Kuro
Když jsem vešel do koupelny, raději jsem se zamknul, aby mě nikdo nepřekvapil. Pustil jsem na sebe příjemně teplou vodu a nechal dopadající kapky masírovat mé namožené svaly. Na chvíli jsem se i prohnul, a nechal vodu stékat mezi mýma půlkama.
Ani jsem nepoužíval houbu nebo žínku. Prostě jsem si nalil sprcháč na ruku a takhle se celý umyl. Když jsem umýval onu inkriminovanou část těla, trochu jsem prsty zajel i dovnitř. Cítil jsem, jak mi po prstech stéká ještě to, co tam po Akim zůstalo. Znovu se mi to hned všechno připomnělo a měl jsem pocit, jako bych ho v sobě stále cítil.
Mohl jsem být v koupelně snad deset patnáct minut, než jsem konečně vyšel ven s ručníkem na hlavě, abych si v pokoji pořádně vysušil vlasy.
Už jsem si chtěl sednout na postel, když jsem se zarazil. Díval jsem se na to zmuchlané prostěradlo, a ... no na některých místech snad bylo i slepené.
Zavěsil jsem si ručník kolem krku, přehodil peřinu a polštář na Akiho postel a z té své jsem to špinavé prostěradlo stáhnul dolů.
Zmuchlal jsem ho v ruce do velké koule, a přitom se mi do nosu dostala ta specifická vůně, která se na něm držela.
Tak to nevím, co teď s tím. Měl jsem chuť to prostěradlo kopnout pod postel, ale věděl jsem, že by ho tam Rose našla. No, možná bych ho mohl strčit do skříně a až bude Rose pryč, tak bych ho mohl vyprat.
Prostě jsem se styděl. Styděl jsem se tak moc, že jsem nebyl schopný to vzít a odnést dolů, kde byla pračka.
Nakonec jsem se rozhodl. Vrátil jsem se zpátky do koupelny a namočil prostěradlo v umyvadle. Šlo to těžko, protože se tam sotva vešlo, ale po kouscích jsem ho začal mydlit a propírat, aby na něm nic nezůstalo.
Aki
„A… Nebude z toho mít tvůj strýc problémy? Vím, že otec má svoje pracky všude, ale tohle jsem ani od něj nečekal. Vážně mě dostal. Aby zašel i na školy jen proto, aby mě stejně donutil jít tam, kam chce on, není možný, že mu to prochází,“ povzdechl jsem si.
„Nebude… nemusíš mít strach. On hned řekl, že nebude žádnému studentovi bránit ve vstupu do jeho školy. Nedělej si vážně starosti, prostě tam půjdeš na moje doporučení, a přihlášku ti pomůžu vyplnit, dokonce ji mám tady. Je to dole ve městě, takže je to i kousek, dokonce chce Hiromi na školu hned vedle, takže budete jezdit spolu,“ uklidňoval mě dál Seiji, a já začal být vážně moc rád, že máme takovou „rodinu“, co se o nás o oba stará.
„Ty už máš vybráno?“ otočil jsem se na Hiromiho, a on jen souhlasně přikývl.
„Jdu na zahradního architekta, takže jo, mám jasno už asi od osmé třídy,“ zazubil se a podal mi přihlášku s předvyplněnou školou.
Na nic jsem nečekal a za pomoci Seijiho vše řádně vyplnil. Kolem nás to prořídlo. Miura nejspíš odešel za Kurem. Rose i s Hiromim na zahradu, a já se chystal po tomhle za nimi také.
Kuro
Byl jsem asi tak v polovině, když jsem na chodbě zaslechl kroky, které se zastavily u našeho pokoje, ale pak pokračovaly ke koupelně. Trhnul jsem sebou, když se ozvalo zaklepání na dveře.
„Kuro! Tady Miura. Jsi v pořádku?“
„J-jo! Jsem v pohodě!“ křiknul jsem zpátky odpověď, až mi přeskočil hlas.
Podíval jsem se do umyvadla... Co s tím? Popadl jsem to prostěradlo a rozhlížel se kolem sebe, kde bych ho mohl schovat. Kapala, spíš doslova z něj crčela voda a dělala louže na zemi.
„Chceš pomoct?“
Prudce jsem se otočil, když se hlas ozval moc blízko. Miura stál v otevřených dveřích, díval se na mě a usmíval se.
„Tohle v rukách dobře nevypereš. Lepší to bude v pračce.“
Sehnul se, popadl kyblík a došel ke mně. Vzal mi prostěradlo z ruky a nacpal ho do něj.
„Lepší to bude v pračce. Pojď, Rose šla na pole, tak se nemusíš stydět. Ale lepší bude, když si příště pod sebe dáte osušku, nebo použijete kondom.“
Stál jsem jak přibitý, celý jsem hořel, jak jsem zrudnul a pot mi tekl i po zádech. Dokonce jsem zapomněl zastavit i vodu.
