Edie
Trochu mě zarazilo, co řekl, ale moc dobře jsem věděl, že právě po tomhle touží. Jenže…
Nechal jsem ho vybírat a sedl jsem si venku na lavičku.
Nemusím moc hrabání v hadrech, vadí mi to, takže je mi venku lépe.
„Tady… Dejte si. Právě zajíždím nový automat na kávu, a jednu jsem udělal i pro vás, když vás tu tak vidím sedět,“ ten mladík mi podal kávu a přisedl si vedle mě.
„Nemyslím si, že je to dobrý nápad. S někým chodím a ten muž nebude nadšený, že tu u mě sedíte,“ snažil jsem se být milý, ale vadilo mi to.
„Vím, že si mě nepamatujete, ale já vás ano, Edie,“ zarazil jsem se a podíval na něj.
„Odkud?“ zeptal jsem se vzápětí.
„Spal jste se mnou a od té chvíle…“ zarazil jsem ho, když jsem vstal a kávu položil bokem na zábradlí.
„Omlouvám se, pokud jsem ti nějak ublížil, ale už nic takového nehledám. Je mi líto, že jsem tě nepoznal, ale mou postelí prošlo mužů. Jenže už někoho mám na stálo, takže…“
„To je v pořádku. Jen jsem ještě jednou toužil po vaší společnosti,“ zvedl se a zamířil zpět do svého obchodu.
Poprvé mi došlo, že o to, s kým jsem spal, jsem se nikdy nezajímal. Bylo mi to jedno. Jen jsem stál a zíral, jak odchází a potom hned na obchod, ve kterém byl Charlie.
Myslím si, že možná jednou… Ale fakt jen možná, mu to dovolím, ale teď ne.
Charlie
Edie mi to nejspíš nedovolí, pomyslel jsem si zklamaně. A jednou, někdy v budoucnosti, to může být problém. Ale to budu řešit, až k tomu dojde.
Zamířil jsem k policím s vystaveným ložním prádlem. Vybíral jsem právě pro dědu povlečení, které by se mu líbilo i barevně. Otočil jsem se ke dveřím, abych ho ukázal Ediemu, ale zůstal jsem hledět na to, jak se tam baví s nějakým mladým klukem.
Ruce i s povlečením mi klesly dolů, když jsem viděl, jak se ten mladej na něho usmívá.
Chvilku jsem se na ně ještě díval, ale pak jsem se otočil a ukázal na troje povlečení, které jsem si nechal zabalit a vyšel jsem ven.
„Chci jet domů,“ zastavil jsem před Ediem a ještě se podíval na toho kluka, který právě mizel v druhém obchodě. „Jsem unavený a nervózní, protože pořád nevím, co je s dědečkem.“
Otočil jsem se a šel k východu na parkoviště, aniž bych počkal, co na to Edie.
Měl jsem toho právě dost.
Edie
Civěl jsem na Charlieho, jak rychle vystřelil z krámu a hned zamířil do auta. Šel jsem za ním a pomalu mi docházelo, že to určitě všechno viděl. Pousmál jsem se nad faktem, že žárlí a počkal si, až dá to povlečení do auta. Potom jsem si ho za loket přitáhl k sobě a políbil.
„Ještě ne, jdeme na ten trh! Doma nic nemám a něco jíst musíme,“ chytil jsem ho za ruku a táhl na tržnici.
Všude se překřikovali lidé a ukazovali na čerstvé suroviny. Prvně jsem se zastavil u zeleniny a hned první zelenou fazolku, která ještě voněla utržením, jsem dal Charliemu do pusy.
„Jsou výborné dušené k masu, ale takhle čerstvé jsou moc chutné jen tak.
Nandal jsem ještě nějaké okurky, rajčata, papriky, různé druhy ovoce, které krásně vonělo až ke mně a od všeho dal Charliemu ochutnat.
„Tady to takhle musíš dělat. Podle toho poznáš dobrého prodavače. Musíš vědět, jak to chutná a že je to čerstvé, jinak si nic nekupuješ,“ zastavil jsem se u stánku, kde starší žena dělala čerstvé Onigiri ve tvaru Pandy.
Hned jsem tři vzal a podal je Charliemu.
„Na…“ usmál jsem se a políbil ho.
„Nikdy jsem neřekl, že ta možnost tu není. Jen ne teď… Třeba až začneme víc experimentovat a já se budu schopen uvolnit. Uvidíme. Rozhodně to nezavrhuji a neříkám, že nikdy. Miluji tě a prostě to někdy překonám, aby bylo dobře i tobě. A jo… Děkuji,“ uklonil jsem se dámě, co mi podávala mezitím vybrané ryby.
„To bude skvělé Sushi. Jíš ho?“
Charlie
Chtěl jsem jet domů, ale Edie to hned zatrhnul. Vedl mě na tržnici a hned u prvního stánku mi do pusy nacpal zelenou fazolku. Přežvykoval jsem ji, jako bych měl v puse plastelinu. Hm… Takže už vím, co mi nechutná. Je to asi první věc, u které řeknu, že ji nejím. Ztěžka jsem to polknul a rychle zajídal nabízeným ovocem.
„Sushi mám moc rád a určitě si ho zamiluje i děda. Má takové kombinace taky rád. A já nejraději s lososem.“
Chodili jsme po tržnici a v rukách jsme měli čím dál víc plno, jak jsme u každého stánku koupili něco.
