Matteo
„Jo, nemusím to dělat,“ zamručel jsem spíš pro sebe. „Ale nemusíš vypadat jak netvor od Frankensteina.“
Bylo vidět, že je unavený. A nejen to... Kdo ví, co k tomu dopomohlo.
Ale nejspíš já.
Objal jsem ho, když na mě dolehl. Ten jed v jeho krvi, i když jsem ho ošetřil a dal mu léky, ho stejně oslabil. Opravdu se potřeboval vyspat, a to že na mě usnul, zřejmě dopomohly i ty léky, které jsem mu nasypal při večeři do pití. Jen jsem nepočítal s tím, že ho to umrtví. Mělo to jen zabránit rozšíření infekce.
Ale pořád zapomínám na to, že není čistokrevný vlkodlak. Je poloviční člověk, a jako takový nezvládá všechno tohle s přehledem tak jako my, čistokrevní.
Nehladil jsem ho po zádech, protože měl na ní gázu. Nebolelo by ho to, protože to jsou jen jizvy, ale bylo potřeba, aby ta mast působila, a jizvy se mohly ještě víc zatáhnout a zacelit, aby nebyly tak velké.
Držel jsem ho jen v objetí a jednou rukou jsem si hrál s jeho nádhernými vlasy, a poslouchal, jak pravidelně oddechuje.
Pokud mě jednou zabije, bude to aspoň někdo schopný, a navíc moc hezký chlap.
Nejspíš bych byl schopen se do něho i zamilovat i přesto, jak jsme spolu začali. To pro mne nebyl problém. I doma jsem kolikrát sotva lezl, když mi otec dal, co proto, nebo jsme se servali s bráchou, a přesto je mám pořád rád, i když je pravidelně posílám do horoucích pekel.
A navíc u Jeroma... Byla to jeho práce a stejně ji nedokončil. A to už něco znamená...
Když jsem měl jistotu, že tvrdě usnul, opatrně jsem ho přesunul na postel, zakryl ho, a vstal jsem.
Pouklízel jsem použité obvazy a gázu, donesl jsem mu k posteli pití, a pak už nebránilo nic tomu, abych zamířil dolů do suterénu.
Tušil jsem, že měňavec bude nejspíš vzhůru, bude se pokoušet dostat ven nebo bude i zuřit, ale měl smůlu. Ta místnost byla dobře izolovaná a žádný zvuk či pach se nedostal přes její stěny.
Když jsem sešel dolů, zuřivě mlátil do skla a právě rozsvícené ostré světlo ho donutilo mhouřit oči.
Když mě uviděl, nejdříve párkrát praštil do stěny, ale když viděl, že to se mnou ani nehlo, začal se měnit.
„To už tady bylo,“ pronesl jsem suše, a díval se na něho, jak se mění v Andrease.
I tak se mi stáhl žaludek pocitem viny...
Ne, nesmím se tím nechat rozhodit. Popošel jsem k ovládacímu panelu vedle skla a stiskl jedno z tlačítek.
Měňavec se zastavil a začal se rozhlížet kolem sebe. Dobře slyšel to syčení, když dovnitř šel plyn.
Nezabije ho, ale rozhodně omezí jeho schopnosti.
A taky že jo...
Krásná tvář Andrease se začala protahovat, šklebit, měnil barvy, zkoušel na sebe vzít i jinou podobu... Nakonec zůstal klečet na zemi ve své pravé podobě, o jednu ruku se opíral a druhou se držel za krk.
„Tak jdeme na to,“ povzdechl jsem si.
Vpustil jsem do jeho vězení vzduch, aby vyhnal ten humus, kterého on se nadýchal a jen tak brzy se ho nezbaví. Teprve, když jsem měl jistotu, že je čisto, jsem otevřel sklo.
Skočil jsem dovnitř, popadl ho za vlasy a vytáhl ho ven.
„Takže je na čase, abys mluvil. Miláček by vás sice vyčmuchal, ale já nechci, aby se namáhal. Takže... Kdepak máme to vaše hnízdo? A doufej, že je Ferdinando naživu, jinak se neznám!“ zavrčel jsem vztekle a jedním rozmachem jsem s ním praštil o protější stěnu, kde se svezl k zemi s tichým kňouráním.
Jerom
I když jsem vytuhl na necelou hodinu, jakmile jsem se probral, cítil jsem se mnohem lépe než po prvním probuzení.
Sice jsem trochu nelibě nesl, že jsem už v posteli sám, ale musel jsem připustit, že drahouškovo léčení má něco do sebe.
Slezl jsem z postele v koupelně se opláchl, natáhl si spodky a nátělník a sešel do kuchyně.
Ale Met nebyl ani tam.
Jeho vůni jsem cítil jen velmi slabě a šlo to směrem ze suterénu.
Se spokojeným mlasknutím jsem zjistil, že svůj tajný vchod nechal otevřený, takže mi jen stačilo sejít schody a projít chodbou.
Už na schodech jsem slyšel rány a křik.
Můj miláček se s tím nepáral.
Opřel jsem se o zeď a chvilku sledoval, jak s ním vytírá podlahu a vypadá u toho strašně sexy.
Nevím, o čem si stihli za tu dobu krásně popovídat, a já už chtěl odejít s tím, že si to Met vyřeší sám, když mě ten hnusák zavětřil.
„Si stejná špína jako všichni ostatní, když se pelešíš s tím bastardem," zachrčel a plivl krvavý hlen před Metovi nohy.
„Dávej si pozor na držku," zavrčel jsem na něj a popošel dopředu.
„Jsi odpornější než všichni ostatní. Ten tvůj povedený bratříček tě měl zabít, když měl možnost. O ano, moc dobře znám tu historku, jak tě zmydlil, když ses na něho vrhl potom, co zabil vašeho otce," zachechtal se démon.
Snažil se nejspíš ještě něco říct, ale já začal vidět rudě.
Zařval jsem vzteky a vrhl se vpřed.
Tentokrát byla má proměna díky zranění pomalejší, ale i bez toho jsem si dokázal poradit.
Zuřil jsem.
Vzpomínka na to, jak vznikly mé jizvy, bylo zapovězené téma.
Chytl jsem démona pod krkem a mrštil s ním proti zdi.
Znovu jsem k němu skočil a začal trhat.
Mlátil jsem s ním o všechno, co bylo v dosahu, slyšel řev, tříštění skla, praskání kostí, skučení.
