Pro slib za oceán... - Kapitola 8

Montaro
Už jsem se ani nedivil, když jsme nakládali kufry do auta, a Hiro předtím vytáhl sedačku pro malou. Vážně to měl připravené a celou dobu to přede mnou tajil. Ale hezčí překvapení mi opravdu nemohl připravit.
Ve městě jsme museli Kazumi pořád hlídat. Všechno chtěla vidět, všude chtěla jít. Ale v momentě, kdy jsem se posadili, a před ní se objevil velký zmrzlinový pohár, ztichla a jen se ládovala tak rychle, až ji zmrzlina padala ze lžičky na šaty.
Po příjezdu domů jsem byl mile překvapen, jak nadšeně Lili všechny vítala. Na moment mě donutila stoupnout si vedle Shintara, aby si nás mohla dobře prohlédnout. Prý, aby pak poznala, kdo je kdo.
Ale Hisako ji hned řekla, že ať se klidně zeptá jí nebo Hiromiho, kdyby si nebyla jistá.
Byl jsem rád, že jsme se všichni docela obstojně domluvili anglicky, jen malé jsme museli všechno překládat, protože z toho byla zmatená a nevěděla, o čem se mluví. Ale hned se Lili pochlubila, že se v letadle naučila aspoň anglicky pozdravit, za což si vysloužila velkou pochvalu. Malá si hned získala celou Hiromiho rodinu, včetně kluků. Dokonce i puberťáka Mikiho, a to bylo co říct.
Když přišel čas na Hiromiho odjezd, zastavil se s otázkou, jestli to opravdu nevadí.
Popadl jsem ho kolem ramen a vedl nahoru po schodech do našeho pokoje, aby se mohl převléct.
„Nevadí. Určitě se budete dobře bavit, a my taky,“ ukázal jsem ještě dolů pod schody, kde to opravdu žilo. „Kdybys náhodou potřeboval odvoz, tak zavolej. Domluvil jsem se s tvým strýcem, že bychom pak pro tebe přijeli, přece jen to tu zná dobře. Ale nemusíš opravdu spěchat. Chci, aby ses dobře bavil. Dlouho jsi je neviděl, a tohle... No, je to jedna z věcí, které člověk zažívá jen jednou za život.“
Na svoji rozlučku se svobodou jsem si moc nepamatoval, protože jsem se tak opil, že jsem měl totální okno. Ale už jsem ji jednou měl, a tak mi opravdu stačila jen tahle rodinná sešlost. A bylo mi jedno, jestli je to moje nebo Hirova rodina.

Hiromi
Objal jsem Montyho hned, co jsme spolu došli do pokoje.
„Vynahradím ti tenhle večer, pěkně divokým sexem. Protože mě budeš vyzvedávat, a já určitě připitý budu, noooo…“ políbil jsem ho na tvář a šel se osprchovat, protože jsem po celém dni byl opravdu zpocený.
Zahazoval jsem cestou věci, a nakonec byl celý nahý pod sprchou a už se mydlil. Dávno jsem měl v hlavě, co si na sebe vezmu. Musel jsem vypadat dobře už jen proto, že se mnou jdou jen modelové, a to by nevypadalo dobře.
Osušil jsem se a vyfénoval si vlasy. Oblékl jsem si černé džíny, které byly na kolenou roztrhané, bílo černé tričko s motivem bílých křídel na zádech a svetr si vzal do ruky. Právě ve chvíli, kdy na mě zezdola křičel Keny, který už přijel.
„Co myslíš, je to pěkné?“ otočil jsem se kolem dokola, abych se Montymu ukázal, a dal si záležet, aby se mi tím trochu odhalilo břicho.

Montaro
„Tak to si nechám líbit. Jen se nesmíš opít moc, abys z toho něco měl. Já tě klidně ojedu, i když budeš mimo, tuhle nabídku totiž nemůžu odmítnout,“ zasmál jsem se, když Hiro spěchal pod sprchu.
Nechal jsem ho, ať se umyje a mezitím jsem posbíral jeho věci a hodil je do koše se špínou. Abychom nemuseli tahat moc hader, byli jsme s Lili domluveni, že si tu budeme prát. A podle toho, jak se koš plnil, byl nejvyšší čas najít pračku.
Díval jsem se na Hira, jak se parádí, a musel jsem uznat, že mu to opravdu moc sluší. Ale když se mě zeptal, jestli je to pěkné, na moment jsem se na něj zadíval ještě víc a promnul si bradu, jako bych nad tím, kdo ví, jak musel přemýšlet.
„No, něco tomu chybí,“ přešel jsem k toaletnímu stolku. Chvíli se díval na všechny ty věci, co jsme tam měli vyložené, a že toho bylo požehnaně. Nakonec jsem vzal parfém, který mám na Hirovi nejraději, přešel k němu a trochu ho tím navoněl.
„Teď je to dokonalé,“ přičichl jsem si k němu a neodolal polibku na jeho krk. „Měl bys jít, už na tebe čekají. Dobře se bav.“

Hiromi
„Klidně mě ojeď…“ usmál jsem se na něj, a ještě se k němu naposledy přitiskl, než jsem se vydal i s ním za Kenym.
„Taky se hezky bavte,“ podíval jsem se na všechny, a ještě objal malou, než jsme i s Kenym odešli k jeho autu.
Nedalo se přehlédnout, jak se James snažil ke Kenymu přiblížit, a on jen uhnul, aby mohl sáhnout po mé ruce a prostě mu utéct. Jen jsem se pousmál nad jejich zamilovaností, s kterou ještě neumí fungovat, asi jako moje začátky s Montym.
„Kluci už čekají v tom baru. Jack se na tebe moc těší, že si prý u něj nedávno byl. A i další kluci jsou nadšení, že to vyšlo,“ nastoupili jsme a během chvíle se už otvíraly dveře do baru, kde to žilo a kluci se nadšeně ke mně valili jako lavina, aby se všichni přivítali. 

