Maro
Myslím že se mi něco zdálo. Bylo to zmatené a já byl rád, že jsem se probudil. Prudce jsem se posadil na posteli a zíral před sebe. Jsem doma. U Tomoka. Oddychl jsem si.
V hlavě se mi pomalu začaly vybavovat střípky toho, co se vlastně všechno stalo. Pokrčil jsem nohy a opřel se o ně. Položil jsem hlavu do dlaní.
Pane bože. Málem jsem ublížil Tomokovi. Zatracený Belial.
Dál jsem přemýšlel nad vším a začalo mi docházet co mi vlastně Tomoko řekl, než jsem úplně odpadl.
Kruci.
Musel jsem si lehnout, abych to vydýchal. Zíral jsem do stropu a nechápal. Jak je to vůbec možné?
Vedle mne se ozvalo tiché povzdechnutí a bouchnutí něčeho o zem. Otočil jsem se. Na křesle spal Tomoko a pod ním na zemi ležela kniha. Nejspíš ji četl a usnul a ona mu teď vyklouzla z ruky. Zvedl jsem ji ze země a začal v ní listovat. Něco jsem z toho pochytil, ale bylo toho opravdu málo, čemu jsem porozuměl. To hlavní jsem už ale věděl s jistotou.
Tomoko a já…
Zvedl jsem se z postele, opatrně vzal Tomoka do náruče a uložil ho do postele. Lehl jsem si vedle něho a s láskou se na něj díval. Pozoroval jsem jeho krásnou spící tvář.
Stále tomu nemohu uvěřit. Chtěl jsem ho pohladit po jeho krásném těle, ale najednou byl pro mne strašně křehký a já se ho bál dotknout. Jen jsem konečky prstů přejel po jeho tváři, políbil ho a objal. Budu muset počkat, až se vzbudí a pak se ho zeptám. A že se bude na co ptát.
Tomoko
Když jsem otevřel oči, díval jsem se do stropu. Co? Kde to jsem a jak jsem se sem dostal? Snažil jsem se vzpamatovat a otočil hlavu do strany.
Setkal jsem se s jeho očima a můj pohled zněžněl…
„Vyspal ses? Jak ti je? Jsi zraněný?“ rychle jsem ze sebe valil otázky, a prohlížel jsem si jeho tvář.
Převrátil jsem ho na záda a kontroloval každý kousek jeho těla. Musel jsem vědět, jestli nemá žádné zranění.
Maro
Skoro jsem znovu usínal, když se na mě něco převalilo a začlo mě to prohmatávat a točit na všechny strany. Musel jsem se usmát, když mi došlo, že je to Tomoko a chrlí na mě spoustu otázek.
„Jsem v pořádku, Tomoi,“ zachytil jsem ho a přitáhl na sebe. „Víš, ani nevím, kdy jsem e vrátil do normálu. A všiml sis? Měl jsem křídla,“ usmál jsem se. „Teda ne že bych chtěl být Belialovi až tak podobný, ale mám je.“
Krátce jsem ho políbil na rty a převalil ho pod sebe. Natáhl jsem se jednou rukou pro knihu a strčil mu ji před oči.
„Musíš mi vysvětlit pár věcí. Z tohoto jsem pochytil jen to, že jsi musel použít nějaké kouzlo a bylinku. A že k tomu všemu pomohlo naše křížení krve. Ale většina zápisků je ve znacích, kterým nerozumím,“ odložil jsem knihu bokem a nadzvedl se v loktech, abych Tomoka příliš nezatěžoval. Absolutně nevím, co si teď můžu nebo nemůžu dovolit. Je to divné… Ale cítím jakýsi druh štěstí. Nejraději bych ho teď celého umačkal.
„Jak to bude vypadat dál? Nejsi žena, nemáš na to stavěné tělo. Nerozumím tomu.“
Tomoko
„Jo tohle, je to důležité?“ zeptal jsem se, jako že nevím, o co tu jde. Ale jeho ďábelský úsměv mě odzbrojil a já se musel smát.
„Tak od začátku…“ zhluboka jsem se nadechl a začal mluvit.
„No, můj dědeček miloval Zirova prastrýce a protože byli oba muži a naše říše musela mít následníka trůnu, vytvořil můj děd kouzlo krve. Napsal k němu zakázanou knihu, která měla vše vysvětlit… Tuhle…“ ukázal jsem na knihu, kterou mi Maru vecpal do obličeje.
„Bylinka se jmenuje Vlčí měsíc a kvete jen za úplňku, je jich málo a nedají se najít. Zira ještě jednu měl. Není to jako u ženy… Neotěhotním jen ze sexu, ten je vedlejší, i když… No, to potom… Když se spojí naše krve, začne být mé tělo obojím, tebou i mnou… Stačí bylinka a kouzlo, které mu dovolí použít mé břicho, jako schránku, ve kterém bude v bezpečí. Ale nerodím, ani bych neměl jak, jsem muž. Končí to rituálem, při kterém ho vyjmou z mého těla… Bude to dělat Zira. On už ví, jak na to. Připravoval se dlouho na tento den…“ usmál jsem se a položil Marovu ruku na mé břicho.
„Nemusíš se bát, nijak mu neublížíš, spíš naopak… Stále mám období páření…“ sakra, furt myslím jen na to jedno.
Maro
Poslouchal jsem, co mi Tomoko říká a snažil se to v sobě nějak zpracovat. Když domluvil, chvilku jsem se díval na jeho rty, jako bych čekal další slova. Pak jsem se k němu sklonil.
„Miluji tě,“ zašeptal jsem těm rtům.
Políbil jsem ho. Jemně, opatrně jsem je ochutnával. Jazykem jsem okopíroval jejich konturu a pak si vynutil vstup do Tomokových úst. Líbal bych ho věčně. Nechtělo se mi jeho ústa opouštět. Začal jsem ho hladit ve vlasech a pak sjížděl rukou níž. Přes ucho, krk, jeho hruď. Moje doteky byly jemné, opatrné, plné lásky. Opustil jsem jeho ústa, zanechal vlhkou cestičku přehradu až na krk, kde před chvilkou byla moje ruka.
„Musíš mi slíbit, že budeš opatrný,“ zašeptal jsem do jeho kůže. „Nechtěl bych o tebe přijít, umřel bych…“ políbil jsem ho na klíční kost a postupoval níž. „Slib mi to, Tomoi,“ přestal jsem ho nechvíli líbat a hladit.