„Chci jet domů,“ zopakoval jsem, když mi dal do ruky Onigiri. Pomalu jsem ho ukusoval a musel jsem uznat, že bylo výborné.
Já si to nakupování však neužíval. Nepřátelsky jsem se díval na každého, kdo se jen trochu víc přiblížil k Ediemu a sledoval, jestli není až moc blízko. A když se někdo objevil až moc těsně u mě a třeba i náhodou se o mně otřel, hned jsem se stáhnul, jako bych měl strach, že mě chtějí zase unést a díval se, kdo to je a jestli náhodou nemá nějaké tetování.
Pane bože, začínám být paranoidní.
Edie
Nakoupil jsem, co jsem potřeboval a po očku sledoval Charlieho, kterému se to stoprocentně nelíbilo, soudě podle jeho výrazu ve tváři. Po jeho slovech jsem si ho víc přitáhl k sobě a políbil.
„Už mám všechno, tak můžeme," objal jsem ho kolem ramen a zamířil jsem s ním k autu.
„Promiň, ale doma fakt nic není. " zašeptal jsem omluvně.
Charlie
„Myslel jsem si, že bude dobrý nápad jet se podívat do města, ale nejspíš na to potřebuji lepší náladu. „Omlouvám se. Vím, že potřebujeme nakoupit a já to taky chtěl. Ale jsem ze všeho nějak nervózní.“
Došli jsme pomalu k autu. Naložili jsme věci do kufru a nastoupili jsme.
„Kdybych měl aspoň nějaké zprávy. Ale počítám, že letadlo s Tuovýma je teprve někde nad Japonskem. Ani hospodyně ještě nevolala a tvůj brácha se taky neozval,“ zapl jsem si pás a čekal až Edie nastartuje.
Rozjeli jsme se domů a já zas hleděl z okýnka ven. Tentokrát mě ale cesta nezajímala. Už jsem ji znal. Spíš jsem byl zamyšlený a hlavou se mi honila spousta myšlenek, do kterých se mi začaly vkrádat i vzpomínky na to, jak se kolem Edieho motali ti divní kluci.
Vůbec se mi to nelíbilo a nelíbilo se mi, že na to tak myslím. Přece nežárlím, tak co to má být?
Dojeli jsme k Edieho domu. Vystoupil jsem, a aniž bych řekl nějaké další slovo, jsem vytáhl nějaké věci a šel rovnou do domu. Začal jsem vytahovat věci a rozmrzele je ukládal do lednice.
Edie
Pořád byl divný a nějak mi přišlo, že to nebylo jen dědou. Radši jsem nemluvil, aby se nenaštval a jen mu pomohl s věcmi z auta. Vešel jsem rovnou do kuchyně a přerovnal to, co on špatně uložil.
Jako dát okurku místo chleba, to už mi přišlo divné. Ale když dal do košíku na ovoce rybu, nějak to svědčilo o tom, že je vážně mimo.
„Běž si sednout, udělám Sushi,“ popostrčil jsem ho do pokoje a začal jsem vařit rýži.
Chápal jsem, že je z dědy nervózní a hlavně, když nemá žádné informace, tak jsem vzal telefon a vytočil číslo. Najednou se telefon rozdrnčel kousek ode mě a do domu vcházel Haruna.
„Ahoj, tak co?“ okamžitě jsem se zeptal, hned co došel až ke mně.
„Kde máš počítač? Honda má Charlieho dědu na Skypu,“ odpověděl mi Haruna a já už šel pro svůj notebook.
Charlie
Nevím, co se Ediemu nelíbilo, když začal přeskladávat všechny potraviny, které jsem už uložil. Vystrčil mě do obýváku a já jen seděl a sledoval ho.
„Sushi bych si dal,“ odpověděl jsem, ale nejspíš už mně neslyšel, protože právě bral do ruky telefon.
Vstal jsem, abych si šel nalít vodu. Pořád jsem měl pořádnou žízeň z té vodky.
Najednou se ozvalo zvonění telefonu u dveří a než jsem se stihl podívat, vešel dovnitř Haruna.
Děda na skype? To si dělají srandu? Jestli ano, tak je to pěkně blbý vtip.
Vystřelil jsem ze sedačky a běžel za Ediem do jeho pracovny.
„Otevři to! Pohni, ty kráme! Tak nastartuj!“ nadával jsem Ediemu a pak na notebook. Přišlo mi to jako věčnost, když celý systém najížděl.
Vystrčil jsem Edieho od stolu a sedl si. Nervózně jsem bubnoval prsty na desce stolu a čekal, až najedou skype.
Byl jsem na rozervání, ale v momentě, když jsem uviděl dědovu tvář, nevěděl jsem, jak se mám tvářit já.
Cítil jsem strašnou úlevu. Viděl jsem ho… Ale… Byla na něm vidět únava a stres z posledních hodin.
„Dědo, jak je ti?“ vyhrkl jsem na něj do kamery, když nevěděl, kam se dívat a ten chlapík za ním mu to vysvětloval.
„Charlie,“ na tváři se mu objevil unavený úsměv. „Jsem tak rád, že tě vidím a že jsi v pořádku. Říkali mi, že se ti prý něco stalo a nemůžeš se o mě starat. Myslel jsem…“ děda zmlknul a já viděl, že má slzy v očích. „Myslel jsem, že tě už neuvidím,“ i přesto, že se snažil usmívat, po tváři mu tekly slzy.
