Matteo
Dalších pár dní jsem se musel uklidňovat z toho, co tu noc proběhlo. Myslel jsem si, že Callea fakt nenávidím, ale od chvíle, kdy jsem ho uviděl s tím policajtem, jsem na to nemohl přestat myslet.
Pořád jsem slyšel jeho slova, i to jeho zařvání, než jsme s Jeromem vešli do baráku.
V tu chvíli jsem se nad tím jen ušklíbl a cele se věnoval jen Jeromovi.
Noc trvala už jen krátce, než se rozednělo, ale využili jsme toho času naplno, než Jerom tvrdě usnul.
A měl na to plné právo.
Pomohl mi najít toho bastarda... Byl ještě nedoléčený ze všech těch zranění... A k tomu...
Ještě teď málem křížím nohy, když si vzpomenu, jak mi dal, co proto.
Křičel jsem a sténal, že se to rozléhalo z baráku až na ulici. Ale mně bylo jedno, kdo to uslyší...
Nenechal jsem se od Jeroma odstrčit, když jsem mu pak při ošetřování jeho ran trpělivě mazal i jeho staré rány na zádech. Jeho kůže se v tom místě o hodně víc zacelila a srovnala. Jizvy byly stále vidět, ale už nebyl tak hrbolatý a jizvy nebyly tak velké.
Jerom byl ještě krásnější a dokonalejší...
Ale i přesto, že jsem byl s ním, snažil jsem se s ním být každou chvilku, často jsem myslel i na Cala.
V jednu chvíli mě i napadlo, že bych si je nejraději nechal oba dva...
Druhý den po té noci jsem znovu začal docházet do hospu k Montymu.
Přeci jen to byla moje práce, a i když se Ferdinando postupně dával do kupy, a mohl pomalu začít pracovat, i tak Monty chtěl, abych zůstal. Prý je vážně lepší, když jsme tři a lépe to zvládneme, když bývá někdy nápor...
„Ferdinando,“ naklonil jsem se a podíval se na jeho krásnou tvář, když jsem ho česal a splétal mu cop na jeho krásných zlatavých vlasech. „Měl bych ti vrátit ty knihy, co mi Monty půjčil. Jak to půjde, hned ti to přivezu, ano? Mám to u sebe doma, jen jsem si to chtěl ještě projít. Sice je situace vyřešena, ale jeden nikdy neví...“
„V pohodě, můžeš si je nechat, jak dlouho budeš chtít,“ odpověděl svým melodickým hlasem, u kterého jsem měl vždycky pocit, jako kdyby mě jím hladil, když promluvil. „Jen. Neměl bys už jít, ať tě ten tvůj lovec neshání? Je už dost hodin.“
„To je dobrý. Dneska pro mne přijede,“ podíval jsem se k příjezdové cestě, jestli už náhodou neuvidím jeho motorku.
Jerom
Ta noc byla asi nejvášnivější a nejbouřlivější že všech, co jsem s Metem prožil.
Byl tak sexy, tak chtivý.
Kdykoliv zavřu oči vidím ten jeho výraz ve tváři a slyším jeho toužebné sténání, křik a prosby.
Od té doby jsme samozřejmě šoustali ještě mnohokrát, ale té noci se prostě nic nevyrovnalo.
Všechno by bylo fajn, dokonce jsem se nechal od něho ošetřovat a nejspíš bych si i zvykl, ale něco se přece jen změnilo.
Bylo to nepatrné, Matteo si to nejspíš ani neuvědomoval, ale občas jsem ho přistihl, jak zírá do prázdna nebo je až moc zamyšlený.
A taky jednou ve spánku vyslovil jeho jméno.
Neřekl jsem mu to, ale od té doby jsem si na něj dával víc pozor a začal jsem pro něj jezdit i do jeho práce, a vozit ho tam.
Nebyla v tom ale žárlivost. To slovo jsem neznal. Byla to obezřetnost.
Zpětně jsem si vybavil, jak se to psisko na Mattea dívalo, tehdy, když se ukázal u něj před barákem.
A ten červíček pochybnosti se do mě víc a víc zakusoval.
Co když je to všechno jen jejich hra?
Co když mě Matteo celou dobu vodil za nos a jen mě využil, aby ukojil svou touhu po pomstě?
Schází se spolu tajně za mými zády a baví se na můj účet, zatímco spolu souloží?
No, to nejspíš ne. Poznal bych to. Spíš vycítil. Ale i tak...
To ostatní...
A aby toho nebylo málo, poslední dva dny jsem cítil, jako by mě nebo Mattea nebo nás oba někdo sledoval. Jejich přítomnost jsem pocítil i ve chvíli, kdy jsem vyrazil pro Mattea.
Schválně jsem to vzal oklikou a sledoval okolí.
A v jednom odrazu konečně pochopil.
