Samuru
„Co? Jako v bytě u starých mládenců? Ale to mluvíš o sobě, že? Starý jsi tu jen ty."
Dloubnul jsem ho do žebra a potutelně se usmál, když se mi v hlavě objevila jedna dokonalá představa.
„No, můžeš tu uklidit, beztak si tu většinu bordelu udělal ty. Tak, můžeš si vzít zástěrku, kterou jsem dal z vtipu Eimu k vánocům a prachovku. Je moc hezká, s volánky a růžovým řasením. Co ty na to? Budeš jak cukrová vata, takový Stavatík. Co ty na to?"
A je to tu... Prostě je to silnější než já, i když se kousnu do jazyku... I když se s ním miluji a vím, že on je jediný s kým chci být, jsem to přece jenom já.
No, ale co... Jsem takový pořád a jediný, kdo to se mnou přežil, je právě on.
„Ta představa, jak lezeš po čtyřech a vykukuje ti tvůj svalnatý zadek z pod zástěry a na hlavě máš takovou tu čapku, připnutou pinetkami a... Hahahahahhahaha... Jsem fakt zvrhlej... Co?"
Stanley
„Já tu udělal většinu bordelu?“ zvedl jsem se do sedu a rozhlédl se kolem sebe. „Ani bych neřekl. Můj bordel je tady,“ zajel jsem mu rukou pod zadek a bez varování zasunul jeden prst dovnitř. „Bezpečně uschováno,“ pohnul jsem prstem a pohladil jeho výstupek. „Nebo ne?“ vsunul jsem druhý prst a mírně je od sebe roztáhl, až jsem cítil, jak moje sperma přes ně vytéká ven.
„Počkej tady. Můžeš zatím vysvléct peřiny. Stejně jsi je teď zaprasil,“ usmál jsem se na něj a vytáhl z něj prsty. „Hned jsem zpátky,“ políbil jsem ho a vyskočil z postele.
Mrknul jsem na hodiny, kolik máme času.
Dobrý. To stihnu. Samuru si chce hrát, tak proč ne. Nejsem proti. Už dlouho jsem nedělal nic jen tak z legrace a dobré nálady.
Zaběhl jsem do kuchyně. Po krátké prohlídce jsem našel tu zmiňovanou zástěru. Oblékl jsem si ji. Opravdu mi z ní čouhal jen zadek a vepředu sotva skrývala mou hruď a dole končila jen těsně pod rozkrokem. Bráchové jsou vážně hubení. Sotva jsem ji zavázal kolem krku a pasu.
Vytáhl jsem boxíky z lednice a dal to ohřát do mikrovlnky. Pěkně jsem na tác nachystal talíře s ohřátým jídlem a sklenice s vodou.
Rozhlédl jsem se kolem sebe. Nikde jsem však neviděl tu zmiňovanou čepičku. Ale asi ji nemají. Ještě jednou jsem se podíval po kuchyni, a když jsem se zastavil pohledem na okně, dostal jsem nápad. Čepeček nebude, ale tohle taky bude stačit. Uřezal jsem kus mašle, co držela závěs na okně a zavázal jsem si jí kolem krku. Pěkně mašlí dopředu.
Musel jsem nejspíš vypadat směšně. Cestou do ložnice jsem se raději ani nedíval do toho velkého zrcadla, co mají v předsíni, a jen dával pozor, aby se mi nevysypalo jídlo na zem.
„Tak je čas na oběd,“ zastavil jsem se v ložnici, kousek od Samuru. „Chceš oběd do postele, nebo si půjdeme sednout do obýváku?“ otočil jsem se s úsměvem směrem ke dveřím a čekal, jak se rozhodne.
Samuru
Když mi strčil prsty do ještě vlhkého otvoru, propnul jsem se v zádech a slabě vydechl jeho jméno.
„Stanley," zaznělo z mých úst tak vzrušeně, že bych nejspíš dal i druhé kolo.
No sakra... já bych klidně dal i druhé kolo? Kdy mi přestal fungovat mozek?
Nečekal jsem, že se zvedne a někam odejde, při jeho apetitu jsem spíš očekával pořádný sex. Ale to, co nastalo...
Když se vrátil a měl na sobě jen tu zástěru, musel jsem se začít smát. Z očí mi padaly slzy, ale ne smutku, ale smíchu, protože ten pohled na něj... Ten pohled... Sakra... Byl boží.
Jeho vypracované tělo se tísnilo v zástěře, která mu byla malá. Jeho pevný zadek, který mu z ní vykukoval a místy i penis, který se kymácel ze strany na stranu.
On si ze sebe umí i udělat srandu? A co ta mašle? Ta mašle to zabila... Jako obrovský narozeninový dáreček, jen rozbalit.
„Strašně ti to sluší... Budeš...Hahahaha... Budeš to nosit... Hahaha... Častěji?" nedalo se udržet vážnou tvář, takhle mě dlouho nikdo nepobavil.
„Chtěl bych oběd do postele, a abys mě nakrmil. Bolí mě stále ruka. Noooo? Staníku? Nehodláš takhle chodit do práce, že? Asi bys měl veliké úspěchy, ale já bych tě svázal a nikam nepustil."
