EPILOG
Charlie
Stál jsem u okna a s úsměvem se díval ven na ruch na ulici.
Mám kancelář v druhém patře a pěkný výhled na přilehlý park z jedné strany a na ulici z druhé a jsem tu spokojený. Mám to asi dvacet minut domů autem, takže nic daleko.
Děda si po prvotních občasných nedorozuměních, jak to kde chodí, nakonec zvykl a já už míval občas i pocit, že mám doma Japonce dva. Ne jen jednoho. Velmi rychle se i od Edieho naučil vařit japonská jídla, takže když teď přijdu domů z práce, většinou můžu hned zasednout k plnému stolu.
Zavřel jsem okno a vrátil se ke stolu. Hanae už dávno odešla. Nakonec se i ona zamilovala a teď chystají svatbu. Prý jsme zváni. My tři, jako její přátelé. Už ani nevím, kdy jsme si začali tykat a říkat jménem.
Pobíral jsem věci, všechny papíry naskládal do složek a schoval do tašky. Jsou pro mne – pro nás – hodně důležité.
Dneska jsem se opravdu těšil domů a v duchu jsem se modlil, doufal jsem, že zprávy, které jim přinesu, budou dobré i pro ně. Moc jsem si přál, aby měli radost. Oba dva…
Nasedl jsem do auta a jel domů. Jen jsem se cestou stavil do obchodu a koupil šampaňské. Tahle situace si to žádá, a když se to pokazí, vypiju ho sám.
Edie
„Edie… Sakra Edie, jsi tu?“ zařval na mě pan Tua a já se na něj otočil se zbraní v ruce.
Právě jsem ji čistil a připravoval na nějakou nečekanou akci. Poslední dobou byl klid, a když jsem mohl nastoupit zpátky do služby, byl jsem rád. Jen Tuovy štval fakt, že jsem s nimi už nejedl a nespal tu. Jezdil jsem domů za svojí rodinou, jako správný muž.
„Omlouvám se, byl jsem do toho zabraný. Potřebujete něco?“ zeptal jsem se, když jsem se na něj otáčel.
„Běž už domů, je už dost hodin a dnes už nikam nejedeme. Tak zítra,“ poplácal mě po rameni a jedním tahem nasměroval ke dveřím.
Jen jsem se usmál a vzal si kabát, protože v tom počasí se mi jen v tričku chodit nechtělo a zamířil k autu. Právě jsem se míjel ve dveřích se Stanem a Samuru, kteří přišli na společnou večeři. Občas se snažili trochu zklidnit rodinné vztahy, ale Pan Tua byl celkem chladný i když svým způsobem Stana i Jeffa přijal. Taky aby ne, když jim společně se zeťáky přibylo dost majetku, protože mu pomohli i s obchody. Takže je tiše toleroval.
Pozdravil jsem je a ještě se potutelně na Stana usmál. Ten ihned zareagoval a stáhl si Samuru k sobě. Jako kdyby mi o něj šlo, už dávno ne.
Nasedl jsem do auta a zamířil domů. Když jsem dorazil, tak děda už připravoval jídlo na stůl a já si sundal kabát, abych mu s tím pomohl.
„Nepřepínejte se tolik, musíte se i šetřit,“ pokáral jsem ho a vzal mu talíře z ruky.
Okamžitě mi je vyškubl zpět a zle se na mě podíval, až mě zatrnulo.
„Nejsem nesvéprávný, tohle dokážu sám, a pokud vím, tak jsem ti říkal, abys mi tykal. Jsem děda, nejvýš ti povolím dědečku,“ vrátil mi kázání zpět a dál prostíral.
Usmál jsem se a šel radši udělat čaj.
Charlie
Seděl jsem ještě chvíli v autě před domem. Díval jsem se na ten barák, jak se za ten víc jak rok změnil.
No, moc ne, ale přibylo tu pár květinových záhonků, které si tu dědeček pěstuje.
Nakonec jsem vypnul motor a vystoupil. Než jsem posbíral věci a přeběhl ten kousek ke dveřím, rozpršelo se, a já dovnitř vpadnul komplet mokrý. Jo, to jsou ty nepředvídatelné deště v tomhle období. Bez deštníku v Japonsku ani ránu.
„Jsem doma!“ zavolal jsem do baráku a zavřel za sebou. Odložil jsem věci na botník, abych se mohl zout.