Montaro
Rozloučil jsem se s Hiromim a vrátil se za ostatními do obýváku. Vážně tu bylo plno. Kazumi právě s otevřenou pusou hleděla na kuchařku, která se k nám na žádost Lili také na chvíli připojila. Poprvé viděla černošku a její dětská přirozenost zafungovala na sto procent.
Usadil jsem se do sedačky a zvědavě se díval na to, jak se Hisako, Shintaro a Lili o něčem dohadují.
Po chvíli jsem pochopil. V tomhle byla má bývalá žena a můj bratr hodně podobní. Byli praktičtí až tak, že mi to občas lezlo na nervy. A právě teď se ukázali, jak moc prakticky oba dokážou myslet, když přesvědčili Lili, že budou spát v jednom pokoji.
Lili se na mě omluvně podívala. Možná měla strach, co na to řeknu. Věděla, že je Hisako moje bývala manželka a teď je vdaná. Ale já ji, i Shintarovi, na sto procent věřil. Věděl jsem, že by Shi nikdy svou ženu nepovedl, a ani Hisako svého muže. Chtěli spát společně už hlavně proto, aby se zbytečně nezabíral jeden pokoj navíc jen pro jednoho člověka, a taky mohli společně dohlédnout na Kazumi.
„Tak jo, připravím vám pokoj tady v přízemí, aby malá nemusel chodit po schodech,“ rezignovala nakonec Lili.
Hisako hned vyskočila na nohy s tím, že ji půjde pomoct. Byl jsem rád, že si padly do noty. A vůbec, že celkově tu nebyl problém, a všichni si celkem rozuměli.
Byli jsme překvapeni, když Kazumi začala zívat, a hned se chytla Jamese, aby ji odvedl do postele.
Na jednu stranu jsem se nedivil. James uměl trochu japonsky, tak se s ní v pohodě domluvil. Ale přesto... Asi vážně začnu žárlit...
„Tak, občerstvení máte připraveno. Na mě už čekají doma,“ rozloučila se s námi na konec i kuchařka.
Blížilo se k osmé hodině a večer teprve začínal...

Hiromi
Hned co jsme vešli s Kenym do baru, tak to bylo zvláštní. Všude víc tmy, než bylo normální a na pódiu pár bubnů. Zamířili jsme za kluky, co tu už nadšeně postávali a mávali, jak kdyby jim měla upadnout ruka.
„Ahoj nevěsto,“ usmál se Jack a hned mě sevřel ve své obrovské náruči.
„Už vše ok?“ zeptal se záhy, a já jen přikývl na souhlas.
Jen se usmál a popostrčil mě k ostatním, kteří se taky chtěli přivítat. Všem to moc slušelo, bohužel tu bylo takové šero, že do tváře jsem jim moc neviděl. Jen jsem si všiml, jak se Stephanovi blbě sedí a Fredie ho občas naschvál poposunul ke Kenymu, který se ale záhy odsunul k Jackovi. Jak kdyby se naháněli.
„Tak… Jdeme na to,“ chytil mě po chvíli Carlos za ruku a táhl na pódium, když už bylo dlouho ticho.
Během chvíle se strhla taková barevná show, že jsem nestihl vůbec pobrat myšlenky. Hudba se hlasitě rozezněla a kolem mě začali tančit polonazí chlapi. Donutili mě stoupnout si k bubnům a s nimi do nich bouchat. Až když rozsvítili jiné světlo, tak se objevila neonová barva, která se z těch bubnů rozprskla na všechny lidi. Bylo to nádherný a vážně jsem se hodně bavil, a nejen já. Bylo to skvělé.
Nakonec jsem musel asi po dvou hodinách jít na záchod, jinak bych to už nedal.
„Je to super, že?“
Podíval jsem se do zrcadla na Stephana, který se mě na to zeptal.
„Jo, moc děkuji, bavím se skvěle,“ usmál jsem se a smyl si barvu z obličeje, i když nebyla moc vidět.
Až v tuhle chvíli jsem si všiml, že má Stephan rozbitý obličej a sevřel se mi žaludek víc, než bych chtěl.

Montaro
Než malá usnula, bavili jsme se o všem možném. Nikde nic nevázlo a atmosféra byla opravdu příjemná. Byl jsem opravdu rád a věřil jsem tomu, že kdyby tu mohli být moji rodiče, určitě by se jim to líbilo. Byla to prostě taková rodinná pohoda, a bylo pořád o čem se bavit.
„Den před svatbou bude zkouška. My budeme zastupovat Hiromiho rodiče,“ ukázala Lili na sebe a svého manžela. „Bohužel, Hiromiho otec sem má zakázaný přístup. Nevím, jestli víš, Monty, ale...“
„Vím o všem,“ přerušil jsem ji, aby to dál nerozváděla a nekazila se tu zbytečně nálada. „Můj táta s mámou byli nejlepší přátelé Rose a Dylena.“
„Vážně?“ vyskočila Lili na nohy a začala se usmívat. „Jmenují se Hiroyuki a Aiko?“
Překvapeně jsem přikývl.
„Já si říkala, že mi jméno Masahi něco říká... Páni, to je náhoda. To jste se s Hiromim poznali právě proto? Nebo jak?“
„Ne, vůbec jsme nevěděli, že se naši rodiče znají, a už vůbec ne, že byli nejlepší přátelé. Bylo to celé takové zvláštní.“
„No povídej, jsme vážně zvědaví,“ poposedla Lili blíž ke mně, až jsem ji měl málem na klíně.
I ostatní zpozorněli a bylo vidět, že to chtějí slyšet, jako by to byla, kdo ví, jaká novina. 
Tak jsem jim to začal vyprávět. Vynechal jsem podrobnosti, které se týkaly Ryu. A Takea, Hiromiho otce, jsem zmínil jen krátce. Bylo vidět, že mu stále nemohou zapomenout, co se kvůli jeho rodině stalo. Ale naštěstí se Lili jen na chvilku při jeho jméně zamračila, ale pak už s úsměvem, stejně jako ostatní poslouchali můj a Hiromiho příběh.

Hiromi
„Co jsi dělal?“ otočil jsem se na Stephana a ukázal na jeho tvář.
„On ti to neříkal?“ omyl si obličej a postavil se přede mně, jak kdyby mi chtěl zabránit v odchodu.
Na můj vkus stál až moc blízko, než by měl, skoro se o mě opíral.
„Kdo mi měl co říct?“ zamračil jsem se a založil ruce křížem na prsa.
„No… Ono se asi není čím chlubit. Zkusil jsem to na něj v baru a on se docela chytil. Šel se mnou na záchodky a nechal se osahávat. To je blbý před svatbou, ne?“
To už dělat neměl. Klukům jsem nikdy neublížil, už jen proto, že jsem věděl, co tahle branže obnáší, ale on… Překročil všechny hranice. Které jsem měl, a ještě se dotkl něčeho, co mám tolik rád.
„Cos to řekl?“ chytil jsem ho rychle za tričko a natlačil ho na stěnu.
Ani nestačil zareagovat, jak rychlé to bylo. Jen na mě vyjeveně koukal a snažil si posbírat myšlenky.
„Ty ses ho dotkl a sváděl? Podle toho, jak vypadal, tak to dobrovolně nebylo, a taky… Věřím mu. Takže mi řekni, co se stalo, jinak ti ten obličej dohromady nedaj. Nic neříkej o kamarádství, protože já už tě od téhle chvíle za kamaráda neberu,“ naštvaně jsem mu vrčel do tváře a stahoval mu tričko kolem krku.

