ze svého šatníku. Jak jsem viděl, má stejnou velikost jako já.
Upravil jsem se a konečně vyšel z pokoje.
Nakoukl jsem k Taishimu, ale jeho pokoj byl prázdný. Že by utekl?
Prošel jsem se po domě a nakonec ho našel v kuchyni u večeře.
„Takže přeci jen hlad?“ usmál jsem se na něj. „Nech si chutnat.“
Vytáhl jsem si z lednice vodu a vrátil se zpátky do svého pokoje. Tentokrát jsem už nechal dveře otevřené, abych slyšel, kde se Taishi pohybuje.
Pustil jsem si televizi, napil se vody a pak si znovu nalil do skleničky saké. Seděl jsem na posteli a díval se na no reportáž o novém výzkumu.
Byl jsem klidný. Své jedovaté drápy jsem včas stáhnul zpět a v tuhle chvíli jsem se cítil dobře.
Taishi
Sere mě… hrozně mě sere… To jak si sem nakráčí a prý nech si chutnat. Chcípni Ayano! Jsi ten nejhorší, do kterého jsem se mohl zamilovat. Jsi moje past… Sakra… Jsem vážně trapnej.
„Trhni si nohou,“ sekl jsem po něj jednu ze svých nadávek a nafutroval do sebe jídlo.
Po jídle jsem se vrátil zpět do pokoje. Měl jsem zaracha a musel jsem být doma, stejně bych to neposlechl, ale… Tentokrát tu bylo něco, co mě zajímalo víc, než kamarádi. Zasedl jsem ke kompu a hodil nohy na stůl, když se na obrazovce objevili další tři moji kámoši.
„Čau vole, takže je to pravda, že máš průser?“
„Ty si nedáš pokoj, co?“
„Ti fandím. Jsi vážně magor, takhle to posrat. Neměl ses nechat chytit. Měl jsi ho bodnout a zdrhnout. No a co, že je to Tua, stejně je to jen další kurvička, co roztahuje nohy cizinci. Už mě to fakt sere, je jedno jestli je to holka nebo kluk, ale měli by aspoň ctít rasu. Kreténi…“
„Jdeš s námi zítra do toho klubu? Budou tam dobrý baby i kluci. Vyser se na ten zarach a pojď, však nejsi v lapáku.“
Jeden za druhým se překřikovali a já se tím jen bavil.
„Nemůžu, mám tu bachaře,“ odpověděl jsem a napil se z další sklenky coly.
„Je pěknej? Tak ho vezmi sebou.“
„To nejde, tenhle není tátův bouchač, je to… No řekněme, že s ním nikam jít nechci,“ odpověděl jsem vzápětí a promnul si zápěstí, které ještě bolelo od pout.
„Hej… Ty si ho schováváš. Myslíš, že jsme blbí? Kdo to je, hej… Neser… Kdo to je? Chceš ho jen pro sebe, co?“
„Drž hubu!“ vyjel jsem jak čertík z krabičky a ani jsem netušil proč.
„Takže je to pravda. Ty tam máš někoho, kdo ti vlezl do hlavy, jinak bys takhle nevyjel. To ho musíme okouknout, doveď ho!“
„Nikdy a konec diskuze!“
Ayano
Skončil program a já se cítil dostatečně odpočinutý. Proč tohle nedělám častěji?
Vstal jsem a mrknul na budík. Bylo něco před desátou. Prošel jsem koupelnou do Taishiho pokoje.
„Myslel jsem, že už spíš,“ zastavil jsem se ve dveřích a opřel se o futra. „Copak děláš? Učíš se? Není na to trochu pozdě? Ale jedno se ti musí nechat. Jsi nějaký hodný,“ usmál jsem se na něj.
„Tak co máš v plánu teď? Půjdeme spát?“
Taishi
„Sakra… To je ten tvůj, co ho furt čmáráš do toho skicáku?“
„Jdi do prdele a neřvi tak!“ křikl jsem po jednom z nich.
„Tchehehehehe… Se tě nebojím, vole. Takže jo, ok… Tak tě nebudeme rušit a doufáme, že zítra přijdeš, víš, že na tebe se ty baby loví nejlíp. Tak čus.“
Málem jsem spadl ze židle, když právě v tu chvíli na mě od dveří promluvil Ayano.