Tomoko
Přijímal jsem jeho něžnosti s láskou, která mnou proudila. Jenže náhle přestal… Slib? Mám mu dát slib?
„Slibuji Maru, jen… Musíš mi taky něco slíbit. Kdyby se stalo, a já neříkám, že se to stane, jsem silný… Že budu slabý a bude se rozhodovat mezi mnou a jím… Prosím… Zachraň ho… Slib to ty mě. Prosím…“ říkal jsem se strachem v hlase a chvěl se.
Maro
Po těchto slovech jsem se posadil a vytáhl za ruce do sedu i Tomoka. Seděli jsme naproti sobě, propletení nohama a dívali se na sebe. Co to po mně chce? Svůj slib si podmiňuje dalším? A takovým?
Jak se mám rozhodnout. Jak mu to můžu slíbit? Vždyť jsem mu řekl, že bych bez něj umřel. Copak to nechápe?
Stiskl jsem jeho ruce a sklonil hlavu. Upřeně jsem se díval na naše nohy a nevěděl, co odpovědět.
„Já… Je to pro mne těžké. Neumím si bez tebe život představit. Prostě to nejde,“ z očí mi začaly stékat slzy. Nedokázal jsem tomu zabránit, ale pocit, že by tu Tomoko nebyl…
„Ale pro tebe… Pro nás… udělám to. Kdyby se něco stalo, zachráním dítě,“ stiskl jsem pevně jeho ruce.
Tomoko
Prudce jsem ho stáhl na svou hruď a pevně stiskl.
„Miluji tě Maru, opravdu je to pro mě důležité. Já vím, že je to těžké, ale ať je to, co se narodí cokoliv, bude to naše a já nechci, aby to bylo samo. Jsi skvělý pekelník a já jsem rád, že tě mám. Budu se snažit, aby se nic nestalo. Budu trénovat a číst pozorně vše, aby to dopadlo dobře. Slibuji… Taky chci být s tebou.“
Zdvihl jsem si jeho tvář k sobě a dlouze jej políbil. Potom jsem se tvářemi otíral o ty jeho, jako kdybych chtěl vepsat svou vůni do jeho pokožky. Políbil jsem každou část jeho tváře, rtů i krku. Natiskl jsem se na něj a stáhl ho nad sebe. Ležel jsem na posteli a pozoroval jeho tvář a na rtech mi zbyly jeho slané slzy, jako odpověď na mou lásku. Tak čisté a plné citu, který on ke mě chová.
Maro
„Věřím ti. Věřím, že se ti…vám nic nestane.“
Když mě na sebe stáhl, chvilku jsme se na sebe dívali. Pohledem beze slov jsme si předávali vše, co jsme cítili uvnitř sebe. Přiblížil jsem se k němu a políbil ho. Jen chvilku jsem se zdržel u jeho úst, ale pak jsem zasypával polibky celé jeho tělo. Všude, kde jsem se dostal na jeho jemnou hřejivou pokožku. Hladil jsem ho a nedočkavě jsem odstraňoval zbývající oblečení, abych mohl ochutnat každičké místo, každičký kousek jeho těla. Měl bych být opatrný, ale v tuhle chvíli, kdy mě ovládla touha ukázat mu, jak moc ho miluji, jsem ztrácel veškeré zábrany. Zůstal jsem na chvilku ústy viset na jeho nohách. Pohladil jsem lýtko, políbil nárt, jako bych vzdával úctu svému králi a ústy postupoval výš. Vzdychal pod mými polibky, mírně se prohýbal a já po něm začal toužit čím dál víc. Tlakem ruky jsem mu roztáhl nohy, abych mohl líbat i vnitřní stranu jeho stehen a značit si tak cestu, k mému vztyčenému objektu. Promnul jsem ho v ruce. Jednou… dvakrát… třikrát… Odhalil jsem žalud, olízl ho svým drsným jazykem a pak celý penis uschoval v mých ústech.
Tomoko
Cítil jsem se být přímo zahlcen jeho doteky. Jemností jeho polibků… Cítil jsem každý dotek jeho pokožky a drsnost jeho jazyka.
Zajel jsem svými prsty do jeho vlasů a ty jemné pramínky jsem sevřel v dlaních, když vzal můj penis do svých úst.
Prohýbal jsem se a sténal pod rozkoší, kterou mi dával, jako vždy. Jen on se mě může takhle dotýkat… Jen on je můj a já jeho….
„Maru…“ zasténal jsem pod tlakem, který jsem cítil u svého otvoru.
Maro
Když jsem natlačil prsty na jeho vstup, jen vydechl mé jméno.
„Copak?“ měl jsem chuť se ho zeptat, ale měl jsem ho plná ústa a nemínil jsem ho pustit. Protahoval jsem jeho dírku, zpracovával jsem jeho chloubu. Jeho vzdechy byly pro mé uši rajskou hudbou. Druhou rukou jsem si hrál s jeho váčkem, a když jsem cítil, jak se stahuje, penis sebou začal cukat a řeč těla dávala víc než jasně najevo, že se blíží ke svému konci, ustal jsem. Vytáhl jsem z něj prsty, propustil jeho vzrušení z teplého a vlhkého vězení a rychle jej stiskl u kořene.
„Po…počkej… na mne… Tomoi,“ řekl jsem přerývaně těch pár slov.
Rychle jsem ze sebe stáhl kalhoty a znovu se zapasoval mezi jeho stehna. Svou erekcí jsem se proti němu nastavil a roztáhl mu víc nohy. Podebral jsem je pod koleny, přitiskl mu je k tělu. Sklonil jsem se k němu a současně s polibky, kterými jsem zaútočil na jeho krk, tvář a ústa, jsem do něj pronikl.
Prudce jsem vydechl, ale dlouho neotálel. Začal jsem přirážet tak, jak velela má touha po tomhle spojení. Těsný prostor, který mi Tomoko poskytoval, znásoboval příjemné pocity z toho tření uvnitř něj a já bezděčně přidával na razanci a rychlosti svých nájezdů.
Tomoko
Mé tělo se chvělo z toho, jak mě ovládal přicházející orgasmus. Jeho prsty ve mně, mi dopřávaly tu rozkoš, která zalévala mé tělo horkostí a vlévala ji do mého vzrušení…
Těsně před tím, než jsem dosáhl svého konce, uchopil můj penis u kořene a já kňukl… Chtěl jsem víc a hned…
Jak kdyby četl mé myšlenky, hned do mě vjel až na doraz. Cítil jsem náraz jeho kulek o můj zadek a vzdychl touhou po větším spojení.