Jako kdyby tu nějaká možnost byla... Jako chlap o hlavu a vyšší než já, o polovinu těla větší a ještě svalnatý, by se mnou nechal svázat ne?
Představa toho, jak ho napadám a visím mu na krku, jako komár, který absolutně nemůže nic dělat a on mě jednou rukou postaví na zem, tak ta byla přesná.
Stanley
„No právě jsem uvažoval nad tím, kolik nových obchodních příležitostí by nám to dalo, kdyby tohle byla pracovní uniforma,“ chytl jsem konec zástěry do ruky, mírně ji odtáhl od těla a malinko se poklonil. Jen tak, aby mi tác nespadl z ruky.
Já moc hlad neměl, ještě jsem se cítil plný z vydatné snídaně u Tuovych doma. Dal jsem tác s jídlem na stolek a vzal do ruky jeden talíř.
Sedl jsem si na postel a opřel se zády o stěnu. Pokrčil jsem nohy a roztáhl je od sebe.
„Posaď se,“ poplácal jsem jednou rukou na místo mezi mýma nohama, zatím co druhou jsem s talířem držel ve vzduchu, jako dobře vyučená servírka. „Zády ke mně,“ dal jsem ještě Samuru jasné instrukce a čekal, až se vynadívá na zástěrku, která pěkně visela dolů a sotva skrývala můj poklad.
Samuru
No, tak pukrle mu šlo, jak vycvičená služka. Hahahah...
Pořád jsem se musel usmívat, jak mě provokoval a celkem mu to šlo, protože kamarád tam dole, se mi začal zvedat, jak mě jeho tělo vzrušovalo. Popravdě, se mi ta zástěra nelíbila, ale to, že si se mnou hraje a je vtipný, tak to se mi dostávalo do hlavy.
„Je to bezpečné? Zástěru máš jako ochranu?"
Pobaveně jsem si mu sedl mezi nohy a natiskl se na jeho penis. Zavrtěl jsem zadečkem, jako že se uvelebuji a přitom jsem mu jeho chloubu podráždil půlkami.
„Tak co? Mám říct ááá?"
Stanley
Samuru se usadil a ještě se nezapomněl zavrtět. No, už tak jsem byl mírně nadržený a on udělá ještě tohle. Ale i přesto, že jsem se chtěl jít už připravit do práce, naznal jsem, že na tohle si ten čas prostě udělat musím. Položil jsem talíř vedle nás na postel. Stáhl jsem si stuhu z krku.
„Žádné protesty, Samuru,“ zašeptal jsem a stuhou jsem mu převázal oči a vzadu stáhl, aby mu neklouzala.
Položil jsem mu ruce na ramena a přejel s nimi dolů na paže. Když jsem se zastavil u jeho zápěstí, jen jsem je stiskl a ruce mu k mému krku, aby se jimi mohl zaháknout a pořádně se o mě opřít celým tělem.
Chytl jsem mu nohy pod koleny, pokrčil je a natlačil na ty mé, do široka roztažené, aby se o ně opřel.
Pohladil jsem ho po břiše a jen malinko se otřel o jeho penis, který se mi teď ukazoval v celé své kráse a promnul jeho váček.
Vzal jsem talíř a položil ho mezi naše roztažené nohy.
„Otevři pusu,“ jednou rukou jsem mu přejel po krku. Jedním prstem jsem mu otřel o rty a následně tlakem na spodní zuby ho donutil víc otevřít pusu.
„Nemám příbor, Samuru,“ zašeptal jsem mu do ucha a políbil ho.
Prsty druhé ruky už mířily do jeho úst, aby mu tam vložily první sousto.
Samuru
Podvoloval jsem se Stanově vůli a nechal se sebou dělat vše, co chtěl. Vzrušovalo mě to, že mi zavázal oči a já netušil, co se bude dít. Bylo to jen o důvěře a člověk si mohl mnohem víc všímat jiných smyslů, které mi nyní zaplavovaly hlavu.
Cítil jsem, jak se mi první sousto usazuje na jazyku a slaná chuť jeho prstů jen dobarvuje ráz toho jídla. Dobře kořeněná zelenina a rýže, která se okamžitě rozpadla na mém jazyku. Takhle jsem si ještě jídlo nevychutnával. Chuť, čich a přitom se přidržovat Stanova krku, to bylo jako sen. Přijímal jsem další a další sousta a pokaždé si velmi pomalu olízl rty, aby mi ani kapička šťávy nevyklouzla z úst. Párkrát jsem jazykem obkroužil jeho prsty, abych si užil i spojenou esenci s jeho tělem a dával jsem si záležet na tom, aby ani zrníčko nevyklouzlo s jeho prsty ven.
Srdce mi zase bilo jako o závod a tělo příjemně vibrovalo vzrušením, jak mě to celé pohlcovalo. Vtahovalo mě to někam, kde to neznám, ale s ním jsem se nebál. Otevřel další dveře do neznáma.
Prsty u nohou, jsem jen jemně přejížděl po jeho kotnících a vnímal jeho pokožku na své. Bojoval jsem sám se sebou, zda ho občas nekousnout, jak moc jsem chtěl, aby pokračoval.
Stanley
Užíval jsem si každé otření jeho jazyka o mé prsty a jen s velkým sebezapřením jsem je z jeho úst vždy vytáhl, bych mu mohl nabrat další sousto.
