Maro
Nechal jsem Tomoka spát. Musel být opravdu hodně unavený. Bylo na něm vidět, jak ho to všechno zmohlo. Nedivím se. Muselo to pro něj být hodně náročné a on se ještě rozhodl si pro mne dojít do pekla.
„Vidíš, jak je tvůj táta statečný?“ usmál jsem se na Nikka. Sklonil jsem se k Tomokovi, políbil ho na tvář a pak přes něj a Ely přetáhl přikrývku. Byl to krásný pohled. Díval bych se na ně věčně, kdyby…
Nikko začal být čím dál víc neklidný. Vrtěl sebou a jeho tichounké vrnění pomalu začalo přecházet v pláč.
Tak... Tohle teda sám nevyřeším.
Pohladil jsem ho po hlavičce a jemně přes jeho vlčí ouška. Jen na chvilinku, přestal plakat, ale když jsem prstem přejel po jeho tvářičce, hned se po něm otáčel a otvíral pusinku.
Tak… je na čase vyhledat pradlenu.
Tiše jsem vyšel z ložnice a zamířil do křídla pro služebnictvo. Po zámku už panoval běžný ruch. V obřadní síni, kolem které jsem procházel, se uklízelo a opravovalo ve velkém. Já však mířil rovnou za služebnou, protože Nikko plakal čím dál víc a já se už tvářil víc než zoufale. Pradlena, jako by to vycítila, mi už šla s úsměvem naproti. Natáhla ke mně ruce a se slovy: „Nakrmím ho,“ si ho převzala. Ani jsem se nestihl zeptat, jestli je to vážně ona, ale když jsem viděl, jak s ním usedá na lavečku, v rohu místnosti pro služebnictvo, kde odpočívali během práce, uklidnil jsem se. Malý se hned k ní přisál a spokojeně vrněl.
Všichni, kdo se tu právě nacházeli a jedli, či jen odpočívali, se mi poklonili a pak se šli podívat na malého a poklonili se i jemu. Měl jsem radost.
„Máme i holčičku,“ promluvil jsem, když se všichni přivítali s malým. „Tohle je Nikko a holčička se jmenuje Ely. Počkáme, až se král trochu zotaví a pak vám je oba ukážeme. Nevím, jak se to tady dělá, ale něco vymyslíme.“
Začal jsem s každým rozmlouvat a odpovídat na otázky. Cítil jsem se tu moc dobře. Opravdu jako jeden z nich. Měli strach, jestli je opravdu všechno v pořádku, protože slyšeli nebo i viděli, co všechno bylo kolem narození dětí. Pradlena mezitím nakrmila Nikka a přistoupila ke mně.
„Malý by potřeboval přebalit,“ podívala se na mne s povytaženým obočím a s lehkým úsměvem.
„Já… nevím jak na to… nikdy jsem to nedělal…“ zatvářil jsem se nešťastně.
„Ukažte mi, kde mají děti věci a já vám pomůžu,“ vykročila do chodby, aniž by počkala na mou odpověď. Poslušně jsem za ní šel jako pejsek a cestou do naší ložnice mě něco napadlo.
„Nevadilo by vám, kdybyste na nějakou dobu místo praní pomáhala s dětmi? Bylo by to lepší i kvůli krmení. Nechám pro vás a vaše dítě a manžela připravit pokoje blízko našeho. Bydleli byste na nějakou dobu na zámku a dostávala byste to zaplaceno víc, než kdybyste pracovala v prádelně. Co říkáte?“
Jen se usmála a přikývla a vešli jsme potichu do ložnice. Ukázal jsem ji na dveře vedoucí do dětského pokoje, který už byl zcela připraven, jen chyběla jedna kolébka. Zamířili jsme přímo tam a já jen zíral, jak rychle a obratně se dokázala o malého postarat.
Tomoko
Opravdu jsem spokojeně spal, dokud se nezačala vrtět i Ely… Otevřela svá očka, která měla rudou barvu a podívala se na mě. Hladil jsem její krásnou tvářičku a ona se do mě zakousla…
Nejspíš jsem jí nechutnal, protože se hned odvrátila a hledala Maru…
Díky bohu, že Maru právě vcházel do dveří…
„Asi jsi máma, mě nechce…“ ukázal jsem zápěstí a Ely urputně sledovala Maru.
Maro
Sledoval jsem pradlenu, jak přebaluje našeho chlapečka, když mě vyrušil pohyb na naší posteli. Přešel jsem k ní, právě když se Tomoko probudil a Ely se začala vrtět. Dobře jsem viděl, jak se zakousla do Tomokovy ruky, ale pak ho pustila a začala se nespokojeně ošívat a pomalu začínala nabírat a kňourat. Ručičkama mávala kolem sebe, jako by hledala něco, čeho by se mohla chytit. Povzdechl jsem si.
„Takže ty jsi je nosil v břiše a nakonec jsem máma já,“ usmál jsem se na Tomoka a posadil vedle něho. Podal mi malou do náruče a zvědavě se díval, jak si s ní poradím. Nakousl jsem si palec a přistrčil ji ho k pusince. Okamžitě se na něj přisála a tahala. Jenže to teklo pomalu a Ely nejspíš měla pořádný hlad. Sakra. Takhle nás vycucá během pár týdnů.
„Potřebuji, abys mi nakousl kůži na krku. Tady v tomhle místě,“ ukázal jsem Tomokovi místo, kam má kousnout, aby to bylo pro Ely nejlepší. „Zápěstí je pro ni moc tvrdé a za chvíli bych ho mě na cáry,“ ukázal jsem Tomokovi Elyiny malinkaté upíří špičáky, když jsem jí vytahoval prst z pusinky. Moc se jí to nelíbilo a hned začala kňourat.
Tomoko
Pozoroval jsem Maru, jak krmí malou, ale nejspíš jí prst nestačil, jen tak trošku ho pocucávala…
Maru mi ukázal na krk přesně v místě, kde je nejsilnější hlavní tepna a nařídil mi, abych ji nakousl.
Ještě stále byly cítit mé špičáky i když jsem už upír nebyl. Zakousl jsem se a i mírně nasál jeho krev. Hmmmmm… Pořád stejně dobrá…
Oddálil jsem se a Maru přiložil malou ke krku… Začala sát jak zběsilá a zatínala prstíky do jeho kůže.
