Kuro
Cuknul jsem sebou, jako bych byl přistižen, bůh ví při čem, když Aki vyšel ze sprchového koutu.
Teď jsem ho viděl zcela jasně. Už to nebyly obrysy a rozmazaná postava. Každý detail jeho těla jsem si mohl prohlédnout a já tomu prostě nedokázal odolat.
Na jeho otázku jsem jen automaticky přikývl, protože jsem nebyl schopen slova, jak moc jsem byl na jeho úžasné tělo zahleděný. Až teprve, když přistoupil ke mně, znovu promluvil a prsty mi přejel po krku, jsem se vzpamatoval.
Hří...hříšně?“ vykoktal jsem ze sebe.
Naklonil jsem hlavu a otřel si ucho o rameno, jako bych chtěl zahnat nějaký nepříjemný pocit.
Ale i když mi o ucho jen bezděčně zavadil konečky prstů, projelo mi páteří od krku až dolů to zvláštní zamrazení, které mi staví chloupky po celém těle a donutí mě zrychlit dech.
Okamžitě jsem si po jeho posledních slovech uvědomil, co jsem odpoledne dělal v pokoji, a hned jsem zčervenal, jako bych právě přitom byl přistižen.
„Jen rychle se osprchovat. Rose chtěla, abych zůstal v posteli,“ stáhl jsem si nakonec kalhoty a vešel do sprchy za Akim.
Až teprve, když se mi mokré triko přilepilo na tělo, jsem si uvědomil, že jsem si ho ve své roztržitosti ani nesvlékl. Tak jsem byl mimo z nahého Akiho a jeho slov.
Aki
„Přesně tak… Hříšně. Což znamená…“ uhnul jsem se o kousek dál, když Kuro lezl do sprchy a zavřel za ním zástěnu.
Přitiskl jsem se mu na záda a sjel mu prsty po obou ramenech.
„Dělal sis to, že? Nádherně voníš… Kdybys věděl, jak nemravný sny o tobě mám,“ sjel jsem po jeho ramenech dolů a propletl své prsty s jeho.
Sehnul jsem se, až musel cítil můj dech na svém uchu a vzal za lem trička, abych mu ho stáhl a on byl celý nahý stejně, jako já. Sundal jsem mu ho a zahodil na zem. Nepotřeboval jsem, aby mi překáželo v tom, co jsem chtěl dělat.
Když byl i on odhalen, přitiskl jsem si ho zpět zády na své tělo a prsty přejížděl od krku dolů po každé části jeho těla. Nemohl jsem přestat, a moje erekce se velmi brzo hlásila o svou dávku.
Kuro
Jo, no... dělal, ale styděl jsem se to před Akim přiznat.
Jen jsem celý červený sklonil hlavu. Bylo to jako přiznání toho, co mi Aki říkal.
Přivřel jsem oči, když jsem cítil jeho prsty snad na každé části těla. I když na nás tekla teplá voda, přesto mi to přinášelo mrazení snad ve všech kostech. V břiše se mi převaloval ten zvláštní pocit, který člověku stahuje žaludek, a při kterém přestává dýchat.
Znovu jsem si vzpomněl na to, co jsem viděl ráno v koupelně, a pak v knize. A ve spojení s Akiho doteky to byla doslova smrtící kombinace.
Můj dech se o hodně zrychlil, a bylo v něm slyšet, jak moc mě to všechno vzrušuje. Bylo mi jedno, že budu celý mokrý a Rose mi bude muset nejspíš znovu přelepit roztržené obočí. Já teď myslel jen na to, jak moc dobře mi je.
Zapřel jsem se rukama o kachličky a mírně jsem se prohnul, abych se mohl o Akiho otřít zadkem. Věděl jsem, že bych něco víc nezvládl, ale takhle, po malých krocích jsem se připravoval na to, že jednou on a já...
Miluji ho. Opravdu ho miluji a závidím každému, kdo s ním je, když mu právě nejsem po boku.
Zaklonil jsem hlavu, olízl jsem si rty a s pootevřenými ústy jsem žadonil o polibek...
Aki
„Tohle nedělej Kuro, už tak se držím, co můžu,“ povzdechl jsem si, ale když jsem viděl jeho rty.
Chytil jsem ho pevně pod bradou, a ještě víc mu zaklonil hlavu, abych se s ním mohl líbat. Penisem jsem mu jezdil po drážce mezi půlkami a užíval si aspoň tohle. Byl jsem děsně nadrženej. To minulé nevyšlo, a já si potřeboval aspoň ulevit. Předtím jsem měl sex, kdykoliv jsem chtěl, jakákoliv holka mi nastavila na povel, ale teď… Bylo to jako mučení. Jediné tělo, po kterém jsem toužil a bylo to zakázané. Šílená touha…
Chytil jsem pevně jeho stehna a stáhl mu nohy víc k sobě, abych mezi nima měl jen úzký prostor.
„Dopřej mi aspoň tohle… Chci tě… Moc,“ zašeptal jsem mu do ucha, když jsem se mu napasoval mezi nohy a začal si tam přirážet, jak kdyby to byl jeho zadeček.
Jeho jsem však neochudil. Uchopil jsem ten pěkně nabíhající penis a protahoval ho v dlani stejně, jak jsem najížděl mezi jeho stehna.
