Tomoko
Spokojeně jsem se natáhl ve vaně a užíval si tu horkou vodu, kterou jsem si ohřál do přijatelné teploty. Během chvilky byl Maru zpátky a usmíval se, byl nějaký šťastný….
„Stalo se během té chvilky něco hezkého? Já jen, že se usmíváš… A vypadáš, že jsi pobavený… No tak… Řekni mi to…“
Podíval jsem se na ty knihy a na Maru.
„Zlato, dej je na stůl v ložnici a přidej se ke mě, ta koupel je skvělá…“ usmál jsem se a jednu nohu přehodil přes okraj vany.
Maro
Položil jsem knihy na stolek. Svlékl jsem si kalhoty a v momentě, kdy jsem vsunul první nohu do vany, jsem ucítil v zádech zvláštní mrazení. Otočil jsem hlavu a jen hleděl na to, jak má křídla mizí.
„Sakra, na tohle si asi nikdy nezvyknu,“ zamračil jsem se a prohnul se v zádech. Nasunul jsem se do vany za Tomoka. Usadil jsem si ho mezi svýma nohama a omotal kolem něj své ruce.
„Jseš krásně vyhřátý, Tomoi,“ políbil jsem ho na krk. Jednou rukou jsem ho objímal kolem prsou a druhou jsem mu sjel na bříško.
„Rose o sobě dala vědět, nechal jsem ji vzkázat, že potomka už mám, že má smůlu,“ znovu jsem Tomoka políbil na rameno a pohladil bříško.
Tomoko
„Pfff… Hahahaha… To určitě byla ráda a co sluha? Co na to řekl on, když mě tak strašně nesnáší?“ musel jsem se smát při té představě, jak Rose zuří.
„Vyhřátý jsem a ty už taky nejsi tak ledový, jak jsi byl,“ lehce jsem se zadkem otřel o jeho vzrušení.
„Smůlu rozhodně má… Možná, jen kdybys chtěl druhé dítě…“ znovu jsem se zavrtěl a otřel se zády o jeho bradavky.
Pohodlně jsem se uvelebil v jeho klíně a otočil se tak, abych mohl dostat polibky… Jazykem jsem přejel po celé linii jeho rtů a vjel do jeho úst… Přejížděl jsem po jeho drsném jazyku a bral si jeho polibky, jak kdybychom se líbali poprvé…
Maro
„Myslím že Torio tam ještě teď stojí s otevřenou pusou. A Rose?“ zamyslel jsem se a mírně stáhl obočí. „Nejspíš bude zuřit.“
Tomoko se zavrtěl, natočil ke mně hlavu a dožadoval se polibku. Nemůžu ho odmítnout. Je neodolatelný. Pohrával jsem si s jeho rty, s jeho jazykem, hladil jeho patro a objížděl jeho upíří špičáky.
„Pořád si nemůžu zvyknout na ty tvoje krásné zuby,“ usmál jsem se. „Dobře se s nimi kouše, co?“ a pro potvrzení jsem se Tomokovi zakousl do krku. Rukou jsem mu z břicha sjel mezi nohy a druhou rukou si ho přitáhl těsně na svůj rozkrok, až musel cítit moji touhu.
Tomoko
„Já bych to tak chtěl vidět… Jak je celá rudá vzteky a vše kolem sebe má mrtvé. Bylo by to takové zadostiučinění. A Torio musel být pěkně v šoku, hlavně když neví s kým, to máš….“
Jeho jazyk přejížděl po mých špičácích a já cítil lehké mrazení v zádech. Ani nevím jak, ale když se z nich staly upíří, tak jsem v nich získal nějaký zvláštní cit. Můžu cítit ten proud krve i chuť kůže a hlavně, jak projíždí pokožkou…
„Já taky ne, ale kousnutí je s nimi tak snadné…“
Ucítil jsem jeho špičáky v mé krční tepně a užíval si jejich zabodávání do mé pokožky. Čím víc, jsem byl upírem, tím víc, se mi tohle líbilo.
Na jeho rozkroku jsem se zavrtěl a stiskl nohy k sobě, aby se jeho dlaň víc natiskla na můj penis…
„Vidíš, chci tě…“ nadzvedl jsem se v pánvi a uchopil jeho vzrušení, to jsem nasměroval na svojí dírku a pomalu dosedával na jeho rozkrok. Teplá voda mě uvolnila a nebyl problém se hned podvolit jeho tvrdosti…
Maro
Chytl jsem ho za boky a potlačil ho dolů, až celý pohltil mou erekci. Byl jsem překvapen tak rychlou reakcí, že jsem pustil jeho krk, funěl jsem mu do zad a pevně ho držel na sobě. Užíval jsem si tu hloubku jeho těla. Pomalinku jsem ho nadzvedl, aby mohl vysedávat. Držel se okrajů vany a jeho pohyby nahoru a zpět přivádělo mé tělo do stavu vzrušení. Tření bylo čím dál intenzivnější a já se jen zády zapřel o vanu a zaklonil hlavu. Vysílal jsem vzdechy někam do prostoru, rukama jsem hladil Tomokovo tělo a sem tam zanechával načervenalé fleky po jemných štípancích.