To jsem se už neudržel ani já. Slzel jsem. Štěstím, že ho vidím, a zároveň ve mně vzrůstala zlost nad tím, co jsem slyšel.
„Jsem v pořádku. Nic se mi nestalo, jen jsem měl hodně práce za ty tři dny, co jsem se vrátil do Japonska,“ zalhal jsem. „Mám tě rád, dědo.“
„Ale já jim podepsal papíry, že se o mně budou starat,“ řekl sklesle.
„Neboj se, to se vyřeší. Postará se o to nejlepší právník, jakého znám…“
Jestli jim dědeček podepsal papíry, bude to mít paní Tua těžké, ale věřím tomu, co mi řekla, než odjela. Věřím tomu, že to bude dobré.
Edie
Charlie byl jak neřízená střela. Okamžitě mě odhodil od počítače, až jsem se málem rozmázl o skříň.
Kde vzal tu sílu?
Díval jsem se, jak se baví s dědou a je konečně klidnější. Ten starý pán vypadal velmi mile, ale nemělo cenu se jim plést do rozhovoru. Jen Haruna se natáhl přes Charlieho a promluvil.
„Dobrý den,“ pozdravil Charlieho dědu.
„Hondo, jsi tam?“ houkl do počítače, aby se mu Honda ukázal.
„No… Copak?“ ukázal se hnědovlasý a nabušený muž.
„Poslal jsem ti na účet nějaké peníze, použij je pro dědu. Má nyní zablokované účty a nedostane se na ně. Tahle bude mít přístup k penězům. Moc děkuji, potom ti pošlu to, cos chtěl, jasný?“ říkal Haruna klidně.
„Moc díky a v poho, je to milý stařík. Počkám tu na paní Tua a domluvím se s ní, co dál,“ domluvil Honda a přenechal monitor Charliemu.
Jen jsem Charlieho políbil na tvář a stiskl mu rameno.
„Dobrý den,“ pozdravil jsem, když jsem si všiml, že nás dědeček zahlédl.
„Půjdeme si udělat kávu, v klidu si povídejte,“ usmál jsem se a odtáhl Harunu do kuchyně, abych nám připravil kafe.
Charlie
Milý stařík? Zaskřípal jsem zuby, když jsem to slyšel. Ale dědeček se usmíval. Konečně…
„Kdo to byl?“ ukázal prstem někam napravo a mě až po pár vteřinách došlo, že myslí Edieho a Harunu, kteří už zmizeli v kuchyni.
„To byl Edie a jeho bratr Haruna. Bydlím teď tady,“ zahleděl jsem se na své ruce a promnul si prsty.
„Charlie?“
„Ano?“
„Je to ten, který má tu sílu, aby tě odnesl do postele, když se opiješ?“
„Víš, že nepiju,“ promnul jsem si znovu prsty.
„Charlie, víš, že přede mnou nemusíš nic tajit? Dobře poznám, když máš něco na srdci. Tohle s rukama děláš vždycky, když neřekneš všechno.“
„Ano, je to on. Miluji ho,“ pootočil jsem hlavu, abych se ujistil, že jsem tu opravdu sám a pak se vrátil pohledem k dědovi. „Dědečku, něco bych tě chtěl poprosit,“ na moment jsem se odmlčel, a děda taktně vyčkával, až budu pokračovat.
Co když řekne, že to neudělá?
„Chtěl bych, abys přiletěl za mnou do Japonska. Chci být s tebou. Bojím se o tebe. Co když ti dva zopakují něco podobného? Jak ti vůbec mohli říct, že se mi něco stalo?“
„Prý dostali zprávu, že jsi nezvěstný. Byl jsem u toho, když ti zkoušeli volat i z mého telefonu, ale nebral jsi to a ani ses neozval zpátky. Myslel jsem si, že se ti opravdu něco stalo…“ polkl děda slzy, které se mu opět draly do očí.
No je pravda, že od chvíle, co mě unesli, jsem nebyl na telefonu až do momentu, kdy jsem začal u Edieho v ložnici pracovat. A já jsem si ani nezkontroloval nepřijaté hovory. Nejraději bych si teď za to nafackoval.
„Opravdu se nic nestalo, jen jsem neměl čas, a pak se mi telefon rozbil. Prostě jen náhody,“ znovu jsem dědovi zalhal, aby neměl o mně strach a snažil jsem se držet ruce volně na stole, i když jsem měl nutkání si promnout prsty. „Přijedeš za mnou?“ zopakoval jsem otázku.
Edie
„Děkuji za ty peníze, to mě nenapadlo. Jak si vůbec věděl, že jsem mu nechal zablokovat účty? Ju, co? Ještě pořád je s tebou v kontaktu?“ zeptal jsem se Haruny, když jsem hrnek s horkou kávou pokládal na stůl.
Posadil jsem se naproti němu a sám si ze svého šálku upil.
„Tak jsme pořád kamarádi. Musím znát všechny ve svém sektoru, jinak bych nebyl dobrý šéf. Jo a ty peníze stejně byly tvoje, z toho fondu. Věděl jsem, že by se ti nelíbilo, kdybych poslal svoje,“ povzdechl si a znovu se napil.