Montaro
Ve vyprávění jsem samozřejmě vynechal taky i ty pikantnosti. Ale už to, jak mě Hiromi přivázal k sedačce a já ses z toho musel dostat, vyvolalo docela pěknou salvu smíchu. Shintaro se smál asi nejvíc, až jsem měl chuť ho něčím praštit.
„No, to jsem ráda, že to vím,“ ozvala se Lili. „Aspoň máme další kousek, jak jste se dali dohromady. Ale stejně je to sranda.“
Utírala si slzy od smíchu, když vstávala ze sedačky. Došla k velké komodě a otevřela horní šuplík.
„Vybereme, co bude na svatbě,“ položila na stůl několik velkých alb plných fotek.
„Hned jsem tu,“ vstal i Shintaro a odešel do pokoje.
Za chvíli se vrátil zpátky a také on položil na stůl album s fotkama. Byl jsem překvapený, když jsem se díval na výběr mých fotek od dětství až po současnost.
Byl jsem opravdu překvapený, ale měl jsem z toho opravdu velkou radost.
„Tak jdeme vybírat,“ zavelela Lili, a už jsme všichni listovali a povídali si, kde a jak která fotka vznikla.
Já se díval hlavně na ty, kde byl Hiromi. Už jako dítě byl moc hezký. A teď, když jsem viděl i kus jeho života, prožitého v Americe, miloval jsem ho ještě víc...

Hiromi
„Ok… Klid… Do prdele, klidni se!“ zvýšil na mě Steph hlas, a tím mě ještě víc nasral.
„Mluv!“ zařval jsem na něj já, a on spustil.
Řekl mi, jak to bylo, ale akorád mě tím ještě víc naštval.
„Proč si to kurva dělal? Co jsem ti jako udělal, že jsi musel tohle na něm vyskoušet?“ přirazil jsem ho zpátky na stěnu, ale už jsem mu pustil triko a jen byl o něj zapřený dlaní.
„To všechno kvůli Kenymu. Vždy tě miloval, byl do tebe blázen, já byl jen náhrada. Tak jsem myslel, že kdybychom zkusili třeba čtyřku, že by se se mnou znovu miloval a byl se mnou. Fredie říkal, že to mám zkusit, tak jsem to udělal. Já ho… Pořád ho miluji, byla to chyba, a já to chci napravit, jakkoliv,“ začaly mu z očí téct slzy, ale já nic necítil, tenhle člověk u mě skončil i s Frediem.
Vzal jsem telefon a vytočil Montyho číslo, už jsem tu prostě nechtěl být.
„Zlato? Přijeď si pro mě, chci domů,“ řekl jsem prosebně a vydal se rozloučit s kluky.
Toho blbečka jsem nechal na záchodech, a doufal, že se tam třeba spláchne. Abych nebyl hajzl, poslal jsem za ním Kenyho a Jacka, aby ho vyvedli ven, a Kenymu řekl, co se stalo.
Myslím, že pro dnešek to stačilo, jinak bych ho vážně prohodil oknem. Ale neudělal jsem to, nějak jsem konečně dospěl. Prostě mi za to tenhle člověk nestál.

Montaro
„Říkala jsi, že budete zastupovat Hiromiho rodiče. Ani jsem si neuvědomil, že tu naši vlastně nejsou,“ najednou jsem se přestal usmívat, když jsem držel v ruce jednu z jejich fotek z mládí, kde byli vyfoceni i s Hiromiho mámou, otcem, a strýcem.
Byli opravdu ještě mladí. Podle uniformy, co měli na sobě, mohli být právě na vyšší střední.
„Nekaž náladu,“ praštil mě Shi do ramene. „Bavili jsme se o tom, a táta s mámou souhlasili, že je zastoupí Hisako. Teda, pokud budeš souhlasit.“
Udiveně jsem se oba podíval. Úsměvy měli od ucha k uchu. Nejspíš počítali se vším, i s tím, že určitě zazmatkuji a na polovinu věcí zapomenu. Měli to dobře naplánováno.
„Budu rád,“ přikývl jsem.
Chtěl jsem ještě něco dodat, když se mi v kapse rozvibroval mobil. Hned jsem ho vytáhl, protože jediný mi teď mohl volat Hiromi. Ale i tak mě zarazilo, že volá tak brzy. Počítal jsem s tím, že pro něj pojedu až někdy ráno.
„Hned přijedu,“ přikývl jsem, jako by to mohl vidět a otočil jsem se na Jamese. „Můžeme jet pro Hira? Nevím, kde to je...“
Hned se bez řečí zvedl. I on se ale podíval na hodinky, a podle toho, jak se tvářil, taky mu přišlo divné, že volá tak brzy. Nasedli jsme do auta, nadiktoval jsem mu adresu a hned jsme se tam rozjeli.
Moc jsme toho cestou nenamluvili. Asi taky nejspíš přemýšlel, co se mohlo stát.
Hned jak jsme zaparkovali před barem, už se díval ven, na malou skupinku, co tam stála a o něčem živě diskutovali. Jako by ho něco píchlo, okamžitě vyletěl z auta a rozešel se k nim.
„Rozbiju ti hubu,“ zaslechl jsem ho, když jsem k nim přicházel.
Jen na poslední chvíli jsem zachytil jeho ruku, která mířila na Stephanovu tvář.
„Tohle mi přenechej,“ zamračil jsem se.
James naštvaně popadl Kenyho za loket a vedl ho pryč. Já chytl okamžitě Stephana pod krkem, i přesto, že se mi v tom Jack snažil zabránit, a přirazil jsem ho ke zdi. Celou váhou jsem se o něj zapřel. Neměl šanci se mnou pohnout ani o milimetr, a začínal jsem být naštvaný, protože jsem tušil, že Hiromiho brzký odjezd má nejspíš na svědomí on.
„Zkoušel jsi něco na Hira? Jestli zjistím, že ano, rozmlátím ti ten ksicht, že se na přehlídkové molo už nikdy nepodíváš,“ vztekle jsem mu vrčel do tváře.

Hiromi
Rozloučil jsem se se všemi, a i přes jejich protest jim slíbil, že jim to vynahradím na svatbě. Vzal jsem si bundu a už mířil k hluku, co se z venku až ke mně donesl. Moc dobře jsem slyšel Montyho, proto jsem i přidal do kroku, abych tam rychle byl, ale…
„Hele, jako proč si nechal Stepha vyvést?“ chytil mě za ruku Edie a stáhl mě zpátky do chodby.
„Proč asi. To byl tvůj nápad s Montym? Nenapadá mě nikdo jiný, kdo by k těmhle prasárnám byl. Pochybuji, že to vymyslel Steph… Tak co? Byl jsi to ty?“ zpříma jsem se mu podíval do očí, a on se jen usmál.
Jeho pohled a výraz, který se mu mění ze vteřiny na vteřinu, byly v tuhle chvíli dost čitelné.
„Ano. Však, proč si nezkusit takový malý grupáček, ne? Nedělej Hiro, když tě tenkrát sváděl ten fotograf, nelíbilo se ti to?“
„Co? Jak to kurva víš?“ zvýšil jsem na něj hlas, a on mě narazil na stěnu za sebou.
„Protože to já ho k tomu navedl. Hiro, tvůj zadek tu chce každej, nepodělíš se? A Steph? Je to jen moje hračka, nic jinýho. Moc miloval Kenyho, a já to chtěl jen zničit, to bylo vše. Dosáhnu všeho, co chci,“ přitáhl se ke mně blíž a otřel se tváří o tu mou.
Nestihl však uhnout pěsti, co jsem proti němu vystřel. Udělal krok zpátky a chytil se za tvář, která mu hned zčervenala.
„Neukazuj se na mé svatbě. Ty a ani Steph, nejste zvaní,“ odstrčil jsem ho bokem a vyšel ven právě ve chvíli, kdy Monty držel Stepha pod krkem.
„Jedeme domů, prosím,“ pohladil jsem ho po zádech a čekal, až se na mě otočí.

