„Odpověz mi! Nebo je to tak tajný, že mě potom musíš zabít?“ usmál jsem se tomu a stisknul mu ruku.
„Je to dost tajný. Promiň, ale neřeknu ti to. Mohl bys respektovat moje soukromí a nestarat se o to?“
Mluvil tak vážně a měl dokonce i pravdu, byla to jeho věc, ne moje, nic jsme si neslíbili a ani spolu nezačali chodit. Ale i přesto…
„Proč jsi můj navigátor a ne řidič?“
Tahle otázka mi prostě nešla z hlavy a naprosto mě ovládla.
„Protože chci, to je vše,“ odpověděl mi stroze.
Najednou mě na sebe natiskl a začal líbat tak hladově, až jsem skoro nemohl dýchat. Nejspíš mě chtěl zastavit, abych se dál nevyptával a popravdě to i fungovalo. I když jsem se snažil bránit, moje tělo si ho dobře pamatovalo a podle toho na něj i reagovalo. Samovolně se chvělo a nehodlalo s tím přestat.
Jak kdyby mě ponořil do horké vody, jak mě to okamžitě ovládlo a nepouštělo. Chtěl jsem se bránit a dokonce jsem ho od sebe mírně odstrčil, ale nepomohlo. Znovu mě chytil a pevně sevřel ve svém objetí tak pevně, že jsem byl jak ve svěráku.
Nakonec jsem se mu poddal. Uvolnil jsem svaly a rukama ho objal. Mohl jsem cítit jakékoliv napnutí svalu, nebo škubnutí jeho těla, jak moc blízko byl. K tomu všemu měl jen trenky a jinak nic. I tahle skutečnost mě přiváděla k šílenství.
Jeho jazyk hluboko v mé puse se otíral o mé patro a vzrušoval natolik, že jsem si ho tentokrát já pevně přitáhl k sobě a jedna ruka mi sjela na ten jeho dokonale pevnej zadek. Pořádně jsem za něj chytil a víc si jeho rozkrok narazil na svůj.
Tak tvrdej… Tak moc tvrdej… Bože… Proč se mi to líbí?
Otřel jsem se o jeho tělo a cítil, jak můj penis nabíhá. Tím, že jsem byl nahý, měl přístup k mému tělu velmi snadný, kdežto mě od něj dělil ten kus hadru kolem jeho pasu, který mě pěkně sral. Chytil jsem za lem těch pitomých trenek a stáhl mu je pod zadek, abych se mohl dotýkat pokožky i tam. Pochopil a stáhl si je úplně.
„Dneska se nebudeš bránit?“ usmál se a vysadil si mě na komodu stojící hned vedle mě.
„Drž hubu!“ napomenul jsem ho a nohama si ho narazil na rozkrok.
Prudce mi za vlasy zaklonil hlavu a kousl mě do krku, až jsem ucítil to nepříjemné štípnutí.
„To aby na tebe nikdo jiný nesahal,“ řekl v rychlosti, než mi to stejné udělal i na druhé straně.
Divné bylo, že mě to dokonce vzrušilo ještě víc. Zaklonil jsem ještě víc hlavu a odhalil mu linii tepny.
Jsem debil, copak je to upír? Ale když on…
Olízl mi ohryzek od žlábku po bradu a tu skousl tak silně, až mě zabolely i čelisti.
„Můžeš mi nezničit obličej? Jsi docela hrubej, víš to?“ napomenul jsem ho, když už to opravdu bolelo.
„Drž hubu!“ vrátil mi to a políbil.
Objal jsem ho nohama a natiskl na svůj odhalený klín. Cítil jsem, jak se jeho penis otřel o můj a kulky o sebe tou rychlostí pleskly.
Pobaveně se usmál a jednu ruku stáhl mezi naše těla, aby mi jeden prst zasunul mezi půlky a pořádně s ním dráždil mou prostatu. Málem jsem viděl všechny svatý, jak mnou projelo tak silné vzrušení, že jsem musel nehty zabořit do dřevěného nábytku.
Znovu se usmál a jazyk mi vrazil skoro až na mandle, jak rychle vjel do mých úst. Sevřel jsem v sobě jeho prst a nehodlal ho pustit, dokud jsem neucítil i další, co už si razil cestu mým tělem. Povolil jsem a nechal ho, aby si mě zvlhčil natolik, aby bez milosti potrestal můj zadek.
Ještě jsem pořád cítil, jak jsem z části plný jeho spermatu, které mi tam po noci s ním nechal a to mu také hrálo do karet.