„Opravdu ti děkuji.“
„To je dobrý, když je to pro tebe, tak je to v pořádku. Charlieho beru a snesu vás dva, aspoň jsme se usmířili, i když tuším, že mi to jen tak úplně neodpustíš, ale mluvíš se mnou, to je důležité.“
Zvedl jsem se a vypnul rýži, která se mezitím v rýžovaru udělala a překlopil ji na misku.
„Zůstaneš na večeři?“ podíval jsem se na Harunu, kterého to překvapilo.
„Moc rád, děkuji,“ usmál se a zvedl se, že mi pomůže.
„Tak můžeš tohle nakrájet,“ podal jsem mu zeleninu a připravil si lososa, abych ho mohl naplátkovat.
Chopil se toho a začal s prací. Věděl jsem, že to bude na dlouho, je fakt úplně levej na vaření.
Charlie
Mluvil jsem s dědečkem ještě asi patnáct minut, ale bylo vidět, že je opravdu hodně unavený a blížil se večer, což znamenalo, že v Anglii je brzké ráno, a já ho nechtěl držet vzhůru, aby si odpočinul. Rozloučil jsem se s ním a ještě si promluvil a Hondou a hospodyní. Ujistili mně, že s dědečkem zůstanou, dokud se vše nevyřeší. Ještě jsem hospodyni řekl kód k sejfu, aby mohla předat paní Tua všechny papíry co bude potřebovat.
Rozloučili jsme se, já jsem zaklapl notebook a promnul si obličej. Padla na mě z toho všeho únava a muselo to být vidět.
Ale taky jsem pocítil hlad. Tentokrát jsem cítil, že se už potřebuji pořádně najíst. Nejspíš to bylo těmi nervy, co jsem měl a teď se to trochu uklidnilo, když jsem viděl, že je děda v pořádku.
Vstal jsem a šel za Ediem a Harunou do kuchyně.
Nalil jsem si kávu a sedl si na židli vedle Haruny, který se právě snažil nakrájet nějakou zeleninu. Bylo mi jedno, že vedle něj sedím. Najednou mi nějak ani nevadil.
Napil jsem se pořádně kávy, postavil hrnek na stůl a pak se zadíval na Edieho, jak v zástěře stojí u linky a dělá sushi.
„Děda nechce přijet. No, spíš říkal, že si to musí rozmyslet, ale podle toho, jak se tvářil, mi bylo jasné, že mi to nechtěl říct přímo…“
Edie
Byl jsem rád, když za námi Charlie přišel, ale když promluvil… Moje srdce nebezpečně zrychlilo a vše se ve mně stáhlo. Na moment jsem se zasekl v práci a jen zíral před sebe na již hotové kousky Sushi. Zapřel jsem se rukama o linku a napil se vody, kterou jsem si předtím nalil do skleničky.
Ani jsem si nechtěl představit, že mi odejde. Vrátí se do Anglie? Sám jsem ale tušil, že půjde za dědečkem, je to jeho rodina, a já? Jen chvilková známost, na kterou se časem zapomene. Zhluboka jsem se nadechl a dál se chopil práce, aby nepoznal, jak moc mě to zasáhlo. Potlačil jsem v sobě bolest, která se drala na povrch, a zavřel ji zpět do sebe.
„Jede tam paní Tua a stařík dokáže ukecat i mrtvolu, takže bych se zrovna tohohle nebál,“ promluvil Haruna a zvedl se ze židle, aby mi donesl zeleninu.
Položil ji vedle mě na linku a vzal si jeden kousek Sushi.
„Prostě skvělé, řekni mi, proč tak dobře vaříš a já neumím udělat ani bagetu?“ usmál se a stiskl mi rameno, aby mě uklidnil.
Už když jsem byl malý, tak odhadl, že něco skrývám, podle všeho to umí stále.
Charlie
Edie se na moment zastavil v práci, když jsem mluvil a poslouchal. Pak pokračoval. Haruna konečně dokrájel tu zeleninu a odnesl mu ji. Stiskl Ediemu rameno a pak se otočil a šel zpátky ke stolu.
Tohle… to…
Náhle jsem se zvedl a došel k Ediemu. Bylo mi jedno, jestli se na mě Haruna dívá nebo ne. Prostě jsem se zastavil za Ediem a objal ho. Přitiskl jsem se mu na záda a opřel se čelem o jeho rameno.
Najednou jsem potřeboval něco takového. Poslouchal jsem, jak dýchá, vnímal každý jeho pohyb rukou, když chystal jídlo.
Jen jsem ho držel kolem pasu a opíral se o něj.
Co budu dělat, když děda nepřijede? Nemůžu ho nechat samotného v Anglii. Co když se ti dva pokusí znovu o něco podobného? Bude tam stále paní Tua lítat, aby zachránila situaci?
Nechci odjet, ale nechci ani nechat dědečka samotného. Bojím se o něj a zároveň miluji Edieho… Proč věci nejdou jednoduše? Proč se musí všechno vždycky komplikovat?
Edie
Cítil jsem, jak se jeho ruce obmotaly kolem mého těla a bylo mi tok moc příjemné i když mě to zároveň bolelo. Dodělal jsem poslední kousek a položil ho na tác. Chytil jsme jeho ruce a odtáhl je od svého těla, ale jen proto, abych se otočil a sevřel ho v náruči.
