Nebe, o několik dní později
Nikdo si nepamatoval jména těch, kteří padli jako první.
Vlna temné energie srovnala všechno se zemí, a ze slabších andělů vysála život.
Umírali ohlušení, udušení a otrávení a jejich srdcí se v poslední chvíli života zmocnil děs.
Zanedlouho se ukázali první démoni. Zatím to byli pouze pěšáci, ale netrvalo dlouho a v dálce spatřili divoké bestie na vrcích, vedené samotným Azazelem.
„Zaujměte svá místa," řekl Jofiel a postavil se před jezdce.
Byl Michaelovým zástupcem a vedl jedno z jeho vojsk. Michael sám pak vedl další jednotku na druhé straně, aby společně odřízli nepřátele a zabránili jim v dalším postupu.
Za jeho zády čekalo v tichu dvanáct tisíc elitních jezdců Království.
„Do boje!" zvolal Jofiel.
Pobídl koně a neohlížeje se za sebe, se řítil dolů ze svahu.
Vjeli přímo doprostřed pěšáků jako klín.
A započal smrtonosný tanec. Kov řinčel o sebe, koně se hnali vpřed, poráželi a drtili okovanými kopyty démony, kteří spadli na zem.
Země byla nasáklá krví.
Jezdcům se dařilo porážet pěšáky docela snadno, ovšem to nejhorší mělo teprve přijít.
Bitevní pole najednou zahalil kouř.
Bestie na vrcích se prodrali dost dopředu na to, aby mohli na anděly chrlit oheň.
Ze všech stran se ozýval zoufalý křik, třesk zbraní, ržání koní.
Vzduch zaplavil puch spáleného masa.
A vojáci Království začali slábnout a umírat po desítkách.
Je zle, uvědomil si Jofiel. Vojáci už nemají sílu, a nepřátel je víc a víc.
I on už začal slábnout. Pot mu zaléval oči, svaly mu ochabovaly a hustý dým ubíral síly, zatmíval zrak a mátl smysly.
Náhle vše přehlušil příšerný řev.
Jofiel najednou ucítil závan páchnoucího horka, a když se otočil, viděl před sebou Azazela na svém bojovém draku jak si to šine přímo k němu.
Vážně je zle.
Proti Azazelovi neměl nejmenší šanci. Tak jak byl Michael nejsilnějším andělem Království, tak byl Azazel nejsilnějším démonem Pekla.
Navíc Azazelův bojový drak byl vyšší než kůň a mohutně stavěný. Stačilo jedno máchnutí ocasem a desítky andělů i démonů padaly do bláta, prachu a krve.
Azazel byl už tak blízko, že Jofiel dokázal rozeznat každičký detail v jeho tváři.
Vysoký, mohutný démon měl tmavě hnědé vlasy stažené do copu, drsná tvář byla poznamenána jizvou táhnoucí se svisle z poloviny čela přes levé oko, až k čelisti. Nejděsivější na něm ovšem byly jeho oči.
Černé a hluboké jako noc.
Teď v nich Jofiel viděl triumf a všiml si také vítězoslavného šklebu na jeho rtech.
Jofiel zavřel oči a pomalu se loučil se životem.
Cítil jak Azazelův ohromný meč protíná vzduch a míří k jeho hlavě.
Ovšem už nedopadl.
Místo toho slyšel Jofiel cinknutí kovu o kov, následován Azazelovým vzteklým zakletím.
„Bojuj Jofieli a nevzdávej to!" uslyšel známý hlas.
Když otevřel oči, spatřil u levého dračího boku Gabriela v lesklé zbroji na svém hnědákovi.
Vypadal jako samotné ztělesnění spravedlnosti.
„Dál se nedostaneš, Azazeli. Na to zapomeň," procedil Gabriel skrz zuby a zasypal Azazela sérií tvrdých ran.