Pila a to bylo důležité, ale jen z Mara se krmit nemůže, za chvíli by ho vysála…
„Musíme říct i Zirovi, aby jí krmil, jinak tě zcela vyždíme z krve,“ usmál jsem se a políbil Maru na tvář.
V tu chvíli mi už pradlena donesla Nikka…
„Můžu se zeptat, jaké je vaše jméno?“
„Jmenuji se Ai, budu se starat o vaše děti a krmit chlapečka…“
„Dobře, moc vám děkujeme…“
Převzal jsem Nikka a choval ho v náručí, dokud spokojeně neusnul…
Maro
„Nevím, jestli bude chtít Zirovu krev. I když by to bylo možná lepší, protože jeho krev, stejně jako naše je zkřížená s vlkem. Sakra…“ sykl jsem, když jsem ucítil, jak mě Ely škrábe svými malinkými zoubky na krku a snaží se do mě zakousnout. Nejspíš budu samá modřina, než bude schopná se krmit sama a bude to umět. Jednou ručičkou mě držela pevně za kůži na krku a spokojeně mlaskala.
„Služebnictvo se zajímalo, jak ti je. A malý se jim moc líbil. Řekl jsem jim, že až ti bude lépe, že jim ukážeme obě děti… Kruci…“ sykl jsem znovu, když mě Ely štípla svými zoubky. „Moc hezky se s Nikko přivítali…“ pokračoval jsem. „Jak to tu děláte? Máte nějakou uvítací slavnost pro nové následníky trůnu?“
Malá přestala mlaskat a kousat a já cítil, jak mi po krku stéká pramínek krve. Přechytil jsem si ji na druhou stranu a pěkně si ji zapřel o rameno, aby mi neupadla. Podpíral jsem ji dlaní. Ona si o mě opřela hlavičku a spokojeně mi vrněla do ucha.
„Nejspíš budu nějakou dobu dávat obklady na ten krk,“ ukázal jsem prstem na pokousané místo. Vedle Tomokova kousnutí jsem měl pár drobných ranek, od Elyiných zubů.
„Budu ji muset převlíct,“ řekl jsem tiše, protože naše malá princezna začala pravidelně oddychovat. Nejspíš usínala. Vstal jsem a šel s ní vedle, kde měli své věci. Opatrně jsem ji položil na velkou postel, připravenou pro chůvu. Pomalinku, opatrně jsem ji rozbalil. Měl jsem opravdu strach. Takové malinké křehoučké tělíčko. Nachystal jsem ji čisté věci a pak znovu opatrně ji oblékal. Strašně dlouho mi to trvalo. Ai byla daleko rychlejší… Ale když já mám strach, abych malé neublížil. Když jsem skončil, byl jsem propocený až na zadku.
„Nejspíš se budu muset znovu osprchovat,“ zašeptal jsem, když jsem malou ukládal do kolébky a Tomoko položil Nikko vedle ní. „Zatím se sem vejdou, ale stejně budem potřebovat druhou.“
Přitáhl jsem Tomoka k sobě, pevně ho objal a společně jsme se dívali na ty naše poklady.
Tomoko
Opravdu se mi líbilo, jak se Maru postavil k této situaci. Jsou to jeho první a jediné děti, musí být nervózní, ale zvládal to…
Byl jsem na něj pyšný a Ely vypadala na jeho druhém rameni spokojeně… Jen byla celá od krve…
„Zira jí už dával pít a jeho krev chtěla, chutnala ji… Takže by v tom neměl být problém. Takže nakonec máme tři chůvy? To je jak tři sudičky, nemyslíš?“ pousmál jsem se a už jen tiše ukládal Nikka vedle Ely…
Obě děti spokojeně spaly a já odvedl Maru vedle do pokoje, jen tiše jsem přivřel dveře a slabé světlo osvětlovalo dětský pokoj…
Svlékl jsem z něj oblečení a dotlačil ho k vaně. Uchopil jsem žiňku a otřel jeho tělo… Krev na jeho krku jsem záměrně nechal a sám jsem se na jeho tepnu natiskl.
Začal jsem sát a sát… A hladil Maru po těle… Jen do té chvíle, než mě začala bolet jizva a já zaskučel bolestí…
Maro
Tomoko mě dotlačil do koupelny a už po cestě ze mě svlékl všechno oblečení. Stál jsem před ním nahý a on mě začal omývat mokrou žínkou. Dotýkal se mého těla, hladil mě. Drsný dotek žínky doplňoval jemný jeho ruky. Přivřel jsem oči a užíval si těch příjemných doteků. Po všech těch nervech a stresů tohle bylo prostě báječné a uklidňující. Když se zahryzl do mého krku, jen jsem hlasitě vydechl a zaklonil hlavu. Objal jsem ho rukama a přitáhl si ho k sobě blíž, když najednou pustil můj krk a zasténal bolestí.
„Co se děje?“ otevřel jsem oči a posunul ho kousek od sebe. Držel se za břicho a trošku se předklonil.
Rozdělal jsem mu ruce, rychle rozepnul košili a rozhalil ji. Nikde nekrvácel a jeho zranění se pomalinku hojila. Ale on se znovu chytil za břicho v místě, kde měl jizvu po řezu, kterou mu udělal Saisho při porodu. Vzal jsem ho do náruče a přenesl na postel. Hodil jsem na sebe rychle plášť a už jsem otvíral pusu, že zavolám na Suriho, když jsem si uvědomil, že vedle spí děti. Vyšel jsem na chodbu a rychle se rozběhl k Suriho pokoji. Zabouchal jsem na dveře.
„Suri! No tak Suri! Tomoko potřebuje pomoc!“
Tomoko
Svíjel jsem se v křečích a nechápal, proč mě to tak bolí. Nejspíš ještě není vše tak zahojené, jak jsem si myslel…
Maru mě přenesl do postele a já se ihned schoulil do klubíčka, abych si ulevil od všech bolestí.
Nepomohlo to a trvalo než se Maru se Suri dostali zpět ke mně….
Suri byl polonahý a ještě voněl, jak byl čerstvě vykoupaný…
Maro
Suri otevřel za chvilku, zabalený kolem pasu jen ručníkem. Ještě po něm stékala voda a z jeho koupelny bylo slyšet čvachtání. Chtě nechtě jsem se i přes vážnost situace musel pousmát. Suri vážně neztrácí čas.