Mé nehty se zarývaly do poddajného masa, a nevšímal si ani jeho drápů, které mě občas škrábly, ani jeho krve, která na mě stříkala.
Matteo
Ten hajzl zas mlel něco o tom, že jim to tu nepatří.
Jeho přesvědčení, které sdílí zřejmě spousta jeho souputníků, nebyl zas tak od věci…
„Jo, kdyby to bylo za jiných okolností, klidně bych vás nechal to tu vyčistit. Beztak je to tu plné špíny, chudoby, kriminality, drogové kartely to tu mají za své… Zabíjí se navzájem, možná nám tím ušetří práci… My bychom se s tím vypořádali lépe! Ale! Pořád jsou to lidé, a svoje starosti si řeší po svém, a ty jim do toho nesmíš zasahovat! Zabil jsi mi přítele jen pro tohle! Přítele, který chtěl pomáhat lidem, který chtěl být lékař, a jediná naděje rodiny na to, aby je dostal z chudoby!“
Postupně jsem zvyšoval hlas, až jsem na něj skoro řval, jak mě to znovu nasralo.
Vymetl jsem s ním celou podlahu, měl co dělat, aby se stačil třeba jen nadechnout, ale byl jsem nelítostný.
Neměl mě nasrat...
Za těch několik dalších minut jsem z něj dostal i to, kde je to jejich hnízdo, a že Ferdinando je živý. Že si ho hlídají pro jeho znalosti černé magie, a pod pohrůžkou smrti a mučení ho nutí ke spolupráci…
„Zabiju tě!“ zařval jsem na něho, ale v tu chvíli se on zaměřil na něco jiného.
To, co potom nastalo, bylo tak rychlé a nečekané, že jsem v šoku jen stál a zíral na to, jak Jerom řádí.
Ale i přesto jsem pozorně poslouchal a pomalu si začal dávat jednotlivé kousky skládačky dohromady.
Tak přeci jen v tom měl Calleo prsty...
Ale proč to udělal? Proč je pokaždé v amoku, když se před ním zmíní jeho rodina, stejně jako teď Jerom?
Měňavec po chvíli už sotva dýchal. Jeho ruka byla nepřirozeně zkroucená, a nemluvím o tom, jak vypadal celkově.
„Jerome přestaň!“ zařval jsem na něho, když jsem viděl nové zranění od těch jedovatých drápů.
„Jerome!“ křiknul jsem na něho znovu, ale on mě nevnímal.
Byl úplně mimo a hrozilo, že mi to tu úplně rozmlátí, a ještě si víc ublíží…
V jeho nasranosti mu jednu vypálit nemá cenu. Jen by ho to rozzuřilo ještě víc, a kdo ví, jak by to dopadlo.
Využil jsem tedy ten krátký okamžik, kdy mi měňavec dopadl k nohám. Popadl jsem ho, mrsknul s ním do kotce a rychle ho zavřel za sklo. Byl sotva na živu, ale neměl jsem teď na něj čas.
„Jerome!“ zavolal jsem znovu na toho zuřivce, který se na mě vztekle otočil, když jsem mu vzal jeho hračku.
Napjal jsem všechny své síly, ale zůstal jsem v lidské podobě. Zapřel jsem se nohama do země, abych získal potřebnou stabilitu. A v momentě, kdy proti mně Jerom vyskočil, jsem rozpřáhl ruce.
Udělal jsem setrvačností krok dozadu, když se na mě vší silou vrhnul. Ale neustoupil jsem. Jen jsem ho silně sevřel v objetí a držel…
„Uklidni se, Jerome…“ mluvil jsem na něj tiše, abych si získal jeho pozornost.
Řev nic nezmůže, ale tichý hlas donutí vždycky toho druhého zpozornět a začít naslouchat.
Jo, mám to vyzkoušené...
„Uklidni se, zlato, nebo si ublížíš... Nechceš si ublížit, že? Nechceš ublížit ani mně, že ne?“ opatrně jsem povolil stisk.
Jednou rukou jsem ho hladil po zádech, druhou jsem mu prohraboval vlasy, a přitom se o něj otíral svou tváří, aby cítil moji přítomnost.
Nic víc jsem teď pro něj nemohl udělat, pokud bych ho neměl zabít...
Jerom
Nevnímal jsem nic kolem sebe, jen ten hnus, co se mi válel u nohou.
Chtěl jsem ho roztrhat na kusy.
Chtěl jsem mu vyrvat vnitřnosti a narvat mu je do té jeho hnusné tlamy.
Ani nevím, co mě nasralo víc.
Jestli to, že o tom začal mluvit nebo to, že o tom věděla taková podřadná špína, jako je on, a ještě mi předhazoval to, že já nejsem čistokrevný.
Jenže pak jsem najednou neměl co trhat.
Zavrčel jsem, když Matteo ten kus masa sebral ze země a hodil zpátky do klece.
Otočil jsem se k němu čelem a vystartoval.
Klidně se porvu i s ním.
Bylo mi v tuhle chvíli úplně jedno komu dám do držky, hlavně, že ten vztek ze sebe nějak dostanu.
Jenže...
Čekal jsem ránu, protiútok, řev, cokoliv.
Ale když jsem na Mattea zaútočil jen rozevřel náruč, a pak mě objal.
Na okamžik jsem ztuhl, a vzápětí už cítil jeho prsty ve vlasech, jeho tvář na té své, a poslouchal jeho hlas.
Nahlas jsem zasténal, proměnil se zpátky a pevně ho objal.
Vlastně jsem na něj skoro padl, zatínal nehty do jeho kůže a prudce oddechoval.
„Nechci ti ublížit. Pojď odsud. Nechci tu špínu teď vidět," zachrčel jsem mu do ucha a zvedl si ho do náruče.
„Potřebuju, abys uklidnil tu bouři ve mě," otřel jsem se o jeho rty a vyšel s ním ven.
Zastavil jsem se jen u vchodu do tajné skrýše, aby ji mohl zavřít, a pak s ním vyšel do ložnice, kde jsem ho položil na postel a zalehl svým tělem.
Dlaněmi jsem mu vjel pod triko a vyhrnul mu ho pod bradu.
Holou chladnou kůži jsem zasypal svými horkými polibky, a zasténal pokaždé, když se jeho tělo mírně zachvělo.
Zastavil jsem se na jeho břiše a špičkou jazyka obkroužil jeho pupík a vrátil se nahoru.
Zadíval jsem se mu do očí a krásné tváře, a z čela shrnul pár pramenů jeho jemných vlasů.