Montaro
„Ne... nezkoušel... Hiro je pro mne tabu,“ zachrčel Stephan a chytl mě za zápěstí, abych povolil stisk.
Neunikl mi jeho pohled, který na moment stočil k Jamesovi a Kenymu. Nejspíš se mu tahle dvojice nezamlouvá. Ale to už je jeho věc.
„Jestli se dozvím něco jiného, najdu si tě. To si piš,“ byl jsem vzteklý, protože se mi tahle společnost přestávala líbit. A mohl za to právě on.
„Monty,“ ozval se za mnou Jack.
„Co?!“ prudce jsem se na něj otočil, ale Stephana nepustil.
„Jdeme domu, prosím,“ ozval se z druhé strany hlas Hira, než Jack stačil říct něco dalšího.
Ucítil jsem jeho ruku na zádech, a o něco málo jsem se uklidnil. Nevypadal, že by mu někdo z nich něco udělal, ale bylo vidět, že je rozhozený.
„Zapamatuj si, co jsem říkal,“ přirazil jsem Stephana ještě jednou na zeď, než jsem ho konečně pustil.
„No, nevím, jestli to bylo tvoje pravé naštvání, ale nechtěl bych se s tebou dostat do křížku,“ podrbal se Jack ve vlasech. „Je mi líto, že to tak hloupě skončilo.“
Přitáhl jsem si Hira k sobě a políbil ho, aby věděl, že ho vnímám a snažím se být klidný. Ale nevím, kdo byl rozčílený víc, jestli já nebo on.
„Táta mě učil, jak se mám držet zpátky, takže... jo, byl jsem klidný,“ hodil jsem pohled na Stephana, který se pomalu ze všeho vzpamatovával.

Hiromi
Chytil jsem Montyho za tvář, když se otočil po Stephanovi, a políbil ho. Dravě… Láskyplně… Tak, jak když jeden druhému patříme. Možná to bylo záměrně, ale v tu chvíli si pro Stephana došel Fredie, který si držel tvář, jak ho to asi bolelo a odváděl ho daleko od baru. Jen jsem ještě zahlédl, jak stihl stisknout Kenymu ruku, když kolem něj procházel a tím naštvat Jamese. Ani jsem si nemyslel, že by byl James naštvávací typ, ale pokud šlo o Kenyho, bylo to nejspíš jiné. Láska lidi vážně mění.
„Neboj, na svatbu nepřijdeme, a co se týká Kenyho… Tohle tě pořád chce, takže když ti nebude stačit ta tvoje nabušenina, tak si přijď, pěkně tě protáhnu,“ spustil Fredie na Kenyho, a stihl tak, tak uhnout pěsti, která se na něj řítila ze strany Jamese.
„Sračky… Hrajete si tu na svatoušky a beztak by tu každej ojel každýho,“ zařval na nás ještě předtím, než konečně odešel.
„Debil,“ pronesl jsem ve chvíli, kdy jsem sevřel pěst a klouby mě zabolely, jak jsem si je o jeho kostnatý ksicht odřel.
„Noooo… Tak ahoj kluci, a za tohle se omlouvám, pořádně si s ním promluvím,“ pročísl si vlasy Jack a zamířil s Carlosem zpět do baru.
Jen jsem se víc na Montyho přitiskl, a nechtěl se ho pustit. James na nic nečekal, nejspíš nehodlal nic riskovat, a narval Kenyho do auta, aby mu nikam neutekl. Jen se protočily kola, když jsme konečně všichni nastoupili a mohli odjed domů.
„Kdyby nebyl Jack Fredieho brácha…“ nadával Keny a výhružně zvedal pěst, čímž konečně rozesmál Jamese, který ho pozoroval.

Montaro
„No, jestli jsi teď byl klidný, nechtěl bych tě vidět pořádně nasranýho,“ zabručel si pro sebe Jack, a kousek se vzdálil, když mě Hiromi začal líbat.
Pořádně jsem ho chytil do objetí a polibek mu vrátil. Miluji ho, ale teď jsem to udělal i účelově.
Ukázat jim, že tohle je moje... Hiromi je můj a nikdo na něj nemá právo.
Vzpomněl jsem si, jak tenkrát, když poznal dvojčata, strašně žárlil. Taky jsem tehdy říkal, že kdykoliv můžu potkat nějakou jeho bývalku. Ale i když tohle bývalky nebyly, bylo jasné, že si na něj brousili zuby už tenkrát. A vážně se mi to nelíbilo... Netušil jsem, že se tady v Americe setkám s takovým problémem, a ještě před svatbou, jako by nám ji někdo chtěl překazit.
Ani nevím proč jsem si zrovna v tuhle chvíli vzpomněl na toho fotografa, s kterým jsme předešlý den fotili...
Měl jsem vážně dost. Byl jsem moc rád, že jsme Hira i Kenyho vyzvedli a odjeli pryč, a nestalo se nic vážnějšího. Nevím, jak bych to vysvětloval bráchovi.
„Zkuste se tvářit, že je všechno v pohodě,“ promluvil jsem, jen co se Keny uklidnil. „Brácha s Hisako to nejspíš na mě poznají, ale nebudeme kazit večer ostatním, co?“
Chytl jsem Hiromiho za ruku a podíval se na jeho klouby. Jemně jsem po nich přejel prstem, a potom je zvedl k ústům, abych je mohl políbit.
„Včera jsem na tohle v nemocnici dostal perfektní mast. Dělá hotové zázraky. Jo,“ přiložil jsem svou dobitou ruku k jeho, a i když jsem ještě vnitřně byl rozčílený, přesto jsem se pousmál. „Jsme jak dvojčata. Pravá ruka dobitá a na levé budeme mít snubní prsteny.“