„Kurva… Co tu děláš? Proč jako máš pokoj hned vedle mě a ještě ten, co je propojenej. Co?“
Upravil jsem se na židli a nohy dal na zem, abych nespadl. Vypadal dokonale v té yukatě. Sakra… Chtěl bych vidět jeho tělo a ne jen krk a kousek hrudi, která zpod yukaty vykukovala. Aaaaa… Šílím z toho.
„Já se neučím, nikdy… A spát chodím tak kolem druhý ráno, následky těch super prášků. Spím málo. A že jsem hodný? Hahaha… Ok, když si to myslíš.“
Zvedl jsem se a došel k němu. Prudce jsem se nahnul až k němu a naprázdno klapl zuby u jeho tváře. Jen malinko jsem se o ni otřel, ale nekousl.
„Tohle je můj pokoj, být tebou jdu, než tě pokoušu. Hmmm?“
Dál jsem stál blízko něho a nasával tu vůni jeho těla, když je čerstvě vykoupanej. Jak mě to rajcovalo. Nesnáším ho… Fakt že jo.
„No… Já asi zalezu k nějakýmu filmu. Pak pro jistotu půjdu vysklít nějakou výlohu a zapálím vedlejší barák. Hezkej plán, ne?“
Chtěl jsem se smát, ale podařilo se mi udržet chladnou tvář.
Ayano
Trpělivě jsem čekal, až domluví. Stál jsem a díval se mu do očí. To co jsem zaslechl, mě zaujalo.
Takže Taishi kreslí… maluje… Docela by mě zajímaly jeho obrázky.
„Víš, že oči jsou okno do duše člověka? Ty moje hodně skrývají. Málo kdo v nich umí číst. Poznat mé pravé já… Dovolím to jen někomu. Ale v tvých očích vidím všechno.“
Přiblížil jsem se k němu ještě blíž, až se naše nosy skoro dotýkaly.
„Rozhodl jsem se, že budu spát tady, co na to říkáš?“
Oddálil jsem se a přešel k jeho pracovnímu stolu. Vzal jsem do ruky papír a tužku a vrátil jsem se k němu. Strčil jsem mu to do ruky.
„Ještě mi nikdo nenamaloval portrét,“ usmál jsem se na něj.
Sedl jsem si do křesla a čekal.
Taishi
„Jdi do hajzlu. Jak dlouho si tu šmíroval, než jsi na mě promluvil? Jsi fakt parchant!“
Naštvaně jsem mu vyrval papír i s tužkou z ruky a víc se k němu přiblížil, abych mu stáhl trochu yukatu z ramen.
„Nic si nemysli, ty prase! Potřebuji mít na kreslení čistou linii bez oblečení.“
Samozřejmě že kecám, chtěl jsem vidět aspoň ty debilní ramena. Byly tak mužné, ne jak ty moje. Jeho byly mnohem mužnější a silné. Byl sice asi o pět cenťáků menší než já, ale silu měl ze svalů, které se mi jen kousek poodhalily.
Sedl jsem si na postel a začal kreslit. Pomalu jsem táhl tužku linii po linii, než se z toho začal rýsovat jeho portrét. Netrvalo to moc dlouho a to jen proto, že jsem ho kreslil už tolikrát. Vždy jen z představy, nebo vzpomínky jsem čmáral jeho podobiznu. Ten jeho špičatý nos… Výrazné hnědé oči, skoro až nazlátlé… Jizvička nad okem… Velké malované rty… Byl krásnej… Sakra pěknej a ten hajzl to stoprocentně věděl.
Odložil jsem tužku a vzal uhly, kterými jsem doladil stíny. Potom černou fixu, aby vynikly oči a kontury rtů. Když vše bylo v rámci rychlosti hotovo, tak jsem mu to hodil na klín a položil se na postel.
„Není to nic moc. Když to někomu řekneš, tak tě vážně zabiju.“
Ayano
V duchu jsem se usmál, když mi stáhl yukatu z ramen. Klidně bych se mu tu odhalil celý. Vůbec by mi to nevadilo.