Málokdo to věděl, ale když bylo potřeba, Gabrielova fyzická síla se dokázala rovnat té Michaelově.
A přestože byl Azazel mohutný válečník, musel pod sérií ran trochu ustoupit.
Jofiel tak dostal možnost se vzpamatovat a porozhlédnout se kolem.
To, co spatřil, jej překvapilo.
Naděje.
To slovo mu jako první uvízlo v paměti.
Vždycky je naděje.
Teď tomu věřil.
Společně s Gabrielem se do boje pustilo dalších deset tisíc vojáků, kteří byli Atanaelem staženi ze všech možných misí, které pravidelně pro Království plnili.
Dál na kopci viděl stát Raziela s dalšími mágy.
Jedni vysílali magickou ochranu, aby se ke zraněným mohli dostat uzdravující andělé, druzí v čele s Razielem vysílali proti démonům sérii útočných kouzel.
Jejich ruce se míhali vzduchem, jak bleskurychle vytvářeli zaklínadla.
Vedle nich viděl v bariéře Rafaela, jak uzdravuje těžce zraněné.
Když tohle spatřil, znovu se ho zmocnila touha zvítězit a jakoby se mu do žil vlila nová vlna energie, vrhl se znovu do boje. Sekal kolem sebe a rozséval zkázu.
Gabriel mezitím o kousek dál bojoval s Azazelem.
Věděl, že ho pravděpodobně neporazí, ale pokud by se mu ho podařilo zatlačit nebo zranit, doufal, že se stáhnou i ostatní.
Hlavně, aby se neukázal Lucifer nebo Asmodeus, pomyslel si Gabriel.
Jenže tohle zaváhání a obava z toho, že se objeví jejich skutečný nepřítel, dala Azazelovi výhodu. Přesně jak Lucifer předpokládal. Už jen to, že zaútočili bez varování z ničeho nic, je hodně oslabilo a to, že se zatím neobjevil samotný Vládce Pekla, v nich vzbuzovalo podvědomý strach.
„Copak je Gabrieli. Jsi zmatený? Nechápeš co se děje? Čekáš, kdy se objeví Lucifer? Obáváš se toho, co by se stalo?" zachechtal se Azazel a chrlil jednu otázku za druhou.
Odvrátil další Garielovu ránu, pustil se otěží, dal mlasknutím pokyn drakovy, který znenadání změnil směr a prudce vrazil hlavou do plecí Gabrielova hnědáka. Ten klopýtl a Gabriel na chvilku ztratil koncentraci a soustředění. Musel sklonit meč a pevně se chytnout otěží.
Na tohle Azazel čekal.
Volnou ruku vymrštil proti Gabrielově tváři a ruku s mečem zasekl za tu Gabrielovu. Patami otočil svého draka tak, že nyní stáli oba bok po boku naproti sobě.
Než se Gabriel nadál, ucítil na své tváři Azazelův pevný stisk ruky.
Ten si ho přitáhl za bradu k sobě tak blízko, že se jejich nosy téměř dotýkaly.
Gabriel se pokoušel uvolnit, ale dosáhl jen toho, že se ještě víc zasekl. Navíc tak zraňoval svého koně, protože ten byl namačkaný bokem k Azazelovu drakovi.
Nenávistně se podíval Azazelovi do očí, připraven vyslat nějaké kouzlo i za cenu toho, že takhle zblízka by zranil i sebe.
„Nech toho, Gabrieli," řekl klidně Azazel a přiblížil se ještě víc, takže se při mluvení dotýkal rty Gabrielovi tváře.
„Jsem tu jenom proto, abych ti něco vzkázal. Tohle byla jen ukázka toho, jak moc jste nepřipravení, a že pokud bychom chtěli skutečně zaútočit, tak už byste dávno byli u toho vašeho Pána," teď už Azazel skoro šeptal.