Přitiskl jsem nos do jeho vlasů, abych pochytil jeho úžasnou vůni. Byl tak úžasný. Mé srdce bušilo do jeho zad svůj pochodový rytmus, který se pomalu měnil na splašený běh. Ruku z jeho krku jsem sunul pomalu níž. I přesto, že jsem mu vkládal další sousta do úst, začal jsem ho druhou rukou hladit po břiše a sjížděl s ní níž. I má ústa chtěla ochutnat něco dobrého. Políbil jsem ho na rameni, a když opětovně nasál mé prsty a pevně je obemknul svými rty, zasténal jsem do jeho kůže.
Zakousnul jsem se do ní při představě, co by jeho ústa dokázala na jiném místě.
Zapomněl jsem na prsty, kolem kterých se omotával jeho jazyk. Navlhčil jsem si dlaň druhé ruky vlastními slinami a hned mu s ní přejel po jeho nabuzené erekci, která s každým dotekem víc a víc narůstala, až zůstala v mém sevření zcela pevná a jen sebou občas škubla, jak volala po uspokojení.
Stáhl jsem mu předkožku a prstem rozetřel jeho vlhkost po žaludu. Vytáhl jsem konečně prsty z jeho úst a bez dalšího otálení s nimi zamířil k jeho zadečku, abych ho mohl navštívit a zjistit, kolik vlhka mu tam ještě zůstalo po našem předchozím spojení.
„Otoč ke mně hlavu,“ požádal jsem ho, abych ho mohl políbit.
Toužil jsem po jeho ústech, abych v nich mohl utlumit své vzdechy, když se svými bezděčnými pohyby otíral o můj rozkrok.
Samuru
Jeho horký jazyk se mi usadil na rameni a zuby se zakously do napnuté kůže, jako kdyby to bylo nějaké upečené maso. I to malé kousnutí ve mně vyvolalo další nával horka a vlnu vzrušení, která se mým tělem přehnala jak vichřice. Celý jsem se začal třást nedočkavostí, když jeho prsty zamířily k mé dírce a pomalu si razily cestu hlouběji do mého těla. Cítil jsem, jak moc vlhký ještě jsem a svíravě jsem drtil jeho prsty v sobě. Tolik jsem chtěl místo nich něco jiného. Hned... bez přípravy... Prostě aby do mě najel a já cítil jeho tvrdost. Tak velkou a silnou, že se spojí s mým nitra napořád.
Pootočil jsem k němu hlavu, co to šlo, a vystrčil z úst jazyk, abych si špičkou pohrával s tím jeho, než jsem spojil naše rty v nezastavitelný a vášnivý polibek. Všechno ve mně se jen bouřilo a já dostával třes do každé části mého těla, jako kdybych byl v rauši.
Jeho ruka na mém penisu mi dopřávala tak příjemné vzruchy a pohyby, které stahovaly mojí kůžičku pod žalud, mě dostávaly na pokraj blaha.
„Stane... Stane... Miluji tě."
Ano... Je to tak... Asi mi exploduje srdce tímhle pocitem, který ze mě dělá blázna.
Stanley
Slyšet jeho slova pro mne znamenala konečnou. Už jsem to prostě nedával. Shodil jsem talíř na zem, až se zbytek jídla rozsypal po zemi.
Převrátil jsem Samuru na postel a zapasoval se mezi jeho nohy.
„Tohle bude krátké,“ vydechl jsem do jeho úst a vzápětí do něj najel jedním přírazem.
Měl jsem pravdu. Už tak jsem to sotva dával. Byl jsem nadržený celou dobu a sotva se držel.
V hlavě mi znova běhaly představy, když mi Samuru olizoval prsty, kdy jsem se ho dotýkal na všech těch místech…
Vlévalo mi to do žil další a další dávky vzrušení a já bezděčně přidával na rychlosti svých přírazů s tím, jak jsem se blížil ke svému konci. Neudržel jsem se a nahlas zasténal, když mé sperma opětovně začalo plnit jeho nitro.
Pevně jsem sevřel jeho nohy a ještě s pár přírazy to dotáhl do slastného konce. Rychle jsem oddechoval. Pár vteřin mi stačilo, abych se vzpamatoval a posbíral svůj rozum rozprsklý po posteli kolem Samuru.
Vystoupil jsem z něj a přesunul se dolů, mezi jeho krásná stehna. Jednou rukou jsem tiskl jeho zadeček, druhou si pohrával s jeho poklady. Vzal jsem jeho chloubu do svých úst a dopřával mu tu rozkoš pravidelnými tahy, aby nebyl o nic ochuzen.
Samuru
Nebolelo to... Nevím proč, ale jeho prudký nájezd mě nebolel. Jen mě zaplavila vlna rozkoše, když se táhlým pohybem otíral o mé stěny a klouzal se hlouběji do mého těla. Zasténal jsem tak hlasitě, že se to linulo pokojem, jak rajská hudba. Jeho jméno se tu vznášelo vzduchem, jak jsem ho s najetím do mého vstupu vykřikl. Naše těla rozhýbala postel a vrzala slastnou melodii našich těl.