Kuro
Taky se držím, co můžu, pomyslel jsem si, ale hned se zapojil do polibku, o který mě Aki rozhodně neochudil.
Byl jsem opravdu vzrušený, ale i přesto, když jsem ucítil Akiho penis mezi svými půlkami, jsem se snad podvědomě stáhnul. Na moment jsem zatajil dech, přeci jen to místo bylo ještě trochu citlivé. Ale když mi Aki přirazil nohy k sobě a zasunul ho mezi má stehna, už jsem byl klidný.
Víc jsem přitáhl nohy k sobě, aby to bylo pro Akiho lepší. Natáhl jsem ruku za sebe a chytl ho kolem krku, abych ho cítil ještě víc.
Jeho tahy na mém penisu mě pomalu ale jistě dostávaly do stavu, kdy jsem už nad ničím dalším nepřemýšlel. Snažil jsem se zapojit do polibku, ale šlo to čím dál hůř. Potřeboval jsem prostor, abych se mohl nadechnout. Abych mohl svými hlasitými vzdechy dát najevo, jak moc se mi to líbí.
Nedokázal jsem se ubránit hlasitému zasténání, když se mi celé tělo roztřáslo v momentě, kdy na mě přišla ta chvíle uvolnění.
Všechno to procházelo skrz Akiho prsty a končilo na zemi ve vodě, nebo na kachličkách přede mnou.
Tohle... tohle je daleko lepší, než když jsem si to dělal sám. Už vím, že jednou, až ta chvíle přijde, se nebudu schopen Akimu vzepřít. Jen jeho doteky mě rozpalují tak, že toužím po dalším...
„Miluji tě,“ zachroptěl jsem, když se mi voda dostala do pootevřených úst a já se ještě víc zapřel o kachličky, abych se mohl zapřít o Akiho pevné tělo.
Aki
Zvýšil jsem tlak i rychlost na jeho penisu, když se na mě hnala ta lavina, kterou prostě nedokážu zastavit. Sice to bylo jen tohle… A to jsem po jeho zadečku hrozně toužil… Ale stačilo mi to. Po těch zkušenostech, kdy jsem mu vážně ublížil, jsem se stejně na něco takového teď nechystal.
„Taky tě miluji,“ zašeptal jsem mu do ucha, než jsem to vše přehlušil steny, které mi šly z krku, jak dobře mi bylo.
Vše se ve mně stáhlo, a já musel jednu ruku zapřít o kachličky před Kurem, jinak bych šel k zemi. Moje sperma v dávkách stékalo po jeho stehnech a orgasmus mě naprosto odrovnal. Nikdy to nebylo takové, a to ještě zdaleka nejsem v něm… Ta představa toho, jak ho dávám do něj… Neskutečné blaho.
„Hej… Jsem tu na ten nábytek. Skončili jste?“ ozval se mezi dveřmi Seiji a já jen naštvaně mlasknul.
„Můžu ho zmlátit?“ vysunul jsme se z Kurových stehen a otočil si ho k sobě, abych ho mohl ještě chvíli líbat.
Kuro
Nohy se mi třásly, ale snažil jsem se je držet u sebe, dokud Aki neskončil. Byl to příjemný pocit vědět, že aspoň tak jsem ho mohl potěšit. Jednou... Jednou doufám, že půjdeme až do konce.
Už teď je to skvělé a neumím si představit, jaké to bude potom. Ale prozatím jsem spokojený i s tímhle.
Cítil jsem to mazlavé vlhko mezi stehny, kdy mě pustil a otočil mě k sobě. Na poslední chvíli jsem se ho chytil kolem krku, protože mě nohy už neposlouchaly.
Líbal jsem se s ním, dokud to šlo. Chtěl jsem si tuhle krásnou chvíli protáhnout co nejvíce, ale...
„Jen mi to vrátil,“ pousmál jsem se. „Ráno jsem ho nachytal s Miurou ve spodní koupelně v tom nejlepším.“
Ještě jednou jsem Akiho políbil, a pak se natáhl po žínce, abych se mohl umýt a zalézt do postele. Nechtěl jsem, aby sem přiletěla Rose. Seiji na to bohatě stačil.
„Nebudeš mít problémy, když pojedeš k vám domů?“ zeptal jsem se, když jsem se už utřel a natahoval se po věcech, abych se mohl obléct.
Aki
„Hej… Nikam,“ usmál jsem se a zatáhl ho zpátky do sprchy, i když byl v tom umývání mega rychlý.
Dokonce se stihl už skoro i utřít.
„Cože jsi dělal? Ty jsi šmíroval dva cizí kluky, jak to dělaj? Vážně? Noooo… Odteď šmíruj ve sprše jen mě, ano? Jsem dost žárlivý a rvačky byly moje záliba, nevím, co bych udělal, kdyby… Ne, jsi jen můj, ano?“ objal jsem ho a znovu políbil.
Jazykem jsem brouzdal v jeho ústech a lačně se otíral o ten jeho. Dokud… Jasně jsem slyšel klapot po schodech, a bylo mi jasné, že je to Rose. Podle všeho nejspíš nebylo ani zamknuto a Rose by se zlobila, že je Kuro tu a ne v posteli. Podebral jsem ho za zadek, a i s ním vyšel ze sprchy, abych ho mohl ještě chvíli líbat. Takhle byl stejně vysoký, tak jsem se nemusel sklánět.