Začal se pohybovat a já cítil to, jak moc mě vyplňuje jeho vzrušení a dělá mě celým.
Už jsem to nevydržel a zaklonil hlavu. S vrčivým zasténáním jsem vypustil své sperma na svoje břicho.
Maro
Nepočkal. Tomoko se stejně udělal jako první. Vidět ho, jak prožívá své vyvrcholení, vlilo do mých žil novou vlnu vzrušení, která mě naplno pohltila. Ještě pár přírazů mě donutilo ze sebe vydat vše. S posledním nájezdem na doraz jsem se úplně natiskl na jeho zadeček, jako bych jím chtěl projít. Pustil jsem jeho nohy, zapřel se o ruce vedle jeho ramen a opřel hlavu o jeho čelo. Rychle jsem oddychoval a díval se mu do očí.
Políbil jsem ho. Jazykem jsem hladil ten jeho, pátral jsem v jeho ústech. Jednou rukou jsem ještě promnul jeho ubývající penis, a opatrně jsem se z něj vysunul. Natáhl jsem se pro odhozenou košili a otřel jsem mu břicho.
Položil jsem se vedle něj, hladil ho po jeho rozpáleném těle a pozoroval jeho tvář. Tomoko zářil. Byl opravdu nádherný a já ho miloval čím dál víc.
„Já… jsem rád, že jsme se dostali zpátky domů. Nevím, jestli bych tam dole byl tak spokojený, jako právě teď.“
Tomoko
Stále jsem se snažil vzpamatovat z jeho vyplnění mého těla… Splašeně jsem dýchal a díval se do jeho tváře se vší láskou, co mám. Mé tělo zářilo a já se cítil být šťastný. Podle všeho nejen já….
„Kdybys tam zůstal, už bys to nebyl ty… Zůstal bych tam s tebou, ale byl bych jen prázdná schránka, bez citů. Belial tě ovládal a ty bys mě dlouho chránit nedokázal. Kdyby ses nerozhodl pro nás, nikdy bychom nebyli tři. Tohle je to nejdůležitější, vážit si a stát za svou láskou… Tím jí nejlépe oceníš…“
Zachvěl jsem se pod jeho doteky a zavřel oči, abych mohl více vnímat jeho pokožku na té mé.
„Nikdy bych nemohl být šťastný, kdyby si mě v ten den nenašel u toho jezírka. Nikdy bych nevěděl, co je to milovat. Nikdy bych nemohl být dobrý král, kdybych neměl tebe…“ říkal jsem s něžností a upřímností v hlase.
„Miluji jen tebe, Maru…“
Maro
Ležel jsem vedle Tomoka a poslouchal. Jako by mi mluvil z duše. A v něčem měl pravdu. Ale v něčem jsem s ním nesouhlasil.
„Víš, dobrý král bys byl i beze mne, protože to máš v sobě,“ pohladil jsem ho po tváři a pak položil ruku na jeho hruď. „Tahle hlava a tohle srdce je to, co rozhoduje o tom, jaký jsi. A já vím, že není nikdo, kdo by si na tebe stěžoval,“ pak jsem se musel pousmát. „I když ta naše první setkání… Vážně jsem tě měl plné zuby a chtěl jsem tě sežrat.“
Podložil jsem si ruku pod hlavu, zíral jsem do stropu a začal jsem přemýšlet o všem co mi Tomoko řekl.
„Tomoi, myslím, že Zirova rodina je nějak zaměřena na tu vaší, co? Ziro, jeho prastrýc… myslím, že by se měl od tebe držet dál.“ Kouknul jsem na Tomoka a když jsem viděl jeho mírné zamračení, rychle jsem dodal: „Já vím… potřebujeme ho, ale neměl by pořád provokovat.“
Tomoko
„Pořád stejně podezřívavý, že?“ usmál jsem se a vlepil mu jednu pusu na tvář.
„Neboj, já tě chtěl taky sežrat. Byl jsi tak…. Grrr… A ta upírka… Sakra… Tak to mi pěkně pilo krev…“ vrčel jsem a vzpomínal, jak to tenkrát dost bolelo.
„Nebyl bych dobrý král se srdcem, které nepoznalo lásku… To bych byl nejspíš pěkný diktátor…“ šibalsky jsem se usmál. Tohle jsem musel říct. Prostě jsem to pořád já.
„No… Třeba jednou Zira členem rodiny bude…“ a pohladil jsem si pomalu své bříško.
Maro
„A divíš se, že jsem podezíravý?“ zamračil jsem se. „Vždyť se kolem tebe pořád motá, nejspíš mu nestačilo, že jsem mu málem prokousl krk.“
Podíval jsem se, jak si Tomo pohladil břicho. Je to zvláštní. Budu si na to muset zvyknout, že on v sobě bude nosit dítě. Vlastně už nosí.
„Diktátor? Ty?“ zaujalo mě, co řekl. „No máš pravdu. Diktátor jsi, to jo,“ chytl jsem ho za ruku a přitáhl na sebe. Hladil jsem ho po zádech a byl spokojený. „Ziro ať si nechá zajít chuť. Jestli se k našemu dítěti přiblíží, zahryznu ho,“ začal jsem vrčet a vycenil jsem upíří špičáky. „A stejně, Ziro chce tebe, to znamená, že po ženských nejspíš nejede. Ha, a co když to bude děvče? Tak má smůlu,“ přestal jsem vrčet a zasmál se.
Tomoko
„Aspoň nemám sklony k Narcismu… “ usmál jsem se a pohladil ho po tváři.
„No já si nemyslím, že Zira je na kluky, já jsem asi výjimka… Takže pokud by to byla holka…“ znovu jsem se zasmál a přitáhl si ho tak, abych ho mohl políbit.
„Tak ty bys ho zakousl?“
Maro
„A to si piš, že bych ho zakousl. Ne, já bych ho přímo rozhryzal na malé cucky. Ať o tom ani nepřemýšlí,“ zamračil jsem se a olízl si špičáky. „Myslím, že bych si je měl pořádně nabrousit a zítra se začnu učit všechno, co moje démonské tělo dokáže.“
Na chvilku jsem se zamyslel, když jsem si vzpomněl, jaká síla do mne proudila a jaké změny mým tělem proběhly. Jsem zvědav, kolik mi toho zůstalo. A ty křídla byly fajn. Jo, to se mi fakt líbilo. Mít křídla a zůstat v lidské podobě. V tu chvíli mi však něco došlo. Svalil jsem ze sebe Tomoka na postel a přichytil mu ruce nad hlavou.