Najednou prudce vytáhl prsty, až jsem málem spadl z komody a stáhl mě níž tak, že mě položil na dřevo. Posunul si můj zadek blíž k sobě, aby měl lepší přístup a natlačil se svou tvrdostí na můj vstup tak drsně, až mě to zabolelo. Sykl jsem a on ihned zareagoval. Začal mě líbat, zatímco si jeho prsty pohrávaly s mými vlasy a druhou rukou mě pevně chytil za zadek, aby jeho přírazy byly hlubší.
Začal se pohybovat a narážet do mého těla tak silně, že se komoda skoro odlepila od země a místy zaskřípala, jak se trochu posunula dopředu.
Objal jsem ho a nehty mu poškrábal záda, jako odpověď na můj chtíč, který tak dobře uspokojoval. Moje tělo šílelo… Chtělo všechno… Úplně vše, a já taky.
Jednou rukou jsem ho chytil za zadek a víc narazil na sebe, aby přitvrdil a vůbec mě nešetřil. Znovu se usmál a pobaveně mi zašeptal do ucha: „Tohle se mi líbí.“
Málem jsem ho kousl, ale on stihl uhnout a já si tím vysloužil ještě prudší příraz do mého análku. Prohnul jsem se proti němu a on mě jednou rukou podebral zadeček, aby znásobil hloubku svého ataku na moje nitro.
Už jsem nic neskrýval, protože mě to naprosto pohltilo, a začal jsem nahlas sténat, až se pokojem rozléhalo mé slastné vzdychání.
„To je tak… Víc… Ještě… Tvrději… Hisoko… Ach… Haaa…“
Zatnul jsem všechny svaly v těle, když mnou projela vlna totálního uspokojení a já svoje sperma v dávkách stříkal na jeho břicho. Příjemná křeč zachvátila mé tělo a nehodlala ho pustit, dokud se neudělá i on.
Začal až animálně přirážet, a i jeho hlas příjemně zněl mým zvukovodem. Úplně se mi zapřel o stehno, když sklonil hlavu a já cítil, jak mi plní zadeček. Pevně jsem ho objal a přitáhl si ho pro pár polibků, které jsem prostě musel mít. Nebránil se, jak jsi mě úplně zvedl do náruče a odnášel někam pryč. Ani ze mě nevyjel, dál setrvával v mé dírce a příjemně se mi tam rozpínal.
Držel jsem se a nohama ho svíral, abych nespadl. Jednou rukou mě držel pod zadkem a druhou za pas. Ani jsem nevěděl, že má až tak velkou sílu, že si mě může nosit po domě, ale líbilo se mi to.
Pomalu mě postavil na nohy a pustil vodu, v tu chvíli mi došlo, že jsme v koupelně.
„Omyju tě, jen v klidu stůj!“ nařídil mi a já se naschvál rozkročil, aby viděl, jak ze mě vytéká jeho sperma.
Natiskl mě na stěnu a pobaveně se ke mně přiblížil.
„Takhle můžu pokračovat až do zítra, mám slušnou zásobu. Zvládneš to i ty?“ zavrčel mi i obličeje.
To už jsem se zasekl, protože měl pravdu. Zadek mě už pořádně bolel, jak mi to po dlouhé době někdo udělal a ještě k tomu hned dvakrát za sebou. Cítil jsem si i odřený a tak jsem jen sklopil hlavu a stáhl nohy k sobě.
Vzal houbu a pomalu mě s ní začal omývat, aby nezůstaly žádné důkazy, ale jeho kousance byly až příliš výmluvné. Ty zamaskovat nešlo.
Když to dokončil u mě, ještě se umyl on a podal mi ručník, abych se otřel. Poté mě za ruku odtáhl zpět do pokoje a lehl si i se mnou do postele.
„Měl bych vstávat a vrátit se do dílny, nebo mě strejda zabije,“ namítnul jsem, ale jeho silné paže mě pevně sevřely do kleští.
„Nikam… Aspoň ne teď! Tak hodinu mě nechej vyspat a po snídani tě odvezu do dílny. Pokud s tím budou problémy, tak ti dneska pomůžu, nemusím do „práce“,“ odpověděl mi záhy a políbal mě na krk.
„Co vlastně děláš?“
Začal jsem se o něj zajímat. Pokud to nemůžu zjistit přímo, tak to zkusím oklikou.
„Jsem většinový vlastník jedné firmy na výrobu barev na jakékoliv využití. Zdědil jsem akcie po dědovi a máme firmy i v zahraničí. Stará se o to můj táta, takže mi jen jdou peníze a jediné co dělám, jsou papíry. Mám na to i školu, jsem ekonom, takže je to v pořádku,“ pokrčil obočí a za bradu si mě otočil k sobě, aby mi viděl do očí.
