6.
Pozoroval jsem jeho mužnou postavu a nedokázal se podívat do těch jeho temných očí. Jeho svaly ve tváři se pobaveně cukaly. Bylo slyšet, jak se nehty zarývají do kůže na křesle a přibližují se k mému obličeji. Doufám, že to nechce zopakovat a tohle skončí. Já se nedokážu necítit stísněný v této pozici. Já nikdy takhle s nikým nebyl. Měl jsem holky, to jo a spal jsem s nimi, ale s klukem nikdy. Já o Milošovi jen snil, nikdy jsem nedokázal pošpinit ty vzpomínky, nebo jeho tělo nevidět v mých myšlenkách. To jeho krásné, vždy opálené tělo, jen přejet konečky prstů po té hladké pokožce a utopit se v její dokonalosti.
Z myšlenek mě vytrhly jeho ruce na mém obličeji. Pevně mi stiskly tváře a přitáhly k dalšímu polibku, ale tenhle byl jiný. Vášnivý, hluboký, nesmlouvavý. Jeho jazyk se otíral o mé rty a pomalu se dostal do mých úst. Přejížděl po mém jazyku a špičkou se dotkl každého chuťového pohárku, aby se mi jeho chuť navždy vpila do paměti. Jeho prsty tančily po mé tváři a polštářek po polštářku se přesunovaly na krk. Jemně mi zaklonil hlavu a jeho jazyk opustil má ústa. Byla to obrovská ztráta a já se ihned podíval, kam odešel?! Jen se dostal o kousek níž. Jeho drsný jazyk mi přejížděl po krku a způsoboval elektrické jiskření, které mi projíždělo celým tělem. Zhluboka jsem se nadechl, jen proto, abych mu nedovolil slyšet mé sténání. Tohle bylo tak….
Jeho nenechavé ruce se rozdělily a jedna se přemisťovala na límeček mé bundy, vzápětí jí následovala druhá. Stiskem obou konců límečku, mě jedním tahem vytáhl na nohy. Postavil mě tak, abych byl zády k ložnici a pomalu šel ke mně. Instinktivně jsem začal couvat. Pořád jsem couval, dokud jsem se nezarazil o futra dveří, které vedly do mé ložnice. Tak a dost! První rande a do ložnice? Rukama jsem se zapřel o jeho hruď a snažil se ho od sebe odtáhnout. Jenže… Měl o dost větší váhovou převahu. Znovu mě nasměroval k posteli a kousek po kousku posunoval moje tělo k pelesti. Najednou se ke mně nahnul a velmi potichu mi zašeptal do ucha: „Žuch!“
Udiveně jsem na něj zíral, když mé tělo dopadalo na měkkou madraci a prohýbalo postel do neskutečných poloh.
Odhodil svou bundu na zem a svlékl si tričko. Sakra… Do prdele…. No, tam to nejspíš bude, pokud se nebudu bránit… Zatajoval se mi dech a nedokázal jsem zastavit to neuvěřitelně rychle tepající srdce. Jak mohl mít někdo tak krásné tělo. Každý sval hrál svým vlastním odstínem zlatavě hnědé pokožky. Jen se ho dotknout a zapomenout na bolest, ale co by to znamenalo? Zapomenout na svůj život a jen vytloukat klín klínem? Jak lákavé to všechno bylo. Jak na dosah. Malý pohyb a mé prsty by se dotýkaly té krásy. Poprvé bych měl dovoleno se dotknout mužského těla. Je jiné? Drsnější? Jemnější? Díval jsem se na něj a on pozoroval mé reakce.
„Už ses vynadíval? Můžu k tobě?“ démon promluvil a ani nečekal na mou odpověď.
