Stanley
Ten kravál zevnitř posilovny mi fakticky nahnal husí kůži. Ani jsem si nechtěl představit, co se tam děje a že jsem už pár bitkami prošel.
Jeff tam nebyl. Ani Madoka. Ale zmínka, že ta krev na konci chodby by mohla být Jeffova, vyděsila nejen mě, ale i Eikiho. Ten se málem složil.
Přidřepl jsem si a dotkl se prsty těch krvavých fleků, jako bych tím chtěl zjistit, komu vlastně ta krev patří. Otočil jsem se na Eiho a Samuru, ale než jsem stihl cokoli říct, začal mi zvonit telefon. Rychle jsem vstal a vytáhl ho z kapsy. Neznámé číslo a ještě navíc pevná linka. Bylo to divné, ale v téhle situaci jsem hovor raději hned přijal.
„Jeffe! Kde jsi… aspoň přibližně… Hazukiho? Co ti udělali? Jeffe, řekni mi aspoň přibližně, kde jsi…“ najednou se ozvalo klepnutí a Jeff ztichnul. Už tak sotva mluvil a vypadal, jako by mlel z posledního. Už jsem chtěl zavěsit a zjišťovat odkud ta pevná linka je, když se z telefonu znovu ozval hlas. Ale cizí. „Ano? Kdo jste? Ach ano… děkuji vám… řekněte mi prosím adresu… hned pro něho přijedu… Moc vám děkuji…“ zavěsil jsem telefon a z ulehčení, že je Jeff na živu, jsem se přeci jen mírně pousmál.
Vzápětí jsem ale hned už s vážnou tváří vytáčel číslo na našeho doktora. Nadiktoval jsem mu adresu a s doporučením, že je to vážné, jsme se domluvili, že pojede rovnou tam. Všichni jsme vyšli ven a zastavili se u auta.
„Jeff se našel, ale zřejmě na tom není moc dobře. Hlavní je, že žije. Jedu pro něho, ty se postarej o bráchu,“ položil jsem ruku Samurovi na rameno.
„Jedu sám,“ otočil jsem se ještě na Eiho.
Podle toho, co ten pán říkal, není Jeff zrovna v moc dobrém stavu a nepotřebuji, aby Ekichi právě teď vyváděl. Jeff by z něj byl na mrtvici a odmítl by jet i do nemocnice.
Sarumu
Pozoroval jsem, jak Stan s někým telefonuje a když řekl, o co se jedná, okamžitě se mi ulevilo. Ale Ei nevypadal, že by to mělo být dobré.
Celou cestu autem jsem jen mlčel a neustále pozoroval Ei. Choval se divně... jinak. Když šel do Jeffova bytu, tak jsem ho sledoval a viděl i to, co napsal za vzkaz. Chtěl jsem ten kus papíru zmačkat a zahodit, ale je to jejich věc, ne moje. Ei mě nevnímal, vůbec nevěděl, že jsem s ním. Když jsme nastupovali do auta, byl v transu a stále jen hleděl před sebe. Tohle bylo nejhorší zničení lidské bytosti, jaké jsem kdy viděl.
Dokonce jsem mlčel, když se vrata pekelného domu otevřely a my vjeli do sídla naší rodiny. Ale když otec objal Eiho a poplácal ho po zádech, nemohl jsem se zbavit pocitu, že na něj něco šije.
Jeho „Vítej doma," znělo jak smích démona a pravda byla spíš: „Mám tě, neutečeš!"
Jak dlouho, jsem musel při návštěvách jich dvou, poslouchat, jak je Ei spratek a že si necení toho, co mu spadlo do klína. Jak se jednou připlazí zpátky a bylo to tu.
Moc dobře jsem chápal, proč to udělal, někdy je naše postavení k něčemu dobré, ale proč? Proč, když byl konečně šťastný, se to zase posralo?
Sakra...
Bylo vidět, jak Ei trpí, když zasedl k jednomu stolu s rodiči a musel nasadit masku hodného synka, který se po letech vrátil.
Opravdu k zblití. Matka jako vždy seděla jak prkno a s každým soustem, se její úsměv rozšiřoval. Její anglické rysy, se pod červenými loknami ještě víc zvýraznily a zelené oči, které jsme měly stejné, se jen leskly její podlostí.
Nikdy jsem nezažil, že by nám četla pohádky, spíš by nás tou knihou přetáhla. Že by nás objala a políbila do vlasů? Asi by se změnila v prach. Tohle vše, mě naučil až Ei, on byl moje milující máma.
Jen Ei je občas zajímal, já pro ně byl vzduch, nikdy se o mě nezajímali a vlastně jen dobře.
Když večeře skončila, šel jsem za Ei do pokoje a našel ho tam absolutně zničeného. Když se mě zeptal, jestli udělal dobře, jen jsem protočil oči v sloup.
„Ne neudělal," ale tohle mu říct, tak to asi nedopadne dobře.
V hlavě se mi už odvíjel jiný plán. Nenechám ho tady, ne s nimi. A myslím si, že ho Jeff potřebuje stejně, jako on jeho.
Ať ho bráním sebevíc, před jeho srdcem, ho nikdy neochráním.
Stanley
Na nic dalšího jsem nečekal a jel rovnou na uvedenou adresu. Musím říct, že ho odvezli docela daleko. Dojel jsem skoro současně s Ayanou a na jeho tázavý pohled jsem jen pokrčil rameny. Zaklepali jsme a vešli dovnitř. Když jsem uviděl, jak Jeff vypadá, měl jsem chuť se vrátit do fitka a všechny je tam umlátit k smrti. Ayano hned přiskočil k němu a začal ho prohlížet. Vypadal opravdu hrozně. Celou dobu jsem mu nadával, jaký je idiot. Vím, že v jeho stavu bych ho měl spíš litovat, ale když já se o něj vážně bál. A nakonec, i když dopadl takhle, ulevilo se mi, že na tom není ještě hůř. Podle toho, co říkal, měli i zbraně. Vždyť ho mohli zabít.
Pomohli jsme Jeffovi do auta, abychom ho odvezli do nemocnice, a ještě jsem poděkoval tomu pánovi. Chtěl jsem se mu nějak odvděčit, ale cokoli jsem mu nabídl, s velkým díky odmítl. Rozloučil jsem se a rozjel se za Hazukim do nemocnice. Nemínil jsem z Jeffa spustit oči. Aspoň teď ne. Celou dobu jsem ho vozil na vozíku po vyšetřeních a hlídal ho, aby nikam neutekl. Ale v jeho stavu… Kam by utíkal. No možná za Eim. Jsem rád, že teď tu s námi není. Ale co bude, až se vrátíme a on ho uvidí?
Pořád jsem přemýšlel nad tou náhlou změnou Eiho chování. Tam u toho fitka to byl opravdu najednou jiný člověk. Co to mělo znamenat? Takového ho neznám a Jeff by se taky divil, kdyby ho viděl.
Po všech vyšetřeních jsme dojeli k Jeffovi domů. Pomohl jsem mu se svlékáním a mytím, protože byl sotva schopen zvednout ruce. Byl dobitý a emočně taky na tom nebyl nejlíp, když zjistil, že Eikichi u něho není. A lístek, který jsem našel na stole, jsem raději hned schoval do kapsy, aby ho Jeff nenašel. Byl by z toho hotový ještě víc, a kdo ví, co by provedl.
Když jsem do něj narval ještě nějaké prášky a uložil ho do postele, konečně usnul. Zašel jsem do pracovny a ze sejfu vytáhl náš poklad. Zápisník s uvedenými jmény lidí, kteří jsou nám nápomocni, když to nutně potřebujeme. A to celkem vlivných lidí. Seděl jsem v obýváku na gauči a telefonoval s Koji Sugimoto, policejním prezidentem. Vysvětlil jsem mu vše, co jsem potřeboval.
Tak snad se to konečně pohne. Madoka by si teď měl sakra dávat pozor. Podezření z kšeftování s drogami, není jen tak… Bude nejspíš pod dohledem. Ale dobře mu tak. Nejraději bych mu přiložil zbraň ke spánku a stiskl spoušť.
Jen kdybych to dokázal…
Samuru
Na chvíli jsem od sebe odstrčil Eiho a odešel pro vodu, aby schladil hrdlo, které mu po pláči vyschlo.
Bylo to hrozné, vidět takto zničeného muže. Ti přeci nikdy nepláčou. Blbost, každý brečí, jen to umí dobře schovat, aby ho nikdo neviděl.
Došel jsem do koupelny k lékárničce a vytáhl skvělou zásobu prášků na spaní mé matky. Klidně by jí mohla u hlavy bušit kladiva do kovadliny a ona by spala jak zabitá.