Pevně jsem ho stiskl a políbil. Prostě jsem to chtěl udělat a takhle jsem to cítil.
„Hej… Je tu návštěva, ještě mě nakrm a potom si dělej, co chceš,“ zašpičkoval Haruna a odvrátil hlavu, aby se na nás nemusel dívat.
„To ty jsi v našem domě. Teda… Už vlastně ani nevím. Bohužel vše závisí jen na tom staříkovi. Nebudeme o tom teď mluvit, dokud nemáme informace od paní Tua,“ zamaskoval jsem smutek za úsměv a ještě jednou Charlieho políbil.
Potom jsem se otočil a trochu ho odsunul stranou.
„Jdeme jíst, je to tak akorát na jídlo a čerstvé je to nejlepší. Pojď,“ řekl jsem klidným hlasem, který se však v mém nitru chvěl a položil tác na stůl.
Nedokázal jsem potlačit pocit, že to možná všechno skončí a já svoje těžce vydobyté štěstí ztratím. Ale takový život je a my prostě musíme jít dál. Bude to bolet… Zatraceně to bude bolet, ale nemohl bych mu bránit.
Usedl jsem na židli a ukázal Charliemu místo vedle sebe.
Chci si ho užít, dokud mám šanci, než mi ji někdo vezme.
Charlie
Mlaskl jsem nahlas, když Haruna promluvil. Bylo mi fajn v Edieho objetí a on zas musel mít nějaké kecy.
Sedl jsem si vedle Edieho a pustil se do jídla. Už jsem se docela obstojně naučil zacházet s hůlkami, takže ve mně jídlo mizelo celkem rychle. Sledoval jsem Harunu, jak se krmí a i v něm to mizelo jako v popelnici. Pozoroval jsem při jídle výraz jeho tváře. V jeho očích bylo něco, co se snažil maskovat za svou tvrďáckou maskou.
„Haruno,“ odložil jsem hůlky a napil se vody. Zvedl ke mně udiveně hlavu. „Nemám tě rád,“ přece neřeknu, že v něm vidím i něco jiného než tu odměřenost, kterou kolem sebe stále vysílá. „Ale… No… děkuji ti za všechno,“ zvedl jsem se a ukázal na něj prstem, abych ho umlčel, protože už otevíral pusu, že mi něco řekne. „Nejsem tvůj poskok, tak se nauč tak ke mně nechovat. Pokud to dokážeš, myslím, že spolu budeme vycházet.“
Sehnul jsem se k Ediemu a políbil ho na tvář.
„Promiň, ale potřebuji se osprchovat a asi si půjdu lehnout. Nevím, jestli si mi sbalil pyžamo, tak si vezmu to tvoje triko,“ ještě jednou jsem ho políbil a pak zamířil do koupelny.
Věci jsem nechal hozené na zemi, jen telefon jsem položil na poličku, abych ho měl po ruce, kdyby někdo volal. Napustil jsem si vodu do vany s pěnou a pak se v ní uvelebil. Mám pocit, že jsem v té vaně poslední dobou nějak moc často. Ale vodu mám rád a tak nějak mě to uklidňuje…
Edie
Haruna se držel zuby nehty a čekal, až Charlie odejde, aby mohl bouchnout.
„Ten… Prvně mi řekne, že mě nesnáší a potom poděkuje? Taky ho nemám rád, ale je s tebou, takže ho musím brát. Ale stejně… Takhle mi to řekne do obličeje? Chce umřít?“ drtil ruce v pěst a naštvaně přežvykoval poslední sousto v puse.
„Půjdu, mám ještě práci. Tak zatím,“ zvedl se a odešel z domu.
Ještě chvíli jsem seděl a jen popíjel kávu, abych si nějak utříbil myšlenky, než půjdu za Charliem.
Poté jsem se zvedl a vešel do koupelny. Jen jsem zašel do sprchy a nechal Charlieho dál relaxovat ve vaně. Pustil jsem si teplou vodu na tělo a jen nechal po svém těle bubnovat kapky, aby mě to zklidnilo.
Nějak jsem to v sobě pořád nedokázal uklidnit a ani přijít na jiné myšlenky. Bylo to fakt těžké… veliký problém, který neměl moc řešení. Cítil jsem se zbytečně, protože jsem ani jednu stranu nedokázal přesvědčit, aby se mnou zůstali. Ztratil jsem hodně, ale tohle bude hodně bolet. Nejspíš už ani nikoho jiného hledat nebudu, protože bych se bál, že se mi to stane znovu. Věřím, že děda přijede sem, ale bohužel je tu i tahle možnost.
Charlie
Sledoval jsem Edieho přes to mléčné sklo sprchového koutu. Viděl jsem jen obrys jeho postavy a tak jsem dal průchod svým představám, abych se zaměřil na něco jiného, než jen na dědu, protože myslet jen na něj, mi moc nepomáhá ke klidu.
Díval jsem se, jak se myje, a představoval jsem si, jak pracují jeho svaly na rukách, na zádech… jak se hýbe ten jeho drak podle toho, co právě dělá s rukama.
Jo, na chvíli jsem se vážně zasnil a přestal myslet na variantu, že to nedopadne dobře.