Vrznutí postele naznačovalo, že se jeho tělo blížilo ke mně. Strnule jsem ho nespouštěl s očí. Jak puma na lovu, se mu pohybovaly lopatky ve zvířecím tempu. Pomalu se sunul směrem ke mně a rukou stahoval mou bundu z ramen. Odhodil jí na zem. Vzápětí jeho prsty pomalu vyhrnovaly mé triko do vzduchu a jedním trhnutím odhalily mou hubenou postavu. Ptačí hrudníček, vystouplá žebra a jemnou světlou pokožku s nepatrnými nahnědlými výrůstky na hrudi.
Pobaveně jsi mě přeměřoval a jezdil po mé kůži, jako bych byl jen sen. Celé mé tělo hořelo. Místa kde se setkala naše pokožka, se zapalovaly. Chtěl jsem shořet. Jeho doteky tak moc pálily a já zapomínal na to, proč jsem tohle vlastně nechtěl. V hlavě začalo být prázdno, jako by někdo zhasl. Naprosto žádná myšlenka se ani nepohnula, krčila se v koutě a bála se pohnout kupředu.
Cinkot mého pásku mě probral. Chytil jsem ho za ruku a chtěl zastavit. Rukou mě povalil na matraci a rozdělal pásek. Jedním tahem strhl kalhoty z mého těla a se zájmem pozoroval již skoro nahé tělo. Sám se zbavil kalhot, ale nechal si trenkoslipy, ještěže tak, byl jsem zachráněn od okamžitého pohlcení.
Jeho silná ruka pustila moji hruď a zahákla se za můj krk. Přitáhl si mě do sedu a skrápěl mé rty svými polibky. Náhlý nával horka do hlavy mi oznámil, že jeho ruka sevřela moji chloubu a velmi pomalu jeho prst přejíždí po mé špičce. Dokázal jsem se oddálit… Říct něco na mou obranu… Zarazit ho… Dřív než bude pozdě…
„Nech toho! Prosím. Dost! Nech mě!“
Jemně pohladil mou tvář a jen dotykem políbil mé rty.
„Nechej mě, abych ti dopřál tu rozkoš a možnost vymanit se z té bolesti. Neublížím ti. Slibuji. Jen se nebraň,“ jeho slova se zabodávala do mých bubínků a rezonovala mou hlavou.
„To přece nejde! Zastav to, Jakube! Vnímej! Kousni ho! Odhoď ho! Nenechej ho, aby se tě dotýkal!“ Tyhle slova se zasekávala do mého mozku a nutila mě se snažit oddálit od jeho hlubokého hlasu, který mi připadal tolik svůdný. Jenže on si mě znovu přitáhl do náručí a políbil. Vášnivě, až hříšně. Lapal jsem po dechu a snažil se zastavit své srdce, které právě skočilo bungee jumping z mého hrudníku, a chtělo se rozplácnout o zem. Zkřížil jsem ruce na jeho prsou, chtěl jsem si udělat trochu prostoru. Jenže jsem pohlédl do jeho očí. Konec! Slyšel jsem praskání své kůže, to jak se rozpadala na spoustu malých částeček a všechny se rozletěly do každého místa této místnosti. Potom se opět scelily do mě a naprosto propadly jeho vlivu. Tohle byl konec. Bránění na bodu mrazu. Hnědé, pekelné oči si mě svázaly.
Začal mi jazykem sjíždět na můj krk a rámoval rysy hlavní tepny. Na klíční kosti se zastavil a vsál mou napnutou kůži do svých úst. Když jí pustil, zaštípalo to. Ani mi nedovolil se na to podívat, jen mě zarazil do polštáře a pokračoval v přívalu rozkoše do mého těla.
Hezky pomalu sjel polibky na mé bradavky a objel je kolem dokola jazykem. Druhou proplétal mezi prsty a jemně masíroval. Bylo to jak kdyby mě chtěl rozpustit. Dlouho si pohrával s nahnědlými výběžky a dráždil jejich jemný povrch. Mé tělo se nekontrolovatelně svíjelo a toužilo po odstranění toho kousku látky na mém již vzrušeném penisu, který se tolik chtěl třít o jeho tělo. Jenže to už jeho polibky byly nebezpečně blízko mého rozkroku. Stáhl mi spodní prádlo a prsty přejel po celé délce mého vzrušení. Jeden prst po druhém se dotýkal té jemné pokožky a roztaženými prsty ho laskal. Umíral jsem touhou po tom zakázaném uspokojení. Ten to uměl, to se muselo nechat.