Tak tak jsem ho stihl postavit a sám se zabalit do ručníku, když otevřela dveře a káravě se na mě podívala.
„Má ještě horečku, neměl by se dlouho koupat. Jsou tu kluci, mám vám taky pomoci? Hiromi jede, že prý tři budete lepší, ale Miuru tu chce nechat, kvůli učení,“ podívala se na Kura a já se zamračil.
„Jen já, jasný?“ zazubil jsem se a políbil ho, než jsem proklouzl kolem Rose a rychle se v pokoji převlékl do tepláků a trička.
„Není potřeba, ve třech to zvládneme, a taky… Nebude tam nikdo, kromě Nyoko a služebných. Otec v práci a matka taky, jak jinak, nebudou si dělat ostudu. Protože takhle jen řeknou, že se někam stěhuji. Na věcech jim nezáleží, a mám si vzít všechno z pokoje, nebo to spálí,“ odpověděl jsem oběma najednou, a ještě políbil Kura, než jsem po schodech mazal za kluky do auta.
Málem jsem srazil Miura, který šel za Kurem, ale vyhnul jsem se. I když… Jeho prostořekost mě vysírá.
Kuro
Cítil jsem se jak na obláčku, když si mě Aki ještě přitáhl k sobě, aby mě mohl líbat. Zvlášť, když si mě zvedl nahoru, a já tak mohl ještě chvíli cítit jeho nahé tělo na svém.
Ale v momentě, kdy vešla Rose, jsem se snad víc nemohl stydět. Rychle jsem popadl župan a aspoň ten přes sebe hodil.
Nestačil jsem ani dojít do pokoje, když z něj už Aki vycházel oblečený, aby mohli odjet.
Byl to zvláštní pocit, vědět, že si jede pro věci, aby se sem mohl nastěhovat. Jako by tím potvrdil, že to je opravdu definitivní.
Rose šla dolů připravovat večeři, a já zalezl do mého pokoje. Přemýšlel jsem, jestli Aki dostane svůj pokoj, nebo jestli nás Rose nechá v tom jednom. Přeci jen je to paní domu a já se rozhodl, že ji budu poslouchat a nezneužívat její laskavosti. Co řekne, bude pro mne svaté, protože ona to s námi myslí dobře.
„Mám ti tohle dát,“ ozval se ode dveří Miura.
Musel jsem se chytit stolu, jak jsem se lekl. Nepočítal jsem s tím, že někdo přijde nahoru.
Miura došel až ke mně a podával mi jakési papíry. Vzal jsem si je a hned se na ně podíval.
Byl to dotazník ohledně dalšího studia.
„Už máš rozmyšleno, co budeš chtít dělat?“ posadil se na postel a se zájmem se na mě díval.
„Ještě nevím přesně. Trochu představu mám, ale nevím, jaká škola by pro to byla vhodná. A Rose nechce, aby to byl jen nějaký kurz,“ pokrčil jsem rameny a dotazník položil na stůl.
Když jsem se otočil na Miuru, tak ten si mě stále s úsměvem prohlížel.
„Zkoušeli jste to v koupelně? S tím byste měli počkat, až vám to půjde v posteli,“ ukázal na mě prstem.
Automaticky jsem se na sebe podíval. V tu chvíli jsem myslel, že se hanbou propadnu do země.
Měl jsem na sobě sice pořád župan, ale ten byl jen ledabyle převázaný, a já byl pod ním stále nahý.
Rychle jsem došel ke skříni a vytáhl si čisté věci. Honem jsem si natáhl aspoň tepláky a teprve potom jsem shodil župan dolů, abych si mohl obléknout triko.
„Tvůj otec tě pěkně zřídil,“ zamračil se Miura, když mě viděl.
Vstal, došel ke mně a dotkl se mých žeber. Cukl jsem sebou, jak to zabolelo.
„Mohl bych tě prohlédnout,“ zamyšleně si mě prohlížel.
Ale pak si uvědomil, kde je a rychle odstoupil.
„Promiň, to jen ze zvyku. Raději tě přenechám odborníkům. Já ještě nejsem úplný doktor. A navíc... nerad bych o své ruce přišel,“ pootočil hlavu ke dveřím, jako by čekal, že vejde Aki.
Aki
„Kde je sakra ta tvá prdel? Chci to stihnout do tmy,“ usmál se Seiji, když mě viděl nastupovat a potom se hned rozjel.
Byla to opravdu veliká dodávka a já byl za ní rád. Samozřejmě si nepovezu všechen nábytek, ale jen ten nový, co jsem si tam nakoupil já. Plus všechno vybavení, které potřebuji. Řekli všechno, tak teda všechno.
Navigoval jsem celou cestu k nám a když oba viděli náš dům, málem spadli na zadek. Věděli, že jsem bohatý, ale že tak...
„A z tohohle chceš zdrhnout? Nooo… Páni, to ho musíš mít vážně moc rád,“ usmál se Seiji a lekl se, když za ním promluvil komorník, který nás nejspíš už vyhlížel z okna.