Vypustil jsem vodu a ještě se rychle opláchl pod sprchou. Vylezl jsem z vany, otřel se a pak na sebe hodil to Edieho roztrhané triko. Je opravdu pohodlné a z příjemného materiálu…
Došel jsem ještě do kuchyně, napil jsem se a pak zamířil do ložnice.
Pracovní věci jsem měl ještě rozházené po zemi i s notebookem, na který jsem předtím šlápnul. Zvednul jsem ho a odložil na stůl a pak jsem začal ze země sbírat dokumenty a doufal, že jsem nic neroztrhal, když jsem po nich tady tak vztekle šlapal.
Edie
Konečně jsem se po nějaké chvilce omyl a vypnul vodu. Charlie byl už pryč a tak jsem si vzal holení a shodil z brady ten nepříjemný porost. Sám jsem nemusel, když mě to svědělo na tváři. Když jsem byl spokojený, tak jsem se osušil a jen si kolem pasu obmotal ručník a došel jsem za Charliem do pokoje.
Ten pohled, který se mi naskytl, byl dokonalý. Rázem jsem zapomněl na polovinu věcí, když se mi s každým jeho ohnutím ukázal ten jeho zadek, protože měl jen to moje roztrhané tričko.
„Charlie… To si udělal naschvál?“ ukázal jsem na něho celého, když se podíval mým směrem.
Během chvíle jsem k němu došel a chytil obě jeho půlky, abych si ho narazil na klín a otřel o sebe naše penisy. Okamžitě jsem napadl jeho rty a líbal ho tak divoce, že sám jsem měl co dělat, abych dokázal dýchat.
Potřeboval jsem to… Potřeboval jsem jeho… Chtěl jsem cítit, jak mi patří.
Charlie
„Samozřejmě že jsem to udělal naschvál,“ ušklíbl jsem se, ale v mžiku mě úsměv přešel, protože rychlost s jakou si mě Edie k sobě přitáhnul, byla neskutečná. Hned jsem ho měl plnou pusu a nemohl ani protestovat. Papíry mi vypadly z ruky a já si jen na vteřinu pomyslel, že je budu muset znovu sbírat.
Odtrhl jsem se od jeho úst a konečně se nadechl.
„A tys to taky udělal naschvál?“ zajel jsem rukou pod ručník a stiskl ho. Druhou rukou jsem ho pohladil po čerstvě oholené tváři a přivoněl si k němu. Voněl opravdu nádherně. Otřel jsem se nosem o jeho tvář a krk a pak ho na něm políbil.
„Mám rád, když mě svlékáš, Edie,“ zašeptal jsem mu do ucha a skousl ho.
Vzrušení, které mě začalo pohlcovat, provázelo mravenčení po těle a šimrání v břiše. Tiskl jsem se na něj a prostě jsem nemohl odolat, abych ho políbil. Protože tohle miluji… S ním…
Edie
Když mi přejel nosem po krku, okamžitě mi po těle naskočila husí kůže a je se zachvěl.
„Zcela vědomě jsem to udělal a tohle taky," prstem jsem mu obkroužil dírku a natlačil se polštářkem na jeho vstup.
Mírně jsem zatlačil, až jsem zajel trochu do jeho horkého nitra. Druhou rukou jsem ho chytil za vlasy a zaklonil ho, abych se dostal na jeho krk, který jsem začal líbat a pomalu postupoval dolů po jeho těle až k penisu. Klekl jsem si a promnul mu ho v ruce. Zajel jsem si s ním do pusy a začal mu ho pořádně kouřit. Věnoval jsem se každé naběhlé žilce a jeho dokonalé pevnosti, která tak rychle mizela v mé puse. Prsty jsem dráždil jeho zadeček a jen na okraj do něj vznikal. Chtěl jsem, aby si to maximálně užil. A Já toužil aspoň na chvíli přestat myslet na to, co se stane, ale jen na něj a tuhle situaci.
Charlie
Edie tak nádherně voněl. Jeho mužnost spojená s vůní koupele a kolínskou byla úplně omamující. Úplně jsem se v tom ztrácel, byl jsem zcela mimo a když mi sevřel vlasy a ukázal mi tak svou nadřazenost, byl jsem naprosto v koncích a jeho polibek na krk to jen dokonal. Pustil jsem jeho chloubu a jen se zapřel rukama o jeho mužnou hruď. Rychle jsem oddechoval a přivíral oči jako v nějakém romantickém filmu.
Ale prostě jsem tomu nedokázal odolat. Každý jeho polibek, který směřoval dolů, jsem provázel vzrušeným vydechnutím a s velkým napětím čekal, kdy se svými rty dotkne tam, kde jsem to chtěl teď nejvíc.
A když se tak stalo a současně do mě vnikl svými prsty, málem jsem se složil na zem. Na poslední chvíli jsem se předklonil a zapřel se o Edieho ramena.
„Tahle provokace se mi líbí,“ řekl jsem vzrušeným hlasem a víc Ediemu stiskl ramena, snažíc se vyhnout jeho zranění, které se konečně začalo hojit.
Díval jsem se z vrchu jak se Edie o mně stará a vzrušovalo mě to ještě víc.
„Edie,“ zasténal jsem nahlas, když se v jednom momentě přese mne převalila tak silná vlna, že jsem to málem neustál. Chytl jsem ho za vlasy a odtáhl jeho hlavu ode mne.