Tomoko
Mé ruce se zapřely o oba okraje vany, aby se mi lépe vysedávalo a bralo zpět jeho penis. Nadzvedával jsem své tělo v rytmu, který mě dostával na samou hranici. Nepotřeboval jsem, aby se dotýkal mého vzrušení, já už na hranici byl jen z toho tření, které vyvolával v mém nitru. Takové horko, které mnou projíždělo a mě dostávalo do ohnivého stavu. Mé tělo i Marovo se obalilo do plamenů a kolem nás se vznášela pára ze zahřáté vody. Když jsem dosedal, voda vždy pleskla o naše těla a ještě víc, mě přitáhla k jeho tělu.
Ucítil jsem, jak jeho penis pulzuje a cuká v něm. Také tu záplavu horka, která vyplnila mé nitro, a já vypustil své sperma do horké vody.
Dosedl jsem zpět do jeho klína a objal se jeho rukama, jako bych potřeboval jeho ochranu. Zhluboka jsem oddechoval a nechával se unášet dozvukem našeho orgasmu, který mi zaplňoval zbytek mé mysli…
„Miluji tě Maru…“ Jednu jeho ruku, jsem si nechal kolem ramen a druhou mu přemístil na své břicho, aby cítil Ely.
Maro
Přestal jsem se opírat. Znovu jsem položil ruce na Tomokovy boky, pomáhal jsem mu zrychlovat tempo dosedávání. Sledoval jsem, jak v něm mizím a zase se objevuji a ten pohled ještě víc stupňoval mé vzrušení do vysokých obrátek. Přírazy se zkracovaly a zrychlovaly až ten pocit, byl tak k neudržení, že orgasmus, který napadl celé mé tělo kompletně, mě málem přivedl do bezvědomí. Jen jsem zapřel kolena o stěny vany a s posledním nájezdem jsem se propnul proti Tomokovi, až jsem ho mírně nezvedl a pak ztěžka dosedl zpět do vany. Voda se nejen vypařovala od žhavosti, která byla kolem nás tak hmatatelná, ale v malých vlnách se i přelívala ven na podlahu. Tiskl jsem Tomoka k sobě. Nenechal jsem ho vysednout, chtěl jsem si to vyplnění ještě aspoň chvíli užít. Opřel se o mne, protože i on sám již došel ke svému konci, Rychle oddychoval a snažil se uklidnit stejně jako já. Držel jsem ho kolem ramen a nechal si druhou ruku svést dolů na břicho. Pohladil jsem ho a políbil na krk.
„Taky tě miluji, Tomoi,“ zašeptal jsem mu do ucha a když ke mně natočil hlavu, ukradl jsem mu dlouhý polibek.
„Měli bychom se naobědvat, půjdeme pak do toho sirotčince,“ řekl jsem, když jsme se konečně od sebe olepili. Jen jsme si tak užívali té pohody a teplé vody.
Jen nechápu, od kdy se tak často zajímám o jídlo.
„Máš hlad, Tomoi?“ beztak ještě musí být přejedený, když se u kašny svalil jako žok. Ale člověk nikdy neví a zvlášť upír ne. „Já bych něco pojedl, a než půjdeme do toho sirotčince, ještě bych se rád někde stavil.“
Tomoko
„Po té dávce krve, co mě složila, nemám hlad. Děkuji… Už jsem plný. Ale myslím, že je čas oběda, tak bude v jídelně připravené jídlo. Jestli máš hlad, tak jdeme… “
Vylezl jsem z vany a omotal se ručníkem. Došel jsem ke skříni a dosušil své tělo. Hodil jsem na sebe šedou košili a modré kalhoty, na to jsem si dal modrou vestu se znaky naší země a už se natahoval pro hřeben, kterým pročešu Marovi vlasy.
Uchopil jsem ho a Maru stál již přede mnou a smál se tomu, že jsem už hřebem pevně svíral v rukách.
„Dělám to pokaždé, tak co?“ řekl jsem pobaveně a spletl mu dlouhý cop.
„Jdeme jíst?“
Maro
Musel jsem se zasmát, když se ke mně Tomoko otočil už s hřebenem v ruce. Spletl mi dlouhý hrubý cop, kde se v černých vlasech proplétal stříbrný pramen jako had.
„To je fajn, že umíš dělat copy, aspoň budeš česat malou,“ usmál jsem se a poděkoval mu krátkým polibkem na tvář.
Zamířili jsme do jídelny. Ještě cestou jsem se zastavil u jedné služky a něco se jí šeptem zeptal. Usmála se a odpověděla. Poděkoval jsem jí a pak už jsem se hnal na jídlo. Nějak mi prostě vyhládlo. Tomoko seděl naproti mně, upíjel čaj a jen sledoval, jak se cpu masem. Když jsem byl dostatečně nasycený, zvedli jsme se a zamířili k sirotčinci. Maje na paměti, co mi řekla služka, jsem však mezi domky ve vesnici sešel z cesty. Zabočil jsem do uličky, kde na konci byl jeden, trochu větší domek a už z dálky bylo vidět, že je to menší dílna. Vchodové dveře zdobily velké nůžky a jehla s nití.
Usmál jsem se. Jsme tu správně.
Vedl jsem překvapeného Tomoka dovnitř.