„A nemusíš se obávat, neobjeví se tady, má na starost jiné věci. Tohle byla jen taková malá zkouška,“ pousmál se Azazel a zahleděl se do Gabrielových zelených očí.
„Takže my se teď stáhneme, vy nás nebudete pronásledovat. Pokud to uděláte, už tak shovívaví jako teď nebudu," řekl Azazel a pustil Gabriela tak nečekaně a prudce, až se zakymácel v sedle a měl co dělat aby z něho nesletěl.
Když se vzpamatoval, viděl, že Azazel skutečně míří pryč a táhne sebou zbytek pěších démonů i bestie na vrcích.
Vojáci, kteří nechápali co se děje, zůstali stát jako opaření a dokonce i Raziel přestal ohromením metat kouzla.
Než se stačili všichni vzpamatovat, přihnal se k Razielovi a řekl mu, ať dá všem vojákům zprávu, že se mají stáhnout a démony nepronásledovat. Nechtěl zbytečné ztráty z důvodu toho, že by se někteří vojáci pustili do bezmyšlenkového pronásledování.
Bitva skončila...
O několik týdnů později, někde v Pekle
Těžký páchnoucí kouř se táhl při zemi. Bylo skoro bezvětří, proto se hustá mlha držela nízko.
Plameny lenivě olizovaly stěny budov. Křik už téměř utichl, jen tu a tam bylo slyšet ojedinělé bědování.
Kamenná tvrz stála uprostřed dohasínajícího spáleniště jako žalostná připomínka toho, že nedokázala uchránit obyvatele uvnitř před smrtí, před meči a sekerami. Nad branou vytesaný erb visel na jednom háku a vypadal jako posměšný emblém zašlé slávy.
Asmodeus mírně přitáhl ozdobné otěže a přinutil tak draka k obratu na místě. Plynulý, elegantní pohyb zvířete ho potěšil.
Byl se svým novým drakem, kterého získal jako dárek od Lucifera, nanejvýš spokojen.
Drak měl malou hlavu, vysoko posazená křídla a bezvadnou stavbu těla. Nevelký, lehký se všemi příznaky ušlechtilé krve, letěl jako vítr, byl obratný, vytrvalý a poslušný. K tomu všemu měl i jeho oblíbenou barvu – zlatozelenou. Navíc nepropadal přehnanému vzrušení, když ucítil zápach krve, stejně jako Azazelovi bojoví draci, což byla žádaná vlastnost.
Asmodeus přelétl lhostejným pohledem dohořívající sídlo a vojáky, kteří se jako vždy bavili rabováním a dobíjením raněných. Obrátil hlavu k Luciferovi, sedícímu po jeho boku v sedle obřího stříbřitého draka. Na rozdíl od něho měl Luky radši silné draky.
„Nemáš dojem, že jsme to přehnali?"
Lucifer pokrčil rameny. Vládce Pekla byl vysoký a ramenatý. Vlasy barvy písku nosil ostříhané nakrátko, což zvýrazňovalo jeho ostré rysy. Jeho obličej vypadal jako vytesaný z kamene a ten dojem ještě umocňovaly chladné šedé oči.
„Neřekl bych, " odvětil.
„Zasloužili si to. Nikdo se mi nebude stavět na odpor. Nejsem tady nikomu pro smích. Jestli si mysleli, že můžou tajně spřádat spiknutí, aby mě svrhli z trůnu, tak to se šeredně zmýlili. Myslí si snad, že mi něco takového může uniknout?" zavrčel Lucifer.
„Bereš to moc osobně," zasmál se Asmodeus, kterého jeho četní nepřátelé přezdívali Prohnilý chlapec.