Hiromi
„Fredie dostal, co si zasloužil, a Steph je prostě blbej, když se nechá někým takovým tahat do věcí, které mu nejsou příjemné. Nechci je na svatbě, a tím to pro mě skončilo,“ podíval jsem se na moje a Montyho klouby a taky se pousmál.
„To ano… Ještě, že jsem pravák,“ pohladil jsem ho po tváři a přitáhl si ho pro další polibek.
Stejně jsem ve zpětném zrcátku viděl, jak se Keny tváří a pomalu si začal dávat víc věcí dohromady. Nevěřil jsem tomu, že by Keny neodpustil podvod od chlapa, kterého tolik miloval. Zrovna on patřil mezi lidi, co tomu dávají velké šance a víckrát. Tam se muselo stát něco, co změnilo i Kenyho povahu.
„Budu dělat, jako kdyby se nic nestalo, to se bát nemusíš,“ odpověděl Keny a jen letmo pohladil Jamesovi ruku, ale ten sebou cukl, jak kdyby se v něm dál vařila krev.
„Jasně, nechci to nikomu zkazit,“ odpověděl i on, ale nebyl v pohodě, to se nedalo přehlédnout.
„To bude dobrý,“ přitiskl jsem se ještě víc na Montyho a objal ho kolem pasu, jak jsem ho potřeboval celého cítit a vědět, že tu pro mě je.

Montaro
Nakonec jsme toho už moc nenamluvili. Ono taky nebylo o čem. Každý si myslel na to své a nejspíš jsme všichni přitom mysleli na to samé. Ale nějak se nám to nechtělo už rozvádět. Štěstí, že to neskončilo hůř.
„Je mi líto, že tvoje rozlučka nedopadla zrovna dobře,“ chytl jsem Hira, když jsme vystoupili z auta, a ještě si ho na chvíli k sobě přitáhl. „Ale vynahradíme ti to, pokud tam vevnitř už všichni nespí. Ale možná se budou ptát, proč ses vrátil tak brzy.“
Otočil jsem hlavu za Jamesem a Kenym. Moc spolu nemluvili, ale než vešli dovnitř, nahodili oba úsměv, jako že je všechno v největším pořádku.
„Víš, nechtěl jsem před ostatními vypadat jako nějaký blbec, ale nevím, co to je ta zkouška před svatbou,“ zeptal jsem se ještě Hiromiho, než jsme vešli do domu.

Hiromi
„Vynahrazuj mi to třeba celou noc,“ zasmál jsem se a políbil Montyho tak, jak to dělám, když ho svádím.
Jenže potom jsem se trochu odtáhl a prohlédl si ho.
„Jo takhle… Zkouška… No se dělá před svatbou, abychom věděli kde, co je a nebyli zmatení ani my a ani svědci. Přeci jen je to v Americe, i když… jeden moment jsem si tam nechal, který by měl spojit moji i tvoji rodinu,“ otřel jsem se tváří o jeho a chytil ho za ruku, když jsme vcházeli do domu.
Podle všeho, byli Shintaro, Hisako a Lili vzhůru, a podle zábavy i popíjeli.
„Jsi už tady, co se stalo, že jsi tak brzo zpátky?“ zeptala se Lili hned, co mě uviděla.
„Trochu mě z té hudby bolela hlava, asi ty prášky, a taky… Chtěl jsem být i chvíli s vámi,“ objal jsem Lili.
„Jsi sladký… Tak dobře, nalijte si víno a… je tu pohoštění. Jesii a malý už spí, takže si tu můžeme dělat, co chceme,“ zasmála se a podala mi prázdnou skleničku, abych ji taky nalil.

Montaro
Byl jsem rád, že se zábava v domě nepokazila naším odjezdem, a ani naším příjezdem. A bylo vidět, že si Hisako a Shintaro s Hiromiho tetou i strýcem rozumí. Nechápal jsem, kde berou tolik energie, a po tom dlouhém letu ještě nejsou unavení.
Usadili jsme se. Konečně jsem si i já taky nalil panáka. Už jsme nikam nemuseli, takže proč ne. Fotky byly uložené bokem a na stolku bylo plno dobrot.
„Zítra bych připravil něco já, ať okusíte nějaké speciality i od nás,“ navrhl jsem, když jsem to viděl. „Jen bych potřeboval nějaký obchod, který se specializuje na suroviny na asijská jídla.“
Přisunul jsem se o něco blíže k Hirovi a jednou rukou ho objal.
Jo, můj budoucí manžel. Už se těším, až si navlékneme prsten. Ale ještě chybí asi týden do dne D...
Nakonec to byl příjemný večer. Seděli jsme skoro do dvou do rána, než jsme začínali zívat, a Hisako a Shi už svoji únavu nedokázali skrýt. Miki šel spát kolem půlnoci, aby se aspoň trochu vyspal do školy.
Ale neušlo mi, že se každou chvíli zamračeně díval na Kenyho. A když odcházel, nakonec si ho ani nevšiml, jako by tam ani nebyl. Jen popřál Jasemsovi dobrou noc a zmizel.
„Půjdem si už taky lehnout?“ dal jsem taky Hirovi návrh, abychom se i my sebrali a uklidili se do pokoje.

Hiromi
Byl to moc příjemný večer, i s klukama jsem se dobře bavil, a kdyby nebylo Stephana a Fredieho, vše by bylo perfektní.
„Ano… Chtěl bych…“ pohladil jsem Montyho po stehně a nenápadně i malíčkem po rozkroku.
Sice se ostatním moc spát nechtělo, ale mě ano. Teda… Spát s někým se mi moc chtělo.
„Dobrou noc,“ zvedl jsem se z křesla a přešel ke dveřím.
„Dobrou,“ odpověděli ostatní, a i Keny s Jamesem se zvedli.
Lili už o Jamesovi dávno věděla, ale Keny byl pro ni novinka. Dělala, ale jako kdyby se jí to netýkalo, aby nenastala trapná situace. Stejně si prohlížela tenhle pár se zájmen, a podle jejího úsměvu se jí to líbilo. Kenyho znala už díky mně, takže nebyl cizí. Lili ho měla vždy ráda, neměla problémy s tím, že je gay, a ani že je s Jamesem. Jen asi čekala, že jí to oficiálně řeknou sami. Významně zakašlala, aby tam ještě chvíli zůstali a promluvili si s ní.
„Hmmm… Monty…“ zamručel jsem mu u ucha, když jsem ho hladil po zádech.
Sám jsem pomalu a provokativně už mířil po schodech nahoru, a výraznou chůzí ho sváděl.