Když jsem ucítil jeho sperma v sobě, už jsem to nedokázal rozdýchat a málem jsem se udělal. Ale on ze mě vystoupil a vložil si můj penis do mých úst. Ani se nemusel snažit, stačilo mi dvakrát vsunutí mezi jeho rty a já mu darovat všechno, co jsem v sobě měl.
V mírné svalové křeči, kdy v mém těle dozníval opojující pocit extáze, jsem byl propnutý jak luk proti jeho puse.
Orgasmus mě pohltil, nebyl jsem schopen myslet na nic jiného než na to, jak moc ho miluji.
„Chcípni, Stane, to máš za to, že sis mě ochočil."
Stanley
Jen jsem pevně sevřel jeho stehna, když se proti mně pohnul a já měl jeho chloubu málem až někde v hrtanu. Obemkl jsem ho svými rty a bral jsem si každou kapku, kterou byl ochoten mi dát.
Nepustil jsem ho, dokud jeho tělo nepovolilo a on zůstal bezvládně ležet.
Škubání v jeho penisu ustávalo. Ještě dvakrát jsem ho protáhl v ústech a očistil ho jazykem po celé délce.
Zvedl jsem se a posunul se po jeho těle zpět nahoru. Sundal jsem mu stuhu z očí, abych se do nich mohl podívat. Chtěl jsem v nich vidět vše… I to, že svá slova myslel vážně.
Usmál jsem se na něj.
„Příčina úmrtí – udušen spermatem,“ olízl jsem si rty, políbil ho a pak ho podebral pod zády, abych ho mohl na sebe víc přitisknout.
Nechtělo se mi ho pouštět. Nechtělo si mi od něj vylézat z postele. Ale při letmém pohledu na hodiny jsem zjistil, že čas pokročil.
I přesto jsem se znovu vrhnul na jeho ústa, protože líbat ho…
To je droga s velkým S, které nebudu mít nikdy dost.
Samuru
Hahahahah... Udušen spermatem… To on to chtěl, tak co si stěžuje?
Jen jsem ho objal a svůj pohled spojil s jeho, než mě ty vřelé polibky naprosto pohltily. Pevně jsem si ho na sebe přitáhl a jen vnímal tlukot našich srdcí, které šílely.
„No a moje bude, udušení polibky, následné zalehnutí medvědem a svázání láskou."
Co to kecám? Jsem se fakt praštil o nějakou stěnu? No to je hláška dne. Svázáni láskou? Láskou? Bože... Chcípni Stane!!!
Líbal jsem ho dál a bylo mi zcela jedno, kolik je hodin a že čas se neúprosně řítí ke svému konci.
Jestli nás takhle najde Ei v jeho posteli a s Ediem za zády, jsme oba mrtví.
„Musíme... Musíme vstát a uklidit, jinak nás fakt zabijou. Za půl hodiny jsou tu."
Usmál jsem se a jen doufal, že Edie nepojede jako prase, tak jako vždy.
Stanley
Jen nerad jsem ho pouštěl, ale pravda je, že čas opravdu pokročil.
„Možná by ses měl jít osprchovat jako první,“ potáhl jsem ruku přes jeho ulepené tělo od všeho možného. Od jídla až po…
Raději jsem vstal a začal sbírat bordel po zemi. No s rýží to půjde hůř.
„Kde máte vysavač?“
Tuhle věc jsem nedržel v ruce, ani nepamatuji, ale nějak to zvládnu. Hodil jsem na sebe aspoň boxerky, ať neběhám jen v té divné zástěře. Chytl jsem Samuru za ruku a vytáhl ho z postele.
„Koupelna,“ plácl jsem ho po zadku a začal svlékat povlečení.
Nebyl jsem ani v polovině, když mi začal zvonit telefon.
„Měl bys dojít do kanceláře, a můžeš i v té zástěrce, moc ti sluší,“ ozval se Jeffův hlas.
Rychle jsem se otočil k oknu. Stál naproti a mával mi z druhého okna.
„No, ale možná by ses měl oblíct, protože Eikichi je tam s tím hromotlukem za pár vteřin. Pomáhá Eimu s věcmi nahoru a celou dobu se tvářil, že chce někoho zabít. Nevíš o tom něco?“
Samuru
„Vysavač? A na co se používá?"
Vždy uklízel Ei, jak mám sakra vědět, kde jsou tyhle věci?
„Zkus šatnu," ukázal jsem na skříň v chodbě a sám zamířil do koupelny.
Vlezl jsem si pod sprchu a pustil si na hlavu teplou vodu, abych mohl smýt naše pozůstatky vyvrcholení. Vody odplavovala vše a já jen pomalu pěnil sprchový gel na svém těle. Když jsem vše dokončil, vyšel jsem ven ze sprchy a otřel své zničené tělo. Jenže jsem si, blbec, taky uvědomil, že jsem zapomněl na ovázanou ruku a měl jsem naprosto promočený fáč. Ručník jsem položil na topení a vyšel nahý do pokoje.
„Potřebuji pomoct, Stane. Nějak se mi namočily obvazy. Musíš mi je převázat, sám to jednou rukou..." to už jsem nedořekl, protože v zámku zarachotily klíče a Ei vcházel do pokoje.
To by nebyl takový problém, kdyby to, co šlo za ním, nebyl Edie.
„Samuru? Nechceš se obléct?"