Bylo to pro jeho mladistvý vzhled a umění nevzrušeně a chladně zhodnotit situaci za jakýchkoliv okolností. Jeho fialkové oči hleděli vždy bystře a nakrátko ostříhané černé vlasy, které mu spadaly do jemné tváře, dodávali spíš trochu zženštilý vzhled. Všechno to umocňovala ještě menší štíhlá postava. Ovšem kdo ho znal tak dobře jako Lucifer, věděl, že kromě bystré mysli má i pevnou a přesnou ruku. Kromě toho byl zlomyslný, inteligentní a zkažený až do morku kostí, což se Luciferovi velmi zamlouvalo, a proto ho brzy dosadil na místo svého nejvěrnějšího.
„Neberu. Jen mám na starost jiné věci, než zdlouhavě řešit jestli se někomu nelíbí mé vládnutí. Takhle si to aspoň příště rozmyslí, ti, co by chtěli mít zase něco proti," řekl Lucifer.
„Pravda, ale i tak si myslím, že to bylo spíš osobní. Vždyť jsme vybili celý rod do posledního," dál pobaveně říkal Asmodeus.
„No, aspoň se nikdo nebude mstít. O problém méně, Asi," odpověděl Lucifer.
„Jakoby se ti někdo chtěl mstít, Luky. Od jisté doby se chováš jako šílenec a masakruješ každého, kdo se na tebe byť jen křivě podívá," chechtal se teď už naplno Asmodeus.
Po těchto slovech vyletěla Luciferova ruka vzhůru. Popadl Asmodea důrazně, přesto vcelku jemně za vlasy a přitáhl si ho k sobě tak že si navzájem dýchali do tváří. Druhou rukou ho chytl za bradu a palcem přejel po celé délce rtů.
„Bavíš se dobře?" zachrapěl Lucifer a nepouštěl Asmodea ze svého sevření.
„Vždycky když děláš tyhle špatnosti," odvětil stejně Asmodeus, trochu pootočil hlavu, vzal si Luciferův palec do úst a lehce kousl.
Lucifer sykl a přitáhl si Asmodea ještě blíž. Tak blízko až se jejich rty skoro dotýkaly.
„Nezlob. Nemám moc dobrou náladu," zavrčel Lucifer a na důkaz ho tvrdě pootočil a prudce kousl do krku.
Asmodeus přidušeně zasténal, trochu bolestí, trochu vzrušením a vzepjal se proti tomu trýzniteli.
Najednou se Lucifer odtáhl a posadil se zpátky zpříma do sedla. Asmodeus jen nesouhlasně zamručel, ale nic neřekl. Když si šáhl na krk, zůstalo mu na prstech trochu krve.
„Podívej, cos udělal," řekl Asmodeus s napůl obviňujícím a napůl pobaveným výrazem a ukázal Luciferovi prsty, které měl od krve.
„Říkám ti, abys nezlobil," odvětil zamračený Lucifer.
Přesto se znovu natočil k Asmodeovi, tentokrát si ho přitáhl za límec košile a ránu, kterou mu způsobil svými zuby, olízl.
Asmodeus teď už naplno zasténal, zaklonil trochu hlavu a jednu ruku položil na Luciferovu paži.
Lucifer dál slízával kapky krve z jeho krku, levou rukou chytl Asmodea za zadek, a trochu ho nadzvedl, aby se mohl dostat pod kalhoty, pohladit tu jemnou kůži a dostat se k místečku, které se jemně stáhlo, když na sobě ucítilo letmý dotek. Bylo to sice nepohodlné, ale právě teď mu to bylo jedno. Dokázal by si Asmodea vzít kdekoliv a kdykoliv. Druhou rukou shrnul límec košile víc stranou a začal Asmodeův krk lehce, ale důrazně okusovat. Asmodeus zaryl nehty do Luciferovy paže a odpovědí mu bylo tvrdší kousnutí.
Z dalšího pokračování je však vyrušilo táhlé zavytí někde od spáleného stavení.
Lucifer se odtáhl, vytáhl ruku z kalhot, olízl si rty a přimhouřenýma očima pobaveně sledoval svoje dílo.