Zasrané pijavice.
Ale od koho?
Z Matteova harému to nebylo, tak koho tady nasral, že by šel po někom takovém a riskoval hněv jeho otce?
O čtvrt hodiny později jsem konečně zaparkoval před tím statkem a doufal, že Matteo ještě neodešel, když jsem se tak zdržel.
U vchodu seděl jen Ferda a já si ho konečně mohl poprvé pořádně prohlédnout.
A že bylo na co se dívat.
Přistoupil jsem až těsně k němu a vzal jeho cop zlatavých vlasů.
Promnul jsem tu krásu mezi prsty a nasál vůni.
Cítil jsem slabě Matteovu vůni a to mě donutilo přivřít oči.
„Kde je můj krasavec," zeptal jsem se tiše, naklonil se víc k jeho obličeji a dýchl mu do tváře.
Dráždila mě jeho vůně smísená z Matteovou.
„Zdrželi mě, tak doufám, že neodešel," dodal jsem a zadíval se mu do očí.
Matteo
Byla to po dlouhé době pohoda. Seděli jsme s Ferdinandem a povídali si.
Žádné nervy, žádný stres, jen občas neposlušní pacienti.
Podíval jsem se znovu k příjezdové cestě, a když jsem zahlédl, že se mezi stromy zaleskl chrom milované motorky mého Jeroma, usmál jsem se a vstal.
„Už je tady, jdu si pro věci, ať nemusí dlouho čekat,“ s těmi slovy jsem vešel dovnitř pro své věci.
Sundal jsem ze sebe pracovní hadry a oblékl se do normálních věcí. Výhoda práce tady byla ta, že jsem pořád nesmrděl doktořinou a všemožnou desinfekcí, protože ta se tu používala málo, jen ve výjimkách. Jinak jsme všechno, pokud možno, řešili přírodními prostředky.
Když jsem vyšel už převlečený ven, málem jsem se přerazil o Ferdinanda, který se mírně nahýbal dozadu.
„Jerrrrrrryyyyyyyy“ zavrčel jsem tiše, za to však výhružně, když jsem viděl Jeroma, jak je moc blízko Ferdinandovi.
Popadl jsem ho za ruku, v které držel jeho cop, a ten se mu svezl po dlani a přistál Ferdinandovi na rameni. Stiskl jsem silně Jeromovo zápěstí a výhružně se mu podíval do očí, aby věděl, že tohle přede mnou dělat nebude…
Ne, že bych mu zakazoval mít sex s někým jiným, ale nechtěl jsem toho být svědkem. Ani třeba jen to blbé koketování…
„Jedeme domů, jsem docela utahaný,“ hodil jsem na sebe svou koženou bundu a rovnou se rozešel k motorce.
„Zítra hned ráno jsem tu jak na koni!“ zavolal jsem ještě na Ferdinanda a Montyho, který se už vracel od dlaků a byl docela orvaný.
Jerom
Vidět vílu je v dnešní době docela vzácnost, takže jsem se nechal trochu strhnout, a až Metovo zavrčení mě vrátilo zpátky do reality.
Když se rozešel k motorce, ještě jsem mrkl na Ferdu, a pak se vydal za ním.
„Jsi strašně sexy, když tak na mě vrčíš," kousnul jsem ho lehce do ucha, když jsem ho konečně dostihl a plácl po zadku.
„Víš, jaká je vzácnost vidět vílu? Nemohl jsem si pomoct, navíc, voněl tebou," otočil jsem Meta čelem k sobě a věnoval mu rychlý polibek.
Pak jsem ho pustil, naskočil na motorku, počkal až se usadí a vyrazil.
I když jsem Metovi o svém podezření, že nás, nebo některého z nás, někdo sleduje, neřekl a snažil se chovat přirozeně, nedalo mi to, abych nejel oklikou a několikrát se zastavil a zavětřil.
Byli cítit všude.
A rozhodně neměli přátelské úmysly.
„Večer musím pryč a nevím, kdy se vrátím, tak na mě nečekej," zabručel jsem, když jsme dorazili domů a já svlékl bundu s trikem a hodil je na křeslo v obýváku.
Přešel jsem k velkému zrcadlu a prohlížel si jizvy, které se díky mému drahouškovi výrazně zmenšily, a konečně to začalo vypadat jako záda a ne rozpáraný koberec.
Matteo
Je mi jedno, že je to víla. Pokud s ním chce něco mít, musel by nejdříve zabít Montyho, ale pak bych zabil já jeho.
Po cestě domů mi neušlo, že jedem oklikou. Když se Jerom zastavil a větřil, sledoval okolí, také jsem začal být pozornější.
Vypadalo to, jako by se kolem nás opravdu něco dělo.