Sledoval jsem ho celou dobu, jak zaujatě kreslí. Byl na to tak soustředěný, že zapomněl na svoje nadávky a byl to úplně jiný člověk.
„Kreslíš jenom portréty, nebo i něco jiného? Rád bych měl pár tvých obrázků na stěně v ordinaci. Tenhle bude mít své čestné místo u mě doma,“ vzal jsem jeho výtvor do ruky a prohlédnul si ho.
Bylo to dokonalé. Měl jsem pocit, jako bych se díval sám na sebe do zrcadla.
„Víš, mám jednoho známého, který má menší galerii. Mohl by ti pár tvých výtvorů vystavit. Ale jen pokud bys opravdu chtěl.“
Nebyl to špatný nápad. Vzít pár jeho kreseb a vystavit je. Ukázat všem, jak je Taishi dobrý.
„Děkuji,“ usmál jsem se a skicu odložil na stolek. „Za odměnu budu spát s tebou.“
Přešel jsem k posteli a uložil se na ní. Podepřel jsem si hlavu tak, jak to mám rád a čekal jsem na Taishiho reakci.
Taishi
„Nevím, nikdy jsem nad tím nepřemýšlel a hlavně… Otec by to zatrhl. Když jsem mu asi před dvěma lety ukázal dva obrazy, tak je roztrhal a řekl, že to se pro mě nehodí. Tak jsem se na to vysral. Kreslil jsem všechno i akty, ale to je už nějaký čas. Ale… Poslední dobou kreslím jen jeden objekt, takže by asi nebylo co vystavovat.“
Podrážděně jsem mlask, když jsem si vzpomněl, jak se po otcově pracovně vznášely kusy papíru, když ty skicy škubal na cucky. Možná to bylo další, proč jsem ho začal tak moc trápit. Nesnáším ho…
Najednou jsem se prudce otočil a uviděl Ayanovu tvář zblízka a cítil jeho vůni.
„Hej… Táhni z mý postele! Nezval jsem tě sem, slyšíš? Potřebuješ naslouchátko?“
Nedokážu být v jeho blízkosti klidný a ani se nesoustředím na to, abych se choval normálně.
Drcl jsem do něj a snažil se ho odžďuchat z postele, jenže byl jak šutr, ani o kousek se nepohnul.
Ayano
„Zapomněl jsi, s kým mluvíš? Mě je jedno, co si tvůj táta myslí. Když něco chci udělat, tak to udělám.“
Přišlo mi vtipné, jak se mě snažil shodit z postele.
Chytl jsem ho rychle za ruce a natáhl mu je nad hlavu.
„Pořád tu jsou ty pouta,“ podíval jsem se krátce na zem, kde ležely a pak zpátky na Taishiho. „Budeš hodný a pěkně ležet, pokud nechceš skončit jako odpoledne.“
Pustil jsem ho a vstal. Zašel jsem k vypínači a zhasnul.
„Takže jak jsem řekl, jde se spát. Často se budím a je možné, že vzbudím i tebe. Navíc jsem ranní ptáče.“
Došel jsem zpátky k posteli. Zvedl jsem pouta ze země a výmluvně se na něj podíval. Pak jsem je odložil na stolek a pro jistotu jsem ještě zvedl klíček a strčil si ho do kapsy.
Lehl jsem si zpátky vedle Taishiho.
Bože, rozhodně budu opravdu často vzhůru. Dá se vůbec v klidu spát vedle něčeho tak úžasného? Ani netuší, jak pěkně voní. Je pro mne jak afrodiziakum.
Taishi
To bylo jako co? Vyhrožuje mi jako psovi? Sedni… Lehni… Roztáhni nohy, nebo tě spoutám? Jo… Spoutá… Hmmm… Je to úchyl.
„Nech mě aspoň pustit film, fakt neusnu a budu hnusnej, když mě nic nezabaví. Nemusel by ses taky vyspat vůbec.“
Podíval jsem se na něj. Jen světlo z lampičky mu osvětlovalo tvář. Vážně neusnu, když je vedle mě. Nevím, co udělám, ale bojím se toho, že se neudržím a normálně se mu dám i s mašličkou. Kurva, já ho chci.
