Samuru
Nedokázal jsem se ani rozkoukat a už mě silné paže táhly pryč od Stana. Chytil jsem se dveří a zapřel se tak, že nebylo možné se mnou pořádně pohnout. Všechny svaly mi napětím málem praskaly, jak moc mě tahal ten muž ven. Až když jeden z nich promluvil ke Stanovi a já se na něj otočil, zjistil jsem, kdo pro mě vlastně přišel.
„Edie? Okamžitě ho pusť, nebo přísahám, že nepomůžu ani fň... Tátova firma mě nezajímá, bude určitě nadšený, že jsi nesplnil příkaz, co?"
Musím se ovládat, sakra...
Srdce mi tak hlasitě bušilo a tělo se mi třáslo, když jsem viděl, jak mu tu bouchačku tiskne ke spánku. Podíval se na mě tím svým nic neříkajícím pohledem, který měl, už když hlídal mě. Když jsem byl v ochraně u Edieho, ani moje chůva se mě nemohla dotknout.
„Bereme je oba!" řekl Edie a chytil Stana zezadu za krk a pevně mu stisk obě zápěstí, aby se mu nevysmekl.
Jako bylo dost trapné, že nás neoblékli a ani nepřehodily přes naše nahá těla deky. Potulovat se brzo ráno po ulici nazí a to oba a ještě nás někdo rve do auta. Divné, že nikdo nebyl venku.
Každého nás dali do jiného auta a já co chvíli koukal zadním okénkem na druhé auto, abych zkontroloval, zda se Stanovi nic neděje. V našem autě byla naprostá chladná tichost. I špendlík by byl slyšet spadnout.
Když se otevřela brána našeho rodného sídla a já viděl, jak otec v županu stojí na verandě, už jsem začal mít o Stana obavy. Tohle nebude dobré a hlavně, když jsem mu zavěsil telefon.
Stanley
Myslím, že jsem se během těch pár vteřin naučil modlit. A bylo mi jedno ke komu, ale ten vedle mě po Samurových slovech na mě hodil pohled, který říkal, že je mu líto, že nemohl zmáčknout spoušť a že tohle nejspíš ještě nekončí.
Ano. Má pravdu. Nekončí. Tohle mu nedaruji. Zvlášť, když mě chytli a odtáhli nahého do auta. Ani Samuru nedovolil se obléknout. Jako dva zajatci vedeni na popravu.
Celou cestu jsem hypnotizoval auto před námi a pozoroval Samuru. Ale vypadalo to, že je v pohodě. Přeci by mu Tuovy gorily nic neudělaly. Je to jejich syn a nedovolili by si to. Ale co já?
Po očku jsem mrknul na toho Edieho. Stále ruku připravenou na pouzdře se zbraní a ten druhý vedle mě, taky neměl zrovna happy výraz. Byl jsem mezi nimi sevřený jak v kleštích, ani jsem si rukama nemohl zakrýt rozkrok.
Neušel mi však pohled Edieho.
„Co je?“ otočil jsem na něho hlavu s úsměvem. „Líbí se ti?“ zeptal jsem se v momentě, kdy jsme vjížděli na příjezdovou cestu Tuova sídla a zastavili před hlavním vchodem. Dveře se otevřely a ten druhý vystoupil a začal mě tahat ven.
Edie se vedle mě zjevil vzápětí, vytáhl zbraň a namířil na můj rozkrok.
„Klidně tě o tu parádu připravím a ani nemrknu.“
„Závidíš? Asi ho má malýho, co?“ otočil jsem se k tomu druhému s otázkou a posměšným úšklebkem.
Přísahal bych, že se taky pousmál a jeho sevření při tom povolilo. Vzápětí však jeho výraz ztuhnul a podíval se přes mé rameno.
Instinktivně jsem se pootočil a vší silou vystřelil loket do míst, kde byl Edieho obličej.
Neměl se ke mně přibližovat. Zasloužil si to. Nejspíš ten nos bude potřebovat plastiku.
Vykopnul jsem mu zbraň z ruky, a i když mě zabolely naražené prsty na nohou, nakopnul jsem ho znovu do břicha. Ale než jsem stihl cokoli dalšího, ležel jsem znovu na zemi a dva mě drželi, abych se náhodou nepostavil. Najednou bylo kolem nás nějak moc živo…
Kreténi… Kolik těch goril tady má?
Cítil jsem, jak jsem si podřel celé tělo, při dopadu na asfalt. A nejspíš i frantíka… Tohle vážně bolí.
Samuru
Dorazili jsme k hlavnímu vchodu a jeden z otcových mužů mi otevřel dveře. Ještě si sundal sako a položil mi ho přes ramena.
„Bude lepší, když budete zahalen."
Aha... No, tak to se mu povedlo. Na vzduchu se mi houpe pytlík a já budu zahalen? Sako sotva stačilo na vrchní část těla a zadek mi mrznul. Jenže jsme moc času nad přemýšlení, jak vypadám, neměl. Když jsem se podíval po Stanovi, tak ten už se pral s gorilami. Blbý nápad, protože zrovna neuhodil toho pravého. Edie je pravá otcova ruka a je s ním pořád. Když však k němu mířilo další pár mužů, už jsem se neovládl. Měl jsem o Stana strach... Tohle není hra. Mému otci bude jedno, zda ho zabijí nebo aspoň zmrzačí, ještě dostanou odměnu.
V rychlosti jsem se podíval na otce a musel se asi třikrát zhluboka nadechnout, abych dokázal mluvit, jak moc se mi svíralo hrdlo.
„Prosím... Jestli mu ublíží, tak nic neudělám. Víš, že se mnou v tu chvíli nepohneš."
Otec jen těkal pohledem ze mně na Stana a z něj na Edieho. Bylo vidět, že při pohledu na Stana, který byl tváří k zemi, se mu potutelně zvedají koutky úst. Ale když viděl Edieho obličej, jen naštvaně stiskl ruku v pěst.
„Nemám vůbec žádné právo si tu vyskakovat, Samuru. Jste tu oba nazí... Sprostě se chováte k tvému otci, kterému máš prokazovat úctu a ještě jsi mi složil telefon. Takže, uděláme to následovně, ty se půjdeš obléct a pak Torres také, ale o toho se postará Edie."
„Tak to ani náhodou, Stan půjde se mnou."
„Ty malej spratku, říkal jsem ti..." to už ale nedořekl, protože právě přicházela matka a položila mu ruku na rameno.
„Samuru... Synu... běž do svého pokoje a převlékni se, potom si promluvíme. Neboj, to já se postarám o pana Torrese."