Cítil jsem ve vzduchu krev a smrad, který se mi rozhodně nelíbil. Ale dobře se schovávali, protože jsem žádného z nich nezahlédl.
„Jdeš na lov?“ došel jsem k Jerymu, když se pak doma svlékl a nakrucoval se před zrcadlem.
Pohladil jsem ho po zádech, přejel jsem po nich dlaněmi, a pak ho políbil mezi lopatky, kde jsem jazyk táhl po páteři až nahoru na krk k vlasům
„Víš, že jsi zatraceně sexy?“ objal jsem ho rukama a víc se natiskl na jeho záda. „Vážně musíš pryč?“
Jerom
Zafuněl jsem, když se mi Met přitiskl na záda, přejel po nich dlaněmi, a pak mě poškádlil jazykem.
V takových chvílích mě vždycky napadlo, že mé pochybnosti vůči němu jsou neoprávněné a jen si něco namlouvám.
Zahleděl jsem se na jeho odraz v zrcadle a přivřel oči, když vyslovil tu větu.
„Myslím, že chvilka zdržení mě nezabije. A to ty jsi nádherný," zabručel jsem a jednu jeho ruku, kterou mě objímal kolem pasu, jsem mu zasunul pod své kalhoty a přitiskl na svou probouzející se chloubu.
„Vidíš, co děláš? Stačí jen tak málo a malý Jery by se nejraději hned schoval do tvého útulného domečku," ušklíbl jsem se na něj a druhou ho chytl zezadu za hlavu a prsty mu vjel do vlasů.
„Matteo, můj krásný a sexy Matteo..." zabručel jsem a raději zmlkl.
Nemohl jsem dodat, že kdybych ho potkal dřív, můj život by se nejspíš úplně změnil. Že bych teď nemusel řešit dilema, jestli on a ten prašivý pes spolu nejednají za mými zády.
Vydechl jsem, otočil se, přitiskl si Meta pevně k sobě a jazykem jsem se vecpal mezi jeho rty, abych si ho vychutnal.
Matteo
S táhlým výdechem jsem stiskl jeho krasavce.
Musel jsem se pousmát, když řekl malý Jery. Vůbec nebyl malý… A moc rád jsem si s ním hrál.
I teď, když mi dal tu možnost. Několikrát jsem ho v ruce protáhnul, ale víc jsem nestihl, protože se v mém objetí protočil čelem ke mně.
Usmál jsem se na něho. Bylo fajn slyšet, že jsem krásný a sexy. Každý to rád slyší.
Líbal jsem se s ním a postupně se začal o něj otírat, protože i mé kalhoty se začínaly plnit, a poklopec doslova řval po tom, aby ho někdo rozepl. Polibek jsem přerušil jen na okamžik, než jsem ze sebe stáhnul triko…
Chytl jsem Jeremyho ruce a přetáhl je dozadu a zasunul je do kalhot na můj zadek. Aniž bych přerušil polibek, sám jsem si rozepnul poklopec a kalhoty si stáhl níže, až se pak samy svezly k zemi a já před ním stál nahý.
„Chci to s tebou dělat… Tady… před zrcadlem,“ jemně jsem ho kousnul do brady.
Pomalu jsem se přesunul níž, hladil jsem ho po bocích, i jeho pevný zadek jsem stiskl a pohladil, a pak jsem postupoval dolů po stehnech, a svými ústy jsem mapoval cestičku dolů k pupíku, podbřišku…
Doklekl jsem na kolena, a ještě na moment zvedl k Jerymu hlavu. Zadíval jsem se na něj s přivřenýma očima a olízl si rty.
„Mám na tebe chuť…“ a s těmi slovy jsem jeho krasavce vytáhl z džínového vězení a hned ho uschoval ve svých ústech.
Jerom
Cítit Metovo vzrušení byla pro mě vždycky ta největší výhra.
Zvláště, když se mi pak sám nabízel a živil náš sex zajímavými nápady.
Jako teď.
Podíval jsem se do zrcadla, když si klekl k mým nohám a ihned pohltil můj úd.
Zvrátil jsem hlavu dozadu a táhle zasténal.
Prsty jsem mu vjel do vlasů, pevně je sevřel a na moment si Metovu hlavu natiskl silněji do klína.
Natočil jsem se k zrcadlu bokem a tlakem Meta donutil, aby mou chloubu vypustil ze své pusinky.
Jednou rukou jsem se chytl u kořene a žaludem přejížděl po Metovych rtech a tváři.
„Podívej," zachrčel jsem, zatímco jsem zanechával vlhké značky na jeho sexy tvářičce.
Otočil jsem hlavu směrem k zrcadlu a přivřenýma očima sledoval tohle dráždění.
Zastavil jsem se u Metových rtů a nechal ho, ať si chvilku pohraje s mým žaludem, než se se mu nacpal mezi rty a znovu mu silně přitiskl hlavu až k mému klínu.