„Obleč si nějaké triko,“ postrčil mě Miura ven z koupelny a sám tu vodu zastavil.
Počkal, až se obleču, a pak jsme společně šli do spodní koupelny, kde byla pračka. Po očku mě pozoroval a zřejmě se bavil tím, jak se můžu hanbou propadnout.
Aki
Dopsal jsem to a chtěl jít ven, ale vzpomněl jsem si, že bude lepší, když si vezmu i mikinu, přeci jen tam nebylo takové teplo. Chtěl jsem jít nahoru, ale uviděl jsem ty dva, jak míří do koupelny. Nenápadně jsem je pozoroval a vkradl se za ně. Vůbec si mě nevšimli. O to víc jsem se snažil být potichu. Až když vešel do koupelny první Miura, jsem foukl Kurovi na krk a hned vzápětí ho objal.
„Jdeš to prát? Jdu s Rose a kluky na pole, přijdeš za námi?“ otočil jsem ho k sobě a políbil.
Tak příjemně voněl… Jeho rty byly tak měkké, že jsem se nemohl udržet a líbal ho, jako kdyby to bylo poprvé. Vážně to milování udělalo hodně. Jak kdybychom se dostali na další level, o kterém jsem doposud nevěděl.
Kuro
Šel jsem za Miurou jako na porážku. Fakt jsem se cítil trapně. Nejen to, že jsem se styděl za to špinavé prostěradlo, ale i to, že mě nachytal přitom, jak se ho tajně snažím vyprat v umyvadle. Byl jsem celý červený a pohroužený do sebe. Prostě jsem se chtěl ztratit ze světa aspoň na chvíli. A tak, když mě popadl Aki, lekl jsem se, až jsem poskočil.
Jen jsem přikývl na jeho otázku, jestli jdu prát, a než jsem stihl něco dalšího říct, byl jsem v jeho pevném sevření a měl jsem jeho jazyk v puse. Sevřel jsem jeho triko a nechal ho okupovat moje ústa.
Líbilo se mi to. To jo. Měl jsem pocit, jako by ty jeho polibky chutnaly čím dál víc.
„Myslíš, že by Rose nevadilo, kdybychom si nahoru do koupelny pořídili svoji pračku? Je mi blbý tohle prát tady dole, a to nemluvím o svých trenkách,“ řekl jsem tiše, aby mě nikdo jiný krom Akiho nezaslechl. „Nějaké peníze mám a zbytek bychom mohli vzít třeba na splátky.“
Aki
„Hmmm… A co ji koupit najednou. Příští týden mám to focení a třeba přijdeme na to, jak bys mi tam mohl pomoct, co ty na to? Pomocníci, kteří pomáhají s foťáky a tak, se hodí. Bude fajn, moct si vyprat a Rose se nám nebude dívat na spoďáry,“ zasmál jsem se, a ještě jednou Kura políbil.
„Sakra… Zase se flákáš? Pojď pomoct a ty… Tvoje ruce slouží i k práci, princezno, takže pohni zadkem a pojď pomoct. Neumíráš a funkční jsi, takže honem, Miuro,“ zavelel Seiji, a já se konečně pořádně zasmál.
Tohle jsem u nich viděl poprvé. Ani jsem nečekal, že by ho Seiji takhle setřel, ale podle všeho bude vážně ostřejší, než bych si myslel.
„Už jdu…“ řekl jsem nahlas a pohladil Kura po vlasech.
„Ty si běž odpočinout, musí to trochu bolet a bude lepší… aby ses zotavil, nechci, aby to naše první, bylo poslední,“ zašeptal jsem mu do ucha a políbil na rozloučenou.
Z věšáku jsem si vzal mikinu a se Seijim se vydal ven.
„Hele, jak jste se vy dva seznámili? Nepřipadáte mi jako pár, který by se běžně spolu dal dohromady. Oba pěkní, ale on je trochu fracek a ty zase bručoun, ne?“ usmál jsem se, a Seijiho to taky pobavilo.
„Jo, popsal jsi nás celkem přesně. Poznal jsem ho na univerzitě a popravdě… Moc jsem po něm netoužil, protože byl dost proutník, hlavně co se kluků týče. Jenže… Nikdy jsem si nemyslel, že by chtěl být se mnou, a taky, že by byl věrný jen a pouze mě. Jsem vážně bručoun, a na škole se mě každý bál. I když… Ani teď to není o nic lepší,“ stáhl si vlasy z čela a podíval se na Rose, když jsem k nim došli.
Byl vážně pěkný. Hrubé rysy… Hluboký hlas… Zvláštní člověk, naprostý opak mě. Budeme dobří kamarádi, to jsem už dávno věděl.
Kuro
„Dobře, koupíme ji spolu, pokud Rose nebude nic namítat,“ přikývl jsem a opětoval jsem Akimu polibek.