„To mi nemůžete dát ani chvilku?“ zamračil se a jednou rukou si zajel pod ručník a promnul si své poklady.
Ignoroval jsem jeho poznámku i ten pohyb rukou. „Tomokovi není dobře. Nejspíš nějaká komplikace. Můžeš se na něho podívat?“
Víc se neptal, rychle na sebe hodil kalhoty, nakoukl do koupelny, něco řekl a vyrazil za mnou do naší ložnice.
„S vámi se vážně člověk nenudí. Jeden den… jeden den bych chtěl mít volno… nebo aspoň půl dne… hodinu… cokoli… Nejspíš odejdu na odpočinek a hlavního velitele vojska předám někomu jinému… odstěhuji se hodně daleko a budu nosit špunty v uších, abych tě neslyšel, jak na mě pořád voláš… čím jsem si to zasloužil…“ celou cestu brblal.
„Jsi ten nejlepší,“ odpověděl jsem mu, aniž bych se na něj podíval a postrčil jsem ho do ložnice. Asi jsem trochu polechtal jeho ego, protože se na moment usmál, ale pak s vážnou tváří přistoupil k Tomokovi. Rozhalil mu košili a začal prohlížet a prohmatávat jeho břicho.
„Tak na tohle nejspíš budeme muset zavolat Zira…“ zamračil se.
Tomoko
Prohmatával mé tělo a všude, kde víc zmáčkl, mnou projela ukrutná bolest…
„Bolí to…“ vykřikl jsem a stiskl Surimu ruku.
Málem jsem mu rozdrtil kosti v zápěstí a ještě jsem mu jí zkroutil tak, že si ke mně přisedl…
Suri se podíval na Maru a ten zmizel pryč… Během chvíle byl zpět se Zirou a Saishou, kteří byli udýchaní a měli oba jen kalhoty…
No super, ještě k tomu tu mám přehlídku chlapů, kteří jsou do poloviny těla nazí…
Maro
Jen co zmínil Suri, že na to sám nestačí a Tomoko se na posteli kroutil bolestí čím dál víc, na nic jsem nečekal a přenesl se k Zirovi do jeho domu. Dora, jeho služebná mi sdělila, že jsou u pána v ložnici. Nečekal jsem na nic a vtrhl tam. Postel byla prázdná, jen z koupelny se ozývalo vzdychání a čvachtání vody v pravidelných intervalech. Bylo mi jasné, co dělají, ale v tuhle chvíli mi to bylo jedno. Tomoko je přednější víc, než můj život.
„Máte snad období páření, že po sobě furt skáčete?“ vyhrkl jsem hned, jak jsem tam vletěl.
Ziro mě ve své extázi ani nevnímal. Ale Saisho ke mně otočil hlavu a se zlým pohledem na mě hodil jedno jediné slovo: „Zemřeš…“
„Zabít mě můžeš potom. Teď musíte za Tomokem!“ křikl jsem na něho. „A hned!“ Vrátil jsem se do ložnice a čekal, až se ti dva vzpamatují. Za chvilku přišli a začali se oblékat. Jenže já byl nervózní čím dál víc a zdálo se mi, že to schválně natahují.
„Serte na košili!“ chytl jsem je za ruce a přenesl je na zámek jen v kalhotách.
Ziro
Nedá nám chvíli pokoj! Jak já toho upíra nesnáším! Ani teď si nemůžu užít svou chvilku se svým milovaným Saishem!
Pomalu jsem vylezl z vany, když Maro nedal pokoj a jeho hlas zněl víc než naléhavě. Natáhl jsem si jen kalhoty, protože jsme byli ihned v paláci.
Přistoupil jsem k Tomokovi a přisedl si k němu. Protože jsem věděl, že by tohle podruhé nedal, ihned jsem jej uspal. Vstal jsem a přinesl z koupelny ručník, dal jsem mu ho pod tělo. Ruku jsem přiložil na jeho břicho a odříkal zaklínadlo na zcelení svalů a kůže….
„Dívej se jinam!“ nařídil jsem Maru, protože se právě otevřela rána v místě řezu.
Trochu krve vytékalo na ručník a na bílé barvě si tvořilo vlastní obrazce. Jak prameny vyšlehly pruhy svalů a začaly se zacelovat do správných a neporušených provazců. Následovala je kůže a vše se stalo celkem. Jak kdyby se nikdy nic nestalo.
Zvedl jsem se a došel k Saishovi, který to překvapeně pozoroval. Uchopil jsem ho za ruku a přenesl se s ním do zámku. Byl překvapen i z tohohle…
Jen jsem se usmál a dovedl ho do jídelny, kde bylo na stole již jídlo… Posadil jsem se a začal jíst… Během jídla jsem mu vše vysvětlil.
Tomoko
Ziro mi prohlížel jizvu a ta bolest nechtěla ustoupit ani o kousek…
„Je to špatně srostlé…“ podíval se na mě smutným výrazem a přiložil mi ruku na hlavu.
Nic už jsem nevnímal, protože mě tím naprosto uspal…
Když jsem se probral, mé břicho bylo zacelené a nikde ani známka po zranění… Mé tělo bylo hladké, jak dětská prdelka a já byl rád, že vše dobře dopadlo.
Maru ke mně přisedl na postel a já se také posadil.
„Děkuji Ziro…“ ten se jen uklonil a chytil Saisha za ruku.
Během chvíle byli pryč… Stáhl jsem Maru za sebou na postel a převalil se na něj…
Políbil jsem ho na krk a jazykem sjel na jeho bradu. Od brady k uchu a zašeptal jsem mu do něj: „Děti spí a já jsem zdravý, copak by si chtěl dělat?“
Maro
Ziro hned zjistil, co je špatně. Když podkládal pod Tomoka ručník, slušně mě vyhodil. Saisho mě dostrkal vedle k dětem a sám se vrátil do ložnice. Stál jsem u kolébky a díval se na děti, jak spokojeně spinkají. Ely dokonce chytila Nikkovu ručičku a pevně ji tiskla. Pohladil jsem je oba opatrně, tak abych je nevzbudil. Jo… tihle dva se budou chránit… už teď je to vidět.