Zavyl jsem, lehce se mi podlomila kolena, ale nedal jsem Metovi žádný odpočinek, protože jsem si začal sám určovat tempo jeho kouření.
Bylo tak vzrušující mít ho plně ve své moci.
Nejraději bych mu svázal ruce za zády a zavázal mu oči, ale proto, co jsem se chystal udělat, by se to nehodilo.
Ještě dvakrát jsem si Meta narazil na svůj klín a pak z něho zase vyjel.
Vytáhl jsem si ho nahoru volnou rukou stiskl jeho krasavce a jeho vzdech vzal do svých úst.
Pak jsem Meta natočil čelem k zrcadlu, jeho ruce položil zezadu na svůj krk a dlaněmi sjel po jeho hrudi, přes bradavky až ke klínu.
Okusoval jsem mu krk a ucho, zatímco jsem nehty trápil jeho žalud a občas stiskl u kořene, než jsem Meta chytil za stehna a zvedl si ho do klína.
Pořádně jsem mu roztáhl nohy a žaludem se otřel o jeho dírku.
„Jsi tak strašně sexy. Podívej, jak se malý Jery touží vnořit do tvé dírky. Jak touží potom, tě pořádně projet. Ale řekni, může? Dovolíš mu to? Chceš, aby se do tebe udělal?" šeptal jsem Metovi do ucha a můj horký dech zahříval jeho krk.
Žaludem jsem přitom pořád dorážel na jeho dírku a očima v zrcadle sledoval každý jeho pohyb, každé zachvění a výrazy v jeho tváři.
Matteo
Musel jsem na poprvé zatajit dech a zvládnout dávivý reflex, když mi ho Jerom vrazil až skoro do krku.
Ale nezavřel jsem oči ani na chvíli. Držel jsem se jeho boků, když mi svíral vlasy a určoval si vlastní tempo.
Jako by mi ani tady nechtěl přenechat ani na chvíli velení. I tady musel projevit svou dominanci, a to byl teprve začátek.
Cítil jsem, jak se začínám chvět touhou po něčem víc. Penis se mi naléval krví a dírka se stahovala vzrušením, jak moc jsem chtěl, aby ho do mě vnořil. I to pitomé otření mých ztvrdlých bradavek o jeho stehna, kdykoliv jsem se víc přiblížil, mi dělalo v žaludku doslova kotrmelce.
„Jerome…“ vydoloval jsem ze sebe jeho jméno, když mě otočil zády k sobě a donutil, abych se ho chytil kolem krku.
Musel jsem věřit jak své síle, tak i té jeho, když mě chytil pod koleny a zvedl mě nahoru.
Byl opravdu silný, a věděl jsem, že se nemusím bát. Ale i tak, trocha toho napětí, že je to taková poloha, kdy necítím pevnou půdu pod nohama ani pod zády, byla zvláštně vzrušující.
Sevřel jsem ještě víc jeho krk a zaskučel jsem, když trápil mou nadrženou dírku, která chtěla víc.
Díval jsem se a s každým jeho pohybem jsem tajil dech a čekal, že zasune, ale on se tomu zase vyhnul.
„Kurva! Jerome!“ vykřikl jsem, a ještě víc ho sevřel za krkem, až jsem se vytáhl o něco výš. „Vraž ho tam! Sakra! Ojeď mě, nebo… nebo… tě sejmu, do hajzlu!“
Jerom
Chraptivě jsem se zasmál, když jsem slyšel jeho slova.
„Miluju, když takhle mluvíš. Ale s tím zabíjením bych si to dobře rozmyslel. Jinak bys měl po hehe," jazykem jsem objel jeho ouško a trochu víc si ho nadzvedl, aby se ho můj penis vůbec nedotýkal.
Pár vteřin jsem tak setrval, než jsem ho prudce spustil dolů.
„Kurva!" zaklonil jsem hlavu, jak mi to Metovo sevření rukou dovolilo a vychrlil ke stropu proud nadávek, jak se mi zatmělo před očima a já měl co dělat abych to ustál.
Jeho sevření bylo omračující, stejně jako jeho výraz ve tváři a jeho křik i sténání.
Čekal jsem jen pár vteřin, než jsem se sám vzpamatoval a začal přirážet.
Bylo to tak vzrušující vidět, jak se můj penis noří do jeho dírky, jak se ten jeho hýbe v rytmu přírazu, jak se chvěje jeho tělo a víc se proti mě propíná.
Potřeboval jsem ale víc než jen tohle, proto, když jsem cítil, že nebude dlouho trvat a já naplním jeho zadeček, vyjel jsem z něj a pustil ho na zem.
„Klekni si!" zavrčel jsem a plácl ho po zadku, když se k ničemu neměl.