Drobnější chlapík s prošedivělým kožichem na ocase a na uších, který dával znát, že je již v pokročilém věku, nám přišel s úsměvem naproti.
„Vítám Vás, králi,“ poklonil se Tomokovi a pak se poklonil i mně. „I Vás, Pane. Čemu vděčím za tak vzácnou návštěvu?“
Odpověděl jsem mu na pozdrav úsměvem a odstoupil jsem od Tomoka, abych ukázal na jeho bříško, které již bylo docela znatelné.
„Potřebujeme, abyste nám připravil výbavu pro dítě.“
Krejčí překvapeně zíral na Tomokovo bříško, ale přesto se mu úsměv ještě víc roztáhl po tváři.
„S velkou radostí, vám našiju výbavičku pro dítě…“
Tomoko
Pozoroval jsem, jak se cpe masem… Sakra… Jak já mu záviděl… Nejradši bych mu to maso vyrval z rukou a snědl, ale malé by to nechutnalo. Ještě že to trvá tak krátce. Nechápu ženy, které se takto trápí devět měsíců… Asi bych umřel…
Popíjel jsem svůj bylinkový čaj s mlékem a medem.
Když Maru dojedl, vydali jsme se do sirotčince. Je to tak dlouho, co jsem tam byl. Ještě když jsem byl dítě a jejich vychovatel byl můj kamarád. Asaky… Byl to hodný kluk, už to bude nejspíš starší démon, stejně jako já…
Najednou mě Maru zavedl do uličky, kde na konci byl krejčí. Starší pán, ale velmi dobrý ve své práci… Maru mě dotáhl před něj, a když se muž zeptal na to, co chceme, Maru ukázal na mé břicho.
Ani jsem na tohle nemyslel a on ano? Je tak zlatý…. Opravdu, bude to dobrý táta…
„Prosím, ušijte to na holčičku… S emblémem E… Ať je to na všem, děkujeme…“ uklonili jsme se a vyrazili do sirotčince.
„Jsi pěkný lump Maru… Tohle se mi dělá? Ani jsem si nemyslel, že na ni tolik myslíš. Děkuji. A ty se bojíš, že nebudeš dobrý táta, vždyť už jsi…“
Maro
Myslím, že mi trochu zrůžověly tváře, po Tomokových slovech. Chytl jsem ho kolem ramen a nechal se vést k sirotčinci.
„To že nechám ušít oblečky pro princeznu, ještě neznamená, že budu dobrý táta. Sám jsi říkal, že jsem rozmazlený a já nevím co ještě. A víš, že se mnou je problém někdy vycházet.“
Cestou jsem přemýšlel, jak já vlastně můžu být dobrý táta. Maminka a tatínek, byli na mně hodní. Možná to je začátek, zkusím to a uvidím. Očkem jsem sjel na Tomokovo bříško.
Jo… Je tam… moje…. Sakra… Já se snad začínám těšit, i když nevím, co mě vlastně čeká. Nikdy jsem za ta staletí dítě neměl.
„Co tam vlastně budeme dělat? Je to nějaká oficiální návštěva?“ trochu jsem z toho byl nervózní. Pro mne sirotčinec, neznamená nic hezkého. Aspoň ty z lidského světa, kde děti žily v chudobě a strádání.
Tomoko
„To máš pravdu, přesně takový jsi, ale to tě dělá lepším. Protože ty se kvůli mně měníš a to bez nucení. Co se týče toho cvrčka, beztak si tě obmotá kolem prstu. Tátové na dcery trpí… Můžou si s nimi dělat, co chtějí…“
Trošku mě zarazila Marova otázka, ale je pravda, že on tu nežije, takže neví, jaký tu sirotčinec je.
„No… I to… Prostě je to návštěva následovníka. Je to hezké místo. Děti tam netrpí. Není tu moc dětí, které by byly sami, ale nějaké tu pořád jsou. Je tam pár vlků, co se o ně starají a učí je. Nejsou trestání a učeni v mnichovském stylu. Chodí se tam hlavně představit a seznámit se s malými dětmi, aby věděly, že král není zlý a věřily mi. Děti jsou naše naděje a budoucnost Maru…“ mluvil jsem klidným tónem a jeho ruku položil na své břicho.
„Stejně jako Ely naše…“
Došli jsme k sirotčinci a malé děti již stály venku a mávaly jak zběsilé. Vešli jsme dovnitř a já uslyšel známý hlas.
„Tomoko? Už jsem si myslel, že se Suri zbláznil, když mi říkal, že jsi zpět. Vítej…“
Co? Asaky? Otočil jsem se a spatřil vysokého, svalnatého muže, který mě s otevřenou náručí přitáhl k sobě. Jeho uši i ocas byly červené…
„Asaky?“ Vůbec nebyl starý, vypadal stejně starý jako já.
„Ano jsem to já… Jak se vede můj králi?“ usmál se a podíval se na Maru.
„Vítám i Vás veličenstvo,“ uklonil se Maruovi.
Maro
Trochu nejistě jsem se díval na to, jak Tomoka vítají. Všechny děti, které tam byly, vypadaly spokojeně a byly očividně rády, že Tomoko přišel. A on vypadal…krásně… spokojeně… usmíval se a s každým z dětí se zvlášť přivítal, jako by je všechny znal.