„Hele, jak jsi to myslel, že aspoň ty nemáš sklony k narcismu?“
Tomoko
„Hahaha… Tak, jak to říkám… Copak, nelíbí se ti, když to řeknu?“ oči se mi zaleskly lumpárnou.
Copak bych mu mohl provést? Olízl jsem si rty a na hlavě se mi objevily uši… Můj ocas se už pohyboval u mého boku a pěkně ho šlehl po půlce. Tak moc, že se mu tam musel udělat červený šrám.
Ještě jednou se můj ocas přiblížil k jeho tělu a přejížděl mu pomalu po jeho boku až k podpaží, kde jsem ho polechtal. Vyplázl jsem na něj jazyk a znovu se zasmál. Potom jsem pokrčil svůj nos a zavrčel, jako výzvu ke hře…
Maro
Když mě švihl ocasem po zadku, jen jsem sevřel rty do úzké linky a trochu sebou cukl. Ale co to další? Ha ha…. Myslí si, že mě tím dostane? To hošánek ještě neví, že nejsem lechtivý. Jen jsem pootočil hlavu, a když se mi jeho ocas mihl kolem obličeje, chňapl jsem po něm zubama. Sevřel jsem jeho špičku a držel.
Zavrčel? To jako si chce hrát? Volnou ruku jsem sjel níž na jeho krk. Jemně jsem polaskal jeho kůži, prstem jsem objel jeho tepnu a pak pomalu po klíční kosti sjížděl níž. Jen letmo jsem zavadil o jeho bradavku, ale vzápětí jsem na něj zaútočil svými lechtacími technikami. Držel jsem jeho ocas v zubech, jednou rukou jsem svíral ty jeho nad hlavou a jen se potutelně usmíval.
Tomoko
Když mi sjel prsty po krku jen lehce jsem zavzdechal. Když mě pak začal lechtat, nemohl jsem se udržet. No dobře… On lechtivý nění, ale já jo. Začal jsem se hlasitě smát a mé tělo se třáslo smíchy. Vymanil jsem jednu ruku z jeho sevření, abych se mohl přiblížit k jeho krku a zakousl se mu do tepny. Z nějakého důvodu, to šlo lehce. Měl jsem ostřejší zuby, a když jsem nasál jeho krev, pocítil jsem potřebu sát ještě víc. Víc jsem se napil a oddálil od jeho krku. Mlsně jsem si olízl rty a s uličnickým výrazem pozoroval, jak je zahryzlý do mého ocasu.
„A ty nechceš??“ usmál jsem se a přejel si prsty po tepně na krku. Něco je jinak, ale cítím se skvěle.
Vyškubl jsem svůj ocas z jeho úst a pocítil ostrou bolest, jak mi ho mírně tesákem naškubl.
„Maru? Však víš, že je to erotogení zóna, ne?“ promnul jsem si ocásek a podíval se na něj štěněčím pohledem…
Maro
„Ano? Tak erotogenní zóna? A kde máš další? Že by tady?“ olízl jsem mu ucho. „Nebo tady?“ sjel jsem jazykem po bradě. „Nebo tady? Olízl jsem mu celý krk a zanechal na něm několik polibků. „A co tohle?“ naznačil jsem kousnutí do krku.
Tomoko
Olízl mi ucho a já cítil, jak mnou projíždí ta svazující síla, která mí rozechvívá celé tělo. Sakra jo… Tohle je jedna z těch zón… Potom sjel na bradu a já ucítil, jak se mé tělo napnulo a to, co bylo vyčerpané a v klidu se probudilo.
Když se dostal na krk a nezakousl se, dostal ode mě nesouhlasné zavrčení…
„Grrrr… Jasně že je… A kvůli komu asi…“ zavrčel jsem a můj ohryzek se rozechvěl.
Maro
On zavrčel? Nelíbilo se mu, že jsem si do něj nekousl? Sakra. Ale já tak chci. V tu chvíli jsem už měl špičáky zabodnuté pod jeho kůží a nasával jeho krev. Dychtivě. Ale po chvilce jsem si uvědomil, že chutná jinak. Zvláštně. Sladce. Víc než kdy jindy. Pustil jsem ho a opatrně olízl jeho ranky po mých zubech.
„Chutnáš moc dobře Tomoko, ale tahle krev už není jen má nebo tvá.“
Začal jsem ho líbat a hladit, osahával jsem každý kousek jeho těla. Zamířil jsem jednou rukou na jeho bradavky a druhou mezi jeho nohy, abych ho potěšil na obou místech současně.
Vyhoupl jsem se na něj a místo ruky se o něj začal třít svým rozkrokem. Nejdříve jemně, obě erekce o sebe. Pomáhal jsem jim rukou, aby se víc spřátelily. Ale pak jsem to už nevydržel a začal se o něj otírat svým pozadím.
Opatrně jsem se k němu sklonil. „Chci tě, Tomoi,“ zašeptal jsem mu do ucha a znovu ho celé olízl. Nasměroval jsem si jeho úd ke svému vstupu a opatrně dosedl.
Zapřel jsem se rukama o matraci vedle jeho těla, zprudka vydechl a pak se pomalu začal pohybovat v pravidelných rytmech. Dosedával jsem zcela na jeho klín, abych cítil tu rozkoš z toho, když mě celého vyplňoval svým mužstvím.
Tomoko
Wau… Ten je teda divoký… Stačí troška mé krve a už šílí, i když, je to pěkné. No… Víc než pěkné…
Asi bych umřel, kdybych se ho nemohl dotknout a to, co mi nabízí vždy, když ucítí můj zájem, je prostě to nejlepší, co znám. Je mi jedno, kde jsem. Nahoře, dole… V něm, nebo on ve mě… Tak i tak, je to nejkrásnější spojení, co znám. Prostě jsem nejblíž jedinému člověku, démonovi, upírovi, vlkovi, kterého chci a miluji.
Ten pohled na to, jak na mě dosedá a jeho tělo se leskne ještě zbytkem potu z té jízdy, co byla před chvílí, mě naprosto uchvacuje.
Tak krásná bílá barva, jeho dokonalé pokožky a hnědožluté oči, které naznačovaly, že se mu na hlavě objevily uši a ocas mě lechtá na nohách, jen dokazují, že si je vědom faktu, že v téhle podobě je zcela můj.