Ei vypadal opravdu naštvaně, když mě viděl nahého a ještě s mokrými fáči. Za to Edie ode mě neodtrhl pohled.
Stanley
Položil jsem telefon a rychle stáhl zbytek povlečení. Měl jsem ho zrovna v ruce a chtěl se Samuru zeptat, kam to mám hodit, když vešel do pokoje a z obvazů mu kapala voda.
Ani jsem nestihl věci položit, když se ozval naštvaný Eiho hlas.
Proč já blbec raději nejdříve nesundal tu zástěru a pak nešel na tu postel.
Otočil jsem se do okna a zadíval se naproti. I na tu dálku jsem viděl, jak se Jeff směje a ukazuje mi palec nahoru.
Zabiju ho. Domlátím mu ty žebra ještě víc, než má. To, kurva, nemohl zvolat dříve?
„Máme párty?“ podíval jsem se na příchozí a zvlášť Edieho jsem si měřil ne zrovna příjemným pohledem. Očumoval Samuru a skoro mu tekla slina po bradě.
Copak je na kluky? No to by mi tak scházelo.
„Odnes to!“ hodil jsem po něm tu hromadu povlečení. Chytl jsem deku a přehodil ji přes Samuru.
„Pojď, převážu ti to,“ odtáhl jsem ho do obýváku a zabouchnul za námi dveře. Eikichiho jsem zcela ignoroval. Ještě jsem se natáhl k taškám, které stále ležely, tak jak jsme přišli a vytáhl jsem Samuru aspoň nějaké kalhoty, aby nechodil nahý. Pomohl jsem mu je natáhnout a pak už se k němu usadil a začal mu sundávat ten promočený obvaz.
„Úklid už necháme na bráchovi. My musíme na firmu,“ podíval jsem se na hodiny. „Máme ještě nějaký čas, ale je potřeba, aby sis prošel návrh smlouvy, protože tam budeš taky uvedený, jako společník.“
Mokrý obvaz jsem nechal ležet na zemi. Jemně jsem mu ruku osušil, zranění překryl gázou a pak ji začal znovu ovazovat, tentokrát už čistým a suchým obvazem.
„Měl by sis oblíct aspoň oblek. Nemusí být jako na banketu, ale jsou to důležití klienti. Však je znáš…“
Vysvětloval jsem mu postupně, jak to bude vypadat, probíhat, ale věřil jsem tomu, že to Samuru zvládne v pohodě. Jen tam musí dorazit včas a hlavně vcelku.
Samuru
„Tak teď nevím, jsem ve svém bytě a připadám si tu jak nevítaný host, čím to mlže být?"
Slyšel jsem naštvaného Ei, jak pokládá věci na zem a začíná všude šustit, jak se pustil do úklidu. Opravdu mě zabije a to mě ještě umučí, až mě donutí všechno pomalu uklidit do posledního smítka. Nedivil bych se, kdybych si musel vzít i kartáček, abych umyl kachličky.
Ale zase... Jsem zraněný, můžu mu zahrát na city.
Stan mě ošetřoval a já se jak pitomec uculoval nad jeho příjemnou péčí.
„Opravdu tě miluji, Stane."
Co mě to napadlo? A proč jsem to řekl s výrazem, že jsem pošahaná puberťačka a ještě na tripu? No... Asi jsem na tom hůř, než jsem si myslel. Ne, jsem úplně v prdeli.
Najednou jsem zbystřil, když mi ještě jednou projela hlavou jeho slova. Společník?
„Jak myslíš… společník? Vysvětli mi to."
Nechápal jsem, proč by mě měli udělat společníkem, když je to Jeffova a Stanova firma?
Jsem jen hacker nic víc. No a oblek? Budu muset poprosit Ei, aby mi do něho pomohl. Tričko a kalhoty už zvládnu, ale knoflíčky u košile? To bych tu byl týden a ještě bych měl dva dole rozepnuté.
Stanley
Promnul jsem Samurovy prsty, když mi řekl, že mě miluje a na moment se zastavil ve své činnosti. Možná jsem se i zapomněl nadechnout.
Vím, už mi to řekl, ale teď to bylo jiné.
Zvedl jsem k němu pohled, a i když se tvářil, jako by kousnul do citronu, věřil jsem, že to myslí vážně. Chytl jsem ho do objetí a políbil ho.
Taky tě miluji, Samuru.
Neřekl jsem to nahlas, ale věřil jsem, že to ví, že tohle tiché vyznání polibkem chápe.
„Budeš společník na tomhle projektu, protože to souvisí s tvou prací. I tohle je ošetřeno ve tvé smlouvě,“ vstal jsem a přešel ke své tašce a vytáhl si čisté věci.
Začal jsem si rozvazovat tu růžovou věc s volánky, ale zřejmě, jak jsem se ponořil do úžasného krmení Samuru a toho co bylo potom, se mi za krkem pěkně zamotala. Prostě jsem ten uzel nemohl rozvázat.
„Potřebuji se obléct a musím jít do kanceláře. Pomůžeš mi to rozvázat? Zvládneš to s tou jednou rukou? Jinak v tom budu muset jít naproti do kanclu za Jeffem,“ popošel jsem k Samuru, otočil se k němu zády a klekl si na zem, aby na mě dosáhl a nemusel vstávat. Sklonil jsem hlavu a čekal. Byl jsem tam jak trestanec, odsouzenec čekající na kulku do týla.