A pak se přišel přivítat Asaky… Páni, kus chlapa a musel jsem uznat, že pohledný. Jeho vysoká svalnatá postava a červený kožich mu dodával takovou zvláštní divokost, ale přitom byl jeho pohled takový příjemný, teplý…
„Vítám vás, Veličenstvo…“ uklonil se mi.
Co? Já? Vždyť jsem jen Tomokův partner. Nejsem král. A byl vůbec první, kdo se ke mně takto projevil.
„Já… ehm… děkuji… Nemusíš se mi klanět. Jmenuji se Maro…“
Tomoko
Bylo zábavné, jak byl Maro nervózní z nového oslovení. Bude se s tím muset smířit.
„Jste náš král stejně, jako Tomoku. Ale dobře, budu vás oslovovat Maru a vy mě říkejte Asaky…“ hřejivě se usmál a ještě jednou mě stiskl v náručí, trošku jsem zakňučel.
„Promiň…“ podíval se na mé břicho a hned mu bylo vše jasné.
„Omlouvám se, tohle je… Nový následník trůnu?“ zeptal se opatrně.
„Ano, je to Ely…“
„Krásné jméno… A i rodinu bude mít hezkou,“ vlepil mi malou pusu do vlasů a vydal se za dětmi.
Ty se usadily u velikého krbu a poslušně poslouchaly, co jsem jim říkal.
„Jsem váš nový král a to je můj partner. V bříšku mám vaší novou princeznu. Doufám, že si s ní budete hrát?“ jen se usmívaly a křičely přes sebe, že ano.
Chytil jsem Maru za ruku a přisedl si k dětem na zem. Začal jsem jim povídat pohádku o našem kraji a lidech, kteří tu dávno před námi žili…
Maro
Díval jsem se jak to Tomoko s dětmi umí. Seděli jsme u krbu a on jim vyprávěl pohádku. Objal jsem ho kolem ramen, opřel jsem ho o sebe a poslouchal s dětmi. Měl jsem po strašně dlouhé době pocit štěstí…. takového jiného štěstí… Nevěděl jsem jak to popsat, ale uvnitř mě to strašně hřálo. Pozoroval jsem všechny a najednou mě přepadl smutek. Pohlédl jsem na Tomoka a na jeho bříško.
Tomoko vypadá moc šťastně…
Ale co když se něco stane?
Co ty jeho náznaky, že se mám postarat o naši dceru?
Sevřelo mi to najednou srdce tak moc, až to zabolelo.
Já si nedokážu představit život bez něj.
Tomoko
Bylo krásné vidět ty rozzářené dětské tvářičky a jejich radostné úsměvy.
Chci, aby taková byla i Ely. Aby byla šťastná… Pokud mi může pomoci ta žena, za kterou Maru jde, poprosím ji. Chci být s nimi a mít šťastnou rodinu…
Víc jsem se zabořil do Marovi hrudi a ruce mu pevně přitiskl ke svému tělu, jako bych chtěl říct, že tu jsem jen pro ně dva…
Dál jsem vyprávěl pohádku a pomalu začala padat noc, tak dlouho jsme tam seděli a povídali si s dětmi. Zvedli jsme se a rozloučili se všemi. Pomalu jsem se potemnělými uličkami procházel s Maru.
„Takto jsme spolu ještě nikdy nešli, že? Je to příjemné, musíme to dělat častěji…“
Maro
Rozloučili jsme se a pomalu zamířili k zámku. Bylo to zvláštní. Nikdy jsem se takto pohodově neprocházel v uličkách. Vždycky jsem uličky využíval pro lovení potravy.
Teď to bylo jiné.
Držel jsem Tomoka za ruku a užívali si ten klid, kdy jen sem tam se ozval nějaký noční pták, a osvětlená okna domků ozařovala naši cestu.
„Miluji tě, Tomoko,“ zašeptal jsem a sevřel jeho ruku.
Zastavil jsem se a veden náhlým popudem vším, co k němu cítím, jsem ho sevřel v náručí, jako by mi ho chtěl někdo vzít. Jako bych měl o něj přijít. Jako bych ho nechtěl nikdy pustit. Opřel jsem si čelo o jeho hlavu a do jeho vlasů se vpíjely mé slzy, které se náhle prodraly ven, aniž bych to dokázal zastavit.
Slzy štěstí, slzy lásky, slzy strachu o milovanou osobu.
Kruci… nikdy jsem nebrečel…
Tomoko
Zastavil mě a objal. Jeho čelo se natisklo na to mé a já cítil, jak jeho horké slzy dopadají na mé vlasy a vpíjejí se do pokožky.
Proč brečí? Co se děje? Stalo se něco?
Uchopil jsem jeho tváře a zahleděl se do jeho očí.
„Taky tě miluji Maru. Proč brečíš? Děje se něco? Řekni mi to prosím, jen chci vědět, jestli je vše v pořádku…“ říkal jsem s lehce vystrašeným hlasem.
Maro
„Já nebrečím, jen mi něco spadlo o oka…“
A nejspíš hned do obou…
Snažil jsem se to nějak zamluvit. Ale myslím, že jsem neuspěl.