Otočil jsem se k němu zády a tím vyšpulil zadek. Díval jsem se do míst, kde je komp a čekal, až mi řekne, že ten film pustit můžu, jinak jsem byl schopen čehokoliv.
Ayano
Chvilku jsem mlčky pozoroval jeho záda a představoval si, jak mu po nich přejíždím rukama a každý jeho sval pěkně…
„Klidně si něco pusť,“ ozval jsem se najednou.
Pohodlně jsem se uložil. Otočený na bok, abych na něj dobře viděl. Jeho vlasy trčely do všech stran a jen nepatrně schovávaly jeho krk. Natáhl jsem ruku a už se ho chtěl dotknout, když jsem se vzpamatoval a stáhl ruku zpátky. Tak jednoduchý to nebude. Jsem pro něj starý a on rozhodně nemá nouzi o nabídky. Určitě ne, když po něm vyjel i Stanley.
Jo, má dobrý vkus, v duchu jsem s Torresem musel souhlasit.
Ale to zatracené triko a trenky… Fakt mě štvou.
Už jsem se na Taishiho nedíval jako doktor, ale jako někdo, kdo se ho rozhodl si ho ukořistit.
Taishi
Po jeho souhlasu jsem se zvedl na kolena a přes pelest postele se natáhl pro myš k počítači. Vlastně jsem to udělal naschvál, aby ten šmejd viděl můj vypracovanej zadek. Jak já ho chtěl svést, ale kdo by se zahazoval s někým, kdo má tak polovinu jeho inteligence a hlavně… Musel mě pořád vidět jako svého pacienta. Sral mě ten fakt, že se mě nejspíš nikdy nedotkne, ale to že se mnou leží v jedné posteli, bylo dost uspokojující, s touhle vzpomínkou jsem mohl masturbovat do aleluja.
Lehl jsem si zpět a vyhledal v počítači filmy, co jsem měl stažený. Nakonec jsem si vybral svou nejoblíbenější ukolébavku a to nový horor V zajetí démonů.
„Kdyby ses bál, tak tu náš sluha má někde schované plenky,“ zasmál jsem se a znovu se schoulil na bok.
Díval jsem se na ten film, ale popravdě jsem si představoval, jak se mě Ayano dotýká a že jsem to kurevsky chtěl.
Ayano
Jeho pozadí před mým obličejem… Krásně se na to dívalo.
Taishi si pustil film a zalehl zpátky do postele. Sledoval jsem ho. Jeho silueta byla ozářena namodralou září z monitoru a vypadal jako něco mýtického… Jako z jiného světa… Něco křehkého, na co se člověk bojí sáhnout, aby se mu to nerozpadlo pod rukama.
Sledoval jsem ho tak dlouho, dokud mě to nezačalo uspávat. I při tom usínání jsem měl své představy a ve všech najednou figuroval on. Zavřené oči, tiché oddechování a lehký úsměv na tváři…
Kdybys tak věděl Taishi, co se mi zrovna zdá. Rozhodně by se ti to nelíbilo.
Taishi
Po chvíli, co šel film, jsem slyšel, jak za mnou ten blbec spokojeně oddechuje. Bylo mi jasný, že vytuhl a to byla zase šance pro mě. Pomalu jsem se otočil a různě zkoušel u jeho obličeje mávat rukama, jestli ho probudím. Nevzbudil se. Spal tvrdě.
Díval jsem se na jeho tvář a nedokázal jsem zastavit tu vášeň, kterou jsem k němu cítil. Jak mi elektrizovalo tělo a on jako magnet mě vtahoval k sobě. Sralo mě to… Ale nemohl jsem se ubránit.
Pomalu a naprosto tiše, jsem se k němu naklonil. Prvně jsem jen prsty orámoval jeho rty, ale potom jsem je políbil. Pomalu a něžně, skoro jsem se jich nedotýkal, ale pořád jsem kontroloval, aby neotevřel oči, jinak bych se hned stáhnul a dělal, že já to nebyl.