Mokré oblečení nepříjemně studilo a lepilo se na kůži. Bezděčně jsem se poškrábal na břiše, kde jsem měl ani ne měsíc staré tetování.
No, i s tímhle jsem se nějak popral, ale i přesto mám občas stavy, kdy se raději zavřu někde sám, když se mi připomene, co se pod tím skrývá. Spíš to, jak jsem k tomu přišel. Pořád to nemám rád, i když jsou to Edieho původní iniciály.
Zamířil jsem do koupelny a už cestou jsem ze sebe svlékal mokré oblečení. Jen mokré stopy po mně zůstávaly a odhozené věci.
Edie
Slyšel jsem klapnout dveře a Charlieho jak řve na celý barák. Ale místo toho, aby šel do kuchyně, tak si to čvachtal do koupelny. Otráveně jsem se podíval do chodby, kde se od dveří až ke koupelně táhly jeho mokré šlápoty. Posbíral jsem věci, které házel kdekoliv, kudy šel a zamířil ke dveřím.
„Ještě to musím dovařit, tak máte čas,“ usmál se na mě děda a já vešel dovnitř.
Zavřel jsem za sebou dveře a jeho věci hodil do sušičky.
Chňapl jsem po jeho nahém těle a přitáhl si ho pro polibek. Jazykem jsem se mu ihned vecpal mezi rty a pořádně ho ochutnal.
„Vítej doma… Charlie… Co kdyby sis po sobě začal uklízet? Hmmm… Moc pěkný pohled,“ sjel jsem očima na jeho tetování, které se krásně táhlo od krční páteře po jeho křížovou kost a začal ho líbat na krku.
„Jak ses měl?“ usmál jsem se a na chvíli si ho od sebe odtáhl.
Charlie
Už jsem se natahoval po sprše, když klaply dveře od koupelny a pak dvířka od sušičky. Jen jsem se pro sebe pousmál nad tím, jak Edie prostě nedokáže vydržet ani chvilku, aniž by po mně hned neuklízel. Však já bych to udělal, jen co bych se osprchoval a oblékl do suchého.
„Rád tě zlobím,“ usmál jsem se, když mě chytil a otočil k sobě. V jedné ruce jsem stále držel sprchovou hlavici. Zatím, co jsem se s Ediem líbal, nenápadně jsem druhou ruku dal za sebe a otočil pákou.
Voda tekla po nás obou, a tentokrát to byl Edie, který byl promočený jak myš.
„Měl jsem se dobře,“ pousmál jsem se. „A promiň… Jen jsem se chtěl ohřát v teplé vodě.“
Začal jsem se smát, když po něm ta voda stékala a veškeré oblečení měl na sobě hned přilepené jak žvýkačku.
Edie
Jen jsem se usmál a v rychlosti ze sebe shodil oblečení. Dokonce jsem stihl zamknout, aby tam nikdo nevešel.
„Takže provokace, Charlie?“ usmál jsem se a přitlačil ho na stěnu.
Voda pěkně masírovala naše těla a já se na něj natlačil celou váhou. Chytil jsem ho za vlasy a prudce mu zaklonil hlavu, abych se dostal na jeho krk. Zanechal jsem mu tam pár červených značek, když jsem mu po něm jezdil jazykem a místy vtáhl jeho kůži do svých úst.
Druhou rukou jsem mu stiskl penis a promnul ho ve své dlani.
„Tak to chce prohřát i vnitřně, ne?“ zašeptal jsem mu u ucha, než jsem mu pustil vlasy a zamířil na jeho dokonalý zadek.
„Jsi k sežrání, muži můj,“ začal jsem ho líbat a hltavě přijímal jeho jazyk ve svých ústech.
Charlie
Myslím, že na zahřátí ani sprchu nepotřebuji…
V momentě, kdy mě Edie uvěznil pevným sevřením mých vlasů a donutil mě zaklonit hlavu, přestal jsem se smát. Jeho polibky na mém krku mi postavily všechny chloupky na těle i přes odpor vody.
Je to prostě zvíře… Bere si, co chce, co je jeho. Ale… Já mu to rád dávám. Pokaždé přijde s něčím, co mě dokonale vzruší a já mu pak nedokážu odporovat.
Jen s posledních sil jsem zavěsil sprchu a pak mi ruka po jeho paži sklouzla dolů.