Vždy si je brala jak lentilky společně s antidepresivy. Je to opravdu hodně vyrovnaná osoba a já jsem milující syn. No fuj, to je představa.
Vzal jsem dva prášky a dal je do sklenice s vodou, aby se rozpustily. Hůlkou jsem je rozmíchal a donesl Ei, když už po nich nezbyla ani stopa.
Hezky vše vypil a celkem brzy usnul jak miminko.
„Jen spi, postarám se o tebe."
Pohladil jsem jeho vlasy a vzal do ruky telefon. Sakra... Nechce se mi té osobě volat. Proč já? Proč se do toho musím míchat? Třeba bych od něj měl už pokoj. Haaaaa...
Vztekle jsem zmáčknul Stanovo číslo a přiložil sluchátko k uchu.
„Jo... No, nejsem rád, že ti volám... Ano... Mám důvod. Sakra sklapni! Teď mluvím já. Jsem v sídle svých rodičů a je tu i Ei. Nemám rád Jeffa a mimochodem ani tebe, ale Ei je totálně mimo. Byl bych rád, kdybys pro něj přijel a odvezl ho k Jeffovi. Dal jsem mu prášek na spaní, neprobudí se. Do prd... Sakra... Nech mě bejt… Já vím. Pokládám."
Musel jsem s ním mluvit, ale jeho hlas mě tak vysírá. Bože... Chcípni Stane! A opovaž se probudit Ei, když už nejspíš budu platit za to, že sem tu bestii volám.
Netrpělivě jsem čekal, až mě Stan prozvoní a já snesu Eiho dolů ke dveřím na zahradu.
Stanley
Sotva jsem dotelefonoval, hned mi začal telefon zvonit znovu. Když jsem se podíval, kdo mi volá, nevěřil jsem vlastním očím.
Miláček!
Ač jsem tušil, že nejspíš bude něco potřebovat, neubránil jsem se úsměvu. Samozřejmě jsem si neodpustil malé škádlení.
„Jeff spí, Eikichi spí, co kdybychom toho využili pro sebe… Stýská se ti po mém… Ano, do prdele… přesně tam… ne… nenechám tě být… chceš to… já ti to klidně dopřeju… budeš křičet moje jméno…“
Samuru položil.
Raději jsem zkontroloval Jeffa, ale vedle něj by teď mohli střílet z kanónu a on by se nevzbudil. Netrvalo dlouho a já přijížděl k sídlu rodiny Tua. Samozřejmě, že to tu znám. Máme tady pár obchodních partnerů, ale kdo mohl tušit, že ten největší barák na konci, bude patřit právě této rodině.
Prozvonil jsem Samuru a čekal. Vypadal tak úžasně, když se tahal se svým bráchou. Měl by trochu víc posilovat, protože se mi zdá, že to nějak nezvládá.
Rozhlížel jsem se kolem sebe a sledoval, jestli nás někdo nezpozoruje. Nerad bych byl obviněn z únosu a zvlášť syna takové vlivné rodiny. A to ho může Jeff milovat, jak chce. Při prvním náznaku problému zdrhám…
Ne, kecám… stejně by mi to nedalo a tohle se musí dotáhnout do konce, protože oba, jak Jeff tak Eikichi už mě vážně serou.
Vystoupil jsem z auta a otevřel Samuru dveře, aby mohl Eiho nacpat dovnitř. Když se skláněl do auta, aby ho trochu srovnal, položil jsem mu ruce na zadek.
„Víš, že to je super poloha? Víš, jak pěkně by tam vklouznul?“ naklonil jsem se nad ním a stiskl mu obě půlky.
Samuru
Když se mi rozezněl telefon, jen jsem ho rychle schoval do kapsy. Vzal jsem Eiho bezvládné tělo do náruče a cítil, jak se mi jeho ruce obmotaly kolem krku. Jako kdyby byl malé dítě, které se pevně drží věci, kterou miluje.
Sešel jsem po schodech a loktem otevřel dveře. Když jsme vyšli na zahradu, nohou jsem je opatrně zavřel, abych nikoho neprobudil.
Ještě že jsou rodiče na zvířata alergičtí, utíkat s Ei v náručí, před psem, bych asi nedal. Spíš bych si lehl na zem a dělal mrtvolu.
Přešel jsem zahradu a vyšel zadní brankou ven. Stan stál u auta a očividně se bavil pohledem na to, jak nesu svého bratra v náručí.
Jako, pomoct mi? Haaa... To asi těžko.
Ruce i nohy se mi klepaly, když jsem Ei ukládal do auta a málem jsem vypustil duši, když jsem ho už konečně položil.
Není těžký, ale nést ho tak daleko, to jednoho zničí.
Ale Stanovi ruce na mých hýždích a pitomé kecy v nepravou chvíli to bylo moc.
„Co bys ty řekl tomu, že bych tě přitáhl k sobě a obličej ti rozmázl o kapotu auta? A vklouzl by tam tak rychle, jako ty na sedačku řidiče, abychom mohli jed? Nebo chceš poznat mé rodiče?"
Stanley
Myslím, že kdyby se Samuru mohl v téhle chvíli otočit, měl bych jeho prsty omotané kolem krku a pevně stažené k sobě. Ale když mě baví si ho dobírat. Je vážně sladký, když se vzteká. Ještě jednou jsem ho pohladil po zadku a pak ho pustil. Nasedl jsem na místo řidiče a čekal, až nastoupí.
Ještě jednou jsem se ohlédl k jejich domu a pak na Eiho, který tam vzadu, připoutaný a v divné poloze spal jak nemluvně.
„Tvoji rodiče? Chceš mě představit jako svého milence?,“ naklonil jsem se k Samuru, když nastoupil a natahoval se po pásu. „Určitě je rád poznám,“ dal jsem mu provokativně pusu na tvář a pak se rychle otočil, nastartoval a vyjel z toho nebezpečného místa.
Rozhodně se s jeho rodiči teď setkat nechci. Stačilo mi vidět ty jejich gorily v akci. A teď, když mám vepředu Samuru a vzadu bezvládného Eikichiho, nejspíš bych skončil jako ti ve fitku. A že se umím prát. Jenže tolik potvor proti mně bych asi nezvládl.
Dojeli jsme k Jeffovi. Zamkl jsem bránu, aby se nikdo nepovolaný nedostal dovnitř. Zajel jsem do garáže. Nepotřebuji, aby někdo přes plot nakukoval, jak tahám mrtvolu z auta. Teda spíš jak Samuru tahá svýho bráchu z auta. Pořád se neprobral. Čím ho proboha uspal?
Když zamířil k Jeffovi do ložnice, zastavil jsem ho a nasměroval ho do pokoje pro hosty. Nebylo by dobré, kdyby ti dva teď spali vedle sebe, když ani jeden neví o světě. Taková Eiho rozhozená ruka ve spánku, by Jeffovi mohla hodně ublížit.
Zatím co Samuru usládl Eikichiho, já šel ještě zkontrolovat Jeffa. Spal a v rámci možností i klidně oddechoval. Sem tam se mu i ve spánku zkřivil obličej. Nejspíš ho to pořádně bolí. Nachystal jsem mu ještě léky na stolek a nechal ho za zavřenými dveřmi. Usadil jsem se v obýváku a čekal, až dorazí Samuru.
Samuru
Tak on rád pozná mé rodiče? Hahahhahaha… Tak to mě víc než pobavilo.
Když jsem si sedl vedle něj v autě, jen jsem se ušklíbl a neodpustil si další poznámku.
„Velmi rád, ti je představím a pokud jako svého milence, tak už nejspíš neodejdeš po svých.”
To jo… Otec už tak nezvládl to, že se Ei přiznal a ještě já? Tak to by nastalo zemětřesení.
Dál jsem mlčel, proč bych něco říkal. Dorazili jsme k Jeffovu bytu a já Ei vytáhl po schodech… Po schodech… Hrůza. Málem jsem chcípnul na prvních dvou a ještě s váhou Eiho těla.
Sakra, proč mi vůbec nepomáhá? Zajímá ho jen můj zadek, nic jiného. Nejspíš mi takhle dává najevo, že tahat Ei v náruči, mi zpevní půlky. Doufám, že při příštím sexu, mu tu jeho chloubu rozdrtím.
Co??? Při další sexu? Kdy? Co mě to zas napadá?
Konečně jsem ho dotáhl dovnitř a ještě mě Stan, nasměroval o pokoj dál. Fakt… Chcípni Stane!
Uložil jsem Ei na postel a potichu zavřel dveře. Když jsem zjistil, kde Stan sedí, jen velmi potichoučku, jsem se plížil ke dveřím, abych co nejrychleji zmizel.