Ziro na mě zavolal a já se vrátil zpátky. Ani jsem nestihl poděkovat a on a Saisho byli pryč. Tomoko seděl na posteli, prohlížel si břicho a konečně jeho tvář byla uvolněná a on se usmíval.
Ani nevím jak, ocitl jsem se na posteli pod ním. Copak bych chtěl dělat? Co?
Kruci… Já vím… Jen nevím, jestli se na to Tomoko cítí. Ale podle jeho úsměvu by snad mohl…
„Chci tě…“ vydechl jsem a pohladil ho po jeho usměvavé tváři.
Přitáhl jsem si ho pro polibek. Už v koupelně mě navnadil, a teď řekl tohle. Má touha okamžitě vyskočila jak zajíc z nory. Líbal jsem ho a hladil. Stáhl jsem mu zcela košili z ramen a přejížděl mu po tom krásném těle, až jsem rukama zajel do jeho kalhot. Jednou rukou jsem ho začal masírovat a druhou jsem si rozepínal svůj plášť, abych mu ukázal své nahé já, které po něm tak touží.
„Chci tě v sobě… tak jak to mám rád…“ naznačil jsem svým tělem otočení na břicho.
Tomoko
Vyprostil jsem se z oblečení, aby mi nepřekáželo a strhl z Maru plášť. Byl jsem jak zvíře, které pustili ze řetězu… Znovu volné a mohlo si se svým i jeho tělem dělat co chce.
„Maru..“ mírně jsem zavrčel jeho jméno a vcucl jeho ušní lalůček do svých úst.
Jazykem jsem si s ním v ústech hrál a mírně jej skousl, abych ucítil, jak se jeho tělo zachvělo. Olízl jsem ho a pustil… Moje ruka zajela do jeho rozkroku a já začal mnout jeho penis, aby zcela ztvrdl pro moje dráždění. Palcem jsem přejel po té kluzké hlavičce, která návalem vzrušení propustila první známky spermatu, a s tou vlhkostí sjel po celé délce. Hezky u kulek jsem zastavil a promnul je…
Maru se prohnul a hlasitě zasténal… Přivřel jsem oči a začal mu přejíždět po vzrušení, abych jej uspokojil.
Rty jsem se přemístil na krk a líbal ho na něj… Klíční kost jsem jen přejel a jazykem jsem si pohrával s jeho bradavkami, které se vzrušením postavily. Přejížděl jsem po nich… Jazykem je laskal a hladil… Sem tam je skousnul a dráždil stále jeho mužství…
Opustil jsem jeho penis a olízl jsem si prsty. Najel jsem jedním prstem do něj, a ucítil, jak mě hezky vtahuje a sám se ve svém nitru vlhčí… Usmál jsem se a zase ho dál provokoval…
„Chceš tam jen prsty, Maru?“
Maro
Tomoko byl v momentě jak urvaný ze řetězů. Ani jsem se nenadál a byl nahý a já také. Okusoval a olizoval mi ucho a mě okamžitě přeběhl mráz po celém těle, až jsem se vzrušením začal celý chvět. Svými polibky přešel níž, a když začal dráždit mé bradavky, jen jsem mu hrábl do vlasů, sevřel je a zaskučel.
Můj penis to bral jako povel k akci. Cítil jsem, jak tvrdnu a když se ho dotkla Tomokova ruka, okamžitě jsem propustil první kapky touhy. Dráždil mě takovým způsobem, že jsem přestal vnímat okolí a jen si to užíval. Vykřikl jsem, když do mě nečekaně najel jedním prstem a rychle jsem si dal ruku přes pusu, abych aspoň trochu utlumil své hlasové projevy.
K prvnímu prstu přidal druhý a vzápětí třetí. Dráždil mě s nimi tak obratně, že jsem jen vzdychal, prohýbal se a propínal prsty na nohách. Ale jako bych toho měl málo, sjel jsem rukou dolů a chytl jsem ho za zápěstí a potlačil. Narazil jsem jeho ruku na můj konečník, až všechny tři prsty do mne zajely na doraz. Zaskučel jsem, když mnou projela další šílená vlna vzrušení, která nastartovala mé tělo tak, že jsem se nebyl schopen již ovládat. Třásl jsem se pod těmi vzruchy a držel pevně Tomokův ruku, kdy mohl jen pokrčit své prsty ve mně a otírat se bříšky o moje místečko, které mě přivádělo málem k bezvědomí. Roztáhl jsem nohy ještě víc a nadzvedl pánev, abych ještě víc cítil ten tlak uvnitř sebe.
„Aaach…“ vydechl jsem nahlas, když s nimi nepatrně pohnul. „To… kruci… chci… se otočit…“ zasténal jsem znovu a zavřel jsem oči, protože jsem už nebyl schopen se ani dívat na Tomoka, jak jsem byl úplně mimo.
Tomoko
Jen jsem se usmál a pustil ho ze svého dráždění… Lehl jsem si na postel a ruce dal za hlavu…
„Pojď nahoru, Maru.“
Maro
Tomokovo tělo mě najednou opustilo. Vymanil svou ruku z mého sevření a vytáhl prsty. Ucítil jsem tu ztrátu tak bolestivě, že jsem zakňučel jak malý pes. Postel se zhoupla a Tomoko si lehl vedle mne. Ztěžka jsem oddechoval. Byl jsem strašně nadržený a on mi řekne tyhle slova…
Tak moc jsem toužil po tom, aby si mě vzal, a on mi řekne „Pojď nahoru…“
Ještě chvilku jsem ležel bez hnutí a snažil se popadnout dech. Otevřel jsem oči a pohlédl na Tomoka. Ležel vedle mne, s rukama za hlavou a usmíval se. Jenže mě smích v tuhle chvíli přešel.
Ztěžka jsem se zvedl z postele a pomalým krokem obcházel postel. Došel jsem do koupelny, zabouchl za sebou dveře. Moje roztřesené nohy mě už neudržely a já se po nich sesunul k zemi.
Málo jsem snad dal najevo, co po něm chci? Víc se prosit nebudu…
Opíral jsem se o dveře zády a se zatnutými zuby sjel rukou mezi nohy.
Druhou rukou jsem se opíral o podlahu. Nepřítomně jsem hleděl do země a s rychlým oddechováním se snažil uklidnit.