Její podpatky klapaly o dlažbu, jak se blížila k ležícímu Stanovi a Edie ho vytáhl za vlasy na nohy.
„Stačí Edie, je to host. Ty běž do kuchyně, je tam lékárnička."
Chytila Stana za ruku a pomalu s ním vcházela do domu. Nevím proč, ale teprve teď jsem měl nepříjemný pocit, že tohle je ještě horší scénář, než Edie.
Stanley
Myslím, že mi vyškubnul plno vlasů, když mě za ně porval a donutil se postavit.
Ale to už u nás stála paní Tua a za ruku mě táhla pryč od Samuru. Se starostlivým pohledem jsem se ještě po něm ohlédl, ale to už jsem byl vtáhnutý dovnitř a za námi se zavřely dveře. Vešli jsme do obývacího pokoje, který jsem měl už čest poznat, když jsme tu byli v den, kdy Madoka unesl Eikichiho.
Usadil jsem se na sedačce a jen natáhl ruku pro polštářek, kterým jsem si zakryl rozkrok. Nemusí tu na mě kde kdo civět. A hlavně ne ona…
Během chvilky dorazil ten z ochranky, který šel pro lékárničku.
„Pěkně jste nám Edieho zřídil,“ usadila se paní Tua přede mne na taburet a na klín si položila lékárničku. Vytáhla z ní desinfekci a vatové tamponky a chystala se mě ošetřit.
„Nesahat,“ řekl jsem výhružně a chytl ji pevně za zápěstí. Okamžitě se vedle mne objevil velký stín, který se chystal zasáhnout.
Jen na něj mávla druhou rukou a on odstoupil.
„Nepotřebuji ošetřit,“ pustil jsem její ruku a odstrčil ji od sebe.
„Nechápu, co na vás Samuru vidí,“ zamračila se mírně, ale nakonec lékárničku odložila bokem. „No, vlastně asi vím…“ vytrhla mi polštářek a odhodila ho bokem. „Nedovolím, aby někdo jako vy, zneuctil naši rodinu, pane Torresi. Měl byste si najít nějaké děvče,“ položila mi dlaně na stehna a mírně je pohladila. „Někde v Anglii… Samuru je slabý… býval hodně nemocný a někdo jako vy mu může ublížit. A to nedovolím,“ zamračila se a její nehty se mi zaryly do kůže.
Odstrčil jsem její ruce pryč.
„Samuru je silnější, než si vy všichni myslíte,“ zamračil jsem se tentokrát já. „A mě nebude nikdo říkat, co mám nebo nemám dělat. A někdo, kdo pochází ze stejné země jako já, mi nebude tady v Japonsku vykládat něco o zneuctění rodiny:“
Postavil jsem se a bylo mi už jedno, jestli se před ní ukazuji nebo ne.
„Myslím, že Kojimu Sugimoto by se nelíbilo, kdyby zjistil, co jste udělali.“
„Vyhrožujete mi?“ vyštěkla na mě a prudce se postavila. Ztratila svůj klid a zle se na mě dívala. „Málem jsme o něj přišli a já to nechci zažít znovu! Bude žít tady, kde se mu nic nestane!“
Zarazil jsem se. Paní Tua projevila city? Přesto jsem však nehodlal ustoupit.
„Tak za prvé – postarám se o něj líp, než vy. Za druhé – než váš manžel donutí Samuru pracovat na VČELE, měl by si nejdříve promluvit se mnou, A to doporučuji důrazně, jinak přijdete o spoustu peněz. A za třetí – rád bych se oblékl. A to že hned!“
„Co po něm chcete? Proč zrovna náš syn? Chcete jeho peníze? Naše peníze?“ zeptala se a měla zpátky svůj chladný postoj.
V tu chvíli jsem měl chuť ji jednu vrazit. Nahnul jsem se až k jejímu obličeji.
„Seru na vaše peníze. Svých mám víc než dost. Miluji Vašeho syna.“
Samuru
„Budeš tam stát dál a veřejně se obnažovat, nebo konečně půjdeš dovnitř?"
Otec byl opravdu naštvaný, a když ještě spatřil matku, jak táhne nahého Stana do domu, jeho vztek řádně narostl.
„No, mě se tu líbí. Mám hezkej zadek? Co nemluvíš, Edie?"
Musel jsem si rýpnout, když kolem mě Edie procházel a jeho oči ulpěly na mém pozadí. Ještě naschvál jsem nadzvednul sako a odhalil se víc. Nu což, stejně už ani nebylo co skrývat. Viděl mě nahého nejmíň tisíckrát. Zrovna u něj mě ale tenhle pohled zarazil. Přišel ke mně blíž a jen tiše mi zašeptal do ucha: „Ano, a zasloužil by sis na něj neposadit."
Potom pokračoval v chůzi a držel si nos, ze kterého mu odkapávala krev.
Haaaaa? Edie?
Otec jen přešlapoval z místa na místo, jak nervózní byl. Nakonec jsem pomalu vešel do domu a zamířil do svého pokoje. V rychlosti jsem na sebe hodil trenky, pohodlné kalhoty a černé tričko s nápisem – I love my parents. No, v rychlosti... Trvalo mi to asi půl hodiny, ta moje pitomá ruka mi všechno ztěžovala. Ještě jsem vyštrachal nějaké větší věci pro Stana a šel za nimi. Nějak se mi je nechtělo nechávat samotné.
Sešel jsem po schodech a zamířil do obývacího pokoje, z kterého jsem jen slyšel, jak se moje matka rozčiluje a Stan jí s klidem říká, že mě miluje. No, Asi chce umřít.
Rychle jsem k nim došel a postavil se mezi ně. Zakryl jsem tím jeho tělo, protože se mi rozhodně nelíbilo, že mi ho matka očumuje.
„Děje se tu něco?"
„Nic zlatíčko. Nemáš hlad? Nebo... Nechceš něco k pití? A vy? Pane Torresi?"
Její chladný postoj ke Stanovi, nešel naprosto přehlédnout. Jen jsem se k němu otočil a podal mu oblečení.
„Jsi v pořádku?"
Viděl jsem, jak se mu z malé ranky nad obočím svezla kapka krve. Neodolal jsem a olízl jí. Znovu jsem se na něj podíval.
„Sliny prý léčí a zastavují krvácení."
„No, ale tobě zadělávají na problémy. Co ti ten jazyk uříznout?" zněl za mnou výhružně můj otec.
Stanley
Nevím, jak by naše rozprava dopadla, kdyby Samuru nepřišel. Hned se postavil přede mne, jako by se mu nelíbilo, že mě tady očumují. Stejně si mě tu už kde kdo prohlédl.