„Ne-neuklidil-sis- oble-čení,“ skoro jsem nedokázal říct vcelku ani jedno slovo, když mi začal masírovat můj penis. Vlastně už erekci. Stačí jeden jeho dotyk, a on se hned staví do pozoru. Jsme spolu už víc než rok a přesto na něj pokaždé takhle reaguje. Ta zatracená chemie, která mě donutila mu podlehnout, nevyprchala ani trošičku.
Užíval jsem si aspoň nadvládu nad jeho ústy. Prostě jsem ho musel líbat… Pořád a pořád… Nikdy jsem neměl dost…
„Je-prcek v po-řádku?“ zavzdychal jsem a stiskl jsem jeho penis tak silně, že se snad musel odkrvit.
Edie
„Tak ty mu říkáš prcek? No… Tak uvidíme, co budeš říkat, až bude v tobě,“ zlověstně jsem se usmál a otočil ho tváří ke stěně.
Okamžitě jsem se na něj zezadu natlačil a olízl si prst, kterým jsem mu zajel do zadku a pořádně mu s ním podráždil prostatu. Jazykem jsem mu hladil krční páteř a druhou rukou mu ještě pevněji masíroval penis.
„Neprovokuj, Charlie, víš, jaký jsem,“ zavrčel jsem mu u ucha, když jsem přidal i druhý prst a projížděl jeho dírku.
„Tak kluzký,“ zavzdychal jsem, když jsem najednou vytáhl prsty a hrubě najel do jeho análku.
Charlie
„Jen se podivím co mě to tam šim-“ nedomluvil jsem.
Jen jsem vyheknul, když mě Edie přirazil na stěnu. Zapřel jsem se o ní rukama a hrudí, a když jsem ucítil, jak rychle se do mě začal dobývat svými prsty, jen jsem se prohnul v zádech a víc proti němu vystrčil zadek.
„Kurva!“ zaklel jsem potichu a sevřel ruce v pěst, až jsem si skoro odřel klouby o kachličky.
Nesmím být hlučný. Nesmím… Nejsme tu sami…
Můj penis ztvrdnul tak rychle, že jsem nechápal. A stačilo jen několikeré otření o prostatu a jeho polibky na zádech. Jsem v prdeli… ostatně jako pokaždé.
„Kruci!“ neudržel jsem hlasitější nadávku, když do mě najel. Se zatajeným dechem jsem čekal na jeho další pohyby. „No tak! Edie!“ skoro jsem vykřikl nahlas.
To nedám… Musím být tiše… Přitáhl jsem si Edieho ruku a zakousnul se mu do předloktí…
Edie
„Kurva, Charlie,“ zaklel jsem, když se mi zahryznul do zápěstí, ale v přírazech jsem nepřestával.
Bral jsem si jeho tělo, jak mě už po tolikáté velel ten největší instinkt zvířete a absolutně jsem si to užíval. Jezdil jsem v jeho zadečku tam a zpět tak rychle, že jsem se jednou rukou pustil a pevně zapřel
o kachličky, abych získal stabilitu. Druhou rukou jsem nepouštěl jeho erekci ze sevření a pořádně ji protahoval až ke špičce, aby si to užil stejně jako já.
Posledním nárazem do jeho těla, jsem mu pořádnou dávku spermatu vystříkal do análku.
„Charlie, miluji tě,“ zavrčel jsem mu do ucha, než jsem ho do něj pořádně kousl, jako odplatu za to zápěstí.
Mým tělem projíždělo dokonalé mrazení, které způsobil orgasmus a já se jen párkrát v něm pohnul, abych to spojil s pumpováním na jeho penisu.
Charlie
Jeho nájezdy byly rychlejší, prudší, tvrdší. Prohnul jsem se v zádech ještě víc a vycházel vstříc jeho přírazům. Chtěl jsem ho cítit co nejvíc, co nejhlouběji v sobě. Jak mě jeho velikost vyplňuje… Už jen ta představa se mnou dělala divy…
Třásl jsem se vzrušením, které se s každým dalším pohybem znásobovalo. Měl jsem pocit, že se rozletím na několik kusů, jak šílenou rychlostí probíhalo mým tělem. Zesílil jsem stisk svých zubů, když jsem už chtěl nahlas zasténat.