Trhnul jsem sebou, když dovnitř vpadl Seiji a hned začal hulákat na celý barák. Jsem vážně tak narušený, že se všeho musím lekat? Jak dlouho ještě budu mít nervy na pochodu? Proč teď, když je už všechno v pohodě?
Aha... Už vím. Prostěradlo a moje trapnost. Miura mi to připomněl, když vystrčil hlavu z koupelny a něco prsknul po Seijim. Ten ale jen mávnul rukou a už s Akim zmizeli venku.
„Hele, pojď sem, prát to za tebe nebudu. Ukážu ti, kde, co je.“
Šel jsem poslušně za Miurou do koupelny a jen hleděl na to, jak přesně věděl, kde, co má Rose uložené.
„Ha ha ha, co se tak divíš? Myslíš, že jste jediný, kdo tu provozuje sex?“
Postavil se za mě, když jsem právě cpal prostěradlo do pračky. Chytl mě oběma rukama za zadek a pořádně zmáčknul. Okamžitě jsem se narovnal a prudce se otočil, abych mu jednu vrazil. Nebo spíš chtěl jsem.
„Nebuď princeznička,“ smál se Miura dál, když viděl, jak se mi podlomily nohy a já málem skončil na zemi. „Měl by sis jít ještě lehnout. Na poprvé to asi bylo dost náročný, co? My budeme na poli...“ zavolal na mě ještě, a rychle zmizel z koupelny pryč.
Nechápal jsem, jak může být takový nevázaný, přirozený a nic pro něj nebylo problém. Takový já nikdy nebudu. To bych nebyl já...
Zkontroloval jsem ještě pračku, a když se začal buben točit, vydal jsem se nakonec nahoru, i když jsem chtěl jít za nimi. Hned jsem zalehl na Akiho postel a přikryl se jeho peřinou. Usínal jsem na jeho polštáři a nosem přitom natahoval jeho příjemnou vůni. Opravdu jsem se cítil ještě dost unavený.
Aki
Práce na poli trvala celkem dlouho, i když nám nakonec šel i Miura pomoct. Než jsme zasázeli kedlubny a nějaké další plodiny, byl už skoro čas na večeři. Rose odešla dřív a vzala s sebou Miuru. Princezničku…
Tenhle kluk, na co sáhne, to mu buď padá, nebo se zlomí. Ještě, že to není zahradník. Myslím, že jsem dokonce slyšel, že jsi zlomil nehet. No ten teda byl… Jenže… Tak nějak jsem dostával pocit, že to dělá naschvál, aby mě testoval. Jak kdyby potřeboval zjistit, jestli je Kuro v dobrých rukách. Trochu jako fena, která chrání své štěně.
Celý špinavý, jsem nakonec došel domů a rovnou si to zamířil do koupelny, abych se osprchoval a šel za Kurem.
Kuro
Zamotal jsem se do peřiny, protože mi bylo trochu chladno a na chvíli jsem se tím i probral. Jednou rukou jsem svíral polštář pod hlavou a v druhé ruce jsem držel plyšáka od Rity. Rád bych ji viděl. Občas se mi po ní zasteskne. Ale Aki říkal, že by měly holky zítra na chvíli přijet, tak se s ní snad uvidím.
V domě bylo takové ticho, že jsem po chvíli znovu usínal.
Jen matně jsem vnímal nějaké kroky na chodbě, ale do pokoje nakonec nikdo nevešel. A po chvíli jsem už neslyšel zase vůbec nic. Poslední myšlenka, která mě napadla, byla, že bych jim měl jít pomoct. Ale nějak mě tělo neposlouchalo, a prostě si řeklo o svůj podíl odpočinku.
Tentokrát jsem ale nespal tvrdým bezesným spánkem. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem myslel na Ritu, nebo čím, ale sny, které se mi zdály o mém domově, který už mým domovem nebyl, se mi zrovna moc nelíbily. Byl to tak živý sen, že v momentě, kdy se po mně táta ohnal rukou, jsem sebou silně škubnul tak, že jsem v první chvíli nebyl schopný popadnout dech.
Když jsem si uvědomil, že jsem u Rose a Hiromiho, jsem se už pomalu uklidňoval. I přesto mi srdce bilo jak šílené a rychle jsem oddechoval, jak moc živý ten sen byl.
Aki
V rychlosti jsem se osprchoval a jen si kolem pasu obmotal ručník, abych se neodhaloval, když půjdu po chodbě. Chtěl jsem vstoupit do pokoje, když jsem uslyšel hluk. Hned jsem otevřel dveře a došel ke Kurovi, abych ho objal.
„Špatné sny? Jsi v pořádku?“ zeptal jsem se.
Zdálo se mi, že celý hoří a byl zpocený. Až teprve v tu chvíli jsem si uvědomil, že leží na mé posteli a v rukách tiskne polštář, na kterém spím.