Chytil jsem ho za boky a prudčeji si ho přitáhl do klína. Projel mnou pocit, že ho celého vyplňuji a není místečko, kterého by se můj penis nedotýkal. To tření a naprostá blízkost našich těl, mě dováděly k vrcholu. Zase, opět… Kolikrát ještě dokážu tohle dělat? Pohnul jsem pánví proti němu a jeho nadzvedl, abych si ho mohl vzápětí znovu nasunout na svoje vzrušení. Jeho horkost, která mě svírala a vyvolávala hlasité vzdychání, mě lákala o to víc… Pohyboval jsem se pomalu, abych si tohle naprosto užil.
Tentokrát to bylo milování, žádná divokost. Jen jemný dotek našich těl… Intimní a náš…
Ucítil jsem, že mé tělo se již nedokáže bránit tomu, co mě ovládá a vyplnil jsem ho svým horkem. Uchopil jsem jeho penis a pár svíravými pohyby ho dovedl k vrcholu. Zasténal a mé oči ulpěly na té dokonalé tváři, která naprosto odrážela jeho dozvuk orgasmu.
„Miluji tě, Maru, vás miluji…“ řekl jsem s něžností v hlase.
Maro
Tomoko mi pomáhal svými protipohyby. Vždy když jsem povyjel, on mě vzápětí vyplnil. Nájezdy byly nejdříve pomalejší, postupně se zrychlující a to tření, které jsem v sobě cítil, doprovázené Tomokovými doteky mi přiváděly stavy takového vzrušení, že jsem se neubránil hlasitým vzdechům a sténání. Svým ocasem jsem mrskal za sebou a nebyl schopen se ani na chvilku uklidnit. Když jsem viděl, jak se Tomokova tvář křiví pod náporem probíhajícího orgasmu a jeho pohyby byly rychlejší, sám jsem se dostával do stejné fáze. Sklopil uši jsem, ocas se mi omotal kolem břicha, přes celé tělo mi probíhalo mrazení. Začal jsem se třást, když mi Tomoko začal zpracovávat mou chloubu. Šel jsem pod tím návalem vzrušení do předklonu. Jen jsem se opřel rukama o postel, svíral prostěradlo, až začalo praskat pod mými drápy. Svěsil jsem hlavu mezi ramena, až moje vlasy zakryly i Tomoka a s rychlým a hlasitým oddechováním se jen díval, jak se moje nadílka roztéká na jeho břiše. Jen bezděčně jsem udělal pár nekoordinovaných pohybů pánví, než jsem ustrnul v naprosté nehybnosti. Jen mé hlasité oddechování mě usvědčovalo, že jsem naživu.
Tomoko
Stáhl jsem ho k sobě na hruď a nechal ho na ní ležet, aby se mohl vydýchat a já ještě chvíli měl možnost toho skvělého spojení. Sám jsem měl co dělat, aby se mé srdce uklidnilo, ale s ním v náručí jsem se cítil kompletní…
Zavřel jsem oči a ucítil i přes víčka, jak mé tělo září a zvláštně nás něco svírá. Otevřel jsem oči a uviděl, jak nás kryjí jeho černá křídla.
„Maru? Tvá křídla…“ ukázal jsem na ně a pomalu po nich prsty přejel…
Maro
Tomoko mě přitáhl do svého objetí. Ležel jsem na něm a vůbec nic se mi nechtělo dělat. Dýchat, dívat, se, poslouchat, myslet. Prostě jsem jen tak ležel, užíval si tepla jeho těla, které jsem dnes vnímal víc, než kdy jindy. Mé dýchání a tepová frekvence se uklidňovaly a já se nechal kolébat Tomokovým pravidelným dýcháním, které mu nadzvedávalo hruď.
„Maru?“
„Hmmm…“ bylo jediné, co jsem byl schopen. Ani mluvit se mi nechtělo, jak jsem byl spokojený.
„Tvá křídla,“ ozval se tiše a já zaregistroval, jak zvedá ruku a v tom momentě jsem cítil ten zvláštní pocit, kdy se dotýkal jiné mé části těla, než bylo zvykem.
I přesto, v jakém jsem byl rozpoložení, jsem zvedl hlavu a natočil ji bokem.
Sakra. Kdy se to stalo?
Opravdu. Naše těla zahalovala má velká černá křídla. Neměl jsem dole čas si je pořádně prohlédnout, a když jsem se tady vzbudil, už jsem je neměl. Opatrně jsem se zvedl, a i když se to Tomokovi nelíbilo, propustil jsem jeho penis ze svého sevření. Postavil jsem se na své, ještě roztřesené nohy. Šel jsem pomalu k zrcadlu, kdy při každém kroku jsem cítil, jak mě opouští Tomokova nadílka a teče mi po stehnech. Zastavil jsem se a začal se prohlížet. Křídla byla obrovská. Zvedl jsem ruku a dotkl se jich. Nejdříve konečky prstů, pak celou dlaní jsem jedno křídlo pohladil. Hrot byl ostrý, křídlo však bylo jemné… kůže pokrytá jemňoulinkou kožešinkou, skoro sametové.
Když jsem se na sebe díval, měl jsem pocit, jako bych se díval na šachovnici. Bílá pokožka byla v kontrastu s černými dlouhými vlasy s jedním stříbrným pruhem, bílýma vlčíma ušima a na zádech velká černá křídla, která doplňovala bílý huňatý vlčí ocas.
„Co s tím?“ otočil jsem se na Tomoka.
Tomoko
Když mě vypustil z jeho sevření, cítil jsem se opuštěný, ale jeho procházka k zrcadlu byla moc hezká pro oko… Když se však natáčel, jak nějaká panenka a prohlížel si svá křídla v zrcadle, musel jsem se smát.
„Hahahahaha… Jsi opravdu narcis. Jsi krásný… Ale já opravdu nevím, co s tím. I když, je to moc hezký pohled,“ usmál jsem se a dál mlsně pozoroval jeho tělo, po kterém ještě stékaly zbytky mého sperma….
„Huh? A co bys s tím chtěl dělat?“ zeptal jsem se zvědavě.
Maro
„No, já to spíš myslel jak se toho zbavit, nebo naopak jak ty křídla vyvolat.“
Znovu jsem se otočil k Tomokovi a začal se před ním nakrucovat a dělat s křídly různé pohyby, jako při tanci. Podle jeho výrazu to nejspíš vůbec nevypadalo sexy, ale spíš směšně.