„Bojím se o tebe, Tomoi…“
Otřel jsem si oči a podíval se na nebe. Nikdy mě to nepřestane fascinovat. Krásný kulatý měsíc a tolik hvězd kolem něj. Připomnělo mi to Tomoka a děti ze sirotčince kolem něj.
„Pojď. Měli bychom jít spát,“ otočil jsem se k zámku. „Měl by ses dobře vyspat, zítra ráno jdeme za Majo.“ Přehodil jsem si cop přes rameno dopředu a prstem přejel po linii svého krku. „A možná bys měl trochu pojíst. Oběd byl už strašně dávno, a tys navíc neobědval. Měl jsi jen čaj. Viď, Ely?“ sklonil jsem se k jeho břichu a políbil ho.
Tomoko
„Hmmm…. To určitě… Něco spadlo… Do obou naráz, co? O mě? Maru, zjistím jak se o nás postarat, abych mohl být se svojí rodinou, kterou budu milovat a chránit,“ políbil jsem ho na tvář a když políbil mé bříško a řekl mi ta slova, zachvěl jsem se.
„Rychle domů, Ely má hlad a já tě nechci sát na ulici, jak nějakou náhodnou oběť. Chci tě mít pěkně v posteli, jako svojí lásku.“
Konec procházky. Objal jsem ho a přemístil do našeho pokoje. Ještě za chůze, jsem se svlékl a nahý si sedl na postel.
„Dáš mi prosím najíst Maru?“
Maro
Tak takovou rychlost jsem fakt nečekal. Ani jsem se nenadál, a on už seděl nahý na posteli.
Postavil jsem se před něj s mírným šibalským úsměvem. Nejraději bych se s ním hned svalil na postel, a bylo by mi jedno, kdo by si koho vzal. Stál jsem a prohlížel jsem si jeho nádherné tělo.
„Nějak se z toho nemůžu dostat, pomůžeš mi?“ začal jsem naoko zápasit s knoflíčky u košile. „Svlečeš mě z toho?“ už jsem v duchu viděl, jak mě Tomoko svléká a cítil jeho teplé ruce na svém těle. Trochu se mi zkrátil dech, když se po mně převalila první vlna vzrušení. Cítil jsem, jak se ve mně probouzí vlk. Můj ocas si hned našel cestu k Tomokovi a svou roztřesenou špičkou ho hladil po stehnech.
Tomoko
Smyslně jsem si olízl špičáky a zvedl se k němu. Pomalu jsem se přiblížil k jeho tělu a prsty přejel po povrchu košile. Látka se mi otírala o konečky prstů a vyvolávala pocit, že ji chci strhnout.
Prsty jsem mu začal pomalu rozepínat knoflíčky a s každým otevřeným knoflíčkem, jsem vzrušeně zasténal. Když byly všechny rozepnuté, pomalu jsem mu sundával košili a natiskl se svou hrudí na tu jeho. Otíral jsem se o jeho hruď a mé bradavky se třely o ty jeho.
Tak vzrušující, že se mé tělo chvělo…
Zahákl jsem prsty o jeho kalhoty a rozepnul mu knoflík. Stáhl jsem mu je a pomohl mu z nich vystoupit, stejně jako ze spodního prádla. Když jsem se zvedal, mé prsty přejely po jeho pokožce od kotníků, přes kolena, až k jeho stehnům. Jen letmo jsem se dotkl jeho penisu a pohladil jej.
Když jsem se zase narovnal, otočil jsem ho k posteli zády a strčil ho na ní. Vyhoupl jsem se nad něj a obkročmo si na něj sedl…
„Tak a jdu jíst…“
Zakousl jsem se do jeho krku a sál tu lahodnou krev…
Maro
Užíval jsem si to jeho pomalé svlékání. Můj ocas ho přitom hladil po jeho nahém těle a uši jsem pod tím příjemným pocitem přitiskl až k hlavě. Když mě natočil k posteli a drcl do mě, svalil jsem se jako žok. Nestihl jsem se ani nedechnout a on už na mě seděl. Jeho oči zcela změnily barvu. Měl je rudé jako rubín.
„Tak a jdu jíst…“ zavrčel a ukázal mi své špičáky.
Zaklonil jsem mírně hlavu. Proniknutí jeho zubů skrz mou kůži, aby se dostal ke krvi, jsem jen doprovodil tichým vzdechem. Hladil jsem ho po jeho horké kůži. Chtěl jsem cítit jeho teplo a jeho vzrušení, které prožíval při pití mé krve. Cítil jsem to pod každým dotekem a já se začínal dostávat do stejného stavu. Mé hlazení a doteky byly naléhavější, sem tam jsem mu zadrápl nehty do kůže. Pokrčil jsem nohy a zapřel se patami o matraci. Můj ocas ho hladil po zádech a já se v tom opravdu začal ztrácet.
„To…Tomoko…prosím…“ zaskučel jsem.
Tomoko
„Ale… Ale… Copak chceš Maru?“ řekl jsem, když jsem na chvíli opustil jeho krk.