„Copak se stalo?“ pohladil jsem ho po vlasech a chtěl ho tišit dál, ale můj telefon začal zvonit jako šílený.
„Sakra...“ zaklel jsem, když jsem uviděl tátovo číslo, na něj jsem teda náladu vážně neměl.
„No… Co je?“ zabručel jsem do sluchátka, když mi hned začal nadávat.
Ani v tu chvíli jsem Kura nepustil a objímal ho dál.
„Ne… Nechci se teď setkat… Ano, o víkendu pracuji a v týdnu taky… No do toho, ti teda rozhodně nic není… Tak vydělávám, a to jsi chtěl ne? Tati… Dobrý, na tohle nemám čas, tak pa,“ zavěsil jsem a vypnul si telefon, aby mě už nerušil.
Podle všeho zjistil, že mi někdo z jiné školy dal šanci a jeho plány se bortí. Aspoň něco ho potrestá.
Kuro
Posadil jsem se a víc se přitulil k Akimu, ale to on se už natahoval po telefonu. Slyšet ten jeho hovor s otcem, stálo opravdu za to. Proč nám nedají pokoj? Mě ten můj straší ve snu a Akiho táta... Ten taky nedá pokoj. Ale aspoň se já s tím svým nemusím setkat a ani s ním mluvit po telefonu, protože on ani neví, že nějaký telefon mám.
Přesto jsem se pousmál, když jsem slyšel, jak rozčílený Aki svému otci říká: ‚...pa...‘
Zaznělo to tak dobře ironicky, že jsem se opravdu tomu úsměvu nedokázal ubránit.
„Jo,“ přitáhl jsem se k němu blíž, když odložil telefon. „Trochu špatné sny, ale to bude dobrý. Mrzí mě, že jsem za vámi nedošel na pole. Ale v pondělí už půjdu k doktorovi na kontrolu a snad už budu moct i do školy. A zítra by měly přijet holky, moc se na ně těším,“ podíval jsem se na malého plyšáka, který ležel kousek vedle.
Trochu mě otřepala zima, když mě zastudil pot na zádech. Přitáhl jsem si peřinu a zabalil se do ní. Podíval jsem se z okna a povzdechl si.
„Vážně jsem za vámi chtěl jít,“ pak jsem ale vyskočil z postele. „Musím jít vytáhnout prádlo z pračky, ať to nedělá Rose!“
Aki
Jen tak tak jsem uhnul, aby mi Kuro nerozbil pusu, jak vyskočil z postele. Chytil jsem ho kolem pasu a shodil zpátky na postel, abych ho mohl zalehnout.
„A co mi dát prvně pusu, než tu začneš lítat?“ usmál jsem se a pořádně si ho prohlédl.
Přiblížil jsem svoje rty k jeho a jazykem mu je orámoval, až jsem ucítil tu chuť, která se mi líbí ze všeho nejvíc. Je tak dobrý… sladký… Kdyby to byl dezert, už bych ho zdlábnul jako malinu.
„Pověsíme ho spolu, bude sranda. Nikdy jsem to nedělal, tak se aspoň podívám, co a jak. A taky… Co když…“ chytil jsem za cíp trička a vyhrnul mu ho nahoru, až se ukázaly jeho pěkně našpulené bradavky.
Trochu jsem je jazykem podráždil a potom jen lehce dal pusu. Nechal jsem ho odhaleného, a dolehl na něj, aby i on cítil moji pokožku.
„Jsi opravdu v pořádku? Řekni mi cokoliv, nechci, aby si musel něco tajit, ano?“ znovu jsem ho políbil a tentokrát se do něj pořádně opřel.
Kuro
„Ah... jo... jsem v pohodě...“ trhaně jsem se nadechl, a odpověděl, když jsem měl aspoň chvilku možnost promluvit.
Začal jsem se ošívat, protože se mi Akiho škádlení líbilo, ale chtěl jsem jít pověsit to prádlo. A taky jsem pořád cítil namožené svaly.
„Ale no, trochu jsem no... unavený...“ řekl jsem nakonec popravdě.
Přesto jsem však opětoval Akiho polibek. Chytl jsem ho ale do objetí, aby mě víc nedráždil. Teď jsem se ještě necítil na pokračování. Nejspíš bych to nedal. Asi budu muset začít cvičit, abych měl lepší fyzičku, protože Aki nevypadá na to, že by se do budoucna spokojil jen s jedním číslem. No, možná i teď by si dal říct, ale asi bych to nezvládl. Ne teď...
„Musíme jít pověsit to prádlo,“ zašeptal jsem, když jsem uslyšel ze spodu hluk, jak se i ostatní vraceli z pole.