Tomoko
On odešel? Nic neudělal? Ani to nezkusil? Naštvaně jsem se zvedl z postele. Zavřel dveře a bylo slyšet, jak se svezl po dveřích. Takhle se tam nedostanu…
Přenesl jsem se za ním a za ramena ho vytáhl na nohy. Vtáhl jsem ho do náruče a přenesl se s ním k posteli. Vhodil jsem ho na ní a přetočil na břicho.
Když chce, má to mít…
Stejně ho už neposlouchám, hlavu mi ovládá vztek…
Ležel a já se napasoval mezi jeho nohy a tím je roztáhl… Byl jsem ještě pěkně tvrdý, a nebyl problém abych se zcela a po kořen do něj ponořil. Velmi tvrdě a hrubě jsem ihned začal najíždět do jeho těla… Chytil jsem ho za vlasy a stáhl jeho hlavu dozadu, současně s tím, jsem se zahryzl do jeho krku a začal ho sát…
Vzrušovalo mě jeho sténání a já si ho jednou rukou lehce přizvedl v bocích a druhou mu začal přejíždět po penisu… Sál jsem jeho krev a užíval si to, jak těsný je…
Otírání o jeho stěny a pocit, že mi ho místy udrtí, mě dováděl ke slastnému konci. Vše, co jsem měl, jsem vypustil do něj a cítil, jak i on vypustil své teplo do mé ruky.
Pustil jsem jeho krk a olízl ještě krev, která mi unikla…
Ještě jsem mu zašeptal vrčivě do ucha: „Tohle si chtěl?“
Maro
Klečel jsem opřený o dveře a snažil se uklidnit, když se přede mnou najednou objevil Tomoko. Ani jsem nestihl zareagovat, když mě porval a přenesl na postel. Hodil mě na ní a otočil na břicho.
„Tomoko!“ stihl jsem jen vykřiknout jeho jméno, když do mě prudce najel.
Jenže on nevnímal. Začal si mě brát jako zvíře. Prudce do mě najížděl a nehleděl na nic. Chytl mě za vlasy a škubnul s nimi k sobě, až jsem byl nucen zvednout hlavu.
Sevřel jsem prostěradlo v hrsti, a když se mi zahryzl bolestivě do krku, jen jsem zasténal.
Postel vrzala podle rytmu jeho přírazů a já jen tiše trpěl jeho útok.
„Tomoko… prosím…“ zašeptal jsem, ale on neslyšel.
I přesto, jak si mě surově bral, jsem tomu nakonec podlehl. Orgasmus zahltil mé tělo nečekaně a já začal propouštět důkaz mého vyvrcholení do jeho ruky.
Jeho tělo na mne dopadlo a já slyšel, jak rychle oddychuje. Vyjel ze mne a jeho sperma pomalu vytékalo z mého těla.
„Tohle jsi chtěl?“ zavrčel mi tiše do ucha a olízl mi ještě krk.
„Chtěl…“ vydechl jsem. „Ale ne takhle…“ zvedl jsem se na lokty a shodil ze sebe jeho tělo. Postavil jsem se na roztřesené nohy, přehodil přes sebe plášť a ještě se na něj podíval.
„Celou noc jsem nespal. Jsem unavený,“ řekl jsem jen a odešel do pokoje za dětmi. Lehl jsem si na postel chůvy a přetáhl přes sebe peřinu.
Tomoko
Sakra… Co se to se mnou děje? To mě posedla nějaká zloba, kterou nedokážu ovlivnit? Takhle jsem se k Maru nikdy nechoval, co to dělám? Možná že trpím i tím, že jsem svým dětem k ničemu. Ely ze mě pít nechce a nemám mléko, abych nakrmil Nikka. Maru může, má krev… Proč jsem je tedy nosil v těle já? Proč mě nechtějí?
Zcela zničen tím, co jsem teď udělal, jsem se oblékl do černých kalhot, černé košile a dlouhý černý plášť, který halil mé tělo. Kapuci jsem si dal na hlavu a ještě se šel podívat na Maru a děti.
Chvíli jsem stál u kolébky a díval se na jejich klidné oddechování. Políbil jsem každé z nich na čelíčko a odešel k Maru. Jen jemně jsem ho pohladil po vlasech a zašeptal: „Je mi to líto…“
Potom jsem se přemístil pod vlčí horu a šel meditovat na vlčí vrchol.
Maro
Slyšel jsem šramot doléhající ke mně z ložnice. Ale neměl jsem náladu zjišťovat, co Tomoko dělá. Otočil jsem se ke stěně, víc si přitáhl peřinu ke krku a zavřel oči. Po chvilce se potichu otevřely dveře a já slyšel Tomokovy kroky. Zastavil se u kolébky s dětmi a pak přešel ke mně. Ucítil jsem na vlasech jemný dotek jeho ruky a slyšel ta slov, která ke mně tiše vyslal. Ale já se na něj nepodíval. Nechal jsem oči zavřené, dokud neodešel. Pak jsem povolil to napětí, které ve mně bylo, a tiše vydechl. Díval jsem se do zdi, na škrábance, které tu byly po jeho řádění, když byl ještě dítě.
Oči mi zvlhly. Jen jsem je otřel hřbetem ruky a snažil se myslet jen na hezké věci. I když se to ve mně tolik pralo a myšlenky lítaly splašeně jedna za druhou, nakonec jsem usnul.
Nevím, jak dlouho jsem spal, ale probudilo mě kňourání. Nejdříve jsem nevěděl, co se děje, ale pak jsem si uvědomil, že pláče dítě.
Vždyť jo… moje dítě… Jsem táta…
Rychle jsem vyskočil z postele, až jsem se zamotal do pláště a málem spadl. Už podle kňourání, jsem poznal, že pláče Nikko. Malá Ely spokojeně spala. A taky ještě dlouho spát bude. Je to upír. Jen se bude muset občas přebalit. Ale s Nikko to bude trochu těžší. Opatrně jsem ho vzal do náruče a odešel s ním do ložnice, abych přeci jen Ely nevzbudil. Po chvilce jsem uslyšel zaklepání a dovnitř vešla Ai.
„Zaslechla jsem malého plakat,“ řekla na vysvětlenou a brala si ho do ruky.