Jsem ve městě a ještě ne moc daleko od Eiho bytu. Musím zdrhnout dřív, než mě ta bestie chytí.
Nahmatal jsem kliku od vchodových dveří a pomalu je otvíral. Rychle… Zdrhám.
Stanley
Periferně jsem zahlédl, jak se Samuru sune ke dveřím. Tak od kluků je konečně klid a on zdrhá?
Vyběhl jsem za ním a dveře mu přibouchl před nosem. Přitlačil jsem ho na ně a ruce jsem zapřel vedle jeho hlavy.
„Jak jsem říkal,“ natlačil jsem se mu na záda. „Ei spí, Jeff spí… Máme čas pro sebe,“ zašeptal jsem mu do ucha. „Říkal jsi, že je ti po mně smutno,“ otřel jsem se o jeho zadek. „Že ho tam chceš,“ sjel jsem rukou do jeho rozkroku a stiskl ho. „Takže se nikam nejde.“
S chutí jsem se pustil do jeho kůže na krku. Krásně voněl a já prostě nemohl odolat. Začal jsem ji ožďubávat, olizovat a okusovat, jako by byl ta nejchutnější večeře.
Moje vzrušení a touha po tomhle těle narůstaly kosmickou rychlostí a já se tlačil svým rozkrokem na jeho zadek.
Sakra…
„Jsem vystresovanej, ty taky… Chtělo by to nějaké uvolnění…“ řekl jsem tiše do jeho ucha a kousnul ho do něj.
Samuru
No… Nevyšlo.
Jeho mohutná ruka mi zavřela dveře před očima takovou rychlostí, že by mu Superman mohl závidět.
Mě je přece jedno kdo spí a kdo nespí, já chci jenom zdrhnout a to sakra daleko.
Přibil mě ke dveřím jak peříčko a jeho rty se okamžitě usadily na mém krku. Kamkoliv se posunuly, nechaly po sobě horkou cestičku, která mi rozpalovala tělo mnohem víc, než horký čaj.
Cítil jsem se jak bez síly, mu vůbec odporovat. Proč?
Ve chvíli, kdy se otřel jeho jazyk o mou pokožku. Mrazení zasáhlo každý kousek mého těla a v plamenné vášni se rozpoutal v mém těle vichr.
Zaryl jsem nehty do dřevěných dveří a jen stěží se snažil udržet na nohou. Málem jsem mu spadl ke kolenům, jak zesláblý jsem byl.
Nevěděl jsem však z čeho víc, jestli z jeho dráždění, nebo z tahání Eiho k Jeffovi. Bez pomoci…
Ježíši… a to mě probralo.
„Chceš mě zabít? Už takhle jsem vyprodukoval hodně energie, abych sem Ei dotáhl a to mně nikdo nepomohl, víš? Pusť mě!”
Nedokázal jsem skoro stát a představa, jak mě pouští, mě ničila. Já to nechtěl… Jak to? Já to nechtěl? Chtěl jsem, aby se mě dotýkal? Neee…
Jeho ruka na mém penisu mě okamžitě vzrušila a můj úd se tlačil na látku kalhot, jak kdyby jí chtěl roztrhnout. Tolik toužil po jeho horké dlani, jak po něm přejíždí a jeho…
Ne… Sakra… Dost!
Stanley
„Bojuješ sám se sebou?“ zašeptal jsem mu do druhého ucha a i to mu pěkně okopíroval jazykem.
Uvolnil jsem ruce ale jen na moment. Na tu vteřinu, než jsem je omotal kolem Samuru. Sevřel jsem ho do kleští a odlepil od dveří. Myslím, že jsem ve dřevě zahlédl i nějaké rýhy. Jeff bude mít radost. No řeknu, že tu byla divoká kočka.
Svíral jsem Samuru v objetí, že ani rukama nemohl hnout. Pomalu jsem se s ním otočil k obýváku a tlačil ho před sebou k prostorné sedačce. Na ní by člověk klidně mohl provozovat i grupáč. Cestou jsem jen nohou přišoupnul dveře, abychom měli aspoň trochu soukromí.
I když – pochybuji, že se jedna nebo druhá z těch mrtvol probere.
„Předtím ses tak pěkně objímal s bráchou a já chci taky takové objetíčko…“ povolil jsem sevření, když Samuru narazil na okraj sedačky. Přitiskl jsem se mu na záda. Zasunul jsem mu ruce pod triko, pohladil ho na břiše a pak svým kouzelnickým trikem ho zbavil vrchní části oblečení.
Takhle je to lepší. Pohladil jsem ho znovu po břiše a konečky prstů přejel po žebrech. Stiskl jsem jeho bradavky, jemně je podráždil a pak ruce přesunul na jeho ramena.
„Říkal jsi, že si musíš odpočinout,“ zatlačil jsem mu na ně, až šel dolů do kleku a než jeho kolena přistála na měkké matraci, otočil jsem ho znovu k sobě. „Tak odpočívej,“ nalehl jsem na něj a oba jsme dopadli na sedačku a Samurovo tělo se pode mnou zcela schovalo.
Samuru,
Má pravdu a já to vím. Bojuju sám se sebou, abych si zakázal jakékoliv city k němu. Proč? Je to obrana, aby mi neublížil.
Možná jsem křehčí, než se vůbec zdá. City pro mě znamenají mnohé, a když už je někomu dám, nedokáže odpustit zradu.
Ještě nikdy, mě nikdo neimponoval na tolik, abych se donutil, ho milovat a tím se podvolit. Proč je tak nade mnou? Proč mi tolik ukazuje, že je to někdo mi blízký?
Bojím se... Sakra... Já se opravdu bojím.
Dopadl jsem na pohovku a cítil, jak se mé tělo propadá do měkkých polštářků a objímá mé tělo. Skoro odhalen na kůži, jsem pociťoval jeho tělo na svém.
Div mě nezarazil hluboko do sedačky, když se celá jeho váha ocitla na mě. Začal jsem se chvět a jen slabě zasténal, když se mé bradavky otřely o jeho tričko.
Projelo mnou mrazení a elektrizování mého těla, zasáhlo každou buňku. Byl jsem jak v objetí obrovského medvěda. Stan vypadá jak jeden z těch, kteří hrají ragby a jeho tělo je tak svalnaté a veliké. I já se svou výškou, se s ním cítím, jak žena.
Jenže on není hodný a ani jemný. Co ke mně opravdu může cítit on? Už dvakrát si mě vzal a pořád mě nenechá jít. Co chce?
Jeho horké objetí, mi zahřívalo tělo a naše fyzická teplota, jako kdyby se míchala v jednu. Ta omamná vůně z jeho krku, doléhala až k mému nosu a já jak ztracenec, se zhluboka nadechl. Natáhl jsem tu úžasnou vůni jeho kolínské a přivřel oči.
Ne... Ne... Samuru... Ne!
Políbil jsem ho na odhalený krk a jazykem sjel k jeho uchu. Jsem magor...
Rychle jsem se odtáhl a otočil hlavu na druhou stranu, abych skryl to, jak moc horké tváře jsem měl.
Pulzování v mém penisu, se už ani nedalo přehlédnout, a pokud ho ihned nepropustím ven, tak asi praskne. Tolik jsem potřeboval, aby se ho dotkl. Nebo ho jen propustil a díval se na něj, abych se z toho udělal.
Co??? Co to tu kecám? Ne! Chcípni Stane!
Stanley
Sledoval jsem Samuru. Jeho výraz ve tváři, jeho bezděčné pohyby tělem… prostě všechno. Pohled by zabíjel, ale zároveň v něm bylo něco víc. Jako by se to v něm všechno pralo.
„Neotáčej se,“ chytl jsem ho za bradu a natočil mu hlavu, aby se mi díval do očí. „Chci se na tebe dívat.“
Chvíli jsme se dívali do očí a já cítil, jak mé vzrušení začíná každou vteřinou nabírat na síle. Chytl jsem jeho ruku a zasunul ji pod triko, na mé břicho.
„Neboj se toho,“ sklonil jsem se až k jeho obličeji a jemně mu rozfoukl vlasy na čele, kde jsem ho pak políbil. Pak na nos, na oči a zastavil jsem se u jeho úst. „Neudělám ti nic zlého,“ každé mé slovo se otíralo o jeho rty. Volnou rukou jsem si stáhnul triko přes hlavu a nechal ho dolů sklouznout po ruce, o kterou jsem se opíral. Sem tam jsem se bezděčně prohnul a otřel se svým plným rozkrokem o jeho, který by si svou velikostí taky netrhnul ostudu.