Samuru
Přistoupil jsem k němu a jedním tahem trhnul za mašli tak, že se uvolnila. Pozoroval jsem, jak mu zástěra padá z těla a bylo mi to i celkem líto, že museli zkazit tak hezkou chvilku.
No ale... Zase ho někdy přesvědčím, tohle bylo tak...
Musel jsem si olíznout rty, protože se mi po nich právě svezla slina na holou hruď při představě, jak mě krmil. Nasál jsem jeho vůni a byla tak dokonalá... Smíšená s našimi orgasmy a vše se smíchalo v jednu dokonalou esenci.
„Měl by ses jít ještě aspoň osprchovat, takhle nikam jít nemůžeš. Jsi až moc cítit... No... Námi. Mohl bys strhnout velkou vlnu nápadníků a to teda ani náhodou! To jen tak, abys věděl."
Políbil jsem ho na lopatku a na chvíli se přitulil k jeho horkým zádům, abych si ještě mohl užít jeho blízkost.
„Budu tam, tak naproti? A v kolik?"
Stanley
Usmíval jsem se, když jsem slyšel jeho slova. Tak je to pravda. Vážně je majetnický. Ale jsem rád. Dává mi to naději, že všechno, co mi řekl, myslí vážně a já se v něm nezklamu.
Jen jsem si přichytil jeho ruce, které se mi omotaly kolem hrudi, když se přitiskl na má záda. Zvedl jsem je k ústům a políbil je.
Klidně bych se nesprchoval, protože tahle vůně je lepší, než nejdražší kolínská. Ale na obchodní schůzku se to vážně nehodí.
Pustil jsem jeho ruce a vstal jsem.
„Nějaké náhradní obleky mám u sebe v kanceláři. Ale ještě musím jít naproti za Jeffem,“ podíval jsem se, kolik je hodin a mírně se zděsil. Čas letěl jak bláznivý a opravdu nám ho už moc nezbývalo. Bylo potřeba, aby si i Samuru prošel smlouvu.
„Miaki má podklady ke smlouvě, všechno to nachystal a měl ti to poslat. Je potřeba, aby ses na to připravil. Buď pojedeš se mnou a s Jeffem, nebo tě může Eikichi přivézt,“ podíval jsem se trochu nevrle na Edieho, který se náhle objevil ve dveřích a se zkoumavým pohledem tam zůstal stát.
„Půjdu se osprchovat.“
Vstal jsem a ještě se naklonil k Samuru.
„Tohle Eimu zabavíme. Rád bych tě v tom taky viděl,“ zašeptal jsem mu do ucha a vložil mu do ruky tu růžovou věc.
Posbíral jsem si věci a zmizel v koupelně, abych se rychle dal do pořádku a neposlouchal i Jeffovy kecy o tom, jak smrdím.
Samuru
Moc dobře jsem viděl pohled Ediho, který se dokonce usmál, když slyšel, že by mě měl odvést Ei. Počkal, až Stan kolem něj projde a přiblížil se ke mně.
„Chceš pomoct s oblékáním? A odvezu tě potom já, stejně mířím zpět do sídla, takže to bude cestou."
„Cestou? Je to na druhé straně města? To bereš letecky? Nebo máš jinou navigaci? Ne, nepotřebuji pomoct, Ei mi zajisté pomůže rád. Nemyslím si, že by tě Stan nezabil, kdyby tě viděl, jak mě strojíš. Je to blbý nápad."
„Hmmm... Tak jako tvůj nápad, že jsi s ním? On ti nemá co nabídnout. Je to jen pijavice, která ani není Japonec."
„Edie! To já taky ne a moje matka? A to pro ni pracuješ?"
„Nemyslel jsem to tak."
„Ale myslel."
„Obleč se a projdi si ty papíry, o kterých ti ten... řekl."
Začal jsem se prohlížet a dokonce si odtáhl kalhoty, abych se podíval na svoje nádobíčko.
„Kde mám štěnici, Edie?"
„No, určitě jsem ti jí dal na koule... Jsi pořád stejný, Same. Počkám v kuchyni."
Edie odešel a já zůstal s potutelným úsměvem stát uprostřed pokoje. No... Začal jsem hledat oblečení a hrabal se v oblecích, které jsem měl u Eiho ve skříni. Vybral jsem tmavě modrý a k němu zelenkavou košili. Tmavě zelenou kravatu s modrými proužky. Hodil jsem to na postel a zavolal Ei. Ten mi do obleku pomohl, než se Stan vrátil z koupelny. Zatím jsem si usedl za počítač a začal studovat materiály, které mi Miaki poslal.
Stanley
Konečně jsem mohl vylézt z koupelny jako člověk. No vlastně ne tak docela. Modřina pod okem se celkem pěkně vybarvila. Ale určitě nemám modrý a nateklý celý nos, jako Edie, kterému se to rozlezlo pod obě oči. Vypadá, jako by měl špatně nanesený make-up.
Vběhl jsem do ložnice, kde Eikichi pořád uklízel a snad poprvé jsem slyšel, jak nadává. Musel jsem se zasmát. Prostě dokonalá hospodyňka. Popadl jsem telefon a zas se klidil ven.