Zaklekl jsem za něj, chytl ho za lokty a znovu do něj prudce najel.
Tentokrát bez čekání jsem začal ihned přirážet, ruce mu pevně svíral za zády, tak aby nás oba pěkně viděl v zrcadle a přirážel, div jsem ho neprocpal tím zrcadlem skrz.
„Kurva, Matteo!" zařval jsem na něj, když mě v sobě sevřel ještě pevněji, pustil jsem mu ruce, jednou ho několikrát plesknul po zadku a tou druhou sevřel jeho penis, aby nezůstal pozadu, když jsem s řevem začal plnit jeho dírku a zalehl ho celou svou vahou.
Matteo
Zařval jsem si z celý plic, když mě Jerom na sebe doslova narval.
Myslel jsem, že mě rozerve a těžce jsem to rozdýchával.
Neměl jsem ani možnost se jakkoliv proti němu pohnout, nebo mu utéct. Musel jsem přijmout to, co mi v tuhle chvíli dával, a já to přijímal s hlasitými výkřiky doprovázeným klením.
Málem na mě šly mdloby při jeho přírazech. A když mě postavil, a poručil, abych si kleknul, poslechl jsme rád, protože mě nohy sotva nesly, jak se mi třáslo celé tělo.
Nestihl jsem mu ani nic říct, a on to do mě už znovu rval.
Jen jsem se nadechoval v rytmu jeho přírazů a užíval si ten pocit jeho nadvlády.
Měl jsem problém udržet hlavu nahoře, abych se na nás díval. Měl jsem tendenci ji spustit mezi ramena.
Ale…
Chtěl jsem to jinak…
Takhle si to neužívám tak, jak jsem původně chtěl…
„Chci vstát…“ zachrčel jsem do Jeromova řevu. „Chci to jinak…“
Ale nevím, jestli mě slyšel. Byl úplně mimo z toho, jak prožíval svůj orgasmus. Moc se mi tak líbil, i proto jsem byl rád za to zrcadlo. Ale…
Chtěl jsem to jinak.
„Chci vstát! Kurva!“ zařval jsem na něho z posledních sil, protože takhle jsem se tentokrát nechtěl udělat, ani když jsem k tomu neměl daleko…
Jerom
Užíval jsem si orgasmus, který mě úplně semlel a myslel jsem, že si to užívá i Met, ale vzápětí mi došla jeho slova, když na mě zakřičel.
Trochu nechápavě a prudce oddechujíc, jsem se zahleděl do zrcadla a na okamžik zahlédl výraz jeho tváře.
Vždycky se mu to takhle líbilo, tak proč ne teď?
Co je jinak?
Snad se...
Ta myšlenka mi prolétla mozkem jako žhavý šíp a zanechala za sebou spoušť.
Zařval jsem, vstal a se zaťatými pěstmi se na něj z vrchu díval.
Ale ať byla ta myšlenka sebe víc zničující, nemohl jsem ho tam jen tak nechat a odejít, i když jsem k tomu neměl daleko.
Znovu jsem se klekl, přetočil ho na záda a natiskl se mu na rty.
„Tak, jak to chceš? Řekni jak? Nebo s kým? Už tě to se mnou nebaví?" zašeptal jsem mu do rtů a přitiskl se mu na rty.
Skoro až zoufale jsem ho líbal, jak jsem nechtěl slyšet tu pravdu, kdyby řekl, že si našel někoho lepšího.
Najednou jsem zatoužil být jen s ním. Nechtěl jsem, aby mě opustil.
„Neopouštěj mě, Matteo, neopouštěj," šeptal jsem mu do rtů, zatímco jsem rukama bloudil po jeho těle, hladil jeho bradavky, masíroval jeho penis a líbal ho všude, kam jsem dosáhl.
Matteo
V první moment jsem se na Jeroma díval mírně zděšeně, a to se mi skoro vůbec nestává.
Nebojím se ničeho a nikoho. Postrádám pud sebezáchovy.
Ale tentokrát to bylo jiné…
A když na mě dolehl a začal šeptat ty své slova, došlo mi to.
Bojí se, že bych ho opustil, že se mi to s ním už nelíbí. Že bych chtěl někoho jiného…
Zvedl jsem ruce a pevně jsem ho objal. Začal jsem ho líbat a hladit, aby se uklidnil.
„Ser na zrcadlo… udělej mě takhle, jsem kousek od konce… prosím, Jerome…“ také já zašeptal a znovu přitiskl své rty na jeho.
Nadzvedl jsem se v bocích a otřel se o něj svým rozkrokem, aby cítil, jak málo mi chybí k orgasmu, na který jsem se doslova třásl, vytouženě ho očekával, i když přišlo tohle nepříjemné přerušení.