S jeho rukou na mém břiše jsem několikrát projel břišní svaly a pak ji nechal napospas osudu.
Vzal jsem si jeho ústa. Pomalu jsem si špičkou jazyka razil cestu mezi pootevřené rty. Hltal každý jeho povzdech a otíral se o jeho jazyk. Moje ruka zatím po jeho paži sjížděla dolů, až jsem ji zasunul jen tak trochu do kalhot, abych nehty podráždil jeho napnutý podbřišek.
Samuru
Díval jsem se do jeho očí, když mě donutil k němu pozvednout pohled a nedokázal jsem vyplodit jedinou myšlenku.
Spoutal mě tím nejvíc nebezpečným způsobem, kdy si myslím, že mi vidí až do duše a tu drží v pevném objetí, aby mu neutekla.
Proč jsem se cítil tak bezbranný? Proč jsem neutekl?
Odhoď ho od sebe! Kousni ho do toho jazyku! Rozdrť mu mezi nohama ruku! Samuru!
Nedokázal jsem nic z toho, co mi radilo moje vědomí.
Prohnul jsem se proti němu, když jeho nehty orámovaly jemnou kůžičku na žaludu a pomalu jí táhly dolů. Trýznivě jsem kňuknul, když se zarazila o trenky a mírně mi skřípla už tak naběhlý penis, že ta malá provokace mě málem přivedla k orgasmu.
„Ale ty už mi ubližuješ."
Sjel jsem pohledem do svého rozkroku a ještě víc zčervenal z toho, co jsem právě řekl. Jak kdybych se mu nabídnul.
Když mě dál líbal a já měl možnost naplno ochutnat, jak skvěle to umí, snažil jsem se pořád nějak bránit. Aspoň trošku...
Mezi zuby jsem stisknul špičku jeho jazyka a přejel po ní. Chtěl jsem ho opravdu kousnout a to hodně, ale jediné, k čemu jsem se vzchopil, bylo, že jsem špičkou svého jazyka polaskal tu jeho.
Jsem opravdu mimoň. Proč tohle dělám?
Moje ruka se zvedla z pohovky a pohladila jeho tvář. Po ní se svezla na široký krk a putovala na mohutná záda, na kterých ho mírně poškrábaly mé nehty.
Tak příjemné, moci se dotýkat jeho kůže. Brnělo mě celé tělo od konečků prstů, po patu u nohy. Příjemně mnou projíždělo vzrušivé vlnění a zasahovalo ten hloupý sval, který neměl začít tak moc a divoce bít.
Začal jsem k němu něco cítit, největší chyba, kterou jsem mohl udělat. Proč?
Stanley
„Já ti ubližuji? Nejsem si toho vědom,“ zastavil jsem svoji ruku.
Zvedl jsem se a zůstal jsem nad ním klečet. Díval jsem se na jeho skoro odhalené tělo a měl jsem strašnou chuť to dokončit. Ale ať už jsem byl nadržený, jak chtěl, tohle mě najednou zastavilo.
„Jestli máš pocit, že ti ubližuji, dobře. Nebudu to dělat.“
Postavil jsem se a upravil se. Zvedl jsem jeho triko a položil mu ho na břicho.
„Jdu zkontrolovat Šípkovou Růženku,“ otočil jsem se a odcházel za Jeffem do ložnice.
Jsem kurva vystresovaný z toho všeho, co se poslední dobou děje. Nejraději bych Jeffa ještě jednou zmlátil, za to všechno. Asi počkám, až bude zdravej a pak mu dám přes hubu, aby se vzpamatoval. Musím spravovat hodně pokažených věcí, kvůli toho hajzla Madoky a Pípa. A Samuru mi tady teď řekne tohle…
Potřebuji někde vypustit páru. Jsem ze všeho už pořádně na nervy. Zítra si asi zajdu zaboxovat. Už jsem tam dlouho nebyl a tohle mi určitě pomůže.
Cestou do Jeffovy ložnice jsem vztekle nakopnul stoličku, až se posunula tak o metr doprostřed chodby. Málem jsem se o ní přerazil, tak jsem ji znovu skopnul bokem.
Potichu jsem otevřel dveře a nahlédl dovnitř. Ve světle, prosvítajícím z předsíně, jsem viděl, jak Jeff spí zkroucený na posteli a sotva dýchá. I v tom spánku se snaží opatrně nadechovat, jak ho všechno bolelo. Došel jsem k posteli a mírně jsem mu nadzvedl matraci, aby neležel úplně na rovném. Bylo hned vidět, že se jeho dýchání trochu uklidnilo. Pootevřel jsem mu okno, aby mu šel dovnitř čerstvý vzduch. Vzal jsem si deku a polštář z jeho postele a vrátil se zpátky do obýváku.
„Jdu spát,“ řekl jsem nevrle a hodil jsem to na druhou polovinu sedačky. Svlékl jsem si kalhoty a jen v boxerkách se uložil a zamotal se do deky. „Zhasni pak v chodbě,“ ukázal jsem ještě prstem do chodby a hned na to jsem zavřel oči.
Samuru
Najednou jsem se cítil, jak kdyby mě někdo přesunul na druhou kolej a vlak mi ujížděl před očima.
Tak bodavé sevření srdce, že jsem si musel dát pěst na hruď, abych zjistil, zda ještě bije.
Prudce jsem si sedl a díval se na jeho široká záda, jak mu každý sval jen rytmicky hraje a on se ode mě vzdaluje k Jeffovi do pokoje.
Proč jsem se najednou cítil tak sám? Co jsem pokazil? Co jsem tak hrozného řekl? Je to všechno pravda. On mi opravdu ubližuje.
Ubližuje mi tím, že k němu začínám něco cítit a vím, že tohle nedopadne dobře. Vždyť už měl tolik zadků, proč je tu už podruhé se mnou?
Proč je vůbec se mnou? Jsem vyhublý a mám červené vlasy, zelené oči, jak kočka. Prořízlou pusu, která pořád jen žvaní. Proč by někdo někoho takového chtěl?
Díval jsem se před sebe do již prázdné chodby a vlastně viděl svůj život. Dvě stěny, ve kterých jsem zavřený, jen cesta přede mnou a nikdo o koho bych se mohl opřít. Jen chyběly na stěnách pověšené monitory a klávesnice u každé z nich. Docela prázdná duše.
Může mi on něco nabídnout? Má vůbec city?
Dveře od Jeffova pokoje se otevřely a mně se sevřel žaludek. Po jeho slovech, kdy si skoro nahý lehl vedle mě, jsem cítil silný příval horka a byl jsem se na omdlení.
Vše se ve mně pralo a já se nedokázal rozhodnout, co opravdu chci. Zvedl jsem se z pohovky a došel ke světlu v chodbě. Neupravoval jsem se, prostě mi bylo jedno, jak vypadám, jestli k něčemu vybízím, nebo jsem celý nahatý, to je stejně jedno.
Nechtěl jsem prostě udělat vůbec nic, jak kdyby mě opustily všechny síly, které jsem doposud měl.
Je možné, že mě tahle saň zlomila?
Stále jsem byl napjatý, ani jeho slova mě neuklidnily. Vzrušení mi pulzovalo tělem a každý sval jsem měl jak v horečkách.
Zhasnul jsem a dál u té zdi stál. Pozoroval jsem ho v šeru pokoje a stále se snažil přijít na to, kam vlastně chci jít.
Udělat krok zpět a vrátit se mezi ty prázdné stěny, nebo dopředu a ulehnout vedle něj? Která možnost je správná?
Stál jsem tam asi půl hodiny a nakonec se rozhoupal udělat pár kroků. Pomalu jsem se vplížil k němu a ulehl vedle něj.
Až na samý kraj, aby se ani trošku naše těla nedotkla. Chtěl jsem tam jen být. Ei tam byl a já ho tu nechtěl jen tak samotného nechat a taky tu byl on, ale kvůli komu, tu vlastně jsem?
Stanley
Ležel jsem a ani jednou jsem se na Samuru nepodíval. Jen jsem slyšel jeho kroky a pak jak se zastavil v chodbě. Slabé cvaknutí vypínače a i přes zavřená oční víčka jsem zaregistroval tmu.
Stál v té chodbě, jako by přemýšlel. Nad čím? Ubližuji mu, tak nebudu. Řekl to. To mi stačí.
Jsem už dost vynervovaný a opravdu potřebuji někde tu nashromážděnou energii vybít. A on k tomu zřejmě není ta vhodná osoba. Kdyby držkoval… Kdyby to byl někdo cizí, nebral bych ohledy.
Seru na to. Půjdu si zítra zaboxovat. Rozmlátím ten třicetikilový pytel na cucky.