„Tak já jdu naproti do kanceláře, a pak pojedem na firmu. Jak ses teda rozhodl? Půjdeš hned se mnou, nebo dojedeš?“ zastavil jsem se u Samuru, který seděl u svého notebooku a studoval materiály, co mu Miaki poslal na mejl.
Podle jeho výrazu bych řekl, že by raději dělal ty své prográmky anebo se někomu hacknul do počítače. Ale přesto byl zas ve svém světě a navíc mu to fakt seklo.
„Samuru!“ musel jsem ho oslovit o něco hlasitěji, když mě nevnímal. „Tak co? Já už musím jít,“ podíval jsem se na hodinky. Opravdu mám nevyšší čas.
Samuru
Už v polovině dokumentů, které jsem studoval, jsem měl chuť ten počítač vyhodit z okna.
Nesnáším obchodní hantýrku. Člověk se v tom vyzná asi, jako v raketových motorech.
Začetl jsem se do své vlastní smlouvy. Úplně jsem se ztratil po dodatku, že musím tohle a tamhle to, jinak musím dát náhradu škody.
Asi si ještě rozmyslím, jestli si nekoupím letenku zpět do Anglie a nezdejchnu se.
Ze všech stran to měli tak ošetřeno, že útěk je to poslední, co bych mohl udělat a i tak by mě pomocí nějakého sledovacího zařízení vrátil zpět. Musel jsem měnit barvy, jak jsem se místy vztekal a místy se chtěl zase smát, ale zoufalstvím.
Jsem debil. Nechápu, jak jsem tohle mohl podepsat a ani se na to nepodívat. Jako... Kdybych s ním nechodil, nechápu, co bych teď dělal? Asi bych mu roztahoval nohy kdykoliv, by si o to řekl, protože mám přečtenou teprve polovinu a už vím, že mu patřím. Tak to je drsný...
„Debile! Chcípni Stane!" znělo mi varovně v hlavě.
Z hluku mých myšlenek mě probudil Stanův hlas. Naštvaně jsem se na něj podíval.
„Za půl hodiny tam budu, Ei mě odveze. Ještě se musím tímhle prokousat a není toho zrovna málo."
Stanley
Výraz, který Samuru měl, když se na mě podíval, byl víc než výmluvný. Jako by říkal: „Zabiju tě!“
Usmál jsem se a než jsem od něj odcházel, ještě jsem ho políbil na krk, protože to bylo teď jediné dostupné místo, jak byl shrbený nad notebookem a měl zaraženou hlavu málem v klávesnici.
„Nezapomeň přijít včas,“ ještě jsem mu pocuchal vlasy, abych ho nějak rozptýlil, a pak už jsem zamířil rovnou za Jeffem do kanceláře.
V rychlosti jsem Jeffovi vysvětlil, jak se věci mají a všechno co se vlastně stalo. Jen se smál, když jsem mu vyprávěl o naší návštěvě v sídle Tua. Je fakt, že se mu už tolik nelíbilo, když viděl můj obličej. Jen vyslovil obavu, aby to nebylo na překážku při našem jednání, když tam přijdeme oba dva tak dobití.
Ještě jsem se přes okna podíval do Eikichiho bytu, kde Samuru stále seděl u notebooku a zřejmě se za celou dobu ani nehnul. Jen Edie pořád stál kousek od něj jak socha a celou dobu ho sledoval, jako by si chtěl jeho podobu navždy vrýt do paměti. Tohle se mi fakt nelíbí. Ale když jsem zahlédl, jak se kolem nich mihnul Eikichi a někam ho poslal, snad uklidit kuchyň, nebo co, tak jsem byl už o něco klidnější.
Na firmu jsme nakonec s Jeffem dojeli s předstihem. Zatím, co on už připravoval podklady pro schůzku, já se šel převléct do něčeho vhodnějšího. Po chvíli jsme už seděli s Jeffem u stolu a ještě jednou všechno probírali a naše asistentka už chystala malou zasedačku pro naši schůzku.
Byli původně ohlášeni dva zástupci firmy, ale přišla dneska zpráva, že nakonec přijdou tři. Nejspíš si berou posilu, ale nechápali jsme proč, když to všechno bylo v pohodě a zdáli se být se vším srozuměni, a při první schůzce skoro se vším souhlasili. Viděli, že jim opravdu teče do bot a bez Samuru by jejich podnik šel do háje. A kdo financuje Samurovy projekty? Firma Torres.
Čas se neúprosně blížil a my už pak jen čekali, až všichni postupně dorazí.
Jen jsem doufal, že Samuru přijede včas.
Samuru
Tak jsem se konečně dostal až na konec té pitomé smlouvy a popravdě? Věděl jsem úplné hovno. Ty úřednické slátaniny jsou pro mě jak Španělská vesnice. Už dokonale chápu matku, že byla naštvaná, protože tohle je naprosto neprůstřelné, už proto, že to skoro nikdo nepochopí a nedočte, protože v polovině usne, nebo ztratí nit. To je tak strašně nudné a o ničem.
Zaklapl jsem notebook a podíval se na Edieho, který se vracel z kuchyně.
„Odvezeš mně tedy? Potřebuji hned jet."
„Čekám jen na tebe, Samuru."