„Chci si vybrat to lízátko, pane doktore," pousmál jsem se na něj a přitiskl se na jeho rty.
Potřeboval jsem přijít na jiné myšlenky, než se pustím do další práce, a tohle byl nejlepší způsob jaký jsem znal.
Bylo mi jedno jestli ho jen vykouřím, nebo mu projedu dírku. Důležité bylo, že jsem cítil jeho doteky a jeho blízkost, která mě uklidňovala jako nic jiného na světě.
Matteo
Měl jsem co dělat, abych ho v jeho polo-vlkodlačí podobě udržel. Měl jsem pocit, že mě snad i zabije, ale nakonec se zastavil.
A když se změnil zpátky v člověka, bylo na půl vyhráno.
I přesto jsem cítil, jak se třese nervozitou, a měl jsem pocit, že to potřebuje dostat ze sebe nějak ven.
A potvrdil mi to i svými slovy.
„Jsem pro uklidnění bouře jako dělaný,“ usmál jsem se na něj a pohladil ho po tváři.
Nechal jsem ho, ať dělá, co chce. Věřil jsem, že už mi neublíží. Snažil se mě neustále dotýkat, jako by potřeboval ten fyzický kontakt.
Hladil jsem ho ve vlasech, zatímco mi věnoval své polibky a doteky. Byl neuvěřitelně jemný na to, jak zuřivý byl ještě před chvílí.
Zasunul jsem jednu ruku mezi nás a pohladil jsem ho po jeho penise. Třel jsem mu ho a oplácel mu i polibek, který byl tak neskutečný, až i mně začalo to příjemné chvění probíhat tělem.
Pustil jsem jeho penis, nadzvedl se a rychle si potáhl kalhoty dolů, aby se dostal tam, kam tak moc chtěl. Triko jsem přetáhl úplně přes hlavu a odhodil ho bokem.
„Vezmi si to lízátko,“ zašeptal jsem do jeho rtů.
Jerom
I když jsem se snažil být jemný, nakonec mě to pohltilo.
Stačilo jen to, když mi pohladil penis a pak se svlékl.
Po jeho slovech jsem jen zasténal a vrhl se na jeho tělo.
Líbal jsem, kousal a jazykem laskal jeho odhalenou pokožku, stejně jako jeho krasavce, kterého jsem vzal do svých úst.
Jeho sténání, prohýbání se pod mými prsty, které jsem přidal a strčil je do jeho těsné dírky, aby si to pořádně užil, mě vzrušilo natolik, že jsem měl, co dělat, abych to udýchal. Ale tohle bylo hlavně pro něj. A když mi jeho lahodná chuť naplnila ústa, považoval jsem to za dostatečné vítezství.
Když jsem ho důkladně očistil, natáhl mu kalhoty, prolíbal se až k jeho ústům a zalehl ho svým tělem, věnoval jsem mu polibek, snad jako poděkování za tohle všechno.
Pak jsem se obrátil na záda, jeho si vytáhl na sebe a nehty jsem jemně přejížděl od jeho ramen k pasu.
„Řekl ti, kde najdeme toho Ferdu? A co s tou špínou chceš dělat?" zeptal jsem se po chvilce a zadíval se na něj.
„A to mi taky připomíná... Co ten, Jery, sakra!?" mírně jsem se zamračil a plesknul ho po zadku.
Samozřejmě, že jsem se nasraně tvářil jen na oko, i když kohokoliv jiného už bych dávno nejspíš zabil, kdyby mě takhle oslovil.
Matteo
Musel jsem uznat, že i mně to bylo potřeba.
I já byl z toho šmejda, co zůstal dole, a z těch jeho informací, dost nervózní.
A tak, když Jerom začal okupovat mé tělo, nechal jsem ho.
Zavřel jsem oči a vnímal jsem každý jeho dotek a polibek, který mě rozechvíval a vzrušoval čím dál víc. Překvapil mě, když si mě normálně nevzal, ale o to víc jsem to všechno prožíval, protože tohle bylo jen pro mne...
A pro něj, i když nešel na plno.
Ale zřejmě mu to stačilo.
Málem jsem v sobě zadusil výkřik, když jsem se prohýbal proti jeho prstům a ústům. Ale vzápětí se roznesl po celé ložnici, když jsem se napjal, a mé sperma začalo plnit Jeromova ústa. Můj třes snad rozvibroval celou postel... Slastně jsem sténal, zatínal prsty do prostěradla. Propínal jsem celé své tělo.
Poslední zasténání jsem věnoval Jeromovým rtům, když se posunul nahoru a políbil mě. Pátral jsem jazykem po zbytcích mé chuti, a opravdu jsem si ten polibek vychutnával. Ještě jsem se o něj několikrát otřel, i když mě přetáhl na sebe...
Jeho teplo tělo mě hřálo a já bych snad byl schopný takhle i usnout. Užíval jsem si jeho hlazení a snažil se mu to oplácet, i když bych nejraději jen tak ležel a ani se nehnul, jak dobře mi bylo.
„Ferdinanda najdeme v bariossu Carapita, ale neřekl, kde přesně. Jo,“ zvedl jsem hlavu a zadíval se Jeromovi do očí. „Co ten Jery? Jednoduše. Met... Ferda... Jery... Stačí ti to pro vysvětlení? A když mě nasereš, tak ti můžu rychleji vynadat.“
Jerom
„Když myslíš," zabručel jsem a znovu ho plácl přes zadek.
Chvilku jsem se na Meta jen díval, a uvažoval nad tím, kdy jsem to nechal dojít tak daleko.
Přerůstalo mi to těžce přes hlavu, a já netušil jestli budu schopný ještě couvnout.
Nikdy jsem nevěřil jak něco takového dokáže člověka změnit.
Cítit jeho tělo na mém bylo tak příjemné, stejně jako jeho doteky, a já začal zjišťovat, že můj větší problém, který se před chvílí uklidnil zase o sobě začíná dávat vědět.
Převrátil jsem proto svého drahouška na záda a věnoval mu další hluboký polibek.
„Měli bysme jít pro toho tvého kámoše a nečekat až na noc. Ale napřed si musím vyřešit svůj problém," zašeptal jsem mu do rtů, a otřel se o jeho břicho svou erekcí.
Naposledy jsem ho políbil, pak z něj slezl a sedl si na okraj postele, jak mi došlo, že mi neodpověděl ještě ne jednu otázku.