„Nech-to-na- mně-“ zapřel jsem se mu o ramena ještě víc a povalil ho na zem. Hned jsem si nad něj kleknul a vrhl se na jeho ústa, zatím co jsem se otíral o jeho tělo a vnímal jeho silné vzrušení.
Edie
Jazykem jsem snad podráždil každé místečko na jeho naběhlém penisu a pohrával si s ním, jak s nějakou laskominou, které se nehodlám vzdát. Jenže… Skoro skalpování mě donutilo se na něj podívat.
Jeho tvář byla tak zalitá vzrušením, že jsem měl co dělat, abych se na něj hned nevrhl a nevzal si ho, ale on mě předběhl. Položil jsem se na podlahu, když se o mě otíral, jen jsem mu stiskl jednou rukou půlky a druhou mu zajel do vlasů, abych si ho víc přitáhl pro polibek.
Jazykem jsem rámoval jeho rty a bral jeho ústa útokem.
„Je to na tobě…“ zašeptal jsem a prsty přejížděl po jeho tváři k puse.
Zajel jsem dvěma prsty do jeho úst a pohladil ten měkký, ale zároveň hrubý jazyk. Ihned jsem je vytáhl a znova si ho přitáhl pro polibek.
Moje srdce šílelo touhou… Chvěl jsem se a nedokázal jsem to zadržet, jako kdyby moje tělo bylo napojeno na elektrody, které mi stále do těla pouštěly proud.
Charlie
Jeho prsty v mých ústech rozběhly neskutečné pocity. Olízl jsem je několikrát a nechtěl jsem je pustit, jako by to byl jeho penis, ale nedopřál mi to. Měl jsem chuť ho kousnout, ale přitáhl si mně pro další polibek a já málem skučel touhou, jak moc jsem ho chtěl. Jen jsem se natáhl rukou ke stolku a vzal lahvičku s gelem, který tam stál, jako by byl připravený právě pro tuto chvíli.
„Strašně moc tě chci,“ zašeptal jsem, když jsme na chvíli přerušili polibek.
Trochu gelu jsem si dal na prsty a s nimi hned zamířil k mému vstupu. S přivřenýma očima jsem najel dovnitř a několikrát dírku protáhl. Ale nechtěl jsem se s tím zdržovat. Strašně moc jsem chtěl cítit Edieho v sobě. Jeho pevnost, tu správnou velikost, která mě dokáže vyplnit do posledního místečka a rozdráždit na maximum. Trochu gelu jsem kápnul i na jeho pýchu a několikrát ji projel v ruce, aby dobře klouzal a já si mohl užít ten skvělý průnik.
Opřel jsem se jednou rukou o podlahu a druhou jsem si nastavil jeho penis proti mému zadečku. Přesně tam, na okraj, aby mě cítil na žaludu, na té jemné kůžičce, která byla napnutá k prasknutí.
Pohnul jsem se.
Pustil jsem ho do svého nitra jen malý kousek. Dýchal jsem překotně, protože tohle bylo neskutečné. Sklonil jsem se pro další polibek a přitom se až mučivě pomalu nasouval. Každičký centimetr, který mizel v mém nitru, jsem si naplno užíval. Tělo se mi chvělo a já skoro nedýchal, když jsem konečně s polohlasným zasténáním do Edieho úst zcela dosedl.
Edie
Když jsem ucítil to horko, které mi obepínalo penis a nechtělo mě pustit dál, musel jsem ruce položit na zem a nehty skoro zarýval do dřevěné podlahy. Dokonce jsem slyšel, jak mi srdce bije až v hlavě, když pomalu dosedával na můj klín a tím mě neskutečně trápil.
Jestli on mě chce moc, tak to potom já jeho šíleně.
Když byl až na doraz a já cítil, jak mě uvnitř stahuje, což mě ještě víc vzrušilo, zasténal jsem.
„Charlie… Taky tě moc chci,“ zašeptal jsem a pevně mu sevřel půlky rukama, protože jsem se už nedokázal držet zpět.
Silně jsem si ho nadzvedl, až jsem z něj málem vyjel a prudce si ho narazil zpět. Bylo to tak dokonalé, že slova nemohla tenhle okamžik popsat.
Viděl jsem v tom světle lampy dokonale jeho tvář, která byla tak krásná. Nemohl jsem říct, že je červená, protože jeho nahnědlá pokožka by mu to nedovolila, ale byla lesklá… Jak samet, který tak krásně hladí kůži.
Dál jsem to nechal na něm a oběma rukama chytil jeho tváře, abych se mohl dotýkat jeho obličeje a víc ho držet při polibku.
Charlie
Ten pocit, kdy v sobě člověk svírá něco tak cenného, horkého, pevného… Pomalu to najíždí dovnitř a ten moment vsunutí, který člověku bere dech... A pak se nadzvedne a prudce dosedne.
Okamžitě člověka pohltí neskutečný pocit, který bere soudnost.
Byl jsem ztracený…
Vydechl jsem stejně prudce jak mě Edie donutil dosednout zpět. Jen jsem se poddal jeho polibku a po chvilce nehybnosti jsem se mírně nadzvedl v bocích a dosedl zpět. Opakoval jsem ten pohyb několikrát, ale stále to nebylo ono.