„Nechci pořád chodit s křídly. To bych si nemohl oblíct ani košili, chceš, abych se tu promenádoval polonahej?“ Postavil jsem se před něj a založil ruce v bok. Naklonil jsem hlavu a usmál se. „Tak co? Já se takhle klidně budu po chodbách procházet.“
Tomoko
„Jak jinak… Vydírat, to ti jde, že? Já ale opravdu nevím, co s tím… Copak mám křídla?“ řekl jsem pobaveným hlasem.
„No… Zkusím se zeptat Zira…“
Zvedl jsem se z postele a podíval se na to, že já jsem vlastně taky nahý… Pobaveně jsem došel ke dveřím a vzal za kliku, ty se otevřely a já v nich zůstal stát.
„A mám jít já takhle?“
Maro
„Ziro? Proč ne, mohl by něco vědět,“ řekl jsem, ale když to Tomoko dořekl a popošel ke dveřím, už jsem se tak nesmál. Otevřel dveře a já ho chtěl chytit za ruku a chtěl zastavit. Ale pak jsem si to rozmyslel.
„Dobře. Půjdeme spolu,“ vystrčil jsem ho na chodbu, vyšel za ním a zabouchl za sebou dveře. Stáli jsme tam oba dva nazí a já si s lehkým zavrčením jednou rukou ještě rozetřel Tomokovo sperma po stehnech. Po chodbě právě procházely dvě služky a s lehkým růměncem na tváři a tichým chichotáním si něco špitaly.
„Tak co, králi, jdeme?“ Zvedl jsem křídla do výšky, aby nic neskrývaly a ani nechránily Tomoka.
Tomoko
Fajn, já jsem tu králem, alespoň je vidět, že jsem ve všem upřímný…
„Jdeme!“ popošel jsem dál chodbou a šibalsky se usmíval, když se na nás podezřívavě zadíval Suri.
„Dneska na lehko králi, že? Nová móda?“ usmíval se, ale by celý červený.
„Ano, chceš se přidat? Míříme k Zirovi,“ říkal jsem zcela klidně.
„Vlastně, moc rád uvidím jeho reakci,“ řekl Suri pobaveně a následoval nás.
Jenže on byl oblečený a já měl dojem, že sleduje můj kroutící se zadek.
Vyšel jsem před palác a vypadalo to, že město ještě spí, takže nikdo nesledoval, jak jsme zamířili k Zirovi.
Maro
Takže pokračujem? Fajn. Jako upír jsem se často vyskytoval v roli succuba nebo incuba. Tohle mi problém nedělá. Klidně se budu procházet nahej. A třeba i před Zirem a Surim. Aspoň uvidí, koho si Tomoko vybral.
Šel jsem za Tomokem a prohlížel jsem si se zalíbením jeho tělo. Vedle sebe jsem uslyšel jen jemné mlasknutí. Otočil jsem hlavu. Suri se také díval a usmíval se.
Přiklonil jsem se k němu. „Je krásný co?“ řekl jsem mírně výhružným tónem a blýskl po něm pohledem, který jasně říkal: NESAHAT.
„Ehm, jo…“ poškrábal se Suri na hlavě a rychle se začal dívat jinam.
Došli jsme k Zirově sídlu. Zastavili jsme a já se zvědavě podíval na Tomoka. Tak co? Říkal jsem si v duchu. Natáhl jsem nosem vzduch. Myslím, že je tam ještě někdo. Někdo, kdo má výraznou vůni je nejspíš u Zira na návštěvě.
„Tak jdeme?“ zeptal jsem se Tomoka a ukázal na vrata. Suri jen stál a s úsměvem se díval, jak tohle všechno dopadne.
Tomoko
Vešli jsme k Zirovi do domu a zamířili k němu do velikého obýváku… Byl naprosto v šoku, když mě spatřil nahého a jen mlsně si olízl své tesáky. Došel ke mně a s milým úsměvem mi ukázal na křeslo. Sedl jsem si a hodil nohu přes nohu, abych alespoň trošku skryl své přirození.
„Dlouho jsme se neviděli chlapci. A hned tak pěkné překvapení, mohu si vás osahat?“ ozval se nepříjemný hlas mé sestřenice, která se právě objevila ve dveřích.
Jen jsem zavrčel, ale ztvrdl mi úsměv, když se přiblížila k Marovi a rukou přejela po jeho hrudi… Vrčel jsem a chtěl vstát, ale Zira se ke mě přiblížil a jedním tahem mi sundal nohu z nohy a přejel po mém stehnu…
„Tomuhle se nedá odolat Tomoku…“ řekl se vzrušením v hlase.
Maro
Vešli jsem do domu a Tomo se usadil v křesle. Zamračeně jsem se díval, jak se k němu Ziro přibližuje. Chtěl jsem k nim vykročit, když se přede mnou zastavila ta proradná Leiko. Její ruka na mém těle. Otřepal jsem se odporem. Naklonil jsem se až k jejímu uchu.
„Chceš se znovu vykoupat? Nebo něco horšího? Klidně tě zakousnu, nemám zábrany. Tyhle zuby,“ ukázal jsem ji nenápadně své upíří špičáky, „už zabily hodně lidí.“
Narovnal jsem se a znovu se podíval před sebe. Suri jen stál, opřený o dveře, s rukama zkříženýma na prsou a s pobavením to všechno sledoval.
Ziro nakloněný k Tomokovi a jeho ruka na Tomokově stehně. Sakra.
Nejspíš mu tu ruku uhryznu. Cítil jsem, jak mě polévá horko, na mém těle se začaly objevovat malé červené plamínky a má křídla se roztáhla do celé své šířky. Leiko ode mne odskočila. Zhluboka jsem se nadechl. Tohle neprohraji.
„Ziro,“ řekl jsem hlubokým hlasem, který naznačoval varování. „Potřebuji jít do knihovny, podívat se, do té knihy.“
Tomoko
Byl jsem jak zamrazený, když jsem ucítil tu temnou auru za mnou, jak mě skoro obaluje. Bylo mi jasné, že se Maru přeměnil. Ale Ziro mi položil ruku na břicho a něco řekl. Neslyšel jsem co, ale cítil, jak mé tělo ztuhlo a já se nedokázal pohnout, ani mluvit, a ani se bránit…
Byl jsem naštvaný a nešťastně se díval, jak mi drápy udělal tři větší rýhy na stehně. Ani se na Maru nepodíval a ovládán touhou pokračoval.
„Jen běž, já tě tu nedržím,“ řekl Zira a mávl rukou směrem ke knihovně.