To je neskutečné, jak mají vlci výborný sluch. Posadila se s ním na kraj postele a chtěla mu dát najíst, ale on nechtěl. Zkontrolovala mu věci, ale ani to nebylo potřeba měnit. Chovala ho v náruči, ale Nikko pořád plakal. Převzal jsem si ho zpátky a poprosil Ai, aby zůstala u Ely. Kdyby se vzbudila a měla hlad, tak ať sežene Zira.
Vyšel jsem před zámek a zavětřil jsem. Tomokův vlčí pach po porodu opět sílil a já ucítil, že ho ke mne přináší vánek od vlčí hory. Chytl jsem malého pevně v náručí, aby mi nevyklouzl a roztáhl jsem svá démonská křídla. Ani jsem nepřemýšlel nad tím, že mi to jde tak lehce a přirozeně a vznesl jsem se nahoru a zamířil si to přímo k vlčí hoře. Přistál jsem jen kousek pod vrcholem a pomalu se vydal směrem, kde byl Tomokův pach nejsilnější.
Seděl na zemi se zavřenýma očima a nehýbal se.
„Tomoko,“ ozval jsem se opatrně. „Nikko pláče a nechce přestat. Nemá hlad, je suchý, ale pořád pláče. Nevím si s ním rady a chůva taky ne…“
Popošel jsem blíž a zastavil se až u něho.
„Tomoi, zkus ho pochovat, jestli se neuklidní třeba u tebe. Jseš jeho táta… jseš rozený vlk a on taky… Podívej, jaké má krásné ouška a dokonce už i ocásek…“
Tomoko
Meditoval jsem a má mysl se ulidňovala, aby taky ne, na své hoře jsem jen já a sám sebou. Uslyšel jsem, jak se někdo blíží a mé oči se rozevřely dokořán, když jsem uslyšel Nikka. Postavil jsem se a přešel k Maru.
„Omlouvám se ti, přehnal jsem to Maru…“
Převzal jsem si Nikka a on ihned přestal brečet…
Haaa???? Že bych přece jenom k něčemu byl?
Přešel jsem k okraji propasti a ukázal Nikkovi květinu, jeho ouška se ve větru zavlnila a ocásek sebou zaškubal.
Přijímal tu libou vůni, která se line jen k vlkům.
„Kdybys někdy byl v ohrožení Nikko, nebudu váhat a tu květinu utrhnu. Jste můj život, Ty, tvůj táta a Ely. Jsem trošku nervák a občas mluvím rychleji, než myslím, ale jsem král, dokážu vás ochránit všechny.“
Políbil jsem ho na tvář a slzy mi stékaly po tváři, jak mi vše přišlo líto.
„Asi toho na nás bylo nějak moc,“ povzdechl jsem si a díval se na květinu, která se ukazovala v plné kráse slunci.
Maro
„Máš pravdu, bylo toho hodně a ještě dost nás toho čeká,“ díval jsem se na Tomoka, jak chová malého. Ten se utišil skoro okamžitě, když si ho vzal do náruče.
Přistoupil jsem k nim blíže a přitiskl se Tomokovi na záda. Setřel jsem mu slzy z tváře a opatrně ho objal, aby mu Nikko nevypadl z ruky.
„Nezlobím se na tebe, Tomoi. Miluji tě,“ zašeptal jsem mu do ucha a políbil ho na krk. Díval jsem se s nimi na tu krásnou květinu a věřil tomu, co Tomoko říkal. Určitě by ji byl schopen utrhnout pro kohokoli z nás. Stejně jako já bych byl kvůli nim umřít, jen abych je ochránil. Bylo tu krásně. Ticho a klid. Slunce se přehouplo do druhé půli své denní cesty. Ale ve mne se v tu chvíli něco sevřelo. Jako by mě někdo volal.
Zvedl jsem hlavu a rozhlédl se kolem a naastražil uši.
„Budeme muset jít domů. Ely se nejspíš vzbudila a bude mít hlad. A potřebuji se opláchnout.“
Pořád jsem byl jen v plášti a cítil jsem, jak se na mě všechno lepí.
„Použil jsem křídla, protože jsem nevěděl, jestli se můžu s dětmi přenášet.“
Tomoko
„Měl by ses na mě zlobit, tohle jsem přehnal. Ještě nikdy jsem se k tobě takhle nechoval a nebylo to zrovna milování… Sakra…“
Jeho ruce na mé tváři byly tak příjemné a jeho teplo na mých zádech… Byl jak moje silná opora, která mi dává vůli žít a dýchat. Nikdy nesmím ztratit jen jedinou osobu v mém životě, která dělá můj život celým.
Taky jsem slyšel Ely….
Otočil jsem se k Maru a pomalu s ním scházel z hory. Dole jsem je jen objal a přenesl nás do pokoje…
„Můžeš se přenášet. Děti tuhle schopnost stejně podědily. Hahahahah… Hahahahha.. Teď mě něco napadlo… Hahahaha… To si tedy kluci užijou, až nebudou vědět, kam se děti přenesly, a vsaď se, že to bude nový způsob schovky… Hahahah….“
Vzal jsem Ely a začal jí chovat na druhé ruce…
„Opravdu má hlad Maru…“
Maro
„Taky mě napadlo, jak je potom budeme hledat. Od kdy se vlastně můžou přenášet?“
Ocitli jsme se v našem pokoji. Ely opravdu už plakala a ani nepomohlo, že u ní byla chůva. Když viděla, že jsme došli, jen se poklonila a vzdálila se.
Převzal jsem si od Tomoka Ely. Hned se na mě nedočkavě sápala a chtěla jíst. Jen jsem ji trochu přizvedl a už se mi zakusovala do krku a hledala to nejlepší místo.
„Tomoko, pomož ji, prosím,“ skučel jsem, když mně Ely několikrát bolestivě kousla a začala se vztekat, že se nemůže napít.
Tomoko
„No, jak začnou chodit, tak by měly být schopné i měnit místo. Já to dělal už na nočníku…“ usmál jsem se.
Tohle byly tedy vzpomínky k nezaplacení….
„Samozřejmě, že ti pomůžu.“
Došel jsem k Maru a zakousl se mu do krku, oddálil jsem se a pomohl Ely, aby našla správné místo… Ihned se přisála a začala tahat.
Jenže v tu chvíli, se probudil i Nikko a chtěl jíst. Ai už stála ve dveřích a převzala Nikka, ten se hned instinktivně přisál a byl spokojený. Bylo to jak krmení dravé zvěře… Tohle bude ještě hodně náročné…
Maro
Tomoko nakousl mou kůži a Ely už na nic nečekala a okamžitě se přisála jak malá pijavice.