Montaro
Rozloučili jsme se a šli k sobě do pokoje. Kluci zůstali ještě s Lili a Joshuou sedět, a tak nějak to vypadalo na rodinný rozhovor.
Šel jsem za Hiromim nahoru a mlsně sledoval jeho chůzi. Bylo vidět, že provokuje, ale líbilo se mi to. On věděl, jak na mě. Už jen jak tak hezky kroutil zadečkem. Nejraději bych ho popadnul a ohnul ho hned tady na chodbě, jak to někdy dělám i u nás doma. Ale... tady nejsme sami...
Sotva jsme však vešli do pokoje, hned jsem za námi zabouchnul dveře a hned se přitlačil na Hiromiho záda. Musel cítit, že mám na něj chuť. Už jen jak jsem ho pozoroval na schodech, tak mi ztvrdnul, že jsem měl problém, jak mě tlačil v kalhotách.
„Neměl bys tak provokovat,“ zavrčel jsem mu do ucha.
Zasunul jsem mu ruce pod triko a hladil ho po břiše. Sunul jsem je výš, kde jsem potrápil jeho bradavky. Hrbolky už byly pěkně ztvrdlé, pod mými prsty jsem cítil každou jejich nerovnost.
„Jsem trochu připitý, zvládneme to?“ okusoval jsem mu krk.
Jednu ruku jsem vytáhl až nahoru na krk, až se mu triko vytáhlo, a já v zrcadle viděl jeho holé bříško. Pevně jsem ho chytil za bradu a natočil si jeho tvář k sobě.
„Už jsem dlouho neměl jahody,“ olízl jsem mu rty a hned se jazykem vecpal mezi ty jeho krásné zuby.

Hiromi
„Monty…“ zasténal jsem, když jsem cítil jeho erekci, jak se mi tlačí na zadek.
Tenhle člověk mě vzruší i svým hlasem. Ať udělá cokoliv, vždy mu s chutí roztáhnu půlky, jen abych ho cítil v sobě. Tohle už ani není jen láska, ale i posedlost tím druhým. Kdyby se mě někdo před pár lety zeptal, jestli s někým budu navážno, řekl bych že ne, ale nyní…
Líbal jsem se s ním a trochu vrtěl zadečkem, abych se o něj otíral a tím ho víc dráždil. Chtěl jsem, aby jednal, jak mu jeho instinkty velí.
„Myslím… že zvládneme všechno. Monty… Chci… Chci tě,“ trochu jsem se sklonil a olízl mu polštářky prstů, aby cítil, jak moc ho chci, a vím, že z tohohle on vždy šílí, tak jako já s něj.

Montaro
„Vážně zvládneme všechno?“ pousmál jsem se a potlačil Hira blíž k zrcadlu. „Líbí se mi vidět tě komplet celého...“
Chytl jsem jeho triko a pomalu mu ho přetáhl přes hlavu. Líbal jsem jeho krk, neochudil jsem ani jeho uši, které už byly červené, stejně jako jeho tváře.
„Myslíš, že je to zrcadlo dobře připevněné?“ chytl jsem ho za ruce a opřel mu je o zrcadlo. „Dívej se, jak jsi krásný...“
Neustále jsem ho líbal na krku nebo ramenou. Sem tam jsem ho jemně kousnul, abych vzápětí na tom místě udělal značku, že jsem tam už byl. Zatímco jsem se o něj otíral svým nabuzeným rozkrokem, hladil jsem ho po hrudi i po břiše. Moje ruce postupně šly níže, dokud nenarazily na kalhoty. Na chvíli jsem vsunul ruku dovnitř, abych se ujistil, že to tvrdé není mobil v kapse.
„Jsi vážně nádherný,“ vytáhl jsem ruku a pomalu mu rozepínal kalhoty, a ještě pomaleji mu je stahoval dolů, aby si i on užil svého vlastního striptýzu, než si ho vezmu.

Hiromi
„Nejsem nádherný,“ zamračil jsem se.
Pořád jsem si nezvykl na to, jak se mu moje tělo líbí, a jak ho chválí. Nikdo mě tolik neobdivoval, jako to dělá on, samozřejmě mě to uvádí do rozpaků.
„Monty… Já to… Nemůžu to vydržet. Chci tvůj penis v sobě… Tak, jak chceš ty,“ škemral jsem, a přitom se opíral o zrcadlo.
Bylo to takové zvrácené, vidět svoje obnažené tělo a každý sval, jak reaguje na jeho dotek. Dívat se na to, jak mi stoupá penis a nemravně se tyčí do vzduchu, jak kdyby něco hledal. Jeho prsty, jezdící po mé těle a načervenalé fleky na krku, když mě líbal. Cítil jsem se oplzle a přitom… Musel jsem uznat, že mě to vzrušovalo ještě víc. Nikdy nebudeme mít nudný sex, protože on vždy vymyslí něco nového, co posune náš život jinam.

Montaro
„Kdybys nebyl nádherný, neměl bys tolik nabídek na focení. Už to nechci slyšet, jasný?“ kousnul jsem ho o něco víc do ramene.
Chytl jsem ho za obě ruce a stáhl mu je dozadu, až se prohnul v zádech a musel se celý vyrovnat.
„Všechno je na tobě krásné,“ díval jsem se do zrcadla na jeho tělo. „A to všechno je moje, nikoho jiného...“
Zastavil jsem se pohledem na jeho tváři. Vím, že mi říkal, že mě chce, ale líbilo se mi, jak reagoval. Byl červený, a jeho oči byly zastřené touhou. Hruď se mu zvedala pod rychlými nádechy a jeho pootevřená ústa doslova lákala k ochutnání.
Jednu ruku jsem mu přetáhl dopředu a dlaní ji přitiskl na jeho břicho. Pomalu jsem mu ji táhl dolů, až jsme společně narazili na jeho stojící parádu.
„Chytni si ho,“ zašeptal jsem mu do ucha.
A zatímco jsem jeho druhou ruku stále držel v zajetí, prsty volné ruky jsem přes bok táhl dozadu. Donutil jsem ho víc rozkročit nohy a ruku vsunul mezi ně. Chvilku jsem si pohrával s jeho pytlíkem, než jsem dva prsty po hrázi táhl dozadu, až narazily na jeho roztoužený vstup, který po zatlačení hned reagoval.

Hiromi
Mám rád, když se ke mně takhle majetnicky chová, propadám mu víc a víc. Nejspíš je to výchovou u yakuzy, a otcem, který mi nic zadarmo nedal, ale nejspíš jsem takový byl od narození.
„Joooo… Mon… Achhh…““ sténal jsem jeho jméno, když jsem cítil, jak do mě jeho prsty zajíždí.
Víc jsem se narazil na jeho prsty, a nechal je vjet hluboko do mě. Přitom jsem si protahoval v dlani svůj penis, který se dožadoval své pozornosti, jak moc nabíhal touhou. Díval jsem se na sebe, jak si dělám dobře, a přitom je má tvář celá zalitá vášní, kterou jsem v tuhle chvíli cítil. Byl jsem jak poddajná panenka, s kterou si mohl dělat, co chce. Srdce šíleně bušilo, a ty nejhezčí pocity se rozlévaly mým tělem, jako když se na mě řítí pořádně veliké tornádo. Byl jsem naprosto v jeho moci, nemohl jsem se nijak bránit, a ani jsme nechtěl.  