Šli jsme dovnitř, a Hiro s komorníkem rozevřeli dveře na obě strany, abychom se tam s nábytkem vešli. Dvě veliké skříně, dva stolky, gauč, křesla, malé noční stolky, široká postel, která se díky bohu dala rozložit… Televize, dva počítače, věž, spousta vybavení a další kousky nábytku, co byly moje. Jen tak, tak se to vešlo do auta, a že to trvalo.
Ani jsem nic nenamítal, když nás komorník pozval na večeři, a my si ji všichni v klidu snědli. Nyoko přišla až těsně před odjezdem. Byl jsem rád, moc jsem se bál, že to nestihne, a já bych ji neuviděl. Chyběla mi… Vážně že jo. Vypadalo to, že i já ji, podle toho, jak se mi vrhla kolem krku.
Kuro
„Tak co, už jsi studoval knihu, nebo ti stačilo se jen podívat?“ usmál se Miura.
Zvedl se a přešel ke stolu, kde mi předešlý den nechal věci. Vzal do ruky knihu a letmo ji prolistoval.
„Vidím, že jsi četl,“ otevřel ji a ukázal na pokrčené stránky. „Doufám, že tam nenajdu slepené stránky.“
Začal se smát, když viděl, jak jsem nahodil barvu. Odložil knihu zpátky a vrátil se ke mně zpátky. Potlačil mě, abych si sednul na postel a pak si přitáhl naproti mně židli.
„Zapamatoval sis všechno, co jsem ti včera říkal? Nebo máš nějaký dotaz?“
Sklonil jsem hlavu, jak jsem se styděl. Ale pravda byla, že jsem otázek měl spoustu.
„Chtěl... chtěl bych vědět... jak se používá tohle,“ řekl jsem polohlasně, že se musel Miura ke mně naklonit, aby mě slyšel.
Ukázal jsem prstem na stůl, na jednu z těch věcí.
„Tak tohle?“ natáhl se a vzal to do ruky. „Tohle je anální kolík. Patří mezi ty menší, ale nedoporučoval bych používat větší. Na roztažení to stačí, tohle zabrání tomu, aby do tebe vklouznul celý, a navíc...“
Miura se rozvykládal, proč právě tenhle, a ne nějakou velkou kládu. Co je potřeba k tomu, aby se mohl používat a jak ho správně omývat. I když jsem byl červený až za ušima, pozorně jsem poslouchal. I potom, co ho odložil a vzal do ruky gel. I tady mi povykládal, kolik druhů je, který se, na co hodí, a že pokud nechci mít v sobě nějaké umělé hračky, tak bude potřeba, aby gely Aki používal i při tom, až mě bude roztahovat svými prsty. Pěkně pomalu, jeden, pak druhý... Prý záleží, jak opatrný bude, a kolik jich zvládnu do sebe pojmout.
To už jsem prostě nedával, protože jeho řeči začínaly v mé hlavě dostávat jasný obraz.
„Myslím, že bych měl jít dolů za Rose. Nerad bych, aby mě tu Aki nachytal a přerazil mě za to, jak vypadáš. Při jeho žárlivosti by vybuchnul, jen co by vešel do pokoje a viděl tě,“ poklepal mě Miura po noze. „Chtěl bych vás vidět, až to budete spolu dělat poprvé. Přijď potom dolů. Ale dej si na čas...“ naklonil se a zašeptal mi to do ucha.
Jen jsem sebou cuknul, a přikrčil se, ale to on už za sebou zavíral dveře.
Aki
„Nyo… Jak se máš, a co…“ nestihl jsem už nic říct, protože mě Nyoko pevně sevřela.
„Ritě se moc stýská… Prý… Prý nemůže spát, když tam Kuro není. To… To mu posílá,“ vytáhla z batohu nějakého plyšáka, který byl celý umorousaný a špinavý, jak ho nejspíš měla už velmi dlouho.
„Máš mu říct, že ho má moc ráda a nikdy nezapomene a… že jí neubližují, chovají se k ní stejně jako předtím, ale… Příští týden máme výlet do nějaké školy na exkurzi. Obě jsme řekly, že to trvá déle, takže… Jsem domluvená s řidičem, že pro nás hned přijede a odveze k Rose. Máma s tátou se o mě stejně nestarají, komorník...“ prosebně se podívala na komorníka a ten se jen usmál.
„Nic neřeknu a řidič ví, že jinak od mé ženy nedostane dvojitou večeři, jak má rád. Slečna může klidně dorazit až druhý den, tenhle doma nikdo nebude. Paní je na služební cestě a pán odjel zase do ciziny, prý se musí uklidnit,“ naštvaně si mlasknul, ale nekomentoval to, byl na to až moc zvyklý.
Chytil jsem Nyoko a objal, co nejvíc to šlo. Snad poprvé jsem ji viděl plakat, a že to na ní bylo až příliš. Těmi prstíky mi drtila tričko, když do něj zabořila tvář.
„Chyběl jsi mi, moc,“ posteskla si a já ji políbil do vlasů.
„Ty mi taky,“ odpověděl jsem si, a ještě chvíli ji takhle držel, než se začalo stmívat, a my museli domů.