Bylo mi ho líto, že pochyboval. I když… Možná měl v něčem malinko pravdu…
„Chci jen tebe, Jery… jen tebe…“ šeptal jsem dál a hladil ho, abych ho uklidnil.
Jerom
Uniklo mi úlevné zastenání, když vyslovil ta slova, začal mě líbat, hladit a nabízet se mi.
A v ten moment jsem si uvědomil jednu zásadní věc.
Chtěl jsem, aby byl jen můj. Napořád.
Aby u mě zůstal.
Chtěl jsem být jen s ním.
Potřeboval jsem ho.
„Ach, Matteo... Zůstaň se mnou napořád... Miluji tě a nechci, abys mě opustil... Musíš se mnou zůstat... Potřebuju tě..." mumlal jsem do jeho kůže a ani si pořádně neuvědomoval význam svých slov.
Ani jsem netušil, jestli mě slyší, ale v tuhle chvíli mi to bylo jedno.
Znovu jsem se mu přitiskl na rty, zvedl si ho do náruče, a pak s ním vyšel do ložnice, kde jsem ho položil na postel.
Vetřel jsem se mezi jeho nohy a svůj stále tvrdý penis nasměroval k jeho dírce.
Tentokrát pomalu, skoro mučivě jsem do něj najel a sehnul se, abych mohl jazykem polaskal jeho stojící bradavky.
Přirážel jsem pomalými, ale hlubokými přírazy, rukou masíroval jeho penis a pokožku laskal jazykem a zuby.
Když jsem cítil, jak se stahuje, zvedl jsem hlavu a zadíval se mu do očí.
„Udělej se pro mě, Matteo," zašeptal jsem mu se rty přitisknutými na ty jeho, abych si mohl vzít jeho výkřik, až ho pohltí orgasmus.
Matteo
Jerom se pomalu uklidňoval, ale i přesto změnil své chování.
Jako by se v něm něco zlomilo…
Měl jsem z toho chvíli i špatný pocit, a hlavně jsem si v sobě přebíral, co mi to vlastně řekl.
Ale opravdu jen chvíli, než se mi Jery zase začal plně věnovat.
Když jsem dolehl na postel, chytl jsem ho kolem krku, když mě začal líbat.
Opravdu mi chybělo málo, abych se předtím udělal, a proto mi teď stačilo už jen trochu. Jeho doteky mě doslova pálily, jako by se mě dotýkal žhavým železem. Ale nebolelo to… Ještě víc mě to rozdráždilo a vrátilo ten úžasný pocit, který byl předtím přerušen.
Za pár okamžiků jsem se proti Jerymu propínal. Vycházel jsem mu vstříc, abych ho cítil v sobě co nejhlouběji.
Měl jsem pocit, jako bychom byli jedno tělo…
Hltavě jsem přijal jeho polibek, abych v něm ztlumil své sténání, když to na mě přišlo.
„Je-jen pro te-tebe, lásko…“ zasténal jsem, když jsem se na něho s přivřenýma očima díval a celé tělo se mi roztřáslo orgasmem.
Jerom
Stejně jako Met mě, i já jemu zasténal do úst, když ho smetla vlna orgasmu.
„To je ono... Tohle jsem chtěl vidět..." zasténal jsem, a i když jsem značně zvolnil, nepřestával jsem přirážet a jeho penis stále svíral v ruce.
Díval jsem se mu do tváře, líbal ho, dýchal mu na krk, kousal ho do brady, abych ještě víc zintenzivnil dozvuk jeho potěšení, snad, jako bych se chtěl omluvit za to přerušení před chvílí.
Ani když se uklidnil a já taky, jsem z něj nevyjel a nepustil ho.
Teprve až když mi mozek začal zase fungovat, a já se zcela vrátil na zem, uvědomil jsem si, co se vlastně stalo.
Zvedl jsem se na loktech, vyjel z Meta a ještě jednou ho políbil, než jsem vstal.
„Musím jít vyřídit práci. Nevím, kdy se vrátím, ale ráno tě do práce hodím," zabručel jsem, zatímco jsem na sebe natahoval nové hadry.
Když jsem byl oblečený a vyzbrojený, ještě jsem se zastavil u postele a podíval se na Meta.
Netušil jsem, jestli slyšel má slova a já se rozhodně ptát nehodlal, ale věděl jsem, že si musím co nejdříve utřídit priority.
I proto jsem chtěl vypadnout, co nejdřív. Dál od něj, abych to mohl pořádně promyslet.
Pohladil jsem ho po noze, zadíval se mu do těch jeho krásných očí, a pak se obrátil a vyšel z ložnice.
Matteo
Mám rád divoký sex, a tohle ukončení bylo jiné. Opravdu do toho Jerom vložil to, co říkal.
Cítil jsem to z něho a nepotřeboval jsem se k tomu do něj ani zahryznout a nasát jeho krev.