Aki
„Hmmm… No jo, já vím. Chápu to, ale… Prostě mě strašně přitahuješ a je jedno, jak často a dlouho tě vidím,“ povzdechl jsem si, a ještě jednou ho políbil, než jsem mu stáhl tričko dolů, aby mě dál nedráždil.
Zvedl jsem se a natáhl si trenky, tepláky a tričko. Ručník jsem položil na topení, aby mohl uschnout.
„Půjdeme? Pomůžu ti s prádlem, a pak bych chtěl i Rose s večeří. Udělali jsme sice dost, ale zítra je toho naplánovaného víc. Kluci tu budou spát, aby zítra přidali ruku k dílu. A taky… Seiji mi donesl přihlášku na školu, na kterou bych se měl bez problémů dostat. Třeba se mi vážně splní to, čím chci být i když… Může to být těžký, až budu na vysoký. Ale nikdy tě nezanedbám, jasný?“ usmál jsem se a natáhl k němu ruku, abychom mohli jít dolů, a já konečně přestal mít ty nemravný představy.
Kuro
Sešli jsme dolů a já se celou dobu usmíval jak debil, když mi v hlavě pořád znělo, co Aki říkal. Byl jsem za to moc rád a věřil jsem, že mluví pravdu.
Přitahuji ho...
Nevím čím, ho přitahuji, ale zahřálo mě to u srdce.
Rose už bylo slyšet z kuchyně, a z koupelny bylo slyšet tekoucí vodu. Zastavil jsem se před dveřmi, když jsem si uvědomil, že nikde nevidím kluky a vzpomněl jsem si, jak jsem je posledně nachytal. Ale nevěděl jsem, jestli tam je Hiromi, nebo Seiji, nebo Miura. Nebo ti dva společně, nebo všichni tři dohromady... Tak nějak jsem neměl odvahu tam vejít.
„Mohl bys... Zašel bys pro prádlo? Počkám tady,“ ukázal jsem Akimu na dveře do koupelny.
Aki
„Co? Jo, proč ne,“ odpověděl jsem a po zaklepání na dveře vešel dovnitř.
Jenže vzápětí jsem měl co dělat, abych se nadechl. Pára byla všude kolem mě, až jsem skoro neviděl na krok před sebe. Ani jsem se nezajímal o to, že je nejspíš někdo ve sprše, a že jich může být i víc. Prostě jsem si vzal koš na prádlo na pračce a vytáhl do něj prádlo, které v ní bylo.
„Budeš taky přihlížet? Máme pokračovat?“ řekl provokativně Miura a já ho dál ignorovat.
„Nepotřebuji nejsi můj typ. Jsi moc… starý,“ odpověděl jsem, a i s prádlem jsem vycházel ven.
Jen tak, tak jsem se stačil uhnout letící houbě. Musel jsem se tomu zasmát, a když jsem viděl tu skvrnu od sprcháče na dveřích, jak se tam houba rozmázla, už jsem to neudržel. Nejlepší bylo, že i Seiji se zasmál, a to Miura už nedal a chtěl mu odejít. Hned, co si ho zatáhl Seiji zpátky do sprchy, jsem vyběhl ven, abych v tomhle nemusel být.
„Takže je koupelna obsazená?“ zamručel Hiromi.
„Je, ale nahoře je volná, jdi tam,“ odpověděl jsem mu, a on hned mířil nahoru, aby se nemusel trápit s těma dvěma taky dole.
Kuro
Musel jsem se smát, když jsem slyšel tu debatu z koupelny. I Hiromi se zastavil a počkal, až Aki vyjde, a pak se raději na jeho radu sebral, a šel nahoru se osprchovat.
Ještě že jsem do té koupelny nešel já....
S Akim jsme pak pověsili prádlo, které jsme pak museli připnout spousty kolíčkama, jak začal foukat dost vítr. Celý zbytek dne pak utekl strašně rychle. Debatovali jsme, vařili jsme, chystali jídlo i na další den, kdy měli přijet holky.
Rose se nakonec i přes prvotní odmítání a výhrady, nechala přemluvit, a my měli dovoleno si koupit pračku a dát si ji do koupelny nahoře. Takhle jsme mohli říct, že až na společnou kuchyň, jsme byli zcela samostatní. Opravdu, jako bychom spolu začali žít sami...
Druhý den jsem nemohl dospat. Věděl jsem, že děvčata přijedou až odpoledne, ale přesto jsem od rána běhal a uklízel a prostě jsem nemohl postát na místě.
Strašně moc jsem se na Ritu těšil...
Aki
Den potom uběhl tak rychle, že jsem se ani nenadál a už začínal nový. Možná to bylo i tím, jak moc dobře mi ten den bylo. Naše první… Chvíle, které nám nikdo nevrátí a nesebere. A najednou…
„Jel jsi s námi jako s pytli… To bylo šílený, Rita málem zvracela. Kde ses jako učil řídit?“
Už od dveří jsem slyšel Nyoko, jak se vzteká na řidiče a hubuje mu. Nedala se přeslechnout.