Byl jsem tak zamyšlený a už skoro usínal, že jsem přestal všechno okolo sebe vnímat. Probralo mě, když se matrace sedačky mírně prohla a já cítil, jak si ke mně někdo lehá. Podle vůně jsem poznal, že je to Samuru.
Otevřel jsem oči. Ležel na samém kraji, aby se mě ani trochu nedotkl. Měl jsem pocit, že každou chvíli spadne na zem.
Posunul jsem se kousek dál.
„Posuň se, nebo spadneš, nebudu tě v noci sbírat ze země,“ řekl jsem polohlasně, rozespalým hlasem. Nadzvedl jsem deku a přehodil jsem ji i přes něj.
Samuru
Trošku jsem se usmál, kdy Stan promluvil do ticha pokoje. Přišlo mi zábavné, že má o mě strach.
„Nemusíš se bát, já si rád zahraju na střapce tady na tom potahu. Jsem ultra lehká váha, tak bych neměl rušit tvůj spánek, až se sesunu na zem. Jak špendlík dopadnu na hlavičku. A tu deku si nechej, bojíš se, že se mi bude škytat?"
Vlastně pravda, já tu ležím a za celou dobu, jsem si ani nevšiml, že mám pořád rozepnutý poklopec, tričko zaháknuté o lem zipu a mírně odhalené břicho.
Ale kdybych se teď zapnul, tak bych si ho nejen skřípnul, ale i dost bolestivě zmáčknul erekci zpět do kalhot.
Jak se mám sakra uklidnit, když je tak na dosah ruky, nemluvě o jeho vůni, která se line až ke mně.
Jeho horké prsty, které se ještě před chvíli potulovaly po mém těle a vzrušovaly mně… Ten hlas, který se mnou dělá divy... Jeho rty...
Sakra... Chcípni Stane!
Uteč Samuru!
Stanley
„Já se o tebe nebojím. Ale mohl bych tě pak zašlápnout, až budu vstávat,“ ušklíbl jsem se do tmy a pozoroval obrysy jeho těla. Jeho záda jsem měl tak blízko na dotek… Jen natáhnout ruku…
„Neser mě a posuň se,“ řekl jsem najednou přísným hlasem. Zvedl jsem ruku pod dekou a jako had ji omotal kolem jeho pasu. Přitáhl jsem ho k sobě, jako by nic nevážil a jeho záda se přitiskla na moje tělo. Nechal jsem ruku na jeho břiše zasunutou pod trikem a zase zavřel oči. Vnímal jsem jemný třes jeho svalů a pohyby, které dokazovaly, že se snaží dýchat, aby nezkolaboval.
Jen nepatrně jsem pohnul prsty a pohladil jeho horkou kůži. Zastavil jsem se…
Ne… Chtěl jsem jít spát. Zítřek, tělocvična, boxovací pytel. Nejspíš bych si měl nasadit rukavice už teď… izolovat ruce od všeho, na co bych mohl sáhnout…
Samuru
Haaa??? Neser mě? Kdo taky koho sere?
Chtěl jsem mu oponovat, ale jeho silná ruka si mě přitáhla a jeho teplo, mě okamžitě připoutalo do jeho náruče.
Ty jeho prsty, mě jednou přivedou do blázince. Stačily mi jen bříška, která se dotkly mé kůže a já slabě zasténal.
Co? Já... Já... Jsem debil?
A aby toho nebylo málo, tak se můj zadek otřel o jeho rozkrok. Absolutně netuším proč. Jako kdyby měl svůj vlastní rozum a po jeho doteku, se potřeboval s něčím pomazlit.
Co? Pomazlit? Opravdu mi hráblo, definitivně.
Stiskl jsem jeho ruce a snažil se dostat z jeho objetí.
„Strašně chrápu, nevyspíš se. Pusť!"
Nepouštěj mě! Sakra...
Cítil jsem, jak se mi ještě víc napnula látka od trenek a zip se rozšklebil na obě strany. Ovládala mě touha po jeho těle a nejhorší bylo to, že jeho horký dech se otíral o pokožku na krku.
Stačil by jen dotek jeho jazyku a já bych roztál.
Stanley
„Říkáš něco jiného, než chceš,“ zamručel jsem do ticha. „Chceš, abych tě držel, abych tě hladil, abych tě líbal… Na uších, na krku, přes ramena bych táhl svou ruku na tvé břicho. Trápil bych tvé krásné bradavky, až bys skučel a žadonil o další dotek. Na břiše,“ jemně jsem pohnul prsty, ale ruku nechal stále na jednom místě. „na podbřišku. Tvůj penis by se dožadoval pozornosti stejně jako jeho majitel. Nechal bych ho být, protože tvá ústa řekla něco jiného. Jen bych pohladil tvé slabiny a tvá stehna…“
Ležel jsem nehybně a v duchu si představoval všechno to, co jsem říkal.
Jsem debil. Proč o tom mluvím?
Cítil jsem pnutí v tříslech, ale snažil jsem se ani nehnout.
„Převrátil bych tě na břicho a trápil bych doteky i jazykem každý tvůj obratel,“ pokračoval jsem svým hlubokým hlasem, který v tuhle noční hodinu vůbec nic nepřerušovalo. Snad jen Samurovo rychlé oddechování. „Začal bych tady na krku,“ přiblížil jsem se a špičkou jazyka se dotkl obratle na krku. „A pokračoval bych tady… A skončil bych na posledním… kterýpak to asi je?“ udělal jsem ještě pár vlhkých značek směrem dolů po páteři, až jsem se zastavil u lemu trika a pak znova uhnul. „Tohle všechno říká tvoje tělo, ale co ústa?“
Nechal jsem Samurovi chvilku na rozdýchání.
„Řekni, co bys chtěl," přitáhl jsem se znovu k němu blíž a poslal svůj horký dech na jeho krk, který ještě byl vlhký od mého jazyka. Jen nepatrně jsem opět pohnul prsty na jeho břiše, aby je cítil na své kůži.
Samuru
Který obratel to je? Nejspíš ten na zadku. Poslední schůdek do černé díry.
Jen ho poslouchat mi stačilo k tomu, abych měl jasné představy o tom, co mi chce udělat. Jen jsem přivřel oči, aby se jeho horký dech mohl opírat o mou kůži a vpouštět do mě tu elektrizující vášeň z blízkosti našich těl.
I bez doteku, jsem ho cítil všude na svém těle. Neskutečně vzrušující pocit, se mi vpaloval do těla a projížděl každou částí v naději, že se mě opravdu dotkne.
Jeho jazyk mě mrazil a nebezpečně stavěl husí kůži na celém těle. Můj penis už nemohl být uvězněn v látce a já si sáhl mezi nohy, abych ho vymanil z bolestivého vězení.
Stáhl jsem gumu trenek až pod pytlík a nechal svoje mužství, aby se nadechlo čerstvého vzduchu.
Jak moc mě ovládalo vzrušení a pnutí každé žilky na mém údu. Jen zrychleně jsem dýchal a myšlenka na to, že mu mám odpovědět, mě děsila.
Co já vím, co chci? Co opravdu Chci? Proč jsem neodešel, když jsem mohl? Proč se k němu vracím? Co hledám?
„Já nevím..."
To bylo to jediné, co jsem říct mohl. Musel jsem se sebe dotknout, jinak bych bouchnul napětím, které nyní ovládalo naprosto vše.
Přejel jsem si po celé délce a cítil, jak se na špičce žaludu usadila kapka, která po té kluzké plosce stékala dolů, až ke kulkám.
Nedokázal jsem to zastavit, nemohl jsem. Zvířecí pud, převládl nad vším i nad rozumem.
Stanley
Odsunul moji ruku, když tou svojí najednou sjel dolů a vytáhl si svého krasavce ven. Mé oči už si dávno přivykly tmě, tak jsem jasně viděl, jak mu stojí a on si po něm přejel rukou. Odhodil jsem deku, aby nic nezavazelo. I když jedna překážka tu pořád je…
„Nevíš, co chceš? Napovím ti… Ale nejdříve se svleč.“
Napětí v mém rozkroku se po tomhle ještě víc stupňovalo a já se držel zuby nehty, abych si ho teď hned nevzal.
Na potvrzení svých slov, že to myslím vážně, jsem zahákl prsty za lem jeho prádla a mírně mu je potáhl dolů. Pak jsem si na moment lehl na záda, sundal si boxerky a odhodil je někam do tmy. Myslím, že přistály na stolku vedle sedačky.
Uvolnění z prádla jsem vítal s velkou úlevou.
„Tak co?“ otočil jsem se znovu k němu čelem.