Chtěl jsem ho taky, ale já měl ještě hlad a jeho krk mě tak lákal. Znovu jsem se zakousl a pil, jen s tím rozdílem, že jsem z něho pomalu nohama slezl a přemístil se do jeho rozkroku svou erekcí, která byla již naprosto pevná z toho, jak pití jeho krve ovládalo mé tělo…
Zkusil jsem dvěma prsty, jestli je opravdu připraven na moje tělo a hned s nimi zajel až na doraz. Jen prohnul pánev proti mně a já zasténal stále zakousnutý do jeho krku. Bylo to tolik vzrušující, něco nového, co jsem ještě necítil. Směs jeho krve a chuti po jeho nitru mě ovládaly a stahovaly k tomu, abych si ho vzal. Hlavně byl opět ve vlčí podobě, jediná chvíle, kdy je opravdu můj, takhle mu nemůžu odolat a jsem teď tvrdší a silnější než on kdy bude.
Nejspíš si to ani neuvědomuje, ale to je pro něj možná lepší…
Vytáhl jsem z něj prsty a přejel jsem po svém vzrušení druhou rukou. Natlačil jsem svůj penis na jeho dírku a prudkým nárazem se do něj ponořil až po kořen. Prohnul se a zasténal, skoro si vytrhl kůži z krku, protože já nehodlal opustit jeho krev. Jeho samotného… Mít ho jen pro sebe…
Maro
Když se na mě Tomoko podíval svýma červenýma očima a zeptal se mě, co chci, jen jsem zakňučel.
Znovu se mi zahryznul do krku. Celé tělo jsem měl jak zamražené. Vzrušení mně paralyzovalo, ale v momentě, kdy se mi zaklínil mezi nohy a zarazil do mě bez varování prsty, málem jsem prošel matrací. Jen jsem se proti němu prohnul. Chtěl jsem víc. Můj penis se otíral o jeho břicho a já v tu chvíli chtěl víc. Jako by vyslyšel mé tiché prosby, tvrdě do mě pronikl svou erekcí. Jen krátký výkřik, prohnutí těla a bolest na krku, kde mě jeho zuby pevně držely a nechtěly pustit. Položil jsem ruce na jeho záda, a pod tím silným pocitem vzrušení jsem mu na nich zanechal několik rudých čar od svých drápů.
Prohýbal jsem se proti němu. Vycházel jsem mu pánví vstříc a svým pohledem, vzdechy, sténáním a pohyby těla jsem ho prosil, aby pokračoval.
Ta plnost v mém konečníku a otírání mého penisu o jeho tělo, mě přivádělo až k šílenství.
„Tomo… pokračuj!“ vykřikl jsem.
Tomoko
Jeho slova v mých uších rezonovala a já spustil vlnu přírazů, které byly skoro až zvířecího tempa…
Moje tělo se zalívalo pocitem, který přicházel s orgasmem. Naprostý pocit spojení a lásky, který mu můžu dát…
Poslední prudký náraz do jeho těla, byl tak silný, že jsem pohnul s těžkou postelí o kousek vedle. Moje sperma se celé vypustilo do jeho těla a zaplnilo do posledního kousku jeho teplé nitro…
Vyjel jsem z něj a poklekl mezi jeho nohy. Uchopil jsem jeho vzrušení do rukou a svá ústa nasunul na jeho tvrdý penis. Zajel jsem s ním až skoro k mandlím a pohrával si s jeho tvrdostí ve svých ústech. Stačilo párkrát ho protáhnout a on mi věnoval všechno to svoje horko. Sál jsem tu skvělou tekutinu a užíval si jeho chuť. Potom jsem se zvedl a praštil sebou na postel, až sama pod tím náporem zasténala.
„Miluji tě Maru…“ zaznělo do ticha, které přehlušovalo jen hlasitě bijící srdce nás obou.
Maro
Tomoko rád poslechl má slova. Jako by někdo vypustil dravé zvíře. Bral si mě bez rozpaků. Tvrdě a rychle, jako ještě nikdy před tím. Já se pod ním jen svíjel. Vzdychal jsem a sténal. Zatnutými prsty v jeho stehnech jsem se pevně držel, a když to jen bylo možné, vycházel jsem mu pánví vstříc.
Jeho zrychlující se a zkracující se přírazy napovídaly, že se blíží ke svému konci. Postel jen zavrzala o podlahu, když do mne najel naposledy a nehybně se zakloněnou hlavou prožíval svůj orgasmus.
Jen mi chybělo ještě kousek, abych došel ke stejnému uvolnění jako on.
Jako by vyslyšel mé tiché prosby, vysunul se ze mě, a hned začal zpracovávat mé napětí rukou a ústy. Trvalo jen malou chvíli, kdy jsem se s prohnutím páteře a táhlým zasténáním udělal do jeho úst. Neměl jsem ani snahu z nich uniknout. Nechal jsem mu k ochutnání vše, co jsem mohl nabídnout. Jen jsem rychle oddychoval, a s třesoucím se tělem odpočítával vteřiny, kdy odezní ten nádherný pocit, který mi právě dopřál.
Svalil se vedle mne a promluvil. Já ještě ve stavu totálního výmazu mozku, poslouchal jeho slova. Když konečně zasáhly ten správný orgán v mém těle, prudce jsem vydechl a uvolnil všechno to napětí. Otočil jsem se k němu. Položil jsem ruku na jeho hrudník, rychle a pravidelně se zvedající podle toho, jak oddychoval. Přitáhl jsem se k němu a políbil ho.