Ani jsem si neuvědomil, že jeho jazyk si pohrává s růžovou špičkou mého vzrušení a pomalu jí obmotává jako had. Vjel s ní do svých úst. Pocítil jsem to obrovské teplo, které mi prostupovalo tělem a usazovalo se v mé hlavě, která chtěla explodovat. Vjížděl do svých úst a vyjížděl s naprostou přesností tahů, které mě doháněly k šílenství. Něco mě nepříjemně zatlačilo v mé dírce a já se zasekl. Velmi vlhký malý předmět se tlačil do mého nitra a já se stáhl do malého klubíčka.
„Ne, nedělej to. Já… Tohle nemůžu. Prosím.“
Zastavil se a přitulil k mým zádům. Pusinkoval mi rameno a přejížděl po mém stehnu.
„Promiň, myslel jsem, že tohle není tvé poprvé. Ale já se budu snažit, aby to nebolelo. Dej mi šanci. Vždycky jsem měl vše, co jsem si umanul. Ale tebe si nechci vzít tímto způsobem. Něco mě k tobě táhne a musím tě mít od prvního setkání. To jiskření v našich očích. To elektrizující pole, mezi našimi těly. Ta jedinečnost blízkosti našich těl, které si naprosto rozumí. Pocit puknutí srdce, když jsem se tě nemohl dotknout. No tak… Prosím, dovol mi to. Udělám vše, abys zapomněl, nebo mě jen pustil na kousek místa ve tvém srdci. Jen mi dej šanci. Nezklamu tě. Zamiloval jsem se do tebe.“
V tu chvíli mě zaplavila vlna jeho slov a mou mysl zcela ovládla.
„Dej mu šanci! Sakra… Jakube… Dej mu šanci…“ Jako by na mě něco mluvilo z dálky a byl to tolik známý hlas, který byl ukryt hluboko v mém zamrzlém srdci. Ještě jednou… Naposledy… Budu někomu věřit… Jestli mi ublíží, umřu.
Z očí mi padaly slzy a já se pomalu natiskl na jeho vzrušení. Pane Bože… Je tohle vůbec možné… Co je to? Tohle nebylo jen tak něco, tohle bylo pořádné něco. Dokonce jsem se zasekl a snažil se přestat hýbat, jen aby se mé tělo nedotklo jeho vzrušení.
Otřel se o můj zadek a jemně do něj žďuchl. Jen velmi tiše mi zašeptal do ucha: „Beru to jako svolení.“
Už se na nic neptal a já slyšel jeho mlasknutí rtů, to jak si do nich vložil prsty a znova je vytáhl. Zaúpěl jsem tlakem na můj otvor a snažil se zakousnout do polštáře. Šimonova druhá ruka mi přejížděla po vzrušení a jeho jazyk bloudil po mém krku. Teď se přemístil na můj boltec a pohrával si s ním. Vcucával ho do svých úst a jemně kousal. Něco se ve mně pohnulo, když se dotkl zvláštního místa v mém nitru. Polil mě obrovský pocit horka a po těle mi stékal studený pot. Opustil mé nitro a vjel zpět již s větším tlakem, nejspíš už nebyl jeden. Jenže to jsem byl už v naprostém rauši a nedokázal se ovládat. Ucítil jsem svůj přicházející uspokojující pocit a prohnul se směrem k jeho ruce. Zastavil mě a vytáhl prsty. Ucítil jsem jiný tlak, tak horké a vlhké…. Pomalu se to prodíralo do mého nitra. Bolelo to… Prý to nebude bolet… Bolí…