Maro
Mé plamínky se měnily na plameny a tvořily kolem mého těla souvislý červený obal. Jen letmo jsem zahlédl, jak se Leiko ušklíbla, když viděla Zira s Tomokem, ale pak se nasměrovala ke svému dalšímu objektu, Surimu. Myslím, že tam holka taky pěkně pohoří.
Víc jsem si ji nevšímal, protože mé oči se zaměřily na Tomokovo stehno, na které se objevily tři krvácející rány. Zirova ruka na jeho břiše a jeho nepřítomný pohled zaměřený jen a jen na Tomoka.
„Myslím, že jsi mi nerozuměl, Ziro. Potřebuji jít do knihovny a to hned. A půjdu tam takhle. Máš nachystané vědra s vodou? Kolik si myslíš, že přežije knih? Nebo to všechno lehne popelem?“
Mám rád knihy, nikdy bych neudělal, ale potřeboval jsem Zira nějak probrat. Sakra.
Nevnímá mě. Narovnal jsem se v celé své výšce a již zcela změněný v to, co jsem byl dole, jsem k němu přešel, chytl ho pod krk a zvedl do výšky. V tuto chvíli se mi nedokázal bránit ani jako vlk.
„Jdeme do knihovny!“
Nesl jsem ho jako hadrovou panenku a po cestě jsem jen serval závěs a hodil ho na Tomoka.
„Jdeme spálit ty tvoje hnusné pařáty, Ziro!“
Tomoko
Chtěl jsem se hnout, ale stále to nešlo. Dokonce jsem cítil, jak mě zabolelo břicho v místě, kde se dotýkala jeho ruka. Sakra, co to udělal?
Maru začal běsnit a ve zcela proměněné podobě, se přiblížil k Zirovi. Zvedl ho jako nějakého strašáka z polí a odtáhl ho do knihovny.
Konečně se mé tělo pohnulo a já se zamotal do toho závěsu, jak do dlouhého pláště.
Došel jsem ke knihovně, u které se před chvílí zavřely dveře, a snažil jsem se dostat dovnitř, ale nešlo nic. Dveře byly jak zamčené a přenést se tam taky nešlo. Zabouchal jsem a hlasitě zařval…
„Maru… Maru… Maru… Prosím, nesmíš ho zabít, potřebujeme ho! Naše malé ho potřebuje! Maru!“
Maro
Stál jsem za zavřenými dveřmi knihovny. Nešel jsem dál, nechtěl jsem podpálit všechny ty knihy, co tam byly. Ale i to mi stačilo. Ziro oběma rukama držel mé zápěstí, které svíralo jeho krk. Chroptěl, snažil se vymanit z mého drtivého sevření, a ač se snažil, jak chtěl, nemohl se proměnit ani ve vlka.
„Dobře víš, co je Belial zač,“ vrčel jsem na něj a cenil své ostré zuby. „A já jsem jeho věrná kopie, nehraj si se mnou!“
Drtil jsem jeho ohryzek a svíral ho čím dál víc, když se ozvalo bouchání na dveře a volání Tomoka.
Jeho hlas.
Něco bylo špatně. To nebyla obava z toho, co udělám. To nebyl strach o Zira. Bylo to něco jiného.
„Cos mu udělal!“ zařval jsem a odhodil Zira. Letěl přes celou knihovnu a tam se sesunul pod hromadu knih, která se na něj sesypala. Rychle jsem otevřel dveře.
„Tomoko! Tomoi! Co se děje!“
Tomo byl celý bledý a tvářil se vyděšeně.
Tomoko
Dopadl jsem na kolena k zemi a ztěžka rozdýchával ten přísun slabosti, když se konečně otevřely dveře a já si oddechl v Maruově náruči…
„Co si mi udělat Ziro,“ řekl jsem tiše.
„Tobě nic,“ odhodil Zira knihy stranou a začal kašlat, jak si mnul svůj krk.
„To nic. Jen jsem tě trošku zamrazil v čase. Jen tvé tělo usnulo a to v tobě s tím. Už se probouzíte… Bude to dobré… Nechci ani jednomu z vás ublížit. Ale tobě ano, Maru,“ zavrčel na Mara a došel ke mě.
Položil ruku znovu na břicho a já ucítil, jak se mým tělem rozlévá horko a já svítím. Je v pořádku a já se natiskl na Marovu hruď.
„Prosím Ziro, nech nakouknout Maru do té knihy…“
Zira jen přikývl a odešel ode mě.
Maro
Objal jsem Tomoka a otočil se na Zira.
„Ještě jednou něco takového zkusíš, a už tě nic nezachrání!“ vztekle jsem na něho syčel. „I kdyby tu Tomo stál nahý a já tu nebyl, ty se ho v životě už nedotkneš, rozumíš?!“ mé plameny znovu vyšlehly.
Několikrát jsem se nadechl, abych se uklidnil a mé tělo se vrátilo do normálu. Na moment jsem ještě zašel zpátky, kde se zrovna Suri snažil všemožně vyhnout útokům Leiko, serval ještě jeden závěs a zabalil se do něho. Vrátil jsem se rychle za Tomokem. Nemůžu ho se Zirem nechat už ani na chvilku samotného. Vzal jsem Tomoka za ruku a šel i s ním i ke stojanu, kde ještě ležela kniha, z které jsem si četl, než nás unesl Belial. Dívali jsme se do ní, listovali stránku po stránce a já se nestačil divit.
„Ten zatracený parchant!“ vrčel jsem. „Tak on to celou dobu ví!“
Vztekle jsem vstal a táhl za sebou Tomoka zpět do obývacího pokoje. Tam jsem ho pustil, přiskočil jsem k Surimu. Odhodil jsem od něho Leiko.
„Uf, jsem rád, že jsi mě zachránil, před tou…“ usmíval se a svým typickým pohybem se znovu poškrábal na hlavě. Jenže úsměv mu v momentě zmrznul, když se na mě odíval. „Aha… tak ty to už víš?“ znovu se usmál.
„Celou dobu víš, jak je to náročné, jaký náročný trénink musím podstoupit, abych to všechno dokázal ovládat!“ vztekal jsem se a má křídla se znovu roztáhla do šířky a shodila ze mě závěs. „Ty jeden…“ vztekle jsem odfukoval. „Ty…! Ty víš, že jsi jediný, kdo mě to může naučit!“
Tomoko
Nechal jsem se odtáhnout za ruku Maru a četl s ním tu knihu. Seděl jsem před ním v jeho klíně a opíral se hlavou o jeho hruď. Bylo to příjemné a uklidňovalo mě to.