Jeho máma okamžitě změnila tón v hlase a svůj postoj, když se tu Samuru objevil. Jako by měla dvě tváře.
Chtěl jsem si natáhnout aspoň kalhoty, ale Samuru se ke mně přiblížil a olízl mi tvář.
Musel jsem se usmát a bylo mi jedno, že za ním u dveří pan Tua vyhrožuje úrazem. Naklonil jsem se k Samuru, políbil jsem ho na rty a pak mu zašeptal do ucha:
„Potřeboval bych ošetřit i dole, když jsou sliny tak léčivé…“
Pustil jsem ho a začal se oblékat, jako by se nic nedělo.
„Pořád jsem se nerozhodl, jestli vás nechám odejít po svých, pane Torresi,“ ozval se znovu pan Tua, když to viděl a tentokrát jeho hlas zněl ještě výhružněji. Když jsem na něj pohlédl, přísahal bych, že mu šla i pára z uší.
Zapnul jsem si kalhoty, ve kterých jsem vypadal jako vyrostlý student a začal si oblíkat triko. Měl jsem ho tak tak, a kdyby bylo o něco menší, nejspíš by začalo praskat ve švech. Musel na mě být úžasný pohled. Byl jsem však rád, že mám na sobě aspoň něco. Sehnul jsem se a zaroloval nohavice výš, tak to vypadalo už trochu lépe.
„Potřeboval bych se napojit na svou síť, Samuru,“ podíval jsem se na něj a pak na jeho otce. „Než Samuru začne pracovat, chtěl bych vám něco ukázat. A důrazně bych doporučil, abyste to neodmítal. Můžete o hodně přijít.“
I když se na mě pan Tua díval snad tím nejvražednějším pohledem, nebál jsem se ho. Ano, on je tu doma, on je tu pánem, ale já jsem já. Nestáhnu ocas mezi nohy jen proto, že mi někdo vyhrožuje smrtí.
„Jen bych rád, kdyby mi ty vaše hmm…“ na vteřinu jsem se odmlčel, jako bych hledal to správné slovo. „No ta vaše rádoby ochranka, nestála pořád za zadkem. Velmi si ho cením a může se na něj dívat jen Samuru. A jeden zlomený nos by stačil, ne? Kdepak je ten váš miláček? Skučí doktorovi na stole?“
Obešel jsem Samuru a přiblížil se víc k jeho otci. Naklonil jsem se k němu, aby dobře slyšel každé mé slovo.
„Pane Tua, doufám, že si dobře vzpomínáte, co jsem vám řekl na banketu. A co jsem vám řekl, když jsme hledali Eikichiho. Nebo jste snad zapomněl? Já mám paměť sakra dobrou.“
V tuhle chvíli, kdyby pohled pana Tua mohl zabíjet, byl bych okamžitě na cucky. Nevím, co ho podráždilo víc. Jestli řeči o Ediem, o penězích či připomenutí toho, co jsem mu už jednou řekl.
Samuru
Jo tak dole? Hmmm... Budu muset nad tím začít uvažovat.
Byla to víc než lákavá nabídka a ta představa... Haaaaa... No, nebýt tu oni, bylo by to i romantické.
Musel jsem uznat, že to, jak se k mým rodičům Stan chová, mi imponovalo víc, než cokoliv jiného.
Bez strachu... Bez zaváhání mě chránil a tím mi dával najevo, jak moc mě miluje. Kdyby se k nim choval mile a stáhl ocas mezi půlky, asi by mě nepřitahoval tolik, jako v tuhle chvíli.
Srdce mi po jeho polibku spokojeně tlouklo a já se cítil jak v euforii z toho jeho mužného vystupování.
Ano... Tohle je muž, kterého jsem si vybral. Místy mi připomíná mého otce, až děsivá představa, ale to jen v jeho pevném přesvědčení.
Opravdu mi Stan imponuje a to už velmi dlouho, mám rád chytré a silné lidi, co umí ukázat svou pravou tvář a nebojí se přitom odhalit svoje nitro. Ale to náleží jen mně... Je jen můj... Uříznu ruku komukoliv, kdo se ho dotkne. V tomhle umím být jako můj otec.
Ale opravdu mě pobavilo, jak moje oblečení na Stanovi vypadalo, jako kdyby si ho oblékl Edie. Bylo mu fakt malé a obepínalo každý jeho sval. No, možná mě to vzrušovalo... Sakra. Tak moc jsem chtěl být doma a jen s ním o samotě.
Edie se právě vracel s přelepeným nosem a nezapomněl se na mě usmát, když vcházel do dveří. Nikdy jsem ho neviděl takhle naštvaného a jeho pohled lovce, který věnoval Stanovi, nevěstil nic dobrého.
Otec mi podal notebook, pro který zatím došel do pracovny. Posadil jsem se na gauč a stáhl Stana vedle sebe. Otevřel jsem ho a v tuhle chvíli jsem byl rád, že zraněnou mám tu ruku, kterou nepíši.
Zalogoval jsem se a okamžitě se naboural do Stanovy sítě. Potom jsem mu jen počítač posunul na klín.
Stanley
Vyměňovali jsme si s Ediem pohledy, které napovídaly, že bychom jeden druhého nejraději sprovodili ze světa. Chtěl jsem něco poznamenat k jeho rozbitému nosu, ale to už mi Samuru předal notebook.
Chvíli jsem procházel své složky, než jsem v té správné rozklikl Samurovu smlouvu. Položil jsem notebook na stůl a otočil ho směrem k panu Tuovi.
„Nejdříve si to pořádně přečtěte,“ pokynul jsem mu rukou. „Pak jestli máte odvahu, můžete nakázat svému synovi, aby začal pracovat.“
Položil jsem jednu ruku Samuru přes rameno a přitáhl si ho k sobě blíž. Druhou rukou jsem si musel poupravit kalhoty, které mě v rozkroku mírně škrtily a neušel mi přitom pohled Edieho, který mě stále sledoval. Měl jsem pocit, jako by to v něm cuklo a chtěl vystartovat, když jsem Samuru chytil kolem ramen. Jen jsem se na něj usmál a pak se už jen díval na pana Tua, jak si četl Samurovu smlouvu a přísahal bych, že přitom jeho obličej měnil barvy.
„Nezajímá mě to,“ řekl po chvíli a zaklapl notebook.
„Mělo by,“ odpověděl jsem. „Všechno, co Samuru udělá je pro firmu Torres.“
„Je to moje podnikání a můj syn.“
„Všude, kde bude jeho podpis, jde na naší firmu.“
„Nemůžete mu zakázat…“
„Můžu. Je to právně napadnutelné.“
„Jsou to moje peníze!“ začal Tua mírně zvyšovat hlas.