„Mimochodem, co chceš s tou špínou dělat? Nerad bych ho tu viděl dýl než je třeba," zadíval jsem se na něj přes rameno, jednou rukou si sjel do spoďárů a přivřel oči nad tím příjemným pocitem, který projel mým tělem.
Matteo
Vážně měl erekci. Cítil jsem ji už předtím, ale teď narostl ještě víc, a zřejmě by nebyl schopen odejít, dokud by to nevyřešil.
Převrátil jsem se a dolezl k němu po kolenou. Svlékl jsem mu tílko a začal polibky zasypávat jeho hruď. Postupoval jsem dolů, tak jako on předtím a náležitě jsem si to užíval. Skončil jsem u jeho rozkroku, a lehce jsem zkousnul jeho penis přes látku spoďárů. Trochu jsem ho potrápil, než jsem zvedl hlavu...
„Vezmeme ho s sebou jako dáreček pro jeho kámoše, aby viděli, co se s nimi stane, když budou dělat problémy,“ odpověděl jsem mu konečně na jeho otázku.
Znovu jsem se sklonil k jeho klínu. Potáhl jsem mu za gumu, až se jeho krasavec objevil a ukázal, jak moc si žádá pozornost. Párkrát jsem si ho zasunul do úst, pohrál jsem si s jeho pytlíkem, a když jsem cítil, že nebude dlouho trvat a dojde ke svému konci, pustil jsem ho.
Protáhl jsem ho ještě párkrát v ruce, přitom se natáhl pro polibek, abych cítil ten jeho sametový jazyk...
„Vezmi si mě a bude po problému...“ zašeptal jsem do jeho rtů.
Byl jsem roztažený od jeho prstů, a ještě i docela chtivý ho přijmout. Otočil jsem se k němu zády. Zůstal jsem na posteli na všech čtyřech, jen jsem na něj vystrčil svůj zadek...
„Je to jen tvoje...“
Jerom
Zabručel jsem, když ke mě Met dolezl a dotkl se mého velkého problému.
Už tak jsem byl na hraně, a cítit jeho prsty, jazyk a teplo úst, když mě pohltil bylo něco neskutečného.
Myslel jsem, že mě udělá stejně jako já jeho, a proto jsem trochu nelibě nesl, když mě skoro před koncem nechal a natáhl se pro polibek, který jsem mu ale s chutí vrátil.
Chtěl jsem mu zahrábnout prsty do vlasů a vrátit ho zpátky dolů, jenže on mě místo toho pustil úplně, a pak na mě vyšpulil ten svůj dokonalý zadeček.
Hlasitě jsem zasténal, stáhnul si spodky úplně a zaklekl za něj.
Prsty jsem od sebe roztáhl jeho půlky a sklonil se, abych ho ještě víc rozdráždil, jako on mě a vjel jsem svým jazykem do jeho dírky.
Dlouho jsem se tam ale nezdržel.
Po chvilce jsem vyjel, jazykem okopíroval jeho páteř a zakousl se mu do krku.
Prsty jsem mu vjel do vlasů a jeho hlavu a hruď natlačil do peřin.
Když tímhle pohybem ještě víc na mě vystrčil svou prdelku, nezaváhal jsem a okamžitě do něj najel.
Vychrlil jsem proud nadávek, na nic nečekal a hned začal přirážet.
Hlavu jsem mu pořád tlačil dolů, zatímco druhou rukou jsem ho objal pod břichem, abych do něj mohl naplno najíždět a zároveň cítil, jak se o mě otírá jeho znovu tvrdý penis.
Stačilo jen pár přírazu k tomu, abych jeho dírku naplnil svou nadílkou, a když jsem se trochu vzpamatoval, chopil jsem se i jeho problému a začal ho protahovat ve stejném tempu v jakém jsem stále do něj přirážel.
Matteo
Zaslechl jsem jeho nesouhlasné zamručení.
Už jsem se otáčel, abych se k němu vrátil, když mě jeho ruce zastavily.
Byl jsem připravený ho jen přijmout, nic víc, ale to, co potom udělal, mě stejně znovu vzrušilo, a já se ještě víc proti jeho jazyku prohnul.
„Jero... Jerome!“ vykřikl jsem, když mě donutil lehnout na postel a vystrčit proti němu zadek ještě víc.
Byl jsem uvězněný v jeho silných rukách, a to, jak jsem se mu doslova nabízel ještě víc, mě úplně odrovnalo.
I když jsem ten vpád čekal, přesto jsem nedokázal zadržet další výkřik…
Proklínal jsem ho, a přitom jsem ho tam strašně moc chtěl ještě víc. Užíval jsem si nárazy do mého těla, že jsem během chvilky cítil, jak se to na mě zase všechno hrne.
Nechal jsem se tím strhnout a jen jsem sténal, zahryznutý do peřiny, kterou jsem měl pod sebou srolovanou. Slintal jsem do ní blahem a rukama ji svíral. Nemohl jsem se ubránit tomu všemu, co bylo ještě intenzivnější, když jsem se nemohl pohnout a jen přijímat jeho útoky. Když přimáčkl svou ruku na mé břicho, cítil jsem jeho penis v sobě ještě víc… každý jeho pohyb, každé otření o mou prostatu, které mi převracely oči v sloup.
Znovu, stejně jako před chvílí, jsem se roztřásl a snažil se ustát ten nápor orgasmu. Kdyby mě nedržel, nejspíš by se mi už rozjely kolena a skončil bych na matraci rozpláclý, jako žába rozjetá na asfaltu.
Tohle prostě miluji.
Být někým ovládán, a přitom, aby mi dal, to, co vyžaduji.
Ukázat mi svou dominanci, zatímco já si užívám být tím, kdo je ovládán…
Nechat druhého, aby ukázal, jaké to je mít sex s někým, kdo dokonale umí uspokojit svého sexuálního otroka, aby žadonil o další a další sex…
Jerom
Byl tak nádherný, tak sexy, když se mi víc nabízel i přesto, že mě proklínal, kdo ví kam.
Jeho tělo ho zradilo. Tělo, které chtělo víc a víc.
A já rozhodně nehodlal odmítnout.
„Matteo... Můj krásný Matteo... Udělej se pro mě," zašeptal jsem mu do ucha, když jsem se nad něj víc naklonil a zcela ho zalehl, takže nakonec na peřině skončilo i jeho břicho a já tak silněji sevřel jeho krasavce.