Křečovitě jsem se zapřel o tu mokrou stěnu a zamrzl v pohybu, když se orgasmus přihlásil s takovou razancí, že se mi málem podlomily kolena.
Musím se nadechnout! Musím!
Pustil jsem Edieho zápěstí, dýchal rychle jak uhoněný pes a drmolil jednu nadávku za druhou, mezi jednotlivými tichými steny.
Jen z posledních sil jsem chytil Edieho ruku na mém penisu, přitlačil na ní a pak se sám tvrdě narazil na jeho klín…
Bylo to dokonalé… Tak dokonalé, že se mi až zatmělo před očima. Otočil jsem hlavu a vyhledal Edieho ústa, abych si slova, která mi řekl, polibkem vzal k sobě do zásoby. Nikdy jich nebudu mít dost. Miluji ho tak moc, že se to ani nedá popsat.
Edie
Mám rád když mluví sprostě a můžu za to já. Je to takový můj koníček, ho provokovat do krajních mezí.
Sám si určil tempo a sílu, které ho dovedly k orgasmu a já se proti němu tak dvakrát prohnul, abych cítil, jak moc mě svírá. Chytil jsem ho pod bradou a víc si ho přitáhl, abych naše polibky prohloubil. Byl jsem stále zapřený o tu jednu ruku a nechtělo se mi opouštět jeho zadeček. Ale…
Pomalu jsem z něj vyjel, společně s mým penisem, z jeho nitra vyteklo moje sperma, kterého jsem mu dal opravdu dost.
Podíval jsem se na svou ruku a usmál se.
„Chtěl si mi ji amputovat? No… Tak jsme se utvrdili, že i s malým penisem se dá udělat veliké divadlo, že?“
Znovu jsem ho políbil a otočil si ho k sobě. Hladil jsem ho po jeho zádech. Pohled mi častokrát sjel na jeho tetování, které se krásně lesklo pod kapkami vody.
„Je krásné. Opravdu se trefil, dokonale tě vystihl,“ ukázal jsem na jeho tetování a ještě jednou ho políbil, než jsem se šel osušit.
„Musíme za dědou, už bude mít hotové jídlo,“ znovu jsem ho políbil a obmotal si ručník kolem pasu, abych mohl vyjít na chodbu a do našeho pokoje.
Charlie
„Jasně že jsem ti ji chtěl amputovat,“ zavrčel jsem, ale vzápětí už jsem jen roztával pod jeho polibkem. Opravdu jich nebudu mít nikdy dost.
Edie na sebe hodil ručník a odešel z koupelny. Já se ještě narychlo umyl. Otřel jsem se a zabalil se do županu, který jsem tam vždycky měl a šel se také do ložnice obléct.
Vytáhl jsem si domácí oblečení a začal se oblékat. Už jsem si chtěl navlíct triko, když jsem se zastavil u zrcadla a začal se prohlížet. Občas mi připadá, jako by na mém těle bylo něco navíc. Dračí hlava mi vykukovala přes rameno a jeho dlouhé ohnivě červené tělo se táhlo křížem přes má záda a končilo na břiše. Na pravém boku, kde zakrývala tu nešťastnou věc.
Trvalo to dlouho, než se celé tetování dodělalo, a jako poslední, byl právě ten dračí ocas, který končil těsně pod mým pupíkem. Ohnivý drak se dobře hodil k mé tmavší pokožce.
Ale chtěl jsem ho. Přišel jsem za Ediem, asi po půl roce našeho soužití s tím, že ho chci natrvalo. A když si nemůžeme navléct prsten, tak chci něco, co by nás dva spojovalo a co by říkalo – já jsem tvůj a ty jsi můj.
Přestal jsem se rozhlížet a rychle se dooblíkal.
„Tak jdeme na večeři, nebo nás děda přetáhne tyčí od smetáku,“ zasmál jsem se. Ještě jsem zaběhl do předsíně pro odložené věci a pak už zamířil za nimi do kuchyně. Ty složky, které jsem měl v ruce, byly opravdu hodně důležité. Pro nás všechny, dědečka nevyjímaje.
Edie
Rychle jsem se oblékl a ještě se zadíval na Charlieho, jak se prohlížel v zrcadle. Tehdy jsem byl opravdu moc šťastný, když přišel a požádal mě o to tetování. Od té doby, co jsem se ho zeptal, jsem ani jednou na to téma nezavedl řeč, a potom přišel on sám za mnou. Bylo to jako vyznání lásky. A když jsem poprvé viděl toho draka celého, moje srdce se snad ještě víc zamilovalo, než kdy předtím. Jasně se mi tím dal. Cejch už neplatil, byli jsme to jen my dva.