„Omyl. Byly to vaše peníze, pokud na tom začne dělat.“
„VČELA patří našemu podniku!“
„Ano? Tak proč nefunguje? Kdepak máte toho vašeho experta? Proč ji nerozjede?“
„Zabiju vás! Nikdo po vás ani neštěkne a pak bude jedno, pro koho Samuru pracuje!“ chytl notebook a vztekle ho odsunul. Přešel k Ediemu a vytáhl mu zbraň z pouzdra tak rychle, že nikdo ani nestihl zareagovat.
„Jsem jen společník, firma bude fungovat bez ohledu na to, jestli budu žít nebo ne.“
„Donutím ho, aby zrušil smlouvu!“
„Udělejte to…“
Postavil jsem se a poodstoupil dál od Samuru. Pan Tua na mě ve svém vzteku neuváženě stále mířil zbraní, aniž by si uvědomil, že jeho syn sedí vedle mě.
Samuru
Díval jsem se, jak můj otec zuří a čte si moji smlouvu se Stanem, ale to, co záhy udělal, mě naprosto zarazilo do gauče.
Všechno se ve mě sevřelo a najednou se mi udělalo tak špatně, že jsem to jen tak tak udržel. V rychlosti jsem se postavil a přešel mezi otce a Stana.
„Jestli ho chceš zabít, tak musíš zabít prvně mě. Nechápu, proč se takhle chováš? Nikdy jste se o nás nezajímali a láska? Ta tu nikdy neexistovala. Proč tedy? Proč se staráte o to, s kým jsem? Jde jen o vaše peníze? Jmění? Ale já už patřím Stanovi a to ať můj mozek nebo tělo. Jsem s ním dobrovolně. Matka taky nebyla Japonka a přivezl sis jí ze studií, tak proč?"
Otec na mě jen udiveně koukal a stále pevně svíral zbraň. Mířil s ní střídavě na Stanovu hlavu a ruku. Byl jak smyslů zbavený a nedokázal pochopit, že tohle není hra. Choval se jak malé dítě, kterému někdo vzal hračku.
„Jak sis tohle mohl dovolit, Samuru? Copak si neměl vše, na co sis jen ukázal? Copak jsme ti nedali
každou hračku, která se objevila na trhu? Co si chtěl? Proč si stvořil VČELU, která nás má zničit?"
„Co? Myslíš si, že hračky a peníze vynahradí lásku? Opravdu nejste normální. Já ji nestvořil proto, abych vás zničil. Vůbec nebyla pro vás, tvořil jsem jí jako projekt do školy, ale někdo mi jí ukradl, asi víš kdo... Pokud Stanovi ublížíš, tak zničím všechno, co jsi kdy vybudoval a nebude to problém, jen stačí nechat dál pracovat VČELU."
Stál jsem naproti němu a srdce mu chtělo vyskočit z hrudi, jak šíleně bilo. Ale proč? Měl jsem strach? To ani ne.
Chtěl jsem ho opravdu zničit? Možná.
Ale chránil jsem to, co opravdu miluji a moje rodina to není. Teda... Tohle není moje rodina, to je peklo.
Najednou se objevila matka a zatlačila mu na ruce tak, že mu po chvíli vzala zbraň.
„Nemá cenu to řešit takto, zlato. Promluvíme si o spolupráci. Mohu se podívat na tu smlouvu?"
V právnických věcech, je matka nejlepší, taky bývala skvělým právníkem.
Stanley
Jediný, kdo snad udržel nervy v rovině klidu, jsem byl asi já a Eide. Ten jen svým profesionálním přístupem taktně mlčel, stál trochu bokem, ale neustále mě pozoroval svým ostřížím zrakem, připraven kdykoli na mě skočit. Jeho úšklebek, když na mě pan Tua namířil zbraní, nešel přehlédnout.
Já asi nemám pud sebezáchovy, když neustále šlapu bosou nohou do vosího hnízda. Jenže nehodlám ustoupit. Ani v jednom. Ani v práci, ani ve vztahu.
Chytl jsem Samuru kolem pasu a přitáhl si ho k sobě.
„Samuru je můj se vším všudy a je mi jedno, že má příjmení Tua. Klidně mu dám svoje…“
Myslím, že svými posledními slovy, jsem všem přítomným vyrazil dech. Dokonce i chladná paní Tua se při čtení smlouvy zasekla a já viděl, jak sevřela ruce v pěst. Po pár vteřinách však pokračovala ve studování Samurovy smlouvy, jako by hledala jakoukoli skulinku.
„Jsem strašně majetnický, Samuru,“ zašeptal jsem mu do ucha anglicky. „Nikomu tě už nedám. Jsi na to připravený?“
Zvedl jsem hlavu a podíval se na pana Tua, jak netrpělivě přešlapuje a čeká, co jeho žena řekne.
„Měl byste začít uvažovat nad spolupráci s naší firmou,“ pustil jsem Samuru a přešel k němu blíž. „Zvlášť v případě, že oba vaši synové s námi mají co do činění,“ neubránil jsem se úsměvu, když jsem si uvědomil, s kým je Eikichi. „Mě o vaše peníze nejde. Ale měl byste brát v úvahu, že Samuru i Eikichi se umí postavit na vlastní nohy a neměl byste jim bránit v tom, co chtějí dělat. Ne takovým způsobem.“
Začínalo mě to docela unavovat. Nejenže nás vzbudili, aniž bychom se dobře vyspali, ještě nás nahé táhli přes půlku města a navíc jsme ani jeden nesnídali.
„Potřebuji se nasnídat, než mi klesne cukr a budu nevrlý. Zatím jsem v klidu. A silný čaj,“ posadil jsem se zpět na sedačku. „A bez jedu, prosím.“
Měl jsem pocit, že v tuhle chvíli jsem pánem situace. Ale ještě není nic skončeno. Musím se mít na pozoru.
Samuru
Majetnický? Tak to jsme dva, tak to by neměl být problém, abychom spolu byli. Pousmál jsem se a ještě víc se na jeho mužnou hruď natiskl.
Poslouchal jsem ho a docela mě bavilo, jak s nimi mluví. Prý bez jedu? Hahaha...
Posadil jsem se zpět na gauč a položil mu ruku na stehno, aby bylo vidět, že i já to s ním myslím zcela vážně. Ještě jsem se k němu nahnul a tiše zašeptal: „No, myslím si, že arzen a kyanid je jasná volba. Ale ty si je otrávil mnohem víc..."