Přestal jsem Edieho líbat a narovnal se. Zapřel jsem se oběma rukama o jeho hruď a znovu se začal pohybovat, už o něco snáz. Teď to bylo to pravé. Našel jsem si úhel, který mi vyhovoval. Cítil jsem ho s každým zasunutím hlouběji, a vždy když jsem povyjel, nasedával jsem rychle zpět, jako bych měl strach, že o něj přijdu.
Chvění v mém těle sílilo. Držel jsem se jen tak, tak, abych se nesvalil na Edieho zpátky, když jsem se náhle roztřásl a na poslední chvíli chytil jeho ruku a přiložil ji na svůj penis, aby ten orgasmus, který se blížil velmi rychle, byl dokonalý.
Jen setrvačností jsem pohyboval svými boky, zatínal jsem nehty do Edieho prsou a snad jsem i vrčel, když jsem ho v sobě začal svírat a na jeho břicho vystříkl první dávku a za ní následovala další a další.
Nohy mi slábly, ale já nepřestával, protože tohle… Tohle bylo prostě dokonalé… Stále cítit to tření v sobě, svírat ho a nepustit do posledního okamžiku, dokud nepadnu do bezvědomí.
Edie
Olízl jsem si rty, když jsem uviděl jeho tělo, jak křečovitě zatíná každý sval a jeho sperma v dávkách kropí moje břicho.
Byl tak nádherný…
Nemohl jsem se vynadívat a k tomu všemu mě tak svíral, že netrvalo dlouho a já ucítil, jak se mi tělem rozlila vlna naprosté rozkoše. Prudce jsem ho za obě půlky nadzvedl a znovu narazil na klín, tím se moje nadílka dostala do jeho překrásně pevného zadečku. Dal jsem mu všechno i poslední kapky, když jsem se zapíral patami o podlahu a mírně prohnutý v pase si užíval tu naprostou euforii orgasmu.
Přivřel jsem oči a skousl ret, jak moc silně jsem to dnes prožíval. Takhle hluboko jsem v něm snad ještě nebyl, a ještě, aby mě tak moc svíral.
Když napětí trochu povolilo, hrábnul jsem po něm a stáhl si ho na svou hruď. Líbal jsem ho… Všude… Uši, oči, brada, tváře, rty, krk… Jemně jsem se přitom otíral o jeho tělo a nosem jezdil po té sladké tváři.
„Miluji tě Charlie,“ zašeptal jsem zastřeným hlasem, který byl ještě plný uspokojení, které mi dopřál.
„Ty jsi jediný, s kým mi je tak dobře,“ dodal jsem před dlouhým a něžným polibkem.
Charlie
Měl bych začít trénovat. Tenhle dokonalý okamžik kazil jen fakt, že se mi stehna třesou a mám problém se udržet na nohách. Jen Edieho pevné ruce udržovaly tempo mého vysedávání, dokud i on nedošel ke svému konci.
Ani jsem necítil jeho škubání v penisu, jen si mě prudce narazil na klín a na moment ztuhnul. Prohnul se proti mně, snad aby se ujistil, že ani kapka nepůjde jinam, než do mě.
Díval jsem se, jak prožívá svou chvilku… Byl neskutečně sexy… Kdybych se před pár vteřinami neudělal, tohle by mně na sto procent k orgasmu přivedlo.
Přitáhl si mě k sobě a začal mě líbat. Moje pokožka, napnutá celým tím vzrušením, každý polibek vnímala, jako dotek rozpáleného železa. Zavřel jsem oči a jen vydával tiché krátké steny, které jsem v sobě nedokázal zadržet.
Vnímal jsem jeho vůni prosycenou našim spojením, která se kolem nás vznášela.
Nedokázal jsem se udržet v klidu. Stále jsem se chvěl pod doznívajícím orgasmem a Edie to svými doteky a polibky jen prodlužoval.
Ruce ani nohy mě už nedokázaly udržet, a přesto, že mi Edie svými silnými pažemi poskytoval oporu, povolily mi najednou všechny svaly a já se na něj sesunul.
Splynul jsem s jeho tělem, ležel jsem na jeho široké hrudi a rychle oddychoval. Jen sem tam jsem se mírně pohnul, abych i jeho horké kůži na prsou věnoval aspoň krátký polibek.
Malý vlhký otisk mých rtů…
Edie
Když na mě jeho tělo zcela dopadlo, jen jsem ho objal jednou rukou kolem pasu a druhou mu jezdil ve vlasech. Na moment jsem je ale opustil a stáhl z postele peřinu, abych nás přikryl.
Ještě že mám tak dlouhé ruce, takhle nám bylo příjemněji a pochybuji, že se chce jednomu nebo druhému vstát.
Vrátil jsem se k pročesávání jeho vlasů a jen odpočíval, po tak dokonalém souznění našich těl. Byl jsem hrozně šťastný a spokojený, že ho mám jen pro sebe. I když třeba na posledních pár chvil, tak jsem byl stejně rád, že jsme spolu.
Nic mě v tu chvíli netrápilo, nemučilo, netížilo… Bylo mi dobře. Přímo nádherně a netoužil jsem po tom nad ničím přemýšlet.
Cítil jsem tu omamnou vůni, kterou naše těla v tuhle chvíli vydávala, a příjemně mě to hladilo v nose. Pod mými prsty se jeho tělo ještě stále chvělo a mě to bylo tak moc příjemné, že jsem si ho na sebe víc a víc tiskl, jako kdybych ho chtělo pohltit.