Cesta utíkala velmi rychle. Ani jsme se nenadáli a stáli jsme před domem Rose, a vynášeli všechny věci do dvou pokojů nahoře. Rose nakonec rozhodla, že jeden pokoj budeme mít na spaní a lenošení a druhý jako studovnu, abychom taky měli občas klid. Bylo úžasné, že se nás nesnažila rozdělit, ale prý by to brala jako omezování naší svobody, a my se oba už dost nabojovali, abychom byli spolu.
Kuro
Trvalo to opravdu delší dobu, než jsem se uklidnil. Ale řekl jsem si, že tentokrát to bez Akiho dělat nebudu. Abych zapomněl na hříšné myšlenky, vzal jsem do ruky dotazník, začal si ho pročítat a postupně vyplňovat. Chyběla mi už jen kolonka, na kterou školu bych chtěl jít...
To bude docela těžké...
Vzal jsem ho a sešel dolů do kuchyně. Ta byla prázdná, ale z Rosiny pracovny jsem slyšel její hlas, tak jsem zamířil rovnou tam.
Miura, když mě uviděl mezi dveřmi, se jen poťouchle usmíval. Mám pocit, že on je ten malý ďáblík, který vždycky sedí člověku na jednom rameni, a šťouchá do něj vidlemi a popichuje.
„Tady je seznam škol,“ ukázala mi na webovou stránku a chtěla mě k tomu pustit, když se ozvalo z venku zatroubení.
„Tak, kluci jsou tady, jdeme to nastěhovat, ať můžeme pak povečeřet,“ dala hned povel, jako velký šéf.
To, co bylo potom, bylo, jako když se člověk dívá na mraveniště. Každý něco nosil, někam přenášel, stěhoval, šoupal nábytek. Myslel jsem si, že s tím neskončíme ani do rána, kolik toho bylo. Chtěl jsem pomoct, ale zakázali mi to. Tak jsem nosil aspoň lehké věci. V našem pokoji jsem rychle shrábnul věci od Miury do šuplíku, aby je Rose nebo Hiromi neviděli. Už tak jsem se styděl...
„Bylo u vás všechno doma v pohodě?“ zastavil jsem se na chvíli u Akiho, když právě přišoupnul postel k mé. Naštěstí byly obě stejně vysoké, a tak to vypadalo jako trochu nepovedená manželská postel.
Aki
Díky tomu, že nás bylo tolik, to bylo opravdu velmi rychle nastěhované. Musel jsem uznat, že s mým vybavením, ty pokoje vypadaly opravdu velmi dobře. Trochu jsem se lekl, když na mě Kuro promluvil, ale teprve v tu chvíli si vzpomněl na tu věcičku v kapse.
„Jo… Rodiče tam nebyli, jak řekli. Ale… Mluvil jsem s Nyoko,“ vytáhl jsem plyšáka a podal ho Kurovi.
„To ti posílá Rita. Moc se jí stýská a prý se jí samotné špatně spí. Komorník a řidič zařídili, aby tady příští týden mohly na pár hodin být, už se moc těší,“ přitáhl jsem si Kura k sobě a políbil ho.
„Vidíš, říkal jsem, že vše bude dobré. Už jsem s tebou,“ znovu jsem ho políbil a sevřel v náručí, aby se mi tu nesesypal.
Kuro
Oddychl jsem si, že Akiho stěhování z domu proběhlo v klidu. Aspoň, že tohle se nekomplikovalo. V jednom jsem byl jeho rodičům vděčný. A to, že i když ho vyhodili, tak mu nedělali problémy dál, ať už k tomu měli důvod, jaký chtěli.
Když však vytáhl z kapsy Ritiného plyšáka a dal mi ho do ruky, zvlhly mi oči, aniž bych chtěl.
„Jsem rád, že je v pořádku. A moc rád ji uvidím. Taky mi chybí,“ posteskl jsem si.
Opřel jsem si hlavu o Akiho hruď, abych před ostatními skryl své slzy. Když jsem to rozdýchal a otřel si oči o Akiho triko, narovnal jsem se, a vymanil se z jeho držení.
„Děkuji,“ políbil jsem ho.
Otočil jsem se k posteli a plyšáka jsem položil na svůj polštář.
Až teprve, když jsem se zadíval na tu spojenou postel, jsem si uvědomil tu skutečnost.
Jsem tu s Akim. Aki je tu se mnou. Budeme spolu bydlet. Já a on...
V břiše jsem cítil to zvláštní šimrání, ten pocit, když člověku dojde konečně nějaká dobrá událost.
Byl jsem opravdu šťastný. Opravdu byl...
Aki
„Půjdu se osprchovat, Rose prý udělala večeři a nepustí nás domů, dokud to nesníme. Jdeš se mnou, abychom zbytečně neplýtvali vodou,“ křikl na mě Seiji, a já tak nějak automaticky šel s ním.
Nejspíš i to, že jsem zvyklý z klučičí sprchy, mi to divné nepřišlo a jemu asi taky ne, protože mi hned do ruky vrazil ručník. Až v tu chvíli jsem se zarazil a podíval na Miuru, který naštvaně poklepával nohou a propaloval mě pohledem.
„Copak? Ty jsi taky sahal na moje…“ šibalsky jsem se usmál, a potom se otočil na Kura.