Pousmál jsem se a ještě mu dal pusu, na ty jeho jedovaté rty. Hezky do nich Stane!
Poprvé jsem u svých rodičů viděl výraz, co jsem měl vždy, když jsem si v hlavě říkal tu větu, co mě donutila s ním být.
„Chcípni Stane.“
Tahle věta se teď odrážela v jejich očích.
„Taky mám hlad. Mohli byste?“
Matka ještě se stále naštvaným pohledem jen zjemnila rysy a usmála se. Odešla do kuchyně, bylo jen slyšet, jak dává rozkazy, co a jak. Během chvíle začali sluhové nosit jídlo na stůl do jídelny. Vstal jsem a chytil Stana za ruku.
„Pojď."
Míjeli jsme mého otce, který by nejraději ihned Stana pohřbil a Edieho, který by mu rád pomohl.
„Je ta smlouva opravdu tak neprůstřelná? No, je vlastně vlastnoprdelně podepsaná, že?"
Stanley
Vešli jsme do prostorné jídelny, kde na velkém stole bylo nachystáno jídlo, jako by tu měla být přinejmenším nějaká svatba. Usadili jsme se vedle sebe a já se hned natáhl po konvičce, z které se kouřilo a už podle vůně, která se roznášela do okolí, jsem poznal, že ten čaj bude opravdu kvalitní a výborné chuti.
„Tu smlouvu bys mohl zrušit jedině ty nebo já a to ještě za určitých podmínek. A i kdyby tebe nebo mě někdo zabil, nebylo by jim to platné. Takže ano, je neprůstřelná,“ usmál jsem se a natáhl se pro čerstvé pečivo.
„Bylo by fajn, kdyby mě pustili domů. Potřeboval bych si oblíct něco, co mi bude a pochybuji, že by se Edie se mnou podělil o své hadry,“ neodpustil jsem si zdůraznění jména toho maníka. Pak jsem si něco uvědomil. „Jak dlouho tu vlastně Edie pracuje? Nelíbí se mi, jak se na tebe dívá a hlavně mám pocit, že by mě nejraději někde zabetonoval.“
Opravdu se mi to nelíbilo, protože jsem ho celou dobu pozoroval a neušly mi ty jeho pohledy.
A jako bych ho tím přivolal, objevil se v jídelně. Zůstal stát mezi dveřmi a tiše nás pozoroval.
„Ještě chvíli tady bude očumovat a nebude mít naražený jen nos. Vyrazím mu všechny zuby…“ zavrčel jsem dostatečně nahlas, aby mě nepřeslechl.
Samuru
On snad žárlil? Na Edieho? Proč? Asi spadl z jahody na znak, ne? Nebo mu křuplo v hrušce?
„Pochybuji, že tě vůbec pustí ze svého zorného pole. Stal ses pro ně oba zvěří, kterou musí uštvat. Jenže je nejvíc štve, že proti tobě nemají žádné páky. Vůbec tě neznají."
Pohladil jsem ho pod stolem po stehně a usmál se na něj. Bolavou ruku jsem si položil na stůl a přemýšlel, co si dám k jídlu. Nějak jsem vyhladověl.
„No, je tu od mého narození, byl to syn služky a vyrostl tu. Otec si ho vlastně vytrénoval sám. Taky je asi jediný, kterému to nevadilo, a udělal vše, co chtěl. Vlastně je nejspíš dítě, které chtěl a neměl, my ho zklamali. Hlavně mi zakázali někdy trénovat a bojovat, jen Eikiho nutili. Edie je takový stín nás všech."
Nemohl jsem přeslechnout Stanův naštvaný hlas a docela se mi ta představa líbila, že tentokrát na mě žárlí on.
„Edie?"
„Ano, Samuru."
„Mohl bys půjčit Stanovi oblečení? To moje je mu malé a jste podobně vysocí a narostlí,"zeptal jsem se a oba si pohledem přeměřil.
Dokonce bych řekl, že Stan je svalnatější. No... Stan... Sakra... Zase ty představy.
„A mohlo by být růžové s volánky? A mohlo by to mít na zadku nápis, průjezd povolen?"
„Nosíš něco takové často? Edie?" zeptal jsem se s úsměvem na tváři.
Stanley
„Lepší by bylo, kdybychom jeli zpátky domů. Nemám tu ani telefon a ty taky ne. Co když nás bude Jeff nebo Eikichi shánět? A oni neví, že jsem si pro tebe přijel. Nebylo by asi dobrý, kdyby se tu Eiki rozjel, co?“
Pomalu jsem dopíjel čaj a díval se, jak se Samuru nezřízeně krmí.
„A taky potřebuji pracovat. Ztratili jsme docela dost času a já mám na dnešek naplánované nějaké schůzky,“ podíval jsem se do oken, za kterými byl už jasný den, a slunce pomalu osvětlovalo celou jejich zahradu. „A taky bych se rád pořádně osprchoval. Pořád tě na sobě cítím a to není dobrý,“ výmluvně jsem pozvedl obočí.
Pak se s úsměvem otočil na Edieho: „Nachystej nám auto, odjíždíme.“
Samuru
„Možná bych si dal říct, kdybys to měl na sobě, Samuru," zaznělo z Edieho úst velmi potichu, ale já to moc dobře slyšel.
Když mu dal Stan rozkaz, bylo vidět, jak by ho nejraději někde opřel a hlavou mu prohnal kulku. Edie neměl nikdy problém pro otce zabíjet, nebo mrzačit. Cokoliv řekl, bylo předem provedeno. Byl jako perfektně seřízená zbraň.
Matka se zvedla a přistoupila ke Stanovi.
„Takže, pokud správně chápu, musíme s vámi podepsat smlouvu a začít s vaší firmou spolupracovat?"
To už otec vystřelil také a držel v ruce příborový nůž. Jako kdyby to mělo někoho zranit, ale on měl nejspíš pocit, že pomalé umírání je pro Stana lepší.
„Nikdy s vámi nebudu spolupracovat. Já..."
„Dost! Zlato... Musíme, ta smlouva... Opravdu je neprůstřelná. Nejspíš bude pan Stanley velmi opatrným podnikatelem. Popravdě? Našeho syna v tuto chvíli naprosto vlastní. Má tam dokonce kolonku o... No, to je jedno. Jen se divím, že si to podepsal, Samuru. Neměl si mozek? Copak jsi nevěděl, že jednou budeš vlastníkem otcovy firmy?" mluvila matka svým podmanivým a vlezlým hlasem.