Jenže jen do chvíle, než jsme narazili na stránku, která dost jasně vysvětlovala, že Maru musí vycvičit jeden z nejlepších bojovníků, který zná vše o Belialově rodu, protože on sám prožil spoustu let v jeho společnosti dole v pekle.
Maru mě zvedl a vláčel za sebou zpět k Surimu. Křičel na něj a stál proti němu pěkně nahněvaný… Suri se prvně nechápavě na něj díval a potom se potutelně usmál.
„Tak mě o to popros. Ještě si mě o nic nepoprosil, nejsem snad taky vlk? Popros,“ říkal s klidným tónem.
Maro
„Tys to věděl celou dobu. Mlčel jsi a zřejmě ses dobře bavil,“ snažil jsem se uklidnit. „Klidně jsi už dávno mohl něco říct. Ale ty ne,“ zatl jsem ruce v pěst, abych neměl chuť mu jednu vrazit. Poodstoupil jsem od něho o krok. „Ohrozil jsi mě, ale co je hlavní, ohrozil jsi Tomoka, když jsi to věděl a nechal to tak a Belial ho unesl.“
Otočil jsem se k Tomokovi.
„Jdeme domů.“
Chytl jsem ho za ruku a vytáhl ven na dvůr. Vzal jsem ho do náruče, máchl křídly a vzlétl. Ani jsem nad tím nepřemýšlel, jestli to umím nebo ne. Jako by to byla moje přirozenost. Letěl jsem s Tomokem v náruči k zámku a ani jsem si to neužíval. Měl jsem hlavu plnou myšlenek. Přistáli jsme před hlavními dveřmi zámku. Postavil jsem Tomoka na zem a rázným krokem mířil rovnou do ložnice. Rozrazil jsem dveře a oblékl si aspoň kalhoty.
„Jdu pryč. Naučím se to sám, i kdyby mě to mělo zabít. Najdu si místo, kde se budu moct na sebe soustředit. Nebudu se Suriho prosit.“
Pak jsem si vzpomněl na tu starou ženu, když jsme byli na trhu. Cítil jsem z ní, že by mohla hodně vědět. Najdu si ji a zeptám se ji. Poprosím… Ale ne toho, kdo si o to vyloženě říká a kdo ohrozil Tomoka.
Tomoko
Byl strašně rozzlobený a nenechal to ani Suriho vysvětlit.
Co když mě důvod, proč tohle musel udělat?
Maro mě odnesl zpět do zámku. Jeho křídla nás unášely na proudu větru. Bylo to tak krásné…
Věděl jsem, že je naštvaný, ale já tohle nikdy nezažil a moc se mi to líbilo. Moci se dotknout nebes a byl tu takový klid a mír, jak v nějaké oáze. Budu ho muset znovu poprosit, ale až nebude tak šílet.
Přistáli jsme u zámku a já se pomalu loudal za ním. Pořád se ještě nezklidnil. Najednou se rozhodl, že zmizí.
Na jak dlouho? Kam? Kdy?
Ale než jsem se stačil vzpamatovat, odletěl oknem pryč.
Jak kdyby mi někdo zarazil střep do srdce a prudce jím otočit proti směru hodinových ručiček. Stál jsem a nešťastně se díval na otevřené okno. Alespoň rozloučit se mohl, ale asi mu za to ani nestojím. Svalil jsem se na zem a omdlel.
Když jsem se vzbudil, ležel jsem přikrytý v posteli a Suri mě držel za ruku. Podíval jsem se na něj a v jeho očích jsem viděl strach.
„Promiň mi to, Tomoko, ale já nemohl. Muselo to tak být, kvůli následníkovi trůnu, kterého jste zplodili… Přišel jsem pro tebe… Jen já jsem mohl a musel… Kdybych vás varoval, nebylo by teď to, co nosíš v břiše. Promiň mi to můj králi, ohrozil jsem tě…“ omlouval se a tiskl své čelo na mou ruku.
„Proč si mu řekl, ať tě poprosí?“
„To je snad jasné, je to strašný sobec, ani kolikrát nepozdraví… To je tak hrozné říct blbé prosím?“ řekl Suri.
„Pro něj ano, nikdy si nic nedá vysvětlit,“ řekl jsem a znovu se zachumlal do peřin. „Promiň, ale jsem unavený.“
„Dobrou noc, můj králi.“
Suri se zvedl a odešel z pokoje. Ještě jsem ho cítil, jak hlídal za dveřmi, aby mě nerušil.
Maro
Byl jsem rozlobený na Zira a Suri to jen přiživil. Chtěl jsem se domluvit, ale v momentě, kdy mi tak arogantně řekl, že mám poprosit, jako bych byl nějaký toulavý pes, jsem to v sobě spolkl. Nedělá mi problém o něco požádat, ale na za cenu ponížení.
Oblékl jsem se a otočil se k Tomokovi. Chtěl jsem mu ještě něco říct, chtěl jsem ho obejmout a políbit, chtěl jsem ho poprosit, jestli by nešel se mnou. Ale v tuhle chvíli jsem měl strach, abych mu snad ještě neublížil. Přeci jen je teď tak… No, nevím jak to říct. Vyslal jsem mu v duchu své: Miluji tě, a odletěl jsem pryč.
Stmívalo se a já se ve městě schovával, než se úplně vylidnilo. Jen tu starou čarodějnici jsem nikde neviděl.
„Hledáš mě, chlapče?“ ozval se najednou za mnou tichý hlas.
Otočil jsem se. Stála tam. Jen jsem přikývl.
„Teď ti nepomohu, Ale přijď pozítří ke mně do chatrče, tam na ten kopec,“ ukázala rukou před sebe někam do lesů. Podíval jsem se tím směrem, a když jsem se otočil zpět, už tam zase nebyla.
Povzdechl jsem si. No nic. Dva dny někde nějak strávím a pak půjdu za ní. Ona se mně vlastně ani neptala, co chci. Je fakt zvláštní.
Roztáhl jsem křídla a pomalu jsem doletěl na zámek. Usadil jsem se na střeše v místě, kde má kominík svou plošinu pro čištění komínů. Seděl jsem tam a přemýšlel.
Klidně tu budu sedět celé dva dny. Jsem zvyklý vyčkávat na kořist. Tohle mi nebude dělat problémy. Choulil jsem se u komína a myslel na Tomoka.
Co asi teď dělá. Je tak křehký. Snad je v pořádku…
Na nebi vyšel měsíc a já jen k němu tiše upíral svůj zrak.