„Ty zjišťuješ informace, že? Nepátrej! Dej mi čas a řeknu ti to. Ve správnou chvíli,“ odpověděl mi a políbil.
Jeho přísný výraz tváře ani nedával možnost, jak se mi bránit. Tak jsem to vzdal a nechal ho.
Řekl, že až nastane správná chvíle… Tak doufám, že to bude brzy.
Po chvíli jsem mu usnul v náruči, jak mě zničilo to jeho ranní ojetí mého zadku. Ale musel jsem uznat, že se mi to kurevsky líbilo. Jak jsem ho ze začátku nesnášel, tak v tu chvíli, jsem ho začal mít rád. Už mě hezky vtahoval do své sluje a jako pravá saň si mě označkoval.
„Snídaně,“ ozvalo se mi u ucha a já se zmateně posadil.
Ještě slepenýma očima jsem se podíval před sebe a spatřil hezky nachystanou snídani. Vonělo tam kafe, které jsem hodně potřeboval, smažená slanina a vejce, kterým tekl žloutek. Nevím, jak to zjistil, ale tohle jsem přímo miloval.
Uvelebil jsem se a opřel o polštář. Sliny mi div nevytekly koutky úst ven, jak moc pěkně to vypadalo a vonělo. Postavil mi malý stolek na nohy a pozoroval mě, jak snídám.
Cpal jsem se jak nezřízený. Taky aby ne, měl jsem po tom všem takový hlad, že bych snědl i jeho.
„Děkuji,“ promluvil jsem s plnou pusou a div ho nepoprskal.
Usmál se a bylo vidět, že ho to potěšilo.
Pohladil mě po tváři a věnoval mým ústům malý polibek.
„Musím vytáhnout tvoje věci ze sušičky, tak pokračuj.“
Díval jsem se na něj, jak mizí pryč a nemohl oči spustit z toho jeho pěknýho zadku.
Sakra… Do prdele… ten člověk to se mnou tak umí, že nechápu, odkud mě tak moc zná. Dělá to, co mám rád. Bere si mě, jako kdyby do posledního svalu znal mé tělo a moje srdce se do něj pomalu a jistě zam… No tak to ne… Prrr… Ještě je čas, Speede! Láska? Pfff… To určitě… Však ten cit ani neznám, není možné, abych to k němu cítil. Není… Nebo je?
Byl jsem z něj dost zmatený, protože takový typ člověka jsem neznal. Pořád přede mnou něco skrýval, a ať jsem chtěl, nebo ne, byl jsem zvědavý na to, jaký řidič byl. Pokud on byl řidič, poté musel Angel být navigátor. Svitla mi jasná naděje. I když se mi moc za tou lasičkou nechtělo jít, musel jsem vědět, co se to kolem mě děje a hlavně, proč je Hisoka se mnou, když je bohatý a celkem kus chlapa.
Odložil jsem stolek na zem, když jsem konečně dojedl a zvedl se z vyhřáté postele.
„Tady… Chceš teda hodit do dílny?“ usmál se na mě Hisoka, když mi podával oblečení.
„Nooo… Protože jsem rád, že chodím, protože někdo nedokáže krotit svého ptáka, tak nejspíš ano. Bydlím tam… Teda… O dveře dál.“
„Ty bydlíš v dílně? Nemáš peníze?“
Tak tohle mě docela naštvalo. Proč se mě jako na něco takového ptá? Je mu hovno do toho, kde a jak bydlím. Jako že mě ojede, mu dává právo plést se mi do života?
„Nevím, co ti po tom je, a pokud ti to tak vadí, tak si se mnou neměl spát. Jako tím myslíš, že jsem břídil? A že práce normálního automechanika je podřadná? Tak sorry, že nejsem namachrovanej vlastník akcií a nenarodil jsem se zlatou lžičkou u huby. Jdi do prdele!“
V rychlosti jsem na sebe hodil oblečení a chtěl odejít, když mě Hisoka narazil na stěnu a přímo mě svou vahou do ní přibil.
„Nic takového jsem neřekl. Nedomýšlej si věci, které jsem neřekl. Chtěl jsem ti nabídnout, jestli nechceš být tady, abych to neměl k tobě daleko. Mám tu další čtyři pokoje, takže se nemusíme ani vidět. Nechtěl jsem tě urazit, takže se zklidni!“
Jeho hlas zase zhrubl a mě zamrazilo až v kostech, jak si v rychlosti u mě vybudoval autoritu.
„Tak co?“ vyhrknul na mě a já se praštil do hlavy, jak jsem se lekl.