Jeho zadeček se tímhle víc sevřel a já chrčivě zasténal.
Ruku z jeho vlasů jsem přesunul na zátylek, který jsem sevřel, zapřel se o něj a trochu se nadzvedl, abych do něj mohl snadněji bušit.
Kdybych ho nedržel za krk, nejspíš by hlavou probořil zeď, jak jsem si jeho zadek bral, protože mě dohánělo k šílenství nejen to, jak jsem svíral jeho chloubu, ale i jeho tlumené sténání, výkřiky a nadávky, a samozřejmě i ten krásný zvuk, který doprovázel každý můj nájezd do jeho těla.
„Kurva!" zařval jsem, když to na mě znovu přišlo, a nejen na mě.
Jeho vlhkost mezi mými prsty mě dovedla k vrcholu, stejně jako sevření jeho stěn, třes jeho těla a uvolněný vzdech.
Naplnil jsem jeho zadeček svou další várkou, a když jsem se dostatečně vzpamatoval, vyprostil jsem svou ruku z pod jeho těla, pustil jeho zátylek, nalehl na něj a hlavu mu otočil na bok, abych mohl jeho dodatečné vzdechy vzít do svých úst.
„Jsi vážně neuvěřitelný. Mám čím dál tím větší chuť si tě nechat napořád," zachraptěl jsem mu do rtů, a pak z něj opatrně vyjel a svalil se vedle něj na záda.
Matteo
Udělal jsem se… A ne jednou…
Jen málokdo mě dokáže tak rozpálit, aby se mi znovu postavil, a já během chvíle vypustil další svou dávku.
A hlavně, když mě zatlačil do postele a dál do mě najížděl. To jsem byl úplně v koncích.
Nebyl jsem schopen dělat vůbec nic, jen přijímat to, co mi dával. Všechno…
A bral jsem si to plnými doušky, se sténáním, které tlumila peřina, jak jsem do ní hryzal…
Když na mě úplně dolehl, stále jsem se třásl a nemohl se z toho vzpamatovat. Kdyby mě nechytil pod bradou a nenatočil by mi hlavu, nejspíš bych do peřiny skučel ještě pěkně dlouho.
„Mi... Mimochodem, jsi úžasný...“ breptnul jsem do jeho rtů.
Málem jsem řekl něco, co by nešlo vzít zpátky.
Nemůžu říct, že jsem si ho zamiloval. Ne, po tom, co se mě snažil zabít, co jsme spolu teprve krátce, po tom, co mám v hlavě i jeho bratra...
Nemůžu to říct.
Sevřel jsem jeho ruku, když se položil vedle mne.
„Půjdeme? Zajdu se umýt, ještě se ti podívám na zranění a můžeme jít.“
Jerom
Byl jsem spokojený a uvolněný. Všechny negativní myšlenky mě opustily, a já cítil, jak mi žilami proudí síla.
Ještě jednou jsem si přitáhl Meta k sobě, promísil naše chutě, a pak ho nechal jít se umýt.
Já na sebe zatím natáhl spodky a nachystal si nové věci, stejně jako pro Mattea.
Po prohlédnutí mých ran jsme se ještě rychle najedli, oblékli, a pak už nic nebránilo v tom vyrazit na lov.
A docela jsem se těšil.
Lov mě dokázal vzrušit stejně jako dobrý sex, a vypadalo to, že tady si užiju víc než dost.
Navíc jsem věděl o jedu v drápech, takže tohle už mě nepřekvapí.
„Na motorce ten hnus nepovezu, takže to musíš zvládnout po svých. Jo, a jdu zabíjet, ne se bratříčkovat, takže čapni toho svého kámoše za prdel dřív, než se mi dostane do cesty," otočil jsem se venku na Meta a naskočil na svou motorku.
Věděl jsem kam jet, nepotřeboval jsem ukazovat, a zbytek za mě vyřeší můj nos, takže aniž bych čekal na odpověď, vyrazil jsem, jakmile se motor mé krásky rozeřval.
Postranními uličkami a zkratkami mi cesta trvala asi patnáct minut.
Mattea nebo spíš své hadry jsem cítil hned za sebou, takže jsem se rozhlédl kolem, a pak zamířil do polorozpadlého velkého baráku, který za dob své slávy mohl být považován za luxusní sídlo.
Po cestě jsem vytáhl svou zbraň a odjistil ji.
Z toho smradu, co mě obklopil vevnitř mě málem omylo.
Ale byl jsem tu správně.
A hned v přízemí našel tři z nich.
Na nic jsem se neptal.
Do jednoho jsem vyprázdnil celý zásobník, tomu druhému jsem málem urval hlavu a třetímu jsem zlámal snad všechny kosti v těle.
Byl jsem ve svém živlu a dával to dostatečně najevo nejen svým uvolněným pachem ale i výrazem ve tváři.
Matteo
Byl jsem rád, že si Jerom nevšiml mého málem přeřeknutí.
Tak jsem se raději zvedl a šel se umýt. Oblékl jsem si jeho hadry, a zatímco on nasedal na motorku, já jsem zašel do suterénu. Přidal jsem tomu zmetkovi zase něco plynu, i když možná už ani nebylo potřeba. Ale jistota je jistota, a on ještě dýchal, a podle všeho se snažil dát do pořádku.
Vytáhl jsem ho ven, a přidušeného ho popadl a vyšel jsem s ním před garáž.
Žádné auto, žádná motorka, liduprázdné ulice a tma… Nejlepší pro to, abych se mohl přemístit po svých.
Visel mi v rukách jako hadrová panenka. Přeskakoval jsem s ním ze střechy na střechu, a z vrchu sledoval Jeromovu motorku. Věděl jsem, že když už věděl přibližně, kde je najít, tak zbytek pro něj bude hračka. A nemýlil jsem se.
Zastavil jsem se a díval, jak Jerom parkuje motorku, a pak docela v ráži vchází do jednoho z baráků.
A podle rachotu, co z tama vzápětí byl slyšet, bylo jasné, že jsme na správném místě.
Odrazil jsem se a skočil. Proletěl jsem velkým oknem dovnitř a dopadl rovnou mezi několik měňavců, kteří hned vyskočili na nohy a začali na mě vrčet.
„Kde je Ferdinando!“ zařval jsem na ně.
„Okamžitě mi ho vydejte, nebo dopadnete jako on!“ zvedl jsem svého zajatce do výšky, aby ho dobře viděli.