Jen jsem tak ležel a vnímal všechny jeho city, které mi předával i potom, co jsem skončil, a jen s postupně uklidňujícím se dechem jsem přijímal i další projevy jeho citů.
Sledoval jsem ho po celou dobu. I potom, co vstal a šel se obléct.
I potom, co vyšel oblečený a plně ozbrojený z ložnice, jsem stále zíral na ty dveře a říkal si, jaké mám štěstí, že mám tak úžasného chlapa.
Když mi zmizel z dohledu a já si uvědomil, jak stále civím na te dveře, obrátil jsem se na bok a zadíval se do okna.
S povzdechem jsem si musel přiznat, že nevím, jak na tohle reagovat.
Chtěl jsem říct, že ho miluji…
Ale co když to není pravda?
Ale představa, že bych od něj odešel, nebo že by mě on opustil, se mi pranic nelíbila.
Po delší chvíli jsem nakonec vstal z postele, jen trochu se opláchl, abych neměl ulepená stehna, ale tak, aby ze mě Jerom byl cítit. Chtěl jsem, aby všichni věděli, kdo je můj milenec…
Oblékl jsem se, a když jsem se ujistil, že je Jerom opravdu pryč, vyrazil jsem ven.
Chtěl jsem jít do našeho rodinného sídla zjistit si pár věcí. Ale po cestě, aniž bych si to nějak uvědomil, jsem vybočil z trasy.
Až teprve, když se přede mnou objevilo sídlo Callea, zarazil jsem se. Zůstal jsem stát na střeše nedalekého baráku a jen jsem Calovo sídlo pozoroval z povzdáli…
Proč jsem tu vlastně šel?
Co si od toho slibuji?
Už jsem chtěl odejít, a pokračovat ve své cestě k nám domů, když jsem zpozorněl.
Zahlédl jsem, jak se otevírají jeho hlavní dveře…
Se zatajeným dechem jsem zaměřil zrak a snažil se zavětřit, jestli je to on.
Ale nakonec vyšel ven pouze Fabio.
Proč by tu vlastně byl? Vždyť je u toho policajta a kluci ho nemají rádi.
Když Fabio zpozorněl, začal se rozhlížet kolem sebe a zavětřil, skrčil jsem se, aby mě nezahlédl.
Byl čas odejít…
Calleo
O tom dni, kdy jsem se střetl tváří v tvář s tím bastardem a s Matteem, jsem s Chaelem nemluvil.
Vlastně jsem si ani ve chvíli, kdy jsem Chaela donutil na mě čekat na silnici, neuvědomil, že to byl právě ten hajzl, co mému Chaelovi ublížil.
Tehdy jsem vnímal jen to, jak se k němu Matteo tiskne a nabízí se mu.
U jiných milenců mi to nevadilo, tak proč u něho ano?
Bylo to snad tím, s kým byl?
Chtěl jsem si namluvit, že ano, ale hluboko uvnitř jsem věděl, že to tak není.
A Chael vycítil, že je se mnou něco jinak, protože byl zamlklejší, chvilkama mi i připadalo, že se mi vyhýbá a jediné naše skutečně společné chvíle byly, když jsem ho odjížděl.
Ale i to bylo pro mě poslední dva dny utrpení.
Viděl jsem Mattea, slyšel jsem jeho sténání a křik, cítil jeho roztoužené tělo, a nemohl jsem tu představu vyhnat z hlavy.
A proto jsem se teď toulal nočním městem a přemýšlel nad Chaelovými slovy, než jsme se pohádali a já vypadl z jeho baráku, abych si pročistil hlavu.
„Miluješ ho," konstatoval s lehkým obviněním v hlase.
„Ne! Nic pro mě neznamená! Peleší se s tím zkurvysynem, a to je pro mě dostatečný důvod ho nenávidět!" vyštěkl jsem na něj.
„Tak proč na něho pořád myslíš!? Myslíš, že jsem si toho nevšiml?! Jak se chováš?!" zvedl na mě hlas Chael a za chvilku jsme po sobě řvali, jak jsem se snažil popřít jeho argumenty, kterými se strefoval do černého.
Bezmyšlenkovitě jsem přeskakoval ze střechy na střechu, a aniž bych si to uvědomil, najednou jsem se ocitl před Matteovým domem.
Mohl bych ho aspoň na chviličku zahlédnout?
Podívat se do jeho krásných očí?
Slyšet jeho hlas?
A proč mi na tom, kurva, tak záleží?!
Mám Chaela, a ten při mně vždycky stál, ať se dělo cokoliv.
Ještě jednou jsem přelétl pohledem ztemnělý dům, a pak se vydal rychle zpátky.
Chaela jsem našel sedět v kuchyni za stolem, a i když se snažil, stopy slz nedokázal skrýt.