Zvedl jsem se a ještě opatrně víc stáhl sako přes obvazy. Rozloučil jsem se s Ei, který stále lítal po bytě a uklízel, jak smyslů zbavený a přitom nadával jak dlaždič. Myslím, že jsem se naučil nové nadávky. Potom jsem už nasedl venku do auta a mířil s Ediem do firmy. Celou cestu mlčel a mně to nevadilo, vlastně jsem byl rád, pořád mi v hlavě běžela ta pitomá smlouva, která...
Haaa... Příště si musím všechno přečíst... Příště? Není žádná možnost, ta smlouva je jak podepsaná krví a dána Satanovi.
„Jsme tu. Mám na tebe počkat? Chceš hodit domů? Nebo budeš mít nějaké zprávy pro Pana Tuu?" „Nečekej, pojedu už se Stanem. No a otci vyřiď, že se mu ozve firma Torres po dnešní schůzi. Děkuji za svezení."
Vystoupil jsem a už jsem chtěl jít, když mě ještě Edie zadržel. Měl stažené okénko a stihl mě zachytit za zápěstí. Přitáhl si mě k sobě, aby mi ještě něco řekl.
„Budu tě hlídat. A jestli uvidím něco, co se mi nebude líbit, tak pan Torres zmizí. Doufám, že víš, co to znamená, Samuru."
Vytrhl jsem mu svou ruku ze sevření.
„Nejsem tvůj majetek, jsem Stanův majetek, to ti může potvrdit i matka. Takže sbohem, Edie."
Rychle jsem odcházel a ani se neotočil, abych mu nemusel říct ještě víc věcí od plic. Vešel jsem do firmy a vyjel výtahem do čtvrtého patra. Odchytil jsem si asistentku, která zrovna v kuchyňce chystala kafe a ta mi řekla, že jsou v zasedačce. Zamířil jsem rovnou tam. Když jsem vešel do místnosti, musel jsem se začít smát, protože tohle bude ještě sranda.
„Tak tohle je přímo gól. Vypadáme, jako bychom se všichni spolu poprali. Tři lazaři jdou seriózně jednat o kontraktu, to bude super."
Zasedl jsem vedle Stana na židli a stále jsem se jako blbec smál
Stanley
Jen jsem po Samuru blýskl celkem nepříjemným pohledem, když se smál jako cvok. No sám dobře vím, jak to musí vypadat.
„Co kdybys teda schůzku vedl ty? Z nás tří vypadáš nejlíp,“ zašklebil jsem se na něj. „Doufám, že sis pořádně prostudoval materiály ke schůzce, co?“
Chtěl jsem ještě něco dodat, ale v tu chvíli už asistentka uvedla dovnitř naše potencionální obchodní partnery. Zvedli jsme se a šli se s nimi přivítat, jak se patří, když v tom mi zmrznul úsměv na obličeji. Stejně jako Jeffovi.
Charles Powell…
Jen stál a usmíval se. V jeho pohledu i výrazu bylo vidět, jak rád nás vidí. Že by nám nejraději vykopal hrob a naší firmu poslal ke dnu.
„Pan Charles Powell je náš společník pro zahraniční obchody. Spolupracujeme spolu už skoro rok a je nám velkou oporou při uzavírání obchodů v zahraničí.“
V hlavě mi to šrotovalo jak nikdy před tím.
Couvnout z obchodu jen kvůli němu nemůžem. Přijmout to bude hodně těžké. Jak moc má vliv na jejich rozhodování? Dobře si pamatuji, že na škole patřil k jedněm z nejlepších a skoro neměl konkurenci. Skoro…
Jeff se na mě pootočil. Dobře viděl mé zaváhání. Ale i on věděl, jak těžké tohle teď pro mne je. Pro nás oba.
Nakonec jsem se mírně poklonil a přistoupil k němu blíž. Pozdravili jsme se typicky podáním ruky. Nevím, čí stisk byl silnější, ale rozhodně bylo slyšet, jak nám křupou prsty.
Jeff jeho podání ruky opětoval jsem velice krátce. Ani se na něj neusmál. Pořád mu nemůže zapomenout, co se stalo, stejně jako já.
„Vidím, že ses nezměnil, pořád se rveš?“ zašeptal Charles, když kolem mne procházel, aby se usadil na určené místo.
„Pořád mám chuť tě zabít,“ naklonil jsem se k němu, když se usadil. „Zjistím jakýkoli náznak, že se budeš snažit tenhle obchod potopit, okamžitě končím. Jeff udělá, co řeknu, a věř, že ve tvém případě dlouho váhat nebude. Dobře sis, doufám, prostudoval všechny materiály, abys věděl, že tvoji společníci bez nás půjdou do háje. Všechno totiž závisí na tomhle člověku,“ pokývl jsem nepatrně hlavou k Samuru.
Nečekal jsem na nic dalšího a šel si sednout na své místo. Jen jsem mírně stiskl Samuru rameno, aby nebyl tak nervózní.
„Bude to v pohodě, to zvládneš,“ pošeptal jsem mu ještě do ucha a pak už jsem dal prostor k tomu, abychom mohli začít jednat.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
dodatek autora: příští kapitola bude o něco delší, ale to zvládnete. Nešla rozdělit, takže proto. Na konci pochopíte proč. Ale ještě si na ni budete muset chvilku počkat. :)