„Jdeme,“ usmál jsem se a zamířil do kuchyně.
Usedl jsem za stůl, kde už bylo nachystané jídlo a i děda si právě sedal. Jen Charlie někam šel.
Charlie
Dávno už děda věděl, odkud vlastně Edie pochází. Ze začátku se mu to moc nelíbilo, stejně jako mě, když jsem se s Ediem potkal, ale nakonec to přijal. Jen vyslovil obavy o naše zdraví a spokojenost a o to, jaký to život vlastně je. Uklidnil jsem ho, že nikomu nic nehrozí a že všechno, co s Ediem děláme je čisté. Nic to s Yakuzou nemá společné.
Jen pár drobností jsem mu zamlčel. A to, co všechno se stalo, než přiletěl do Japonska.
Došel jsem do kuchyně a odsunul jsem svůj talíř bokem. Položil jsem na prázdné místo desky a posadil se.
„Než začneme jíst, chci, abyste si něco vyslechli,“ otevřel jsem složky a vytáhl několik papírů. „Víc jak půl roku mi trvalo, než jsem to dotáhl do konce.“
Otočil jsem se na Eideho a chvilku se na něj díval a přemýšlel, jak to celé přijme. Už to, že jsem se ponížil a dal jsem si schůzku s Jeffem a Stanleym, mi dalo víc jak měsíc přemlouvání sebe sama a dalších čtrnáct dní, než jsem je přesvědčil, že nejde o nic jiného, než o obchod, který by je mohl víc než zajímat.
Nakonec to přijali, a i když je pořád nemám rád, přesto jsme osobní nenávist odložili bokem na dobu neurčitou a začali spolupracovat. Vzhledem k tomu, že se to tím pádem dotýkalo i rodiny Tua a oni berou Edieho jako svého syna, měli jsme dalšího spojence. Paní Tua a jejího manžela.
A dneska to skončilo…
Podal jsem papíry Ediemu.
„Ten…“ pořád mu nemůžu přijít na jméno, tak jsem ho ani nejmenoval, i když v papírech jeho jméno je napsáno dost jasně a několikrát. „Ten… no… Vyhrál jsem nad ním. Jeho obchody šly ke dnu. A já se postaral o to, aby si už na trhu ani nešktrnul. Jakýkoliv obchod, co uzavře, nebude na něj, ale na moji firmu a na Stanovu a Jeffovu. Neboj se,“ zvedl jsem k Ediemu hlavu a zadíval se mu do očí. „Je to na dlouhé povídání a jednou ti to vysvětlím. Ale ve zkratce. Veškeré finance z jeho obchodů jdou na několik osob. Na mně, na firmu Torres, na firmu Tuových a největší část jde na Harunu a jeho manželku. Toho člověka jsme zachránili od bankrotu. Ale za určitých podmínek. Bude mít jen to, aby se uživil a nestrádal. A hlavní podmínka – důležitá pro tebe,“ podal jsem Ediemu ještě jeden papír. „Zprostil tě povinnosti nastoupit na místo po Harunovi. To bude patřit jejich synovi. Ty vypomůžeš pouze dočasně v případě, že by se Harunovi něco stalo a jejich syn by ještě neměl dost roků na převzetí svého postu.“
Složil jsem ruce na klín a odmlčel se. Řekl jsem to opravdu ve zkratce. Všechno je to v těch papírech a na vysvětlování bychom potřebovali daleko víc času. Teď jsem jen čekal, jak Edie zareaguje… Šampus zatím zůstal v předsíni, udiví se, kdo ho bude pít…
Edie
Poslouchal jsem, co nás Charlie všechno říká a nějak se to ve mně pralo. Díval jsem se na něj a střídavě na papíry, které jsem uchopil do rukou a listoval jimi.
Nakonec jsem je položil zpět do desek a zavřel je. Odsunul jsem je dost daleko ode mě a zvedl se od stolu.
„Musím jít ven. Najezte se, dám si později,“ řekl jsem předtím, než jsem zamířil na zahradu, kde jsem si sedl na lavičku.