„Promiň. Nechtěl jsem ti ublížit," přešel jsem k němu a sevřel ho v náruči.
„Já..."
Věděl jsem, že mě Chael miluje, ale i když jsem se snažil, nedokázal jsem ta dvě slova vyslovit.
„To nic. Nemusíš nic říkat," přerušil mě myšlenky Chael, když se otřel o mě rty.
Pak se kousek odtáhl, celý se svlékl a vyhoupl se na stůl.
„Nic neříkej..." zašeptal znovu a roztáhl nohy.
„Chaeli..." zasténal jsem, a pak už nebylo potřeba žádných slov, když jsem si ho bral na kuchyňském stole, jako tenkrát, když jsme se poprvé potkali.
Matteo
Nechtěl jsem si to připustit, ale byl jsem opravdu zklamaný, že jsem Callea neviděl ani na okamžik.
Od jisté chvíle ho nemůžu dostat z hlavy. Ne pořád, ale občas se k němu myšlenkami vracím. Možná někdy i víc, než bych si chtěl připustit.
Občas jsem se také přistihl, že k Jeromovi přičichuji ve snaze zacítit aspoň náznak pachu, který mají s Calem společný…
Ne! Musím se vzpamatovat. Odešel jsem, on mě vyměnil za Chaela, a já jsem s Jeromem…
Už to je jak zákopová válka, a mezi našimi zákopy, v palebné linii, jsou právě Chael a Jerom. Jak terče na střelnici.
A i když bych toho policajta nejraději trefil, tak do Jeroma střílet rozhodně nechci.
Na to ho mám až moc rád. Víc než rád…
Zatřepal jsem hlavou, abych se vzpamatoval, profackoval jsem se, a když Fabio zmizel zase v domě, konečně jsem se pohnul.
A zamířil jsem do místa určení.
Neprocházel jsem branou. Šel jsem rovnou přes plot, jak jsem to často dělával, abych se nezdržoval.
Na zahradě jsem zamířil rovnou do domu. Rozrazil jsem dveře a hned ve vstupní hale jsem začal řvát.
„Riccardo! Riccardo! Okamžitě sem přijď! Hned, než začnu likvidovat tvé sluhy!“
Jak mě sloužící, co byli poblíž slyšeli a viděli, okamžitě se začali vzdalovat z mého dosahu. Hlavně ti Riccardovi poskoci…
Jerom
Zakázka, kterou jsem dostal moc složitá nebyla.
Vlastně...
Vyřízeno bylo během hodiny.
Ale... Nějak jsem se ještě nechtěl vracet.
Myšlenkami jsem zabloudil k Matteovi.
Skutečně ho miluju? Nenamlouvám si něco jen proto, že je to první člověk, se kterým jsem vydržel dýl jak jeden den?
Nenamlouvám si to jen proto, že chci, aby to psisko vidělo, že je Matteovi se mnou líp?
A vůbec...
Dokážu takhle žít, když vím, že na něj Matteo myslí? Museli bysme se odstěhovat. Někam hodně daleko. Ale na to Matteo nepřistoupí. Jenže, abych žil s tím, že se jednoho dne Matteo sebere a odejde za ním...
Ta představa mě rozrušila natolik, že jsem se na chvilku musel zastavit a zavřít oči.
Jenže to byla moje osudová chyba.
Toho útoku jsem si všiml až ve chvíli, kdy se mi čepel nože skrz oblečení otřela o břicho a zanechala po sobě dlouhou a hlubokou rýhu.
Vztekle jsem zavrčel a k dalšímu útoku už tu pijavici nepustil.
Plynulým pohybem jsem vyndal zbraň a vypálil tomu kreténovi mozek z hlavy.
Zavětřil jsem a zjistil, že jsou v okolí ještě další, ale když viděli, jak jsem naložil s jejich kámošem, neodvážili se vystrčit nos.
„Jen pojďte! Ať vás můžu oddělat najednou," zařval jsem do ticha.
Pak jsem uslyšel slabý hvizd a najednou pach zmizel.
Zavrčel jsem a sáhl si na ránu, která hodně krvácela.
No, naštěstí mám doma sexy doktůrka, ušklíbl jsem se a vyrazil zpátky.
K mé nelibosti ovšem Matteo doma nebyl.
Šel snad za ním?
Ta myšlenka mě napřed nasrala, a pak...
Proč se o to vůbec starám? Ať si dělá, co chce!
Uraženě jsem přešel do ložnice, svlékl ze sebe triko i mikinu a v zakrvácených kalhotách se natáhl na záda do postele.
Ani nevím, jak dlouho jsem zíral do stropu, než mě všechno to, co se během dneška odehrálo, uspalo. a aniž bych to chtěl, zavřely se mi oči, a já se propadl do neklidného spánku.