To je celá ona… Moje malá sestřička.
„Ty jsi vyrostla, za chvíli budeš stejně vysoká, jako jsem já,“ rozcuchal jsem jí vlasy hned, co jsem za ní došel.
„Jaj…“ vypískla a otočila se na mě tak rychle, až jsem udělal krok dozadu, jak jsem čekal, jednu ránu do břicha.
„Bráško,“ objala mě kolem pasu a natiskla se na mě.
Sám jsem ji vytáhl ze země do náruče, a ještě pevněji sevřel, jak moc mi chyběla. Mohla být drzá… Drsná… Svá… Ale měla mě stejně ráda, jako já ji.
„Kuro, máš tu…“ houkl jsem do domu, ale to už se tam řítila druhá malá holčička, až jí vlasy ve slabém větříku vlály.
Kuro
Právě jsem pomáhal uklidit nádobí, když se z venku ozvalo zatroubení auta. Ani jsem si nestihl otřít ruce a vyjít ven, když dovnitř vběhla Rita.
„Kuro!“ vykřikla, když mě uviděla a rozběhla se rovnou ke mně.
Přidřepl jsem si, popadl ji do náruče a tiskl k sobě, že málem dýchat nemohla. Byl jsem tak rád, že ji vidím.
Chytla mě pevně kolem krku. Držela se jako klíště, i když jsem i s ní vstal.
„Je mi po tobě smutno,“ zafňukala mi tiše do ucha.
„Mě po tobě taky,“ pohladil jsem ji po vlasech a šel se i s ní usadit na sedačku.
„Kdy se vrátíš domů?“ zavrtěla se mi na klíně, aby se jí lépe sedělo, a pak se mi zahleděla do očí.
V tu chvíli mi došlo, že Rita nemá nejspíš ponětí, co a proč se všechno stalo. Nevěděl jsem, co ji doma řekli, ale určitě si pamatovala večer, kdy jsem odcházel, a potom ten druhý, když jsem si přišel pro věci. Jen zřejmě nechápala, jak je situace vážná...
Co ji mám říct? Nemůžu lhát, že se domů vrátím, protože to se nejspíš už nikdy nestane. Možná jednou, na návštěvu... kdo ví... Ale i to může být za strašně dlouhou dobu.
Tak moc jsem se na ni těšil, a přitom stačila jediná otázka, která mě dostala tam, kde jsem byl bezmocný, a nevěděl jsem si rady.
„Rito, pojď, pomůžeš mi nachystat zákusky a dáme si to venku na zahradě. Všichni, ano? Upekla jsem ty, které jste měly minule a moc vám chutnaly,“ přistoupila k nám Rose, a taky ji pohladila po vlasech.
Rita, jako by okamžitě zapomněla na svou otázku, hned seskočila dolů, a šla s Rose chystat svačinu.
„Půjdu nachystat stůl,“ řekl jsem polohlasně.
Popadl jsem ubrus a prostírání, které už bylo připraveno, a vyšel ven. Na moment jsem se zastavil a zahleděl se, jak se Aki pěkně baví s Nyo.
Najednou mi to všechno přišlo strašně líto. Vážně jsem se na Ritu moc těšil, a přitom... Nejraději bych ji měl tady u sebe pořád. Co ji mám říct, až se bude zase ptát?
Raději jsem se otočil a šel k altánu prostřít stůl.
Aki
Došel jsem i s Nyo do altánku a pomohl prostřít, abychom se mohli všichni společně najíst těch dobrot, co přichystali Rose a Kuro.
„Vrátíš se někdy domů, Aki?“ zeptala se mě náhle Nyo, a já se musel napít, jak jsem se zasekl.
Během té chvíle jsem i hledal vhodná slova, která by pochopila, protože byla pořád malá a tohle se vážně těžko vysvětlovalo. Dokonce i Rita zpozorněla a podívala se na Kura, jako kdyby i ona hledala odpověď.
„Nyo… Já…“ v tu chvíli mě Rose chytila za rameno a nejspíš chtěla něco říct, ale já ji zastavil.
„Musím ji to vysvětlit sám, nechci před ní něco tajit,“ namítl jsem, a ona jen přikývla.
„Nyo… je to složité, a ty tohle ještě nepochopíš, ale… Mám Kura moc rád a chci s ním žít. Tohle naši nikdy nepochopí, však je znáš. Chci být i s tebou, ale to je stejně nesplnitelné, jako to má Kuro s Ritou. Budu se snažit tě vidět co nejvíc, ale… Moje srdce prostě patří Kurovi, nemůžu se vrátit domů, to bych musel…“
Její malá ruka mi překryla ústa a její úsměv mi stačil na to, abych věděl, že to pochopila.