„Taky tě miluji, Tomoi,“ zašeptal jsem a pronikl svým jazykem do jeho úst.
Líbali jsme se, navzájem hladili svá umorousaná těla. Nemohli jsme se ani jeden nabažit té blízkosti, toho pocitu, kdy jsme se k sobě tiskli a navzájem prohřívali už tak horkou pokožku.
Tomoko
Jeho polibky zahřívaly už tak rozpálené tělo, které tím vzrušením, co právě odeznívalo z mého těla, ihned zaplálo znovu…
Oba nás obalily moje plameny, které nás svazovaly do jednoho celku.
Pevně jsem chytil jednou rukou jeho krční páteř a pevněji si ho k sobě přitáhl. Druhou rukou jsem ho chytil kolem pasu a přitiskl si ho na svůj bok.
Když mě konečně nechal nadechnout, jen jsem se otočil na bok a přejížděl po jeho tváři prsty, jako bych se snažil zapamatovat každý jeho výraz.
Zítra odcházíme pryč a já nevím, co se tam bude dít, nebo co nás čeká. Bojím se, ale pokud půjdu s ním i v pekle bych byl po jeho boku.
Maro
„Pořád bych se na tebe díval. Bez přestávky… Jsi moc krásný a zvlášť teďka úplně záříš,“ řekl jsem tiše, když leželi vedle sebe, dívali se na sebe a jemně se dotýkali navzájem svých těl.
Konečky prstů jsem pohladil jeho bok a přes něj jsem stáhl ruku na bříško. Položil jsem na něho svou dlaň a pohladil ho.
„Budu vždycky moc rád za den, kdy jsem tě potkal, Tomoi.“
Chvilku jsem se na něj díval, stejně jako on na mě, pak mě něco napadlo. Vstal jsem z postele, došel jsem ke stolku a vzal kufřík s hobojem a posadil se vedle Tomoka na postel. Chytl jsem ho za ruku a i jeho vytáhl do sedu. Kufřík jsem položil a otevřel. Ať už čekal cokoliv, třeba že mu budu hrát, já udělal něco jiného. Otevřel jsem kufřík a vytáhl celý vnitřek. Objevilo se ještě jedno schované dno. V něm ležely uschované dva zlaté náramky, s ozdobným rytím a posázený malinkými drahokamy. Jeden jsem si nasadil. Chytl jsem Tomoka za ruku a druhý jsem navlékl jemu.
„Tento,“ ukázal jsem na svůj, „ je po otci. A tento,“ ukázal jsem na jeho, „je po matce. Nosili je jako příslib své lásky až do smrti a já budu moc rád, když si ho necháš a budeš ho nosit. Bude ti připomínat moji lásku k tobě a bude tě chránit v době, kdy bych nebyl poblíž.“
Tomoko
Uwaaaa…. Co to? Náramek? To… Aaaa… Sakra…. Jsem úplně v šoku…
Díval jsem se na ten náramek, jak kdybych najednou spadl z višně. Byl tak krásný a já byl zmatený z toho, že mi ho Maru dal…
„Ale, já… Je ohni vzdorný?“ nechápu, jak mě napadlo zrovna tohle, ale asi mi ruply nervy.
„Ne… Je krásný, jen… Proč mi to děláš? Jsem pak v rozpacích a nevím, co ti mám říct. Já… Děkuji Maru, budu ho hlídat, jak oko v hlavě. Napořád… Slibuji… A jak se ti povedlo, je tak dlouho schovávat? A jak to myslíš s tou ochranou?“ ptal jsem se celý ještě v šoku.
Pořád jsem ten náramek na ruce otáčel, jak kdybych si ho chtěl vpálit do ruky.
Maro
„Byl dobře schovaný. Koho by zajímal nějaký obyčejný hudební nástroj,“ usmál jsem se. Ale ten můj obyčejný hoboj je památka po prarodičích. Přerazil bych ruky tomu, kdo by ho poškodil.
„Proč to pro tebe dělám? Proč myslíš? Je to pro člověka, kterého miluji nade vše. Někdo dává prsteny, ale já mám jen tohle. Ale je to pro mne hodně důležité.“
Trochu jsem uvolnil napětí ve svém těle a nahrbil záda. Seděl jsem před Tomokem a doufal, že bude ten náramek chtít nosit. Pro mne to znamená hodně.
„Pro mne, Tomoko, je to slib. Slib, že budu po tvém boku celý život. Je jen na tobě, zda ho budeš nosit, nebo ho sundáš.“
Pohladil jsem ho po tváři a znovu se narovnal. Chytil jsem ho za ruku, na které měl náramek.
„Vidíš tohle?“ ukázal jsem na něj prstem. „V případě, že nebudu ve tvé blízkosti a bude ti hrozit nebezpečí, vytvoří kolem tebe ochrannou bariéru. A tahle rytina se rozzáří jak na tvém, tak na mém náramku a já ti přispěchám na pomoc. Nevím jak moc tě ale dokáže ochránit třeba před Belialem.“
S poslední větou jsem si vzpomněl na smrt svého otce. Do poslední chvíle měli náramek na ruce.
„Je to asi jako s tímhle,“ položil jsem mu ruku na rameno, kde měl vlčí znamení. „Taky ti to říká, když se něco děje se mnou nebo s tebou“
Tomoko
Přejel jsem po náramku a představil si, jak ho nosila jeho matka a otec. Muselo to být něco velmi vzácného.