Když pořád vrčeli, a vypadalo to, že po mně skočí, popadl jsem ho za hlavu a trhnul. Jeho bezvládné tělo jsem po nich mrknul. Dva to smetlo ze dveří ven. Zbytek se rozzuřil a s řevem se na mě vrhli.
Nečekal jsem, až se ke mně dostanou. Popadl jsem židli, která se mi válela vedle mě, urval jsem její nohu, a prvnímu, co se ke mně dostal, jsem ji vrazil do hrudníku.
Zbytkem židle jsem se ohnal po druhém, ale dalším jsem už musel čelit jen svými upírskými schopnostmi a silami…
Jerom
Bylo úžasné zase někoho drtit a náležitě jsem si to užíval.
Bylo jich tam víc než dost, a podle rachotu jsem poznal, že se i Met přidal do souboje.
Nasál jsem okolní pachy a rozeznal jeden velmi slabý, těžko rozeznatelný od ostatních.
Hnal jsem se kupředu, a všechno, co mi stálo v cestě, jsem trhal na kusy a lámal.
Dostal jsem se tak až do středu toho odporného hnízda, kde jsem v rohu na hromádce starých hader uviděl ležet spoutaného muže, který sotva dýchal.
Vítězoslavně jsem zařval, aby to uslyšel i můj miláček, a pak se pustil do dalšího boje.
Jak už jsem Metovi řekl, záchrana Ferdy byla na něm.
Jestli zpanikaří a vběhne mi pod ruku dřív, než se sem Matteo dostane, nebudu mít slitování.
Jenže jeden z démonů si nejspíš myslel, že mě tak dostane, protože zvedl muže před sebe jako štít a zařval na mě ať stojím a ani se nehnu, nebo mu zlomí vaz.
Zachechtal jsem se a hnal se dopředu.
Chytl jsem bezvládného chlapa pod krkem, vyrval ho překvapenému démonovi z drápů, hodil do na zem, a pak mi nebránilo, abych tomu hnusákovi vyrval srdce z těla.
Matteo
Chvíli mi trvalo, než jsem vyřídil těch pár smraďochů. Právě jsem držel pod krkem posledního, co v místnosti byl, když jsem zaslechl Jeromovo vítězné zařvání.
„Zmlkni! Neslyším, odkud to jde!“ roztrhl jsem měňavci svými drápy hrdlo a odhodil ho na zem k ostatním.
Vyběhl jsem na chodbu, a už neomylně, protože se to nedalo přeslechnout, jsem seběhl dolů do velké místnosti, kde bylo hotové peklo. Jerom řádil jak černá ruka, a já ho nechal
Tihle prachanti stejně nejsou nic jiného než paraziti, přiživující se na ostatních.
Musel jsem se vypořádat s dalšími třemi, než jsem se dostal k muži, který ležel u zdi a jen polohlasně skučel bolestí.
„Ferdinando! To jsem já!“ zastavil jsem jeho ruce, když se po mně ze strachu ohnal.
Popadl jsem ho do náruče, a ještě se otočil na Jeroma.
„Jdu s ním ven! Pošlu sem někoho, ať to tu vyklidí! Tak až se vyřádíš, vypadni dřív, než tě tu najdou!“
Vyskočil jsem i s Ferdinandem rozbitým oknem ven, kde jsem dopadl mezi střepy a úlomky těsně před Jeromovu motorku.
Bez zaváhání jsem vyskočil na nejbližší střechu, kde jsem ho opatrně položil a hned vytáhl telefon z kapsy.
Myslel jsem si, že už mu nikdy nezavolám. Ale chtěl jsem, aby věděl, kde je najít. Aby věděl, jak je k ničemu, když toho nebyl schopen sám.
Počkal jsem, až Cal zvedne telefon. Jen co se ozval, hned jsem spustil.
„Našel jsem ty vrahy, protože jsi neschopný amatér! A nebyl jeden, je jich celé hnízdo, kurva! Měl by sis pohnout, pokud z nich má někdo zůstat na živu!“
Ještě jsem mu rychle vyplivnul adresu a hned potom zavěsil, a vypnul pro jistotu telefon, aby mi nemohl zavolat zpátky. Hodil jsem telefon do kapsy a znovu zvedl zmučeného Ferdinanda.
„Jerome! Zmizni odsud hned! Za chvíli tu bude až moc živo! A nechci, aby se ti něco stalo!“ zařval jsem ještě dolů do oken, za kterými jsem ho viděl. „Beru Ferdinanda k Montymu, a pak se hned vrátím domů!“
Jerom
Cítil jsem, jak ze mě všechen stres, únava a negativní myšlenky padá.
Jo, sex byl sice super věc, ale zabíjení mělo taky něco do sebe.
Koutkem oka jsem postřehl, jak Met bere toho maníka a vyskakuje s ním z okna.
Slyšel jsem, jak na mě něco volá, ale význam slov mi došel až ve chvíli, kdy jsem se musel zastavit, protože už nebylo co trhat.
Prý ať hned vypadnu.
Jo, jo, jen co dodělám svou práci.
Vydal jsem se k prvnímu měňavci, který se krčil u stěny a z nohou mu zůstaly jen pahýly.
„Neboj se. Nechám tě žít. Chci totiž, abys svým kamarádíčkům vzkázal, že tohle bylo naposled, co někdo z vás vymyslel takovou hovadinu. Sice by mi to asi za normálních okolností bylo jedno, ale mé krásné prdelce to jedno není, a pokud to vadí jemu, tak mě taky. Rozumíme si?" s každým dalším slovem jsem se k němu přibližoval, až jsem stál těsně u něj a sehnul se, abych ho zvedl a ještě trochu profackoval na zapamatování.
Jenže jsem se zarazil uprostřed pohybu a zavrčel.
Hlavu jsem otočil k rozbitému oknu a pořádně zavětřil.
„Kurva!" vyštěkl jsem vztekle a nabral démona pěstí, až ksichtem ohobloval zeď, a pak se svalil na zem.
„Kurva!" zařval jsem znovu a nakopl zdechlinu, co mi zavazela v cestě.
A to jsem měl doteď dobrou náladu.
Jenže jsem neměl moc čas se vztekat, protože pach těch prašivých psů se rychle blížil, a byl mezi nimi i on.
Vyskočil jsem z okna, stejně jako před chvílí Matteo, a doběhl ke své motorce.
Naštěstí jsem mohl jet postranními uličkami, i když jsem na okamžik zaváhal, jestli bych neměl zůstat a tomu psisku vyprášit kožich.