„Nikdy a to opakuji, nikdy... Jsem nechtěl být ve vaší firmě. To otec mi nevěřil, že ten projekt je můj, radši věřil chlapovi, který ani není jeho syn. Ať je Stan jakýkoliv, on ve mě po celou dobu věřil a to nebylo zrovna snadné, však jste mě vychovali, vaše bezcitnost koluje i v mých žilách. A ano, neudělám nic, pokud nebudu mít jeho svolení. Odjíždíme."
Uchopil jsem Stana za ruku a odcházel s ním ke dveřím, kde jsem se ještě zastavil a podíval na otce.
„Prosím, už nás nevyrušujte, mohli jsme být v nejlepším," pousmál jsem se a podíval se i na Edieho, který už venku stál u auta. Je jak Superman, hned je tam a pak zas tam. Je až děsivý.
Stanley
Manželé Tuovi se k nám přidali, aby se také nasnídali. Ale celkově bych řekl, že to byl poslední pokus, jak něco změnit na tom, aby Samuru začal pracovat na VČELE.
„Ono se nejspíš neoplatilo, nevěřit svému vlastnímu synovi, co? Kolik takových vyžírků, jako je Botan, tady ještě máte, co?“ nenápadně jsem mrknul k Ediemu, který právě mizel za dveřmi.
Zvedli jsme se od stolu a já se na ně ještě podíval.
„Ano, pokud chcete, aby vám VÁŠ syn zachránil VAŠE podnikání, měli byste si s NAŠÍ firmou domluvit schůzku. Jen pan Jefferson Hunt je teď trochu zaneprázdněn a nevím, co by se muselo stát, abych ho přemluvil a on přijel. Bez něj obchody neuzavírám.“
Už jsem neviděl, jak se na to tvářili, ani na to, co jim Samuru řekl, protože mě táhl ven k autu.
Vážně začíná být majetnický… Ale co. Líbí se mi to. Ví, co chce.
Edie stál u připraveného auta a jen zamračeně sledoval jak mě Samuru drží za ruku.
„Budeš řídit?“ usmál jsem se na něj a nastoupil jsem se Samuru do jejich limuzíny.
Viděl jsem, jak by mě Edie nejraději těmi dveřmi skřípnul hlavu a pořádně přitlačil.
„Tak jedeme domů. Čeká nás hodně práce, Samuru,“ nahnul jsem se k němu a bez ohledu, kde jsme, či kdo sedí na místě řidiče, jsem ho chytil a přitáhl si ho pro polibek.
Byl jsem nadopovaný adrenalinem a vůbec mi nevadil, že mě začíná bolet lícní kost. Nejspíš mi to pěkně nateklo a budu tam mít další modřinu. Ale to všechno teď bylo jaksi mimo. Držel jsem Samuru v objetí a líbal ho, jako bychom měli na to skočit hned taky v autě.
Samuru
Edie řídil? Tak tohle už nebyl ani průšvih, tohle byl průser. Nějak jsem se nedokázal zbavit myšlenky, že někde zastaví a vyhodí Stana z auta. Ti dva si zrovna nesedli. Popravdě? Ani jsem se nedivil.
Sedl jsem si do auta a zavřel za sebou dveře. Konečně... Konečně klid od mých rodičů. Hlavně, když budu daleko a oni na mě nedosáhnou. Natiskl jsem se na Stanovo tělo a pootevřel ústa, aby se jeho jazyk mohl ještě víc otírat o ten můj. Okamžitě jsem byl vtažen do jiného světa, než byl tenhle.
Zcela ponořen do polibků plných vášně a nejspíš všeho, co k tomu patří. Moje ruce mu bloudily po zádech a přejížděly po svalech, které se rýsovaly pod úplným tričkem. Klidně bych se mu tu dal, kdybych nevěděl, že náš řidič, je právě Edie, který velmi prudce zabrzdil na nedalekém semaforu. Okamžitě jsem letěl dopředu, a kdybych se nechytil madla na boku dveří, už bych se nejspíš rozmázl o okno. Jenže jsem se přitom praštil tou bolavou rukou a musel jsem si ihned sednout zpátky na sedačku, abych jí mohl stisknout a tím lehce utlumit bolest.
„Sakra, Edie..."
„Omlouvám se, nějak se nemohu soustředit. Co kdyby jsi po dobu cesty seděl vedle mě vepředu?"
Co? Asi se musel zbláznit. Pokud tohle udělal omylem, tak je možné že potom bych skončil roztažený někde na airbagu, jak prudce by zabrzdil příště.
Stanley
Myslím, že ho brzy zabiju. Pořídím si nějakou zbraň a sprovodím ho ze světa. No, možná by stačil zápas v boxu. Oprášil bych svaly, trochu zatrénoval a pak bych mu ten jeho obličej rozmlátil na kaši.
Posadil jsem se zpátky a přitáhl Samuru k sobě.
„Ještě jednou to uděláš, a Samuru se posadí dopředu. Ale řídit budu já a ty… No v tomhle autě rozhodně nebudeš,“ zavrčel jsem vztekle na Edieho.
„Takových bylo,“ ušklíbl se na mě do zpětného zrcátka. „A kde jsou teď?“
Přesto však, když viděl, jak se Samuru drží za ruku, jel už opatrněji a bez dalších karambolů jsme dojeli před Eikichiho byt.
Vystoupili jsme. Viděl jsem, že se Edie chystá odjet, tak jsem ho zabrzdil. Naklonil jsem se k okýnku.
„Počkej tady. Ještě někam pojedeš. Ale nejdříve musím zavolat. A jestli odjedeš a nepočkáš, tvoje volba. Ale panu Tua se to nejspíš nebude líbit, protože jde o jeho obchod.“
Edie vztekle otočil klíčem v zapalování a sundal nohu ze spojky.
„Věř tomu, že tě jednou zabiju,“ zasyčel mi vztekle do obličeje, až bych přísahal, že mě i poprskal.
Víc jsem se s ním nebavil, protože se mi nechtělo dělat venku divadlo ve věcech, které jsem sotva oblíkl.
Vyšli jsme nahoru a já hned za dveřmi ze sebe shodil Samurovo oblečení. Byla to úleva, necítit se v tom tak přiškrcený. Už když jsem hrabal ve své tašce a hledal spodní prádlo a čisté triko, měl jsem telefon na uchu a volal Jeffovi. Krátce jsem mu vysvětlil situaci a požádal ho, aby se sbalili a přijeli k Eikichimu domů. Když slyšel, o co jde, dlouho neváhal. Jen prý to ještě musí nějak vysvětlit Eimu, ale neměl by být problém. Prý kvůli Samuru přijede hned.
Takže jedna věc vyřízená. Ještě tam poslat Edieho, aby je vyzvedl.
Otočil jsem se na Samuru.