Samuru
Během chvíle byl nahý... No super. Takhle rychle svléknout trenky, jsem dlouho neviděl.
Nemohl jsem se na něj podívat, protože nejspíš pohled na jeho nahé a tak dokonale tvarované tělo, by mě udělal.
Už jeho hlas mi stačil k tomu, abych cítil to silné horko, jak se mi krev slévala z hlavy do té druhé hlavy a že ta měla své vlastní myšlenky.
Jak poslušný pes, jsem se postavil na rozklepané nohy, vedle sedačky a pomalu si začal svlékat tričko. Odhodil jsem jej bokem a stáhl i kalhoty, které dopadly někam do prostředku místnosti. Trenky je v zápětí následovaly.
Najednou jsem se cítil nějak v nebezpečí. Celý nahý jsem stál u okraje sedačky s trčícím se penisem, kterému chyběl jen kousek k orgasmu, a vše se ve mně jen vařilo touhou po jeho doteku.
Nedokázal jsem se donutit, abych si za ním lehl zpátky. Pořád jsem se toho bál, i když jsme to už dělali, stále jsem si pamatoval, jak to bolí.
Jenže já si idiot zapamatoval i tu naprostou euforii, když se jeho sperma rozlilo do mého zadku a já se vyvrcholil mezi naše těla.
Nevím proč, ale do ticha místnosti, kterou se ozývalo jen naše hlasité splašené dýchání, se ozvalo:
„Chcípni Stane!"
Stanley
Venku na nebi svítil měsíc. Byl úplněk a dovnitř oknem vrhal své světlo a já měl Samuru osvětleného jako na jevišti. Pozoroval jsem ho, jak se zvedá a předvádí mi svůj striptýz. Nečekal jsem, že to udělá. Počítal jsem, že se sebere a půjde pryč.
Ale proč mu, do prdele, to svlíkání trvá tak dlouho?
Jeho: „Chcípni, Stane!“ vykouzlilo na mé tváři úsměv.
Chvilku jsem ho ještě pozoroval, jak stojí nahý a jeho kolena se skoro dotýkají okraje sedačky. Jeho postava je v tomhle přítmí ještě krásnější. Jako bych před sebou měl mýtickou bytost… Světlá pokožka, rudé vlasy, jemné rysy… Jako bych před sebou měl něco křehkého, něco, co by se mohlo rozbít…
Promnul jsem si při tom pozorování penis. A když se Samuru stále nehnul, jen jeho penis sebou občas cuknul, aby se připomněl, vzdal jsem to. Nejspíš si ke mně nelehne.
Posadil jsem se, přisunul se na kraj sedačky a nohy spustil na zem. Zvedl jsem ruce a pohladil jsem ho po břiše. Krátce jsem se na něj podíval, ale hned jsem se znovu zaměřil na to, co jsem měl přímo před očima.
Ruce z břicha jsem přesunul na jeho zadek. Promnul jsem ho a pak jsem si ho mírným trhnutím přitáhl k sobě blíž a sevřel ho mezi mýma nohama.
„Mám chcípnout?“ políbil jsem ho na břicho. „Nemůžu sloužit. Musel bys mě zabít.“
Další a další polibky jsem sázel na jeho horkou kůži a postupoval s nimi níž, až jsem se dotkl rty špičky jeho penisu.
„Kdybys padal, tak na mě, ať si nerozbiješ hlavu o stolek,“ řekl jsem tiše a vzápětí obemknul jeho chloubu svými rty tak pevně, že jsem mu při zasouvání do svých úst stáhl i předkožku, až se jeho horký žalud dotkl mého patra.
Teď už jsem ho nemínil pustit. Pevně jsem sevřel jeho zadek, mírně prsty zajel do mezery a zatím co se vydaly na průzkum jeho těla, má ústa i jazyk činily na jeho erekci.
Chci ho slyšet vzdychat a sténat… Chci slyšet, jak moc mě chce…
Samuru
Když budu padat, tak mi asi bude jedno kam, budu se těžko někam směrovat, když i stání na nohou, mi dělá problémy.
Skousl jsem si ret, abych mu nedal hled první hlasité zasténání, jak pevně jeho rty obemkly můj penis. Málem jsem omdlel, jak moc, se mi horko nalilo do hlavy.
Vzrušení se proplétalo mým tělem a třas mého těla, byl nezastavitelný.
Jeho prsty, které hladily okraj mé dírky a pomalu se s třením mého otvoru pouštěly do průzkumu mého těla, mě naprosto ovládly.
Mírně jsem stáhl půlky, ale zase jsem povolil, jako kdyby se mé nitro stahovalo a uvolňovalo přesně podle jeho vnikání.
Cítil jsem, jak se ty měkké polštářky otírají o mé stěny a pohrávají si po celou cestu k prostatě, s nerovnostmi.
Dotkl se toho bodu, ze kterého šílím jak blázen a vpustil mi do těla euforii plnou příjemného brnění v tříslech.
Můj penis se napínal do takových rozměrů, že jsem cítil každé otření jeho jazyku a mohl jsem si ještě víc užít ty horké sliny, stékající po mém žaludu.
Obojí vzrušování mého těla, mě doháněly k vrcholu, o který jsem tak moc prosil.
Ale já najednou pociťoval ještě jinou touhu, která ještě nikdy nebyla tak hlasitá, jako nyní.
Celý jsem zrudnul a byl jsem rád, že je v pokoji tma, protože to, co jsem se chystal říct, bylo tak trapné, že jsem se toužil propadnout do země.
„Já... Já... Ach... Haa... Uch... Aaaaa... Chci ho..."
Do prdele... Do prdele... Do hajzlu... Chcípni Stane! Já už jsem se zbláznil.
Stanley
„Koho chceš?“ měl jsem strašnou chuť se zeptat.
Ale mlčel jsem. Měl jsem plnou pusu a pro Samuru to určitě už tak bylo těžké si o to říct. Muselo ho to stát hodně přemáhání. Pohrával jsem si s jeho zadečkem, kdy během chvilky jsem ho dvěma prsty dráždil tak, že jsem slyšel to, co jsem chtěl.
Opatrně jsem prsty vytáhl, ještě jednou olízl tu dobrotu, co jsem měl v ústech a pak ho propustil na vzduch.
Zvedl jsem hlavu a podíval se na něj.
Už delší dobu mám na Samuru chuť. Jsem napnutý, že kdyby do mě někdo píchnul špendlíkem, tak se rozletím po pokoji jako prasklý balonek.
Povolil jsem sevření svých nohou a musel Samuru zachytit, jak jeho tělo povolilo a hrozilo, že se na mě opravdu zřítí. Postavil jsem se za jeho záda a přitiskl se na něj. Rukama jsem ho začal hladit po břiše a nezapomněl jsem podráždit i jeho bradavky.
„Pamatuješ si ještě, co jsem říkal, že bych ti udělal?“ jemně jsem ho štípl do bradavek a promnul je v prstech. Okusoval jsem mu krk a svým rozkrokem se tlačil na jeho zadeček. „Tak tohle všechno už neplatí. Vynechal jsem jednu věc a to musím napravit.“
Dal jsem mu ruce na ramena a potlačil ho dolů, až doklekl na kraj sedačky. Tlakem mezi jeho lopatky jsem ho donutil se předklonit a opřít se o ruce.
Rychle jsem se otočil a hrábnul do jedné krabičky uložené ve stolku. Vím, že tam Jeff má vždycky gel. No jak to vím, je teď celkem jedno, ale účel světí prostředky.
Zmáčkl jsem tubu a gel se po Samurově rýze svezl až k jeho otvoru, který byl teď tak krásně přístupný. Nanesl jsem prsty gel i dovnitř a pak si ještě promnul penis, aby to pěkně klouzalo.
„Řekl jsi, že ho tam chceš?“ naklonil jsem se přes jeho záda. „Rád ti přání splním. Zhluboka se nadechni,“ natlačil jsem se špičkou. „A teď vydechni,“ v momentě, kdy Samuru vydechl, uvolnil se a já najel dovnitř skoro celý. Zastavil jsem se a nechal ho, ať se probere z toho šoku, ale po pár vteřinách, kdy jsem necítil velký odpor, jsem klouzavými pohyby začal pronikat víc dovnitř.
Samuru
Cítil jsem se nejistý, když jsem tam klečel na všech čtyřech, v podřadné poloze, kdy sám netuším, co se mi stane...
Kecám, vím co se Stanem a co mi udělá... Já sám si o to řekl. Co? Já si o to řekl? Proč?
Jeho mužství si už razilo cestu vlhkou dírkou, která ho stahy vtahovala ještě hlouběji do svého nitra, aby ten první nájezd tolik nebolel.