Jazykem jsem opatrně olízl jeho rty a potom se stáhl zpět. Prsty jsem se dotkl jeho tváře a potom… Chtěl jsem víc, mnohem víc… Ale moc dobře jsem věděl, že pokud to udělám, tak ho probudím a nevěděl jsem, jak bych mu tohle vysvětlil. Měl by ze mě jen srandu.
„Jsi hajzl Ayano. Proč si tam tu noc byl s někým jiným?“ skoro neslyšně jsem zašeptal, než jsem se otočil zpět k počítači a potlačit tu obrovskou touhu se ho dál dotýkat.
Tělo se mi chvělo, jak mě to dostávalo na hranici sebeovládání. Byl jsem v prdeli a mohl za to tenhle sráč. On byl příčinou mého nejistého chování a vybočování z mé běžné nasranosti.
Ayano
Vzbudil jsem se. Všude byla tma a ticho a já v první moment nevěděl, kde vlastně jsem. Když se tělo vedle mě nepatrně pohnulo, vzpomněl jsem si.
Opatrně jsem se nadzvedl a natáhl se přes Tashiho pro sklenici s vodou. Trochu jsem se napil a sklenici postavil zpátky.
Myslel jsem, že si znovu lehnu a snad usnu, ale zastavil jsem se uprostřed pohybu.
Opřený o jeden loket, nahnutý nad ním jsem pozoroval jeho spící tvář.
Vypadal spokojeně. Opravdu hodně spokojeně, jen s nepatrnou vráskou na čele, kterou jsem ucítil pod prstem, když jsem mu po něm jemně přejel.
„Víš, že jsi k sežrání? A já jsem hladový,“ zašeptal jsem tiše.
Sesunul jsem se o malinko níž a opatrně mu vyhrnul triko.
„Je fajn, když se nebráníš, ale i kdyby, mám rád, když si tě můžu ulovit a chytnout do pasti. Líbila se ti pouta? Mám podobných věcí víc a věř, že s nimi umím zacházet,“ šeptal jsem dál, zatím co jsem se sklonil k jeho odhalenému břichu a jemně ho políbil.
Opět jsem opatrně přejel prsty po jeho břiše a ruku posunul výš. Nahmatal jsem bradavku, kterou jsem jemně stiskl. Jak na povel hned ztvrdla.
Ale to už jsem se nedokázal držet zpátky. Zvedl jsem se a klekl si nad něj.
Pohladil jsem jeho rozkrok, kde i přes tu látku trenek jsem cítil, jak je horký a nabírá na pevnosti.
Neodolal jsem a zasunul jednu ruku do nohavičky a po stehně jsem ji posouval výš, až se moje prsty dotkly jeho penisu.
Taishi
Nakonec jsem usnul, ale zas tak kolem jedné hodiny. Štvalo mě, jak nemůžu normálně spát a občas se i nedostatek spánku podepsal na mé náladě.
Spal jsem klidně, ale měl jsem tak živé sny, že jsem tomu ani nemohl uvěřit. Ayano se mě dotýkal a já tak jasně viděl jeho tvář. Cítil jsem ty horké prsty, jak se pohybují po mé pokožce a hladí každé citlivé místo, které mám. Jak putují po stehně a jemně hladí můj penis. Byl jsem naprosto zmražen v čase. Užíval jsem si jeho pozornosti a slastně si kousal ret…
„Ayano…“ zašeptal jsem vzrušeně ze snu.
V tu chvíli jsem otevřel oči a nechápavě zíral na Ayana. Promnul jsem si oči, abych si byl opravdu jistý, že to není moje představa.
„Hej… Co to… Kurva děláš? Dost!“
Zarazil jsem ruce o jeho hruď a snažil se ho od sebe odstrčit, ale spíš jsem ho chtěl na sebe namáčknout. Doufal jsem, že si mě brutálně vezme a ukáže mi, jak hluboko na dno můžu sklouznout. Dole se mi to napínalo a stavělo se do pozoru, jak moc jsem byl vzrušenej jen z toho, že jsem uviděl, že se mě opravdu dotýká on. Hořel jsem touhou a chvěl jsem se nesnesitelnou přitažlivostí, kterou ve mně vždy vzbouzel.