Nějak jsem to potřeboval sám v sobě urovnat a dá správně dohromady. Na jednu stranu jsem se cítil zrazený, a že Charlie udělat spoustu věcí za mými zády. Na druhou stranu spolupracoval s hodně lidmi, které zrovna v lásce nemá a důležité je, jak moc se ponížil. Taky myslel na všechny, aby byli v bezpečí, ale… Pořád jsem se cítil nějak nesvůj. Možná tak, že to bylo i o mě a beze mě.
Zaklonil jsem hlavu a díval se na hvězdy, které právě vyšly na nebi. Dost mě to uklidňovalo.
Charlie
Díval jsem se, jak Edie odsunul složky daleko od sebe, jako by to bylo něco jedovatého.
A potom se zvedl a odešel ven. Tak moc jsem si přál, aby takhle nezareagoval.
Bylo mi to strašně líto.
Chtěl jsem něco udělat. Pro něj i pro sebe. Ten člověk si zasloužil daleko horší trest za to, co udělal. Ale vědom si toho, jaký by to mohlo mít dopad, upustil jsem od původního plánu ho úplně zničit. Zas až tak pomstychtivý nejsem. To já si nosím na svém těle připomínku toho, co se stalo, kdežto on se bude mít dobře až do své smrti i přesto, že o vše přišel.
Ale hlavní pro mne bylo, aby se Edie mohl oprostit od Yakuzy navždy. Věděl jsem, že se tam nechce vrátit. A taky jsem věděl, že kdybych mu jakkoliv naznačil, na čem pracuji, hned by mi to vymlouval, že tím můžu všechny ohrozit. Jako by nevěřil v mé schopnosti, jako by mi od začátku nevěřil, že můžu udělat něco, co by nikoho neohrozilo a to mě strašně moc mrzelo.
Vstal jsem, zašel jsem do předsíně a donesl láhev šampaňského. Otevřel jsem ji a nalil sobě a dědovi.
„Mám pocit, že se všechno pokazilo,“ napil jsem se a znovu si nalil. „Jo, málem jsem zapomněl. Přiletí hospodyně. Mělo to být překvapení, ale nakonec chtěla, abych ti to řekl. Bude u nás měsíc a moc se na tebe těší,“ usmál jsem se na dědečka, když se mu rozzářily oči nad tou zprávou.
„Nejspíš mi je souzeno, nedělat sám žádná rozhodnutí, protože se to nikdy nesetká s pochopením. Jsem prostě… vězeň…“ znovu jsem se napil a znovu si nalil. „Promiň, dědo, ale nějak nemám hlad.“
Jeho ruka stiskla mou a mně se v ten moment rozslzely oči. Jen jsem si je otřel a znovu se pořádně napil. Chci to zapít. Do němoty. Edie je ze mě zklamaný…
Pohlédl jsem na flašku, kde už byla jen polovina obsahu a mně se z toho zatočila hlava. Opřel jsem ji na stůl a zavřel oči.
„Bude to dobrý,“ pohladil mě děda po vlasech.
Edie
Když jsem se nadýchal dostatečně vzduchu a tak nějak si ujasnil, co chci Charliemu říct, aby to nevyznělo špatně, jsem se zvedl a vrátil se do kuchyně.
Podíval jsem se na zčásti vypitou flašku šampaňského a sedl si zpět na židli vedle Charlieho. Vzal jsem ji do ruky a nalil si do skleničky.
„Nepij, když to neumíš,“ pokáral jsem ho a trochu upil.
„Nebudu tajit, že mi vadí to, že si to udělal za mými zády. Radši se neptám, co tě stálo, aby s tebou Stan a Jeff mluvili a ještě spolupracujete. Ale…“ znovu jsem upil.
„Děkuji, Charlie. Jsem na tebe hrdý,“ políbil jsem ho na tvář a prohrábnul mu vlasy.