„Půjdeš mu to říct? Nebo budeme riskovat, že se my dva porvem?“ zeptal jsem se ho a s trenkama v ruce čekal na odpověď.
Samuru
„Takže sem Ei a Jeff jedou? Teda, Edie pro ně pojede?"
Díval jsem se na Stana a v tuhle chvíli jsem si ho přeměřil od hlavy až k patě. Ukázal jsem na jeho nahé tělo a trenky v ruce.
„A to chceš jít za ním takhle? Nějak se ti ta nahota zalíbila, ne? Půjdu za ním."
Sevřel jsem klíče od bytu, které jsem stále držel a vyrazil za Ediem. Když jsem došel k autu, Edie stál venku a opíral se o kapotu. Podle vajglů na zemi, už stihl stáhnout tři cigarety. Došel jsem k němu. Celou dobu mě pozoroval, jako kdyby se snažil ve mě číst.
„Tak o co jde?" zazněl jeho hrubý hlas do ticha ještě stále spící ulice.
„Zajedeš prosím, pro Ei a Jeffa Hunta? Adresu bys ještě měl vědět, když si mě vyzvedával. Potřebujeme ho k tomu obchodu a Eiho také. Prosím, Edie."
Podíval jsem se na něj štěněčím pohledem a doufal, že to pro mě udělá. Odhodil nedopalek cigarety na zem a zašlápl jej, aby nedoutnal.
„Dobře, ale něco za něco. Chci pusu."
Asi se posral. Normálně mu cvaklo.
„Ne... Nejde to a nemyslím si, že to jak se chováš, má něco dočinění se mnou, ale jen s tvým majetnickým postojem. Chceš Stana naštvat, ne?"
Hrábl po mě rukou a přitáhl si mě k sobě. Dal mi letmou pusu na tvář a přiblížil se k mému uchu.
„Opravdu si myslíš, že o tebe nikdy nikdo neměl zájem? Co když ti řeknu, že jsem je všechny zrušil? No... Pojedu. Promluvíme si později."
Postavil mě zpátky na chodník a já jen v šoku stál a díval se na něj, jak nasedá do auta.
Co to bylo?
Byl jsem jak zamrazený a nechápal, co se tu teď stalo. A co to říkal? Jak zrušil?
Edieho auto se vzdalovalo, odjel. Pomalu jsem se rozešel k bytu a došel až ke dveřím. Otevřel jsem je a vešel dovnitř.
„Už odjel, za chvíli tu bude zpět, asi bychom tu měli uklidit."
Snažil jsem se mluvit v klidu a celou tu scénu, co se stala venku, zamluvit.
Stanley
Asi vážně bude lepší to nechat na Samuru. Když odešel, zamířil jsem do koupelny. Rychle jsem se osprchoval, utřel a s ručníkem omotaným kolem pasu se vrátil do ložnice. Chytl jsem odhozené boxerky a chtěl se oblíct. To už ale došel Samuru a mluvil něco o úklidu. Rozhlédl jsem se kolem sebe.
„To by tu měl dojít ten, který tu ten bordel udělal.“
Postel byla rozházená a naše věci také, jak jsme se s těma gorilama rvali. Letmým pohledem do zrcadla jsem si všiml, že opravdu mám tvář modrou a bradu mírně odřenou. No to bude vypadat fakt dobře, až budu na schůzce s obchodními partnery. Nejspíš budu muset použít nějaký make up.
„Bude zpátky nejdříve tak za tři hodiny,“ podíval jsem se na hodinky. „Hodina cesty tam, než se Jeff s Eikichim sbalí další hodina a pak hodina zpátky.“
Shodil jsem ze sebe ručník a začal se v zrcadle prohlížet. Sem tam nějaká odřenina, ale nic vážného. Dokonce i můj přítel to přežil bez větší újmy.
„Ve tři hodiny odpoledne mám schůzku s těmi, co jsme s nimi byli na tom banketu. Bylo by dobré, kdybys tam byl, protože do toho máš co mluvit.“
Otočil jsem se, došel k Samuru a přitáhl si ho k sobě.
„Jestli se ten Edie bude kolem tebe motat, tak ho vážně zabiju, Samuru. A věř, že to dokážu,“ změnil jsem ve vteřině téma. Zašeptal jsem mu ta slova výhružně do ucha a na to se vrhl na jeho ústa.
Samuru
Pozoroval jsem, jak se Stan prohlíží nahý v zrcadle. Bože... Tohle je fakt narcis. Asi mu jako dárek k narozeninám koupím veliké zrcadlo. Pravda... Kdy má narozeniny? Nic o něm pořádně nevím.
„A proč bych tam měl být? Je to kvůli VČELE?"
Málem se mi zastavil dech a spustily sliny, když se ke mně přibližoval a jeho svaly hrály svojí vlastní hru pohybů. Byl nádherný, opravdu... Cítil jsem, jak se mi to třísel tlačí horko a mírně nadzvedává moje erekci, která ještě před chvílí byla v klidu.
„Ediho neovlivním, kde je otec, tam je Edie. Vlastně bych mohl říct, že on je syn, kterého si přál a neměl. A co budeme dělat s těmi třemi hodinami? A já myslel alespoň tu postel, kterou jsme tedy rozhodně my dva pořádně zaprasili."
Usmál jsem se a začal mu jeho polibek vracet. Moje ruce se svezly po jeho zádech a pěkně pomalu ho poškrábaly, hezky jemně, aby se mu to líbilo. Srdce mi divoce bušilo a dožadovalo se svojí dávky lásky v jeho podání. Potřeboval jsem ho cítit hluboko v sobě, abych zapomněl na všechno alespoň na tu chvíli, po kterou mě bude uspokojovat. Ty jeho veliké ruce, které mě dostávají na okraj rozkoše už tím, že se mě dotýkají a polibky plné vášně, u kterých si přeji, aby nikdy neskončily.
Stanley
„Tak postel, jo?“ otočil jsem tím směrem hlavu. „No… než ji převlečeme, tak ji ještě použijeme,“ chytl jsem Samuru do náruče a odnesl ho tam.
Položil jsem ho na postel a nečekaje na nic dalšího, jsem ho vzápětí zalehl. Zaútočil jsem znovu na jeho ústa a ruce jsem hned zasunul pod jeho triko. Hladil jsem ho po břiše a po prsou. Mírně jsem se nadzvedl a táhl jsem triko nahoru, až ho měl srolované u krku.