V tu chvíli jsem se začal usmívat. Tomoko měl nejspíš pravdu, když mi říkal, že jsem pijavice. Pomalu jsem přecházel sem a tam a čekal, až se Ely nakrmí. Najednou se mi však zatočila hlava a já si musel rychle sednout. Nějak hůř se mi dýchalo a hučelo mi v uších.
Ještě chvíli… Vydrž, než se malá nají…
Její sání už nebylo tak naléhavé a pomalinku se uklidňovala. Ještě chvilku… Pak mě pustila a spokojeně si odbrkla…
Opatrně jsem vstal a uložil ji do kolébky.
„Bude potřebovat převléct,“ řekl jsem tiše a doplazil se k posteli. Svalil jsem se na ní a ztěžka oddychoval. Byl jsem slabý a před očima se mi dělaly mžitky. Nejdříve se na mě krmila Ely, pak Tomoko a pak zase Ely… Tohle už nezvládám.
„Potřebuji se najíst…“ hlesl jsem, když se mi zavíraly oči a já už neměl ani sílu zvednout ruku, natož se přenést do světa lidí a něco si ulovit.
Tomoko
Díval jsem se na to, jak Maru málem zkolaboval a chtěl ho přenést do jeho zámku a potom mi to došlo… Proč?
Vzal jsem Ely a rychle jí převlékl… No rychle… Kdybych nezápasil s knoflíčky, bylo by to rychlejší.
Ely už spokojeně oddechovala, a já ji jen uložil do kolébky… Ai ještě uložila Nikka a uklonila se. Odešla…
Vzal jsem Maru do náruče a přenesl do naší postele…
„Už nemusíš nikam chodit. Teď tě můžu už krmit já…“
Nahnul jsem hlavu na bok a Maru si přitáhl do sedu… Přiložil jsem jeho ústa k mému krku.
„Pij, co hrdlo ráčí…“
Maro
Jen sluchem jsem vnímal, co se v pokoji děje. Opravdu potřebuji jíst. Krom toho, že jsem krmil malou, což by tak nevadilo, jsem si uvědomil, že se na mě krmil i Tomoko při obřadu a pak když…
Ucítil jsem, jak mě bere do náruče a ukládá do naší postele. Pootevřel jsem oči, právě když mě zvedal do sedu a nabízel mi svůj krk.
„Já… to nejde… jsi… ještě … je to chvilka co ses zotavil…“ protestoval jsem, ale hlad byl silnější. V mžiku se mi protáhly zuby a já viděl všechno červeně. Zakousl jsem se do jeho krku a dlouze sál. Potřeboval jsem to… Už jsem nepřemýšlel nad tím, jestli je Tomoko dostatečně zotavený. Když se mi trošku vrátila síla, omotal jsem kolem něj ruce a pevně ho sevřel. Pomalu jsem ho tlačil na postel, až zcela dolehl na záda. Stále přisátý k jeho krku jsem se na něj celý položil a užíval si to příjemné doplňování energie z jeho silné krve.
Tomoko
Snažil se mě odstrčit a naznačit mi, že nechce, ale jeho žízeň ho ovládla… Stal se nenasytným… Zběsilým…
Zakousl se do mého krku a sál a sál… Bylo to tak moc příjemné a já cítil, jak mi to napíná kalhoty…
Vždy mě to vzruší, nedá se tomu zabránít. Je to jak bod, který mě dostává na pokraj slasti…
Projíždí to mým tělem a vniká do míst, která se napínají vzrušením.
Maro
Když jsem se trochu nasytil a vzpamatoval, začal jsem víc vnímat i Tomoka. Jeho, stejně jako mne začalo pohlcovat vzrušení. Dobře jsem cítil, jak dole tvrdne. Ale těch věcí co má na sobě. Tolik překážek. Rychle jsem mu začal rozepínat plášť a košili. Byl jsem tak nervózní, že některé knoflíky vzaly za své. Jen jsem rozhalil jeho hruď a nedočkavě jsem ho začal líbat a ojíždět jazykem, až jsem skončil dole u kalhot. Zvedl jsem se do kleku, shodil ze sebe svůj plášť a rychle stáhl Tomokovi kalhoty.
Vyhoupl jsem se nad něj a začal se o něj otírat svým vzrušením. Sklonil jsem se a začal jsem drancovat jeho ústa. Každý koutek, každý zub jsem pohladil svým drsným jazykem. Má touha po něm byla čím dál větší a otírání už mi nestačilo. Několikrát jsem promnul v ruce jeho penis. Nastavil jsem si ho proti svému vstupu, kde ještě bylo vlhko.
„Chci tě, Tomoi,“ vydechl jsem do jeho úst a s těmi slovy jsem na něj dosedl.
Můj smutek, mé zklamání z toho, co se stalo před tím, bylo dávno pryč…
Tomoko
Sakra… Tohle se nedalo ovládat a hlavně se nedal ovládat Maru… Strhal ze mě oblečení a sám si sundal plášť. Dráždil mě a sám si navedl mé vzrušení do svého těla. Jeho nitro bylo ještě tak krásně horké a ještě z části plné mého semene…
Tak krásný průnik, kdy jsem se do něj ihned dostal až nadoraz. Chytil jsem ho za zadek a nadzvedl si jej. Pomalu jsem si ho spouštěl zpět na mé naběhlé vzrušení a jeho kluzkost mě dostávala na hranice snesitelnosti. Olízl jsem si rty a dál si Maru přirážel na své tělo. Krásné čvachtavé zvuky, kdy se naše těla spojovala a znovu vzdalovala. Hlasité sténání nás obou, které se linulo pokojem a láska, která už nemohla být větší.
Pustil jsem jednou rukou jeho zadeček a uchopil jeho vzrušení… Párkrát jsem po něm přejel a potom zesílil stisk. Hezky nahoru a dolů, aby se kůžička shrnula a znovu vrátila na své místo… Palcem jsem mu dráždil jeho špičku a cítil, jak se blíží jeho chvilka. Propnul se proti mé ruce a jeho dávka spermatu mi potřísnila břicho. Díval jsem se do jeho nádherné tváře, která byla zalita orgasmem, a vypustil do jeho nitra vše, co jsem měl v sobě. Můj penis se cukal v jeho těle a jeho stěny se ještě stahovaly natolik, že mi dávaly prostor k tomu, abych si mohl ten skvělý pocit ještě užít.