„To je dobrý… Taky si jednou vezmu Ritu za svou ženu.“
Vytřeštil jsem oči a podíval se na Kura, když se ty dvě chytily za ruce a začervenaly.
Kdy se jako tohle stalo?
Kuro
Aki a Nyo došli za mnou, aby mi pomohli s prostíráním. Zaplašil jsem své chmurné myšlenky a snažil se usmívat, abych jim nekazil dobrou náladu ze shledání.
Po chvíli došla i Rita a Rose a nesli dobroty, které stihly nachystat.
A pak se Nyo zeptala... Ne, kdy se vrátí domů, ale jestli se někdy vrátí domů. Otázka hodně podobná, a přitom tak rozdílná. Jako by Nyo chápala, o co taky vlastně jde.
Zarazil jsem se. Čekal jsem, jak Aki odpoví, protože on měl víc odvahy než já. Díval jsem se přitom na Ritu, jak ona zareaguje na jeho odpověď, ale to, co pak holky předvedly, mi málem vyrazilo dech. Rita byla celá červená, ale Nyočinu ruku nepustila ani na chvíli.
Ještě holky zcela nechápou, jaký smysl má to, co Nyo řekla, ale byl jsem rád. Rita má někoho, o koho se může opřít. Někoho, kdo za ní bude stát, když já u ní nebudu.
„Rito,“ ozval jsem se, když jsem nakonec i já sebral tu odvahu, které mi Aki svou odpovědí trochu předal.
„Rito, já nevím, kdy se domů vrátím. Miluji Akiho a chci s ním být. S tátou si nerozumíme a nechci se s ním hádat. Proto zůstanu tady. Prosím, neměj mi to za zlé, ale nedokážu se vrátit, když bych se musel Akiho vzdát. Nejde to...“
Poslední slova jsem spolkl, jak mi to znovu přišlo líto. Ale Rita ke mně přišla a dotáhla za sebou i Nyo. Prostě ji nechtěla pustit, jako by i ona u ní hledala odvahu.
„Je mi po tobě smutno, ale... Nechci, aby tě táta znovu zbil.“
Stála přede mnou, a její pohled byl najednou takový... dospělý.
„Jsi už velká holka,“ pousmála se Rose, když se k ní sklonila. „Kdykoliv sem můžete s Nyo přijít, ano? Aki a Kuro tady budou bydlet.“
Nedokázal jsem se udržet. Na sílu jsem zamáčkl slzy, ale pak jsem si přitáhl obě holky a objal je.
Rita mě chytla kolem krku a Nyo prskala něco o tom, že nemůže dýchat. Ale bylo mi to jedno. Byly tady, pro mne i pro Akiho. Byl jsem šťastný...
Aki
„Ať už mě pustí!“ prskala Nyo, protože doteky vážně neměla ráda.
Musel jsem se pousmát, a Rose taky, když je viděla. Během chvíle však byl ten altán nějak plný, když se k nám přidali i Seiji s Miurou a Hiromi. Mohli na holkách oči nechat a pořád je pozorovali a na něco ptali. Byla pravda, že s nimi hned vše ožilo.
„Zvládl jsi to skvěle,“ přitáhl jsem si Kura k sobě a políbil ho.
Nikdo se nedíval, a já mu prostě musel dokázat, jak moc mi na něm záleží. Zdálo se mi, že každou chvílí, co byl se mnou, jeho povaha sílila. Nebyl to ten křehký kluk, jako na začátku. Byl silný… věřil si… Měl mě, a já rozhodně nechtěl nikam odejít.
„Dnes tu obě spíme,“ řekla po chvíli Nyo a jen se zákeřně pousmála, když jsem se po ní podíval.
„Bylo to jednoduché. Rita řekla, že jedeme přes noc a učitelka jí to potvrdila, takže není problém. Komorník to zařídil a mám vás oba pozdravovat. Nemusíš se bát, Rita je dobře krmená, a jsem s ní kdykoliv můžu,“ podívala se na Kura a znovu stiskla Ritě ruku, aby to tím potvrdila.
Kuro
Hned mi bylo o hodně lépe. Jako by mi spadl velký kámen ze srdce. Byl jsem už o dost klidnější, když mi takto Rita odpověděla.
Přitiskl jsem se k Akimu, když na mě promluvil a dal mi lehký polibek. Bylo to už jiné. Opravdu jiné. Svět byl o hodně barevnější a já spokojenější.
Seiji a Miura se usmívali a neustále se na něco vyptávali. Jen se vyhýbali otázkám, které směřovaly k mým nebo Akiho rodičům. Věděli, že tohle by hned tu dobrou náladu pokazilo. Bylo to opravdu příjemné odpoledne i večer, když jsme společně s holkama chystali i večeři. I Hiromi hned ožil. Bylo to, jako by si on i Rose opravdu užívali velkou rodinu...
Kdo ví, jestli jim tady, kde byli tak dlouho sami dva, nebylo občas teskno.