„Nevím… Dej mi čas,“ odpověděl jsem bez rozmyslu a trochu se přikrčil, tak, jak mi velel instinkt.
„Nespěchám. A neboj se mě, tobě nikdy neublížím,“ zašeptal mi u ucha, než mi ho olíznul a lehce do něj kousnul.
Skousl jsem si vzrušeně rty a on toho hned využil. Chytil mě pod bradou a jedním tahem si mě přitáhl ještě víc k sobě. Svým jazykem se vnutil do mých úst, aby je plenil a bral útokem. Víc jsem se zapřel o stěnu, protože se mi začaly podlamovat kolena. Najednou jsem ho objal, netušil jsem proč, ale nějak mi instinkt velel, že takhle to má být. Natiskl jsem se na jeho tělo a užíval si dominantní blízkosti jeho tepla. Moje oči se přivíraly slastí a jen těžko by mu někdo odolával.
Proč já? Proč si vybral právě mě? Není na mě nic zvláštního. Pochybuji, že je to tím, jak jezdím, protože to zas tak moje okolí nevzruší. Jenže… Začínám se v něm ztrácet, což je chyba a vůbec to není dobrý. Nesmím mu nikdy říct, že když mi dal tu nabídku, tak se moje srdce divoce rozbušilo a já chtěl říct ano.
Chytil jsem ho za tričko a odtáhl od sebe, aby se mohl nadechnout.
„Už musím jít. Odvezeš mě… Prosím?“ zeptal jsem se ho.
Já prosím? Proč jako prosím? Však to on mě unesl a ani se mě neptal. A hlavně… On má moje auto a to jeho je v dílně. Klidně bych ho tu mohl nechat a ujet s Bártem, ale kde jsou klíčky?
„Jo, odvezu,“ odpověděl mi, a jako by byl zklamaný, odrazil se od stěny a ještě jednou mě políbil.
Už jsem jen pozoroval jeho široká ramena, jak si nazouvá boty a bere si mikinu. Hodil jsem na sebe včerejší bundu a nazul si boty, abych nezdržoval. Hisoka zamknul dům a pomalu se mnou mířil k autu.
„Do kolika pracuješ?“ ozval se náhle, když jsme byli skoro u auta.
Nechtěl jsem mu odpovědět. Potřeboval jsem aspoň dneska klid, abych si všechno urovnal v hlavě, a že toho bylo opravdu hodně. Musel jsem ho mít co nejdál od sebe, jinak mi hrozilo to nejhorší, že se zamiluji. Už takhle jsem měl potíže se dát do kupy.
„Nejspíš budu až do noci pod auty, takž nemá cenu na mě čekat,“ odsekl jsem mu.
Vysloužil jsem si za svou odpověď dost děsivý výraz a prudké strčení do auta i s hlasitým prásknutím dveří.
Občas si myslím, že je to opravdu trochu agresivní typ, ale záhy v jeho tváři vidím něco, co neumím pojmenovat. Cítím se zvláštně… Nedokážu se v něm vyznat, a asi je jediný člověk, ve kterém se nedá číst. Mate mě.
Nasedl do auta a zavřel za sebou.
„Ničíš mi auto!“ okřikl jsem ho, ale on se jen usmál.
„Přijedu pro tebe, jen mi zavolej,“ řekl už klidným hlasem.
No tomu ale pěkně kolísá nálada. Může být nebezpečný? Čím dál, tím víc mi na něm něco nehraje. Ale co?
Odvezl mě ke garážím, kde mě vysadil a na rozloučenou políbil.
Ani jsem se nebránil, sice mi asi ruplo v hlavě, ale nějak se mi to líbilo. Vlastně jsem nikdy s nikým nechodil. Ještě se nenašel chlap, který by mě natolik zaujal, až nyní. Možná jsem schopen držet svou protivnou povahu na uzdě, ale nějak se mi zdá, že jemu se právě to líbí nejvíc.
Odešel jsem ještě do pokoje, kde jsem na sebe hodil pracovní kombinézu a hned zamířil za strejdou. Jenže dílna byla prázdná a nikde nikdo. Tak jsem se pustil do práce, kterou jsem měl rozdělanou.
Nejvíc mě naštvalo, když jsem se snažil vyměnit olej a jaksi se mi při nalévání povedlo vylít tak polovinu na zem, jak prudce jsem škubl s víčkem.
Nějak jsem nedokázal v sobě zastavit myšlenky, kterých se tam nahromadilo tolik, že mi hlava chtěla explodovat.