Maro
Rychle jsem oddychoval, abych se vzpamatoval z prvního nájezdu. Ale Tomoko mě nenechal vydechnout. Chytl mě pod zadkem a přizvedl. Uvolnil jsem nohy v kolenou a pohyboval se tak, jak mě on vedl. Dorážel jsem na jeho klín a zase vysedával ve zrychlujícím se tempu. Nechal jsem zcela na něm, aby si určoval rytmus, jen jsem se zapřel rukama o jeho hruď a následně s nimi sklouznul na postel vedle jeho těla, abych se mohl sklonit. Se vzrušeným dechem jsem si vzal polibek při tom neustálém vysedávání.
Tření bylo uvnitř mně čím dál intenzívnější a dostávalo mě to tak do extáze, že jsem jen zavřel oči, když se jednou rukou ujal mého problému, který se jen volně pohupoval, prozatím nepovšimnut. Stačilo jen pár rychlých pohybů rukou a já s krátkými výkřiky do Tomokových úst prožíval tak silné vlny orgasmu, že jsem nebyl schopen se víc pohybovat. Jen jeho ruka mi naznačovala pohyb pánví. A zatím co já zanechával na jeho břiše bílé obrazce mého uspokojení, mé svěrače se stahovaly tak silně, že mu stačilo se proti mně už jen párkrát prohnout. Jeho penis ve mně začal cukat, jeho ruce pevně sevřely mé hýžďové svaly.
Naše těla spojená v jedno… přilepeni k sobě mým vyvrcholením, které pojilo k sobě naši kůži na břiše… ústa spojena v zamrzlém polibku a rychlé oddechování… mé ruce v jeho vlasech, kdy mé prsty, až do jejich konečků atakovalo mravenčení, vyvolané tím silným prožitkem…
Tohle je moje láska… miluji ho a spojením s ním, tenhle silný pocit utvrzuji nejen sobě, ale i jemu.
„Miluji tě,“ vydechl jsem konečně do jeho úst a začal jsem jemně pohybovat jazykem a hladit ten jeho, jemný, doteď nehybný.
Tomoko
Dozvuky našeho orgasmu se linuly pokojem a já Maru hladil po jeho pokožce na zádech… Kroužil jsem po každém obratli a poslouchal jeho zběsile bijící srdce.
„Taky tě moc miluji Maru, ale měli bychom se vykoupat, dokud děti spí…“ pousmál jsem se a pomalu z Maru vyjel.
Položil jsem ho na postel a sám jsem se zvedl. Napustil jsem vodu do vany a ohřál jí svými plameny. Vlezl jsem si do krásně teplé vody…
„Jdeš za mnou?“
Maro
Díval jsem se jak se Tomoko zvedá z postele a jde do koupelny. Jak pracují svaly na jeho krásném těle. Než jsem se ho stihl dotknout, byl už vedle a připravoval koupel. Tak jsem aspoň sjel jednou rukou mezi nohy, pohladil svůj uspokojený penis a prsty přejel přes svou dírku a po kůži rozetřel trochu toho sperma, co vyteklo. Moc se mi vstávat nechtělo. Bylo mi v posteli dobře. Byla vyhřátá našimi těly a já bych se nejraději zavrtal do peřiny a usnul.
Ale Tomoko měl pravdu. Měl bych se konečně umýt. Byl jsem ulepený od spermatu a krk a rameno jsem měl špinavé od krve. Pomalu jsem došel do koupelny a vlezl si do vany k Tomokovi. Tentokrát jsem to byl já, kdo se mu usadil mezi nohama a opřel se o něj. Páni… chovám se jak rozmazlená panička… Usmál jsem se a víc se zavrtal do jeho náruče a přivřel oči.
Tomoko
Bylo zajímavé, že si sedl mezi mé nohy a schoulil se na mou hruď, ale nejspíš potřeboval po tom všem cítit, že je i on v bezpečí…
Objal jsem ho a políbil do jeho vlasů…
„Potom se musíme konečně vyspat, nebo nás to zničí… Ty naše děti budou růst opravdu rychle a utíkat za nimi bude náročné. Nejspíš nemůžeme nějakou dobu spoléhat na Zira a Saisha… Ještě si živě pamatuji, jaké to bylo v období páření, že?“ usmál jsem se a položil si hlavu na jeho rameno.
Maro
„Mají období páření?“ zasmál jsem se. „No, to je něco pro Saisha. Konečně se může vyřádit dosytosti. Ale nejspíš bude nějakou dobu riskantní ho vyrušovat.“
Nechtělo se mi vylézat z vany z té teplé vody a z Tomokova objetí. Ale to se mi nechtělo ani předtím z postele. Jenže měl pravdu. Potřebujeme se vyspat. Zvedl jsem se, omyl se a pak si přitáhl Tomoka a jemně otíral namydlenou houbou i jeho.
„Máš pravdu. Měli bychom se vyspat,“ nepodařilo se mi potlačit zívnutí.
Natáhl jsem se pro ručníky a jeden mu podal. Otřel jsem se a zamířil do postele. Padl jsem do ní, jako podťatá hrušeň. Ani nevím, kdy Tomoko došel, protože jen co se mé tělo dotklo postele, zavřely se mi oči.
Tomoko
„To si to z nich necítil? Ziro je přímo nabitý tím pachem… “ usmál jsem se a nechal se od Maru omývat.
Potom jsem se postavil a poslušně si vzal ručník.
Osušil jsem se a šel do postele…
Ještě chvíli jsem jen stál u pelesti a díval se, jak Maru spí… Bylo to tak uvolňující. Víc než bych čekal… Kolik jsme toho zažili, abychom se dostali až sem? Jak moc nafoukaný spratek to byl a já pěkně nepříjemný vlk… Co dokáže láska dvou bestií…
Sehnul jsem se k jeho tváři a políbil ho na ní. Potom jsem jen nakoukl do pokoje dětí, a když i ony spokojeně spaly, vlezl jsem do postele za Maru a přitáhl si jej do náruče.
Spokojeně i s ním jsem usnul jak miminko.