„Jen se osprchuji, je pravda, že takhle nebudeme moc vodou plýtvat,“ ani jsem se nenadál a byl s námi uvnitř i Hiromi, který to aspoň vyrovnával.
Všichni tři jsme byli tak rychlí, že jsme se teda rozhodně neočumovali, a taky… Snad to, že je Seiji gay, mi nebude čumět na zadek, když nejspíš oba hrajeme za stejnou stranu. Osušil jsem se a jen v ručníku šel do pokoje, kde jsem zavřel a shodil ho na zem, abych se mohl převléct.
Kuro
Miura se díval podmračeně na Akiho, když zmizel se Seijim a Hiromim v koupelně.
„Mohl jsi jít s nimi,“ řekl jsem a usadil se na posteli.
„No, to mohl. Ale nevím, jak by kluci zareagovali, kdybych se tam před nimi svlékl a začal omývat sebe... pak Seijiho... pak...“ zarazil se a podíval se na mě.
Popošel blíž, zastavil se přede mnou a pak si jedním, skoro neviditelným tahem svlékl triko.
„Líbilo by se ti, kdybych se svlékl před Akim úplně?“ chytl lem kalhot a popotáhl je o něco níž, až mu vykoukly chloupky na podbřišku.
Jen jsem naprázdno polkl. Miura byl opravdu krásný, a to nejen po obličeji. Jeho tělo bylo vážně dokonalé, a já si v tu chvíli uvědomil, že by se mi to asi vážně nelíbilo. A kromě toho... Měl hezčí postavu než já. Já byl hubený, samá kost a kůže, a ještě s modřinami.
„No, jsem pořád při chuti,“ mrknul na mě. „Chtěl bys?“
Vytřeštil jsem na něj oči a nevěděl, co mu mám odpovědět. Když viděl můj pohled, začal se nahlas smát.
„Dělal jsem si srandu. No... jak v čem. Při chuti sice pořád jsem, rád provokuji, ale jsem věrný jen jednomu,“ navlékl si triko, upravil se, a pak se vydal dolů za Rose s tím, že ji pomůže dodělat večeři.
Ještě jsem tupě zíral na dveře, za kterými zmizel, a nemohl Miurovo chování pobrat, když se ozval šramot od koupelny, a za chvíli se objevil Aki.
Prakticky okamžitě jsem zapomněl na Miuru. Díval jsem se na Akiho, jak se přede mnou ukázal v celé své kráse, a nemohl jsem od něj odtrhnout oči.
„Jsi krásný,“ zašeptal jsem.
Opravdu je. Líbí se mi čím dál víc... Jsem do něj každým dnem víc a víc zamilovaný. Nikdy ve svém ubohém životě jsem ani nepomyslel na to, že bych mohl mít jednou takové štěstí...
Chtěl jsem ho obejmout. Prostě jen obejmout. Lehnout si s ním na naši postel, objímat se s ním, cítit jeho silné ruce kolem svého těla a prostě takhle jen usnout.
Aki
„Proč jsi červený? Zase ti něco řekl?“ zamručel jsem, když jsem se podíval na Kura.
Stejně… Nenandal jsem si trenýrky a došel k němu tak, jak jsem byl. Chytil jsem ho za ruce a vytáhl na nohy, aby stál hned u mě, a cítil, jak mi rychle bije srdce. Sehnul jsem se k jeho krku, abych ho mohl políbit a jazykem orámovat ucho, do kterého jsem ho následně kousl.
Lákal mě… Moc mě to všechno vzrušovalo, ale věděl jsem, že je to ještě moc brzo.
„Aki… Kuro… jídlo!“
Naštvaně jsem si skousl ret, a i přesto jsem Kura políbil.
Hodil jsem v rychlosti na sebe trenýrky, tričko a tepláky, protože naštvat Rose se mi nechtělo.
„Máme spoustu času,“ otočil jsem se ke Kurovi, abych k němu natáhl ruku a tím ho vyzval, aby šel se mnou.
Kuro
Přeběhl mi mráz po zádech, když mě Aki políbil na uchu a zakousl se do něj, jak do nějakého zákusku. Naklonil jsem hlavu a několikrát si ucho otřel o rameno, abych zahnal ten pocit, který se mě zmocňoval.
„Miura...“ rychle jsem přemýšlel, co mám říct, aby Aki nebyl naštvaný. „No, prý nechtěl jít s vámi do koupelny, protože by se prý neudržel, že je pořád při chuti...“
Vlastně jsem řekl pravdu. Jen jsem nedodal, jak mi tady skoro udělal striptýz. Ale nechtěl jsem, aby se do něj Aki pustil, když se vlastně nic nestalo.
Chytl jsem se Akiho ruky a společně jsme sešli dolů. Všichni už seděli u stolu, kde už byla připravena večeře, jen Miura a Seiji ještě hleděli do nějakých sešitů, které pak schovali, když jsme si přisedli. Když jsem je viděl, zachtělo se mi jít do školy. Opravdu jsem se rád učil, a jediné, co jsem teď za poslední dva dny studoval, byly rady, jak si užít sex, aby to nedopadlo katastroficky.
V duchu jsem přepočítal, kdy jsem byl v nemocnici na vyšetření.