Svíral jsem tu jeho obrovskou kládu, kterou mě dráždil každý centimetr mých útrob, které prosily o další a další klouzání po jejich povrchu.
Vlhl jsem, jak kdyby mi poléval stěny olejem a cítil, každé minimální otření, jeho žaludu, jak vnikal dál a dál.
Najednou mě zaplavila silná vlna horka a do těla se mi rozlilo mrazení. Došel k bodu, u kterého i malý náraz udělá divy. Stáhlo se ve mně vše a já v naprosté rozkoši přijímal jeho nájezdy na mé tělo.
Jak prudce do mě najížděl a nebral žádné ohledy na mé tělo. Jak mi penis pleskal o stehna a tím mě přiváděl k vrcholu, když se má kůžička svezla po pokožce a chlupy podráždily jeho plosku.
Moje bradavky se tyčily do vzduchu a já měl co dělat, abych se dokázal udržet na kolenech, jak mě zaplavovalo naprosté vzrušení z tak intenzivního spojení.
Stanley
Políbil jsem Samuru několikrát na zádech. Každý obratel, na který jsem byl schopen se při tomhle dostat. Jeho vzdychání bylo čím dál intenzívnější a hlasitější a to mi vlévalo víc a víc energie do žil. Narovnal jsem se, jednu nohu nechal zakleknutou na sedačce a druhou se zapřel o podlahu. Přesunul jsem ruce na jeho boky a pevně je sevřel, abych mohl dorážet víc a on mi přitom neunikl.
Vzrušení naprosto ovládlo mé tělo a myslím, že jen jedna věc teď zaměstnávala můj mozek. Všechno se ve mně svíralo, každé otření bralo moje tělo do míst, které jsem nedokázal pojmenovat. I můj dech a občasné zasténání, když mě začal v sobě víc svírat, se začalo rozléhat po pokoji.
Jen matně jsem zaregistroval nějaký pohyb u dveří, ale když jsem otočil hlavu, nikdo tam nebyl. Má štěstí. V tuhle chvíli bych vyrušení neuvítal a nejspíš bych zabíjel.
Náhlý atak přicházejícího orgasmu mě zcela zlomil v pase. Ještě několikrát jsem tvrdě přirazil a pak zůstal nehybně, když jsem v jednotlivých dávkách, nasunutý v Samurově zadečku a škubáním v penisu, propouštěl své uspokojení. Moje prsty se křečovitě zaryly do jeho kůže na bocích, rychle jsem oddechoval jako pes, zapřený čelem o jeho záda a snažil se tomu nepropadnout a zůstat při vědomí. Jen z posledních sil jsem hladivým pohybem přesunul jednu ruku pod Samurovo břicho, abych mu pomohl k dokončení, a když největší nápor slasti ustoupil, prodloužil jsem si ty příjemné pocity dalšími, již mírnějšími nájezdy do jeho již naplněného těla.
Samuru
Jeho sperma bylo tak horké, když se mi usazovalo v zadečku a vyplňovalo každý kousíček nerovnosti.
Jak kdyby se měl jeho penis navždy zabetonovat v mém otvoru a my se stali jedním.
Tak úžasný pocit, když jsem se cítil plný a vše ve mně přímo křičelo, abych se mohl udělat i já a následovat jeho cukání ve mně.
Jeho nehty mi musely udělat na kůži pěknou paseku, když se zaryly hlouběji, než bych čekal. Jak kdyby mi vyškraboval značku, cejch.
Prohnul jsem se proti jeho stisku, na mém mužství, potřeboval jsem cítit, jak mě svírá. Lačnil jsem po jeho přejezdech nahoru a dolů a dráždění mého žaludu, když stahoval kůžičku až na doraz.
K tomu tohle dráždění doprovázel příjemnými krátkými průniky do mého těla a já jen slastně mhouřil oči v očekávání té skvělé chvilky.
Chvění se stáhlo do třísel a v orgasmové křeči, se všechno moje sperma rozstříklo na sedačku. Cítil jsem, jak v jeho ruce moje vzrušení tepe a cuká sebou, jak kdyby potřebovalo přijímat ty dozvuky se stálou frekvencí.
Už jsem se neudržel a dopadl horní polovinou těla na pohovku. Stále jsem měl mírně vystrčený zadeček, jak byla Stanova ruka pode mnou.
Stanley
Cítil jsem, jak se celý roztřásl, když své tělo odevzdaně přenechal svému orgasmu. Mezi prsty mi procházela jeho nadílka a já neměl ani sílu ji zadržet, aby nekropila sedačku pod námi. Pravidelné stahy, doprovázející jeho vyvrcholení svíraly můj penis a já měl co dělat, abych se udržel na kolenou, jak příjemný pocit to byl.
Najednou jeho ruce povolily a jen na poslední chvíli jsem klesl dolů i s ním, abych se nemusel vzdát toho teplého pulsujícího místa. Zatlačil jsem ho svou váhou do matrace, jen ruku jsem měl sevřenou pod našimi těly, jak stále držela Samurův penis a nechtěla ho pustit.
„Jeff… asi… zabije nás… za ten … bordel… na sedačce…“ snažil jsem se popadnout dech, když jsem tak na něm ležel, neschopen pohybu.
Všechno předchozí napětí najednou zmizelo jako mávnutím proutku. Cítil jsem se uvolněný a klidný. Ještě dvakrát jsem se prohnul proti Samurovu zadečku a pak se vysunul. Nadzvedl jsem se, chytl jsem ho za paži, otočil ho na záda a znovu na něj dolehl.
„Podívej se na mě,“ řekl jsem polohlasně.
Jeho pohled, ať už vzdor nebo odevzdání, byl pro mne něco nepředstavitelného. Nikdy jsem se ještě s ničím takovým nesetkal. Díval jsem se do těch očí a přibližoval se k jeho ústům blíž a blíž, až jsem naše rty spojil v polibku.
Samuru
Že nás zabije? Koho to sakra teď zajímá? Proč má v téhle chvíli myšlenky na Jeffa? Mě je jedno, co mi udělá, stejně mě nemá rád a já jeho kvůli Ei taky ne.
Když jsem byl k němu zády, tak jsem se mohl ještě bránit a necítil se tak ovládaný jeho pohledem.
Jsem opravdu ztracený, když mu vidím do tváře a jedinou myšlenku co v hlavě mám, je na to, že se mi asi rozletí srdce, jak silně buší.
Jak kdybych poslechl jeho povel. Díval jsem se do těch modrých očí a nechápal, jak to, že mě tenhle člověk tolik přitahuje.
Jenže já nikdy nebudu šťastný, protože mě otec nenechá, abych chodil s mužem.
Chodil? Ale kde že... Jako že Stan se mnou bude chodit? On? Určitě mně hned ráno vykopne, jako všechny ostatní.
Sakra... Je možný, že mě tohle zjištění bolí? Že se cítím nešťastný?
Natáhl jsem ruce k jeho krku a přitáhl si jej ještě blíž, abych mohl jazykem mnohem hlouběji do jeho horkých rtů.
Tak příjemné, když se jeho tělo tisklo na mé, nebyl jsem sám a mohl být s ním. Tak tížený pocit, že ho asi...
Ne... Nelži si, Samuru, buď realista!
Oddálil jsem se od jeho rtů a jen tiše zašeptal, protože hlas mi prostě nefungoval.
„Asi krvácím, protože jsi mi zaryl ty nehty až příliš hluboko."
Jak pravdivá slova to byla… Dvojsmysl, který chápu jen já.
Stanley
Zvedl jsem hlavu, když Samuru promluvil. Moje ruka automaticky sjela k jeho boku a pohladila ho po kůži, kde jsem nejspíš zanechal pár krvavých značek.
„Na to se neumírá,“ usmál jsem se. Ještě jednou jsem ho políbil na rty a pak jsem se zvedl. Nevím, proč ho pořád líbám. Normálně to nedělám. Že by to bylo tím jeho pohledem, který mě nutí dělat tyhle věci?
„Hned se vrátím,“ jedním tlesknutím jsem rozsvítil světlo, abych se o ni nepřerazil. Můj pohled zůstal viset na jednom místě. Moje trenky se hezky máčely v hrnku s čajem. Jsem šikovný, kdybych to chtěl udělat naschvál, tak bych se určitě netrefil. Vytáhl jsem je, vymačkal přebytek čaje do hrnku a pak jsem s nimi odešel do koupelny, Hodil jsem je do umyvadla a opláchl si ruce. Ze skříňky jsem vytáhl antiseptický sprej, náplasti a tamponky a cestou zpátky k Samuru jsem se ještě zastavil v pokoji pro hosty, kde klidně oddechoval Eikichi. Jen chvilku jsem stál a pozoroval ho, jestli se nevzbudil. Ale byl tuhej jak prkno. Zajímalo by mě, co do něj Samuru nacpal. Nejspíš bych si měl dávat pozor… Přešel jsem ke skříni, kde jsem měl své věci a vytáhl si náhradní prádlo a pak se zase tiše vrátil do obývacího pokoje.