Asmodeus prudce oddechoval a jeho oči se leskly vzrušením.
„Hmmm... vypadá to, že spolu budeme muset tyhle nájezdy podnikat častěji. Jsi tady, víc povolnější," pronesl chraptivě Lucifer.
Asmodeus jen nesouhlasně zamručel, ale otočil se v sedle a upravil si košili.
„Nemám rád, když tohle děláš," řekl stále ještě lehce zastřeným hlasem.
„Přesto stále provokuješ," mručel Lucifer.
„Seržante!" zvolal pak na nejbližšího vojáka svým hlubokým dunivým hlasem, "přiveďte mi majitele!"
„Ano, pane!"
Voják vyskočil a těžkopádným krokem vyrazil ke stavení.
Zanedlouho dva ozbrojenci přivlekli vězně. Šlechtic měl výraznou aristokratickou tvář, která byla nyní zkřivená do nenávistné grimasy. Vojáci ho srazili na zem pod nohy draků.
„Ezaeli," oslovil ho Lucifer, "za neuposlechnutí mých rozkazů a neustálého vyvolávání nepokojů v řadách šlechticů a tak dále, tě odsuzuji k trestu smrti."
Lucifer to pronesl ledabyle a se zjevným znuděním.
Šlechtic vzpurně pohodil hlavou.
„Můj syn mě pomstí, ty parchante Království! Peklo už ti nepatří! Na trůn zasedne skutečný vládce," zachroptěl.
„Neřekl bych," prohodil protáhle Asmodeus a přimhouřil hezké kruté oči.
„Co se týče tvého syna, tak ten už se nikomu mstít nebude. Jeho hlava je v této chvíli nabodnutá na kopí a tvoří skvělou ozdobu u cesty. Vypadá docela dekorativně ve společnosti hlav tvých vnuků, tvé ženy a dalších."
Ezael zavyl. Pokoušel se o nějakou kletbu, ale nemohl ze sebe vydat ani slovo.
„A co se týče Luciferovy vlády, tak máš pravdu v tom, že už nebude vládnout tak jako dřív. Bude vládnout daleko tvrději," podotkl.
„Stálo ti všechno to popichování a pobuřování za to? Nebylo by lepší, kdybys sklonil tu svou pyšnou hlavu? Bylo. Nabodněte ho na kůl," křikl na vojáky, "ale ne moc rychle, aby to neměl zas tak jednoduché. Ovšem nějakou tu část těla mu useknout můžete, jestli máte chuť," řekl pobaveně.
„Ano, pane," houkli jednohlasně a odtáhli kvílejícího zajatce.
Když byli sami, obrátil se Lucifer na Asmodea a dlouze se na něj zadíval.
„Co se děje?" zeptal se nevinně Asmodeus a trochu se pod tím přímým pohledem chladných šedých očí zachvěl.
„Myslím, že ti nechávám až moc volnosti. Nemyslíš, že některé rozkazy bych měl vydávat já?" řekl tichým nebezpečným hlasem.
„Samozřejmě. Ale ty bys je nevydal s takovou elegancí jako já," prohodil pobaveně Asmodeus.
Lucifer se taky lehce pousmál.
„Tak v tom máš pravdu. Přesto si myslím, že ti nechávám až moc volnosti," odvětil.
„Následek palácového života. Zpychl si, Luky."
„Od koho to slyším?" podivil se ironicky Vládce pekla.
„Skutečně ti nechávám až moc volnosti. Takhle se mnou mluvit. Myslím, že ti budu muset přitáhnout obojek," dodal Lucifer.
„Můžeš to zkusit, jestli mě chytíš," prohodil škádlivě Asmodeus.
Obrátil draka a vystřelil kupředu jako zlatozelený blesk.
Lucifer jen vztekle zavrčel a kopl draka patami.
„Vpřed a nenechej se zahanbit."
Stříbřitý drak zařval a vrhl se za zlatozeleným.