„Budeme spát s vámi!“ vykřikla náhle Nyo, když jsem se na Rose obrátil s otázkou, kde mám holkám připravit spaní.
Miura se hned uchechtl s poznámkou, že dneska nic nebude. Měl jsem chuť ho praštit, ale naštěstí to holky neslyšely, tak jsem dělal, jako že nic.
„A myslíš, že se všichni čtyři vlezeme na naše postele?“ otočil jsem se na Nyo.
„Úplně v pohodě, když tak tě skopnu na zem,“ zašklebila se, popadla Ritu za ruku a už ji táhla z kuchyně pryč.
Ale i když jsem si tím pádem musel odepřít večerní mazlení s Akim, chtěl jsem mít Ritu u sebe, jak nejvíc to šlo. I za cenu, že budu poslouchat Nyočiny poznámky.
„Nebude ti to vadit, Aki?“ podíval jsem se ještě na něho, a pak na holky, které už na potvrzení svých slov běžely nahoru do našeho pokoje.
Aki
„Pokud se budeš takhle usmívat, tak mi to je jedno. Aspoň budeš mít Ritu i přes noc, a to je pro mě nejdůležitější, však já se na Nyo taky těšil,“ usmál jsem se a políbil ho na tvář, když jsem ho k sobě na chvíli přitáhl.
„Bude dobře, nějak to s holkami vždy vymyslíme, abychom je viděli, tohle se nebojím. Hlavně buď v pohodě a rychle se celý uzdrav,“ na chvíli jsem ho přitiskl k sobě a ještě jednou ho políbil.
Nejspíš to bude hodně těsná noc… Ale těšil jsem se na každou chvíli se všemi třemi.
„Tak jdeme, asi na nás čekají,“ ukázal jsem ke schodům, kde holky pořád stály a dívaly se na nás.
Rozloučil jsem se se všemi a vydal se do pokoje, abych to nachystal a vytáhl ještě aspoň dvě deky.
Kuro
Taky jsem se s ostatními rozloučil a vydal se nahoru. Holkám jsem hned šel připravit vanu, zatímco Aki upravoval postel, abychom se tam všichni čtyři vešli.
„Nečumět!“ vystrčila mě Nyo z koupelny, když vešly dovnitř s pyžamem v ruce.
„Nejsem úchyl,“ odprsknul jsem ji a obě se na to hned začaly chechtat, jako bych řekl, kdo ví, jaký vtip.
Vrátil jsem se k Akimu do našeho pokoje. Vzal jsem si prášek, pořádně ho zapil a pak jsem se posadil na postel, která už byla rozestlaná.
„Jsem vážně rád, že jsou holky tady,“ pootočil jsem hlavu ke dveřím.
Až k nám bylo slyšet, jak si užívají koupel, a tak se pořád něčemu chichotaly, že je bylo slyšet přes chodbu až k nám.
Chytl jsem Akiho za triko a přitáhl si ho k sobě. Chytl jsem ho kolem pasu a opřel si hlavu o jeho břicho.
„Nejraději bych byl, kdybychom spolu mohli bydlet pořád. Je to možná blbý, ale Rita je jediná, kdo mi z té rodiny chybí. Když teda nepočítám babičku a dědu. Ale ti bydlí dost daleko,“ povzdechl jsem si, když jsem si na ně vzpomněl.
Mohli bychom za nimi někdy jet. Bylo by to fajn. A já i věřil tomu, že když jim přivedu ukázat Akiho, že by nic nenamítali. Byli úplně jiní než otec. Dodneška nechápu, po kom on vlastně takový je.
Aki
Přitiskl jsem Kura víc k sobě a políbil do vlasů. Bylo fajn si jen tak spolu lenošit, ale když jsem slyšel ty dvě rozáry, jak se šinuly chodbou zpátky k nám. Svalil jsem se i s Kurem pod deku a oba nás přikryl, aby nemohly k nám, ale byly obě na Kurově polovině postele. Ani jedna nic nenamítala. Zalezly tam a společně se zachumlaly pod peřinu, že jim ani hlavy nebyly vidět, jak brebentily pod ní.
Objal jsem Kura a nasál jeho krásnou vůni. Od včera nic nebylo a já v hlavě dost živě měl to, jak úžasné to bylo.
„Až odjedou… Chtěl bych se znovu mazlit,“ zašeptal jsem mu do ucha a políbil ho na krk, než holky vystrčily hlavy a já už pak tu možnost neměl.
Ale přesto jsem ho k sobě tiskl a aspoň si užíval jeho blízkost, když už nic. Byl jsem ale tak utahanej, že netrvalo dlouho a já prostě usnul. Bylo toho tolik… Hlavně jsem musel ovládat sám sebe, abych to na něj nezkoušel. I přesto... Tolik jsem po něm toužil.
Tohle byl začátek… Dlouhý začátek.