„Budu to moc rád nosit. Opravdu se o něj postarám, ale pořád si mi neodpověděl na to, jestli je to ohni vzdorné. Víš, že můj plamen je silný, že? Nerad bych to hned zničil, to bych si opravdu neodpustil.“
Dál jsem přejížděl po tom náramku a byl neskutečně šťastný. Nevěděl jsem, že mě taková věc udělá šťastným a byl jsem rád, že to znamená slib.
Položil jsem ruku na jeho znamení na rameni.
„Já už ti svůj slib dal a nikdy ho zpátky nevezmu. Ale pokud to potřebuješ slyšet znova, klidně to zopakuji. Slibuji, že budu po tvém boku, napořád. I když by nás někdy rozdělila smrt, najdu si tě, v příštím životě, pořád a na věčnost… Miluji tě, Maru a jsem jen tvůj…“
Mé i jeho znamení se rozsvítilo a i mé tělo zářilo na znamení, že tohle je naprostá pravda.
Maro
Díval jsem se na Tomoka, jak září. Byl tak nádherný. V každé podobě je moc krásný.
„Doufám, že naše Ely bude krásná jako ty,“ objal jsem ho a svalil ho zpět na postel. Jednou rukou jsem zaklapal kufřík s hobojem a odložil ho bokem. „Náramek by měl odolat i ohni. Když můj otec zemřel… víš… Teď už vím, kdo za tím byl… No však jsi viděl co Belial dokáže. A jeho plameny nejsou jen tak nějaké jiskry odlétávající ze zapálené louče.“
Zmlkl jsem, protože na toho ďábla se mi teď opravdu nechtělo myslet. Cítil jsem k němu zášť. Nenáviděl jsem ho z hloubi svého srdce. Za to, co udělal. Za to, že má na svědomí smrt mých rodičů. Za to, že málem ublížil Tomokovi.
Natáhl jsem se po dece a oba nás přikryl.
„Měli bychom spát. Je dost pozdě, a ráno vyrážíme za Majo. Kdo ví, co nás tam čeká a jak dlouho tam budeme. Požádal jsem Suriho, aby nás tam doprovodil, a přijde nás ráno vzbudit.“
Tomoko
„No, podle všeho, bude Ely po tobě, ale já jsem rád, to ty jsi tu ten hezčí,“ usmál jsem se a pohladil ho po tváři.
„Jak vlastně tvůj otec zemřel, Maru? Mohl za to Belial? Nemusíš o tom mluvit, pokud nechceš…“
Přitulil jsem se k němu a zahříval ho. Propletl jsem své prsty s jeho a poslouchal hlasité ozvy jeho srdce.
„Taky si myslím, že bychom měli spát. Suri? A vy jste už v pohodě? Už jsi mu to odpustil?“
Maro
Rozesmál jsem se, když Tomoko řekl, že já jsem ten hezčí.
„No… pravda… Vlasy mám delší… černé – nebo stříbrné… oči – hmm… taky si můžeš vybrat barvu, od modré, přes rudou po žlutohnědou… tělo – no… bílá kůže bez jediné vady, tak jak upíři mají mít. Ale ke kráse – tvojí, to má daleko,“ pohodlně jsem si shrnul polštář pod hlavu, nechal jeho prsty propletené s mými a zadíval se mu do očí. „Pro mě jsi ten nejkrásnější člověk ty,“ řekl jsem s úsměvem, ale pak jsem zvážněl. „Co se stalo otci, to ti řeknu někdy jindy. Není to moc krásné vyprávění a já nám nechci kazit večer. A taky,“ položil jsem ruku na Tomokovo bříško. „Nechci děsit malou.“
Ještě jednou jsem se podíval do těch jeho nádherných upřímných očí. Pozdravil jsem jazykem jeho ústa v krátkém polibku.
„Jsem unavený, lásko. Když se na mě vrhneš, vždycky mě to totálně odrovná. Jseš jak divoké zvíře,“ usmál jsem se, otřel se o něj nohama a svým rozkrokem a v tu ránu jsem usnul. Jako by mě odstřelil. Ani nevím, jestli Tomoi ještě stihl něco odpovědět.
Tomoko
„Hahahaha… Prý hezčí? To určitě…“ smál jsem se hlasitě a potom mi úsměv zatuhl na tváři, když nechtěl mluvit o svém otci.
„Omlouvám se, už se nikdy nebudu ptát. Řekneš mi to, až se na to budeš cítit…“ řekl jsem mile a pohladil ho po tváři, ale to už dávno spal.
Jen jsem se na něj ještě víc natiskl a usnul v jeho náručí.
Spalo se mi hezky, dokud se mnou někdo nezatřásl a já málem nespadl z postele.
„Co je?“ štěkl jsem na vetřelce.
„To jsem já králi, je čas jít…“ řekl tiše Suri.
Asi nechtěl budit Maru a já byl bezpečnější volba. Podíval jsem se na ještě spícího Maru a zašeptal do jeho ucha: „Vstávej Maru, je čas jít…“
Postavil jsem se z postele a hodil na sebe černou košili a černé kalhoty…