Montaro

Hiromi se zapojil. Sledovat ho, jak si to dělá, jak sám naráží na mé prsty, jako by chtěl vtáhnout celou ruku dovnitř, jak vzdychá s každým dalším pohybem víc a víc, bylo opravdu něco...

Zřejmě neměl daleko k tomu, aby se udělal, podle toho, jak jsem ho viděl. Po celou dobu jsem ho pozoroval v zrcadle a byl to úžasný pohled. Tak neskutečně mě to vzrušovalo, že už jsem se o něj začal bezděčně otírat a prádlo mi opravdu bylo už malé. Můj penis se v něm tísnil skoro až bolestivě.

Mít ho takhle ve své moci mě dělalo chtivým ještě víc.

Pustil jsem mu uvězněnou ruku a vytáhl z něj prsty.

„Počkej s tím na mě, Hiro,“ natočil jsem ho k posteli, aby se na ní uložil.

S pohledem upřeným na jeho dokonalé tělo, jeho zadek, který jsem tak moc chtěl ojet, jsem se svléknul. Věci jsem nechal ležet na zemi a cestou k posteli jsem hrábnul po gelu. Pořádně jsem nabral, a než jsem doklekl jedním kolenem na postel, už jsem si ho, se vzrušeným dechem, protahoval v ruce...

Nejsem schopen tuhle hru dohrát do konce. Prostě ho musím mít. Zabořit se do něj a užívat si všechno, co mi jeho nádherné tělo, jeho zadek, horké nitro, dokáže dát...

Hiromi

Dolehl jsem na postel a vystrčil zadek tak, aby mohl Monty hned do mě. Mám tak moc rád, když mě celého vyplní a není ani jedno volné místo. Srdce se mi vždy na okamžik zastaví, a já jsem jak v jiném světě, klidně bych takhle umřel, nevadilo by mi to.

„Monty..." vykřikl jsem, když jsem se propnul proti němu, a tím se ještě víc narazil na jeho klín. Nedokázal jsem se držet zpět, ruku jsem stáhl na svůj penis a dopřál si tu rozkoš, co už se nedala zastavit. Orgasmus mnou prošel, jak kdyby mě zasáhla elektrická vlna. Všechno sperma se rozlilo pode mě, a já jen spokojeně oddechoval, jak mě to dostalo. Tohle je dokonalý.... Pokaždé.

„Mi... Miluji tě... Moc..." řekl jsem roztřeseným hlasem.

Montaro
Hiro se mi tak krásně vystavil, že ho stačilo už jen chytit za boky a natlačit se na něj. A že jsem to už opravdu potřeboval. Byl jsem na hranici svých možností a věděl jsem, že tohle už nebude mít dlouhého trvání.
Bez přemýšlení jsem začal přirážet. Zatínal jsem prsty do jeho kůže, až se mu na ní dělaly červené fleky. Neměl jsem ani čas se sklonit, abych mu věnoval, byť jediný polibek. Šlo to opravdu rychle.
Ale rychlejší byl Hiro. Když jsem ho viděl, jak kropí postel pod sebou, a slyšel jeho nekontrolovatelné sténání, přidal jsem na razanci svých pohybů. Mé nájezdy se zrychlily a nešly už tak do hloubky, když se dostavil můj okamžik. Vyvrcholení toho rychlého, zato však intenzivního spojení, bylo tak silné, že jsem se už nedokázal udržet na kolenou. Zlomil jsem se v pase a dolehl na Hira. Zatlačil jsem ho do matrace, kdy i v této poloze jsem s hlasitými vzdechy ještě chvíli do něj najížděl, než jsem se zbavil nadbytečné energie, která ve mně explodovala jako časovaná bomba.
„Taky... tě... miluji,“ doloval jsem ze sebe každé slovo, když jsem se snažil popadnout dech.
Nedokázal jsem během té chvíle na nic myslet. Mě jsem v hlavě opravdu prázdno, a jediné, co jsem dokázal říct, bylo tohle.
Protože tenhle cit k Hirovi je tak silný, že se mě bude držet, i kdyby mi hlavu usekli.

Hiromi
Trochu jsem hlavu pootočil na bok, abych mohl dýchat, ale přesto jsem nechtěl, aby ze mě slezl.
„Zůstaň ve mně ještě chvíli,“ žadonil jsem, a přitom se díval na jeho silné ruce, které byly vedle mě.
Byl pro mě vždy útočištěm, a mohl jsem se o něj opřít. Lhal jsem, že bych ho mohl nechat jít, kdyby si vybral ženu. Nejspíš bych ho zavřel někde ve sklepě a přivedl k rozumu jakýmkoliv způsobem. Jsem šílený. Ale kdo není, když miluje tak, jako já.
„Je mi s tebou tak dobře,“ políbil jsem ho na klouby a otřel se o jeho ruku tváří.
Chtěl jsem se jen mazlit, a tím zakončit tenhle divný večer, který byl jak na houpačce, nahoru a potom dolů a zase nahoru.

Montaro
„Zůstanu, i mě je moc dobře... v tobě...“ dodal jsem se smíchem.
Chytl jsem ho za bradu a natočil si ho k sobě, abych ho mohl políbit. Ať to bylo při nebo po sexu, nebo prostě jen tak, moc rád jsem Hira líbal. Jeho chuť jahod mě neomrzela ani za tu dobu. Klidně bych ho snědl, ale to bych potom zůstal sám.
A to já nechci. Chci být s ním, ať v dobrým nebo ve zlým...
Musel jsem se pousmát, když jsem na to pomyslel. Jako bych byl myšlenkami už na svatbě. Jo, tenhle večer se pro něj moc nevydařil, ale snad zakončení s rodinou, a potom tady, to spravilo.
„Měl bych ti namazat tu ruku, ať se ti to brzy zahojí,“ pohladil jsem ho po odřených kloubech. „Ale nechce se mi hnout ani prstem...“
Otíral jsem se o jeho tvář a vnímal horkost jeho těla. Měl pravdu Takhle je nám spolu nejlépe.

Hiromi
„Hmmmm… Tak na to kašleme… Až se nám bude chtít vstávat, tak to namažeme. Anebo…“ usmál jsem se a přijal polibek, který mi Monty dával.
Mohl bych se takhle cítit pořád, mám rád, když je se mnou a mazlíme se. Cokoliv, kdy jsme jen my dva, a nikdo se mezi nás neplete.
„Prý… Když mi olízneš klouby, tak by se to mělo taky začít hojit. Sliny mají tu moc,“ trochu jsem na Montyho vyplázl jazyk a zavrtěl zadečkem, jak kdybych ho znovu provokoval.
Jenže… Byl jsem unavený… Vážně že jo, a ten alkohol taky dělal svoje, i kdyby chtěl podruhé, nebyl bych schopen, dopadlo by to tak, že bych mu v polovině usnul.