„Za tři hodiny se toho dá stihnout hodně,“ zaměřil jsem se na jeho bradavky, které pod mými doteky ztvrdly. Jen chvíli jsem si s nimi pohrával, protože v tuhle chvíli mě víc zajímala část Samurova těla, která se ještě schovávala pod látkou kalhot. Zaklekl jsem u jeho nohou. Rychlým pohybem jsem mu rozepl kalhoty a ještě rychleji jsem mu je stahoval dolů, až skončily na zemi vedle postele.
Podebral jsem jeho nohy pod koleny a zapřel je o svá ramena. Otíral jsem se nedočkavě o jeho vystavený zadeček svou erekcí a zanechával na něm vlhké stopy prvních kapek, které mě opouštěly.
„Tři hodiny, Samuru. A já jsem netrpělivý…“ naklonil jsem se nad ním a opatrně jsem zatlačil. Jen jsem se ještě rukama zapřel o matraci a pak s pronikáním dovnitř se přitáhl k jeho ústům, abych naše vzdechy utlumil polibkem.
Samuru
Nedal mi moc možností, abych se bránil a chtěl jsem to vůbec? Během chvilky jsem se ocitl nahý a na zádech. Je snad Caperfield? Tak rychle jsem svlečený nikdy nebyl a to ještě někým druhým.
Jeho drsný jazyk, který si pohrával s mými bradavkami, mi naježil chloupky po celém těle, jak mě zaplavila vlna vzrušení a rozvibrovala moje tělo.
Moje srdce šílelo a touha rostla s každým otřením jeho penisu o mojí dírku. Nevím proč, ale cítil jsem, jak vlhnu. Jak se i přes první odpor můj vstup povoluje a pouští ho hlouběji do mého těla. Bolelo to, ale jako kdybych byl nenasytný, potřeboval jsem to. Chytil jsem jej za zadek a víc si ho natlačil na sebe. Cítil jsem, jak mě jeho chlupy na přirození šimrají a jeho mužství se otírá o moje stěny. Začal jsem podvědomě stahovat svoje nitro a dopřával si tím ještě víc jeho táhlé pohyby.
„Dej mi všechno, Stane."
S přivřenýma očima, které se leskly touhou, jsem se na něj díval a moje rty hořely po dalších polibcích, které utiší mou zpupnost. Tohle je nejspíš cesta, jak mě na chvíli zcela umlčet.
Ale stejně... Opovaž se chcípnout, Stane!
Stanley
Budu mít někdy dost? Možná jo. Ale teď musím využít každý možný čas, kdy se můžu milovat se Samuru. Ano… Zamiloval jsem se…
Byl jsem jak v jiném světě. Přirážel jsem jako bychom neměli tři hodiny ale tři minuty. Na co ztrácet čas. Není ho mnoho a člověk neví, co se může stát. Je potřeba využít každou volnou chvilku…
Mé pohyby se postupně zrychlovaly s tím, jak se hlásil pocit přicházejícího orgasmu. To skvělé, to úžasné zaplavovalo mé tělo. Zasahovalo můj mozek, který teď byl naprosto nepoužitelný, protože jsem v něm měl jen jedno. Jedno jméno…
„Samuru…“ zašeptal jsem těsně u jeho úst. „I Love You…“ vzpomněl jsem si v té euforii i na svou rodnou řeč.
Přitiskl jsem své rty na jeho a nutil jeho jazyk ke spolupráci, i když jsem sotva popadal dech. Tření v jeho úzkém prostoru, otírání mého těla o jeho rozpálenou kůži a pohled do jeho neskutečných očí mi vzalo poslední zbytky zdravého rozumu.
Několikrát jsem prudce přirazil a pak už jen s tichými steny do jeho úst plnil jeho zadeček tím, co ještě před chvilkou bylo součástí mého těla.
Snad jsem i zmrznul v čase… Sotva jsem byl schopen nějakého pohybu navíc. Zapřel jsem se čelem o Samurovo, abych byl blízko jeho pronikavého pohledu, a jen z posledních sil jsem chytil jeho ruku a společně s ním třel jeho chloubu, aby dosáhl toho skvělého pocitu, co já.
Samuru
Jeho pohyby se zrychlovaly a moje tělo se svíjelo v rauši z přicházejícího orgasmu. Naše spojená těla se pohybovala v rytmu přírazů a vnímala jen jedno druhé. Slyšel jsem jeho slova... Slyšel jsem vyznání lásky, které mě hluboce zasáhlo. Proč tak moc, když je to anglicky? Proč vůbec?
Protože tohle je on, jeho rodný jazyk, jeho hlas, který mi rezonuje hlavou a zabodává se do mého srdce.
„Moc tě miluji, Stane."
Zaznělo z mých úst, když jeho sperma vyplnilo moje nitro. Tak silný pocit mnou projel, že stačilo, aby se naše spojené ruce dotkly mého penisu a já vypustil i to své mezi naše těla. Zrychleně jsem dýchal a snažil se uklidnit svoje roztřesené tělo touhou, jak moc mě to celé pohltilo. Srdce mi divoce bilo a jediné, co se mi promítalo v hlavě, bylo – Miluji Stana.
Tohle je milování? Kdy se k sobě dvě těla tak hodí, že jen malé otření o to druhé ve vás spustí lavinu citů a pocitů, které lze zastavit jen uspokojením?
Byl jsem v naprosté euforii a užíval si jí. Klidně bych tak zůstal věčnost.
Stanley
Pomalu jsem se uklidňoval a přemýšlel, kolik času, než Jeff s Eim dojedou, nám ještě zbývá.
Ležel jsem na Saumuru, spojený jak vevnitř tak venku jeho spermatem. Zbytečně jsem se umýval. Budu muset jít znovu a on taky.
Vyklouzl jsem z něj a svezl se na postel. Pohladil jsem Samurovo břicho. Nejraději bych odsud ani nehnul. Kde je moje chuť k práci? Zmizela jako mávnutím proutku, když jsem se dotkl jeho těla.
Podsunul jsem pod Samuru ruku a přitáhl si ho na sebe.
„Myslím, že převlíct postel nestačí. Měli bychom i pořádně vyvětrat,“ přitáhl jsem si ho pro polibek.
Vylákal jsem jeho jazyk ven a jen jemně se o něj otíral, jako bych ochutnával tu největší laskominu.
„Víš, lhal jsem,“ pohladil jsem ho po zádech a nechal ruce položené na jeho zadečku. „Tři hodiny jsou málo. Musím se připravit. Ale Jeff má kancelář hned naproti, takže nemusím daleko chodit,“ mávl jsem rukou směrem k oknu.
„Měli bychom to tu vážně dát trochu do pořádku,“ rozhlédl jsem se kolem sebe. „Vypadá to tu jako v bytě u starých mládenců.“