„Zítra půjdu na kontrolu. Cítím se o dost lépe,“ řekl jsem zničehonic do ticha, které narušovalo jen mlaskání a občasné klepnutí hůlek.
Aki
„Cože?“ otočil jsem se na Kura a pevněji mu stiskl ruku.
„Vážně se na to už cítíš? Jako chápu, že se doma nejspíš nudíš, ale i tak,“ dohnala mě v překvapení i Rose.
„Tak horečku už nemá a vypadá mnohem líp, ale to tělo ještě není úplně v pořádku. Bojím se, že při větší námaze, by se mohl zranit,“ řekl Miura, a v tu chvíli jsem se tentokrát otočil na něj.
„A tys ho viděl kdy nahatého?“ obořil jsem se na něj a nabral si jídlo, abych po něm neskočil.
„Pokud vím, tak teprve na doktora studuješ, ne? Možná lepší, když si opravdu dojdeš na kontrolu,“ pohladil jsem Kura po vlasech a políbil ho tak, aby každý věděl, komu patří.
Kuro
Byl jsem tím nenadálým rozruchem překvapen, že jsem přestal i jíst. Podíval jsem se na všechny, a pak jsem sklonil hlavu. Cítil jsem se pod psa. Strašně neužitečný, a navíc nemůžu ani do školy...
Navíc se Aki obořil na Miuru, a měl jsem obavy, aby se do sebe nepustili. Miura se už, už nadechoval, že Akimu odpoví, tak jsem ho raději přerušil.
„Dobře. Zůstanu ještě doma. Ale v pondělí půjdu na kontrolu,“ odložil jsem hůlky.
Vzal jsem si prášky, napil se vody, a pak jsem se s omluvou zvedl.
„Děkuji za večeři. Bylo to dobré. Jdu si lehnout,“ otočil jsem se a zamířil do pokoje.
„Jestli se chceš učit, tak mám pro tebe nějaké úkoly, Kuro,“ zavolal na mě ještě Hiromi, a taky vstal a hned šel do svého pokoje. „Donesu ti to nahoru!“
Jen jsem něco zamručel a za chvíli byl nahoře. Vylezl jsem na postel, zabalil se do deky a přesunul se úplně nakonec do rohu. Opřel jsem se, nohy pokrčil, objal je a opřel si o kolena bradu.
Jen jsem tam tak seděl a díval se na plyšáka od Rity.
Jsem s Akim. Je to splněný sen. Ale... Mám potřebu s ním být co nejvíc. Když jsem tady sám, neustále myslím na to, co asi dělá, s kým je, a jestli za ním nelezou holky nebo ten zatracený Ookuba.
Ale pomohlo by mi to, kdybych ve škole byl? Nebylo by to ještě horší? Takhle to aspoň nevidím. Kdežto ve škole se k němu nemůžu ani pořádně přiblížit.
Ale aspoň bych nemusel dohánět učení, a učení mě baví. Jsem asi divnej...
Aki
I když Kuro souhlasit, přesto i připadal takový skleslý a trochu naštvaný. Mohl předstírat, co chtěl, ale nějak se mi zdálo, že se mezi námi hodně věcí změnilo. Jak kdyby mě už neměl rád… nebo si nebyl jistý. Radši jsem své pocity stáhl zpátky do sebe a začal jíst.
„Za chvíli přijdu za tebou, je už dost hodin a jsem unavený,“ křikl jsem za Kurem, a nejspíš to ani neslyšel.
„Měl bys s tou žárlivostí něco udělat,“ řekl Miura směrem ke mně a já se na něj hned zpříma zadíval.
Bylo vidět, jak do něj Seiji drcnul, jak kdyby moc dobře věděl, že to občas s tou upřímností přehání.
„Tak hele… Respektuji tě. Seiji je fajn kluk a asi budeme kamarádi, ale ty… Nesahej na něj, protože mi je jedno že jsi skoro doktor. Mám z tvé povahy nepříjemný pocit. My to ještě ani nedělali, takže tvoje trapné průpovídky mě už štvou. Nemluvě o těch hračkách a knihách, které jsou nahoře. Sice ti děkuji, že Kura něco učíš, ale pokud jsem to dobře pochopil, tohle je hlavně na mě, teda, jak mi i Seiji vysvětloval. Jsem hodnej kluk, ale přestaň mě provokovat,“ dopil jsem pití a zvedl se od stolu, abych ještě něco neřekl.
„Nemyslel jsem to zle, nechci být s tebou za zle,“ odpověděl Miura rychle, ale já ho už moc nevnímal.
Vzal jsem dvě skleničky s limonádou do svého pokoje a rozloučil se s Rose a Seijim, protože jsem už dál nemohl přemáhat únavu. Vešel jsem do pokoje a uložil sklenice na stůl právě ve chvíli, kdy dveřmi vešel i Hiromi.
Kuro
Netrvalo dlouho a do pokoje vešel Aki a hned za ním Hiro. Nasadil jsem úsměv, protože jsem nechtěl kazit náladu.
„Kolik toho je?“ podíval jsem se na sešity, které držel Hiromi v ruce.
Shodil jsem ze sebe deku a slezl z postele, abych se na to podíval. Napil jsem se ještě limonády, kterou donesl Aki, a jako poděkování jsem ho políbil na tvář.