Ale nakonec jsem to zavrhl.
Po démonově útoku jsem ještě nebyl úplně v pohodě, a on měl posily.
Jakmile se motor rozeřval, na nic jsem nečekal a vyrazil k Metově baráku.
Calleo
Ten hovor přišel zcela nečekaně.
Zrovna jsem ležel na posteli, Chaela si tiskl k boku a vydýchával úžasný sex, když mi zazvonil mobil.
Chvilku jsem nechápavě zíral na displej, až i Chael zpozorněl a zamračil se, když jsem mu ukázal jméno volajícího.
Neviděli jsme ho od onoho dne.
Chael mi dával všechno, ale přesto jsem na Mattea nemohl zapomenout.
Nedokázal jsem ho pustit z hlavy. Jednou jsem uvažoval nad tím, jestli jsem neudělal chybu, podruhé jsem ho proklínal, když jsem zjistil, že je zpátky ve svém domě, a je tam s tím bastardem.
Řekl mi to Al, že je viděl spolu, a jen díky Chaelovi, který mě zadržel, jsem tam okamžitě nevpadl a nezkopal ho na hromádku.
Nakonec jsem hovor zvedl, ale nestačil říct ani popel, a už mi do ucha řval obsazovací tón.
Zavolal jsem zpátky, ale volaný byl nedostupný.
„Ta malá pijavice! Ten parchant!" zařval jsem, až sebou Chael trhl, a rozmačkal jsem mobil v ruce.
„Až se mi dostane do ruky, přísahám, že ho roztrhnu jak hada," zuřil jsem dál, Chaela od sebe odstrčil a vstal z postele.
Měl jsem po dobré náladě.
A nejen z toho, co udělal, ale i z toho důvodu, proč mi volal.
Řekl jsem Chaelovi o co jde, oblékl se a půjčil si jeho mobil, abych mohl zavolat klukům.
Jednu věc jsem věděl. Matteo by o tomhle nežertoval.
Takže to nebyla past.
„Jdu s tebou," ozval se Chael, když jsem domluvil a zalezl do koupelny.
„Ne. Je to příliš nebezpečné," zamítl jsem rezolutně a vzápětí čelil jeho rozzlobenému pohledu, když znovu vyšel z koupelny a zabodl mi prst do hrudi.
„Jdu s tebou. Bez debat."
Matteo
Ferdinando byl docela vysílený. Zřejmě mu moc najíst nedali, ale měňavci moc společenští a empatičtí nejsou, a určitě se nezajímali o to, co víly jí. Divím se, že ho nechali na živu, protože tak krásného kluka, patřící mezi víly, jen tak člověk nevidí.
Když jsem dorazil k Montymu do hospu, musel jsem na něj dvakrát zakřičet, protože jsem ho viděl právě vcházet k dlakům a netvářil se zrovna nadšeně. A taky se na mě se zamračením otočil.
„Kde si myslíš, že se flákáš? Mám tu ruce pln-“ ve svém nadávání se zarazil, když uviděl, koho držím v náruči.
„Ferdinando!“ vykřikl a během dvou vteřin překonal tu dvousetmetrovou vzdálenost mezi námi.
„Co se ti stalo? Kde jsi byl? Kde jsi ho našel? Bože, ty vypadáš, jako bys přišel odněkud z močálu,“ láskyplně ho pohladil po vlasech, ale už mě strkal dovnitř, abych ho odnesl na ošetřovnu.
„Hele, Monty, popovídám si později, já se musím nutně vrátit,“ uložil jsem Ferdinanda na lehátko, a než Monty stačil cokoliv říct, hned jsem se zdekoval.
Měl jsem vážné obavy, jestli mě Jerom poslechl a zmizel z tama, než dorazili vlkodlaci. Tak rychle jsem snad takovou vzdálenost ještě nikdy nepřekonal.
Ale asi pět baráků před hnízdem měňavců, jsem se zastavil. Zaostřil jsem zrak a zavětřil.
Všude jsem cítil vlkodlačí smrad, a když jsem se pozorně zadíval, viděl jsem, že kluci už dělají pořádky.
Ale i když jsem cítil výrazný pach jejich Alfy, nikde jsem ho neviděl a ani neslyšel. A Jeroma taky ne…
Otočil jsem se a vyrazil rovnou ke svému domu. Snažil jsem se tam dostat co nejrychleji…
Calleo
Chvilku jsem se na něho díval, než jsem si povzdechl, přitáhl si ho pro polibek, a pak ho pustil.
O deset minut později jsem s Chaelem v náruči přeskakoval ze střechy na střechu s klukama v patách a mířil k místu určení.
Bylo to tak, jak mi Matteo řekl do telefonu.
A i něco navíc…
„Prohledejte to tu. Já si jdu pro toho hajzla," zavrčel jsem, popadl Chaela, protože nechávat ho s mou smečkou nebyl dobrý nápad, a tentokrát zamířil k Mattovu baráku.
Dopadl jsem na trávník ve chvíli, kdy chtěl vejít dovnitř.
Chaela jsem odhodil kousek stranou a zavrčel na toho bastarda, který byl příčinou všeho.
I on na mě zavrčel, a postoupil o krok dopředu.
Nejspíš bych se na něj vrhl, kdyby mě najednou nechytil Chael kolem pasu.
„Cale, prosím, ne. Prosím, nedělej to. Kvůli mě," zašeptal a zvedl ke mě oči.
Chtěl jsem ho odstrčit, vynadat mu, ale v té chvíli vedle toho špinavce doskočil Matteo a zadržel ho stejně jako mě Chael.
Byl pořád stejně krásný, a pořád měl ten svůj bojovný výraz.
„Cale, prosím, pojď," přitáhl mou pozornost znovu Chael.
Když jsem viděl jeho pohled, nemohl jsem jinak.
„Půjdeme. Ještě bys tu od té špíny mohl něco chytit," odfrkl jsem si, přitáhl si ho blíž k sobě, věnoval mu vášnivý polibek, zvedl ho do náruče, hodil na ty dva opovržlivý pohled, a pak vyskočil na nejbližší střechu.
Matteo
Zastavil jsem se na své střeše právě ve chvíli, kdy jsem ucítil a vzápětí uviděl toho… toho…
Kurva, nesnáším ho! A přivede si s sebou ještě toho policajta. Jako, kurva, proč?