Montaro
„Tak olíznout, říkáš?“ hned jsem zpozorněl. „No, možná to vážně bude lepší, než to něčím mazat.“
Chytl jsem ho za ruku a přiblížil si ji ke rtům. Políbil jsem ho na odřené klouby, a pak jsem povystrčil jazyk, a pomalu jsem mu jeden po druhém začal olizovat.
Tak nějak jsem se do toho zabral, že můj jazyk najednou ztratil směr. Pokračoval jsem na jeho zápěstí a už se nedokázal udržet, abych ho aspoň malinko nekousnul.
„Moc dobře chutnáš,“ zašeptal jsem do jeho dlaně, kam jsem mu také věnoval polibek.
Jeho prsty jeden po druhém jsem také jazykem ošetřil, i když to nebylo potřeba. Ale tohle mě naprosto chytlo a já nedokázal přestat. A když se pode mnou zavrtěl...
Cítit jeho tělo pod svým, okupovat ústy jeho ruku, být v jeho teple... Pomalu ale jistě se mě opět začalo zmocňovat vzrušení, a já nabíral na své tvrdosti.
„Jsem sobec, ale prostě tě chci,“ přesunul jsem se k jeho uchu, když jsem pomalu začal pohybovat svými boky, jak moc jsem to v tuhle chvíli chtěl, i když to nebylo tak dlouho, co jsme skončili, a Hiro vypadal, že každou chvíli usne.
Jako by mě něco z dneška nabudilo, a já... Byl jsem prostě nadržený a nedokázal to ukočírovat.
„Klidně spi...“ ještě jsem s úsměvem zašeptal, když mé pohyby už začaly být pravidelnější a já neměl daleko k tomu, abych se udělal podruhé za dnešní večer.

Hiromi
„Monty…“ zašeptal jsem, ale stejně se i přes moji únavu nechal svést.
Vše ve mně zase ve vteřině vzplálo, a já se podvolil jeho touze po mně. Nedokázal jsem se nikdy bránit tomu, co se mnou Monty dělal, i kdybych se snažil sebevíc. Pokaždé mě dostal tam, kam chtěl, a že to uměl, to se mu upřít nedalo. Oproti mně měl mnohem větší náskok ve svádění mužů i žen.
Přivřel jsem oči a slastně zaklonil hlavu, abych si vymohl polibky, které jsem u toho prostě musel mít. Ani jsem na sebe nemusel sahat, protože představa toho, jak ve mně snadno klouže, mě dostávala ihned do varu. Můj penis se třel o matraci a dělal si svoje, jak kdyby mi ho Monty rukou třel.
Narážel přesně na to místečko, ze kterého šílím, a pokaždé ještě víc sevřu své nitro, abych ho cítil silněji.
„Tvrději… prosím,“ žadonil jsem, i když mi zbývalo vážně málo k tomu, abych se během půl hodiny udělal podruhé.

Montaro
„Nějak... jsi... ožil...“ kousnul jsem ho do rtu, když se přihlásil o polibek.
Chytl jsem jeho jednu nohu a přetočil Hiromiho na bok. Zapře jsem mu nohu o sebe, aby i on měl možnost se zapojit a dodělat se svýma rukama, protože já nemohl. Mé ruce byly plně zaměstnány, abych si ho přidržel, a on pod mými přírazy, do kterých jsem na jeho přání dal víc důrazu, neodcestoval na druhou stranu postele.
I kdyby spal, stejně bych to udělal. Tak moc jsem to chtěl, že jsem se prostě nedokázal zastavit. A chtěl jsem to proto, že je to právě Hiromi. Uchvátil mě nejen svým dokonalým sexy tělem, ale hlavně svým srdcem.
Netrvalo dlouho, a i když jsem se před chvílí udělal, během chvíle, jsem cítil, že už jsem na hranici svých možností. Jeho teplo a nepravidelné, ale za to intenzivní svírání, které značilo i jeho blízký orgasmus, mě naprosto dostal. Plnil jsem jeho nitro už podruhé za dnešní večer, a větší blaho než to, co jsem prožíval, jsem si ani neuměl představit. Možná teď padnu totálně odrovnaný a hned usnu. Ale rozhodně usnu spokojený a s úsměvem na tváři.

Hiromi
Když mě otočil na bok, a já ho cítil mnohem víc v sobě, už jsem nemohl ovládat svoje tělo. Vše se na mě nahrnulo jako lavina, a já stáhl ruku tak rychle na svůj penis, že by to ani blesk nestihl. Protahoval jsem si svůj úd v dlani a sténal tak hlasitě, že se to roznášelo po celém pokoji. Ještě, že to odsud rozhodně nemohlo být slyšet, a i kdyby…
Podle Jamesova výrazu, právě něco podobného musel dělat i on s Kenym. Stejně by mě zajímalo, kdo je u nich nahoře a kdo dole, musí to být velmi zajímavý pár.
Propnul jsem nohu, co jsem měl ve spodu a narazil se ještě tvději na Montyho klín. Moje spokojené zasténání vyšlo z mého hrdla ve chvíli plné extáze, kdy se moje sperma rozstříklo do mé ruky. Bylo mi tak neskutečně dobře… Tenhle orgasmus byl snad ještě větší než ten předtím. Ale o to víc mě to utahalo. Už předtím jsem stěží byl vzhůru, jenže nyní…
„Monty… Mo… nty…“ šeptal jsem jeho jméno a pomalu zavíral oči, když mě to přemohlo nejvíc.
Usínal jsem velmi spokojený a šťastný z toho, že jsem pro svou lásku tolik přitažlivý.

Montaro
Položil jsem Hirovu nohu opatrně na postel a sklonil jsem se k němu, když jsem zaslechl své jméno. Chtěl jsem ho ještě políbit, ale když jsem zjistil, že jeho tělo je bezvládné, má zavřené oči, a jen s úsměvem na rtech pravidelně oddychuje, musel jsem se usmát i já.
Vážně byl úplně tuhý.
Opatrně, abych ho nevzbudil, jsem se z něj vysunul, a vstal z postele. Rychle jsem se v koupelně opláchl, a pak s vlhkým ručníkem aspoň trochu otřel Hira, aby se necítil při spaní až tak moc nepohodlně. Ale spal tak tvrdě, že bych ho možná nevzbudil, ani kdybych ho přenesl do koupelny a usadil ho do teplé vody ve vaně. Ale i mě se chtělo už spát.
Přijel brácha, Hisako, a malá Kazumi, a čekaly nás celkem náročné dny. Už jsem se i těšil na to, jak si s malou uděláme procházku, a plánoval jsem, že si vyhradím aspoň jeden den a vezmu ji do zábavního parku, který byl opravdu obrovský, a byla v něm spousta atrakcí i pro malé děti.
Uvelebil jsem se vedle Hira tak blízko, jak jen to šlo Přikryl jsem nás, a snad jsem ani neměl ještě hlavu na polštáři, a já usnul stejně tvrdě, jako on.