Ucítil mé hrubé sevření a znovu začal pohybovat rukou a přejíždět po již ochablém vzrušení. Během chvíle mu opět pomohl povstat. Více se natlačil a projel do mého nitra. Ten pocit byl omračující. Pocit spojení s druhým tělem. Chvíle kdy si sou dvě těla nejblíže. Naprosté spojení dvou nesourodých částic. Jedinečná chvíle. Vše se zastavilo… Jakoby, jsme byli jen my dva a tahle nekončící chvíle. Mozek vypověděl službu a já se nedokázal vzpamatovat z náhlého přívalu vzrušení. Chytil mě kolem pasu a jednu mou nohu mi chytil a dal do vzduchu. Jemně mě postavil na kolena a jednou rukou uchopil můj bok. Druhá ruka propletla své prsty s mými. Začal se pohybovat a rytmicky zvýšil tempo svého přírazu. Dostával mě na hranici mého vzrušení. Už to nebolelo, vše přehlušil ten přicházející pocit uspokojení. Opřel jsem se o své lokty a dal mu možnost hlubšího průniku. Ucítil jsem horko, které se šířilo z mého nitra do vzrušení, které explodovalo návalem uspokojení. Tekutina, která se leskla na prostěradle a ukazovala moje dovršení, byla opravdu moje? Uchopil mě silněji za boky a prudčeji do mě vnikl. Tak prudce, že jsem ztratil stabilitu a chytil se jednou rukou jeho stehna. Mé nehty se prudce zaryly do jeho kůže. Ucítil jsem příval horka do mého nitra a následné zavzdychání Šimona. Jen jsem se svalil obličejem do polštáře a zhluboka oddechoval. Odpadl hned vedle mě a hladil mě po tváři. Vypadal spokojeně. V očích mu hrála radost a uspokojení. Usmíval se a velmi něžně přejížděl po každém místě mé tváře.
Miluje mě? Nemohu to ještě říct. Nejde to. Co když mu tím ublížím. Co to se mnou provedl?
„Já… nedokážu říct, co k tobě cítím. Nevím to. Nechci přijít o to vše, co jsem prožíval s Milošem. Já vím, jsem hrozný a nejspíš mě chceš nakopat, ale je moc brzy. Já stále nedokážu rozdělit své srdce. I když malý kousek tam máš….“ zastavil mě v mluvení polibkem.
„To mi stačí, s tím se zatím spokojím. Budu se snažit, aby bylo jednou celé mé. Ale budu čekat. Do té doby, chci s tebou chodit a mít tě po svém boku,“ vypadal přesvědčeně ve své představě, jeho oči zářily štěstím a možnostmi.
„Pokud ti to zatím stačí, budu s tebou,“ řekl jsem rozhodně.
Poprvé ve svém životě jsem chtěl tomuhle přeludu věřit. Naposledy… Naposledy v tebe vkládám svou důvěru… Neumři mi… Tohle bych už nezvládl…. Pocit odloučení a trýznivost samoty. Nemoci se dotknout jeho tváře. Dal mi ochutnat tento uspokojující pocit a já se ho nedokážu vzdát. To, že se nemusím probouzet ráno s pocitem samoty a nesnesitelné bolesti na hrudi.
Nemít šanci říct „Miluji tě“, jediné osobě, která mě chápe. Jediné, která měla tu možnost dostat vše, co jsem nabízel. Osobě, která chce být mou součástí a druhou polovinou srdce. Osobě, která tolik bojuje za mou přízeň. Ta jedinečná souhra těl a spojení duší. Mluvení beze slov. Doteky plné lásky. Nebýt sám mezi čtyřmi stěnami a nehledat tvoji tvář. Nemít již prázdné ruce.
Nezklam mě. Tohle by bolelo víc než tisíc hřebíků do srdce. Obnažen až na kost, ti dám své já. Naposledy. Zkusím to. Promiň Miloši, nezapomenu, jen budu zase žít. Srdce se pohnulo a oklepalo se z ledu, který ho obaloval. Dralo se kupředu a začalo bít jak splašené.
Udělal jsem krok do prázdnoty a byl zachycen jeho rukama.