Doskočil jsem před Jeroma právě ve chvíli, kdy to už vypadalo, že se na sebe vrhnou.
Poslouchal jsem jejich vrčení, a taky Calleova slova.
Začínal jsem zuřit.
A řekl bych, že víc než Jerom.
Nesnesl jsem ten pohled na ně dva. On je... On byl můj!
„Kdyby nebylo Jeroma, nikdy byste je nechytli! Táhni, ty neschopnej hajzle! Máš pravdu! Mohl bys něco chytit! Třeba tohle!“ zařval jsem na ně, když doskočili na střechu protějšího domu.
Popadl jsem svoji popelnici, a vzteky a vší silou jsem ji po nich mrsknul.
„Táhni, a už sem nechoď!“
Zuřivě jsem začal chodit sem a tam. Zatínal jsem pěsti, funěl jak rozzuřený býk, a měl jsem chuť se vydat za nimi a oba je rozkousat na kaši.
Jerom
Kdyby nebylo Mattea, zabil bych ho.
Ten hajzl si jen tak přistál těma špinavýma pazourama na drahouškové krásné trávě a ještě měl kecy.
Ale Met taky zuřil. A možná víc než já.
Zaklel jsem, když se tou popelnicí netrefil, a udělal jsem krok dopředu, jako bych ho chtěl pronásledovat.
„Zabiju ho, přísahám, že jednou ho zabiju," zavrčel jsem, a pak Meta chytil za paži a přitáhl k sobě, protože mě to jeho přecházení sem a tam stalo.
Prsty jsem mu zahrábl do vlasů, pevně je sevřel a zaklonil mu hlavu, abych mu viděl do očí.
Dýchal jsem mu do tváře, cítil jeho vztek a krmil jím ten svůj.
„Mohl klidně zůstat. Ukázal bych mu, v čem jsem lepší než on. Ale vlastně, to jsem ve všem. A jestli za ním někdy odejdeš, věř tomu, že zabiju i tebe," zavrčel jsem mu do tváře, a pak se mu přitiskl na rty a jazykem se vecpal mezi jeho zuby.
„Ale teď jsi byl úžasný. I v tom baráku," kousl jsem ho do spodního rtu a zatáhl.
Pak jsem ho pustil, svlékl si triko, nehtem se řízl do krku, prsty rozmázl krev, co vytekla, a pak je otřel o Metovy rty.
„Zasloužíš si odměnu, můj krasavče," vyzývavě jsem se na něho podíval a mrkl na střechu, kam skočil ten hajzl, jako bych doufal, že tam zůstal a pěkně to všechno sleduje.
Matteo
Viděl jsem moc dobře, jak se na Cala ten lidský parchant díval. Jak ho držel. Jak k němu tiše mluvil a uklidňoval ho, jako kdybych já byl ten prašivý pes a ne on.
Nemohl jsem se zastavit. Jen jsem se zaposlouchal, jestli kromě rachotu popelnice, která se svezla po střeše na zem, uslyším třeba jeho bolestné kňučení…
Kdyby mě Jerom nezastavil, nejspíš bych tam vychodil kompletně kaňon a mohl bych sem zvát turisty z celého světa.
Ještě jsem prudce oddechoval, když mi zvrátil hlavu a zadíval se mi do očí. Doslova mě ty jeho vtáhly mimo všechno dění.
Byl jsem tu teď jen pro nás dva.
Když si zadrápl krk, a já uviděl kapky krve, okamžitě jsem měl chuť se do něho zahryznout. Ale i v tomhle rozpoložení jsem si uvědomil, že mám zase na sobě jeho hadry a nechtěl jsem mu zasvinit a zničit další triko.
I já si ho rychle přetáhl přes hlavu, mlsně jsem si olízl jeho krev ze rtů, a pak se na něho vrhnul. Chytil jsem ho pevně kolem krku a přisál se na něj.
Byla to tak omamná chuť. Jerom vždycky chutnal dobře, ale teď… Jako by všechno, co bylo předtím a teď, jeho chuť ještě znásobilo. Byl jsem jím úplně omámený.
Ještě pevněji jsem se ho chytil, a pak jsem vyšvihnul nohy a omotal mu je kolem pasu.
„Chci, abys mě ojel do mrtva, jak to umíš jen ty!“ zaskučel jsem nahlas, když jsem na moment pustil ze zubů jeho krk.
Vecpal jsem se jazykem do jeho úst. Chvíli jsem ho líbal a otíral se o něj svým rozkrokem.
„Ale nejdříve ze sebe smyjeme ten hnus!“ znovu jsem se po těch slovech zahryznul do jeho krku.
Calleo
Když jsem Mattea viděl, všechno se ve mě sevřelo.
Chtěl jsem si ho přitáhnout do náruče, vdechnout jeho vůni, prohrábnout mu vlasy, dotknout se jeho plných rtů, ale on měl oči jen pro něj.
A měl i jeho hadry.
Byl jím kompletně cítit, a to mě nasralo asi nejvíc.
Jak mě mohl vyměnit za ten odporný hmyz?
A ještě si ho nechat u sebe doma?!
Kdyby nebylo Chaela, nejspíš bych je roztrhal oba.
Takhle jsem se poslušně nechal odvést, ale když jsem skočil na střechu, slyšel jeho slova, a jen tak tak se vyhnul letící popelnici, postavil jsem za dalším barákem Chaela na zem, řekl mu ať počká a znovu se vyšvihl na střechu.
Vztekle jsem zasyčel, když si Matteo zrovna sundal triko a vrhl se na krk toho zmetka.
Ale to co přišlo potom
Tentokrát jsem nahlas zařval, když až ke mě dolehly Matteova slova.
Nejspíš bych se na ně znovu vrhnul, ale zastavil mě Chael, který na mě z ulice křičel a prosil, ať se k němu vrátím.
Najednou jsem ale zjistil, že se nemůžu ani pohnout.
Vztek se smísil ze zoufalstvím.
To je vážně lepší než já?
Svíjí se Matteo pod jeho rukama, jako když jsem mu to dělal já?
Sténá a křičí taky tak nahlas?
Nabízí se mu jak laciná děvka stejně jako mě?
Zaťal jsem ruce v pěst, až mi nehty prořízly kůži na dlani a kousl se do rtu.
A proč se o to všechno vůbec starám, když pro mě Matteo nic neznamená?
Nebo si to jen nalhávám a stále mi na něm záleží?
Jenže tu byl ještě Chael.
A ten byl pro mě teď důležitější.