Proč mi ten člověk neřekne, co po mě doopravdy chce? Proč je to tak tajný? Kde do prdele získal ten pohár? Jak to, že býval na stupních vítězů a nejspíš někde v zahraničí, podle cen, které vyhrál. Kdo to do háje je? A proč mi je s ním tak dobře? Je možné, aby mě někdo tolik znal, a přesto já netušil, kdo je on?
Povedlo se mi nakonec dostat do pracovního modulu a začal jsem šlapat jak hodinky.
Strýček přišel kolem třetí hodiny a vypadal dost nervózně. Pochodoval po dílně sem a tam. Poprvé za tu dobu, co bydlím s ním, jsem ho viděl takhle nesvého. Došel jsem za ním, když právě usedal do křesla v kanceláři a podal mu čerstvě uvařenou kávu.
„Děje se něco?“ zeptal jsem se opatrně, abych začal rozhovor.
„Jo a není to moc dobrý. James mi dohodil jeden kšeft. Jedná se o závodní auto a jeho přípravu na okruh. Problém je, že termín je vražedný a ty jsi jediný, komu to můžu dát. Je to dost peněz a pomohlo by nám to. Jenže…“
Zastavil jsem ho a popostrčil mu hrnek v ruce, aby se napil.
„V pohodě. Je tu někde? Že bych začal,“ usmál jsem se a promnul si ještě stále namožený krk.
Nejspíš Hisoku zabiju, jestli bude chtít děla t všechny polohy z Kamasutry, kretén jeden.
„Máš na to jen den a půl, protože… Protože jsem tě přihlásil na kvalifikaci a sponzorem budu já a další dva moji kamarádi. Přivezou ho za dvě hodiny, a já si myslím, že je to dost málo času.“
Vystřelil jsem jak na pérkách a naštvaně se postavil do dveří.
„Nikoho jsem se neprosil, a ani nechci závodit. Hisoka není připravený a s takhle nespolehlivým navigátorem, mám řídit auto? Vážně jste všichni šiblí, co?“
Div mi sliny nelítaly od huby, jak naštvaný jsem byl.
No dobře, chtěl jsem závodit a pokaždé, když jsem seděl v nějakém dobrém autě, jsem protočil jeho motor, jak moc jsem chtěl slyšet jen zvuk. Někdy jsem dokonce nastartoval najednou všechny auta v dílně a sedl si na ponk s flaškou piva, jako kdybych byl na závodech. Ale… Sakra… Chtěl jsem to dokázat sám. Sám si na to vydělat prachy. Zrovna málo jsem jich neměl, když jediný, za co jsem tu dával prachy, byla elektrika. Nevím proč, ale opravdu jsem se cítil dost nasraný.
„Už se sakra uklidni! Dělám to pro tebe, protože tě mám rád a doufám, že nám vyděláš dost peněz. Mohl bys někdy projevit vděčnost a ne jen po každém štěkat. Občas se kousni do jazyka, než promluvíš, víš? A nezajímá mě to. Dal jsem už dost peněz do přihlášky. Spoléhám na tebe… Speede,“ usmál se a poplácal mě po rameni.
Nikdy nevydržel být dlouho vážný, nebo se na někoho zlobit. Ani na svou ex manželku, co ho nakopala do zadku a utekla se spoustou jeho našetřených peněz. Přál jí to, blbec.
Otočil jsem se a odcházel z kanceláře, ale přesto jsem se zastavil a ještě jednou se na něj podíval.
„Udělám to auto… A… Děkuji, za vše.“
Se zbytkem hrdosti, který mi po jeho pár lovech zbyl, jsem zalezl pod auto a začal dodělávat nějaké úpravy podvozku, co si zákazník přál.
Trvalo mi to nějakou dobu, když jsem uslyšel, jak na cestě k dílně někdo protáčí kola. Bylo mi jasné, že je to závodní auto, ale chtěl jsem tohle dodělat.
Motor pomalu hasnul a hluk z venku se tišil. Nakonec se otevřely dveře vedoucí ke mě. Boty lapaly o zem a silná mužná voňavka se mi vetřela do nosu.
Už jsem ji někde cítil, ale kde?
Záhy ve mně zatrnulo, když ta osoba promluvila a já si mohl prohlédnut její boty z blízka.
„Takže… Myslel jsem, že si Fly vybral někoho lepšího, ale opraváře aut? Mocný Speed leží pod podvozkem a nechává na sebe kapat olej? No… Taky vzrušující, můžu?“
Ucítil jsem silné zatlačení jeho podrážky do mého rozkroku a cuknutí vozíku, jak mě vytáhl ven.
Díval jsem se na něj a přemýšlel, proč tu do prdele je?