Charlie
„Víš co je blbý?“ zvedl jsem hlavu a podíval se na Edieho. „Pořád máš tendenci se ke mně chovat jak k nějakýmu děcku. I za to pití mě tady káráš, jak malé děcko. Nedáváš mi volbu rozhodnout se. Že jsem já chtěl pro tebe něco udělat, tak je to špatně, protože ti vadí, že to bylo za tvými zády. Kolikrát jsi ty rozhodoval za mě, aniž bych měl možnost k tomu něco říct? Kolikrát jsem ti řekl, že něco vůči němu podniknu a tys mi jen dokola opakoval, že to nemám dělat, protože to může někoho ohrozit. Nevěřil jsi mi, nevěřil jsi mým schopnostem a mému úsudku. Umím se rozhodovat a umím rozeznat co je riziko a co ne. Jsi na mně hrdý? To jsem slyšet nemusel. Je to jako poplácat mě po rameni a říct: Dobrá práce Charlie, jen tak dál. Nediv se, že potom z tvého poděkování nemám radost a mám pochybnosti, že to myslíš vážně. To já nosím tu nesmazatelnou připomínku všeho, co se stalo. Ale co, však to je v pohodě, ne? Nemusel jsem dělat nic… Ani nevíš, jak moc jsem chtěl, abys měl od nich pokoj. Chtěl jsem to víc, než svoji vlastní pomstu, protože tě miluji, Edie.“
Zvedl jsem se ze židle a ještě jednou se na oba podíval.
„Promiňte, že jsem vám zkazil večer.“
Odešel jsem do ložnice a lehl jsem si do postele. Přetáhl jsem si peřinu přes hlavu a izoloval se do své bubliny. Už nebudu nic pro nikoho dělat. Nemám to zapotřebí. Tímhle jsem skončil.
Edie
Zase něco pochopil jinak, než jsem myslel a ihned vyletěl jak čert z krabičky. Občas mě ty jeho nálady nebaví a nejraději bych ho strčil pod ledovou vodu.
„Omluvte mě,“ mírně jsem se uklonil jeho dědovi a odešel do našeho pokoje.
Už cestou jsem ze sebe sundával oblečení, až jsem nahý vlezl do postele a strhl z Charlieho deku.
Jedním tahem jsem mu uvěznil ruce nad hlavou a druhou rukou mu stáhl kalhoty, aby cítil moje tělo na svém. Celého jsem ho zalehl a přiblížil se až k jeho tváři.
„Občas fakt zbytečně vyjedeš, víš to?“ usmál jsem se a otřel se nosem o jeho tvář.
„Vím, že si to dělal pro mě a za to si dostal slova chvály. Myslel jsem vážně, že jsem na tebe hrdý. Tohle by jen tak někdo nedokázal a ty jo. Dokonce jsi spolupracoval s těma, které nemáš rád. Jen mi vadilo, že o tom nic nevím, co kdyby se ti něco stalo? Je pravda, že bych se o tebe nejspíš bál, ale jak už jsem jednou řekl, stejně jsem věděl, že v tom budeš pokračovat.“
Otřel jsem se penisem o ten jeho a políbil ho na jeho odhaleném krku.
„Kdybych se k tobě choval jako k děcku, tak ti naplácám na holou, chceš?“ provokativně jsem se usmál a kousl ho do bradavky.
„Už mi prosím tě nepřipomínej, co máš pod tím tetováním, já to moc dobře vím a taky mě to bolí. Děkuji ti za to všechno a hlavně za Harunu, nevím, co ti mám jiného říct, došly mi prostě slova.“
Charlie
Edie nejspíš nikdy mé jednání nepochopí. Ale s tím asi nic nenadělám. Možná by si měl někdy sednout třeba s někým jiným než chtít vysvětlení pořád po mně. Promluvit si s třetí stranou. Já se ho snažil pochopit. Dělal jsem proto vše, abych mohl zůstat s ním. Ani netuší, jak těžké pro mne ty začátky byly. „Nedělal jsem to proto, abys mi řekl, že jsi na mě pyšný. Abys mě pochválil za dobře vykonanou práci. Dělal jsem to proto, abys byl volný. Dělal jsem to proto, že tě miluji.“
Další slova byla zbytečná… Nejspíš by to vedlo jen k dalším nedorozuměním. Prostě už nikdy neudělám nic, aniž bych mu o tom předem řekl.
Ležel jsem uvězněný pod ním a díval se na něj. Tohoto člověka miluji i přesto, jak jsem ho zezačátku nenáviděl. Pro něj jsem spolkl svoji hrdost a zahodil svou roli lovce. Pro něj dýchám, pro něj mi bije srdce. Jeho miluji a nechci o něho přijít. Byl jsem člověk, který se musel se svým životem poprat až do krve. Ale už nemusím. Stačí jen být s ním… Chci s ním být, a udělám proto cokoliv. Pro něj udělám cokoliv… I kdyby to znamenalo nebýt sám sebou. Protože se s ním nechci hádat. Nechci, aby na mně byl rozzlobený, nechci, aby byl kvůli mně smutný.