Hodil jsem trenky na gauč a postavil se před skoro mrtvého Samuru.
„Tak, čas na ošetření, paciente,“ zvedl jsem ruku se sprejem a tamponky, aby viděl, co ho čeká. „Musíš být zítra fit. Mám jít na jedno setkání s partnerem a Jeff jaksi nemůže. A pozvánka je pro dva.“
Samuru
Byl jsem totálně bez šťávy, jak kdyby i poslední kapka dopadla na pohovku a já tam ležel jak bramborový lupínek.
Jak dlouho jsem schopen vydržet to, že s ním spím a on si jen užívá? Vlastně… Neužívám si to i já? Dovolil jsem mu, aby si mě vzal a to hned třikrát. Sám jsem si o to řekl a teď čekám, až se vrátí a ošetří mě.
Jsem vážně hlupák, který se zamiluje do první osoby, která ho připravila o panictví.
Co? Já ho miluji? Ne… Rozhodně ne! To nemůže být pravda. Veliký a špatný vtip.
Pozoroval jsem ho, jak se vrací z chodby a jeho nahé tělo, mě naprosto uchvátilo. Jak hezky se mu jeho chlouba houpala mezi nohama a i nyní, byla v klidném stavu dost velká. Krása, tohle bylo ve mě?
Co? Mně se jeho penis líbí? Ne! Nikdy…
Bože… Vypadal jak David od Michelangela Buonarottiho. Jeho dokonale tvarovaná muskulatura, kterou by mu mohl závidět lecjaký boxer a pěkná tvář, která snad spadá do typu „Casanova”.
Každý jeho pohyb mě fascinoval a já si ani nevšiml, že mi už ošetřuje zranění. Až ostrá bolest po dezinfekci, mě probrala.
„Zbláznil ses? Bolí to. Mám ti to nakapat na penis? Uvidíme, jak tě to bude bolet.”
Cukl jsem prudce sebou, až jsem konečně ucítil i jinou bolest, která byla spojená s výtokem Stanova spermatu z mého nitra.
„Sakra…”
Čekal jsem, až mi škrábance nalepí náplast a potom se otočil na bok. Byl jsem unavený i tohle rozčílení, mě stálo poslední zbytky energie.
„Můžeš mi zahřát záda? Je mi zima.”
Magor… Jsem totálně na práškách či co? CO jsem mu to řekl? Proč jsem to řekl?
Úplně rudý, jsem se tiskl k opěradlu a přehodil přes sebe deku, která byla srolovaná na boku u mých nohou.
Stanley
Samuru byl jak v jiném světě. Jen mě pozoroval a úplně se přitom zapomněl. Až teprve, když jsem mu stříkl desinfekci na škrábance, začal mi nadávat.
„Tak konečně ses probral? Poslouchal jsi, vůbec co jsem ti říkal?“ připlácl jsem mu poslední náplast na jeho bebí, aby náhodou z těch mini škrábanců nevykrvácel. Odložil jsem věci na stůl a lehl si za něj.
Tleskl jsem rukama a světlo opět zhaslo.
„Mlčení znamená souhlas, takže tě ráno odvezu domů, připravíš se a na oběd pojedeme na ten banket. Bude tam spousta podnikatelů, takže si obleč něco jiného než ošoupané rifle. Buď si vezmeš oblek nebo sváteční kimono. Nechám to na tobě.“
Přitáhl jsem se k jeho zádům blíž a omotal jsem ruce kolem něho, aby se jeho záda tiskla co nejvíc na mé tělo.
„Klidně ti záda zahřeju, ale není to pro mne zrovna moc dobré,“ začal jsem přemýšlet nahlas. „No spíš pro tebe,“ přitiskl jsem se na jeho zadek. „Může to být pro tebe nepohodlné… a noc je teprve mladá, Samuru,“ zašeptal jsem mu ta slova do vlasů na zátylku a vtiskl jsem mu tam jeden polibek.
Samuru
Ten člověk se opravdu zbláznil. Jednou se s ním zase vyspím a hned mám pokračovat, jak kdyby mě to nezmohlo?
Nejen, že jsem se tahal s Ei a potom ještě dokázal říct o sex, ale teď se mi jeho penis tlačí mezi hýždě a mám být v pohodě?
„No, jestli mě chceš znovu, tak to mě radši zabij, protože jediné, na co myslím já, je spánek. Pokud si nepamatuješ, tak jsem vydal opravdu hodně energie a nepatřím mezi svalovce, jako někdo, že? Jestli chceš, abych s tebou zítra šel, tak mě nechej spát."
Co? Co jsem mu to vlastně řekl? A jak to myslel tím, že tam bude spousta podnikatelů?
„Zdám se ti, jako vhodná osoba, pro reprezentaci? Opravdu si seš po mých útocích na tvou osobu jistý? A co to jako má být? Rande?"
Pobaveně jsem se zasmál, protože představa toho, jak si mne vede jako svou holku, mi přišla v jeho případě vtipná.
Stanley
Usmál jsem se, když jsem slyšel, co říká.
„Vydal jsi spoustu energie? Kdy? Vždyť jsme teprve začali,“ pohnul jsem se trochu a otřel se o jeho zadek. Neměl jsem snahu ho do něj znovu nacpat, ale nemohl jsem si odpustit malou provokaci. I když… Dal bych si říct ještě aspoň jednou. Nejspíš už zapomněl na minulou noc.
„No… Pokud budeš bez energie,“ znovu jsem se o něj otřel, „tak se rozhodně nemusím bát nějakého tvého útoku. A jestli chceš, ber to jako rande. Proč ne. Už se těším.“
Moje ruka se samovolně pohla a začala ho hladit po jeho horkém břiše. Jako by měla svůj vlastní rozum. Mírně sjela dolů, pohladil jsem ho na podbřišku, prsty prohrábly jeho chloupky těsně u penisu a zase jsem ji vrátil na jeho hruď, kde jsem se otřel o jeho bradavky.
„Pamatuješ si, co jsem ti říkal předtím, než sis řekl o sex?“ jemně jsem ho do jedné štípl. „Můžu ti to zopakovat, jako pohádku na dobrou noc. Bude se ti dobře usínat,“ vyjel jsem rukou výš na jeho krk a pohladil jsem ho přes ohryzek, kde jsem jasné cítil, jak polkl na prázdno.
„Chceš, abych tě držel, abych tě hladil, abych tě líbal… Na uších, na krku, přes ramena bych táhl svou ruku na tvé břicho. Trápil bych tvé krásné bradavky, až bys skučel a žadonil o další dotek. Na břiše a na podbřišku. Tvůj penis by se dožadoval pozornosti…“ začal jsem mu přeříkávat znovu to co na začátku. „Už spíš?“ ztišil jsem hlas.
Samuru
Každý jeho dotek znovu rozpaloval moje ztuhlé tělo. Jak kdyby se s každým otřením o mou pokožku rozvibrovala jedna buňka a pomalu se ve mně rozvířil uragán vzruchů.
Zase mě ovládal. Ten jeho hlas, který mě stahuje do pekel, mi dělal tak dobře. Tak krásně podmanivý bas, který mi u mužů vždy imponoval.
Nesnáším, jak na něj reaguji, ale opravdu jsem byl unavený, ani můj penis už nereagoval a myšlenky byly zastřené spánkem.
Chytil jsem jeho ruku, která se mi potulovala po těle, a propletl si s ním prsty. Přitáhl jsem si ji k ústům a vlastně ho tím donutil, aby se na mě nalepil ještě víc.
„Jsem opravdu unavený."
Cítil jsem se příjemně, když mě jeho silné paže objímaly a vtahovaly na jeho horkou hruď, kde mě do zad šimraly jeho mužné chlupy.
Zavrtěl jsem zadečkem, abych se uvelebil a jeho penis mi nepřekážel. Oči se mi samy únavou zavřely a nyní mi bylo všechno jedno.
Jestli mi něco ve spánku udělá, asi mu pomaluji obličej, ale nebyl jsem schopen ničeho. Únava mě zasáhla tvrději, než bych čekal.
Psychicky náročné dny s Ei, tahání se s jeho tělem a potom Stan...
Ukolébalo mě to příjemné teplo, které jeho tělo vydávalo.