„Půjdeme vedle?“ ukázal jsem otevřenými dveřmi na druhý pokoj, který nám teď sloužil jako studovna.
Chtěl jsem už jít, ale zarazil jsem se, když jsem se znovu podíval na Akiho. Vrátil jsem se k němu a chytil ho za ruku.
„Jsi určitě unavený, že? Půjdeš spát, nebo půjdeš s námi vedle?“
Viděl jsem na něm, že toho má dost. Byl celý den ve škole, a ještě pak stěhoval své věci sem. A rozhodně to nebyly dvě tašky, jako v mém případě. Nechtěl jsem, aby se přemáhal. Určitě toho má taky dost.
Nejraději bych si s ním šel lehnout, ale na druhou stranu jsem zas nechtěl odkládat učení, když už mi to Hiro donesl. Navíc on své sešity taky určitě potřebuje, aby se mohl učit.
Aki
Přitiskl jsem Kura k sobě a políbil ho, protože jsem se stále cítit takový nejistý. Ne, že bych mu nevěřil, ale všechno jsem opustil, abych byl s ním, a potom se chová takhle. Nějak mě to celé mrzelo a štvalo zároveň.
„Heslo do počítače je tvoje jméno,“ zašeptal jsem mu do ucha a už si stahoval tričko, protože jsem chtěl jako obvykle spát nahatý.
Nesnáším, když mě trencle nebo kalhoty škrtí a svírají penis. Hiromi už radši šel, protože nepotřeboval moje nahé tělo vidět. Přivřel jsem dveře, když jsem si stahoval kalhoty a jen ve spodním prádle si nachystal oblečení na druhý den do školy.
„Hezky se uč, já už vážně jdu spát. Kdybys něco chtěl… Probuď mě a nedělej si to sám, ano?“ políbil jsem ho na ucho, a už zalezl do postele, jak jsem byl unavený.
Kuro
Aspoň na moment jsem chytil Akiho kolem pasu a přitiskl se na něj, když si mě k sobě přitáhl.
Byl to ten nejlepší pocit, moci ho kdykoliv obejmout, aniž bych se musel ohlížet, jestli se na nás někdo nedívá.
„Udělám to, co nejdříve, aby Hiro nemusel čekat na sešity, a hned potom přijdu,“ otočil jsem se ještě na Akiho, ale ten už byl zalezlý pod peřinou.
„Dobrou noc,“ sklonil jsem se ještě nad ním a dal mu pusu na čelo.
Pak už netrvalo dlouho, a já za sebou potichu zavíral dveře, protože už Aki pravidelně oddechoval.
Musel být opravdu hodně unavený, když tak rychle usnul.
S Hiromim jsme se zavřeli v druhém pokoji. Posadil jsem se k jednomu stolu, on vedle mne, a probírali jsme jednotlivé sešity, a on mi říkal, co a jak. Omlouval jsem se mu, že ho zdržuji, ale Hiro to zamítl s tím, že takhle si to aspoň zopakuje a už se nebude muset učit.
Asi po hodině mi přenechal pár sešitů, kde jsem to ještě nestihl přepsat, a které nebude druhý den potřebovat, a odešel s tím, že půjde už taky spát.
Bylo to fajn, se s ním učit. Aspoň jsem se nějak zabavil a přestal myslet na hlouposti.
Pustil jsem se do toho, co mi ještě zbývalo, a úplně jsem zapomněl na čas. Když jsem odložil poslední sešit a zvedl hlavu k hodinám, úplně jsem se zhrozil, kolik je hodin. Ale i tak se mi ještě nechtělo spát a nechtěl jsem budit Akiho.
Rozhlédl jsem se kolem sebe. Byla tu spousta věcí ještě uložena jen tak na hromádkách. Některé potřebovaly uložit, a ještě to tu i pouklízet. Tak bylo rozhodnuto.
Pustil jsem se do úklidu, aby to nemusel dělat Aki nebo Rose. Stačí, že to sem stěhovali...
Bylo už hodně po půlnoci, skoro svítalo, když jsem vzal poslední hromádku složek, abych ji uklidil do šuplíku. Když jsem je tam postupně ukládal, vypadla z jedné fotka. Zvědavě jsem se na ni podíval.
Byl na ni Aki, který mohl mít tak něco kolem dvanácti let. Stál pod basketovým košem, a v ruce držel míč. Ze široka se usmíval, stejně jako další čtyři kluci. Znal jsem jen jednoho. Ookubu...
Posadil jsem se se složkou do křesla a otevřel ji. Opravdu to bylo něco jako fotoalbum. Postupně jsem si fotky prohlížel, dokud jsem neskončil opět na té, kterou jsem viděl jako první.
Opravdu Ookubu zná už od dětství, jak mi Aki říkal. Začínal jsem žárlit čím dál víc. Začínal jsem mít strach, že mi Ookuba Akiho opravdu jednou vezme.
Úplně jsem tu fotku hypnotizoval se všemi těmi myšlenkami. Cítil jsem, že mi vlhnou oči z toho strachu, že bych o Akiho mohl přijít. Chtěl jsem si je otřít, ale nestihl jsem zvednout ani ruku. Byl jsem z učení a následného úklidu tak unavený, že jsem v tom křesle nakonec usnul.