Jen jsem ležel a nechal se dráždit na místech, které mě vždycky dostanou tam, kde jsem schopen na vše zapomenout.
Miluji, když se mě dotýká. Miluji, když mě líbá. Miluji, když mě dělá šťastným.
Miluji ho celého, jeho tělo, jeho povahu, jeho duši…
„Miluji tě, Edie,“ zašeptal jsem a nadzvedl jsem hlavu, abych ho mohl políbit.
Edie
Na moment jsem se zarazil a oběma rukama se zapřel u jeho hlavy.
„Charlie… Já jsem na tebe hrdý oprávněně. Opravdu jsi za tu dobu, co jsme spolu, udělal hodně věcí, abychom se měli dobře. Moc tě miluji a jsi to jediné, co chci. Nechci, aby si mi něco musel tajit, chci, aby si mi věřil, tak, jak věřím já tobě. Volným mě nedělá to, že jsem pryč od Yakuzy, ale to, že jsem s tebou, to je to jediné, co v životě potřebuji. Mám skvělou rodinu, za kterou bych dal všechno a muže, který je tvrdohlavější než kámen. Máš vášnivou povahu a o to víc tě miluji,“ políbil jsem ho a opřel se svým čelem o jeho.
Mám tak rád, když se s ním mazlím a cítím tu horkost jeho těla. Miluji jeho pokožku, která se tolik liší od naší. Mám rád jeho vzteklost i to, jak se pokaždé naježí jak kohout a nejvíc miluji… Celého ho miluji. Je to prostě moje malá vzteklá kočka.
„Ušli jsme velmi dlouhou cestu, než jsme mohli být spolu a já ti nejednou ublížil. Jsem rád, že jsi zůstal se mnou.“
Charlie
Díval jsem se Ediemu do očí, když mluvil. Ty oči mi nikdy nelžou.
„Nikdy bych od tebe neodešel,“ řekl jsem tiše a přitáhl si ho pro polibek.
Další slova by byla zbytečná. Ani jsem už nechtěl nic říkat. Pro mne to skončilo. Je tolik věcí, které bych chtěl, Ediemu vysvětlit, říct, ale vím, že to je zbytečné. Já jsem já a on je on. Každý jsme jiný a přitom jeden bez druhého nemůžeme být.
Dostal jsem se z nejednoho „vězení“, abych nakonec skončil v pasti, z které není úniku.
V té pasti, ale chci být. Zůstanu s ním za jakoukoli cenu. Jediná věc, by mohla otevřít dveře, kterými bych odešel. Jediná. A na tu nechci ani pomyslet. Jediná věc, která by zrušila naše pouto – a to, že by mě Edie už nechtěl…
Ale teď… teď jsem tu a on taky. Chci s ním být a chci se s ním milovat tak dlouho, že se ráno pak nepostavím na nohy. A už je mi jedno, že jsem zůstal ten dole… Je mi to jedno. Protože ho miluji a budu milovat pořád.
„Miluji tě strašně moc,“ pevně jsem Edieho objal a znovu se vpil do jeho rtů, protože jsem nechtěl už nic říct a ani nic slyšet.
Nebudu hledat klíč ke dveřím, v tomhle vězení zůstanu rád…
Edie
Při těch polibcích jsem se mu díval do očí, jak kdybych si chtěl zapamatovat a navždy uschovat všechny tyto chvíle. Jazykem jsem brázdil jeho ústa a ta chuť, co po něm zbyla, byla dokonalá.
Na moment jsem se od Charlieho oddálil a políbil ho jen letmo, abych mohl mluvit.
„Jsem moc rád, že jsem volný, protože takhle budeme moct na chvíli odcestovat a vzít se. Miluji tě, Charlie," řekl jsem jako poslední věc, než jsem ho začal dráždit po celém těle.
Od začátku do konce tohle bylo už dávno předurčeno. Potkali jsme se na nejhorším místě, ve špatnou chvíli, jako lidé z jiných světů. Nahnali jsme jeden druhého do pasti a jako dvě zuřivá zvířata se výjimečně nesežrali, ale zamilovali.